| Author |
 Topic  |
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
 Posted - 21/01/2012 : 12:52:44
|
Výkonná moc je svázána pravidly
http://www.rybioci.cekuj.net/2012/01/21/vykonna-moc-je-svazana-pravidly/
Každý člověk je principiálně nezávislý na svém okolí. Máme k dispozici nějaké tělo, fungující organismus, který se živí, a neuronovou soustavu, rozhodující o tom jakým způsobem bude reagovat na vnější podněty.
Tyto základní vlastnosti jsou v podstatě principem evoluce. Proto se například ani neříká, že se někdo „vtělí“ do jiného člověka, když má dítě, ale že se prostě reprodukuje. Všechno ostatní jako společenské zvyky, morálku, etiku a kulturu si vytváříme na základě nutnosti nějaké vzájemné spolupráce.
Jednoduše nikdo se nemůže rozhodovat zcela sám za sebe, ale v rámci určitých možností, které má k dispozici. S těmito dispozicemi se musí samozřejmě pracovat i na určité zákonodárné nebo obecně aplikovatelné platformě. Aby společnost fungovala, motivovala sebe sama nebo se dokázala vyvarovat určitým nežádoucím důsledkům, napadající každého, kdo si tuhle záležitost v nějaké situaci zcela neuvědomí (což je občas v podstatě každý), musí například před eventuálními hrozbami chránit sebe sama.
V souvislosti s touto záležitostí se v minulosti vymyslely obecně dva způsoby jak s nutností řešit zákonodárná pravidla zacházet. Buď na základě represe, kdy jsou pevně stanovené určité mantinely, a hrozí nějaký trest za jejich porušení. Nebo na základě anticipace, kdy se porušení pravidel předchází různými motivačními způsoby nebo tak, aby si to subjekt ani neuvědomoval.
Problém je v tom, že ať děláme, co děláme, určitá výkonná moc bude vždycky zapotřebí. Lidé chybují, protože nejsou neustále napojeni na nějaký ideální zdroj informací a vzhledem k tomu jak je důležité, aby mohli rozhodovat sami za sebe, to ani není žádoucí. Proto je zapotřebí v některých případech zasáhnout a to i třeba velmi tvrdě.
Proto vznikla například policie, soudci, revizoři nebo různí inspektoři, držící v rukou tuto výkonnou moc. Protože je člověk občas velmi komplikovaný a jeho činy vychází z rozdílných pohnutek, je principiálně nemožné obsáhnout jakoukoli strategii a „spravedlivě“ rozhodnout o tom jak by to být mělo nebo nemělo. Proto se instrukce pro výkonnou moc neustále rozšiřují, bobtnají a komplikují. Jakmile dochází ke zjednodušení, nastávají problémy. Jakmile je instrukce obsáhlá, ztrácí subjekt ve výkonné moci tendenci posuzovat, jestli jedná vzhledem k dané situaci adekvátně.
Jinak řečeno pokud se musíme řídit balíkem stanovených pravidel, budeme vždy přistupovat k věci tak, aby se bezpodmínečně zohledňoval a čím víc takových pravidel je, tím více se jim přizpůsobujeme, aniž bychom zohledňovali adekvátnost toho, co děláme.
Kvůli tomu je zapotřebí, aby pravidla pro výkonnou moc vycházela více z tendencí jedinců, kteří tyto záležitosti spravují. Musíme jim dát možnost občas rozhodnout podle toho, jak by sami nastalou situaci řešili a pokud by se mýlili i v rámci pravidel, jejich chyby poté postihovat. |
 |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 26/01/2012 : 21:46:21
|
Politika je zábava chudých
http://www.rybioci.cekuj.net/2012/01/26/politika-je-zabava-chudych/
Realita, ve které se pohybujeme má své specifické zákonitosti. Pokud vede člověk obyčejný život, kdy si třeba buduje kariéru nebo jenom chodí do práce, z práce domů a čeká, až si bude moci dovolit něco koupit, pak je jeho život poměrně jasně daný a většinou spokojený. Jakmile nás však začne zajímat, co se okolo nás ve společnosti odehrává, život se dostává do poněkud odlišných dimenzí.
Většina společenských organizací a politických stran určuje jakýsi směr, kterým je třeba se z určitého důvodu dívat. Jsou to sdružení lidí s jistým názorem na společnost, a pokud mají štěstí a dostatek podpory, mají možnost ovlivňovat průběh společenského života.
Prakticky všechno, čeho jsme z médií a konkrétních zákonodárných kroků svědky, se odvíjí od tendence lidí přiklonit se na tu nebo onu stranu. Kdyby neexistovaly ony tendence, neexistoval by ani důvod proč je realizovat. Proto se v dnešní moderní a svobodnější době rozmáhají různé organizace, bojující za svobodu toho či onoho, nezávislost, ochranu a tak dále.
V tomto světě jiných dimenzí totiž stále platí, že dokážeme posoudit co je správné a co špatné. Protože je společnost velmi různorodá, existuje celá řada možností jak na něco upozornit nebo za co bojovat. Máme zkrátka na výběr, protože nic není zakázané, tedy kromě toho s čím by nesouhlasila naprostá většina lidí.
Za tím vším ale velmi pravděpodobně stojí něco dalšího. To množství intelektuálních a velmi dobře organizovaných lidí není ve skutečnosti ničím jiným než produktem sebe sama. Abychom byli chytřejší a dokázali se ve společnosti orientovat, je v první řadě zapotřebí, abychom se dokázali na něco alespoň pár hodin denně plně soustředit. A čím více různých vrstev pravděpodobnosti člověk dokáže vyhodnocovat, tím lépe je intelektuálně a emocionálně vybaven i do ostatních rolí ve svém životě.
Současný stav je tedy velmi prospěšný pro každého. I když je někdo součástí něčeho špatného nebo úplně stupidního, je pořád lepší že se takové věci věnuje, než aby nedělal vůbec nic. Tímto jevem je živená celá spousta různých zkreslených informací, které by měl někdo řídit třeba k nějakému účelu, ale skutečnost je taková, že ani nezáleží na tom, co si o nich lidé myslí. Hlavní je, že jejich sledováním nebo participací na nich – dělají něco aktivního a tím vytváří například ekonomické hodnoty, které by jinak neexistovaly.
Z toho vyplývá, že to nejdůležitější o co by se měl každý člověk, zabývající se podobnými věcmi zajímat, je umění kontrolovat čeho by chtěl dosáhnout, čím by chtěl jednou být a proč to vlastně dělá. Pokud to tak není, může se stát, že se ocitne natrvalo ve vlastní konstrukci pravd a názorů, které nebude chtít už nikdy zpochybňovat.
Není to žádný problém, když se rozhodneme jen chodit do zaměstnání a veškerý svůj zápal věnovat jen tomu co máme rádi. Investovat svůj elán do společenských záležitostí jako pouhý zdroj zábavy a snadného úniku do jiné reality, je však důvodem proč je naše situace místy napjatá a neřešitelná. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 28/01/2012 : 21:58:18
|
Dominantní společenská role není nezištná
http://www.rybioci.cekuj.net/2012/01/28/dominantni-spolecenska-role-neni-nezistna/
Odjakživa platí, že pokud něco děláme, děláme to ze zištných důvodů. Tedy kvůli penězům, kvůli sobě, kvůli dobrému pocitu ze sebe sama anebo z radosti, že někomu pomáháme. Pokud dochází na role v životě, při nichž člověk tvrdě pracuje, aby pomáhal ostatním, a zároveň vydělával peníze, nabízí se otázka, co to vlastně znamená.
V životě neexistují univerzální protiklady. Je nám sice odmalička vštěpováno, že ačkoli je práce pro společnost jiná než pro nás samotné, ve skutečnosti se tak v podvědomí dotyčných lidí neděje. Je zřejmé, že každá činnost přináší své výhody a někdy i když nejsou výhody tak zřejmé, subjektu třeba stačí, když se na něj ostatní obrací jinak, než jak byl zvyklý. Třeba s respektem a očekáváním zda jim něco přinese.
Problém takového jednání spočívá ve výsledku, jak se snadno omrzí. Časem, když už má subjekt své jisté, se začíná chovat jinak než na základě původních principů. Velmi snadno se nechá prodat a najde si po jakémsi prozření ve svém životě spoustu dalších zástupných náhrad, které mu podobný pocit zprostředkují.Obvyklé bývají i případy, které se upnou na nějakou osobnost nebo osobnosti ve svém okolí a jimi nechají řídit svůj život.
Jinými slovy pokud subjekt nemá nic a najednou získá moc, na prvním místě je v šoku z toho, že se k němu lidé už chovají jinak než předtím, na druhém se mu to zalíbí a chce to tak mít všude – a na třetím eliminuje prvky ze svého života, při nichž je takový pocit dosažitelný komplikovaným způsobem.
Z toho důvodu se každá vůdčí osobnost, pokud vyloženě nelpí na vlastních principech, časem stahuje do ústraní a nechce mít s komplikovanou nebo neřešitelnou záležitostí už nic společného. Většinou si tvrdě vydřela své místo, poté se nechala vést, protože vše kolem bylo složité, až bylo po nějaké době lepší odejít pryč.
Všechno co děláme, má své opodstatnění. Je užitečné si vždy uvědomovat, zda se rádi necháme unášet vlastními emocemi nebo jsme skutečně stavěni pro život pod tlakem a s nejistými vyhlídkami a tomu přizpůsobovat své cíle. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 29/01/2012 : 00:09:41
|
Neronisi
Neronisi řekl bych, že v tom
jak to tu podáváš je cosi pravdivého.
A mnoho s toho se určitě projevuje
v každém z nás.
----------------------
Odjakživa platí, že pokud něco děláme, děláme to ze zištných důvodů. Tedy kvůli penězům, kvůli sobě, kvůli dobrému pocitu ze sebe sama anebo z radosti, že někomu pomáháme. Pokud dochází na role v životě, při nichž člověk tvrdě pracuje, aby pomáhal ostatním, a zároveň vydělával peníze, nabízí se otázka, co to vlastně znamená.
-------------------
Myslím si, že to může znamenat
jakýsi prvek v chování kdy člověk
velice rád působí na své okolí
v pozitivním směru.
A však i samotné ono chování
může značit cosi skrytého jako je
skrytá touha po něčem čeho by za
normální cesty nedošel.
A nebo to může být jen fakt, že člověk
to má v povaze a tak se tak i chová.
---------------------
V životě neexistují univerzální protiklady. Je nám sice odmalička vštěpováno, že ačkoli je práce pro společnost jiná než pro nás samotné, ve skutečnosti se tak v podvědomí dotyčných lidí neděje. Je zřejmé, že každá činnost přináší své výhody a někdy i když nejsou výhody tak zřejmé, subjektu třeba stačí, když se na něj ostatní obrací jinak, než jak byl zvyklý. Třeba s respektem a očekáváním zda jim něco přinese.
--------------------
Společnost mnohdy klade na
bedra lidí určité věci jak pracovat a chovat se
a jak jednat.
Je to určitý vzor v chování společnosti
jako celku.
A jaká nálada vládne ve společnosti tak
se chováme i mi sami.
A však mnoho lidí toto záměrně nevědomě
zcela jistě opomíjí tak, že se to snaží vytěsnit
do svého stínu.
Aniž by si to oni sami plně uvědomili.
Tím se staví do samotné role, kterou jsi tu
již popsal.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 29/01/2012 : 08:36:47
|
quote:
Originally posted by Milan.Miló
Myslím si, že to může znamenat
jakýsi prvek v chování kdy člověk
velice rád působí na své okolí
v pozitivním směru.
A však i samotné ono chování
může značit cosi skrytého jako je
skrytá touha po něčem čeho by za
normální cesty nedošel.
Milane
Je pravděpodobné, že prakticky vždy je za "pozitivním" chováním právě něco skrytého. Ono totiž záleží na tom jakým způsobem je společnost zvyklá vsazovat do dominantní role své jedince. Takže když výhradně pozitivním způsobem, nezbývá, než se to naučit.
Problém je, že ačkoli to hezky a líbivě vypadá, může to ve výsledku evokovat mnohem horší nebo jinak nežádoucí důsledky.
Možná by sis teď řekl "no jo, ale když se musí chovat pozitivně, určitě se bude snažit aby jeho chápání bylo pozitivní." Myslím si, že je to právě naopak. Buď je člověk takový a tímpádem neasertivní k "negativním" vlivům anebo pokud jim rozumí, jeho pohár trpělivosti snadno přeteče a v rámci jakési vnitřní kompenzace ignoruje důsledky, které mohou být horší pro všechny než kdyby se nepřetvařoval.
Z toho důvodu mě osobně baví takové hraní jakoby v negativním smyslu, přičemž jde ve výsledku o pozitivní věci. V tomhle oboru to ani jinak nejde po tom co jsme tu měli inkvizice, Hitlera a Stalina, veškerá legrace skončila, že.
Souvislosti se nenacházejí snadno když má být člověk hodný za každou cenu, tímpádem neexistuje prostor pro vypuštění příjemných emocí jako agresivita nebo chamtivost. Přitom jim člověk musí rozumět, aby rozuměl tomu co chtějí jiní...
Já bych se klidně odstěhoval na hory nebo někam do teplých krajin, kde bych měl čtrnáctiletou prsatou manželku, všude květinky, zábavu, k sousedům se choval hezky. Ono je to moc příjemné, ale jinak celkem k hovnu. |
Edited by - neronis on 29/01/2012 08:55:59 |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 29/01/2012 : 13:07:36
|
Neronisi
------------------------
Je pravděpodobné, že prakticky vždy je za "pozitivním" chováním právě něco skrytého. Ono totiž záleží na tom jakým způsobem je společnost zvyklá vsazovat do dominantní role své jedince. Takže když výhradně pozitivním způsobem, nezbývá, než se to naučit.
-----------------------
Neronisi lidé nejsou universální v myšlení
tudíž chování a jednání člověka od
člověka je zcela individuální.
Někdo se může chovat jak píšeš ty
a jiný zase jinak.
Samozřejmě, že se spousta věcí
dá naučit.
-----------------------
Problém je, že ačkoli to hezky a líbivě vypadá, může to ve výsledku evokovat mnohem horší nebo jinak nežádoucí důsledky.
-----------------------
Nežádoucí důsledky pro koho
pro dotyčnou osobu nebo pro
své okolí.???
------------------------
Souvislosti se nenacházejí snadno když má být člověk hodný za každou cenu, tímpádem neexistuje prostor pro vypuštění příjemných emocí jako agresivita nebo chamtivost. Přitom jim člověk musí rozumět, aby rozuměl tomu co chtějí jiní...
----------------------
Neronisi ani bych neřekl, že
agresivita a chamtivost by
byli příjemnou emocí.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 04/02/2012 : 19:51:58
|
Kolektivní odpovědnost je špatný totalitní nástroj
http://www.rybioci.cekuj.net/2012/02/04/kolektivni-odpovednost-je-spatny-totalitni-nastroj/
Kolektivní odpovědnost je jev, který si společnost osvojuje, jakmile se stává nějaká špatná věc jednotlivcům na různé úrovni. Nehledě na to jaký je jejich původ, charakter nebo priority, pokud se to stává všem, špatná věc nebo nějaká forma bezpráví je v tu chvíli spojuje.
Tyto tendence jsou zpravidla vítaným jevem, protože fungují jako jakýsi autoregulační mechanismus, který zabraňuje tomu, aby se na lidech páchala různá zvěrstva. Přičemž i kolektivní odpovědnost byla v minulosti (a stále je) příčinou různých válek nebo her s přesvědčením občanů. Stačilo třeba označit jako viníka nějakou komunitu, a vláda dostala volnou ruku k jakékoliv formě řešení.
Na tomto principu byla vybudována i demokracie. Tato forma správy věcí veřejných, do značné míry pramení především z aktuálních potřeb a pocitu kolektivní odpovědnosti jednotlivců. Problém je v tom, že pokud nejsou některé věci aktuální, nedají se tímto principem nijak zajistit. To je možné pouze zpětně, jakmile k něčemu dojde a následuje nějaká forma ponaučení.
Řetěz bývá obvykle tak silný, jako jeho nejslabší článek a kolektivní odpovědnost také vyžaduje určitou formu prozření většiny. Tohoto principu se i prakticky využívá, a tak se různé kauzy třeba medializují, a dokud na ně nezačínají reagovat i lidé, kteří s nimi nemají prakticky nic společného, nic se ani nestane.
Lidé se totiž v zásadě starají především o to svoje, a pakliže dochází na nějaká kolektivní opatření, jednají třeba kvůli hrdosti nad tím co mají jen oni nebo kvůli obavám a strachu z něčeho co může nastat. Strach je ale špatný rádce a není možné, aby si při takovém uvažování každý člověk zachoval zdravý rozum. Ve strachu totiž přistoupí na cokoliv, co vypadá, že zajistí jeho bezpečí.
Tím se dostáváme do jakési logické smyčky – kolektivní odpovědnost je vyvolána strachem, který vyvolává touhu po jakékoli formě bezpečí.
Pokud někomu tato slova zní adekvátně a akceptovatelně, velmi pravděpodobně se spokojí s jakoukoli formou vysvětlení, která pro něj osobně bude bezpečí znamenat nehledě na to, jaký vliv ono opatření znamená pro společnost jako takovou.
Lidé, kteří jednají výhradně emocionálně, totiž většinou nevykazují znaky touhy vzdělávat se, něco tvořit, chtít něco na první pohled nedostupného nebo se nějak odlišovat od ostatních. Z principu se s nimi nedá participovat na dlouhodobých projektech nebo je zavádět do zbytečně složitých souvislostí.
Možná proto subjekty na vysokých funkcích tolik těží z totalitních praktik kolektivní odpovědnosti, které se zabalují do demokratických principů o všeobecném blahu. Přitom by možná stačilo, kdyby bylo nutné, aby lidé na vysokých funkcích museli projít sérií náročných testů. Možná by se pak tolik nestávalo, že by někdo ovlivňoval život ostatních z emocionálních důvodů. Třeba jen kvůli tomu aby potěšil někoho jiného. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 05/02/2012 : 00:33:45
|
Neronisi
----------------------
Kolektivní odpovědnost je jev, který si společnost osvojuje, jakmile se stává nějaká špatná věc jednotlivcům na různé úrovni. Nehledě na to jaký je jejich původ, charakter nebo priority, pokud se to stává všem, špatná věc nebo nějaká forma bezpráví je v tu chvíli spojuje.
-----------------------
Neronisi lidi spojuje vždy
to co jsi tu napsal jak špatná
věc tak i samotné bezprávý.
Mnohdy nás trápí osudy druhých
lidí a tak se mnohdy zamýšlíme
nad tím, že se to může stát i nám
samým a tak se snažíme pomoci
neboť naše vlastní svědomí nás k tomu
nutí a podněcuje.
A naše vědomá mysl nám to rozumově
kolikrát i odůvodní.
----------------------------
Tyto tendence jsou zpravidla vítaným jevem, protože fungují jako jakýsi autoregulační mechanismus, který zabraňuje tomu, aby se na lidech páchala různá zvěrstva. Přičemž i kolektivní odpovědnost byla v minulosti (a stále je) příčinou různých válek nebo her s přesvědčením občanů. Stačilo třeba označit jako viníka nějakou komunitu, a vláda dostala volnou ruku k jakékoliv formě řešení.
-------------------------
Kolektivní zodpovědnost je určitá
věc, která si myslím funguje v jakékoliv
společnosti neboť na nás působí zvenčí
její vlivy, které nás tím to ovlivňují a působí
stále na nás.
Jak kladně tak záporně.
Tato věc kolikráte tedy kolektivní zodpovědnost
působí na lidi všech vrstev a vzdělání.
Působí na lidi tak, že přebírají veškerou zodpovědnost
za své chování a činy.
Přičemž jim to bylo nevědomě podsunuto.
Většinou se působí na naše cítění.
Podle mě je to jakýsi druh stálé sugesce, která je vyvíjená
na lidi prostřednictvím ideových tlaků a mediálních
postojů, která působí na lidi ve společnosti
tak, že čím větší idea a mediální působení
strhává na svou stranu větší masy lidí.
------------------------
Lidé, kteří jednají výhradně emocionálně, totiž většinou nevykazují znaky touhy vzdělávat se, něco tvořit, chtít něco na první pohled nedostupného nebo se nějak odlišovat od ostatních. Z principu se s nimi nedá participovat na dlouhodobých projektech nebo je zavádět do zbytečně složitých souvislostí.
------------------------
Lidé, kteří instinktivně se chovají
pod vlivem emocí jsou podle mě lidé impulsivní
tedy, že pouhý podnět něčeho s čím se
neidentifikují v nich vyvolává pocit
vzplanutí a náhlého výbuchu.
K samotnému stavu a prožitku toho
co podnítilo jejich city.
Ti to lidé právě mnohdy se chovají
v dané situaci právě
pod vlivem emocí a nevědomého
usuzování.
Ale nemyslím, že by to pro ně neměl
být tak veliký handicap k tomu aby
dokázali tvořit a kreativně uvažovat
na tož se nějak od ostatních odlišovat.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 05/02/2012 : 13:04:04
|
quote:
Originally posted by Milan.Miló
Podle mě je to jakýsi druh stálé sugesce, která je vyvíjená
na lidi prostřednictvím ideových tlaků a mediálních
postojů, která působí na lidi ve společnosti
tak, že čím větší idea a mediální působení
strhává na svou stranu větší masy lidí.
Tak možná lepší, než kdyby se nedělo nic. Ale společnost má před sebou hodně výzev a nedokážu si představit veřejnou diskuzi třeba o tom jestli tajně nesledovat nějakého diktátora, který se na to může podívat v televizi. Nebo o plačících retardovaných dětech, které se musí nechat hladovět, protože zlenivěly a nedělají nic kromě malování nějakého listí. Ještě umí myslím uplácat z hlíny nějaký hrníček za pochvalu.
quote:
Ale nemyslím, že by to pro ně neměl
být tak veliký handicap k tomu aby
dokázali tvořit a kreativně uvažovat
na tož se nějak od ostatních odlišovat.
To jistě ano, ale na tu emoci se zpravidla nabaluje všechno ostatní a pokud vzniká nějaký složitější konflikt, kdy se takový člověk musí chovat v každé situaci jinak, nastává problém. Pro takové lidi by se musely asi zřídit nějaké specializované ústavy, které bude jejich momentálnímu naladění vyhovovat... a nebude třeba hrozit riziko, že uvidí něco co by neměli, naserou se a praští s tím. |
|
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 05/02/2012 : 13:54:47
|
quote:
Originally posted by neronis
quote:
Originally posted by Milan.Miló
Podle mě je to jakýsi druh stálé sugesce, která je vyvíjená
na lidi prostřednictvím ideových tlaků a mediálních
postojů, která působí na lidi ve společnosti
tak, že čím větší idea a mediální působení
strhává na svou stranu větší masy lidí.
Tak možná lepší, než kdyby se nedělo nic. Ale společnost má před sebou hodně výzev a nedokážu si představit veřejnou diskuzi třeba o tom jestli tajně nesledovat nějakého diktátora, který se na to může podívat v televizi. Nebo o plačících retardovaných dětech, které se musí nechat hladovět, protože zlenivěly a nedělají nic kromě malování nějakého listí. Ještě umí myslím uplácat z hlíny nějaký hrníček za pochvalu.
Neronisi,
tady se přibližuješ nacistické ideologii, která rovněž páchala eutanázii (tj. milosrdnou smrt) postižených lidí i dětí. Ze základní myšlenky a povinnosti Filosofie rovnováhy, že "Všichni živí tvorové ve skutečnosti chtějí žít ve světě, kde se budou mít všichni rádi, proto je každý povinen působit co možná nejméně smrti a bolesti. Vše ostatní jsou pouhé mé spekulace, to platí o celé mé Filosofii rovnováhy.", plyne, že ty i oni jsou nositeli obrovské hodnoty, tj. evolučně nejdokonalejší formy života (tj. nejvíce schopné cítit tělesnou i duševní bolest), kterou je třeba prvořadě spolu s ostatním životem všech ostatních živých tvorů co možná nejvíce chránit. Dále je třeba dle Filosofie rovnováhy se dívat na retardované děti nejenom z pohledu toho co jsou nyní, ale i z pohledu toho, co mohou být v budoucnosti, jak se mohou evolučně zdokonalit dle Filosofie rovnováhy zejména jejich působením co možná nejméně smrti a bolesti, za což nesou před přírodou (resp. její evolucí) odpovědnost nejenom tyto retardované děti ale i osoby, kterým jsou tyto retardované děti svěřeny.
(viz www.filosofierovnovahy.sweb.cz ) |
Edited by - Dalibor Grůza on 05/02/2012 13:56:00 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 05/02/2012 : 16:28:33
|
Dalibore, o to právě jde. Na některých místech vznikají ztráty a na ty se hledí, když je třeba málo peněz. Přitom je celkově ve společnosti obvyklé, že si každý konkuruje a snaží se urvat co se dá - tím se zase odměny zmenšují. A byly by ještě menší, kdyby žádné ztráty nevznikaly.
Já to vnímám spíš tak, že je to nějaký problém, jako výzva, která by se měla nějakým humánním způsobem řešit. Od toho tady politici jsou a kdyby taková témata nebyla, nebylo by zapotřebí něco vymýšlet a tímpádem ani politika jako taková. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 05/02/2012 : 16:32:55
|
Neronisi
-------------------------
Tak možná lepší, než kdyby se nedělo nic. Ale společnost má před sebou hodně výzev a nedokážu si představit veřejnou diskuzi třeba o tom jestli tajně nesledovat nějakého diktátora, který se na to může podívat v televizi. Nebo o plačících retardovaných dětech, které se musí nechat hladovět, protože zlenivěly a nedělají nic kromě malování nějakého listí. Ještě umí myslím uplácat z hlíny nějaký hrníček za pochvalu.
---------------------
Neronisi mnohdy televize sáhne
i po medializování nějakých
vojenských konfliktů.
Tak aby jednu určitou stranu měli
možnost očistit.
A druhou mediálně označit za
tu zlou.
A vytvořit tak v lidech zkreslené
ideje.
Které se jim pod sílou sugesce snaží
vštípit do nevědomí a do jejich myslí.
Nemusíme hledět do tak veliké
minulosti.
Kdy Amerika napadla Irák prý
kvůli Jaderným zbraním a však
nakonec všichni věděli, že jde
vlastně o ropu.
A děje se to stále dnes a denně.
--------------------
To jistě ano, ale na tu emoci se zpravidla nabaluje všechno ostatní a pokud vzniká nějaký složitější konflikt, kdy se takový člověk musí chovat v každé situaci jinak, nastává problém. Pro takové lidi by se musely asi zřídit nějaké specializované ústavy, které bude jejich momentálnímu naladění vyhovovat... a nebude třeba hrozit riziko, že uvidí něco co by neměli, naserou se a praští s tím.
-----------------
Neronisi ono už v dnešní době
existuje spoustu zařízení kam
takový to lidi mohou dát třeba
do stacionářů či psychiatrických léčeben např.
U takových to lidí to vidím tak,
že jejich mysl a celá mentalita podléhá
dizhamrnonickému chování.
Které se uvolní při určitém stavu afektivního
prožitku.
Který zapříčiní onen zkrat.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 06/02/2012 : 21:27:23
|
Milane, ale právě izolace je přece většinou příčina problému, ne? Ono je to dnes tak dané, že za sebou nemusíme někoho táhnout jako kouli na noze, když nechceme, tak kdo by to dobrovolně dělal?
Teď jsem četl nějaký článek o výzkumu chorob jako schizofrenie a autismus pomocí analýzy látek, které se přitom uvolňují. Špatné zažívání může třeba něco diagnostikovat, ale stejně se na to nakonec jde odjinud než prdelí, nebo ne? |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 06/02/2012 : 22:05:23
|
Neronisi
--------------------------
Milane, ale právě izolace je přece většinou příčina problému, ne? Ono je to dnes tak dané, že za sebou nemusíme někoho táhnout jako kouli na noze, když nechceme, tak kdo by to dobrovolně dělal?
-----------------------------
Neronisi to jo lidé mnohdy
končí v těch to zařízeních
kde jsou izolovaní.
A však aby mohli být izolovaní
tak to není samo sebou.
Musí být většinou nesvéprávní.
A nebonebezpeční pro sebe a pro okolí.
Ale to vyplívá z jejich akutního
zdravotního stavu.
Protože mnoho jiných lidí jsou
impulsivní a afektivní a přesto
v těch to zařízeních nikdy nemuseli
nikdy být.
Kdyby tam měl být každý člověk
s impulsivním a afektivním chováním
tak by tyto zařízení museli být nafukovací
nemyslíš.
----------------------
Teď jsem četl nějaký článek o výzkumu chorob jako schizofrenie a autismus pomocí analýzy látek, které se přitom uvolňují. Špatné zažívání může třeba něco diagnostikovat, ale stejně se na to nakonec jde odjinud než prdelí, nebo ne?
---------------------
To jo to máš svatou
pravda.
A i když kolikrát i do zadní
části těla ti mnohdy něco
strčí.
Když tě prohlížejí a vyšetřují.
Ale jinak máš samozřejmě pravdu
Milan.Miló.
|
Edited by - Milan.Miló on 06/02/2012 23:58:24 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 09/02/2012 : 19:08:50
|
quote:
Originally posted by Milan.Miló
Protože mnoho jiných lidí jsou
impulsivní a afektivní a přesto
v těch to zařízeních nikdy nemuseli
nikdy být.
Kdyby tam měl být každý člověk
s impulsivním a afektivním chováním
tak by tyto zařízení museli být nafukovací
nemyslíš.
Milane, asi nemají ten "správný" impulz nebo afekt. Možná je to o tom co pochytí během dospívání, jak si to vyloží a z toho vychází. Ono je to tak nějak dané, že instinktivní a impulsivní chování, když je dominantní, se už nedá změnit. Z takového vlaku člověk jen tak nevyskočí a na druhou stranu je společnost možná dost sterilně zaměřená na jen na pár druhů lidí. Nikdo jiný neprofituje, protože v tom nikdo jiný neumí chodit.
Kdysi to bylo myslím o tom, že se pro každého místo našlo. Stačilo když měl dvě ruce, aby mohl přes den hrabat brambory a ten zbytek se vyřešil nějakým selským rozumem. Takových lidí znám celkem dost. Vždycky si každý dával trochu bacha jak s nimi mluví, aby se náhodou zrovna v tu chvíli nezcvokli. Jako když z ničeho nic zakašleš a jim se v hlavě spustí nějaký hlasitý poplach.
Přišlo mi to jako normální věc, ale ve městě na něco podobného narazím tak u chodníku když mrzne a popíjí krabicové víno. Nějak zhruba od té doby co přišly mobilní telefony, jakoby se to nějak všechno změnilo.
Na druhou stranu se s lidmi, kteří mají afekt špatně spolupracuje. Nejsou produktivní, nedají se jednoduše motivovat a spoustu věcí si neuvědomují. Člověk jim musí pořád něco připomínat, povídat si s nimi a poslouchat je. To nezní zrovna jako procházka růžovou zahradou. |
|
|
|
Topic |
|
|
|
rybí oči - můj web
