quote:

---

Originally posted by noemus
Dalším příkladem vyřešeného paradoxu je podle mne Russelův paradox teorie množin, v něm šlo pojmy náležení a množina, v zásadě tehdy panovalo přesvědčení, že množiny je možné definovat nějakým "předpisem", či pravidlem, a že prvkem množiny může být cokoliv. Z toho pak Russel vyvodil, že by mohla být definována množina, všech množin, které by neobsahovaly sebe sama, tedy:

Do M náleží všechna x, která nejsou prvkem x

Předpokládejme na chvíli, že M neobsahuje sebe sama, z toho by pak plynulo, že sebe sama obsahuje, protože by splňovala dané pravidlo

Když naopak, předpokládáme M neobsahuje sebe sama, ak tedy splňuje dané pravidlo a sebe sama obsahuje

Jak vidíte, je z toho skutečný paradox.

Tento paradox se podařilo vyřešit důsledným oddělením pojmu prvek a toho co prvek obsahuje.
Zavedl se termín třída což je něco co může obsahovat prvky a pojem množina se změnil, tak že množina je nyní něco co může být prvkem (resp. to jediné co může být prvkem). I množina může obsahovat prvky, ale těmi mohou být jen množiny. Třída může být dána libovolným předpisem, který vymezuje, jaké množiny do ní patří. Některé třídy pak jsou zároveň množinami, ale některé třídy množinami nejsou. Příkladem třídy, která není množina je výše uvedená M. Nebo např. třída všech množin, ani ta není množinou.

---

quote:

---

Originally posted by Gato

noeme,
je ta kvadratura kruhu logicky možná nebo je to nesmysl? Člověk to zatím nedokázal a řekl, že to je nemožné.

---

quote:

---

Originally posted by Rzwald

tož...nevím, zda to někoho zajímá či nezajímá...ale vzhledem k tomu, že jsem již zjistil, jak to je, tak to tu napíšu...

axiom fundovanosti v teorii množin (Zermelo-Fraenkelovy teorie množin) zakáže, aby platilo X patří X; Russelův paradox se v ní neřeší třídami (protože ta se třídami vůbec nepracuje...s třídami pracuje jiná axiomatizace - Gödel-Bernaysova, ale tu neznám) má, ale axiomem vydělení, kterej množiny generuje vydělováním z nějaké množiny jiné. Takže když Z={Y, Y patří Z & Y není Y}, pak Z není množina, protože prvky Y se vydělují z ní samé, což nejde. Musí se vydělovat z nadmnožiny...např. Z={Y, Y patří V & Y není Y}

---

quote:

---

Originally posted by Ondra
Například jakýsi filosof jménem Zénon Elejský prý ke konci života rezignovaně prohlásil: ´´Není nic!´´ Bravo mistře, opona dolů, potlesk.

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant
Pokud řekneš letící šíp,pak je zde předmět,čili šíp a děj,čili let.Děj se děje v čase a nikoliv v okamžiku. Dá se tedy říci,že šíp vzhledem k sobě samému je v klidu a v čase a prostoru se pohybuje okolí,nebo je okolí v klidu a šíp se pohybuje, nebo se pohybuje šíp i okolí. Rozhodující je zde slovo letící, neboť určuje děj a děj není klidový stav.

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant
Jsoucno a nejsoucno? Tohle je to co mně na filosofii zlobí a co nemám rád. Jsoucno je to co existuje, nejsoucno se rovná neexistenci.Toto je možno vyjádřit jednoduchým matematickým příkladem.Jsoucno je označeno číslicí jedna a nejsoucno nulou. 1+0=1 Výsledek říká že je zde pouze jsoucno.Pokud připustím,že existuje i nejsoucno,pak je nejsoucno jsoucnem,protože existuje.

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant
Pokud by bylo možné cosi dělit do nekonečna, výsledkem by nebylo nejsoucno,protože nejsoucno by určovalo hranici kterou nekonečno nemá.Pak by bylo řečeno, že je cosi dělitelné pouze na úroveň nejsoucna a nikoliv do nekonečna.

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant
Otázka však zní.Co je nejsoucno? Není to jen stav za hranicí toho, co je člověk schopný chápat jako jsoucno?Použiji zde příkladu ze své fantazie o nekonečně mnoha mikro a makrokosmů. Zde jsou si všechny rozměry vlastně rovné a v každém rozměru máš pod nohama planetu,nad hlavou vesmír a tvé tělo se skládá s atomů.A to již je vesmír o rozměr níže. Na jaké úrovni mikro a makrokosmů jsme to nevíme a vědět nemůžeme protože je jich nekonečně mnoho,ale jako jsoucno můžeme považovat pouze to, co jsme schopni vnímat, či logicky vyvodit.Ostatní směrem do makro a mikrokosmů vnímat nemůžem a proto to pokládáme za nejsoucno. To nejsoucno však může být jsoucnem a nejsoucno vlastně tím pádem nemůže existovat.

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

Rzwalde.

Já tě rozumím.V nulovém čase šíp stojí,ale nulový čas neexistuje.Znovu se vrátím k tomu svému modelu mikro a makrokosmů a tentokrát budeme mluvit o čase. Pokud srovnáš velikosti jednoho minkokosmu a makrokosmem,pak tě vyjde číslo, čili koeficient času.Znásobíš li tímto číslem čas mikrokosmu, získáš tím čas makrokosmu.Vydělíš li tímto číslem čas mikrokosmu, získáš čas dalšího mikrokosmu a tak můžeš pokračovat směrem do mikro a makrokosmů a to do nekonečna.To co považuješ v jednom rozměru za nulový čas může se rovnat ve třetím řádu mikrokosmu tisíciletím,či milionům let. A nyní mně ukaž vzhledem k tomu nekonečno mikro a makrokosmů ten nulový čas,kdy šíp vlastně stojí. To že ten čas mikrokosmu je pro nás nevnímatelný neznamená, že je rovný nule.Jak vidíš, může být pro nás i vyvoditelný.Já však bych do takového výpčtu taději nepouštěl, když si představím ta nevyjádřitelná numera.Snad by to mohl udělat nějaký matematický genius,ale nejdříve by se musel zbláznit.(nebo by se zbláznil s toho.)

MB

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant
Trošku jsi mně zamotal šišku,ale mohu to přijmout,pokud se jedná o pohyb.Pokud by byl pozorovatelm ten šíp,čili byl by v jednom bodu,pak by bylo vše ostatní v pohybu.Potom by ten bod existoval,ale neexistoval by v okolí,které by bylo vzhledem k šípu v pohybu.

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant
Nyní skusíme jít o kousek dál.Přidáme vnějšího klidového pozorovatele a určíme rychlost šípu jako rychlost světla vzhledem k pozorovateli třeba zleva doprava a to okolí se pohybuje rychlostí světla zprava doleva. Jedno i druhé se zvhledem k pozorovateli pohybuje rychlostí světla,ale jakou rychlostí se pohybuje ten šíp vzhledem k tomu okolí? Vzpomeň si na ty mikro a makrokosmy a uvědom si, že nic není absolutní, ale vše relativní,že rychlost toho šípu i okolí vhledem k makrokosmu je vlastně velmi pomalá a opět zde můžeš pro představu užít ten koeficient.Naopak vzhledem k mikrokosmu je tato rychlost mnohonásobkem rychlosti světla tohoto rozměru. Pokud zě plně dojde tato logika,pan Einstein se bude obracet v hrobě a připojit k němu generátor, mohl by zásobovat elektřinou půl Ameriky.(pozor, není to popření teorie relativity)Pan Newton by se zaradoval.

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

Rzwalde.
Abych pravdu řekl, na nějaké měření či určování rychlosti světla jsem vůbec nepomyslel.Prostě mně šlo o modelovou situaci, kde jsou rychlosti dány.Nyní mně je celkem jasné,že se na vše díváš s pohledu kvantové mechaniky a vše si přispůsobuješ.Je dáno,že rychlost světla je stejná pro všechny pozorovatele a tím jsou i ta vzájemná rychlost proti sobě letících šípů rovna rychlosti světla.Já nevím, ale v tom cítím velký paradox a nějak nejsem schopný to přijmout, jistě chápeš proč.Představ si, že ten jeden šíp letí rychlostí světla vzhledem k třetímu (klidovému) pozorovateli a ten druhý šíp letí rychlostí nižší, třeba polovinou rychlosti světla. Jejich vzájemná rychlost by byla dle této teorie opět rovna rychlosti světla.Mluvíme o rychlosti,čili pohyb v čase.Ten jeden šíp uletí za jeden rok vzdálenost jednoho světelného roku, ten druhý jen polovinu stejné dráhy.Dle tebou zmíněné teorie by vlastně oba ty šípy uletěly dráhu jednoho světelného roku, protože by oba letěly rychlostí světla. V tom musí být chyba.Ty ses zmínil o tom,že kvantová teorie hovoří o principiální nemožnosti určit polohu.Je li nemožné určit polohu,je nemoné určit rychlost.Nepochází ta eventuální chyba odtud?Ber to tak, že tu teorii neznám a tak o tom přemýšlím pouze selským rozumem.

MB

---