| Author |
 Topic  |
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
 Posted - 04/07/2011 : 11:33:23
|
Toto blákno se ptá proč toto forum není o filosofii. Tato otázka již díky své formulaci předpokládá, že toto forum není o filosofii. Pak se v diskusi ukáže, že vlastně nikdo s diskutujících nemá pojem filosofie nijak definován a každý mluví o představě a názoru. Titulní otázka vlákna je tedy zřetelně chybná. Nejprve je třeba se shodnout na tom, co filosofie vlastně je a pak teprve posuzovat, jestli je toto forum právě o tom, nebo není. Hledání moudrosti,či láska k moudrosti je velmi široký pojem, který sám o sobě vlastně nic neříká,protože co je moudrost většinou neví ani moudrý a každý považuje za moudrost něco jiného. Všechny snahy filosofii definovat jsou vlastně pouze snahami filosofii okleštit a svázat do jakého uzavřeného celku. čili odtud až tam se jedná o filosofii a ostatní filosofií není. Já v tom vidím snahu přinutit filosofii aby se zabývala tím, co právě mne zajímá. Dle mého názoru filosofie hranice nemá a vlastně prolíná všemi vědními obory. Oddělovat filosofii od vědy je dle mého názoru naprosto nesmyslné a doslova hloupé. Dalibor položil otázku zda je gravitace projevem hmoty, nebo vzniká jako vliv vacua. Je to otázka vědecká, nebo filosofická? Gravitaci všichni vnímáme,ale nemůžeme ji nahmatat,vnímat čichem, sluchem ani zrakem. Můžeme však vnímat a pozorovat jeji důsledky a s těch logicky vyvozovat.Stejně tak můžeme vytvořit hypotezu a tu potom ověřovat. Výsledkem by mělo být poznání podstaty gravitace.Moudrost se skládá s jednotlivých poznání a schopnosti tyto zpracovat mentálně.Filosofie je právě o tom hledání souvislostí mezi příčinami a následky,čili filosofie je o poznávání logiky světa kolem nás.Jakou cestou k tomu poznání dojdem není vůbec podstatné. Většinou k poznání docházíme všemi dostupnými cestami.
Toto forum buhžel je i o filosofii. Proč bohužel? Protože se mnozí diskutující snaží filosofii okleštit a ohraničit a to se rovná hovorům o filosofii a nikoliv o hledání příčin a jejich důsledků o kterých filosofie vlastně je. Pokud se zde budeme bavit o souvislostech příčin a následků, je to filosofie. Budeme li se bavit o tom odkud až kam sahá filosofir,je to o filosofii a přináleží sem slovo bohužel. Filosofie nemá hranice vyjma těch, které si my sami vytvoříme. Kdyby zde diskutovali skuteční filosofové, nebylo by to o filosofii,ale o světě kolem nás a o tom co s čím souvisí, co s čeho vyplývá a jak to navazuje na celek.Každý hledá a nalézá svou cestu a diskuse je zde proto, aby byly posouzeny tyto cesty,aby se navzájem propojily a aby vzniklo cosi nového, jakési nové poznání světa kolem nás. To by byla filosofie. Snahy o definování filosofie,čili vytváření hranic od- do je bohužel o filoosofii a nikoliv o světě kolem nás. Povídání o filosofii je blábolení o ničem,ale hledání souvislostí mezi příčinami a následky,čili poznávání logiky světa kolem nás není o filosofii, ale filosofie sama.Mne nezajímá to o filosofii,ale logika světa kolem nás, třeba ta otázka gravitace. Čeho je důsledkem a co vše je jejím důsledkem a klidně můžeme dojít i k tomu,že to vacum není příčina gravitace, ale naopak jejím důsledkem.Otázka gravitace je dle mého názoru naprosto základní otázkou a nalezení správných odpovědí je cestou k pochopení logiky světa kolem nás. To by byla filosofie. Tohle kecání o filosofii nemá vůbec žádný význam a může vést pouz k jejímu okleštění a ohraničení, což v důsledku vede k neschopnosti poznávat logiku světa kolem nás,protože k tomu poznání je třeba i vědy a pak musí být věda součástí filosofie.
Sláva |
 |
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
Posted - 04/07/2011 : 15:04:36
|
| Vyslechli jste pravidelnou nedělní chvilku poezie na téma příčina, následek a moudrost. Za použití slov gravitace a vacuum připravil Miloslav Bažant. Další preludium na toto téma odvysíláme opět za týden na tomto kanále. |
Edited by - µ??????? on 04/07/2011 15:05:35 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/07/2011 : 08:35:51
|
Ano postřelná husa se vždy ozve. Někdo si připadá jako filosof, když kecá o filosofii. Někdo se ani za filosofa nepovažuje,ale hledá aby světu kolem porozuměl. Raději kecat o gravitaci a třeba vacuu, než o filosofii. Raději přemýšlet o nesmrtelnosti polárního chrousta, než hledat hranice toho, co filosofie je a co není. Moudrost člověk nenajde, když okleští filosofii ,ale ten, kdo se kolem sebe dokáže dívat, pokládat si otázky a hledat na ně odpovědi. Zde ve foru se ukazuje, že řada těch, kteří se za filosofy prohlašují, mudrost nenávidí. Snad proto chtějí filosofii ozavřít do hranic, obklopit ji ostnatým drátem.Bohužel toto forum je o filosofii, o hranicích do kterých se diskutující snaží filosofii uzavřít aby sami vypadali jako filosofové ,aby hranice filosofie byla shodná s hranicí jejich omezenosti. To co plodí Dalibor jsou sice většinou nesmysly, ale to je filosofie. Ostatní jen o filosofii blábolí a sami jsou od ní na hony vzdáleni.
Sláva |
|
|
|
Maftík
Aktivní uživatel
Czech Republic
215 Posts |
Posted - 06/07/2011 : 12:50:44
|
quote:
Originally posted by µ???????
Vyslechli jste pravidelnou nedělní chvilku poezie na téma příčina, následek a moudrost. Za použití slov gravitace a vacuum připravil Miloslav Bažant. Další preludium na toto téma odvysíláme opět za týden na tomto kanále.
 |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 08/07/2011 : 00:53:25
|
Něco z básnění...
Nemám tu bohužel knihu, tedy jsem nucený spíš jen načrtnout a pokusit se téma tam, kde mi poznámky úplně nedostačují, sám domyslet. Kniha Negativní Platonismus není knihou, která by ukazovala hlavní směr Patočkovy filosofie. Jde pouze o koncept, který zůstal z větší části ve fázi rozpracování, ale z hlediska zaměřenosti, se právě pro tuto diskuzi hodí.
V knize Patočka naznačuje vznik metafyziky, přičemž jako počáteční bod tohoto náčrtu je označen Sokrates, který svou otázkou po nejvyšším dobrém ztělesňuje jak závěr předsokratovské filosofie, tak i moment přerodu filosofie v metafyziku. Právě tato otázka ukazuje nejen přirozený vztah člověka k celku, ale i nemožnost tento celek předmětně, pozitivně uchopit a vyjádřit. Zachycení počátečních motivů filosofie a jejího přerodu v metafyziku, má navíc umožnit oproštění filosofie od metafyzického nánosu a tím jí zachovat.
Pozdější filosofové přesvědčivě ukázali, že podstatou metafyziky je právě kladná, předmětná odpověď na sokratovskou otázku. První popud k tomu dal Platón, když učinil „transcensus od smyslového k transcendentnímu jsoucnu, od „zdánlivého k pravému.“(str.41) Transcendentní jsoucno, tedy svět idejí měl pomoci vysvětlit náš svět.
Mimo tento metafyzický přístup nastiňuje Patočka i přístup pozitivistický. Ten se snaží dojít k celku krok za krokem, skrze poznávání jednotlivostí, částí a minulosti, skrze které následně predikuje budoucí. Takové poznání je však vždy pouze částečné, zatímco jednání má vždy celkový ráz, čímž, má-li pomoci v jednání, musí být i v pozadí pozitivismu netematizovaná víra v možnost nalezení celku. „Chtít vědeckou objektivnost ve všem, znamená obětovat autonomii života a jeho vztah k celku: držet se naopak celku, znamená projektovat jej jen v podstatných rysech a obětovat všechen vědecký detail.“(str.12)
Z těchto dvou přístupů později vzniká směr, který Patočka nazývá integrálním humanismem a který kombinuje oba dva přístupy. „Musí tedy skutečně také postupovat jako věda: dedukcemi z principů a konfrontací se zkušenostmi, v kterých se má projevovat realita jejího předmětu. Taková je jedna, kladná strana dilematu. Druhá strana je však záporná: neexistují totiž 'metafyzická fakta'. Metafyzika nemá samostatný předmět; kde se domnívá takový mít, ukáže věcná i logická analýza brzy, že běží pouze o fikce, zaviněné hlavně schématy naší řeči, fikce, jimž neodpovídá žádná realita. Tak je domněle transcendentní realita, domnělé metafyzické faktum převedeno na prosté, empirické faktum přírodní a jazykové a vzniká úkol vytvořit nemetafyzický jazyk, který by nesváděl k nesrozumitelným metaforám a fikcím.“(str. 34) Integrální humanismus se ukazuje nakonec jako směr, který selhává nejen po metafyzické stránce, ale i po vědecké. „Vzniká tak paradox metafyziky - Metafyzika chtěla být vědou o absolutním objektu, ale pro samou vůli k absolutnosti a objektivitě to nepřivede k žádnému objektu vůbec.“(str.36)
Logický pozitivismu ukazuje, že fikcemi řeči jsou všechny staré metafyzické pojmy: ideje jak ve smyslu pravých realit, tak i ve smyslu entit logických, univerzálií, esencí, hodnot a jiných kvaziobjektů. Řeč, která se jenom snaží být strukturní analogií reálných fakt, je ani nepotřebuje. Fikcemi jsou kategorie jako substance či kauzalita, pakliže jimi máme rozumět nikoli snad pouhé typické relační formy, schopné výskytu na smyslovém materiálu, nýbrž poslední stavební formy samotného jsoucna. Fikcí se ukáže také jsoucno jako abstraktum a zejména bytí, které není vlastně reálný predikát, slouží jenom k zařazování věcí do nejširšího empiricky předmětného souboru. Tím, že tato klíčová slova k ničemu faktickému neodkazovala, ukázalo se, že metafyzika nemluvila o univerzu, ale pouze o jazyku, a protože byl podle logický pozitivistů účel jazyka mluvit o faktech, ukázala se snaha metafyziků pouze jako bezvýznamné kumulování slov.
Jazyk byl rozdělen na znaky označující fakta a na konvence, které umožňují souvislost výroků, důslednost, bezespornost a též výroky o faktech. Tímto rozdělením je člověk uzavřen „do mezí jazyka a pomocí jazyka, jak se domnívá, do smyslovosti a danosti.“(str.33) Ale právě existence různých druhů konvencí ukazuje, že jazyk není jednoznačný, jeho struktura není daná, ale vyvíjí se spolu se zkušeností. Stává se složitější, aby i zkušenost mohla být jemnější. Právě ono vyvíjení, které umožňuje usídlení se v předmětném, jako i vymezení domény zvládnutých a předvídatelných věcí, je dokladem toho, že jsme schopni vyzvednout se z rámce danosti, ačkoliv nikoliv předmětně. Jazyk se tu ukazuje jako historie, „není dán, nýbrž tvoří se fakty našeho úsilí, které směřují k stále větší úplnosti a obsažnosti, aniž kdy může být zaručena všeobsáhlost.“(str.35) Nejsme tedy v daném uvězněni, jak se domnívají pozitivisté, vždyť právě vývoj jazyka je umožněn tím, že jsme vůči danému, vůči senzuálním datům uvolněni. Tato uvolněnost se projevuje i tím, že fakta musí být interpretována, vpravena do souvislostí, jazykových „logických“ schémat. „Co nám tedy dovoluje mluvit o věcech, samo s nimi nemá nic společného - je to pouhá "abstraktní" jednota, pouhý postulát, že řeč znamená jednotnou řeč, která se sama neničí. Logická vrstva je obranou proti tomuto nebezpečí.“(str. 41) I v jazyce tedy existuje ono obecné ohrožení typické pro bytost časově existující, která je odkázaná na věci a zároveň je od nich vzdálena, tedy možnost, že bude s každou další zkušeností narušena konzistence, jednota. Zároveň je díky tomu zřejmé, že subjekt není jen historická řada senzuálních dat, jak míní pozitivisté, ale lze ho pojmout jako momenty vnitřní historie a jejího oboru zkušenosti, které jediné jsou schopny dát této sérii senzuálních zkušeností skutečný smysl, ač v sobě nemají nutnost zmíněného vědeckého pojetí.
Ke zmíněnému pojetí odkazuje i zkušenost svobody, o které nemohou nikdy rozhodnout smyslová data a řeč a kterou proto není možné přeměnit ve výroky o smyslových datech. Tato zkušenost není zkušeností o žádném faktu či předmětu, ale je „zkušeností dobytí, získané svobody, nikoliv jejího klidného majetnictví.“(str.38) Není tedy pasivní a ani všeobecná a tkví ve zkušenosti neuspokojení v daném a senzuálním, které se stupňuje v pochopení, že dané a senzuální není vším ani rozhodujícím. Právě tato zkušenost je ztělesněna sokratovskou myšlenkou vědění nevědění, která ukazuje, že je možné suspendovat víru nejen v každou jednotlivou senzuální zkušenost nebo senzuální pásmo, ale navíc, že je možno i celé já, podléhající smyslové pasivnosti, nechat pod sebou jako pouhý předmět pozornosti a studia. Právě v této zkušenosti se nechává zahlédnout jakási naše vnitřní přirozená tendence k jednotě, celku, která je za vším předmětným a díky které jsou ostatně distance k věcem, jazyk, anticipace zkušenosti či vědecký výklad jedině pochopitelné. Tato distance k věcem navíc umožňuje, že původně nereálný, neskutečný výtvor může být důležitější než pouhá pasivní realita, jejíž osmyslovatelem může být.
Dalším rysem, který přináší pochopení skutečnosti a možnosti zakoušené svobody, je i reflexe na naší předmětnou zkušenost. Interpretace naší lidské zkušenosti, zkušenosti historických bytostí v celku, totiž není možná jinak než ze zkušenosti svobody. Avšak tato interpretace je něco zcela jiného než metafyzika, neboť na rozdíl od ní netvoří něco nového, ale výklad zkušenosti projasňuje náš daný svět, odkrývá v něm jeho utajený smysl, strukturu, vnitřní drama. Pro tuto interpretaci je pak možné získat podporu i v metafyzické tradici, přičemž tento způsob dovede metafyziku nejen překonat, ale i uchovat, aby postihl i moment jejího vnitřního oprávnění a dovedl nás k nemetafyzickém výkladu jednoho z hlavních platónských motivů a vzniku metafyzických nauk.
V dalším části práce se Patočka zabývá výkladem zbývajících platónských motivů, ke kterým patří chórismos a Idea, avšak tento výklad není pro naše fórum již tak důležitý a je možné si ho zkráceně přečíst např. zde:
http://apeia.eu/seed/browse/402880e41aaf4dad011ac934fab100bb
Závěrem je možné říci, že zde byl přesvědčivě naznačen přirozený vztah člověka k celku a tedy i rozdíl mezi filosofií a vědou, kterou v posledku zastupoval logický pozitivismus, tedy i Wittgenstein. Proti němu pak Patočka vystoupil s čímsi hlubším, díky čemuž je existence vědy teprve možná, aby při snaze uchopit tuto nepředmětnou zkušenost ukázal dnešní úkol filosofie. Patočka svou práci sám shrnuje slovy: Negativním platonismu „ (…) zachovává člověku jednu z jeho podstatných možností, totiž filosofii, očištěnou od metafyzických nároků; ukazuje, kde ji nelze žádným jiným duchovním elementem, teoretickým či praktickým, z její nejvlastnější domény vypovědět; zachraňuje člověku dále možnost opřít se o pravdu, která není relativní a 'světská', i když nemůže být formulována kladně a obsahově; ukazuje, co pravdy je na odvěkém metafyzickém zápasu člověka, na jeho boji o cosi povýšeného nad přírodnost a tradičnost, na zápase o věčné a nadčasové, na stále se obnovujícím boji proti relativismu hodnot a norem, a to při současném přitakání myšlence o základní historičnosti člověka a relativnosti jeho orientace v okolí, jeho vědy a praxe, jeho obrazů života i světa.“(str. 68)
Naposledy by jeho tvrzení mohla dosvědčit i skutečnost, že ačkoliv jste nenašli v argumentaci chybu či se Vám to jen nezdá, ale nejste schopni ten rozpor verbalizovat, přesto nesouhlasíte a nemíníte argumentaci přijmout. Tím není ilustrováno nic jiného než onen odstup od faktičnosti, kterou je třeba interpretačně zanést do souvislostí života, v případně bezchybné argumentace a jazyka, v případě neverbalizovatelného rozporu s argumentací. Právě tím se ukazuje vnitřní tendence k jednotě, celku, která je za veškerou předmětností a kterou je možné jasně nahlédnout ve zkušenosti svobody. Právě ta pak dělá pochopitelný náš neustálý pohyb vpřed v předmětnosti.
P. |
|
|
|
Absolut
Aktivní uživatel
217 Posts |
Posted - 08/07/2011 : 20:19:23
|
Dle mého soudu je filosofií vše, co je současně objektivní pravdou.
Rozeznávám pouze dva druhy filosofie 1.subjektivní 2.objektivní.
Objektivní existuje apriori a jde čistě jen o samotnou skutečnost.
Subjektivní nese stigma svého subjektu a je přímo závislá na jeho schopnosti sjednotit své úvahy s realitou.
Pravou a jedinou filosofií je tedy jen pravda sama o sobě a nikoli mylné tlachání kohokoliv! |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 09/07/2011 : 09:16:00
|
Absolut.
Dle mého soudu je filosofií vše, co je současně objektivní pravdou.
Jenže tu objektivní pravdu nemůžeme poznat jinak, než prostřednictvím smyslů a lidského přemýšlení. Výsledkem je subjektivní pravda.Pokud je filosofií pouze to co odpovídá objektivní pravdě, pak není filosofií vlastně nic. ilosofie je tedy snahou dosáhnout subjektivním poznáváním objektivní pravdy.Jenže totéž platí i pro vědu, nejen pro filosofii a vlastně celé lidské přemýšlení je tak nějak o tom,čili poté je filosofií úplně vše. A s tímto jsem dokonce schopen souhlasit. Filosofie je vše co vyplývá s lidského přemýšlení,ale my jako filosofii označujeme pouze úsek od - do a navíc každý tak trochu jinak.
Sláva |
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 09/07/2011 : 21:16:02
|
okref:„Filosofie jest vědomá činnost a žádná vědomá činnost nevzejde z člověka dříve než (vedoucí)idea o této činnosti.(Kdybychom toto nepřijali, byli bychom nuceni čelit takovému důsledku, že vědomí spadá pod neurčité děje, kterými je nejen oživeno, ale také vedeno a podmíněno. Vědomí by pak byl jakýsi vedlejší produkt bez vazby ke svobodě. -Ale to jen na okraj. )“
Maftík: Není to forma intelektualismu, která nevychází ze skutečnosti, ale již z nějaké předem dané podmínky (svoboda), která však není jakkoliv dokázána, ale je jen předpokládána?
Nemůžu dokazovat všechny stavební základy, na kterých mé myšlení stojí. Vlastně předpokládám všechno, co myslím. Není nic, co by pro mě bylo dokázané. Kdybych pokládal cokoli za dokázané a prokázané, mohl bych přestat s filosofií.
Dokazovat svobodu je nevděčná činnost. Kdyby svoboda neexistovala, bylo by zbytečné se vůbec o něco pokoušet; natož o dokazování. Podle mě jsou dvě jediné možnosti: Předpokládat svobodu, pokud na ní máme potřebu myslet. Nebo ji žít. Cokoli jiného by vedlo k nečinnosti nebo ke stejně neprokázanému opaku tvrdící nesvobodu. |
|
|
|
Absolut
Aktivní uživatel
217 Posts |
Posted - 09/07/2011 : 22:32:14
|
To Sláva
Děkuji, ale já se přece jen domnívám, že filosofie má svůj původ v objektivní realitě a nikoli v pouhém lidském myšlení…člověk pravdu mít může, ne že by ji mohl vlastnit, ale také mít nemusí. Proto jsem filosofii rozdělil na objektivní…tu, která existuje sama o sobě a na filosofii subjektivní…jako individuální metodu.
Objektivní a tedy tou pravou filosofií nemůžeme spolehlivě označit čistě jen produkt lidského myšlení, ale něco, čeho se lidským myšlením snažíme dopídit. Pravda má svá daná logická pravidla…pravidla kterými se řídí, což způsobuje její platnost, proto je na člověku, aby se zbavil své potřeby hlásání svých vlastních pravd a osvojil si spolehlivou metodu poznání postavenou na pochybnosti, v závislosti na schopnosti své osobní sebereflexe.
Empirickou vědu bych od filosofie (subjektivní filosofie)neodděloval, nejen proto, že z ní přímo vyšla, ale protože se jedná jen o jednu z metod poznání, dovedu si stejně dobře představit, že by se mohlo postupovat zcela opačně, nikoli od poznávání jednotlivin k celku, ale skrze poznání podstaty celku k poznávání jednotlivin… věda je tedy jen určitou spolehlivou, avšak v celku stále jen relativní metodu…
Zdraví Absolut
|
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 10/07/2011 : 22:02:59
|
to okref
Proč je pro Vás podstatné nepřestat s filosofováním?
"Dokazovat svobodu je nevděčná činnost. Kdyby svoboda neexistovala, bylo by zbytečné se vůbec o něco pokoušet; natož o dokazování. Podle mě jsou dvě jediné možnosti: Předpokládat svobodu, pokud na ní máme potřebu myslet. Nebo ji žít. Cokoli jiného by vedlo k nečinnosti nebo ke stejně neprokázanému opaku tvrdící nesvobodu."
Kdyby jste se dozvěděl, že není svoboda a to zcela jistě, přestal by jste s touto činností? Něco mi říká, že nikoliv. Smysl té činnosti tedy není závislý na otázce svobody...čím tedy je? Není v tom případě spíš dokazováním svobody a to hlavně v situaci, kdy jí člověk přestane brát za danost?
P.
|
Edited by - pet_kroku on 10/07/2011 23:56:10 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 11/07/2011 : 09:11:45
|
Absolut.
Mít pravdu? Mně tento výraz nějak nesedí i když je běžně užívaný.Náme zde zákonitosti skutečné příčiny a jejich skutečné důsledky.To je právě to,čemu se běžně říká objektivní pravdy. Ty objektivní pravdy existovaly vždy a to bez ohledu na to, zda člověk jako druh existoval a platily by i tenhdy zanikl by člověk jako druh.Existuje příkladně gravitace,která je podstatou celého vesmíru a to mikro i makrokosmu.To je objektivní pravda ,která se dokazuje sama tím, že má kosmos evou energii,hmotu i řád.Pokud toto prohlásím,odpovědí přemýšlejícího člověka bude, že mám pravdu. Připadá mně to směšné,protože tu pravdu nemohu mít,ale pouze poznat a to vyhodnocením vnímaného a poznáním logiky gravitačních vztahů plus poznáním jejích logických souvislostí,čili logiky důsledku. Jenže lidské poznání je na velmi nízké úrovni a mně bylo dáno jen nahlédnutí do této logiky.'Cili nemám pravdu,ale určitý stupeň poznání,který může k poznání pravdy směřovat. A tak je to se vším. My lidé jsme jako námořníci,kteří sotva opustili přístav už křičí "Země na obzoru." mají však před sebou celý oceán.
Objektivní pravdy existují bez ohledu na existenci, či neexistenci člověka,ale bez lidského přemýšlení nemohou být poznávány ani pojmenovány.Čili jako by neexistovaly,stejně jako ta pecnina za oceánem.Lidské smysly jsou klamány a lidská logika může obsahovat mnoho chyb uznávaných jako pravdy. Filosofie a všechno lidské poznávání jsou snahou dosáhnout té pevniny za oceánem,ale ty výkřiky země na obzoru,čili poznal jsem pravdu, či mám pravdu svádi loď liského poznání do bloudění v kruhu. Každá loď potřebuje určení směru a je jedno zda se jedná o hvězdy nad hlavou, nebo kompas a sextant,či moderní gyrokompas,či satelit. A o tom je filosofie .O tom a ničem jiném. Takové to přebírání se v tom jak hledal směr nějaký věhlasný myslitel třeba v době před tisíci lety může být zajímavé,ale dnes je třeba využívat dnešního poznání. Spoléhat se, že nás k cíli dovede nějaká naspřirozená bytost přináleží do hluboké historie a dnes již nemá význam se tím zabývat. Vše má svou podstatu a tu je třeba poznat a s té svou logikou vycházet.Právě ta podstata určuje směr k cíli. Ono se zdá být složité ty podstaty najít,ale dle mého názoru to vlastně vůbec složité není. Vše má nějakého společného jmenovatele bez kterého by to nemohlo existovat a ten společný jmenovatel je právě ta podstata.Kdyby nebylo gravitace částic atomu, atom by se rozpadl,protože by nebylo ničeho,co by určovalo jeho vazby ani jeho energii. Kdyby Země ztratila svůj měsíc,čili ztratila jeho gravitační vliv, vyhaslo by jádro, změnil by se energetický stav vzhledem k slunci a tím by ztratila Země energii držící ji na oběžné dráze a je možno předpokládat,že by došlo k sestupné dráze směrem ke slunci. Kdyby lidé stvořili planetu našeho měsíce ,která by obletovala měsíc na určité dráze a měla určitou gravitační energii, zesílí se gravitační energie měsíce natolik, že by změnil svou dráhu kolem Země a zvýšená energie by vedla k rozpínání jádra, Země by se stala žhavou koulí a ve vztahu vzhledem ke slunci by došlo k márůstu energie.Prostě a krátce, Země by byla odpuzována sluncem a nejspíše by opustila sluneční soustavu.
Proč o tom mluvím??? je to nějký můj úlet,nebo "mám pravdu?" Ta určitá objektivní pravda zde je,ale odpovídá tomu co jsem vyjádřil, nebo nikoliv? Není to pravda,ale prosté lidské poznání.Pravdou by se toto stalo,kdyby toto uznala určitá komunita lidí a dala tomuto poznání neměnnost zneužitím schopností. A tak je tomu se všemi lidskými pravdami včetně té o existenci a vlivu boha.Proto užívám slova pravda pouze pro stav poznání, který byl lidmi uznán a jeho neměnnost je chráněna zneužitím schopností. Stav nechráněný zneužitím schopností se vyvíjí a mění,čili není pravdou,ale poznáním. Takže zde máme objektivní pravdu, kterou neznáme,ale snažíme se ji poznat. máme zde lidské poznání,čili právě tu snahu cíle dosáhnout a máme zde lidskou,čili subjektivní pravdu (dle definice).Pokud si toto takto ve své mysli oddělíš a definuješ,získáš přehled o tom co je co a nebude se tě vše motak jedno s druhým. Tak to dělám já a moje myšlení o tím o něco rychlejší a přesnější,protože aktivuji pouze informace přináležející k danému slovu. Pravdu tedy nikdy nemám a mít nemohu,ale poznání ano.Mluví li někdo o lidské pravdě,pak vím,že hovoří o stavu poznání se kterým se spokojil, které uznává za pravdivé a to i tehdy,jde li o omyl.K lidskému poznání mám úctu nejvyšší,ale nikoliv pokoru,protože je zde stále možnost, že je chybné.V lidskýcch pravdách si vážím lidského poznání,ale toho uznání za pravdu si nejen nevážím,ale stojím k tomuto v opozici.
Jinak řečeno. Tato práce s informacemi je pro mé myšlení výhodná a vede k dalším a dalším poznáním,ale většina ostatních lidí myslí tradičně a proto mne těžko chápou.Čili vzdálé li se člověk příliš daleko od běžného stavu myšlení, může dojít k velmi cenným poznáním,ale pouze sám pro sebe,protože je s ostatními nekompatibilní.Pro poznání a ukojování zvědavosti je to super,ale pro život ve společnosti je to handicap a navíc to vede k samotě a mnohdy k vzniku nenávissti a averse druhých. A tak stále hledám lidi stejně postižené,protože s nimi budu kompatibilní.Proto jsem zde a proto zde setrvávám i když mne to dost unavuje.Nejhorší na tom je,že nejspíše čekám naprosto zbytečně,protože toto forum takové lidi odpuzuje.
Sláva |
|
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
|
|
Bolševik
Aktivní uživatel
140 Posts |
Posted - 16/07/2011 : 23:34:50
|
No přece nečekáte, že zaměstnanci pana Bakaly začnou filosofy pobízet k přípravě světové revoluce.
A s tím, že filosofii nelze vyučovat, souhlasíte také ?
|
|
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
Posted - 17/07/2011 : 02:06:43
|
No tak z bolševiků s malým b je Bakala asi celý na větvi a bojí se, že by
a) ho pověsili
b) musel zdrhnout do západního německa
Jestli spíš Bakala od těch revulcionářů nekoupí nějaké doly. Třeba v Číně 
A hlavně - já jsem přeci nenapsal, že s tím článkem souhlasím  Tak se hned nevztekejte.. a berte v potaz i jiné názory. |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 18/07/2011 : 19:36:55
|
to µ???????
napadá mě, že ten članek je právě tím, proti čemu se zprvu vymezuje. Je radou filosofa politikovi.
P. |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Vysvětlení, proč toto fórum není o filozofii..
