| Author |
 Topic  |
|
jrf
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
 Posted - 13/07/2010 : 22:00:31
|
"There are only two ways to live your life. One is as though nothing is a miracle.
The other is as though everything is a miracle."
Attributed to Albert Einstein, 1879-1955, German Physicist
"Jsou jen dva způsoby, jak žít svůj život. Jeden je jakoby nic nebyl zázrak. Druhý je jakoby byl všechno zázrak."
Jakým způsobem se na svět díváte vy? Já jsem patrně již napevno zakotvil v tom druhém. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, většinou se dostanu k otázce "Jaktože vůbec něco existuje?". |
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 13/07/2010 : 22:41:32
|
Ahoj - jrf
Já bych asi začal též citátem který
Ten tvůj nevyvrací ale plně podporuje.
‚‘‘…všechno instinktivní se zakládá na vlastní
podstatě věcí. A však skeptici všech dob nevěnovali
této skutečnosti dostatečnou pozornost‘‘.
Eliphas Levi
A nebo citátem který objasňuje samotnou
Příčinu nepochopení.
Fyzikální obraz světa není falešný tím co tvrdí,
Nýbrž tím co zamlčuje.
C.F.Weizcäker.
Milan.Miló.
|
 |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 14/07/2010 : 19:48:07
|
No, jde vidět, že šlo o fyzika. Ten hurá efekt je u takových lidí základ ke všemu.
Třeba alkoholik by mohl vymyslet citát: Jsou jen dva způsoby jak žít svůj život. Jeden je jakoby člověk nepil. A druhý jakoby mohl pít pořád.
U podobných citátů je potřeba se zamyslet i nad tím kolik mají společného s realitou. Protože v normálním životě člověk slovo "zázrak" použije jen ve chvíli kdy má v něčem štěstí. Zatímco někdo kdo se věnuje nějakému bádání na něco podobného naráží v jiném kontextu a spíš obdivuje charakteristické rysy a rafinovanost nějakého mechanismu, což je zcela jiný druh zázraku.
Takže nevím, jrf, jaký zázrak myslíš. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 15/07/2010 : 07:51:01
|
Největším zázrakem bylo to,že jsem se narodil a ještě k tomu jako člověk.Do kolébky jsem dostal darem celý svět i vesmír, i vy jste součástí toho zázračného daru, dokonce i protivný soused.V tom zázraku mohu žít až do smrti, kdy vše a docela vše ztratím.
Každý zázrak má přirozenou podstatu a tu je možno hledat a ten zázrak pochopit.Největším zázrakem je život,po něm následuje zázrak lidské duše.
Skuste mne nahradit sebou a zamyslete se.Co by jste vnímali,kdyby váš život neměl začátek.Byl by svět? Byl by vesmír? Nikoliv pro vás.Bylo by totéž jako bude po naší smrti,čili absolutní nic.
Proto říkám. Život je zázrak ,ale zázrak s přirozenou podstatou.Je třeba tu podstatu poznávat a pak je vše pouze čehosi důsledkem,ale tu zázračnost života je třeba si podržet.Ten kdo přestane vnímat zázračnost, přestane se divit, přestane si klást otázky a tím ztratí cestu k poznávání příčin a následků.
Žiji jako by vše byl zázrak ,ale to mne vede k poznávání toho, že nic není zázrak,ale pouze důsledek přirozených zákonitostí a to je pro mne tím největším zázrakem.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 15/07/2010 : 18:27:09
|
Slávo, podle mě je nejproduktivnější, když není pro člověka téměř nic "zázrak". I když jak se to vezme, život je tak o spoustu prožitků hodně ochuzen, protože člověk je ve své podstatě jakýsi emocionální feťák.
Klíčem podle mě může být zamyslet se nad tím které prožitky jsou pro život důležíté, a na druhou stranu které spíš zkreslují nějakou produktivní činnost. Například malíř, znázorňující ve svých obrazech klid a harmonii bude vylučovat hororové a masochystické prožitky a bude je bagatelizovat aby svou harmonii mohl vnímat co nejintenzivněji. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 17/07/2010 : 01:21:46
|
Miloslave
Zázrak je už jen když člověk plně chápe
Své postavení a smysluplnost svého bytí.
Tak jako přicházíme na svět který nás obepíná
Je jen jakousi příčinnou našich minulých karmických
Důsledků.
Důsledků které na sebe váží stále novou příčinnost v tom
Smyslu že vše na tom to světě se zakládá na protikladech
Tak jako je den a noc, tak je zima i teplo a tak se nemůže
Od života oddělovat to že k životu přináleží jako jediný
Protiklad a to samotný posmrtný život.
Život který na sebe váže svou pravou podstatu a to naši
Vlastní přirozenost a náš pravý domov.
Domov právě oné Duše kterou jsi zmínil ten to svět je
Jen dočasnou a chvilkovou záležitostí v plném znění
K tomu že i tělo stárne a však zadívámely se na naši samotnou
Psýché (Duši) tak jako Ducha (Pneuma) tak zjistíme
Že toto je zcela oddělené od záležitosti toho to materiálního
Světa v samotném příčinném důsledku že tyto dvě části
Které jsou neoddělitelnou součástí nás samých tak přesto
Nestárnoucích a stále věčných prvků které nás nikdy neopustí.
A ba naopak si stále v plynulé kontinuitě nesou otisk a informace
Které mají za následek novou reinkarnaci.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 17/07/2010 : 07:15:07
|
Zázrak je už jen když člověk plně chápe
Své postavení a smysluplnost svého bytí
Milane Milo.
Ano je to pro člověka zázrak,ale přirozená podstata toho je již poznána. Je to dáno funkcí slova v procesu myšlení, což člověku umožnilo přemýšlet, vzpomínat,čerpat s výsledků přemýšlení jiných lidí (komunikace, knihy a podobně) a třeba si uvědomit kam směřuje budoucnost a třebatu tuto i měnit. Je li poznána přirozená podstata,přestává zozo být zázrakem a stává se to důsledkem známé příčiny.Mohu však vidět zázrak v tom, že na Zemi vůbec takové lidské myšlení vzniklo.Pokud však poznám souhrn příčin,kterých je to důsledkem,pak to opět zázrakem přestává být.
Lidská duše, čili spůsob myšlení ve kterém je platná funkce slova,je podmíněna funkcí hmoty mozku a bez této hmoty je nereálná.Lidská duše není věc,ale děj probíhající v čase. Věc je hmotná, děj nikoliv,ale je hmotou podmíněn.Vy věřící považujete duši za nehmotnou věc a právě s toho vyplývají veškeré omyly věřících, jako třeba reikarnace, posmrtný život a podobně. Duše je probíhající děj v čase podmíněný hmotou.Zanikne li funkce hmoty, zaniká tím ten děj,protože nemá jak pokračovat.Zanikne li ve tvé mysli funkce slova díky chorobě mozku,zanikne tím i tvoje schopnost přemýšlet, vzpomínat a podobně, čili zanikne tvoje duše,protože duše není věc, ale podmíněný děj.Zemřeš li,pak skončí ten děj a protože je podmíněn hmotou a je důsledkem funkce hmoty, není možné jej od hmoty oddělit,protože to není věc. Skus si sám položit otázku. Je zde věc třeba tramvaj a je zde věc,čili ty a je zde probíhající děj,čili jízda tramvají.Můžeš tu jízdu oddělit od té traamvaje a tebe? Stejně je tomu s duší.
Nuž a nyní si můžeš na svůj vstup odpovědět sám.Stále však měj na mysli,že duše není věc,ale probíhající děj.
MB |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 17/07/2010 : 08:14:03
|
Miloslave
-----------------------------------------
Lidská duše, čili spůsob myšlení ve kterém je platná funkce slova,je podmíněna funkcí hmoty mozku a bez této hmoty je nereálná.
-----------------------------------
Já na opak vidím mozek neboli samotnou
Materii právě naopak samotné Duši.
A to s toho hlediska že Duše je něco nehmatatelného
Co má vliv na tělo.
Jak se říká v jednom citátu od Moliera.
Duše má veliký vliv na tělo a od tud pocházejí
Všechny fyzické problémy.
Jest-li že zanikne tudíž fyzické tělo
Tak začíná vlastní děj Duše.
My, lidé, žijeme během našeho pozemského bytí
Jen napůl , vlastní život duše začíná teprve se smrtí těla.
Rousseau.
Tak jako.:
Smrtí jsme, obrazně řečeno, jen přestoupili z jednoho bytí
Do jiného, totiž z tohoto světa na onen svět.
-------------------------------------------------------
Je zde věc třeba tramvaj a je zde věc,čili ty a je zde probíhající děj,čili jízda tramvají.Můžeš tu jízdu oddělit od té traamvaje a tebe? Stejně je tomu s duší.
---------------------------------------------------
Pakliže je tu tramvaj a jízda tramvají samozřejmě
To podle tebe nelze oddělit jak říkáš pakli že na to hledím tvými očima.
Nepopírám.
Ale jest-li jsi uvědomuji že každá věc na tom to světě vrhá stín
Tedy archetyp tedy něco jako světlo duše tím zase nastává
Problém a to že ta to věc mění samozřejmě podobu.
A tedy něco co každý člověk vylučuje mimo své tělo
A materii mozku a to svou nepopsatelnou a osobitou příčinu
Své podstaty a to samotnou duši.
Která zánikem materie nepopiratelně osciluje na pozadí
Jemnohmotného spektra naší věčnosti.
-------------------------------------------------------
Nuž a nyní si můžeš na svůj vstup odpovědět sám.Stále však měj na mysli,že duše není věc,ale probíhající děj.
---------------------------------------------
Zde mě vybízíš abych na svůj vstup reagoval
A však mi záměrně podsouváš slova která
Jsem nikdy nevyslovil.
Tudíž nemohu zcela nezaujatě odpovědět
Na tu to část tvé odpovědi.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 17/07/2010 : 10:23:22
|
Zde mě vybízíš abych na svůj vstup reagoval
A však mi záměrně podsouváš slova která
Jsem nikdy nevyslovil.
Tudíž nemohu zcela nezaujatě odpovědět
Na tu to část tvé odpovědi.
Milane Moló
Ta slova ,že duše je věc jsi nevyslovil, ale s celého tvého projevu to logicky vyplývá a to je totéž, jako bys to vyslovil.Nakonec nyní jsi to skutečně vyslovil,čili jsi ukázal správnost toho, co jsem vyvodil.
Nejprve je třeba si uvědomit co je možno považovat za věc a co vlastně je děj. Věc může být v klidovém stavu, děj probíhá pouze v čase a v klidovém stavu nepokračuje.Každý foton je věc,ale světlo je děj v čase.Oko je věc,ale vidění je děj v čase.Každý neuron mozku je věc,ale myšlení je děj v čase.Mozek je věc ,ale funkce slova je materií podmíněný děj v čase.Lidská duše je děj v čase a nikoliv věc.Jakmile začneš považovat děj /duši) za věc, vyjdou tě chybné závěry a to stejně jako když začneš považovat tu jízdu (děj) za věc. Potom by mohla ta jízda existovat samostatně a to i mimo čas.Jenže ona mimo čas existovat nemůže,protože se jedná o děj v čase. V klidovém stavu děj nemůže probíhat protože se zastaví.Chybí li věc,či čas, chybí i děj,protože jsou dány věcí (materií)v čase.Zanikne li díky smrti funkce věci (mozku) zaniká tím i děj,čili duše,protože ten děj je důsledkem hmoty, energie, která je hmoty důsledkem a času ve kterém děj probíhá. Ovšem vzniká zde nový děj daný tím že se hmota mozku rozkládá a mění. I to je děj v čase,ale s duší to již nemá nic společného.Ty máš dojem,že je tomu tak jak říká víra a ta říká, že duše je věc. Pokud se však naučíš od sebe rozeznávat věc od děje, pochopíš že se pravda víry mýlí stejně jako by tvrdila,že jízda je věc a může existovat odděleně od tramvaje a času.Samozřejmě můžeš tramvaj vyměnit za auto,či třeba pěškobus. Tvůj počítač je věc,ale to co se v něm odehrává je děj. Můžeš ten děj považovat za věc a oddělit jej od počítače? Duše je děj a proto ji nemůžeš oddělit od věci (mozku),nebo času.Děj bez věci nemůže existovat.
MB |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 17/07/2010 : 10:45:12
|
Miloslave
Tedy archetyp tedy něco jako světlo duše tím zase nastává
Problém a to že ta to věc mění samozřejmě podobu.
-----------------------------------------------
Nakonec nyní jsi to skutečně vyslovil,čili jsi ukázal správnost toho, co jsem vyvodil.
------------------------------------------
Jest-li vycházíš s této mé věty co je napsaná jako první
Potvrzující ta to tvá druha věta.
Můžu tě ujistit že tvé závěry jsou opět mylné.
A to v tom důsledku že samotnou duši jsem nenazval
Věcí ale věcí jsem nazval Archetyp.
Tedy jsem si propůjčil ke slovu nějaké hmoty.
Onu materii tedy hmotu jsem nazval věcí.
Duše jako esence neboli neviditelná síla je cosi
Odlišného.
Ale jak jsem zjistil ty nejspíš hledáš jen důvod
Neboli doměný způsob jen jak neustále napadat
Mé výroky a jak jsem zjistil tak ne jen mé.
Ovšem do té doby než odhodíš ze svého zraku
Předsudky které ti zabraňují v nezaujatém nazírání
Tak mám tušení že budeš dělat vše jen proto
Abys na tom všem hledal sebemenší blechu
Která by skreslovala a napadala všechny tato slova.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 17/07/2010 : 10:55:11
|
Jakým způsobem se na svět díváte vy? Já jsem patrně již napevno zakotvil v tom druhém. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, většinou se dostanu k otázce "Jaktože vůbec něco existuje?".
Jrf.
Jak to,že vůbec něco existuje? pokud chceš dojít k odpovědi, musíš se zeptat konkrétně. Něco může být hmotou, něco může být energií, něco může být časem a něco může být dějem v čase. Nekonkretizuješ li otázku, směřuješ ke všemu najednou,k celku, čili souhrnu toho všeho a navc něco může být o to, co vlastně vůbec neexistuje vyjma v lidském myšlení, jako třeba bůh.Pokud se budeš ptát na celek,pak můžeš myslet do nekonečna a k ničemu nedojdeš,protože vlastně nevíš co hledáš. Je to jako když vejdeš do seníku a chtěl bys najednou poznat každé stéblo sena. Pokud se budeš ptát konkrétně pak najdeš konkrétní odpovědi a ve výsledku se tě složí mozaika,která tě ukáže odpověď na ten celek.Zeptáš li se konkrétně proč vlastně existuje bůh v lidském myšlení, je možno najít odpověď a třeba že je to důsledek funkce slova stejně jako vznik lidské duše.Ten proces je možno popsat do detailů a pochopi přoč je něco zvané bůh a proč je něco zvané lidská duše.Něco může být věc i děj v čase.Něco může být existující i neexistující.
Proč vůbec je něco? Jednoduchá oodpověď.Protože jsi se narodil, protože žiješ a protože to vnímáš a jsi schopný si to uvědomit.Kdyby ses nenarodil pak by pro tebe neexistovalo nic včetně tebe.Kdyby ses narodil jako zvíře bez schopnosti přemýšlet,čili bez funkce slova, nedokázal by ses zeptat ani sám sebe proč něco vůbec existuje.Kdyby ses narodil bez zraku, sluchu, hmatu a čichu, ani bys netušil, že něco vyjma tebe existuje.Když jednou zemřeš, nebude pro tebe existovat vůbec nic.Pak by ses mohl ptát(kdybys mohl), proč vlastně nic neexistuje.A opět by byla odpověď jednoduchá." Protože nemyslíš, nevnímáš.Myslím,tedy jsem. Myslím a proto je vše.Nemyslím tedy nejsem já ani vše ostatní.Pro toho, kdo myslí a tedy je to ostatní existuje nezávisle na tobě.
V čem je tedy ten neřešitelný problém? Odpovím si sám. Je ve špatně položené otázce,která však tak krásně a filosoficky zní." Proč vlastně vůbec něco existuje?" Ale co je to něco? Něco je i hovno,ale zeptáš li se proč vůbec existuje, najdeš jednoduchou odpověď.
No a máš po údivu.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 17/07/2010 : 17:26:13
|
quote:
Originally posted by Milan.Miló
Tedy archetyp tedy něco jako světlo duše tím zase nastává
Problém a to že ta to věc mění samozřejmě podobu.
...
Tedy jsem si propůjčil ke slovu nějaké hmoty.
Onu materii tedy hmotu jsem nazval věcí.
Duše jako esence neboli neviditelná síla je cosi
Odlišného.
Dávat procesům nebo průběhům nějaký hmatatelný charakter je vážně trošku zvláštní. Pokud jde o duši, čas, víru, romantiku,... všem těmto činnostem dáváme nevědomky věcný charakter. Jinak by to ani nešlo, není možné provádět nějakou činnost nebo sledovat nějaký průběh bez toho aniž by byl nějakým způsobem definovatelný. (pokud by definovaný nebyl, může sloužit jako zdroj inspirace, ale to spíš na okraj) Totiž člověku je vlastní fixovat se na charakter činností, jež provádějí. Z toho totiž pramění jejich dobrý pocit. Pokud tedy provádím činnost nějakým způsobem záslužnou, může jít o můj kognitivní motor, pakliže jsem od povahy samaritán...
Ta konkrétizace průběhů má totiž význam pro "překlad" nového prostředí danému typu osobnosti. Není neobvyklé, když si dětinsky založená maminka pojmenovává nový pokoj zdrobnělinami a pojmenovává si neobvykle jakoukoli novou činnost. Takové prostředí je totiž cizí jen do doby než v očích takového člověka získá jistý konkrétní charakter.
Tedy způsob, jakým si subjekt různou čínnost, průběh a prostředí konkretizuje, se zásadním vlivem podepisuje na jeho výsledném charakteru. Proto si myslím, že definice Slávy ó nulové existenci něčeho, co defakto jen probíhá, je analyticky správná. Nicméně pro charakter člověka je tato definice reality nepoužitelná, protože by si nedokázal emocionálně vybarvit prakticky nic s čím se konfrontuje a pokud by to dokázal, neměl by k ničemu žádnou emocionální vazbu. |
|
|
|
jrf
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 17/07/2010 : 20:53:56
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Jrf.
... Pokud se budeš ptát na celek,pak můžeš myslet do nekonečna a k ničemu nedojdeš,protože vlastně nevíš co hledáš.
MB
Miloslave, a jsme u jádra pudla  Proto asi Stephen Hawking (viz http://filosofie.cz/forum/topic.asp?TOPIC_ID=1379) upustil od otázky na celek, protože by k ničemu nedošel. Ty si myslíš, že správný postup na cestě k poznání je brát jevy jeden po druhém a hledat jejich příčiny. Takhle to ale můžeš dělat donekonečna. Příčina se stala dříve než její důsledek, proto s každou další příčinou se dostaneš více do minulosti. Hawkingovi asi došlo, že tohle nemá cenu, tak si tu minulost prostě ohraničil. A je zřejmé, že tím nevysvětlí vše, tj. že i po dokončení toho co si vytyčil, zůstanou další otázky. Z hlediska vědy je to ok, z hlediska filozofie je to podle mě naprosto nedostačující.
Jinak si myslím, že moje otázka (či zázrak Neronisi) je napsána jasně: "Jaktože vůbec něco existuje?" Trošku to přeformuluju. "Jaktože existuje existence?" Najdeš Miloslave příčinu existence? Pokud ji najdeš, není to její příčina, protože by to bylo něco co existuje. No není to krásný spor? ... zde mě napadá další citát:
"Do what you will, this world's a fiction and is made up of contradiction."
William Blake, 1757-1827, English poet, Gnomic Verses
(Dělej si co chceš, tento svět je fikce a je stvořen protiklady)
... a já na tyto protiklady neustále narážím, viz. nyní existence, dříve "důkaz", že neexistuje konečno ani nekonečno.
P.S. Milane, tvé citáty se mi líbí a plně s nimi souhlasím.
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 17/07/2010 : 21:13:45
|
N
Neronisi
-------------------------------------
Dávat procesům nebo průběhům nějaký hmatatelný charakter je vážně trošku zvláštní. Pokud jde o duši, čas, víru, romantiku,... všem těmto činnostem dáváme nevědomky věcný charakter. Jinak by to ani nešlo, není možné provádět nějakou činnost nebo sledovat nějaký průběh bez toho aniž by byl nějakým způsobem definovatelný.
------------------------------------
Plně s tebou v tom to souhlasím
Člověk aby našel mnohdy nějaké přirovnání
Musí sáhnout mnohdy hluboko do fantasie
Aby našel správné a mnohdy plně výstižné prvky které
by plně objasnily samotnou potctatu jeho myšlenek.
A mnohdy jak jsi podotkl tak mnohdy dáváme svým
Činnostem a myšlenkám různé mnohdy
Tajemné výrazy.
Je to způsobeno tím že aby nevědomé obsahy
Našich činností byly právě mnohdy plně pochopeny.
--------------------------------------------
Totiž člověku je vlastní fixovat se na charakter činností, jež provádějí. Z toho totiž pramění jejich dobrý pocit. Pokud tedy provádím činnost nějakým způsobem záslužnou, může jít o můj kognitivní motor, pakliže jsem od povahy samaritán...
-----------------------------------------
Já věřím že každý člověk se snaží co nejlépe
Vyjádřit právě svůj pocit tak aby plně splynul
Se svým myšlenkovým obsahem který se
Snaží plně sdělit ostatním tak aby ho okolí
Plně pochopilo ve svém správném a plnohodnotném
Obsahu.
-----------------------------------------
Ta konkrétizace průběhů má totiž význam pro "překlad" nového prostředí danému typu osobnosti. Není neobvyklé, když si dětinsky založená maminka pojmenovává nový pokoj zdrobnělinami a pojmenovává si neobvykle jakoukoli novou činnost. Takové prostředí je totiž cizí jen do doby než v očích takového člověka získá jistý konkrétní charakter.
--------------------------------------------
Člověk který získá tak právě konkrétní charakter
Jak chápu s tvých slov mohu se mýlit opouští
Tak vžité myšlenky a začíná se ubírat svým vlastním
Charakterovým vzorem svého individuálního vnímání
Na daný svět.
----------------------------------------------
Tedy způsob, jakým si subjekt různou čínnost, průběh a prostředí konkretizuje, se zásadním vlivem podepisuje na jeho výsledném charakteru. Proto si myslím, že definice Slávy ó nulové existenci něčeho, co defakto jen probíhá, je analyticky správná. Nicméně pro charakter člověka je tato definice reality nepoužitelná, protože by si nedokázal emocionálně vybarvit prakticky nic s čím se konfrontuje a pokud by to dokázal, neměl by k ničemu žádnou emocionální vazbu.
---------------------------------------------
Nevím jest-li je tato definice analyticky
Správná to musí každý člověk z vlastních
Zkušeností sám přijít k názoru správnosti
A toho většinou docílí svými vlastními
Prožitky které mnohdy sdílí s dotyčnou osobou
Na základě mnohdy totožných či shodných
Prvků které pramení v jeho vlastní zakotvených
Povahových rysech osobnosti v návaznosti
Na daný prožitek či sled totožných událostí.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 18/07/2010 : 10:15:02
|
Já věřím že každý člověk se snaží co nejlépe
Vyjádřit právě svůj pocit tak aby plně splynul
Se svým myšlenkovým obsahem který se
Snaží plně sdělit ostatním tak aby ho okolí
Plně pochopilo ve svém správném a plnohodnotném
Obsahu.
Ono to spíš bude tak, že každý člověk vyjadřuje svůj pocit nebo nějaké emocionální rozpoložení nevědomky nebo tak aby bylo co nejvýstižnější vzhledem k tomu jakým způsobem chce reagovat. (třeba stroze a agresivně aby si druhá strana uvědomila určitou subordinaci) Maximálně se snaží o to dát svému vyjadřování nějakou, pro dané prostředí, akceptovatelnou formu.
Člověk který získá tak právě konkrétní charakter
Jak chápu s tvých slov mohu se mýlit opouští
Tak vžité myšlenky a začíná se ubírat svým vlastním
Charakterovým vzorem svého individuálního vnímání
Na daný svět.
Přesně tak. Individualita jedince je do značné míry definována právě takovými maličkostmi jako jakým způsobem se situuje do známého i neznámého prostředí. To má zcela zásadní vliv na jeho sebevědomí a způsob jakým reaguje na okolní subjekty. Například alespoň zpočátku je to tak, že úplně každý subjekt (nehledě na způsob vnímání), bere neznámé subjekty v neznámém prostředí automaticky jako součást tohoto prostředí. Ovšem nějakou vazbu k činnostem či věcem si nevybírá zcela dobrovolně, ale je spíš výsledkem předchozích zkušeností. Toho jakým způsobem si už při předchozí podobné zkušenosti zajistil bezproblémové nebo třeba dominantní postavení.
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 18/07/2010 : 22:12:25
|
Neronisi
----------------------------------------
Ono to spíš bude tak, že každý člověk vyjadřuje svůj pocit nebo nějaké emocionální rozpoložení nevědomky nebo tak aby bylo co nejvýstižnější vzhledem k tomu jakým způsobem chce reagovat. (třeba stroze a agresivně aby si druhá strana uvědomila určitou subordinaci) Maximálně se snaží o to dát svému vyjadřování nějakou, pro dané prostředí, akceptovatelnou formu.
------------------------------------
Každý člověk právě na základě svých emocí
Které jsou vždy podřízené právě onomu cítění
Neboli primárnímu prožitku vyvolává sekundární
Vlivy které mají za následek samotnou nevědomou
Tebou popsanou příčinou která nás nutí k reakci
Vyvolaným důsledkem našeho samotného vyjadřování
Na dané prostředí které nás nutí vyvodit následnou
Akceptovatelnou formu.
-----------------------------------
Přesně tak. Individualita jedince je do značné míry definována právě takovými maličkostmi jako jakým způsobem se situuje do známého i neznámého prostředí. To má zcela zásadní vliv na jeho sebevědomí a způsob jakým reaguje na okolní subjekty. Například alespoň zpočátku je to tak, že úplně každý subjekt (nehledě na způsob vnímání), bere neznámé subjekty v neznámém prostředí automaticky jako součást tohoto prostředí. Ovšem nějakou vazbu k činnostem či věcem si nevybírá zcela dobrovolně, ale je spíš výsledkem předchozích zkušeností. Toho jakým způsobem si už při předchozí podobné zkušenosti zajistil bezproblémové nebo třeba dominantní postavení.
--------------------------------------
Tak vzniká na pozadí oné příčinnosti v akauzálním
Vnitřním světě tav důsledku který má vliv na naši
Individualitu.
Která je právě definována právě takovými maličkostmi
Které nás tak nutí situovat nás na neznámé prostředí.
Subjekt se tak stává srazu nezávislým pozorovatelem
Svých vlastních projevů s toho plynoucími.
Které mají za následek to jakým způsobem se stáváme
Hodnotící jednotkou v daném vnitřním prožitku
Na danou předchozí zkušenost bezproblémové
Či třeba dominantní veličiny která nás nutí
Do samotného takovéhoto postavení.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Topic |
|
|
|
Citát Alberta Einsteina
