| Author |
 Topic  |
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
 Posted - 14/09/2008 : 11:46:19
|
Když jezdívám v městské hromadné dopravě, tak buď koukám do země a pak je mi všechno jasné, nebo koukám na lidi a pak se často nestačím divit.
problém 1.
Mladí lidé, kteří spolu chodí....se sebe dotýkají. To je ok. Ale zatím jsem si nevšiml manželů, kteří by se sebe byť jen jednou dotkli. To nechápu a nechápu to proto, že předpokládám, že večer spolu spí, ne? Mně připadne divný s někým večer spát a přitom se ho ani nedotknout? Proč s ním spím, když mě nepřitahhuje? Pokud mě přitahuje, tak proč se ho nikdy nedotknu?
Oni jako by se báli sebe dotknout, ..mladí se k sobě tulí jako extrémně, protože jsou zamilovaní, to chápu, manželé asi už zamilovaní tak nebudou...ale vůbec nikdy se sebe nedotknou??! (alespoň jsem si toho nikdy zatím nevšiml...a to to už sleduju více než týden) Dokonce i já mám někdy chuť se dotknout kamaráda (např. vzít ho kolem ramen), obvykle to uděláme takovým chlapsky "debilním" způsobem a to tak, že se dem nějak pošťuchovat nebo se poperem. Ten druhej kamarád na praní není, tak se ho nedotýkám, i když někdy bych měl chuť. Ale manželé snad jsou muž a žena, tudíž se snad mohou sebe dotknout...nebudou vypadat jak přihřátí, ok?
Ale ne. Oni si od sebe sednou spíš jak neznámý k neznámému, jako by se sebe báli nebo co. Člověk se při pohledu na takové "případy" neubrání otázce, zda se vůbec mají rádi. Nikdy jsem neviděl, že by se objali, nebo vzali za ruku nebo vůbec se sebe nějak dotkli jakýmkoliv způsobem, opřeli se o sebe nebo tak něco. Obvykle dokonce (!!!) sedí tak, že se nedotýkají ani svými hýžděmi nebo koleny, což já osobně považuji až za určitý druh akrobacie.
problém 2. (a hypotetické řešení problému 1)
Když už jezdím v té MHD, tak pokud teda zrovna neobdivuji nejnovější výtvory našich nedoceněných "umělců", tj. nejrůznější tagy a sprejeřské malůvky...tak obdivuji ustarané obličeje dospělců.
Nutno podotknout, že jejich "starosti" nepokládám za starosti --alespoň pokud vycházím ze "starostí", co má mamka. Nakoupit to tam a tam to a pak jít tam a onde vyřídit cosi kdesi, ...prostě samý blbosti. Když zapomenu koupit špenát, no tak holt nebude na večeři špenát, no to je fakt strašná katastrofa, budou brambory s mlíkem, při troše štěstí snad někde v ledniččce zůstalo trochu pažitky, tak to snad není tak velká pohroma. Jááj jít na úřad, nejdu tam dnes, můžu jít zítra, nejdu zítra, můžu jít pozítří, nejdu pozítří---atd. Mamka teda je jako nefachčenko a taťka je mimo republiku, takže pokud ty "starosti" jsou z práce, tak mi to zde napište, ať to vím.
U dospělých, jako by se vytratila radost ze života. Obličeje dospělých jsou ztažené, pohledy nepřítomné a zaostřené na nekonečno, vypadají napjatí a velmi soustřední na cosi důležitého, vypadají, jako kdyby odhalili největší tajemství světa a jsou silně znepokojeni neblahou budoucností lidstva a života vůbec a usilovně se, třímajíc v rukou plnou nákupní tašku, snaží přijít na řešení čehosi velkého a vážného.
Dospělí se nesmějí. Resp. někdy se smějí, ale to je opravdu výjimka a obvykle ji má na svědomí nějaký notorický sandvinik, kterému není pomoci.
Dospělí za to často nadávají. Ne snad, že by mladí nenadávali. Ale mladí nadávají radostně. Nadají Paróóbkovi s Tupolánkem a jsou rádi, že vymysleli v tak krátké době tolik sprostých slov. Mají z toho radost, užívají si to. Dospělí taky nadají Paróbkovi s Tupolánkem, ale v jejich obličejích se značí agresivita, jako kdyby chtěli do něčeho kopnout, něco zničit, jsou doopravdy naštvaní (a přitom jde o ...) Někdy z těch sršících očích jde až strach. |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 14/09/2008 : 13:46:40
|
Rzwalde.
Jak se tak na ta tvoje slova dívám,pak zjišťuji, že tě asi neporadím, protože nejsem dospělák.(nejspíš zastydnutá puberta). Tulím a mazlím se rád,ale fakt je,že s manželkou pouze na místě k tomu určeném.Jinde tu potřebu nemám. Když se však nachomejtne nějaká mladá pěkná kočka a projeví zájem, tak jsem na tom stejně jako ti mladí o kterých mluvíš.Otázkou je zda přitom nevypadám trapně v očích druhých,ale co mně je do nich. Oni mně to příjemno dát nemohou. Ono je trošku jiné objímat a tulit se k mladému proutku, než ke staré metrákové větvi , na které znám každý suk. Ti mladí ta tajemství teprve objevují a stejně tak ti staří, když se dostanou k mladé, jen jsou při tom tak nějak v ofsajdu. A tak se i ti staří objímají a tulí,ale někde ve skrytu, což vidět nemůžeš.
Starosti jsou vážná věc. Nezaplatí včas co zaplatit máš a je zde průšvih ve formě penále. Uděláš na místo řízků brambory s kyškou a rodina bude ohrnovat nos. Je toho mnoho a když v tom nemá člověk přesný řád, nebo zasáhne vnější vliv jako třeba že dostaneš výplatu později, čili po termínu splatnoti některých složenek. Je to průšvih. Začneš li díky stáří dokonce zapomínat, je to jeden průšvih za druhým.Já nemám rád starosti a tak jsem zodpovědnost v takových věcech přenesl na manželku a vlastně se o to vůbec nestarám. Moje starost je sehnat peníze,čili dělat muziku tak abych byl žádaný, nedělat přestávky, mít písničky které se lidem líbí a hlavně neprošvihnout vystoupení a pokud to není úplně nezbytné nepřivádět zákazníky do problémů odvoláváním sjednaných her. To se mně loni stávalo dost často a několikrát jsem volal přímo z JIPky. A atk někteří stálí zákazníci přestali u mne hry objednávat a to je průšvih.Nyní se to však opět stabilizuje a tak mám stále menší starost.Ti kteří odešli a brali si jiné muzikanty se vrací s tím, že se nudili, že měl dlouhé přestávky, že byl drahý a nedvedl výkon, čili srovnávají se mnou a to je vede zpět ke mně.Jak vidět, někdo si ty starosti nedělá,já ano,ale to mne vede k tomu abych pro zmizení těch starostí něco udělal.Pokud jsi u dospěláků zvyklý na vážný pohled a vážnou tvář,asi bys mne považoval za divného, či jiného, nebo mladého. A nebyl bys sám. Představ si,že mne třeba padesátník vjede do vlasů a začne mně je cuchat a třeba řekne, že jsem správnej kluk. Jenže pro mne je kluk spíše on, protože když se narodil, já už pomalu chodil za holkama. Chovám se jako mladý, cítím se jako mladý a ještě k tomu (když jsem pořádně oholený) jako mladší vypadám. Ve skutečnosti jsem vzteklý starý dědek, jak mně to říká manželka, při každé příležitosti (se smíchem). Takže když to vezmeme suma sumárum, tak tě v těch tvých otázkách nemohu být nic platný.
MB |
 |
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 14/09/2008 : 14:42:11
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Rzwalde.
Jak se tak na ta tvoje slova dívám,pak zjišťuji, že tě asi neporadím, protože nejsem dospělák.(nejspíš zastydnutá puberta). Tulím a mazlím se rád,ale fakt je,že s manželkou pouze na místě k tomu určeném.Jinde tu potřebu nemám. Když se však nachomejtne nějaká mladá pěkná kočka a projeví zájem, tak jsem na tom stejně jako ti mladí o kterých mluvíš.Otázkou je zda přitom nevypadám trapně v očích druhých,ale co mně je do nich. Oni mně to příjemno dát nemohou. Ono je trošku jiné objímat a tulit se k mladému proutku, než ke staré metrákové větvi , na které znám každý suk. Ti mladí ta tajemství teprve objevují a stejně tak ti staří, když se dostanou k mladé, jen jsou při tom tak nějak v ofsajdu. A tak se i ti staří objímají a tulí,ale někde ve skrytu, což vidět nemůžeš.
Starosti jsou vážná věc. Nezaplatí včas co zaplatit máš a je zde průšvih ve formě penále. Uděláš na místo řízků brambory s kyškou a rodina bude ohrnovat nos. Je toho mnoho a když v tom nemá člověk přesný řád, nebo zasáhne vnější vliv jako třeba že dostaneš výplatu později, čili po termínu splatnoti některých složenek. Je to průšvih. Začneš li díky stáří dokonce zapomínat, je to jeden průšvih za druhým.Já nemám rád starosti a tak jsem zodpovědnost v takových věcech přenesl na manželku a vlastně se o to vůbec nestarám. Moje starost je sehnat peníze,čili dělat muziku tak abych byl žádaný, nedělat přestávky, mít písničky které se lidem líbí a hlavně neprošvihnout vystoupení a pokud to není úplně nezbytné nepřivádět zákazníky do problémů odvoláváním sjednaných her. To se mně loni stávalo dost často a několikrát jsem volal přímo z JIPky. A atk někteří stálí zákazníci přestali u mne hry objednávat a to je průšvih.Nyní se to však opět stabilizuje a tak mám stále menší starost.Ti kteří odešli a brali si jiné muzikanty se vrací s tím, že se nudili, že měl dlouhé přestávky, že byl drahý a nedvedl výkon, čili srovnávají se mnou a to je vede zpět ke mně.Jak vidět, někdo si ty starosti nedělá,já ano,ale to mne vede k tomu abych pro zmizení těch starostí něco udělal.Pokud jsi u dospěláků zvyklý na vážný pohled a vážnou tvář,asi bys mne považoval za divného, či jiného, nebo mladého. A nebyl bys sám. Představ si,že mne třeba padesátník vjede do vlasů a začne mně je cuchat a třeba řekne, že jsem správnej kluk. Jenže pro mne je kluk spíše on, protože když se narodil, já už pomalu chodil za holkama. Chovám se jako mladý, cítím se jako mladý a ještě k tomu (když jsem pořádně oholený) jako mladší vypadám. Ve skutečnosti jsem vzteklý starý dědek, jak mně to říká manželka, při každé příležitosti (se smíchem). Takže když to vezmeme suma sumárum, tak tě v těch tvých otázkách nemohu být nic platný.
MB
rád jsem četl tvá slova, neboť dokazují, že tu není nějaký "zákon dospělosti", který působí to, co jsem napsal výše a spíše to bude buď malým vzorkem, který jsem pozoroval, a nebo prostě náhoda...
|
|
|
|
Sokrates
Aktivní uživatel
Czech Republic
237 Posts |
Posted - 14/09/2008 : 14:54:15
|
Zdravím
Tak tohle jsem nijak moc nepozoroval ale přijde mi to zcela logické.Nejde ani tak o to jestli spolu spí nebo nespí.Ale neustálý kontakt jakéhokoliv člověka byd by byl sebelepší časem omrzí.Jako když dítěti koupíš novou hračku.Zprvu ji bude milovat ale za čtrnáct dní o ni nebude vědět.Stejně tak je to se vším.Není snad rozdíl když se potkáš s kamarádem kterého si neviděl roky a kamarádem kterého denně vídáš v autobuse?Přátelství potřebuje určitou svobodu.Dva zamilovaní lidé jsou spojeni díky chem.lásce a nepřekonatelné touze mít jeden druhého.Časem chem.láska mizí společně s touhou.Co se týče starších lidé s pesimistickou náladou.No něco už tu nastínil Miloslav.S přibývajícím věkem přibývá povinností,starostí,nemocí,zodpovědnost atd.Lidé se rodí s různými očekáváními.Postupně přícházejí k názoru že všechno stojí s prominutím za hovno.A je to fakt.A čím dřív se s tímhle smíříme.Tím dřív budeme štastní.Štěstí v životě nikdy nenalezneme.Štěstí můžeme pouze vytvořit v sobě samých.To je můj názor.Prominte prosím za pravopis. |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 14/09/2008 : 15:31:48
|
quote:
Originally posted by Sokrates
Zdravím
Tak tohle jsem nijak moc nepozoroval ale přijde mi to zcela logické.Nejde ani tak o to jestli spolu spí nebo nespí.Ale neustálý kontakt jakéhokoliv člověka byd by byl sebelepší časem omrzí.Jako když dítěti koupíš novou hračku.Zprvu ji bude milovat ale za čtrnáct dní o ni nebude vědět.Stejně tak je to se vším.Není snad rozdíl když se potkáš s kamarádem kterého si neviděl roky a kamarádem kterého denně vídáš v autobuse?Přátelství potřebuje určitou svobodu.Dva zamilovaní lidé jsou spojeni díky chem.lásce a nepřekonatelné touze mít jeden druhého.Časem chem.láska mizí společně s touhou.Co se týče starších lidé s pesimistickou náladou.No něco už tu nastínil Miloslav.S přibývajícím věkem přibývá povinností,starostí,nemocí,zodpovědnost atd.Lidé se rodí s různými očekáváními.Postupně přícházejí k názoru že všechno stojí s prominutím za hovno.A je to fakt.A čím dřív se s tímhle smíříme.Tím dřív budeme štastní.Štěstí v životě nikdy nenalezneme.Štěstí můžeme pouze vytvořit v sobě samých.To je můj názor.Prominte prosím za pravopis.
taky zdravím,
ad ty dotyky---aby nedošlo k nedorozumění...nepodivuji se nad tím, jako že se nemazlí na veřejnosti..to by mně přišlo spíš divné....ale to, že jsem je neviděl se sebe jakkoliv dotknout---ale možná je to tím, že jsem měl malý vzorek a malou dobu k pozorování...jen jsem měl takový pocit
...ten kamarád---no raději mám toho, s kým se vídám denně. To že ho vidím každý den neznamená, že nemá svobodu -- nevídáme se z donucení, ale díky okolnostem (např. pracujeme ve stejném místě)..pokud jsem někoho neviděl roky, tak ---si s ním už nemám moc co říct. Pokud to bylo opravdu ty roky, tak možná bude krátkodobě hodně co si říct jako kde dělá, jak se mu vede, atd. ---tak řekněme materiál na hodinu. Ale až tenhle nedostatek informací zaplním, tak se s ním rozloučím a nebudu mít potřebu ho zase pár let vidět (alespoň si to myslím).
S tím, že zamilovanst mizí souhlasím, ale nesouhlasím s tím, že i přitažlivost mizí...to je v rozporu s tím, že muži povšechně nadávají na frigidní ženy, které se nerady milují víckrát než jednou týdně ve středu večer...
Jinak proč by mělo přibývat starostí s věkem. Ty nemoci, to je fakt, to je blbé. Ale jinak myslím, že se starosti jen mění. Teď chodím do školy, tudíž mám starosti se školou. Pak budu pracovat, tudíž budu mít starosti s prací. To imho vyjde celkem na stejno. Přičemž když chodím do školy, tak se učím něco, co jsm neuměl. Když pracuji, tak obvykle už jen dělám to, co umím.
Zodpovědnost maximálně za děti..nicméně v praxi je to tak, že ty jsou stejně ix hodin ve škole, kde se o ně starají učitelé...když jsou doma, tak vlastně doma nic moc nemůžou popáchat, tak to snad není až tak velkej problém. Musím se samozřejmě o ně starat,...ale v tom bych neviděl velký problém, neboť předpokládám, že člověk si pořizuje děti, protože je chce a ty mu přináší více radostí než starostí. (tak nějak jako auto---taky musím občas doplnit kapaliny nebo zajet do servisu, ale stejně jsem rád, že mám auto a nestěžuju si, že mám kvůli autu plno starostí, ok?). Celkově tedy děti znamenají méně problémů a lepší život. Kdyby tomu tak nebylo, tak je nemám.
Nesouhlasím, že vše stojí s prominutím na hovno a že je to fakt, s kterým se je nutné smířit. Více méně neznám moc věcí, který stojí za ...
...teda vlastně vím o jedné: němčina stojí za ...
(:-D) |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 14/09/2008 : 15:51:33
|
Problém bude v intenzitě procesu. Lidé jednají na základě emocí a emotivně. Pokud je třeba něco udělat, udělá se to. Čím vážnější a zodpovědnější věci člověk dělá, tím méně vážné mu připadají. Tady to platí i naopak: Čím méně vážné věci člověk dělá, tím vážnější mu připadají.
Je to dáno tím, že každý subjekt se stabilizuje vzhledem ke svému okolí. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 14/09/2008 : 15:55:41
|
Pokud by šlo o jeden dobře zmíněný rozdíl mezi světem dospělých a světem dospívajících:
quote:
Dospělí se nesmějí. Resp. někdy se smějí, ale to je opravdu výjimka a obvykle ji má na svědomí nějaký notorický sandvinik, kterému není pomoci.
Dospělí za to často nadávají. Ne snad, že by mladí nenadávali. Ale mladí nadávají radostně. Nadají Paróóbkovi s Tupolánkem a jsou rádi, že vymysleli v tak krátké době tolik sprostých slov. Mají z toho radost, užívají si to. Dospělí taky nadají Paróbkovi s Tupolánkem, ale v jejich obličejích se značí agresivita, jako kdyby chtěli do něčeho kopnout, něco zničit, jsou doopravdy naštvaní (a přitom jde o ...) Někdy z těch sršících očích jde až strach.
V takovém světě vládne totiž spousta předsudků a věčně planoucích křivd. Dokud člověk žije ve "světě" nevinném, takové věci se ho netýkají. Je to jeden z ukazatelů, že je současný svět dospělých pouze možnost, nikoli pravidlo. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 14/09/2008 : 16:18:44
|
rád jsem četl tvá slova, neboť dokazují, že tu není nějaký "zákon dospělosti", který působí to, co jsem napsal výše a spíše to bude buď malým vzorkem, který jsem pozoroval, a nebo prostě náhoda...
Rzwalde.
Nerad bych abys mne považoval za nějaký representativní vzorek. Já jsem prostě jiný a jsem jiný než moji vrstevníci v mém okolí. O mně se říká, že člověk nikdy neví,zda něco myslím vážně, nebo si dělám srandu.Tam kde jsou ostatní vážní, tam já se chcechtám a naopak.Je to nějakým jiným viděním světa, nebo čím,ae já mnohdy v tom co jiným dělá straosti vidím spíš legraci a snadno vyřešitelný problém a to co ostatní bagatelizují a prohlašují, že to problém není, tam jej cítím.Jsem jinej a vím to. Třeba jenom to, že když mně někdo nadává, tak se směji. Když mne někdo pochválí, tak bych nejraději někam utekl.Prostě nesnáším chválu ....Jsem jiný.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 14/09/2008 : 16:54:51
|
| Chvála zadlužuje, vnímavý člověk chválu rád nemívá. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 15/09/2008 : 07:57:30
|
Neeronisi.
Nevím nakolik jsem vnímavý,ale u mne je to spíše nějaká podvědomá reakce. Prostě vnikne v mých myšlenkách nějaký podivný zmatek, začnu se krčit, dělat grimasy(elspoň uvnitř to cítím)a začnu projevovat snahu vše zničit a té chvály se zbavit, třeba tím, že ze sebe udělám pitomce. A tak moje reakce na chválu je třeba "nešmajchluj Ronalde" a podobně.Kdybych popíral, že mně chvála nedělá dobře, tak bych však lhal. Neumím ji však normálně přijmout." Prostě jsem v tom nejakej hnutej"(promiň sleng)Kritiku však snáším dobře a v naprostém klidu a spíše vede k aktivaci mého myšlení a hledání řádu ze kterého vyvodím zda byla oprávněná, či ne a byla li, svojí chyby. V tomto ohledu jsem v pořádku.
MB |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 15/09/2008 : 23:40:10
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Neeronisi.
Nevím nakolik jsem vnímavý,ale u mne je to spíše nějaká podvědomá reakce. Prostě vnikne v mých myšlenkách nějaký podivný zmatek, začnu se krčit, dělat grimasy(elspoň uvnitř to cítím)a začnu projevovat snahu vše zničit a té chvály se zbavit, třeba tím, že ze sebe udělám pitomce. A tak moje reakce na chválu je třeba "nešmajchluj Ronalde" a podobně.Kdybych popíral, že mně chvála nedělá dobře, tak bych však lhal. Neumím ji však normálně přijmout." Prostě jsem v tom nejakej hnutej"(promiň sleng)Kritiku však snáším dobře a v naprostém klidu a spíše vede k aktivaci mého myšlení a hledání řádu ze kterého vyvodím zda byla oprávněná, či ne a byla li, svojí chyby. V tomto ohledu jsem v pořádku.
MB
taky nemám rád chválu, ale z jiného důvodu. Když něco dělám a někdo (např. učitel) mě pozoruje a pochválí, tak tím vlastně za normu určil to "přechodné super", za co pochválil.
Když se zhorším...tak kdyby mě nepochválil, tak jsem zpět na normálu. Nicméně vzhledem k tomu, že mě pochválil ("teď to děláš výborně, jen tak dál"), tak zhoršení není návrat od "přechodné super" k "normálu", nýbrž od "nového normálu" k "horšímu podnormálu".
Líbily by se mi dva způsoby:
1. aby pochválil až po té, co jsem věc dodělal (např. dojel - končila hodina autoškoly -- "dneska jsi jezdil dobře"...je to dobrá zpětná vazba)
2. nebo nechť nevyzdvihne pouze jeden "super okamžik", ale aby jasně definoval interval, kdy je to super, kdy je to normál a kdy je to podnormál. Pak při jakékoliv změně se nemusím obávat, že jsem spadl na podnormál, ale vím, že tyto změny jsou stejně dobré, tyto ještě dobré a tyto už nejsou tak dobré, atd.
jinak pochvala za činy minulé mi nevadí...nicméně obvykle se cítím dost trapně pokud jsem chválen za něco, co nepovažuji hodné chvály...bohužel to bývá nejčastěji. Co mi vadí vždy je obdiv...pravděpodobně ze stejného důvodu jako nemístná chvála.
..no aby to nějak souviselo s tématem --- tak budiž výše napsané apelem na dospělé :-)
quote:
Originally posted by Neronis
Čím vážnější a zodpovědnější věci člověk dělá, tím méně vážné mu připadají. Tady to platí i naopak: Čím méně vážné věci člověk dělá, tím vážnější mu připadají.
to nechápu, jak jsi to myslel?
..jinak teď mně napadlo --- proč myslíte, že se říká, že lidé, kteří "přežili svou smrt" mění svůj postoj k životu? Dochází k tomu, že nemá cenu přehnaně reagovat, má cenu žít více "okamžikem" ("užívat si každého dne"), častěji zařnou vidět krásu okolo sebe, atd. ---jako by se stávali tito lidé zase dětmi... (ne doslova, ale tyto věci jsou bližší dětem či mladistvým, nikoliv dospělým) |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 16/09/2008 : 07:50:27
|
Neronisi.
-------------------------------------------------
Čím vážnější a zodpovědnější věci člověk dělá, tím méně vážné mu připadají. Tady to platí i naopak: Čím méně vážné věci člověk dělá, tím vážnější mu připadají.
-------------------------------------------------------
Máš pravdu.Ty skutečně vážné věci člověk řeší naplno a tak nemá kdy přemýšlet o tom jak jsou vážné. Když je vyřeší,pak se mu tak vážnými nezdají,ale spíše vzrušujícími.Děláš li méně vážné věci, děláš je spíše ze zájmu a proto je bereš vážněji. To se krásně ukazuje zde ve foru a to u všech, kteří zde jsou. Když to tak vezmu, nejde zde vlastně vůbec o nic a kdybychom vyřešili ty největší problémy světa, nic se nezmění a přesto to všichni bereme vážně,jako by to to byla nejdůležitější a nejvážnější věc na světě.Kdyby tomu tak nebylo, už dávno bychom si tak akorát navzájem sprostě nadávali a ponižovali jeden druhého.
Rzwalde.
Přežít svou smrt? Vím, že to myslíš obrazně. Ve skutečnosti svou smrt nikdo nepřežije.Řekněme tedy že člověk projde vážnou situací kde jej smrt minula jen o chlup. Tohle jsem prožil už několikrát. Dokonce jsem byl při havárii lékařem označen za mrtvého a ponechán v havarovaném autě pro funebráky. Prostě došlo k zástavě srdce a dechu díky nárazu. Hrudníkem jsem zlikvidoval volant i palubní desku a hlavou jsem rozbil přední okno tak,že jsem měl obličej otisknutý ve skle.Po pěti minutách však došlo k obovení srdeční činnosti a já jsem vylezl s auta sám. Ten lékař s toho měl málem smrt, když mne viděl a málem šílel, když jsem se ptal, jestli někdo nemá pro mne cigáro. Loni v lednu jsem měl na JIPce dvakrát zástavu srdeční činnosti a to vždy kolem třech minut. Jenže se sestry někde toulaly a když sim pacientka na vedlejším lůžku říkala,že někde blízko zněl poplašný signál, zjistili že to bylo u mne až ze záznamu. Jenže a to je zvláštní, já o tom vlastně vůbec nevěděl. Bylo mně zle, to ano, ale kvůli tomu jsem tam byl, né? Takže je možné říci,že žiji život tak nějak navíc. Jenže mně je úplně dobře a tak to vše považuji jen za epizody , trochu nepříjemné, ale jen epizody.
Nyní k té změně hodnot. Vlastně žiji stejně jako předtím a cítím se opět nemrtelný.To vědomí že dnes nebo zítra může být konec,že k tomu může dojít je však zde a tak má pro mne větší cenu, že se vzbudím a vidím slunce na obloze, než to jestli znám teorii relativity. Dříve by tomu bylo obráceně. To že vidím to slunce, nebo třeba mraky znamená že žiji a to je důležité. K čemu mně však bude znalost teorie relativity, když zítra zaklepu bačkorama? A tak člověk který poznal, že není nesmrtelný pohlíží na hodnoty jinak, než ten, kdo se smrti nepřiblížil a myslí si, že je tak daleko, že se jí nemusí zabývat.Jenže ono to může být jinak a zítra už nemusí být. To platí bez rozdílu věku. Když si to uvědomí mladý člověk včas, může prožít kvalitnější život a stejně tak může házet za hlavu to důležité,protože to zítra už třeba potřebovat nebude. Nic není jen klad a nic není jen zápor. Vždy jde jen o vyhodnocení situace a schopnosti člověka správně situaci zhodnotit, což není každému dáno, ani mně. Každý situaci hodnotí dle svých schopností a snaží se o co nejlepší výsledek. S pohledu druhých to však tím nejlepším být nemusí.
MB |
|
|
|
Sokrates
Aktivní uživatel
Czech Republic
237 Posts |
Posted - 16/09/2008 : 20:03:54
|
| No tak konečně přestante řešit kraviny a začněte žít okamžikem. |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 16/09/2008 : 22:30:58
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Neronisi.
-------------------------------------------------
Čím vážnější a zodpovědnější věci člověk dělá, tím méně vážné mu připadají. Tady to platí i naopak: Čím méně vážné věci člověk dělá, tím vážnější mu připadají.
-------------------------------------------------------
Máš pravdu.Ty skutečně vážné věci člověk řeší naplno a tak nemá kdy přemýšlet o tom jak jsou vážné. Když je vyřeší,pak se mu tak vážnými nezdají,ale spíše vzrušujícími.Děláš li méně vážné věci, děláš je spíše ze zájmu a proto je bereš vážněji. To se krásně ukazuje zde ve foru a to u všech, kteří zde jsou. Když to tak vezmu, nejde zde vlastně vůbec o nic a kdybychom vyřešili ty největší problémy světa, nic se nezmění a přesto to všichni bereme vážně,jako by to to byla nejdůležitější a nejvážnější věc na světě.Kdyby tomu tak nebylo, už dávno bychom si tak akorát navzájem sprostě nadávali a ponižovali jeden druhého.
mně se to nezdá logický....vážný věci, který por jedince mají vážný dopad by snad měli způsobovat vážní obavy, ne? Bohužel (spíš bohudík?) si nemohu vzpomenout na nic vážného, co by mě v životě potkalo...
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Nyní k té změně hodnot. Vlastně žiji stejně jako předtím a cítím se opět nemrtelný.To vědomí že dnes nebo zítra může být konec,že k tomu může dojít je však zde a tak má pro mne větší cenu, že se vzbudím a vidím slunce na obloze, než to jestli znám teorii relativity. Dříve by tomu bylo obráceně. To že vidím to slunce, nebo třeba mraky znamená že žiji a to je důležité. K čemu mně však bude znalost teorie relativity, když zítra zaklepu bačkorama? A tak člověk který poznal, že není nesmrtelný pohlíží na hodnoty jinak, než ten, kdo se smrti nepřiblížil a myslí si, že je tak daleko, že se jí nemusí zabývat.Jenže ono to může být jinak a zítra už nemusí být. To platí bez rozdílu věku. Když si to uvědomí mladý člověk včas, může prožít kvalitnější život a stejně tak může házet za hlavu to důležité,protože to zítra už třeba potřebovat nebude. Nic není jen klad a nic není jen zápor. Vždy jde jen o vyhodnocení situace a schopnosti člověka správně situaci zhodnotit, což není každému dáno, ani mně. Každý situaci hodnotí dle svých schopností a snaží se o co nejlepší výsledek. S pohledu druhých to však tím nejlepším být nemusí.
to taky stále nechápu --- já taky vím, že jsem smrtelný. Poblíž smrti jsem se ocitl jen jednou (ale nakonec se mi vůbec nic nestalo, neskončil jsem v nemocnici) v moři ve víru, ale nijak to můj pohled na život nezměnilo --- jen teda už vím, že když je na pláži vyvěsená červená výstražná tabule vstup zakázán a jsou dvoumetrový vlny, tak to opravdu není vhodná chvíle na to jít si zaplavat...
..ani nevím, jak by mohlo. Když se mnou spadne letadlo a já to zázrakem přežiju, no tak to znamená jen to, že se mnou už letadlo téměř jistě už nikdy nespadne...
quote:
Originally posted by Sokrates
No tak konečně přestante řešit kraviny a začněte žít okamžikem.
no ještě nedávno bych řekl "má řeč" ...ale já se teď toho marně snažím zbavit...je to jak droga, žít okamžikem...
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 17/09/2008 : 07:55:10
|
Rzwalde.
V tu chvíli,kdy ses dostal do toho víru a uvědomil si,že to může být tvůj konec jsi si začal uvědomovat, co jsou skutečné hodnoty a začal jsi za ně bojovat. Když došlo k vyřešení situace ohrožení života, udělal sis závěr, že do moře nesmíš je li vyvěšená vlajka. Tím problém pro tebe skončil a tu možnost smrti jsi odsunul. Prostě jsi na ní přestal myslet. Podobné to bylo u mne po havárii. Předtím jsem se cítil v autě bezpečný a věřil jsem svým schopnostem, postřehu a předvídavosti. Tehdy jsem si uvědomil,že na to spoléhat nemohu a to nebezpečí zde stále je.Čili od té doby jezdím mnohem pozorněji a stejně si plně nevěřím.Čili je zde cosi jako trvalý strach, který mne vede k větší opatrnosti, pozornosti a předvídání toho co může nastat.
Úplně jiné je to však tehdy,kdy je tvůj život v ohrožení trvale a ty víš, že to ohrožení není možné nijak vyloučit a ža každým okamžikem může skončit tvůj život. Tehdy dojde skutečně k přehodnocení všech hodnot a žiješ tím co právě je. Vezmi si třeba hodnotu znalosti teorie relativity u tebe a u mne. Ty tuto hodnotu můžeš v životě použít třeba k absolvování školy zisku diplomu, postavení, nebo dokonce k výkonu zaměstnání třeba vědce. Já jsem však v důchodu, peníze mně chodí poštou, a t d. Skutečné využití zde není,ale tím učením ztratím hodně času, který jsem mohl věnovat tomu, co mne baví, co mně dává radost ze života, nebo třeba i tomu co můj život prodlouží. Čili hodnota poznání teorie relativity je pro tebe kladnou hodntou a pro mne spíše zápornou. K stejné hodnotě se však mohu dostat jinou cestou a to třeba diskusí s vámi , třeba tím že vytvořím nějaký model vycházející s toho jak si myslím že to je a vy ukazujete c mluví proti. A tak se postupně ta logika spojuje a upravuje. Při tom dělám to co je mně příjemné, co dělá můj život zajímavější. Čili toto má pro mne vyšší hodnotu než to normální učení. Ono totiž na výsledku vůbec nezáleží, když mohu třeba zítra zacukat bačkorama,ale jde o dnešek kdy je mně rozhovor s vámi příjemný. A i o tom je přeskupení hodnot ,když člověk přežije svou smrt. To srdce je pořád oslabené, ten diabetes nevyléčitelný a protože jsem se soustředil na skutečné hodnoty ,našel jsem i cestu k vyléčení diabetické polyneuropatie, takže ta mne již netrápí k velkému údivu lékařů se u mne obnovila citlivost a hybnost. Lékařská pravda říká, že je to nevyléčitelné a mortalita je am velmi vysoká. Kdybych se místo hledání toho co tu polyneuropatii vyléčí zabýval učením teorie relativity, skrátilo by to můj život. Jsi li blízko smrti,pak pro tebe pravdy ztrácí cenu. Kdybych uznal pravdy mediciny o nevyléčitelnosti polyneuropatie,nesnažil bych se najít na ní lék. Stašilo by uvěřit, že zničené nervy nemohou dorůst a bylo by mně jasné, že vyléčení není možné. Já jsem odmítl že to nejde a dokázal že to jde.Ti kteří uznali pravdy mediciny (lékaři)se nestačí divit a začínají moji metodu doporučovat svým pacientům , kteří mají stejný problém a lékařská pravda je v ohrožení.Pro mne však toto není důležité. Pro mne je důležité to že zmizely problémy a ta diabetická polyneuropatie neohrožuje můj život. Takto vypadá žít okamžikem a přehodnocení hodnot.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 20/09/2008 : 10:53:07
|
quote:
Originally posted by Rzwald
quote:
Originally posted by Neronis
Čím vážnější a zodpovědnější věci člověk dělá, tím méně vážné mu připadají. Tady to platí i naopak: Čím méně vážné věci člověk dělá, tím vážnější mu připadají.
to nechápu, jak jsi to myslel?
Pokud člověk nemá například žádnou velkou zodpovědnost, mívá tendence k zveličování činností, které bývají běžné, například řízení auta. |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Nejasnosti kolem dospělců
