| Author |
 Topic  |
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
 Posted - 20/09/2008 : 11:25:28
|
Neronisi.
Tvůj závěr není správný.Tomu řízení auta dávám stejnou hodnotu jako předtím, snad předtím tam bylo víc úvolnění a relaxace.Potom toto již takovou hodnotu nemělo,protože jsem si začal víc uvědomovat to trvalé nebezpečí.Čili dříve jsem jezdil s radostí z jízdy a bez starostí,Potom se stalo z jízdy to co mne trošku víc unavuje,protože jsem mnohem pozornější.Nic víc.
Hodnotu dáváš vyšší vždy tomu, co pro tvůj život má větší využití. Třeba tu STR již v životě nevyužiji a proto má pro mne nižsí cenu, než třeba docela obyčejná diskuse s vámi a třeba o tomtéž. Ta diskuse trénuje můj mozek, schopnost logicky myslet a podobně. To je pro mne velice cenné,protože tím treningem udržuji mozek ve výkonosti,což je pro vyšší věk velmi prospěšné.Docela obyčejné vyléčení neduhů má pro mne cenu v tom, že odpadla bolest se kterou život za moc nestojí.Prostě takové docela obyčejné věci mají pro mne vyšší hodnotu, než to vážné, co v životě vlastně nikdy ve svůj prospěch nevyužiji.To co je vážné a důležité pro tebe v tvé situaci a v tvém věku,pro mne v mé situaci a věku může být naprosto bezvýznamné.Pro tebe může být významné třeba zvládnutí teorie sexu,protože bys to mohl v životě potřebovat. K čemu by totéž bylo v mém věku a situaci dobré? Snad jen k tomu, abych mohl radit druhým a kecat jim do toho. O.)
MB |
 |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 20/09/2008 : 11:44:10
|
| To s jakým nasazením k věcem přistupujeme má samozřejmě vlivů více. Šlo o platný příklad ve specifické situaci, někdy se taky stává, že člověk, který s radostí dosedne na vlivnou pozici, na které nikdy neseděl, se dopouští nejdříve ve svém oboru barbarství (výkonnostního i záměrného). |
Edited by - neronis on 20/09/2008 11:45:49 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 20/09/2008 : 12:19:46
|
Neronisi.
Ano, to máš pravdu.Ta pozice má pro jeho život určitý význam a tak ji bere vážněji. Pro mne bylo tím vážným zbavit se bolesti. Lékaři tvrdili že je to nemožné a já jsem to nerespektoval.A tak jsem skoušel vše možné i nemožné až jsem zjistil,že bolesti diabetické polyneuropaitie zmizí, pokud si udělám Priznicův zábal. A tak jsem toto praktikoval a bylil si nohy na každou noc, protože ustala bolest a já mohl klidně spát. S tou bolestí je spánek nedosažitelnou hodnotou. Zbavit se bolesti byl cíl, který měl význam pro můj život. Jenže co se nestalo? Postupně začala ta bolest zcela mizet a tam kde došlo díky odumírání sensorických nervů k omezení citlivosti, se začala citlivost vracet a do míst, která měla s důvodu odumírání motorických nervů omezenou hybnost se začala hybnost vracet. To byl výsledek se kterým jsem ale vůbec nepočítal a vlastně jsem se dostal do rozporu s pravdami mediciny.Lékaři tomu s pochopitelných důvodů nevěřili a říkali že si vymýšlím. Byl jsem tedy poslán na měření a závěr byl jednoznačný. Stav neodpovídá polyneuropatii a je zcela v normálu. A tak ti lékaři museli uznat mou pravdu ať chtěli, nebo nechtěli.Vlastně jsem za ně provedl vážnou vědeckou práci aniž bych to tušil. A tak začali toto doporučovat na skoušku dalším a dalším svým pacientům a zjistili, že prostě funguje.Pravda nevyléčitelnosti polyneuropatie je v háji,ale zatím je zde řada otázek, které musí vyřešit oni. Předpokládalo se,že neuropatie vzniká následkem obalení nervů cukrem a tyto nervy nevratně odumírají a nemohou dorůst, či obnovit se.Nyní se ukázalo,že je tomu jinak a naabízí se celá řada otázek. Nedochází pouze k narušení izolační vrstvy nervů a nezůstávají samotné nervy v pořádku? Nedochází pouze ke skratu díky porušení izolační vrstvy a při snížení hladiny cukru a součastném zlepšení prokrvení nedojde k obnovení pouze té izolační vrstvy a tím k návratu funkce nervů?? Na tohle já již nestačím a vlastně to pro můj život nemá význam.Je to vážný vědecký problém,ale pro mne bylo důležité pouze v rozmezí ztráty bolesti.To vyléčení bylo čímsi navíc.Takže ta vážnost je dána buďto pro jedince a jeho život, nebo pro tohoto jedince ve vstahu ke společnosti.Pro mne jako jedince má význam ztráta bolesti eventuelně vyléčení choroby a pro společnost má význam zpracování této metody tak aby mohla být užita ve prospěch těch, kteří touto chorobou trpí. Já jsem se vlastně dopustil barbarství vzhledem k medicině,ale ukázalo se to být správnýma pro medicinu prospěšným. Zpracování té metody již má pro mne menší význam,protože to pro mne již význam nemá.
MB |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 20/09/2008 : 16:39:43
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Tehdy dojde skutečně k přehodnocení všech hodnot a žiješ tím co právě je. Vezmi si třeba hodnotu znalosti teorie relativity u tebe a u mne. Ty tuto hodnotu můžeš v životě použít třeba k absolvování školy zisku diplomu, postavení, nebo dokonce k výkonu zaměstnání třeba vědce. Já jsem však v důchodu, peníze mně chodí poštou, a t d. Skutečné využití zde není,ale tím učením ztratím hodně času, který jsem mohl věnovat tomu, co mne baví, co mně dává radost ze života, nebo třeba i tomu co můj život prodlouží. Čili hodnota poznání teorie relativity je pro tebe kladnou hodntou a pro mne spíše zápornou.
no kdybych k tomu přitupoval jako ty...tak by i pro mne byla hodnotou zápornou. Pro mě kladnou hodnotou z více důvodů, ale práce fyzika k tomu nepatří, protože nechci pracovat jako fyzik. Doopravdy bych chtěl být biolog nebo lesník a pracovat v přírodě, nicméně to je bohužel nereálné, a proto chci být policista. Až mě matfyz přestane bavit nebo až jej dostuduju, tak se pokusím znovu se dostat na psychologii (pokud mi stále bude taťka posílat peníze) a potom půjdu dělat policajta...na něj není potřeba vzdělání (stačí gympl), je dobrej plat (lepší než fyzik), dlouhodobě je to výhodný (zabezpečení v důchodu), má to smysl (chytat zločince) a není to jednotvárné - je možný výrazný kariérní růst (každý musí napřed 5 let odsloužit na ulici, pak může, ale nemusí se různě přesouvat k různým složkám).
zpátky k tématu...
ty hodnoty již chápu lépe, ale stále jen tak na 30%
...pořádně totiž ani nevím, co je myšleno pod pojmem "hodnotový žebříček"
...to, co je nejdůležitější v životě? To potom řeknu, že spokojenost a to je jedno slovo, nikoliv žebříček. Tedy mám předpokládat, že otázka je zkomolená formulace otázky, "co způsobí, že jsi spokojený?" ...to je taky blbost, protože vždycky něco jiného...spokojenost je, když jsou nsyceny potřeby ......existuje Maslowova pyramida --- napřed se musí uspokojovat nižší (jídlo, sex, spánek), pak můžou být uspokojeny vyšší (potřeba bezpečí), ještě vyšší (potřeba lásky), ještě vyšší (potřeba seberealizace) až nejvyšší (potřeba sebetranscendence)(P.S. o byly všechno jen příklady). Pokud se mně někdo ptá na tento žebříček, tak mu můžu dát odkaz na Maslowova, který to vymyslel -- to platí pro všechny, tedy i pro mne.
..takže tento význam ta otázka taky asi nemá
..tak co tedy? Chápe se "hodnota" jako "vzácnost"? Jídla je tu všude dost a není vzácné. Štěstí je pomíjivé, a proto je vzácnější.
To však závisí na subjektivním stavu jedince -- co je pro mne vzácnost, nemusí být vzácnost pro jiného. Tedy otázka vlastně zní, čeho chci dosáhnout, po čem toužím? To by mohlo být.
Takže když člověk unikne smrti o vlásek, změní své hodnoty. ---znamená, změní to, po čem touží. Jenže ty jsi změnil to, že žiješ více okamžikem. Znamená to, že toužíš žít okamžikem? To je asi pěkná blbost, protože když chceš žít okamžikem, tak jím protě žiješ --- to je něco jako mít dostatek vody---stačí pustit kohoutek...není tu nic, co by tě bránilo žít okamžikem, tudíž "žití okamžikem" určitě není vzácné a tedy ani hodnotné (v tomto odstavci chápu hodnoty jako věci vzácné a těžko dosažitelné). Naopak nežít okamžikem je mnohem těžší. Musíš mít často pevnou vůli a té se ne všem dostává (např. mně rozhodně ne, rád bych, aby tomu bylo naopak)
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
V tu chvíli,kdy ses dostal do toho víru a uvědomil si,že to může být tvůj konec jsi si začal uvědomovat, co jsou skutečné hodnoty a začal jsi za ně bojovat.
no já se jen přestal hýbat a dal si ruce na hlavu a jen jsem si přál, aby mě proud co nejrychleji odtáhl do místa, kde se vyrovnává tlak, protože v tom místě přestane působit a já budu moct vyplavat, takže jsem nedělal naprosto nic, jelikož jsem se nechtěl vysilovat a spotřebovávat kyslík...pouze jsem se bál, aby na dně nebyly kameny, protože ta voda se mnou mlátila o dno a kdybych to dostal do hlavy, tak by bylo po mně. Až jsem vyplaval, tak jsem byl jen trochu poškrábanej a trochu potlučenej, jinak mně nic nebylo.
Nicméně stejně jsem si žádné hodnoty neuvědomoval, maximálně hodnotu jednu (život), což bych spíš nazval pudem sebezáchovy -- tedy reflexem. |
Edited by - Rzwald on 20/09/2008 16:43:32 |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 20/09/2008 : 16:46:15
|
quote:
Originally posted by neronis
quote:
Originally posted by Rzwald
quote:
Originally posted by Neronis
Čím vážnější a zodpovědnější věci člověk dělá, tím méně vážné mu připadají. Tady to platí i naopak: Čím méně vážné věci člověk dělá, tím vážnější mu připadají.
to nechápu, jak jsi to myslel?
Pokud člověk nemá například žádnou velkou zodpovědnost, mívá tendence k zveličování činností, které bývají běžné, například řízení auta.
aha...ok---ale spíš to první...
že čím vážnější a zodpovědnější věci člověk dělá, tím méně vážné mu připadají...
snad pokud člověk dělá dlouho něco vážného, takje to pro něho "normální" a nepřipadne mu to tak vážné, jako jeho okolí (okolí hodnotí jeho práci vážněji než on sám)
...ale u takového by mělo platit, že všechny méně vážné činosti bude považovat za už uplně nevážné (když tu svou vážnou hodnotí normálně) |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 20/09/2008 : 21:09:15
|
Když třeba někdo zažízne prase poprvé v životě, určitě se bude cítit jinak než ten, který se v prasečí krvi koupal už mnohokrát.
Bude k věci přistupovat zodpovědněji nebo méně zodpovědně, a cokoli co taková činnost v něm evokuje.
Například chirurgové jsou zvyklí na krev člověka do té míry, že berou jakékoli odříznutí nebo chybu a smrt člověka úplně jinak než člověk, který dělá tracheotomii děcku na táboře mimo civilizaci poprvé. |
Edited by - neronis on 20/09/2008 21:10:35 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 22/09/2008 : 19:10:12
|
Rzwalde.
------------------------------------------------
Nicméně stejně jsem si žádné hodnoty neuvědomoval, maximálně hodnotu jednu (život), což bych spíš nazval pudem sebezáchovy
--------------------------------------------------
Uvědomil sis tu nejvyšší hodnotu ze všech hodnot a všechny ostatní byly nedůležité.
Mimochodem,já bych dopadl docela jinak než ty. Nejspíše bych propadl zmatku a bojoval do poslední molekuly kyslíku a díky tomu bych se utopil.Takže u tebe musela být určitá znalost, kterou jsi využil.Jinak jsem pochopil,že se nejednalo o vír který je vertikální spůsobený proudy různého směru,ale že ses dostal pod velkou vlnu. V tom vertikálním (trychtýřovitém) bys tímto způsobem neměl šanci s spíše by ses z něj dostal silou,čili snahou se dostat s centra na okraj, kde je proudění menší.Ta vlna tě vyhodí sama a stačí jen dostatečně dlouho vydržet se vzduchem. Jistě to ale nevím a skušenost mám spíše s tím vertikálním vírem.(dostávali jsme z něj kamaráda a nebylo to nic pěkného)Kdyby ten kluk co pro něj skočil nebyl na laně, asi by tam zůstal také.Takto jsme dostali ven oba.
MB |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 22/09/2008 : 22:38:01
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Takže u tebe musela být určitá znalost, kterou jsi využil.Jinak jsem pochopil,že se nejednalo o vír který je vertikální spůsobený proudy různého směru,ale že ses dostal pod velkou vlnu. V tom vertikálním (trychtýřovitém) bys tímto způsobem neměl šanci s spíše by ses z něj dostal silou,čili snahou se dostat s centra na okraj, kde je proudění menší.Ta vlna tě vyhodí sama a stačí jen dostatečně dlouho vydržet se vzduchem. Jistě to ale nevím a skušenost mám spíše s tím vertikálním vírem.(dostávali jsme z něj kamaráda a nebylo to nic pěkného)Kdyby ten kluk co pro něj skočil nebyl na laně, asi by tam zůstal také.Takto jsme dostali ven oba.
hehe, fyzika mi zachránila život :-)
ale ono moc velkého myšlení nebylo třeba, protože když pádné tempo způsobí jen to, že tě proud táhne přesně opačným směrem, než jsi chtěl plavat a sem tam si s tebou mláskne o dno...tak to je celkem jasně vyjádřená převaha a do nějakých dalších potyček se nemá cenu pouštět :-)
trychtýřovitý vír to ale nebyl, nicméně vlna se mi taky moc nezdá -- vlny se právě podplavávaj, to je jediný způsob, jak lze ve velkých vlnách plynule plavat (prsa)...kdybys plaval po vlně, tak jednak když na vrcholku začne přepadávat, tak tě to otočí na záda (ještě před tím, než se na vrcholek dostaneš..u velkých vln se navrch vůbec nelze dostat) a jednak tě to stejně zaleje a když při tom nevydechuješ nosem, tak se tě to dostane do nosa (nestačí nedýchat) a to je hodně nepříjemné..
...ale jinak je to neskutečně silnej zážitek plavat ve velkých vlnách...připadáš si jak polobůh.......nejsem si zcela jist, jestli bych odolal, kdybych se zase někdy vyskytl u tak velkých vln (bylo to na Havaji na Maui)
...přičemž se omlouvám, že si z tohoto fóra někdy dělám chat..ale tak v každém fóru je vždycky kategorie "všeobecná diskuze", kde lidi jen plkaj a tady nejsou pro jistotu žádný kategorie... :-/ |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 23/09/2008 : 08:32:56
|
Rzwalde.
Já myslím,že přátelská debata místy odlehčená je mnohdy větší filosofií, než vážné blábolení o prostupu konečna nekonečnem.Zde neřešíme žádný vládní úkol ani zde nejsme proto, abychom zachránili svět.
Jinak se přiznám, že jsem viděl moře jen jednou v životě a to ještě z břehu. Tehdy se zmínila moje máma, že by někdy v životě chtěla vidět moře a tak jsem ji naložil do auta a odvezl na Rujanu. Chvilku se na moře dívala a řekla. Tak už jsem ho viděla a můžeme jet domů.Kdybych tě líčil tu cestu tam i zpět, potrhal by ses smíchy. Mně tehdy bylo 22 let,takže to bylo v době, kdy byli pyšní majitelé embéček a já jsem měl Opla Recorda 1500 Olympii a se scela novým motorem a v lesku.Také jsem kvůli ní seděl 4hodiny na kriminálce, kde pátrali de jsem na takový kočár vzal. A s tím nablýskaným pekáčem jsem se vydal na tu cestu. Nádrž i kanistry byly plné (Benzin stál dvě koruny deset za litr) A tak jsem si pádil mezi trabanty a Wartburgy a dráždil jejich majitele na dálnici.Občas mne předjel nějaký ten Warburg a řidič se na mne pohrdavě díval. Máma řekla. " To si necháš líbit?" a já jen lehce přišlánul plyn, vytáhl jsem to na 170 a znovu spomalil.Jeden takový nadšenec skoušel se mnou závodit a tak mne vždy předjížděl, že Warburg řičel jak splašená kráva. Jednou když mne opět předjížděl, bylo slyšet jak motor zapískal, zakouřilo se z něj a už směřoval do odstavného pruhu. Jenže já jsem v té hře zapomněl sledovat značky a najednou jsem byl ny Polských hranicích.A tak jsem se musel pěkných pár kilometrů vracet podél pobřeží. Co bylo na Rujeně jsem již vylíčil,ale cesta domů také stála za to.Do Berlína jsme dojeli celkem v pohodě,ale v Berlíně jsem nikde neviděl směrník na Prahu a tak jsem začal bloudit. Já když bloudím, tak dokonale,A tak jsem dostal na úzkou ulici a potom prašnou cestu a najednou přede mnou byla dálnice. Tak jsem na ní s radostí najel a jel po ní v naději, že někde ta směrovka na Prahu bude. Místo toho se dálnice zůžila do jednoho pruhu a byla přede mnou závora a budka s policisty.
Tak jsem si dal pas za okno a otevřel okénko. Závora se zvedla a policista ukazoval, že mám pokračovat. Tak jsem jed dál a po kilometru se totéž znovu opakovalo. To už mně bylo divné a prohlašoval jsem němce za pitomce.Ujel jsem další kilometr a bylo tam totéž a tak jsem zahulákal na policistu " Hier nach Prag" a ukázal kupředu. To co následovalo se ani nedá vylíčit." Hier nicht Prag, hier vest Berlin." Já jsem se dostal na dálnici která spojuje BDR se západním Berlínem a vlastně i poslední kontorola mne posílala dál a to díky tomu nablýskanému Oplu. A tak nás vedl gazík s policisty mezi obilím a vyveedli nás zpět do východního Berlína. Potom jsme již cestu domů našli a když jsme se blížili k Drážďanům, máma řekla, že by se ráda podívala na hrob svýho táty v Medingen, to je čtvť Drážďan. Tak jsem tam jel. U hřbitova chytila mám jadnu němku a ptala se jím kde má hrob Heinrich von Hoke (přehlasované o nevím jak napsat)Ta žena vyvalila oči a odpověděla " Ten tady není, ten bydlí u fabriky." Máma téměř nebyla schopná slova a už jsme jeli k továrně (ta byla původně jeho Byl inžených chemik a to je továrna na umělé hmoty) Dům jsme našli celkem lehko,máma si ho dokonce pamatovala z doby kdy za ním za války byla. Zazvonila a vyšel ven pomenší pán se silnými brýlemi. Máma řekla .To je tvůj děda a jemu Faty. On koukal jako tele na nové vrata a nic nechápal.Teprve když mu máma řekla, že je Zdenka zasmál se a řekl. Tvůj táta byl pochovaný v Mnichově, já jsem jeho bratr. A tak měla máma po radosti a jeli jsme domů. Jenže zde byl další problém.Kanisrty byly prázdné a benzin začal docházet. Marky už také nebyly (oni měnili jen omezené množství) A tak jsem skončil u silnice s kanistrem v ruce a mával na každého čecha, který je kolem,korun jsem měl dost. A tak jsem vyžebral deset litrů a sjížděěl kopce bez motoru abych dojel do Teplic. Když jsem tam dojel a otevřel skříňku v palubní desce bylo tam přes dvěstě marek v drobných. Já tehdy myslel, že mně vezme čert. Tak taková byla moje jediná cesta k moři a kdyby nebylo mámy, tak by je dodnes neviděl.
MB |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 23/09/2008 : 20:11:09
|
hehe, pěkný příběh....
..ale až se uzdravíš, tak k moři jeď někdy pořádně...oni tam jsou rybičky--když si koupíš brejle, tak je můžeš vidět
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Zde neřešíme žádný vládní úkol ani zde nejsme proto, abychom zachránili svět.
uff, to jsem si oddychl...  |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 23/09/2008 : 21:31:50
|
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 24/09/2008 : 09:11:20
|
Rzwalde.
Díky,ale já prostě po moři netoužím a po rybách už vůbec ne.Představ si,že jsem dokonce odmítl nabídku, za kterou by dal kdejaký muzikant kdoví co. Bylo mně nabídnuto abych hrál na luxusní zaoceánské výletní lodi za pěkně tučný honorář, Když jsem si představil ty vlny a to houpání, udělalo se předem nevolno,Já nesnáším ani houpačku.Zřejmě bych tam celou dobu mořskou nemoc. Jako mladý jsem se vydal na cestu mapříč přehradním jezerem.úmysl byl, přeplavat tam a zpět.Byl to prožitek jedna radost a když jsem byl v půlce, měl jsem sto chutí se vrátitmale doplaval jsem se zatnutými zuby a když jsem byl schopný se postaviz na nohy, vydal jsem se na cestu zpět,ale pěkně po souši a tak jsem našlapal kolem desíti kilometrů raději, než plavat zpět.Někomu (většině možná) se tvoří při fyzickém výkonu endorfiny,ale mně asi kyselina mléčná. A nyní si představ, že by mne odnášel nějaký proud na moře. Fuj, to by bylo hrozné a navíc u severního moře je chladno a u jižních je hic, který příliš nesnáším. A tak se raději ráchám doma v bazénu a jsem spokojený a ještě to mám zadarmo. Prostě nemusím mít vše co druzí za hodnoty uznávají.
MB |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Nejasnosti kolem dospělců
