| Author |
 Topic  |
|
navi
Ultragrafoman
2839 Posts |
 Posted - 24/07/2010 : 08:16:21
|
| Príspevky, ktoré napísal Zafod, som si prečítal až po napísaní svojho posledného príspevku, a zistil som, že v podstate píše to isté, čo ja. Takže vidíš Miloslave, k tomuto poznaniu sme dospeli viacerí. |
 |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 24/07/2010 : 09:22:52
|
quote:
Originally posted by Zafod
Kupodivu není ani žádná universální-čínná energie. :-) Asi by nebylo špatné se už konečně dozvědět, co to ta energie vlastně je.
Jako universální-činná energie se dá nazvat vyvolávání vztahů nebo snah o dosažení něčeho. Pokud mají lidé určitý společný cíl nebo společný hybatel, jedná se vždy o pouhou myšlenku, která je popohání. Nicméně ve výsledku tato myšlenka nebo idea výústí například v masovou produkci nebo stylizaci celé společnosti. Proto se toto neuchopitelno v podstatě dá nazvat jako činná energie, protože jakmile se podle toho lidé začnou orientovat a řídit, v ten moment se ona idea jakoby zhmotní. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 24/07/2010 : 09:58:13
|
Navi.
Dělají li dva totéž, nemusí to být totéž a nikde není psáno ani dáno,že pravda by musela být na straně většiny.
Včera jsem se díval na telku. Dávali Psa Baskervilského a tam řekl Sherlock zajímavou věc. Jsou lidé,kteří probouzí genialitu v druhých.V životě by mne nenapadlo zabývat se universem a tím, jestli je příčinou nebo důsledkem.Zafod mne k tomu přivedl a mnohé jsem díky jemu pochopil i když jsem se vlastně k němu dostal do opozice.Myslím však, že on to je schopný pochopit.
MB |
|
|
|
Zafod
Nový uživatel
30 Posts |
Posted - 24/07/2010 : 15:17:57
|
Zdravím Vás Miloslave,
Myšlenka,že universum by bylo prvotní příčinou aniž by bylo čehosi následkem mně nějak nesedí.Něco mně na tom vadí.
Příjmutím jednoho filosofického axiomu získáte pevný bod od kterého se můžete odrazit směrem k dalším úvahám a hledáním odpovědí na otázky kterých je i bez této pořád nekonečné množství. Ale jak už jsem napsal, lehké to není.
Pokud se tak stane a dále nebudete ztrácet čas neřešitelnou úvahou můžete se dostat k otázkám: Jak vypadá to co nás obklopuje?.
Universum - věčnost- nekonečno v čase a prostoru.
Tak například hned první věta. Je věčnost současně i nekonečná? Co je to prostor? Je prostor něco? A když ano tak co? Je věčnost v čase nebo čas ve věčnosti? Co je to čas? |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 24/07/2010 : 17:40:37
|
Příjmutím jednoho filosofického axiomu získáte pevný bod od kterého se můžete odrazit směrem k dalším úvahám a hledáním odpovědí na otázky kterých je i bez této pořád nekonečné množství. Ale jak už jsem napsal, lehké to není.
Zafod.
Pokud je řeč o universu,pak zde není ten axiom jeden,ale dva současně a jejich existence se navzájem podmiňuje.Zde nemůže jeden axiom existovat bez druhého,protože chybění jednoho se rovná chybění druhého.
Tím pevným bodem od kterého je možnost se odrazit však může být právě pochopení té duality. S tím bych souhlasil.Souhlasím i s tím, že pochopení dalších vzájemných souvislostí lehké není.Je ale celkem lehké axiomy nahradit nadpřirozenem a tím získat na vše odpovědi.Vše je to důsledkem vůle universa a universum je myslící forma bytí mající svou vůli, kterou my lidé nemůžeme pochopit.
Tuto cestu věřících odmítám za sebe,ale chápu její smysl pro věřící.
Pokud se tak stane a dále nebudete ztrácet čas neřešitelnou úvahou můžete se dostat k otázkám: Jak vypadá to co nás obklopuje?.
Ano to mne zajímá a proti úvahám o nesmrtelnosti polárního chrousta zde bojuji neustále.Čili to co nás obklopuje jsou příčiny a jejich důsledky a poznání člověka by mělo směřovat k pochopení souvislostí mezi příčinami a důsledky.Souvislost mezi příčinami a jejich důsledky je logika.Nahražování skutečných příčin náhradními je teologie,čili teologie nevyžaduje logiku a vznikne li v teologii logika,pak již se o teologii nejedná.A tak hledám tu logiku i ve víře a tím ji z víry přenáším do filosofie,či vědy.
Tak například hned první věta. Je věčnost současně i nekonečná? Co je to prostor? Je prostor něco? A když ano tak co? Je věčnost v čase nebo čas ve věčnosti? Co je to čas?
Hmm, jo. Tohle jsou ty správně těžké otázky.
Je věčnost současně i nekonečná?
Jsem o kousek dál.Dokáži umístit věčnost i nekonečno v čase. což je totéž jako věčnost do jediného okamžiku,do zlomku vteřiny. Pak již je zbytečné ptát se zda je nekonečno v čase, čili věčnost rovna nekonečnu, protože to s toho plně vyplývá. Vlastně je toto chybná otázka v samém základu.Je to dáno tím, že si člověk samovolně směšuje věčnost s určitým omezeným časovým úsekem. Věčnost je nekonečno v čase a pak je zbytečné se ptát zda je nekonečno rovné nekonečnu.
Co je to prostor? Je prostor něco? A když ano tak co?
Tak tohle je oříšek.Pro nás lidi je prostor trojrozměrný ,čili něco, bez ohledu na to zda něco obsahuje, nebo je prázdný.Jenže vzhledem k nekonečnu zde chybí hranice které by daný prostor definovaly.Jak potom prostor definovat? V jádru atomu hmoty,či jeho elektronu je celé nekonečno prostoru. stejně jako v tisícině vteřiny je celé nekonečno času. K pochopení může posloužit model nekonečně mnoha mikro a makrokosmů.Skus si představit,že hvědy nad hlavou jsou atomy hmoty makrokosmu,třeba pro legraci atomy těla,či mozku člověka.To co vidíme , kam dohlédneme je z jeho hlediska vzdálenost tisíciny milimetrů a oběh Země kolem našeho slunce,čili náš jeden rok je zlomkem vteřiny pro makrokosmos.A tak se do zlomku milimetru vejde celé nekonečno prostoru(vzhledem k řadě mikrokosmů) a do zlomku vtečiny celé nekonečno času. No a nyní mně řekni, co je prostor a co je čas? Pokud se jedná o konečno, je možno určit hranice prostoru i času a tím čas i prostor definovat. Jakmile se jedná o nekonečno stává se prostor i čas nedefinovatelným. Není možno určit souřadnice prostotu ani času. A tak je čas rovný pouze změně v prostoru. Tam kde chybí v prostoru změna, chybí čas.Bližší definice není reálná. Sakra, to už se raději zabývat nesmrtelností polárního chrousta.
Takže upřesni otázku.Prostor versus konečno, čas versus konečno, nebo čas a prostor versus nekonečno. Jedno je možno definovat, druhé nikoliv protože chybí souřadnice dle kterých by toto definováno mohlo být.
Dáváš mně zabrat a omlouvám se, že jsem neodpověděl dříve a lépe. Měl jsem odpověď téměř hotovou a leší než tuto,ale zazvonil Skype.Volání bylo s USA a protože se jednalo i videohovor, musel jsem ukončit internet aby nezpomaloval skype a po skončení hovoru jsem musel vše psát znovu.Podruhé je to vždy horší,protože to již nejsou myšlenky, ale vzpomínky na myšlenky.
MB |
|
|
|
Zafod
Nový uživatel
30 Posts |
Posted - 24/07/2010 : 20:29:32
|
Věčnost je nekonečno v čase a pak je zbytečné se ptát zda je nekonečno rovné nekonečnu.
Je to tak. To co nás obklopuje je prostorově i časově neohraničené tedy nekonečné. Pokud ale čas je pouze pozorovatelná prostorová změna pak je důležité vědět, co je tím prostorem.
Tak tohle je oříšek.Pro nás lidi je prostor trojrozměrný ,čili něco, bez ohledu na to zda něco obsahuje, nebo je prázdný.
No a nyní mně řekni, co je prostor a co je čas?
Představa prostoru jako něčeho prázného, je špatná a vede ke špatným závěrům. Připouštela by totiž existenci Ničeho. Prázdný prostor by musel obsahovat NIC. A protože z ničeho nemůže vzniknout něco, pak NIC nemůže existovat ale je to vždy jen nepoznané nebo nepojmenované NĚCO.
Prostor Universa je tvořen něčím co můžeme pro jednoduchost nazvat hmota. Neohraničená rozlehlost hmoty která je v procesu neustálé změny. Hmota je částicová a nekonečný oblak jejch nejjemnějších-nejmenších již dále nedělitelných částic tvoří tuto zdánlivě homogenní hmotu kterou nazýváme protor. Prostor je čtyřrozměrný, první tři rozměry známe všichni ale tím čtvrtým není čas jak se to v současnosti tvrdí.
Tam kde chybí v prostoru změna, chybí čas. Bližší definice není reálná.
Správně, čas je pozorovatelná změna v prostoru (hmotě) kde je pak pozorovatelem se schopností vytvořit vztah mezi dvěma pozorovanými událostmi vnímána jako čas. Čas je tedy tvořen přísně individuálně pozorovatelem. Více pozorovatelů je dříve nebo později okolnostmi donuceno si svůj čas sjednotit.
Není tedy žádný časoprostor. Je pouze prostor, který je ve skutečnosti hmotou jenž má čtyři rozměry, kde tím čtvrtým je energetika fundamentálních částic z kterých jsou spojováním tvořeny jednotlivé vesmíry a v nich paralelní světy. No není to skvělé.
|
|
|
|
navi
Ultragrafoman
2839 Posts |
Posted - 25/07/2010 : 03:54:10
|
Pokud je řeč o universu,pak zde není ten axiom jeden,ale dva současně a jejich existence se navzájem podmiňuje.Zde nemůže jeden axiom existovat bez druhého,protože chybění jednoho se rovná chybění druhého.
Tím pevným bodem od kterého je možnost se odrazit však může být právě pochopení té duality. S tím bych souhlasil.Souhlasím i s tím, že pochopení dalších vzájemných souvislostí lehké není.Je ale celkem lehké axiomy nahradit nadpřirozenem a tím získat na vše odpovědi.Vše je to důsledkem vůle universa a universum je myslící forma bytí mající svou vůli, kterou my lidé nemůžeme pochopit.
Tuto cestu věřících odmítám za sebe,ale chápu její smysl pro věřící.
Ja dualitu chápem aj akceptujem, ale ídea, ktorú mám v sebe a ktorá je základom môjho plusu, čiže pozitívneho vedomia je,že všetko má pôvod v maximálnej polarite plus, a tak ako sa vzdialenosťou od ohňa mení teplo na zimu, tak sa zmenilo dobro na zlo, alebo polarita plus na polaritu mínus. Takže polarita mínus je len nedostatkom polarity plus. Tak ako je zima nedostatkom tepla.
Principiálne existencia funguje takto: Návrat strateného syna. Syn chcel ísť svojou cestou, lebo otcova cesta mu nepripadala dosť dobrá pre neho. Po čase zistil, že ak chce mať človek dobrú cestu, musí zohľadňovať všetko a nie len to, čo sa mi hodí. A tak sa zo zimy vrátil do tepla s novou skúsenosťou. Bolo to isté, čo mu radil otec, len teraz to už prijal ako najlepšiu cestu, pretože ho o tom presvedčil spravodlivý zákon príčiny a následku,ktorý je z dielne jeho otca, a ktorému pred tým neveril.
My sme teraz v štádiu neveriaceho syna, žijúceho ďaleko od otca, ale v systéme jeho spravodlivého zákona príčiny a následku. Takže je len otázkou času, kedy sa vrátime naspäť k otcovi.
Ídea je pre mňa to najcenejšie čo mám, pretože mi dáva nádej. Bez nádeje by som nebol schopný existovať. Zažil som príliš veľa mínusu, aby som mohol bez tejto nádeje existovať. To je zasa zákon rovnováhy. |
Edited by - navi on 25/07/2010 03:57:06 |
|
|
|
navi
Ultragrafoman
2839 Posts |
Posted - 25/07/2010 : 04:25:24
|
Pokud se tak stane a dále nebudete ztrácet čas neřešitelnou úvahou můžete se dostat k otázkám: Jak vypadá to co nás obklopuje?.
Universum - věčnost- nekonečno v čase a prostoru.
Tak například hned první věta. Je věčnost současně i nekonečná? Co je to prostor? Je prostor něco? A když ano tak co? Je věčnost v čase nebo čas ve věčnosti? Co je to čas?
Je věčnost současně i nekonečná? Áno je, ale len v kontexte s absolutnom. Ak sa vníma tento pojem ohraničene, tak je to len dlhý časový úsek, ale so začiatkom a koncom.
Co je to prostor? Je prostor něco? A když ano tak co? Priestor je niečo, kde môže byť aj niečo viac, než len priestor.
Je věčnost v čase nebo čas ve věčnosti? Co je to čas? Ak si má človek uvedomiť večnosť v absolútnej hodnote, tak prestáva vnímať čas. Ak v čiastkovej hodnote, tak čas pri tom vníma. Z toho vyplíva, že čas je dôsledkom čiastkového vnímania večnosti.
Ak sa na to pozriem z inej perspektívy, tak večnosť je v čase vtedy, ak nám udalosť v danom čase nie je po vôli a vnímame ju ako večnosť.
A čas vo večnosti je vtedy, keď dotyčný, čo nám spôsobuje pocit nepríjemnej večnosti má čas, aby nás tohoto pocitu večnosti zbavil.
|
|
|
|
navi
Ultragrafoman
2839 Posts |
Posted - 25/07/2010 : 04:36:35
|
Ak vás niečo baví, máte pocit, ako keby čas prestal existovať. Ak vám je niečo nepríjemné, tak máte pocit, že sa to nikdy neskončí.
Príklad: Keď mala moja žena autonehodu, úplne pri nej ochrnula. Nemala žiadnu možnosť zavolať si pomoc. Kúsok za ňou išlo auto, z ktorého ľudia nehodu videli a prišli na pomoc behom minúty. Manželka mala pocit, že v tom aute leží bezvládne hodiny. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 25/07/2010 : 09:03:00
|
Představa prostoru jako něčeho prázného, je špatná a vede ke špatným závěrům. Připouštela by totiž existenci Ničeho. Prázdný prostor by musel obsahovat NIC. A protože z ničeho nemůže vzniknout něco, pak NIC nemůže existovat ale je to vždy jen nepoznané nebo nepojmenované NĚCO.
Zafod.
Jak bych to jen řekl.Samozřejmě máš pravdu.POkud si předsstavíš prostor prázdný, uvědomíš si že v by v takovém prostoru chyběla jakákoliv změna,čili by zde chyběl i čas.Tak to bylo myšleno a nikoliv tak, že bych ten prázdný prostor předpokládal.Právě naopak.
Prostor je čtyřrozměrný, první tři rozměry známe všichni ale tím čtvrtým není čas jak se to v současnosti tvrdí.
Ehm. Vidím, že vzhledem k tobě budu muset lépe zvažovat slova.Už jsem si zde pomalu zvykl na určitou nenáročnost.
Správně, čas je pozorovatelná změna v prostoru (hmotě) kde je pak pozorovatelem se schopností vytvořit vztah mezi dvěma pozorovanými událostmi vnímána jako čas. Čas je tedy tvořen přísně individuálně pozorovatelem. Více pozorovatelů je dříve nebo později okolnostmi donuceno si svůj čas sjednotit.
Naprosto správně.Toto je však možné rozvinout a dojít ke skutečně zajímavým závěrům. Zde totiž hrají dost podstatnou úlohu vlasnosti pozorovatele a to v mnoha oblastech.Nezávislý pozorovatel je možný pouze v teoretické rovině,ale ve skutečnosti takový nezávislý pozorovatel nemůže existovat a tak každý pozorovatel vnímá čas jinak.Slovo vnímá je zavádějící.Správně by bylo říci,že vztah času a pozorovatelů je odlišný.Jednou v vlastností pozorovatele je jeho pohyb. Čili rychlost pohybu, směr pohybu vzhledem k pozorované změně a řada dalších faktorů. Pak je ale naprosto jasné,že proměnná nemůže být určujícím faktorem,čili čtvrtým rozměrem.Čtvrtým rozměrem může být pouze konstanta stejně jako jsou konstantami ty základní tři rozměry. Kdyby existoval jeden jediný bod ve vesmíru bez pohybu, vzhledem k němu jako pozorovateli by byl čas čtvrtým rozměrem. Jenže v prostoru je vše v pohybu a následkem toho je čas hodnotou proměnnou.
Píšeš,že se musí dříve nebo později všichni pozorovatelé sjednotit,
Zde jsi zřejmě nechtěně přešel s úrovně ryze teoretické do hladiny konkrétní.V rovině teoretické může být pozorovatelem třeba jádro atomu a potom je naprostým nesmyslem to sjednocení. To platí pouze a jen u pozorovatele jménem člověk a dokonce JEN A JEN člověk a to díky fukci slova v procesu myšlení.Ostatní živí tvorové nemají možnost čas si uvědomit a proto se nemohou na čase sjednotit.K určitému samočinnému sjednocení může dojít , třeba díky střídání noci a dne a podobně. Tím bych se asi nezabýval,pokud právě nebudeme diskutovat o procesu myšlení, kde to zapadá do kontextu.
Čili tím základním je, čas není konstantou a proto nemůže být čtvrtým rozměrem. V tom se tedy shodujeme.
Není tedy žádný časoprostor. Je pouze prostor, který je ve skutečnosti hmotou jenž má čtyři rozměry, kde tím čtvrtým je energetika fundamentálních částic z kterých jsou spojováním tvořeny jednotlivé vesmíry a v nich paralelní světy. No není to skvělé.
Ohó. Tak tohle je téma na delší diskusi. Energie jako čtvrtý rozměr. Konstantou by vlastně mohla být a dokonce vlastně i je.Jenže milý zlatý aby toto mohlo být přijato a uznáno,pak je nutno poznat vzorec
který relativně dosud lidstvem poznán nebyl.Mohl bych jej nazvat vzorcem gravitačního motoru. Moje zmínky o tomto zde již vzbudily patřičnou negativní reakci,takže jsem opatrnější ve volbě slov. Poznání tohoto vzorce má jako výsledek poznání konstanty čtvrtého rozměru,čili energie dávající universu řád.
Pokud budu úmyslně přehánět, tento vzorec definuje boha, bez kterého by se rozpadlo celé universum.
Jenže já ten vzorec neznám,ale vím že existuje a vím,že lidem slouží již mnoho set tisíc pozemských let.Vím, že díky jeho znalosti je možno létat kosmem na mezigalaktické vzdálenosti.Vím že je díky znalosti tohoto vzorce vypočítat třeba i chemické reakce a vím i to,že lze díky znalosti tohoto vzorce vyrobit rozměrem malou bombu schopnou změnit celý kontinent na poušť.
Nic s toho co jsem napsal nemohu dokázat,čili má slova přijmi jen jako blábolení.Předpokládám,že jsi skeptik vzhledem k mimozemským civilizacím a jejich existenci nepředpokládáš, natož abys dokázal uvěřit tomu,že jsou zde na Zemi. A tak považuj za blábolení (spisovatele ci-fi) když tě řeknu, že zde byli před mnoha tisíci lety a že zde jsou.Oni ten vzorec znají a kdybychom my lidé na Zemi nezneužívali svých schopností ve prospěch svého já a uznané pravdy, spojili by se snámi a předali nám tuto informaci a mnoho dalších.Oni nemají strany, hnutí ,církve a podobně. Oni mají sněm ve kterém se schází lidé všech pravd a společně hledají ty ejlepší cesty k životu.
A tak vidím, že ses přiblížil k velkému tajemství a nejspíše máš jen krůček k obejvu,ktery by změnil celý svět,ale nemohu tě v tom pomoci.I kdybych mohl požádat o vzorec,nemohl bych tě ho sdělit a to proto,že toto poznání by dalo do rukou lidí zneužívajících schopností ve prospěch svého já a uznané pravdy tak silnou schopnost,že by to vedlo ke zničení života na Zemi.
Prosím tě. Nic s toho co jsem napsal neber vážně.Ber to tak, že jsem tě věnoval krátkou sci fi povídku a jen proto abys pochopil,že s tím co jsi napsal vlastně souhlasím i když to stojí proti současným běžně uznávaným pravdám.Nevýhodou této povídky je fakt,že lehko může být uznána jako popis skutečnosti,ale s tím asi nic nenadělám.Vytvářím sci fi více v životě, než na papíře a vtahuji další lidi do těchto sci fi příběhů, ovšem jen tehdy, když sami chtějí prožít cosi zvláštního.Vstoupit do příběhu vyžaduje určité schopnosti a proto nikoho vstoupit nenutím a vstup ani nenabízím. Ten kdo ty schopnosti má, vstoupí sám.Kdo vstoupí do sci fi hry, může časem poznat,že to ve skutečnosti nebyla hra,ale skutečnost.
Čili ano.Čtvrtým rozměrem universa je energie a pokud jsem psal o dualitě, pak to bylo chybné. Jedná se o tři základní veličiny a to třetí je ta energie.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
Zafod
Nový uživatel
30 Posts |
Posted - 25/07/2010 : 15:39:25
|
Zde jsi zřejmě nechtěně přešel s úrovně ryze teoretické do hladiny konkrétní.V rovině teoretické může být pozorovatelem třeba jádro atomu a potom je naprostým nesmyslem to sjednocení. To platí pouze a jen u pozorovatele jménem člověk a dokonce JEN A JEN člověk a to díky fukci slova v procesu myšlení.Ostatní živí tvorové nemají možnost čas si uvědomit a proto se nemohou na čase sjednotit.
Označit jako pozorovatele jádro atomu zřejmě teoreticky lze ale tato úvaha nikam nevede. Pozorující subjekt musí splňovat podmínku vymezení sebe vuči okolí a současně sebevjemu. Jinak řečeno pozorovatel musí sám zhodnotit, že on je tím kdo pozoruje a současně, že pozorované je mimo toho kdo pozoruje. Jádro atomu tyto podmínky nesplňuje. Prostě kvalita pozorovatele mu dává i schopnost rozpoznat jiné pozorovatele podle jejich projevu. Neboli, život rozpozná jiný život i když je jeho kvalita velmi různá. Měl by být i schopen rozeznat život od neživého, což už ale pravda není.
Energie jako čtvrtý rozměr. Konstantou by vlastně mohla být a dokonce vlastně i je.Jenže milý zlatý aby toto mohlo být přijato a uznáno,pak je nutno poznat vzorec který relativně dosud lidstvem poznán nebyl.Mohl bych jej nazvat vzorcem gravitačního motoru.
Nemyslím si, že pro pochopení je nutné poznat nějaký vzorec (matematický symbolický zápis). To, že nejdůležitější energií celého Universa je gravitace tušíte velmi správně a jak to celé funguje bych asi byl i schopen velmi zhruba popsat jenže i ten nejkratší možný popis dostatečný k pochopení je nad rámec toho co jsem ochoten ze sebe písemnou formou dostat.
V čem se ale mýlíte je možnost zneužití těchto informací. Není tak snadné je převést do praxe. Existence nějakého universálního vševysvětlujícího vzorce, který když je pochopen dává okamžitě chápajícímu netušené možnosti je dětinská představa.
Pokrok jde hezky po kroku, spíše krůčku a sem tam malinký poskok ale to je vše. Žádné universální obrskoky se nekonají.
Předpokládám,že jsi skeptik vzhledem k mimozemským civilizacím a jejich existenci nepředpokládáš, natož abys dokázal uvěřit tomu,že jsou zde na Zemi.
Velmi špatný odhah. Věřím tomu asi tak jako, že je země kulatá. Nemám sice možnost si to sám přímo svým zážitkem potvrdit ale můj pocit mi říká "Ano, je to tak".
Jinak bych si musel myslet, že informace, které mám k dispozici jsou od Boha nebo od ďábla a tato možnost se mi pranic nezamlouvá.
Ten kdo ty schopnosti má, vstoupí sám. Kdo vstoupí do sci fi hry, může časem poznat, že to ve skutečnosti nebyla hra, ale skutečnost.
Už jsem přistoupil na jednu z těchto her. Sám jsem zvědav kam povede. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 25/07/2010 : 16:22:11
|
Neboli, život rozpozná jiný život i když je jeho kvalita velmi různá.
Ona ta schopnost rozpoznávání je ale o něco složitější. Viděl jsem několikrát jak se malý pes snaží ojíždět kočku hlavně proto, že vypadají v podstatě podobně. Nejsem si jistý jakým způsobem je jejich instinkt koncipovaný, ale čistě teoreticky se dá předpokládat, že schopnost pozorovat a rozlišovat má spíš asi pouze živý tvor, který je schopen ze svého pozorování vyvozovat nějaké závěry. Protože jinak jde o pouhý instinkt, který se v odlišných situacích projevuje takovým způsobem, že se ventiluje na záležitostech, jež mají obdobný charakter.
Z toho vyplývá, že základním předpokladem rozpoznávání není poloha (pozorování) subjektu nebo jeho vymezení, ale spíše předpoklad, se kterým k dané záležitosti přistupuje. |
|
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
Posted - 25/07/2010 : 17:34:07
|
quote:
Originally posted by Zafod
Už jsem přistoupil na jednu z těchto her. Sám jsem zvědav kam povede.
A můžem vědět na kterou? |
|
|
|
Zafod
Nový uživatel
30 Posts |
Posted - 25/07/2010 : 17:53:24
|
quote:
Originally posted by µ???????
quote:
Originally posted by Zafod
Už jsem přistoupil na jednu z těchto her. Sám jsem zvědav kam povede.
A můžem vědět na kterou?
Ne. |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Přátelské popíchnutí Miloslava Bažanta aneb ...
