| Author |
 Topic  |
|
rajis
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
517 Posts |
 Posted - 04/08/2010 : 15:01:56
|
"To že neznám příčinu u všech důsledků neznamená že ta příčina neexistuje,ale jen to, že tu příčinu neznám."
Jenže dokud neznáš všechny příčiny všeho, nemůžeš nikdy s naprostou jistotou tvrdit, že všechno má svou příčinu. |
 |
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 04/08/2010 : 17:29:54
|
rajis
------------------------------------
"To že neznám příčinu u všech důsledků neznamená že ta příčina neexistuje,ale jen to, že tu příčinu neznám."
--------------------------------
To je fakt každá příčina by měla mít
Teoreticky svůj důsledek i když ho třeba
Momentálně neznáme.
--------------------------------------
Jenže dokud neznáš všechny příčiny všeho, nemůžeš nikdy s naprostou jistotou tvrdit, že všechno má svou příčinu.
--------------------------------
Ono jde si myslím popsat onu prvotní
Příčinu která ovšem když zjistíme
Příčinu o níž si myslíme že byla prvotní
Vzniká na mysli pochybnost co bylo před onou
Příčinou.
Poněvadž všechno tedy příčina tvoří důsledek
Ale to nás může vésti k poznání co bylo
Před onou námi danou příčinnou kterou
Jsem tak to identifikovala a odhalili.
Tady jsem něco našel.:
-----------------------------------------------------
Před Velkým třeskem: Měl vesmír dvojče?
Mezinárodní tým přišel s novou zajímavou teorií, jejímž základem je zjednodušený model LQG (Loop Quantum Gravity): před Velkým třeskem možná existovalo dvojče našeho vesmíru.
Až donedávna byly dotazy na dobu před Velkým třeskem považovány téměř za tabu. Obecná teorie relativity totiž až tam nedosáhne. Pro T=0 dostaneme nuly, nekonečna a chyby (error), proto z tohoto vědeckého pohledu otázka na okamžik počátku Velkého třesku a dobu před ním nedává smysl.
Měl náš vesmír identické dvojče? Kredit: NASA a ESA
V 80. a 90.letech min. století se objevila nová teorie nazvaná „smyčková kvantová gravitace“ (LQG, Loop Quantum Gravity). Jejím zakladatelem je Abhay Ashketar (University of Pennsylvania, Philadelphia), fyzik indického původu. Dalšími průkopníky jsou Lee Smolin, Carlo Rovelli, John Baez, Ch.Isham, Martin Bojowald. Kde se vzal název této teorie? Podle vědeckého týmu vesmír na submikroskopické úrovni již není homogenní, ale má jemnozrnnou strukturu, která se podobá drátěné středověké košili – je tvořena bezpočtem vzájemně propojených „smyček“ („prstenců“) Planckových rozměrů (pouhých 10-35 m), proto „smyčková teorie kvantové gravitace“.
Planckova délka a čas vyjadřují hranici platnosti klasických zákonů fyziky. Pro vzdálenost menší než Planckova délka (10-35 m) a časový interval kratší než Planckův čas (10-43 s) prostor a čas ztrácejí své známé vlastnosti kontinua a začínají se projevovat jejich kvantové vlastnosti. Kdybychom atom zvětšili na velikost naší Galaxie, pak kvantová smyčka by nebyla větší než lidská buňka. Proto není překvapením, že se prostoročas jeví zcela spojitý, podobně jako drátěná košile pozorovaná z velké vzdálenosti.
Nyní fyzici Alejandro Corichi (Universidad Nacional Autónoma de México, Michoacan, Mexiko) a Parampreet Singh (Perimeter Institute for Theoretical Physics, Ontario, Kanada) vyvinuli zjednodušený model LQG, který dává zajímavou odpověď: vesmír před Velkým třeskem možná vypadal jako náš.
Jejich studie bude publikována v Physical Review Letters (Corichi, Alejandro, and Singh, Parampreet: “Quantum bounce and cosmic recall.” Arxiv:0710.4543v2).
„Význam tohoto konceptu je v tom, že dává odpověď na otázku, co se stalo vesmíru před Velkým třeskem,“ řekl Singh. „Řešili jsme, co zůstávalo záhadou pro jiné modely, jestli na druhé straně Velkého třesu je kvantová pěna nebo klasický prostoročas. Například, kdyby tam byla kvantová pěna, nemohli bychom mluvit o prostoročasu, o čase, atd. Naše studie ukazuje, že vesmír na druhé straně je velmi klasický jako ten náš.“
Jejich teorie staví na předchozím výzkumu, ale s některými důležité rozdíly. Vloni fyzik Martin Bojowald (Penn State) použil zjednodušenou verzi LQG, aby ukázal, že by mohl existovat vesmír „na druhé straně“ Velkého třesku. I když tento model „produkoval“ platnou matematiku, žádná pozorování našeho aktuálního vesmíru nemohla vést k pochopení stavu vesmíru před Velkým třeskem, protože z té doby se nic se neuchovalo. Bojowald to popsal jako jakousi „kosmickou ztrátu paměti“.
Ale Corichi a Singh modifikovali zjednodušenou teorii LQG další aproximací klíčové rovnice nazvanou „kvantové omezení“. Použitím nové verze nazvané sLQG vědci ukazují, že relativní kolísání objemu a hybnosti v „minulém“ vesmíru se zachovalo i přes Velký třesk.
Podle nové teorie by Vesmír mohl mít mnoho třesků a přecházet z jednoho "života" do druhého.
„Toto znamená, že dvojče vesmíru bude mít stejné fyzikální zákony a především stejnou představu o čase jako je ta naše,“ řekl Singh. „Fyzikální zákony se nemění, protože vývoj je vždy jednotný, což je nejlepší způsob, jak se může kvantový systém vyvíjet. Bude vypadat stejně jako dvojčata viděná zdálky; nelze je rozeznat.“
Znamená to, že náš dnešní vesmír, zhruba 13,7 miliard let po Velkém třesku, by mohl mít mnoho stejných vlastností jako vesmír 13,7 miliard před Velkým třeskem. Jinými slovy náš vesmír má svůj zrcadlový obraz s Velkým třeskem jako osou souměrnosti.
„Všechny hlavní rysy budou ve vesmíru stejné jako před Velkým třeskem,“ řekl Singh. „Budou stejné dynamické rovnice i Einsteinova rovnice. Náš model předpovídá, že to nastává v době, kdy je vesmír 100krát větších než Planckův rozměr. Stejný bude obsah materiálu i vývoj. Protože se vesmír před třeskem smršťuje, bude to vypadat, jako kdybychom si přetáčeli náš vesmír pozpátku.“
Corichi a Singh vypočítali, že změna v relativních fluktuacích způsobených třeskem je menší než 10-56, číslo které se stává dokonce ještě menším pro vesmíry, které narostou do velikosti větší než 1 megaparsec (náš vesmír je někde mezi 3 000 a 6 000 Mpc; 1 Mpc = 3 262 000 sv.l. = 3×1019 km).
Jak vědci vysvětlují, identické dvojče vesmíru nemusí nutně znamenat, že každý jednotlivý detail obou vesmírů je identický. Např. to neznamená, že by tam existovaly osoby, která by už žily náš život.
„Kdybychom byli schopni dívat se na určité mikroskopické vlastnosti velmi výkonným mikroskopem, pak bychom mohli vidět rozdíly. Stejně jako mají dvojčata různé otisky prstů nebo jedno má mateřské znaménko a druhé ne nebo mají různé odchylky v DNA,“ řekl Singh. [Rozlišovací schopnost mikroskopu by musela odpovídat Planckovu rozměru.]
Singh vysvětluje, že stále ještě zůstává mnoho otázek týkajících se detailů možného vesmíru před Velkým třeskem.
„Největší otázkou je, jestli tyto vlastnosti přežijí, když uvážíme celou situaci,“ řekl. „Např. rádi bychom věděli, jestli některé struktury z předcházejícího vesmíru – jako galaxie – zanechají nějakou stopu v novém rozpínajícím se vesmíru, a jestli vznikne identická struktura nebo jen "podobná". Např. se může stát, že v předchozím vesmíru byly galaxie tvořeny rozdílným způsobem, proto může být i distribuce galaxií na "druhé straně" rozmanitější. Na tuto otázku budeme schopni odpovědět v době, kdy porozumíme těmto modelům.“
Model Corichiho a Singha by nám dokonce mohl říct, jak bude budoucí vesmír vypadat. Závisí to na rychlosti rozpínání našeho aktuálního vesmíru – což nakonec rozhodne o jeho osudu. Existuje možnost, že zobecněný model předpoví znovu zhroucení našeho vlastního vesmíru.
„Takový vesmír bude mít mnoho třesků z jednoho života do druhého,“ řekl Singh. „Existuje zde možnost, že tyto vesmíry budou identické.“
Zdroj: Physorg
Odborný článek autorů Corichi, Alejandro, Singh, Parampreet byl přijat do tisku a vyjde pod názvem: “Quantum bounce and cosmic recall.” Arxiv:0710.4543v2.
---------------------------------------
Milan.Miló. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 04/08/2010 : 17:37:18
|
rajis
Nebo se můžeš podívat na
Tohle.
-------------------------------------
VESMÍR PŘED VELKÝM TŘESKEM
Věda - Kosmologie
Napsal Oldřich Klimánek
Čtvrtek, 15 červen 2006
Podle standardního modelu velkého třesku založeného na Einsteinově obecné teorii relativity byl velký třesk počátkem kosmu; zrodila se nejen hmota, ale také prostor a čas. Na otázky, co bylo předtím, nedokáže zodpovědět; žádné předtím nebylo a podle minulé věty ani být nemohlo. Nebo snad ano?Standardní model vnímá čas jako „efekt jevu“ „něčeho“, čili jako jev veličiny ( čas ) pro-jevující se „samostatně“. To znamená, že ona veličina čas si „běží“ mimo nás, mimo veškeré změny-nezměny. Já se domnívám, že to tak není a že je to mírně jinak. Veličina čas „sama neběží“, sama se neodvíjí, sama netiká, sama neplyne. Aby se tak stalo, musí předmět hmotový „po dimenzi časové se posouvat“, měnit ( časovou ) polohu …přesně podobně jako se předmět hmotový posouvá, mění polohu po třech prostorových dimenzích. My-Země se vesmírem pohybujeme po „křivé trajektorii“,( a nejen Země, ale veškerá hmota se pohybuje, posouvá po křivých trajektoriích ), kterou lze rozložit do tří složek (( složky jsou nezakřivené dimenze časoprostoru )) pokud si „do vesmíru“ vložíme soustavu ( nekřivých ) souřadnic, délkových…Totéž platí o veličině čas. Vložíme do vesmíru soustavu tří os časových ( zřejmě je ztotožníme z pravými dimenzemi veličiny čas ) a do nich budeme „promítat“ intervaly odvíjeného, odtikaného, ukrojeného, času.
V tuto chvíli se zdá, že Pozemšťan ukrajuje svým pohybem-posunem po časových třech dimenzích stejné intervaly, stejné tempo odvíjení, stejné tiky…tedy, že čas – tempo ukrajování intervalů na jeho třech osách – dimenzích je kulově sférické, stejné. Zopakuji : prostor teoretický-euklidovský je rastrem nezakřivených dimenzí, prostor praktický, reálový je stavem „poTřeskovým“, tedy je křivým třídimenzionálním provedením-řešením….a je to trojjediný stav veličiny „délka“. Přesně obdoběn s čase. Čas je veličina, která se po Třesku realizuje do dimenzí zakřivených reálných pravých…vedle „rastrových“ tří os, nezakřivených časových dimenzí. Nezakřivené rastrové osy tři –dimenze tři i časové i délkové ( prostorové ) existují před big-bangem. Po Velkém třesku se realizuje zakřivování i tří dimenzí délkových i tří dimenzí časových…. a pak lze do tohoto časoprostoru 3+3D poTřeskového zakřiveného vložit nezakřivený rastr 3+3D.Zmíněný standardní model není v žádném případě popisem vzniku světa; líčí pouze jeho vývoj v raných okamžicích po události, kterou velkým třeskem nazýváme. Pokud byste se ptali na příčiny třesku nebo na jiné pichlavější otázky, kterým se žádný zvídavý člověk nevyhne, budete zklamáni. Nic z toho rámce nedostanete. Fyzici dlouho vědí, že k pochopení nejranějších okamžiků kosmu potřebují fungující slitinu obecné teorie relativity, tak i kvantové mechaniky – kvantovou teorii gravitace. Dnes existují dvě teorie, které o tento post spolu soupeří: teorie superstrun/M-teorie a smyčková kvantová gravitace. První zmíněná má dnes ve světě přece jen větší zvuk a věnuje se jí mnohem více teoretiků. (Jak jsem doporučoval v článku Testování kvantové gravitace, o obou teoriích, byť o smyčkové kvantové gravitaci málo, se můžete dočíst (pouze) v knihách Briana Greena Elegantní vesmír a Struktura vesmíru.)
Strunová/M-teorie a smyčková kvantová gravitace jsou dvě naprosto rozdílné teorie. Byť se někteří z fyziků snažili najít mezi nimi spojitost, k ničemu nedošli. Teorie strun/M-teorie je mnohem ambicióznější. Stěžejním bodem je, že podle ní nejsou částice nularozměrné body, jak tomu je ve standardním částicovém modelu, avšak jsou tenounkými jednorozměrnými vlákny (tento skok o jeden rozměr pak řeší fatální nekonečna, kterými jsou zatížené snahy o spojení kvantové mechaniky a teorie gravitace). Tanec spíš vlnovlnění toho vlnobalíčku těchto vláken pak určuje, o jakou částici se jedná. Jedna struna kmitající určitým způsobem je např. elektronem, druhá, která kmitá v pozměněném rytmu má pak všechny vlastnosti pro to, abyste ji mohli nazvat kvarkem. Strunová teorie spatřila světlo světa při snaze popsat jednu z fundamentálních sil kosmu, silnou jadernou sílu. Ovšem po nějakém čase se zjistilo, že je daleko mocnější; fyzici objevili vibrační mod, který odpovídal gravitonu, částici gravitačního pole. Náhle ve fyzice nastala revoluce, protože poprvé v historii se stalo, že se z kvantověmechanické teorie vynořila gravitace. Superstrunová teorie s sebou nese řadu fyzikálních důsledků pro náš svět. A jistě i filozofických. Například předpovídá, že nás svět je desetirozměrný (v M-teorii dokonce jedenáctirozměrný), z čehož tři rozměry známe všichni, čtvrtý čas také a zbylé jsou stočeny (kompaktifikovány) do malinkých prostůrků zvaných Calabi-Yauovy variety. Nebo je možné, že nás kosmos je trojrozměrnou bránou (bránami nazýváme vícerozměrné objekty v M-teorii), která pluje vícerozměrným prostorem. Ještě na vysvětlenou, M-teorie je ještě majestátnější teorií spojující 5 superstrunových teorií dohromady (právě za přítomnosti jedenácté, velmi malinké, dimenze.) (Fyzici totiž postupně zjistili, že neexistuje jedna superstrunová teorie, ale pět odrůd. Nakonec se však zjistilo, že všechny jsou ekvivalentní). Superstrunová teorie postupuje ve směru od říše malého (kde vládne kvantová mechanika), až ke gravitaci, tedy do říše velkých objektů a velkých vzdáleností, které popisuje Einsteinova obecná teorie relativity. Smyčková kvantová gravitace je jiná.
Její zastánci postupují opačně; od obecné relativity ke kvantové mechanice. Kdybyste se však o obě teorie zajímali, měli byste pocit, jako spousta zastánců teorie strun, že smyčková kvantová gravitace je oproti strunám poněkud chudá. Neplynou z ní žádné radikální skutečnosti pro náš svět, nepotřebuje nové dimenze, ani se nesnaží (což ani nemůže) být teorií všeho, onou vše sjednocující teorií kosmu, po které tolik prahnul Einstein. Stěžejním bodem smyčkové kvantové gravitace je, že časoprostor (nebo chcete-li prostor) není kontinuální, spojitý, nýbrž jeho struktura je diskrétní, tedy že je složen z jakých si „atomů“, smyček. Matematickými technikami se pak její zastánci snaží časoprostor takto kvantovat a tím sloučit obecnou teorii relativity s kvantovou mechanikou. V článku, který na iSpace vyšel 15. května 2006 pod názvem Cyklický model kosmu a řešení problému kosmologické konstanty jste se mohli dočíst, že superstrunová/M-teorie v jednom modelu, jmenovitě modelu Steinhardt-Turokově, také pracuje s časem před velkým třeskem. Problém počátku kosmu a s tím spojené stvoření času je velmi zapeklitý. Existuje více prací, od těch méně rozumných k těm sofistikovanějším, které se otázkami s tím spojenými zabývají. Dejme tedy dnes prostor druhé straně; smyčkové kvantové gravitaci.Abhay Ashtekar z Pensylvánské státní univerzity v USA, zakladatel smyčkové kvantové gravitace (Humboldt-Preis)Jak bylo řečeno výše, k popisu těch nejranějších okamžiků kosmu, k popisu jeho vzniku, je třeba mít v rukou kvantovou teorii gravitace, anebo teorii o střídání symetrií stavů veličin délka a čas vedoucí do geneze zesložoťování stavů očima principu „kvantita krát kvalita je konstantní“ teoretické nástroje, které fyzikům umožní nahlédnout do kdysi nedostupných míst. Abhay Ashtekar, zakladatel smyčkové kvantové gravitace, nyní se svými dvěma post doktorandy Tomaszem Pawlowskim a Parpreetem Singhem vyvinuli model, v němž se teoretickými vrátky dostali přes velký třesk až k smršťujícímu se vesmíru podobnému našemu.Model publikovali v novém vydání časopisu Physical Review Letter. Ukázali, že před velkým třeskem existoval smršťující se vesmír s geometrií časoprostoru podobnou našemu současnému rozpínajícímu se kosmu. Smršťující se vesmír v jistý okamžik dosáhl bodu, kdy jinak přitažlivá gravitace (řídící jeho smršťování) v důsledku kvantových vlastností časoprostoru přešla v sílu odpudivou, což nastartovalo éru rozpínání.„
Díky kvantovým úpravám Einsteinových kosmologických rovnic jsme ukázali, že místo klasického velkého třesku ve skutečnosti došlo ke kvantovému ‚odrazu‘,“ říká Ashtekar.Co na to ostatní fyzici z řad konkurenční a vyspělejší teorie strun/M-teorie? Český strunový teoretik, v současnosti působící na Harvardu, Luboš Motl, mj. spoluzakladatel maticové teorie (přístupu k teorii superstrun), říká následující:„V nejlepším případě našli jednu z dalších možností, co se mohlo dít a nemuselo. Tyhle věci nejdou dokázat, dokud nenajdete kompletní teorii. Motiv pro nové myšlení jsem ukázal v HDV Článků, podle kterých bylo něco před velkým třeskem nebo nebylo atd. jsou stovky a tenhle rozhodně nepatří mezi ty inteligentnější. (...) Tyto věci nejdou jednoznačně odpovědět bez teorie, která platí při velkých zakřiveních (jak tomu bylo u velkého třesku, pozn. autora), což Ashtekar zjevně nechápe. Jinak řečeno, tyhle otázky jdou i v principu zodpovědět pouze tehdy, když správně vyřešíte strunovou/M-teorii, a i v tomhle kontextu je známa hromada prací, které mají odlišné kvalitativní závěry.“[Oldřich Klimánek]
--------------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 04/08/2010 : 17:59:58
|
| Jaké jsou další rozměry podle teorie strun kromě 3D a času? Nejde i o gravitaci, světlo atd.? |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 05/08/2010 : 17:27:56
|
Neronisi
---------------------------------------------
Jaké jsou další rozměry podle teorie strun kromě 3D a času? Nejde i o gravitaci, světlo atd.?
--------------------------------------
Určitě to pojímá jak gravitaci a jiné.
Tady jsem něco nalezl.:
-------------------------------------------------------------
Einsteinovo hledání sjednocené teorie pole a teorie superstrun
Fyzika | 10.05.05
Při svém třetím pokusu o velkou sjednocující teorii však Einstein neuspěl, a to hlavně proto, že mu chyběla symetrie, jež by sjednocovala gravitaci a světlo neboli mramor (geometrii) se dřevem (hmotou). Einstein si samozřejmě naléhavě uvědomoval, že postrádá fundamentální princip, který by jej vedl změtí tenzorového počtu. Kdysi napsal: „Domnívám se, že aby člověk skutečně postoupil kupředu, musí se opět v přírodě dopídit nějakého obecného principu.“
Sdílet
Einsteinovu srdci byla nejbližší jeho sjednocená teorie pole. Einstein jednou před Helen Dukasovou poznamenal, že tomu, co dělá, možná fyzikové porozumí za sto let. Mýlil se. K oživení zájmu o sjednocenou teorii pole došlo ani ne za padesát let. Sjednocení, jemuž se kdysi fyzikové vysmívali, protože prý beznadějně přesahuje naše možnosti, máme dnes možná na dosah ruky. Je hlavním bodem programu téměř každého setkání teoretických fyziků.
Po dvou tisíciletích zkoumání vlastností hmoty, jež začalo okamžikem, kdy si Démokritos a jeho řečtí krajané položili otázku, z čeho je vesmír, zplodila fyzika dvě konkurenční teorie, které jsou zcela neslučitelné. První z nich je kvantová teorie, která jedinečně popisuje svět atomů a subatomárních částic. Druhou je Einsteinova obecná relativita, jež nám dala závratnou teorii černých děr a rozpínajícího se vesmíru. Největším paradoxem je to, že tyto dvě teorie jsou svými pravými opaky. Jsou založeny na odlišných předpokladech, odlišné matematice a odlišných fyzikálních představách. Kvantová teorie spočívá na oddělených balíčcích energie nazývaných „kvanta“ a na reji subatomárních částic. Teorie relativity je založena na hladkých plochách.
Nejrozvinutější verze kvantové fyziky, kterou fyzikové zformulovali, je shrnuta do takzvaného „standardního modelu“ a dokáže vysvětlit experimentální data popisující subatomární částice. V jistém smyslu jde o nejúspěšnější teorii přírody, která dokáže popsat vlastnosti tří ze čtyř základních sil (síly elektromagnetické a dále slabé a silné jaderné interakce). Standardní model má přes svůj velký úspěch dva do očí bijící nedostatky. V první řadě je to model krajně ošklivý – jde asi o vůbec nejošklivější teorii, jež byla kdy ve vědeckém světě předložena. Tato teorie totiž slabou, silnou a elektromagnetickou interakci prostě uměle svazuje. Je to zhruba totéž, jako byste kancelářskou páskou slepili dohromady velrybu, mravenečníka a žirafu a tvrdili, že jde o vrcholné dílo přírody, o konečný výsledek milionů let evoluce. Při bližším pohledu je standardní model složený z matoucí, nesourodé kolekce subatomárních částic s podivnými jmény, která příliš nedávají smysl – jde například o kvarky, Higgsovy bosony, Yang-Millsovy částice, W-bosony, gluony a neutrina. A co hůř, standardní model vůbec nezmiňuje gravitaci. Když se člověk pokusí naroubovat gravitaci na standardní model ručně, zjistí, že tato teorie selže. Dává nesmyslný výsledek. V průběhu téměř padesáti let se ukázalo, že veškeré pokusy o skloubení kvantové teorie a relativity jsou marné. Vezmeme-li v úvahu všechny estetické nedostatky této teorie, dojdeme k závěru, že jediná věc, která mluví v její prospěch, je skutečnost, že v rámci své experimentální domény je nepopiratelně správná. Je zřejmé, že to, co musíme udělat, je jít za standardní model a znovu přezkoumat Einsteinův přístup ke sjednocování.
Hlavním kandidátem na teorii všeho – teorii, která by spojovala kvantovou teorii s obecnou relativitou, je po padesáti letech to, čemu říkáme „teorie superstrun“. Vlastně je to to jediné, co máme, protože všechny konkurenční teorie byly vyloučeny. Jak jednou řekl fyzik Steven Weinberg: „Zásluhou teorie strun máme prvního přijatelného kandidáta na konečnou teorii.“ Weinberg má za to, že všechny mapy, podle nichž se plavili starověcí mořeplavci, ukazovaly na existenci legendárního severního pólu, a přitom mělo trvat ještě celá staletí, než na něj roku 1909 Robert Peary skutečně vkročil. Podobně všechny objevy, k nimž došlo v částicové fyzice, ukazují na existenci „severního pólu“ vesmíru, tedy sjednocené teorie pole. Teorie superstrun dokáže s překvapivou jednoduchostí převzít všechny dobré vlastnosti kvantové teorie a relativity. Je založena na myšlence, že subatomární částice lze chápat jako tóny na vibrující struně. Ačkoliv Einstein hmotu kvůli všem jejím nepřehledným vlastnostem a zdánlivě chaotické povaze přirovnával ke dřevu, zjednodušuje teorie superstrun hmotu na hudbu. (Einsteinovi, který byl vynikajícím houslistou, by se to asi líbilo.)
V padesátých letech 20. století si fyzikové zoufali, že subatomárním částicím nikdy neporozumí, protože se jako na běžícím pásu objevovaly pořád nové a nové. J. Robert Oppenheimer jednou dokonce zhnuseně prohlásil: „Nobelova cena za fyziku by měla být udělena tomu fyzikovi, jenž v daném roce žádnou novou částici neobjeví.“ Tyto subatomární částice dostávaly tolik podivných řeckých jmen, že Enrico Fermi řekl: „Kdybych býval věděl, že bude existovat tolik částic s řeckými jmény, raději bych se stal botanikem než fyzikem.“ Kdybyste ale měli supermikroskop a mohli se do elektronu podívat přímo, neviděli byste podle teorie strun bodovou částici, nýbrž vibrující strunu. Vibruje-li superstruna jinak, čili vydává-li jiný tón, změní se na odlišnou subatomární částici, například foton nebo neutrino. Podle této představy lze na subatomární částice, jež pozorujeme v přírodě, pohlížet jako na nejnižší oktávu superstruny. Smršť subatomárních částic objevených v uplynulých desetiletích představuje tedy prostě jen tóny, které na této superstruně znějí. Zdánlivě zmatené a nahodilé chemické zákonitosti jsou melodie přehrávané na superstrunách. I samotný vesmír je symfonií strun. A fyzikální zákony nejsou ničím jiným než souzněním superstrun.
Teorie superstrun dokáže též obsáhnout veškerou Einsteinovu práci v oblasti relativity. Jak se struna pohybuje prostoročasem, způsobuje, že se prostor kolem ní zakřivuje přesně tak, jak to roku 1915 předpověděl Einstein. Pokud se struny nepohybují v prostoročasu odpovídajícím obecné relativitě, je teorie superstrun ve skutečnosti nekonzistentní. Jak jednou řekl fyzik Edward Witten, dokonce i kdyby Einstein teorii obecné relativity nikdy neobjevil, možná by se na ni přišlo pomocí teorie strun. Witten tvrdí: „Teorie strun je nesmírně lákavá, protože nám vnucuje gravitaci. Všechny známé bezrozporné teorie strun gravitaci obsahují, takže i když gravitaci není možné zahrnout do kvantové teorie pole, jak jsme ji znali, v teorii strun je nutností.“
...
Co by si Einstein myslel o teorii superstrun, kdyby dnes žil? Fyzik David Gross říká: „Einstein by byl spokojený – pokud ne se samotnou realizací, tak aspoň s naším cílem. … Líbilo by se mu, že tu existuje základní geometrický princip, jemuž však bohužel dosud plně nerozumíme.“ Jak jsem viděli, podstatou Einsteinovy sjednocené teorie pole bylo vytvořit hmotu (dřevo) z geometrie (mramoru). Gross k tomu poznamenává: „Vybudovat samotnou hmotu z geometrie – to je v jistém smyslu právě to, co dělá teorie strun. … [Jde o] teorii gravitace, z níž částice hmoty i ostatní přírodní síly plynou stejně, jako gravitace plyne z geometrie.“ Je poučné vrátit se k Einsteinovým raným pracem v oblasti sjednocené teorie pole z pohledu teorie strun. Klíčovou stránkou Einsteinova génia bylo to, že dokázal vystihnout nejdůležitější symetrie vesmíru, jež sjednocují přírodní zákony. Symetrií, která sjednocuje prostor a čas, je Lorentzova transformace neboli rotace ve čtyřech dimenzích. Symetrií, jež stojí v pozadí gravitace, je obecná kovariance neboli libovolné transformace prostoročasových souřadnic.
Při svém třetím pokusu o velkou sjednocující teorii však Einstein neuspěl, a to hlavně proto, že mu chyběla symetrie, jež by sjednocovala gravitaci a světlo neboli mramor (geometrii) se dřevem (hmotou). Einstein si samozřejmě naléhavě uvědomoval, že postrádá fundamentální princip, který by jej vedl změtí tenzorového počtu. Kdysi napsal: „Domnívám se, že aby člověk skutečně postoupil kupředu, musí se opět v přírodě dopídit nějakého obecného principu.“
A přesně to nám dávají superstruny. Symetrie, jež je základem superstrun, se nazývá „supersymetrie“ – jde o zvláštní a krásnou symetrii, která sjednocuje hmotu se silami. Jak jsme se zmínili již dříve, mají subatomární částice vlastnost zvanou „spin“ a chovají se tedy jako roztočené dětské vlčky. Elektron, proton, neutron i kvarky, jež tvoří hmotu ve vesmíru, mají spin 1/2 a nazývají se „fermiony“ podle Enrica Fermiho, jenž zkoumal vlastnosti částic s poločíselným spinem. Částice, které zprostředkovávají síly, jsou však založeny na elektromagnetismu (se spinem 1) a gravitaci (se spinem 2). Všimněte si, že mají spin celočíselný. Tyto částice se nazývají „bosony“ (podle práce Boseho a Einsteina). Základní myšlenka spočívá v tom, že hmota (dřevo) je obecně tvořena fermiony s poločíselným spinem, zatímco síly (mramor) jsou tvořeny bosony s celočíselným spinem. Supersymetrie sjednocuje fermiony s bosony. To je to nejpodstatnější – supersymetrie umožňuje sjednotit dřevo s mramorem, jak si přál Einstein. Supersymetrie vlastně připouští nový druh geometrie, jenž překvapil dokonce i matematiky. Nazývá se „superprostor“ a umožňuje existenci „supermramoru“. Podle tohoto nového přístupu musíme původní dimenze prostoru a času zobecnit tak, aby nyní zahrnovaly i fermionové dimenze, což nám umožňuje vytvořit „supersílu“, z níž v okamžiku vzniku vesmíru vzešly všechny síly.
Někteří fyzikové tedy vyslovili domněnku, že Einsteinův původní princip obecné kovariance je třeba zobecnit takto: fyzikální rovnice musí být superkovariantní (tj. musí zachovávat stejný tvar při superkovariantní transformaci).
Teorie superstrun nám umožňuje znovu analyzovat Einsteinovy staré práce o sjednocené teorii pole, tentokrát však ve zcela novém světle. Když začneme rozebírat řešení rovnic superstrun, setkáme se s mnohými z prapodivných prostorů, jejichž průkopníkem byl Einstein již ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Jak jsme viděli už dříve, pracoval s různými zobecněními riemannovského prostoru, které dnes odpovídají určitým prostorům, jež se vyskytují v teorii strun. Einstein tyto bizarní prostory zoufale prohlížel jeden po druhém (včetně komplexních prostorů, prostorů s „torzí“, „twistovaných prostorů“, „antisymetrických prostorů“ atd.), ale ztratil se v nich, protože mu chyběl jakýkoliv fyzikální princip či představa, jež by jej ze spleti matematiky vyvedla. A právě zde do hry vstupuje supersymetrie – funguje jako princip, jenž sem vnáší řád a umožňuje nám analyzovat mnohé z těchto prostorů z jiného pohledu.
Je však supersymetrie onou symetrií, jež Einsteinovi poslední tři desetiletí jeho života unikala? Základem Einsteinovy sjednocené teorie pole bylo to, že měla být tvořena čistě mramorem neboli čistě geometrií. Nehezké „dřevo“, jež zaplevelilo jeho původní teorii relativity, mělo být zahrnuto do geometrie. Supersymetrie by mohla klíč k teorii čistého mramoru obsahovat. Lze v ní totiž zavést cosi, co nazýváme „superprostor“ a v čem je i samotný prostor supersymetrický. Jinými slovy je možné, že konečná sjednocená teorie pole bude ze „supermramoru“ tvořeného novou „supergeometrií“.
Úryvek z knihy
Michio Kaku: Einsteinův vesmír
Jak vize Alberta Einsteina změnily naše chápání prostoru a času
Kniha právě vychází v nakladatelství Argo a Dokořán
Překlad Martin Žofka, váz. s přebalem, 256 stran, 269 Kč, ISBN 80-7363-015-X
Anotace vydavatele:
Rok 2005 je světovým rokem fyziky. Právě před sto lety totiž vyšly tři převratné články Alberta Einsteina. Podívejme se tedy společně na život a dílo tohoto velikána moderní vědy, jenž se nebál pochybovat o tom, co jiní měli za samozřejmé. Díky této knize pochopíme nejen hlavní fyzikální představy, jež Einsteina přivedly k velkolepým objevům, ale dozvíme se též řadu zajímavostí z jeho osobního života. Většina jeho myšlenek předběhla dobu o celá desetiletí a dodnes přinášejí fyzikům Nobelovy ceny. Einstein, jenž přes ohromující popularitu zůstal skromným a vlídným člověkem, může být i dnes vzorem každému z nás.
---------------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/08/2010 : 19:39:39
|
Milane Miló
Nezlob se,ale to co jsi kdesi okopíroval nebudu komentovat ani na to reagovat.Stačí odkaz a kdo chce ten si to sám vyhledá. Podepsat se pod prací někoho jiného se mně také nezdá být tak docela v pořádku.Až přijdeš s tím co jsi sám vytvořil svou vlastní hlavou,pak je to o něčem jiném.Okopírovat třístránkový projev je otázka vteřiny,ale odpovídal bych tomu kdo to zplodil a byla by to práce na měsíce, či roky.Proč sis neudělal nějaké závěry a ty zde nepresentoval?
Víš třeba co je spin? Vím, že víš prdlačku,ale odpovíš správně protože to někde okopíruješ.
MB |
Edited by - Miloslav Bažant on 05/08/2010 19:42:23 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 05/08/2010 : 20:10:51
|
| Já jsem rád, že to dělá tímhle způsobem. Ne každý projev musí být vlastní realizací. Pro mě je to dost užitečné, protože nemusím nikde nic hledat. Zaprvé na to nemám čas, za druhé mě to po čase rozčiluje, protože si už nepamatuju, kde jsem byl předtím. Jen se u toho musí více přemýšlet, když je to vytažené tímhle způsobem do kontextu a pohromadě, to je fakt. |
Edited by - neronis on 05/08/2010 20:12:22 |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 05/08/2010 : 20:25:54
|
Miloslave
-------------------------------------
Milane Miló
Nezlob se,ale to co jsi kdesi okopíroval nebudu komentovat ani na to reagovat.Stačí odkaz a kdo chce ten si to sám vyhledá. Podepsat se pod prací někoho jiného se mně také nezdá být tak docela v pořádku.Až přijdeš s tím co jsi sám vytvořil svou vlastní hlavou,pak je to o něčem jiném.Okopírovat třístránkový projev je otázka vteřiny,ale odpovídal bych tomu kdo to zplodil a byla by to práce na měsíce, či roky.Proč sis neudělal nějaké závěry a ty zde nepresentoval?
Víš třeba co je spin? Vím, že víš prdlačku,ale odpovíš správně protože to někde okopíruješ.
MB
------------------------------
Já se nepodepisuji pod práci
Kterou jsem někde nakopíroval.
Já tím ti chci jen předložit samotné
Důkazy o tom všem.
A vím že kdybych to takhle nedělal
Tak ostatní by stejně nečetli sálodlouhé
Informace ve kterých by se jen zahltili.
Proto můžeš i ty být ve skutečnosti
Rád že ti ze všeho udělám jen určitý
Výtažek.
A to tak že bych tě nechtěl vydět
Jak se pročítáš mnohem obsáhlejšími
Informacemi.
Když už teď říkáš že na informace
Které mají tři strany nechceš odpovídat.
Protože by to trvalo mnoho měsíců.
Výš ono to je tak kdybych o tom nic
Nevěděl tak bych si to jen stěží mohl
Dohledat.
Nebo se o tom bavit.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 05/08/2010 : 20:51:35
|
Neronisi
----------------------------------
Já jsem rád, že to dělá tímhle způsobem. Ne každý projev musí být vlastní realizací. Pro mě je to dost užitečné, protože nemusím nikde nic hledat. Zaprvé na to nemám čas, za druhé mě to po čase rozčiluje, protože si už nepamatuju, kde jsem byl předtím. Jen se u toho musí více přemýšlet, když je to vytažené tímhle způsobem do kontextu a pohromadě, to je fakt.
-------------------------------
Neornisi jsem rád že ty s tím souhlasíš
To jak to prezentuji na rozdíl od Miloslava.
Protože jak jsem poznal ty si i uvědomuješ
Kolik informací bych vám musel o tom předložit
A fakt není to moc dobré se tím zaobírat
Protože já mnohdy vybírám mezi i 6-7.webovími
Příspěvky a kdybych měl nabídnout tolik informací
Na shlédnutí tak by se na to každý asi vyprdl.
Miloslav si asi neuvědomuje fakt že by se tím stejně
Nezaobíral.
A už si vůbec neuvědomuje že kdybych chtěl být
Tak chytrý jak píše tak bych si to dohledal a nemusel
Bych vám tu to tak to prezentovat.
A prostě jen si to dohledat a pak převzít určité myšlenky.
A Miloslav by stejně věděl prdlačku.
Tak si myslím že tak to je mnohem pohodlnější a ucelenější.
Ono jak jsem psal Miloslavovi kdybych o tom nic nevěděl
Tak bych si to ani nemohl dohledat no prostě proto že bych o tom nic
Nevěděl.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 06/08/2010 : 10:48:47
|
Milane Miló.
Takže s pravdou ven. Abych mohl posoudit tvůj vstup, musel bych mít určité informace včetně znalosti cizích slov a terminů technicus,musel bych znát ty teorie strun a další návazné, tyto podrobit analýze a zjistit v čem jsou pravdivé a v čem se mýlí.Ono může být,že víc než poloviny s těchto informací jsou chybné,ale já to nevím a nevíš to ani ty, dokonce to třeba neví ani profesoři věhlasných universit. Odpověď na tvůj vstup by vyžadovala možná i stovky let studia a následně výzkumu a vyžadovalo vysoký stupeň geniality.Čili jinými slovy mohu říci pouze "zajímavé" a to ještě budu lhát.Zajímavé nemůže být to čemu dostatečně nerozumím a nemohu ani zjistit, nakolik je to pravdivé.Největší legrace je, že takové schopnosti toto posoudit nemáš ani ty a myslím, že nikdo z nás.Vyvozovat s toho můžeš i když většinou chybně,ale to nevadí, protože o té chybnosti sám vědět nebudeš.Čili toto téma je pro nás nediskutovatelné včetně tebe a jeho zařazení do diskuse může mít jen jediný význam.Chceš ukázat své kvality,které vlastně vůbec nemáš. Okopírovat slova učených ač sám nevíš oč jde dokáže každý moula. A to jsem tě na to chtěl říci. Kdyby o tomtéž hovořil Noemus,pak by tomu bylo trochu jinak,protože ten alespoň ví oč jde.Pro nás ostatní by to byla stejně španělská vesnice.
MB |
|
|
|
jrf
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 06/08/2010 : 11:37:28
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Milane Miló.
Takže s pravdou ven. Abych mohl posoudit tvůj vstup, musel bych mít určité informace včetně znalosti cizích slov a terminů technicus,musel bych znát ty teorie strun a další návazné, tyto podrobit analýze a zjistit v čem jsou pravdivé a v čem se mýlí.Ono může být,že víc než poloviny s těchto informací jsou chybné,ale já to nevím a nevíš to ani ty, dokonce to třeba neví ani profesoři věhlasných universit. Odpověď na tvůj vstup by vyžadovala možná i stovky let studia a následně výzkumu a vyžadovalo vysoký stupeň geniality.Čili jinými slovy mohu říci pouze "zajímavé" a to ještě budu lhát.Zajímavé nemůže být to čemu dostatečně nerozumím a nemohu ani zjistit, nakolik je to pravdivé.Největší legrace je, že takové schopnosti toto posoudit nemáš ani ty a myslím, že nikdo z nás.Vyvozovat s toho můžeš i když většinou chybně,ale to nevadí, protože o té chybnosti sám vědět nebudeš.Čili toto téma je pro nás nediskutovatelné včetně tebe a jeho zařazení do diskuse může mít jen jediný význam.Chceš ukázat své kvality,které vlastně vůbec nemáš. Okopírovat slova učených ač sám nevíš oč jde dokáže každý moula. A to jsem tě na to chtěl říci. Kdyby o tomtéž hovořil Noemus,pak by tomu bylo trochu jinak,protože ten alespoň ví oč jde.Pro nás ostatní by to byla stejně španělská vesnice.
MB
off topic:
Je zajímavé Miloslave, že tvá teorie slova jako základu procesu myšlení stovky let výzkumu nevyžaduje. Zdá se mi, že svým úvahám měříš jiným metrem než uváhám ostatních, včetně věhlasných vědců, kteří tisíce let ženou kupředu naše materiální poznání. Mohu tě ujistit, že se těžko najde něco zásadního, co tebe napadlo a je ne. Já si myslím, že nic.
Nemyslím si, že se Milan vkládáním těchto příspěvků nějak vytahuje. Spíše je nechce zbytečně přeformulovávat a nechává je v originále. Na druhou stranu je pravda, že některé z těch příspěvků něčtu, protože jsou prostě příliš dlouhé (a nejen jeho, já jsem se také několikrát pod vlivem emocí rozepsal). Obecně by na fóru měla být snaha vyjádřit se co nejstručněji a nejjasněji, tak abychom ostatní netýrali a přitom jim stihli sdělit to podstatné. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 06/08/2010 : 11:45:40
|
Miloslave
----------------------------------------
Milane Miló.
Takže s pravdou ven. Abych mohl posoudit tvůj vstup, musel bych mít určité informace včetně znalosti cizích slov a terminů technicus,musel bych znát ty teorie strun a další návazné, tyto podrobit analýze a zjistit v čem jsou pravdivé a v čem se mýlí.
--------------------------------
No nevím co by jsi chtěl rád slyšet.
Odpověď na tvůj vstup by vyžadovala možná i stovky let studia a následně výzkumu a vyžadovalo vysoký stupeň geniality.Čili jinými slovy mohu říci pouze "zajímavé" a to ještě budu lhát.Zajímavé nemůže být to čemu dostatečně nerozumím a nemohu ani zjistit, nakolik je to pravdivé.Největší legrace je, že takové schopnosti toto posoudit nemáš ani ty a myslím, že nikdo z nás.
-----------------------------------------
Miloslave
Asi opravdu nemám takové znalosti to
Posoudit tak jako nikdo z nás.
------------------------------------------
Chceš ukázat své kvality,které vlastně vůbec nemáš. Okopírovat slova učených ač sám nevíš oč jde dokáže každý moula. A to jsem tě na to chtěl říci. Kdyby o tomtéž hovořil Noemus,pak by tomu bylo trochu jinak,protože ten alespoň ví oč jde.Pro nás ostatní by to byla stejně španělská vesnice.
-----------------------------------
Ne nechci ukázat své kvality už jsem
Ti to myslím už i říkal nebo jen naznačil.
Vím že Noemus byl na toto expert
A však to nebrání v tom abychom se na
Základě svých nám daných znalostí o tom třeba
Nemohli se bavit.
Vím že nikdo z nás tak jako já nejsme vědmy
A vševědoucí.
Ale to nebrání v tom abychom poznali sami
Jiné obzory našeho vnímání a nazírání na svět.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Zafod
Nový uživatel
30 Posts |
Posted - 06/08/2010 : 12:46:37
|
Mozek je základem živého orgranismu.
Kdyby to tak bylo neexistoval by živý organismus bez mozku.
Mozek je živá hmota.
Pokud existuje projev života bez mozku pak je zřejmé, že mozek nerovná se život.
Mozek nemyslí?
Připustil-li jsi, že život je něco co existuje nezávisle na mozku pak můžeš připustit, že život je i tím kdo přemýšlí. Ten fakt, že na určitém stupni vývoje se myslící bytost bez mozku jako podpůrného orgánu neobejde nezpochybňuji.
Najít život případně rozeznat ho od neživého není tak snadné, jak se to jeví. :-)
|
|
|
|
Zafod
Nový uživatel
30 Posts |
Posted - 06/08/2010 : 13:00:12
|
quote:
Originally posted by jrf
quote:
Originally posted by Zafod
Zdravím vás pánové. Jsem tu nováček a trochu jsem se začetl do vaší debaty. Něco bych k tomu měl.
Hledání prvotní příčiny je dle mého soudu docela snadné. Prvotní příčinou je samotná existence Universa. (Nikoliv vesmíru který periodicky vzniká a zaniká). O samotném Universu-Věčnosti nelze napsat ani vymyslet nic lepšího než, že pouze JE.
Nikdy nevzniklo, nikdy nezanikne, jenom a jenom JE. S tím je potřeba se smířit, což už tak snadné není.
Pokud ale už něco JE mohou v tom vznikat jevy, které mají VŽDY nějakou příčinu. Aby však jakákoliv bytost pochopila příčiny jevů je nezbytné o jevech přemýšlet a skládat je do souvislostí, které pokud jsou vyskládané správně mohou vést ke správnému pochopení.
Správné pochopení bytosti ji samotnou činní silnější-mocnější a současně její život kvalitnějším.
Zafode, na tvém příspěvku mi nesedí jediná věc:
"Nikdy nevzniklo, nikdy nezanikne"
Jak jsi na tohle přišel? Je to vlastně výsledek typické touhy člověka po tom, aby existence vždy byla. Ale reálný podklad k takovému názoru není. Mohu to brát jako axiom, jak jsi naznačil v jiných příspěvcích, ale axiom nemůže být zástěrka pro řečení jakéhokoli tvrzení, na kterém se potom má stavět, musí to být něco betelnějšho. Konkrétně: Já si třeba myslím, že když absolutní nic čeká na člověka (v podobě smrti), proč by se to nemohlo stát i tvému Universu?
Vedou k tomu logické úvahy. Všechny se týkají neexistence Ničeho.
1. Z ničeho nemůže vzniknout něco. - už toto by mělo být dostatečné pro tvrzení, že Něco tu bylo vždy a pokud to bylo vždy pak to ani nemohlo vzniknout.
2. Něco je vždy obklopeno Něčím a pak je to i Někde. Je-li Něco obklopeno Ničím, pak je to Nikde.
3. Pokud něco nezvzniklo z důvodů uvedených výše, pak to ani ze stejných důvodů nemůže zaniknout. Výsledkem zániku by bylo Nic.
Nekonečno a věčnost je pro lidskou (předpokládám, že i pro nelidskou) mysl něčím velmi podivným a neuchopitelným. Proto ty axiomy. |
Edited by - Zafod on 06/08/2010 13:03:54 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 06/08/2010 : 13:13:48
|
Zafode.
Rozumím tě a také jsem si kdysi před zhruba 25 lety myslel totéž.Jenže já jsem si to položil jako otázku a hledal jsem odpověď.Mokud řekneš mozek,pak máš s tímto spojené určité informace a proto užívám většinou spojení mozek, či jeho funkční obdoba. Tou funkční obdobou může být buněčné jádro u jednobuněčných organismů a může být rozptýlena do celého organismu,jak je to příkladně u rostlin. Bez mozku nebo jeho funkční obdoby neexistuje život a to je možné dokázat. Život bez mozku ano,ale pak je zde funkční obdoba plnící funkci mozku. Již jsem zde popisoval pokud při kerém bylo dokázáno, že existuje určitý stupeň myšlení u rostlin, dokonce zde existuje i funkce mostů,čili propojení společně vnímaných smyslových informací a pak následně stačí aktivovat jednu s těchto informací vjemem a dojde k návazné aktivaci i dalš informace, nebo více informací, které jsou součástí mostu. To již je relativně vysoký stupeň vývoje procesu myšlení, jen není možno jeho důsledky běžně vypozorovat, protože chybí vnější člověkem vnímatelné projevy. Stačí však zapojit na rostlinu ulracitlivé měřící přístoje, třeba na bázi supravodivosti (jak tomu bylo při pokusu, který se konal ve švýcarsku,dle mého návodu) a pak dodávat určité informace, čli smyslové vjemy. Výsledek je naprosto jasný. Rstliny myslí,ale mozek bys u nich těžko hledal,protože je zde pouze jeho funkční obdoba.Život bez mozku, či jeho funkční obdoby by postrádal smysl a neměl by jakýkoliv význam. Jednalo by se o náhodný shluk neorganizovaných živých buněk a nikoliv živý organismus.Jenže ona i každá ta buňka má ve svém jádru cosi jako funkční obdobu mozku.Živý organismus je mozek plus to další co existenci a podmínky pro funkci mozku( nebo funkční obdobu) zajišťuje a umožňuje.
MB |
Edited by - Miloslav Bažant on 06/08/2010 13:17:57 |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Přátelské popíchnutí Miloslava Bažanta aneb ...
