| Author |
 Topic  |
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
 Posted - 28/07/2010 : 18:25:03
|
Neronisi
----------------------------------------
Z jakého důvodu musí projít sugesce zrovna racionálním sítem? Žil jsem v domění, že člověk může usuzovat zcela nezávisle třeba absolutně citovým nebo emocionálním způsobem.
------------------------------------------
Z důvodu toho že mysl neboli
Racionální logické vědomí
Je něčím co odůvodňuje vše
S čím se setkáme.
Tedy vše co do podvědomí (iracionálna)
Necháme propadnout.
Tak že nejdříve vyhodnocujeme
Samotný obsah oněch vlivů
S okolí tak abychom tomu v podvědomí
Dali samotnou formu a na základě cítění
To mohly přizpůsobit našemu vlastnímu
Vnitřnímu obrazu světa.
Který se tak utváří a vzniká tak samotnou
Sugescí neboli autosugescí která tak to
Vznikla.
A rozhodla o našem následném chování.
Tady jsem ti něco našel Neronisi.
-----------------------------------------------------------
Druhy sugesce
Jsou tři druhy sugesce:
· Autosugesce
· Cizí sugesce
· Hypnotická sugesce
Cílem všech sugescí je vniknout do podvědomí a tam začít působit. Pomocí autosugesce dává vlastní vědomí příkaz vlastnímu podvědomí. Autosugesce byla vyvinuta dříve než vědomí, byla zde ještě dříve, než se vyvinula řeč. Hovořit s podvědomím pomocí slov by bylo stejné, jako hovořit s člověkem, který nerozumí naší řeči. V takovém případě si pomáháme různými posunky a znaky. Podobně je tomu i s naším podvědomím. Bylo by zbytečné hovořit k podvědomí: „Učiň to či ono. Nechej toho!“ Musíme si nejprve vytvořit mentální obraz, představu toho, co má podvědomí učinit a tuto držet ve vědomí tak dlouho, až vnikne do podvědomí. Podvědomí porozumí tomuto myšlenkovému obrazu, představě a bude pak podle ní jednat.
Cizí sugesce
Cizí sugesce vznikla ve vědomí jiné osoby a má proniknout normálními kanály mluveného nebo psaného slova do našeho podvědomí, aniž by dosáhla našeho vědomí.
Hypnotická sugesce a uskutečnění
Hypnotická sugesce se může uskutečnit těmito způsoby:
1. Pravá hypnotická sugesce pevným pohledem mezi oči na kořen nosu a magnetickými tahy.
2. Sugesci během spánku, jak doporučoval Cue (1857–1926), především u dětí.
3. Telepatickou sugescí.
Tyto sugesce se ve většině případů poznají, až když se usídlí v podvědomí a pomalu začínají působit. Nevidíme neviditelné seménko vzniklé z vědomí jiné osoby, zaseté do našeho podvědomí, až když za nějaký čas začne klíčit a výhonek vyrůstá přes práh podvědomí do vědomí. Kdo zručně dává sugesce, dbá vždy na to, aby byly v souladu se sklony osobnosti. Jinak potřebují mnoho času ke svému vývoji. Co sugerující může opravdu učinit, je to, že povzbudí a posílí latentní myšlenky a impulsy. Nemůže však na keř růží naštěpovat bez. Mají-li semena sugesce růst, pak musí nalézt vhodnou půdu. V tom se nachází síla sebeobrany.
Sebeobrana podvědomí
Nemůžeme zabránit tomu, aby k nám nepřicházely sugesce od jiných, ale můžeme naši pozemskou říši našeho podvědomí vyčistit tak, že škodlivé látky v ní nenaleznou půdu pro své vzklíčení. Musíme odstranit z podvědomí nízké sklony a špatné povahové rysy. Je mnohem snadnější vytrhnout kořínek kopřivy, než hustou síť kopřivových kořenů několik let starých. Nikdo nemůže být hypnózou přinucen učinit něco, co není alespoň v zárodku jeho osobnosti - přirozenosti.
· Ale jaká je skutečná přirozenost každého z nás?
· Přemohli jsme již opravdu opici a tygra, nebo jsme je jen ponechali v kleci?
Sugesce může otevřít klec našich tajných přání a tyto osvobodit. Nikdo kromě světce není imunní vůči přirozenosti. Je možno každého proměnit ve vše, pokud se umožní sugesci, aby delší čas působila. Nejčistší žena se může stát prostitutkou, nejušlechtilejší muž, za jistých okolností, může být vrahem. K obraně je nutné vědění.
Průběh psychického napadení
Uvažme průběh psychického napadení. Když myslíme na nějakou osobu, jsme s ní v kontaktu. Když si tuto osobu živě představíme, je to tak, jako by stála před námi. Když si ji zřetelně vybavíme, vidíme ji i ve větší dálce. Jsme-li v mentální (myšlenkové) blízkosti této osoby, můžeme vytvořit myšlenkovou atmosféru, ve které pomocí jistých představ s ní udržujeme spojení. Tímto způsobem probíhá duchovní léčba. Jistý stav cítění a představ léčitele a jeho atmosféra účinně ovlivní duši pacienta, s kterým přišel do spojení. Avšak tato síla se může použít jak k dobrému, tak i zlému účelu. Dnes, když se manipuluje s masami lidstva pomocí různých sugescí, je nutné zveřejnit vše o těchto silách. Každé poselství do podvědomí musí být oděno do prostých pojmů. Ztěch se pak vytváří rozumová činnost. Prvotním cílem sugesce je vytvořit kolem duše osoby takovou mentální atmosféru, která by duši umožnila tuto sugesci přijmout. Je jedno, zda jde o sugesci určenou k léčivým nebo napadajícím účelům. (Používám pojmu „duše“, která v sobě uzavírá mentální a emocionální procesy, ale vylučuje procesy duchovní). Když se dosáhne tohoto cíle, pak bitva je již z poloviny vyhrána. Brána města se otevírá zevnitř a je možno do ní vstoupit. Telepatická sugesce jistých představ může nyní postupovat. Toto je kritický bod každého okultního napadení. Až k tomuto bodu je obránce ve výhodě. Máli dostatek vědomostí, může tuto výhodu využít na neomezenou dobu a své útočníky odrazit, i když na okultním poli stojí výše než on. Ani v tomto, ani v jiném světě hypnotizér nic nesvede s osobou, která si zachová nervovou sílu a nevěnuje mu pozornost.
-------------------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
 |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 28/07/2010 : 20:27:27
|
Máš zajímavé poznatky. Pokud tomu správně rozumím, tak hypnotická sugesce nefunguje tak jako ukazují v televizi zcela universálně, ale je zapotřebí vyladit přístup k této hypnóze na individualitu jedince. Z toho vyplývá následně možná obrana proti těmto sugescím.
Totiž problém vidím v tom, že jakmile je jednou hypnotická sugesce úspěšná, vytvoří se v mozku pravděpodobně dráhy, které toto spojení zcelí a jedinec je tak ovlivněný už nadobro. Respektive už nadobro se u něj budou projevovat vlastnosti, které mu byly vsugerovány.
Na druhou stranu nějaká absolutní obrana je spíš utopie a otázka zní co by z toho vzniklo. Mohlo by dojít k něčemu co definuje člověka jež nepodléhá sugescím, které chrlí vnější svět. Přičemž emoce mu zůstanou, jen se nebudou projevovat jako výsledek nějakého vsugerovaného cíle, nebude se podle těchto cílů orientovat, ale budou mít spíš dočasný charakter. Tedy takový člověk bude reagovat spíše vzhledem k aktuální situaci.
Ale tohle je už trochu těžký level. Docela by mě zajímalo jak jsi k tomu přišel.
Jinak stále nechápu spojitost, na kterou narážíš vzhledem k racionálnímu logickému vědomí. Totiž pakliže lze sugestivně zasít semínko, které do dané mysli prošlo skrz toto racionální vědomí, musela by se ona racionální vazba měnit společně s tím jak ono sugestivní semínko roste, ne? Totiž pakliže jde o jakéhosi překladatele, který umožní podvědomí rozumět těmto "novým" emocím, musí se jeho pozice časem nějakým zásadním způsobem změnit a to tak, že se teoreticky naváže na iracionální vědomí, ztratí nad sebou kontrolu (nad logikou onoho vědomí) a bude uvažovat v rámci oné logiky už jen emotivně. Jinými slovy to pro něj bude stále známé pole působnosti ovšem s tím, že budou pro něj rozhodující už jen emoce. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 28/07/2010 : 21:12:59
|
Neronisi.
----------------------------------------------
Máš zajímavé poznatky. Pokud tomu správně rozumím, tak hypnotická sugesce nefunguje tak jako ukazují v televizi zcela universálně, ale je zapotřebí vyladit přístup k této hypnóze na individualitu jedince. Z toho vyplývá následně možná obrana proti těmto sugescím.
-----------------------------------------------
Ano zcela jistě tomu velice dobře
Rozumíš.
Hypnotická sugesce vyvolaná hypnoterapeutem
Tedy něco co člověk vsugeruje probíhá tak
Že médium i přesto že onu danou sugesci přijme
Tak nemusí tuto sugesci uskutečnit.
A to v daném znění že když s tím není zcela totožný
A nemá k tomu sklony a predispozice tak ji prostě nevykoná
Ať sugesce je sebesilnější a sebevíc vsugerovatelnější.
To tak že kdyby hypnotizér třeba řekl médiu (člověku)
Při raportu aby spáchal například nějaký trestný čin
A on neměl k tomu sklony a dané predispozice
Tak by to prostě neudělal ať sugesce by ho k tomu nutila.
Takový člověk by ji svou vůlí anuloval.
-------------------------------------------------
Totiž problém vidím v tom, že jakmile je jednou hypnotická sugesce úspěšná, vytvoří se v mozku pravděpodobně dráhy, které toto spojení zcelí a jedinec je tak ovlivněný už nadobro. Respektive už nadobro se u něj budou projevovat vlastnosti, které mu byly vsugerovány.
-------------------------------------------------
Hypnotická sugesce je úspěšná pakliže nepotlačuje
Podvědomé a iracionální pochody v myšlení a hlavně
Cítění dotyčného média ( člověka ).
A ani pak není zcela jistě ovlivnitelný na pořád.
Protože samotná sugesce jen slouží k dočasnému
Podnětu vůle něco dosáhnout či zvládnout.
Jest-li člověk není s tím v celkové harmonii tak každá
Ač sebelepší sugesce časem za kratší či delší dobu zaniká.
--------------------------------------------
Jinak stále nechápu spojitost, na kterou narážíš vzhledem k racionálnímu logickému vědomí. Totiž pakliže lze sugestivně zasít semínko, které do dané mysli prošlo skrz toto racionální vědomí, musela by se ona racionální vazba měnit společně s tím jak ono sugestivní semínko roste, ne? Totiž pakliže jde o jakéhosi překladatele, který umožní podvědomí rozumět těmto "novým" emocím, musí se jeho pozice časem nějakým zásadním způsobem změnit a to tak, že se teoreticky naváže na iracionální vědomí, ztratí nad sebou kontrolu (nad logikou onoho vědomí) a bude uvažovat v rámci oné logiky už jen emotivně. Jinými slovy to pro něj bude stále známé pole působnosti ovšem s tím, že budou pro něj rozhodující už jen emoce.
----------------------------------------------
Jak říkal Ježíš Kristus o semenech
Které zasadí v tom smyslu že nějaké semínko
Padne mimo cestu, nebo do neúrodné půdy tak zahyne
Jen to semínko které padne do úrodné a živné půdy
To vzklíčí tak silně že s toho nejmenšího semínka tedy
Hořčičného semínka vyklíčí po čase ta největší bylina mezi všemi.
A to díky oné sugesci která propadla do podvědomí
(iracionálna) že se v něm dokonale adaptovalo
tak silně že autosugesce tak vyvolaná v člověku
nabyla takových rozměrů že jeho samotné osobnostní
povahové rysy a samotný člověk zcela v sobě aktivoval
latentní skryté vlastnosti kterého zcela od základu změnily.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 29/07/2010 : 19:35:17
|
Hypnotická sugesce je úspěšná pakliže nepotlačuje
Podvědomé a iracionální pochody v myšlení a hlavně
Cítění dotyčného média ( člověka ).
Z toho vyplývá, že mají takto evokované vlastnosti výhradně emocionální charakter. Tedy hypnóza by mohla být klíčem k evokování racionálního uvažování. Nicméně jakmile je jednou sugesce úspěšná, rozumím tomu tak, že je v daném směru chování už výhradně iracionální.
Což teoreticky znamená, že by mohlo být racionální uvažování evokováno způsobem, kdy jsou mu vsugerovávány záležitosti, na něž má spolehlivý logický klíč a jsou defakto nevsugerovatelné. Otázka zní zda jsou tyto vlastnosti k něčemu užitečné. Totiž onen logický klíč musí mít možná nějaký potenciál, nějaké využití, které se dá připodobnit k něčemu úplně jinému (třeba diagnostika závad a detektivní činnost). |
Edited by - neronis on 29/07/2010 19:35:49 |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 29/07/2010 : 20:41:45
|
Neronisi
--------------------------------------------
Z toho vyplývá, že mají takto evokované vlastnosti výhradně emocionální charakter. Tedy hypnóza by mohla být klíčem k evokování racionálního uvažování. Nicméně jakmile je jednou sugesce úspěšná, rozumím tomu tak, že je v daném směru chování už výhradně
iracionální.
-----------------------------------------------
Máš pravdu v tom když sugesce se stává
Úspěšnou tak chování v daném směru
Výhradně racionální.
Jest-li že hypnotickou sugesci člověk přijme
Tak jeho podvědomí už je ve svém směru
Zasaženo onou sugescí která se ji snaží
V daném směru ovlivnit.
Tedy tak že na ní svou tendencí a silou
Už působí.
----------------------------------------------
Což teoreticky znamená, že by mohlo být racionální uvažování evokováno způsobem, kdy jsou mu vsugerovávány záležitosti, na něž má spolehlivý logický klíč a jsou defakto nevsugerovatelné. Otázka zní zda jsou tyto vlastnosti k něčemu užitečné. Totiž onen logický klíč musí mít možná nějaký potenciál, nějaké využití, které se dá připodobnit k něčemu úplně jinému (třeba diagnostika závad a detektivní činnost).
------------------------------------------------
Člověk přijme každou sugesci která mu byla vhodně vsugerována
A však ztotožní se jen s takovou sugescí která plně
Odpovídá jeho samotné povaze a citu který se sní plně
Identifikuje.
Tady jsem ti něco našel.:
------------------------------------------------------
Hypnóza a sugesce
Roman Palka
1. Hloubka a zaměření hypnózy
2. Využití hypnózy v léčení
3. Hypnóza v našem životě
4. Pomocné prostředky hypnózy
5. Hypnóza a duchovnost
6. Nové pojetí hypnózy
Hypnózu zná a používá jak svět materialistické vědy tak i svět magie a duchovnosti. Její výzkum by je mohl sblížit. Hypnóza je běžně definována jako změněný stav vědomí. Skládá se z uvedení pomocí sugescí, působení a vystoupení z ní. Velký vliv na výsledek má i rozhovor před samotnou hypnózou, i ten jej její součástí. Důležité je i prostředí ve kterém se provádí. Sugesce můžeme dávat i sami sobě, pak hovoříme o autohypnóze. Časté je, že si hypnotizovaný neuvědomuje, že je v hypnóze a po jejím ukončení odmítá, že v ní byl. Jen v nejhlubších stupních si na nic nepamatuje. Často se takto vědomě i nevědomě odmítá seznámit s procesy, kterými prošel.
Hloubka a zaměření hypnózy
Hypnabilita je schopnost vstupovat do hypnózy. Stupně hypnózy charakterizují hloubku změněného stavu. Běžné vědomí plynule mizí při prohlubující se hypnóze. Používá se mnoho systémů, nejjednodušší, ale nejméně přesné je rozdělení na mělkou, střední a hlubokou hypnózu. Polovina lidí je schopna vstoupit do střední, čtvrtina do hluboké a čtvrtina jen do mělké hypnózy. Není to stálá hodnota, opakováním se hypnabilita silně zlepšuje. Zhypnotizovat nelze pouze jedno procento lidí. Příčina omezení ponoru je ve vědomých i nevědomých blocích. Výhodou osob z větší hypnabilitou je vysoká vnímavost, nevýhodou naopak přecitlivělost a snadná možnost ovlivnění. Záleží i na vlivu ostatních, pokud posadíme málo hypnabilního k takovému, který je schopen okamžité hypnózy, dochází k silnému ovlivnění. Hovoříme pak o indukované hypnóze. Nejdůležitější je správné zaměření hypnózy. Je k němu potřeba mnoho zkušeností a znalostí. Oslovení správné části psychiky i volba vhodných sugescí je základem dobrých výsledků.
Využití hypnózy v léčení
Hlavním využitím hypnózy je psychoterapie. Některé školy učí dávat prosté sugesce na nápravu psychických a psychosomatických problémů, ale pokročilejší nejprve hledají, proč problém vznikl. Zjištění této informace má již léčebný efekt. Umějí také využít vyšších částí vědomí na vedení hypnózy, protože jsou schopny dokonalejších sugescí i dějových procesů. Hypnotizér pak provádí pouze pasivní verbální asistenci. Mnoho úspěšných technik je založeno na hypnóze, dokonce i psychoanalýza, i když to odmítá. Regrese a progrese jsou účinnou formou zpovědi, v které není důležitá faktická nebo historická správnost, ale léčení. Někdy jde totiž spíše o symbolické vyjádření problémů a jejich následků či naznačení výhod správného přístupu v budoucnu. Je to příliš složitý proces, než aby se dal jednoduše objasnit. Stejně tak i prostá relaxace je formou prázdné hypnózy. Tyto terapie se provádějí ve změněném stavu vědomí aby se omezily bloky vědomí znemožňující práci s tabuizovanými tématy. Ani v hypnóze však nejsme schopni říci všechno o našich problémech, ale vždy jen určitou část úměrnou její hloubce. K naší škodě totiž všemožně skrýváme naše problémy uvnitř. Rány osudu bývají potom dosti často snahou nadvědomí donutit nás zpracovat obsah třináctých komnat. Na principu hypnózy jsou založeny i metody Modrá Alfa, Zlatá Mysl, Silvova metoda, hlubinná abreaktivní psychoterapie, dianetika, holotropní dýchání, autogenní trénink a transcendentální meditace. Rovněž zpěv, zejména sborový, sůfické tance a čínské cvičení tai-chi. Terapeutický význam v mělké hypnóze má i četba pohádek dětem, dokonce i návštěva uměleckých, zábavních i sportovních podniků. Společným problémem některých hypnotických metod je, že často zasahují do procesů, do kterých není vyššími částmi jáství povoleno zasahovat. Terapeut by se s nimi měl předem dohodnout. V plném rozsahu toto platí i pro magické procesy, které nemá ego vůbec povoleno provádět a jsou po čase tvrdě karmicky trestány.
Hypnóza v našem životě
I při poslechu mluveného slova nebo přednášek jsme ovlivňováni, jde tedy o určitý druh hypnózy. Kromě myšlenek se předává i psychické vyzařování přednášejícího, které se spojuje s posluchačovými. Vliv na ně je velmi složitý a probíhá převážně v nevědomí. Pod vlivem vlastních i cizích hypnotických sugescí jsme vlastně stále. Je to vliv propagandy, reklamy a módy. Osoba hypnotizéra má obrovský význam. Každý ho sice může dělat, ale každý jinak. Záleží nejen na tom co říká, ale i na tom, co a jak silně vyzařuje. Dochází ke skládání osobnosti hypnotizéra a hypnotizovaného. Velcí diktátoři dostávali od svých poddaných psychickou energii. Tou je zpětně hypnoticky ovlivňovali a zesilovali tento vztah. Podobně to platí i o všech populárních lidech. V davu či kolektivu však může dojít k tomu, že splývá role hypnotizéra a hypnotizovaného. Velmi silně hypnoticky na nás působí okolí, televize i tisk, ale ještě více naše vlastní vědomí, které vždy máme snahu pokládat za normální a pro to si vždy najdeme zdůvodnění. Ať je to stav snový, mystický nebo vytržení (transu), vždy ho přijímáme jako přirozený a ostatní bereme za něco cizího, neznámého. To platí i tehdy, když z něj vystoupíme a nemůžeme pochopit, kde jsme byli. Bojíme se neznámých stavů mysli. Často bez náhledu přijímáme svou depresivní či agresivní náladu, kterou omlouváme různým způsobem. Schopnost objektivního pohledu sám na sebe je jeden z hlavních znaků duchovního člověka.
Pomocné prostředky hypnózy
Některé drogy působí jako stimulanty či katalyzátory změněného stavu vědomí. Záleží ovšem na konkrétním druhu. I zde je důležité zaměření (setting). Podobné účinky má hyperventilace i placebo. Hlasitá hudba holotropního dýchání působí jako sugesce. Zastánci této techniky však často setting odmítají, což je nepochopení principu vesmíru, neboť každé úsilí má mít svůj směr. Výhodou je možnost sledovat účinky autosugesce pomocí zpětné vazby. Biofeedback umožňuje sledovat hloubku změněného stavu vědomí pomocí měření změn odporu kůže. Takto je možné s autosugescemi experimentovat a dál je zdokonalovat. Psychowalkman je kombinací optické a zvukové stimulace, která navozuje různé hloubky změněného stavu vědomí. Záleží ovšem na obsahu vybraných sugescí, je dobré se vyhnout programům, které silně ovlivňují vědomí ne příliš duchovním směrem. Jak již bylo řečeno, důležité je i výběr vhodného prostředí pro hypnózu, nejlépe působí chrámy či uzavřené prostory s magickým působením, nejvíce je to vnitřek pyramidy. Škodlivé vyzařování některých míst hypnózu znemožňuje.
-----------------------------------------
Milan.Miló. |
Edited by - Milan.Miló on 29/07/2010 20:42:17 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 31/07/2010 : 14:05:27
|
Já jsem hlavně narážel na to, že by bylo možné evokovat racionální uvažování. Ony sugestivní stavy jsou jistě zajímavé, ale pro mě nepřináší nic nového, protože život člověka je zcela běžně provázen autosugescí. Jako skutečnost je to sice hezké, ale nedá se z toho nic dalšího užitečného vyvodit.
Nejdříve jsem se domníval, že je racionální způsob uvažování (levá hemisféra) užitečná. Ale dospěl jsem k názoru, že je využitelná pouze v rámci hodnocení vlastních pocitů. Tedy člověku se tyto neurony nepropojují jako v procesoru, evokujícím logické uvažování, ale jako v procesoru umožňujícím nějakou emocionální introspekci. Vlastní systémová logika bude pravděpodobně produktem šedé kůry mozkové.
Z čehož vyplývá i schopnost člověka synchronizovat mimické svaly na obou polovinách obličeje (všimni si jaký v nich bývá rozdíl, většinou když si člověk něčím projde), no a z čehož vyplývá i produkce emocí z racionálního procesoru.
Takže nevím jak by mohlo být evokování racionálního uvažování u lidí užitečné jinak než tak, že by na tom byli lépe s introspekcí. Vyššího IQ tím člověk nedosáhne. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 01/08/2010 : 18:31:31
|
Neronisi
-------------------------------------
Já jsem hlavně narážel na to, že by bylo možné evokovat racionální uvažování.
-------------------------------------
Nevím jest-li by šlo evokovat tak jako uvolnit
Racionální uvažování tak abychom Logicky
Zcela vyvolali samotné myšlenkové formy
A obsahy které by měli za následek kreativitu
A tvůrčí sílu která by v nás vyvolala smysl a touhu
Po čemsi nám tak blízkým.
Snad ano nevím.
---------------------------------------------------
Racionalita versus inteligence
Keith E Stanovich
TORONTO – V roce 2002 získal kognitivní vědec Daniel Kahneman z Princetonské univerzity Nobelovu cenu za ekonomii za dlouholetou činnost ve spolupráci s Amosem Tverskym (který zemřel v roce 1996). Jejich práce souvisela s úsudkem a rozhodováním – s otázkou, co činí naše myšlenky a jednání racionálním či iracionálním. Zkoumali, jak se lidé rozhodují a hodnotí pravděpodobnost, a odhalili přitom základní chyby, které jsou pro rozhodovací proces typické.
Chyby v myšlení, které odhalili, nejsou triviálními chybami v salonní hře. Být racionální znamená stanovit si odpovídající cíle, podniknout kroky odpovídající těmto cílům i přesvědčení a osvojit si takové přesvědčení, které odpovídá dostupným důkazům. Znamená to dosahovat životních cílů s využitím nejlepších možných prostředků. Porušování pravidel myšlení, které zkoumali Kahneman s Tverskym, má tedy ten praktický důsledek, že jsme se svými životy méně spokojeni, než bychom být mohli. Výzkum provedený v mé laboratoři naznačuje, že ve schopnostech úsudku a rozhodování, které zkoumali Kahneman s Tverskym, existují systémové individuální rozdíly.
Nobelova cena byla paradoxně udělena za studie kognitivních charakteristik, které zcela chybějí v nejznámějším nástroji mentálního hodnocení v behaviorálních vědách, totiž v inteligenčních testech. Vědci i laici obvykle souhlasí, že „dobré uvažování“ zahrnuje zdravý úsudek a rozhodování – druh přemýšlení, který nám pomáhá dosahovat cílů. Nikde v IQ testech však hodnocení takového dobrého (racionálního) chování nenajdeme.
Inteligenční testy měří důležité věci, ale nehodnotí rozsah racionálního uvažování. Toto opominutí by nebylo tak vážné, kdyby byla inteligence silným prediktorem racionálního myšlení. Moje výzkumná skupina však zjistila pravý opak: je to přinejlepším mírný prediktor a některé schopnosti racionálního uvažování jsou od inteligence zcela odděleny.
Inteligenční testy ve významné míře určují akademickou a profesní dráhu milionů lidí v mnoha zemích. Děti podstupují inteligenční testy, aby se zjistila jejich způsobilost k přijetí na školní programy pro nadané. Firmy a armády se spoléhají na prostředky hodnocení a výběru, které v podstatě nejsou ničím jiným než „převlečenými“ inteligenčními testy.
Tato pozornost vůči inteligenci je možná zčásti nezbytná, ale rozhodně nelze pokládat za oprávněnou tendenci ignorovat poznávací schopnosti, které jsou přinejmenším stejně důležité: schopnosti podporující racionální myšlení a jednání.
Kritici inteligenčních testů už dlouho poukazují na skutečnost, že tyto testy ignorují významné části duševního života, zejména nekognitivní domény, jako jsou socioemoční schopnosti, empatie a interpersonální dovednost. Inteligenční testy jsou však drasticky neúplné také jako měřítka poznávacího fungování, což je patrné na jednoduché skutečnosti, že mnozí lidé vykazují systémovou neschopnost přemýšlet nebo se chovat racionálně, přestože je jejich IQ víc než dostatečné. Z nejrůznějších důvodů jsme začali přeceňovat ty druhy schopnosti uvažování, které jsou měřeny inteligenčními testy, a nedoceňovat jiné významné kognitivní schopnosti, například schopnost racionálně uvažovat.
Psychologové zkoumali hlavní kategorie omylů v myšlení, kvůli nimž jsou lidé méně racionální. Zkoumali sklony lidí činit neodpovídající hodnocení pravděpodobnosti, být přehnaně sebevědomými v posuzování znalostí, ignorovat alternativní hypotézu, hodnotit důkazy se zaujatostí „jejich pohledu na věc“, osvojovat si neodpovídající preference vlivem efektu způsobu zadání, přikládat přehnaně velkou váhu krátkodobým výhodám na úkor dlouhodobého prospěchu, umožňovat, aby jednotlivá rozhodnutí ovlivňoval irelevantní kontext, a mnoho dalších.
Všechny tyto kategorie selhání racionálního úsudku a rozhodování jen velmi nedokonale souvisejí s inteligencí – což znamená, že IQ testy mají sklon nezachycovat individuální rozdíly v racionálním myšlení. Inteligenční testy měří duševní schopnosti, které jsou předmětem zkoumání už dlouho, zatímco nástroje k měření tendencí k racionálnímu a iracionálnímu uvažování získali psychologové teprve nedávno. Poslední pokrok v kognitivní vědě racionálního myšlení nicméně naznačuje, že nic – s výjimkou peněz – už nestojí v cestě k vytvoření „RQ“ testu.
Takový test by mohl být nesmírně užitečný. Neoptimální investiční rozhodnutí bývají například dávána do souvislosti s přehnanou důvěrou ve znalostní úsudek, sklonem přehnaně vysvětlovat nahodilé události a nahrazovat myšlení citovou hodnotou. Omyly v lékařském a právním rozhodovacím procesu bývají spojovány také s konkrétními sklony k iracionálnímu myšlení, které zkoumají psychologové.
Na chyby v uvažování, jež se vyskytují ve všech těchto oblastech, existují strategie a nápravné mechanismy. Je však důležité si uvědomit, že tyto chyby souvisejí spíše s racionalitou než s inteligencí. Jejich počet by se snížil, kdyby se školy, firmy a vláda zaměřily na ty části poznávání, které inteligenční testy opomíjejí.
Místo toho tyto instituce stále věnují mnohem větší pozornost a prostředky inteligenci než výuce lidí, jakým způsobem přemýšlet, aby dosáhli svých cílů. Jako by se v naší kultuře stal z inteligence totem. Pozornost bychom přitom měli zaměřovat spíše na rozvoj rozumových strategií, které by mohly podstatně zvýšit blaho lidí.
Keith E. Stanovich je profesorem lidského rozvoje a aplikované psychologie na Torontské univerzitě a autorem knihy What Intelligence Tests Miss: The Psychology of Rational Thought (Co opomíjejí testy inteligence: Psychologie racionálního myšlení).
-----------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 01/08/2010 : 20:51:30
|
Je jasné, že je vyhodnocování nějakého nejlogičtějšího postupu nebo nejracionálnějšího přístupu vždy svým způsobem odůvodnitelné. Člověk, pokud vyhodnocuje nějakou záležitost zcela sám, dostává se úplně přirozeně do jakéhosi stavu, kdy se soustřeďuje na věci, nemající s danou záležitostí třeba příliš společného, ale bývá to spíš tak, že mají hodně společného s ním (třeba si je z nějakého důvodu oblíbil a proto mají v dané logice místo, nikoli z nějakého hlediska dostupnosti nebo efektivnosti).
Pointa je v tom, že je skutečně možné definovat souhrn pravidel, otázek, psychologických a sociálních nástrojů tak, že budou u člověka zohledňovat právě aspekty, které se dají nazvat jako racionální. Totiž v momentě, kdy jsme se dostali z jakéhosi začarovaného kruhu morálky a vzájemného boje dobra a zla, můžeme se věnovat záležitostem, majícím skutečnou hodnotu. Které lidské vnímání skutečně ovlivňují.
S tím souvisí i kreativita a talent. Totiž pokud se člověk naučí nějaký nástroj používat, je velmi důležité aby uměl svým vnímáním uchopit i dostupné prvky a eventuality. Totiž každý dojem, jež má daná (řekněme umělecká) činnost vyvolat, je vlastně psychologickým odrazem jeho autora. Takový člověk se snaží v rámci dostupných a známých eventualit vyjádřit záležitost, která bude vyvolávat v příjemci stejný, podobný pocit jako v něm samotném (i když to mohou různí lidé chápat zcela odlišně, proto je výhodné směřovat daný prvek co nejuniversálněji a proto je nejvýhodnější příliš nekonkretizovat (což zase vede k jakési plytkosti)).
Časem tuto schopnost mohou tvůrci ztrácet, protože začínají být třeba osobně angažovaní a publikum v nich vyvolává rušivé, dosud nepoznané pocity. Nebo metoda s jakou k dané záležitosti přistupují je spíše instinktivní a pokud se příliš inspirují od jiných autorů, mohou svůj talent zruinovat. Tedy tato schopnost je do jisté míry závislá na racionálním uvažování a na tom kolik toho o své schopnosti dotyční ví, protože instinktivní, nevědomá schopnost se zlikviduje velmi snadno, protože není nijak definována (když ji dotyčný definovat neumí). Takový člověk se nedrží ničeho konkrétního, proto o to prostě může "přijít". |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 01/08/2010 : 21:29:53
|
Neronisi
----------------------------------------
Je jasné, že je vyhodnocování nějakého nejlogičtějšího postupu nebo nejracionálnějšího přístupu vždy svým způsobem odůvodnitelné. Člověk, pokud vyhodnocuje nějakou záležitost zcela sám, dostává se úplně přirozeně do jakéhosi stavu, kdy se soustřeďuje na věci, nemající s danou záležitostí třeba příliš společného, ale bývá to spíš tak, že mají hodně společného s ním (třeba si je z nějakého důvodu oblíbil a proto mají v dané logice místo, nikoli z nějakého hlediska dostupnosti nebo efektivnosti).
----------------------------------------
S tím to Neronisi do jisté míry souhlasím
A to tak že každý člověk při svém nejracionálnějším
Přístupu k nějaké dané věci kterou podle svého
Spektra a úsudku vyhodnocuje stav kdy vše
Soustřeďuje na věc či věci mající hodně společného
S tím že v dané logice každého člověka vyvěrá
Dostupnost nebo efektivnost.
K dané jemu přípustné obsahové formulaci
Která ho nutí svým způsobem k jakémusi
Stavu kdy se soustřeďuje na věci kterého
Nejvíce ovlivnily.
-----------------------------------------
S tím souvisí i kreativita a talent. Totiž pokud se člověk naučí nějaký nástroj používat, je velmi důležité aby uměl svým vnímáním uchopit i dostupné prvky a eventuality. Totiž každý dojem, jež má daná (řekněme umělecká) činnost vyvolat, je vlastně psychologickým odrazem jeho autora. Takový člověk se snaží v rámci dostupných a známých eventualit vyjádřit záležitost, která bude vyvolávat v příjemci stejný, podobný pocit jako v něm samotném (i když to mohou různí lidé chápat zcela odlišně, proto je výhodné směřovat daný prvek co nejuniversálněji a proto je nejvýhodnější příliš nekonkretizovat (což zase vede k jakési plytkosti)).
--------------------------------------------------------------
Tvořivost (kreativita) či talent člověk
Vděčí iracionální podvědomé složce
Která plyne s latentních schopností
Každého jednotlivce třeba k oné dané
Umělecké činnosti která je odrazem
A oscilací jeho vnitřního prožitku.
Která každého z nás nutí ostatním
Lidem přiblížit onen dostupný vnitřní
Obraz svého subjektivního prožitku.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 02/08/2010 : 17:54:03
|
Tvořivost (kreativita) či talent člověk
Vděčí iracionální podvědomé složce
Která plyne s latentních schopností
Každého jednotlivce třeba k oné dané
Umělecké činnosti která je odrazem
A oscilací jeho vnitřního prožitku.
To ano, ale tvořivost bez nějaké racionální schopnosti (techniky nebo ovládání nástroje) není k ničemu. Vezmi si třeba Monu Lisu. Autor vyjadřuje nějaký univerzální vnitřní prožitek, ale zcela racionálně vyhodnocuje techniku s jakou malbu provede, mnohokrát ji vrství a logicky dedukuje jak nakonec bude vypadat a jak bude působit vzhledem k jeho citovému prožitku, který by chtěl reflektovat.
Tedy při jakémkoliv vyjádření je zcela racionální ovládnutí daného směru podmínkou. Pokud jde třeba o muzikanta, který vytváří chytlavé melodie, může je skládat zcela instinktivně a své racionální postupy si ani neuvědomuje. V tomto jsem mířil k tomu, že je nejenže nedefinuje (definují je pouze výsledky), ale velmi snadno o ně přichází a skládá poté třeba dokolečka pořád podobné věci (protože se svým vlastním dílem nechá příliš ovlivnit a už třeba neví jak na ono "nové" přišel.. proto třeba když chce být člověk kreativním spisovatelem, neměl by moc číst sám sebe ani jiné autory, i když jde jen o mou dedukci). |
Edited by - neronis on 02/08/2010 17:56:40 |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 02/08/2010 : 19:23:52
|
Neronisi
---------------------------------------
V tomto jsem mířil k tomu, že je nejenže nedefinuje (definují je pouze výsledky), ale velmi snadno o ně přichází a skládá poté třeba dokolečka pořád podobné věci (protože se svým vlastním dílem nechá příliš ovlivnit a už třeba neví jak na ono "nové" přišel.. proto třeba když chce být člověk kreativním spisovatelem, neměl by moc číst sám sebe ani jiné autory, i když jde jen o mou dedukci).
-----------------------------------------
To že člověk třeba píše instinktivně a podvědomě
Je způsobené jen jakým si prvotním impulsem který
Ho nutí k tomu aby si ho časem začal uvědomovat
A to má vliv i na jeho dosavadní tvorbu samotnou intuici.
Protože jakmile začne časem dávat smysl racionálnímu
Uvědomění před intuicí vystavuje tak své díla samotnému
Stylu který se od přirozené kreativity mění v samotnou
Onu obsahovou formu vlastní mysli.
Tady jsem o tom něco nalezl.:
----------------------------------------------
Šestý smysl - naslouchejte mu!
8. února 2008 v 22:13 | Čtení pro ženy
Znáte to. Někam se chystáte, něco děláte. Najednou vám jakýsi vnitřní hlas našeptává, ať se do toho raději nepouštíte. Zaženete ho a pak se ukáže, že to, co vám našeptával, byla pravda. Vy jste to přece tušili! Každý má vrozenou jistou vnitřní moudrost a dokonalost. Stačí se k ní propracovat!
Co se to děje v našem mozku, když se musíme rychle rozhodnout a nemáme čas přemýšlet? Jak je možné, že znalec umění rozpozná na první pohled padělek, který neodhalily ani komplikované testy? Jak se stane, že…? Odpověď zní: Intuice.
Obyčejně ji vysvětlujeme jako hlas, zvuk nebo pocit, který nám v rozhodujících momentech života radí, co máme dělat. Internetová encyklopedie Wikipedie píše o intuici jako o "duchovní schopnosti, která neříká proč, ale jen ukazuje výslednou odpověď. Intuice člověku sděluje, co má udělat, nikdy mu ale nevysvětluje, proč tak má jednat". Svým způsobem je možné chápat intuici jako předvídání budoucnosti i jako instinkt. Intuice, chceteli česky řečeno tušení, je silná a nevysvětlitelná. Ženy ji dost často označují jako šestý smysl, muži zase jako dobrý odhad nebo instinkt, který cítí. Odborníci tvrdí, že intuici máme všichni. Je pořád s námi. Funguje ať chceme nebo ne. Potíž je v tom, že ne všichni její hlas slyšíme a bereme dost vážně. Proč bychom to měli začít dělat?
Záchranná berlička?
Zvoní vám telefon. Aniž byste se podívali na displej, něco vám říká, že to bude Dana. Je to Dana! Nebo: Jdete po ulici a myslíte na Lenku. Jen co si na ni vzpomenete, za rohem do ní vrazíte. Jak je to možné? "Za to, že jste ,intuitivně´ zaslechli volání Dany, když vytáčela vaše telefonní číslo a že jste ,intuitivně´ vycítili přítomnost Lenky, může mozek. "Dana mačká telefonní displej. Lenka jde po ulici. Mozek jim pracuje a občas je dokonce koncentrován, takže vysílá signály a myšlenky, z nichž sem tam nějaká má průraznost a lze ji docela snadno detekovat a rozluštit. A vy, tedy váš mozek, ještě přesněji ty zázračné možnosti softwarově ukryté v podvědomí vašeho mozku to všechno vnímají," popisuje hudebník a publicista Vlastimil Marek. Intuici pěstuje od svých 21 let, kdy začal malovat, hrát na hudební nástroje a dozvěděl se, že k racionálním činnostem je dobré dělat i ty iracionální, protože jedině tak udrží v rovnováze obě složky osobnosti. "Běžně vědomě užíváme jen několik procent kapacity mysli. Už ale víme, že někde v podvědomých vrstvách mozku leží odpovědi na všechny otázky. Tam jsou všechny informace a všechna správná okamžitá řešení.
Zbývá jen drobnost - najít k nim přístup." Za posledních pár let, kdy existuje pomocí magnetické rezonance možnost nahlédnout do mozku, bylo prokázáno, že člověk běžně funguje jen z osmi procent. Ostatních dvaadevadesát procent toho, co řídí naše chování a jednání, ovládá podvědomí - tedy intuice. Tuhle svou vnitřní moudrost v sobě nosíme odmalička, potíž je v tom, že jak dospíváme, zapomínáme s ní pracovat: "Mozek člověka se sice vyvíjí během prvního roku života a emočně i následujících sedm let, ovšem ,dospívá´ až kolem jedenadvacátého roku. Rádce v podobě intuice máme k dispozici neustále, ale s tím, jak člověk ,roste´ a je vzděláván vnějšími autoritami, zapomíná na možnost se s ním poradit." Intuici přesto občas využíváme, aniž si to uvědomujeme. Ty chvíle jsou totiž tak nenápadné, že nepozorovány zapadnou mezi běžné události všedního dne. Čím víc je Vlastimil Marek starší, tím víc se intuici snaží naslouchat. Slouží mu k orientaci ve světě i v sobě samém: "Intuice mi radí, jestli se mám setkat s tímto nebo oním člověkem, nebo jestli se mám vydat na složitou cestu vlakem do místa nepřesně domluvené přednášky. Intuitivně si kupuji některé časopisy či noviny, abych v nich vzápětí našel článek, o kterém jsem ještě ani nevěděl, že je moc zajímavý a právě v tu chvíli je potřebný. Intuitivně někdy zrychlím na eskalátoru metra a stihnu nastoupit, právě když se ,dveře zavírají´ a vzápětí stihnu ještě další přestup. Intuitivně si dávám někdy v bufetu jídlo, které bych si jinak nedal, ale ten den si o něj tělo řekne. Intuitivně také vedu své přednášky."
Intuice: Jen když hrozí průšvih?
MUDr. Radana Kupfová pořádá kurzy rozvoje tvořivosti a intuice. O tom, že bude pracovat s intuicí, rozhodl prý její intuitivní pocit.
Pomáhá jí údajně ve vztazích i v ryze praktických záležitostech. Říká, že na vnitřního rádce se údajně (pro někoho možná paradoxně) umějí nejvíc spoléhat děti: "Ještě nemají v hlavě naučeného ,cenzora´, který je směřuje, jak by co mělo být a proč to nemůže být jinak. A také umějí žít více v přítomném okamžiku, kdy jsou zcela pohlceni hrou a neřeší čas ani jiné věci." Lékařka tvrdí, že jednou z nejpodstatnějších záležitostí, jak rozvíjet intuici, je umění žít v přítomném okamžiku. Abychom ji vůbec zaregistrovali, musíme se oprostit od vzorců a schémat (třeba daných výchovou), jimiž se při rozhodování necháváme ovlivňovat. Musíme se zklidnit, naučit relaxovat a uvolnit mysl.
To se nejsnadněji děje při fyzické námaze nebo přes smysly. Když je rozvíjíme, rozvíjí se i vnímání. A propos, intuice se u každého projevuje prostřednictvím jiného smyslu. Někdo má vize, jiný slyší hlasy nebo zvuky, další vnímá vibrace. K rozvíjení intuice dobře slouží také sny, ostatně k mnohým lidem přicházejí intuitivní informace právě, když spí.
"Informace ze snů jsou většinou nekonkrétní, abstraktní, nelogické a jako by nereálné. Každý člověk si je pak ,překládá´ do jakéhosi racionálnějšího slovníku, ale každý člověk má tento svůj ,slovník´ individuálně odlišný," míní Vlastimil Marek. MUDr. Radana Kupfová v rámci svých kurzů učí mimo jiné takzvané denní snění, které pomáhá k tomu, abychom se dokázali průběžně uvolnit a intuice měla možnost proudit.
Rozhodují první dvě vteřiny
Často se zdá, že intuice jako by se objevovala v okamžicích hrozícího průšvihu, ztráty nebo velké životní změny. Není to realita, spíš optický klam. Ve vypjatých chvílích je totiž tak silná, že ji cítí i lidé, kteří si její existenci jinak nepřipouštějí. "Když si uvědomíme, že v našem podvědomí je (jako na pomyslném harddisku) navždy zaznamenána každá vteřina našeho života, uložen každý detail, vepsána každá informace, se kterou jsme kdy přišli do styku, uskladněn každý článek, který jsme kdy přečetli (když má někdo fotografickou paměť - znamená to, že ji máme všichni, jen si uložená data neumíme vyvolat zpět na monitor), je jasné, že celý mozek, tedy včetně podvědomí, má na řešení konkrétních situací a problémů obrovskou sumu informací, zatímco naše vědomí, špička ledovce, operuje s minimem dat. Je logické, že často chybuje.
Pokud by ovšem i vědomá část našeho mozku dokázala (na požádání) zapojit nejen pravou hemisféru, ale i všechna data uložená v podvědomí, dokázali bychom se, jako bájný děd Vševěd, vždy rozhodnout správně a adekvátně situaci (mozek by měl dostatek informací k relevantnímu rozhodnutí)," vysvětluje Vlastimil Marek. Ve vypjaté situaci dochází většinou k tomu, že naše levá mozková hemisféra (jednodušeji řečeno racionalita) zkratuje a kolabuje. Nemá dost informací a je ovlivněna strachem.
V tu chvíli přestane kontrolovat celou naši osobnost a intuice má možnost se projevit. "V krizových okamžicích nemáme čas přemýšlet. Najednou nás něco velice silně nutí jednat určitým způsobem. Jsme totiž více otevřeni vnímání, protože prožíváme silné emoce a pocity. Například když jde o život dítěti, matka vycítí, že se něco děje, protože intuice obzvlášť dobře funguje v blízkých vztazích, kde je silná citová vazba," říká Radana Kupfová.
Ženská výsada.
Intuice je vrozená každému bez výjimky, ovšem ženy k ní mají jaksi blíž. Propojení mezi oběma hemisférami mozku - levou (racionální) a pravou (vztahovou, sluchovou, snovou) je u nich až o třicet procent těsnější než u můžu. "Pokud si ženy něco nezakazují nebo pokud jim něco není systematicky zakazováno rodinou a společností, používají intuici častěji, jako by samozřejměji. Mimochodem, i těhotenství je doba, ve které příroda musí jaksi ,odpojit´ racionální myšlení ženy v zájmu optimálního průběhu těhotenství a vývoje nového života. Aby se ,rozum´ (tedy něco, co se vyvinulo v posledních pár stovkách tisíců let) nepletl do miliony let vyvíjeného a zdokonalovaného průběhu zrodu nového života," tvrdí Vlastimil Marek. Ženy se podle něj často nechávají mást a obírat o intuitivní rozhodování svým okolím. Radana Kupfová to přičítá mimo jiné sílícímu vlivu pracovní konkurence a stálému srovnávání se s muži.
Ženy se prý zbavují "ženskosti", za což platí ztrátou intuitivních schopností. Roli podle lékařky hraje i užívání antikoncepce nebo stále sílící vliv ženských časopisů - intuice je zmatená a ony si v důsledku toho hledají nevhodné protějšky. Existují lidé, kteří intuici apriori odmítají. Obávají se totiž, že pokud budou naslouchat svému šestému smyslu, zachovají se buď nezodpovědně, sobecky, nebo svým rychlým rozhodnutím dokonce ublíží někomu jinému.
Vlastimil Marek považuje taková tvrzení za nesmysl. Vzhledem k tomu, že intuitivní rozhodnutí se rodí v hloubi duše, vždycky vedou člověka k tomu, co je dobré pro něj i pro ostatní. "Zákony - co děláme jiným a co vysíláme, to se nám také vrací - fungují. Ovšem nemohu se nezmínit o tom, že existují lidé, kteří mají určité schopnosti velmi rozvinuté a ne vždy je používají pro činění dobra," upozorňuje Radana Kupfová.
Intuice: Nástroj budoucnosti?
Intuice pomáhá poznávat a zpracovávat informace. Využívají ji umělci, vědci i vrcholoví manažeři. Intuice může být důležitým faktorem třeba při přijímání nových zaměstnanců, jejich motivaci, zvyšování tržeb, uzavírání partnerství a předpovídání trendů v oboru. I velikáni světových dějin často přisuzovali svůj úspěch intuici.
Penny Peirce, autorka knihy Cestou intuice, cituje v této souvislosti například matematika Jacquese Hadamarda: "Když jsem byl v noci náhle probuzen nezvyklým hlukem, zjevilo se mi jako zázrakem dlouho marně hledané řešení jistého problému, aniž bych vyvinul sebemenší intelektuální úsilí." Také o Pythagorovi se traduje, že k jednomu ze svých objevů dospěl intuitivně - když prohlásil, že výška tónu struny je závislá na její délce, poslouchal prý měnící se tón úderů kovářského kladiva na různě dlouhých kovových prutech. Intuice s námi žije (intuitivně investujeme na burze, intuitivně navrhujeme domy a mosty, intuitivně skládáme hudbu, spíš intuitivně než racionálně si hledáme životní partnery) a naučit se s ní pracovat bude především pro budoucnost velmi praktické. "Intuice, tedy schopnost zapojit i podvědomé části mozku a mysli, je navíc přesně ten nástroj našeho vnímání a reakcí na realitu, který bude mít v nejbližší budoucnosti stále větší uplatnění. Intuitivně budeme surfovat na internetu, intuitivně budeme hledat a nacházet informace v nejrůznějších médiích, intuitivně se budeme rozhodovat v otázkách vztahů i v otázkách profesních," myslí si Vlastimil Marek. Věda si s intuicí podle něj zatím neví příliš rady, a tak dělá mrtvého brouka. V USA přitom už desítky let vychází specializovaný dvouměsíčník Intuition a rok od roku roste také počet diplomových prací na toto téma. Intuice je podle Vlastimila Marka naděje pro lidstvo. Pokud ji budeme podporovat tréninkem, pozitivním přístupem a meditací, přiměje nás dělat to, co nás učiní šťastnými. ? Bylo prokázáno, že člověk běžně funguje jen z 8 %. Ostatních 92% procent toho, co řídí naše chování a jednání, ovládá podvědomí - tedy intuice.
----------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 02/08/2010 : 20:21:00
|
Intuici využíváme neustále a čímdál více. Ona je vlastně otázka co označíme za racionální uvažování a co za intuitivní, když už to mícháme jako jabka. Já bych označli jako intuitivní uvažování jakékoliv, které není schopen subjekt žádným způsobem nebo jen částečně vysvětlit. Což může být jak citová tak pragmatická část vědomí.
Totiž člověk vyhodnocuje během života spoustu záležitostí, k nimž nemá jakýkoliv podrobný klíč. Nemá jakoukoliv možnost jak si ji souhrnem jednoduchých definic vysvětlit nebo opodstatnit a mnoho věcí se učí způsobem, kdy je mu prezentován nějaký obecný vztah s tím, že "na to přijde sám". Je to jako s výsledkem měření, při němž si ověřuje správnost svého měření tím, že si jej vypočítá nebo se podívá do zadání. Poté dospěje k názoru, že jeho mozek funguje "správně", protože sám o sobě dospívá k akceptovatelným závěrům, i když vlastně neví proč.
Společnost, která je v mnoha ohledech neznalá, zároveň bohatá na množství impresí, a která neví jak principielně fungují různé vztahy, je velmi pravděpodobně živnou půdou pro způsob uvažování, nazvané jako intuitivní, což vysvětluje oněch 92 procent mozkové kapacity.
Rádce v podobě intuice máme k dispozici neustále, ale s tím, jak člověk ,roste´ a je vzděláván vnějšími autoritami, zapomíná na možnost se s ním poradit.
Z toho tedy vyplývá, že se člověk tím jak roste už málo mění a čelí výzvám, které bývají časem pochopitelnější. Mysl snadno "zkostnatí", když je redukována jen na jakousi kalkulačku, do které vložíme vždy už jen známé formy neznámých veličin. Jde však spíš o specializaci, kdy subjekt při vyhodnocování vykazuje minimum chyb a jeho efektivita je v daném směru maximální.
Člověk je navíc motivován k tomu aby svou pozici dokázal obhájit, proto když se dlouhou dobu hodnocení různých záležitostí, které jej obklopují, v podstatě nemění, mívá tendenci je pokládat za absolutní v tom smyslu, že se i jeho podvědomí přizpůsobí jejich formě. Tedy je i instinktivně vnímá jako správné a podvědomě se tímto směrem stabilizuje. |
Edited by - neronis on 02/08/2010 20:22:23 |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 02/08/2010 : 20:52:22
|
Neronisi
-------------------------------------------
Intuici využíváme neustále a čímdál více. Ona je vlastně otázka co označíme za racionální uvažování a co za intuitivní, když už to mícháme jako jabka. Já bych označli jako intuitivní uvažování jakékoliv, které není schopen subjekt žádným způsobem nebo jen částečně vysvětlit. Což může být jak citová tak pragmatická část vědomí.
---------------------------------------------
Za intuitivní chování můžeme třeba
Označit stav iracionálního vědomí
Třeba když bychom vyrůstali v pralese
Tak intuitivně už podle jakéhosi pocitu
Víme nebo tušíme že na nás třeba z houští
Vyskočí nějaká šelma.
Ten to cit nám velí tak na to se adekvátně připravit.
Intuice je tak zvaný 6.smysl neboli je mu podřízen
I samotný cit který vzniká na pozadí toho všeho.
------------------------------------------
Společnost, která je v mnoha ohledech neznalá, zároveň bohatá na množství impresí, a která neví jak principielně fungují různé vztahy, je velmi pravděpodobně živnou půdou pro způsob uvažování, nazvané jako intuitivní, což vysvětluje oněch 92 procent mozkové kapacity.
-------------------------------------------
Oněch 80% nebo 90%. Neprobádané rezervy
Mozku by mohlo i schovávat samotnou kapacitu mozku.
Která nám nabízí třeba intuitivní jednání.
Tady jsem něco našel.:
-----------------------------------------
Paul Brunton:
O egu.
Jedním z největších tajemství je, že naše jáství, které nám dává osobní vědomí, není naším skutečným Já. Člověk se stal podivným tvorem, který dychtivě přijímá omezující temnotu života ega a obrací se zády k zářícímu světlu života duše. Ačkoli v sobě nosíme božství, jsme si vědomi pouze jeho opaku, který s nezmenšenou silou sledujeme. A tak jsme ve své existenci paradoxně egem a zároveň i Nadjá. Osobní ego je jediným bytím, které běžný člověk zná. Umožňuje mu vnímat se prostřednictvím těla, myšlenek a citů jako individuální bytost. Je činné ve sféře myšlení, představivosti, paměti, cítění a činnosti. Ono je zde, neboť je nutné aby bylo činné v tomto světě a vedlo nás přestože existuje ještě vyšší Já, které nás také vede.
Pomocí smyslových orgánů zažíváme vnější svět, naše ego vyjadřuje touhy a záliby, intelekt myslí a má paměť, ale žádné z těchto tří není skutečným jástvím člověka. To co člověku umožňuje poznávat svou existenci, je duchovním prvkem, který nazýváme Nadjá. Z něj je odvozeno myšlení, cítění a chtění, ale přesto tyto činnosti nevyjadřují přímo Nadjá, protože jsou odlišnou jsoucností, osobním egem. Většina lidí je klamána svou nesprávnou totožností, aniž by si uvědomovala krásnou a čistou, vytouženou a intuitivní přirozenost svého vyššího Jáství. Nemají zájem poznat něco jiného než své nižší všední malé já. Veškerá jejich pozornost myšlení a cítění je soustředěna na omezené vědomí osobního ega, proto nemohou zažít božštější vědomí nacházející se pod ním.
Naše osobní ego je utvářeno z neosobního života vesmíru, podobně jako se tvoří vlna z oceánu. Omezuje a spoutává onen nekonečný život na malou a konečnou oblast. Protože je utvářeno jen na povrchu, nemůže pojmout nezměrnou hloubku Univerzálního Bytí, a zdá se, že patří nižšímu řádu existence. Mylně se ztotožňujeme se svým tělem a egem, aniž bychom si uvědomili, že musí existovat jakýsi skrytý Princip, který umožňuje pociťovat svět a tělo jako existující a od nich oddělený. Tento princip je neproměnlivým, skutečným a trvalým Jástvím člověka. Je třeba rozeznávat mezi vědomým osobním jástvím vázaným na tělo, a vyšším Jástvím, které je nezachytitelné tělesnými smysly. Ego si z něj vypůjčuje svou realitu, schopnost vnímání a samostatnou schopnost uvědomování.
Neznáme žádnou jinou zkušenost než tu svou, a ta se soustřeďuje kolem našeho „já“, které je sérií stavů vědomí, proudem myšlenek a nahromaděním citů. Z toho vyplývá, že ego je svým původem a svou povahou zcela mentální. Existuje pouze jako rychlý sled myšlenek závislých na jediné nezávislé osvětlující mysli - Nadjá, a takto je vytvářen proces „já“. Ego je vlastně jen udržovanou myšlenkou a svou zdánlivou skutečnost odvozuje z tohoto vyššího zdroje. Pokud se ztotožňujeme s egem jako se skutečnou a samostatnou jsoucností, podléháme neuniknutelné iluzi, protože ono nemá svou zcela oddělenou existenci. Člověk nejen že nezná svou duchovní přirozenost, ale navíc ještě udržuje mylnou představu o své vlastní přirozenosti. Ego je takto považováno za samotné Nadjá.
Naše současné ego je výsledkem ke kterému vedly sklony, zvyky a zkušenosti z dřívějších životů. Nemůžeme zrušit existenci ega, neboť ono je vytvářeno v čase a prostoru, ale můžeme se přestat s ním ztotožńovat a vytvořit si od něj určitý odstup. Když ztišíme naše mentální činnosti a opustíme naše zvyky a sklony prostřednictvím meditace, zjistíme, že netvoří naše pravé Jáství. Meditační úsilí překročit své ego nemůže vést k zapomnění nebo úplné ztrátě individuality, neboť je v nás ještě přítomno vyšší Jáství, které je vnitřním bytím a je myšlenkami překrýváno. Jakmile všechny myšlenky zaniknou v Tichu, zaniká i soubor myšlenek, kterým je ego samotné.
Většina lidí se nejvíce zajímá o svou vlastní osobnost aniž by chtěli poznat sebe sama takové jací skutečně jsou mimo iluzi ega. Odmítají dojít ke svému plnému vědomí. Každý člověk je přitahován do svého středu ke skutečnému Jáství, ale zároveň je silněji přitahován z vnějšku k nepravému já, a tak je nucen rozdělit sebe, svůj život a pozornost mezi tyto dva protiklady. Pokud vzhlíží pouze ke svému egu, tak se dostává do vlivu vášní a tužeb, sklonů a pocitů, které líbivě a klamně nahrazují vědomí skutečného Já. Vědomí ega je totiž nesmírně omezenou a nezměrně oslabenou ozvěnou Vědomí Nadjá.
Ego se chová jakoby bylo jediným jástvím, udělá vše proto aby zůstalo u moci, a přijme cokoli co mu umožńuje přežít. Použije mazanost logického intelektu, oklame mysl fantaziemi, přijme raději kázeń a utrpení, jen aby udrželo člověka mimo hledání a zachovalo si svou dominantní existenci. Neúprostně se brání všemu co vede k jeho konečnému svržení. Jestliže se snažíme egu odporovat, jednoduše posune oblast své činnosti a takto nás oklame, protože my si myslíme, že oslabujeme jeho činnost. Nemůže být nikdy úplně šťastné, ani zcela spokojené se svým údělem, vždy se dožaduje něčeho co potřebuje nebo po čem touží. Je proměnlivé, chybující a nejisté ze strachu a nejistoty z budoucnosti, a zároveň je tím, co nám brání ve styku s Nadjá.
Každý člověk je ukřižován svým vlastním egem, které může být arogantní, domýšlivé, ješitné a samo sebe klamající. Je ihned usmířeno lichocením a zlomeno kritikou, k čemuž používá city. Je schopné maskovat své nejpodlejší činnosti tím nejvznešenějším sebeospravedlněním. Ego nás následuje kamkoli, a pokud si to neuvědomujeme, můžeme ze svých potíží obviňovat druhé. Je schopno uvést jakoukoli příčinu našich potíží kromě té pravé. Ono uctívá samo sebe a vnáší toto uctívání i do hledání. Nejdůležitější je pro ego jeho osobní zájem. Sebeláska ega je tak silná a jeho připoutanost ke starým postojům tak vytrvalá, že pravděpodobnost vítězství nad jeho nadvládou je velmi malá. Dokud vládne člověku ego, budou všechny jeho motivy, činy , impulsy a cíle infikovány egoismem.
Pokud je člověk je pyšný na svou schopnost nalézt pravdu a získat osvícení, vylučuje pokoru potřebnou k tomu, aby opustil ego a dovolil vstoupit Nadjá. Egoismus, který je omezením vědomí na individuální život jakoby oddělený od jedinečného života, je poslední překážkou pro dosažení jednoty s nekonečným životem. Hledající se musí chránit před vlivem vlastního ega, které užívá nejrafinovanější způsoby aby se vsunulo do jeho myšlení i života a odchýlilo ho od jeho záměru ukončit jeho vliv a vládu. Dokud je zachována vláda ega, budou zachovány i karmické sklony, které s ním přicházejí. Jakmile se snažíme zaujímat neosobní a odpoutaný postoj, oslabíme jeho vládu a tím i karmické sklony. Ego jáství je totiž pomalu měnícím se a rostoucím výtvorem člověka, který utvářely sklony, zvyky a zkušenosti z dřívějších životů.
Naše současné ego je výsledkem zrozeným z našeho vlastního konání a myšlení. Nemůžeme zrušit existenci ega, neboť ono je vytvářeno v čase a prostoru, ale můžeme se přestat s ním ztotožńovat a vytvořit si od něj určitý odstup. Kdybychom mohli náš pocit „jáství“ oddělit od myšlenek, cítění a fyzického těla, zjistili bychom, že je zakořeněn ve vyšší síle, a že je s ní spojen. Když ztišíme naše mentální činnosti a opustíme naše zvyky a sklony prostřednictvím meditace, zjistíme, že ono netvoří naše pravé Jáství. Jakmile všechny myšlenky zaniknou v Tichu, zaniká i soubor myšlenek, kterým je ego samotné. Meditační úsilí překročit své ego nemůže vést k zapomnění nebo úplné ztrátě individuality, neboť je v nás ještě přítomno vyšší Jáství, které je vnitřním bytím a je myšlenkami překrýváno.
Samotné ego je sice pomíjivé, ale pochází ze zdroje který je věčný. Kdyby v nás nebylo nic vyššího než naše malé ego, nikdy bychom se ho nemohli zříct. Podstatou Duchovní realizace je dovolit, aby ego bylo prozářeno Nadjá, dokonalým, nekonečným a neměnným obrazem Boha. Duchovní vývoj vyžaduje konečné vzdání se ega, čemuž předchází jeho mentální vývoj vyžadující zdokonalení ega. Ego není dokonalé, neboť je pouze omezeným a často zkresleným odrazem vyššího Já. Pokud je uvedeno do správného podřízeného vztahu vůči Nadjá , není překážkou pro osvícený život. Neměli bychom být otrokem svého egoismu, ale měli bychom ho zkrotit a uvést do podřízené pozice vůči Nadjá.
Podle toho jak chápeme sebe, tak budeme chápat i svět. Pokud se budeme domnívat, že jsme pouze hmotným tělem, bude se nám stejně jevit i svět. Pokud v sobě nenacházíme žádnou duchovnost, nenalezneme ji ani ve světě. Vývoj celkového vědomí ega je nejdříve omezen na zrak, sluch, čich, chuť a hmat, ale později se rozšiřuje o jejich pochopení a nakonec je jeho pozornost obrácena ke svému vlastnímu jáství a intuitivní schopností se učí rozeznávat skrytý tvořivý princip, který ho stvořil. Plně vyvinuté, zvládnuté a zcela vyzrálé ego, je průchodem pro inspiraci a vedení vyššího Já. Jsoucnost ega není nepřítelem, tím je činnost egoismu. Během osvícení se ego slučuje a splývá s Nadjá, jeho existence ve světském životě pokračuje trvale zakotvena v dokonalé harmonii s tímto božským Principem, a je mu podřízena. Tvrdit, že po realizaci neexistuje žádné ego je nesmysl.
Paradoxem je, že musíme své ego nejdříve zdokonalit a rozvinout, abychom jej nakonec odevzdali Nadjá. Jakmile ego odhalí, že je součástí celku, nebude již žít jen pro své vlastní dobro, ale začne žít pro dobro všech. Ego po svém dlouhém vývoji v tolika životech není nakonec zničeno jak se často uvádí, ale je ukončeno jeho dominantní postavení, a je podřízeno Nadjá. Úplné opuštění ega může nastat jedině opuštěním těla při smrti. Cílem hledání je osvícení získané zdokonalením ega až k jeho podřízenosti Vyšší síle. Ego má své místo v lidském životě, je součástí vyšší individuality a musí si uvědomit svůj pravý vztah vůči ní. Ego se mění s časem i zkušeností a z úrovně Nekonečného Bytí mu nemůže být připisována skutečná realita, ale jeho existence v prostoru a čase je pro nás skutečná a nevyhnutelná.
Někteří moderní vykladači starověké filozofie používají svá vlastní ega k tomu aby řekli jiným, že se mají svého ega zbavit. Pokud bychom se úplně a skutečně zbavili ega, neměli bychom žádné uvědomování si světa a nebyli bychom schopni věnovat se záležitostem své vlastní existence. Nikdo nemůže uniknout svému lidství, může jej pouze zušlechťovat nebo znehodnocovat a přetvářet. Vztah a závislost ega na jeho skutečném bytí může být vynesen na světlo. Pak může být mysl převychována a ovládnuta, takže se ego vrátí na své správné místo a člověka již dále netyranizuje. Úplně zničit ego by znamenalo zničit fyzické tělo a odstranit jeho speciální individualitu. To nelze učinit, ale je možné podřídit ego vyššímu Já, a učinit tak z něj, nástroj Vyšší vůle. Může být také potlačeno když je člověk použit vyšší silou, aby předal poselství, poskytl vedení nebo odhalení.
Aby individualita neupadla do sobectví a vytlačování vznešenějších ctností, musí se ego přizpůsobit všeobecnému prospěchu a zdroji vlastního bytí. To neznamená ego zničit, ale eliminovat jeho tyranství a sladit jeho osobní vůli s vůlí Světové Ideje. Většina pseudoduchovních cest posiluje ego, Kdežto pravá duchovní cesta usiluje o odpoutání od něj. Nejlepším ukazatelem pokroku v hledání je úroveň odpoutanosti od ega. Pochopení získané z uvažování o filozofické pravdě, spojené s meditací nás přirozeně a nenásilně odpoutává od ega. Na pokročilejších stupních bude egoismus slábnout až do svého konečného vyřazení. Odpoutání a rozpuštění ega musí předcházet pochopení toho, co ego skutečně je. Odpoutanost od nároků minulých vzpomínek a od očekávání budoucích výsledků je i odpoutaností od ega. Pokud budeme držet naše ego stranou, iluze a vášně nebudou překážet v rozhledu.
Ego je zde aby nám sloužilo ale většina lidí se domnívá že má sloužit egu. U hledajícího se směs egoismu a idealismu projeví v jeho charakteru. Naše osvobození od útrap života závisí na míře odpoutanosti od ega, jehož vědomí nás izoluje od zdroje. Za uvědomění si Nadjá je třeba zaplatit obětováním ega. Hledání nám umožňuje přiblížit se opět sloučení podrobeného ega se zdrojem, který pak bude jednat skrze nás. Silné ego je překážkou, musíme se ho vzdát citovou obětí, a jakmile bude odstraněno z cesty, pocítíme obrovskou úlevu a získáme mír. Pravdu o tom co skutečně jsme odhalíme jakmile odstraníme mylnou představu o tom, že jsme pouze egem.
***
Paul Brunton: „Egoistický způsob pohlížení na život je omezující. Brání mu v přístupu k tomu, co je nejlepší. Nutí ho k tomu, co je nízké a zabraňuje mu, aby pracoval se zázračnými silami Nadjá. Čím dále se od něho vzdaluje a čím více se přibližuje k neosobnímu a kosmickému způsobu pohlížení na život, tím dříve získává požehnání větší moudrosti, lepšího zdraví, laskavějších vztahů a ušlechtilejšího charakteru.“
Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 6. EGO * OD ZROZENÍ KE ZROZENÍ
---------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 03/08/2010 : 16:08:51
|
Charakterizace ega od autora, kterého uvádíš je cílená dost zvláštním způsobem. Nedivil bych se, kdyby jednou z hlavních aspirací autora bylo dosahovat nějaké "čistoty" mysli nebo něco podobného. I když se snaží o to obsáhnout do svého výkladu všechny možné eventuality, uniká mu prostý fakt, že při jakési "čistotě" duše nebo jakémsi "osvícení" ve společnosti nemá šanci přežít. (respektive přežít ano, ale otázka zní jak kvalitně)
Nemluvě o tom, že s vyšší hormonální hladinou a při sexuální aktivitě tohle není něco podobného vůbec možné, protože v člověku probouzí instinkty, které vnímání směřují právě k onomu "já".
Možná je celibát v náboženství idea jak něčeho podobného dosáhnout, ale za pochopitelnější a spolehlivě fungující bych považoval kastraci. |
Edited by - neronis on 03/08/2010 16:13:01 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
Topic |
|
|
|
Citát Alberta Einsteina
