| Author |
 Topic  |
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
 Posted - 03/08/2010 : 16:42:53
|
Neronisi
Tady jsem něco našel.:
Udělal jsem však jen výtažek
Protože to bylo dosti obsáhlé.:
---------------------------------------------
Co je to osvícení?
aneb duchovnost po americku
***************************************************
"Ale ty nemůžeš být osvícený!" říká Rinpoče.
"Proč ne?" ptám se.
"Protože nedokážeš číst v mé mysli, nedokážeš létat a nedokážeš se zjevit na deseti místech najednou."
"Ale Rinpoče, to nemá vůbec co dělat s osvícením!" prohlásil jsem.
Rinpoče, čtyřicetiletý podsaditý muž, vyskočil ze svého křesla a sedl si na židli přímo přede mne. Položil ruce na mé ruce, takže se svým nosem téměř dotýkal mého nosu a upřeně mi hleděl do očí, jakoby mne chtěl probodnout svýma zářícíma očima.
"Andrew," řekl, "a taky nesmíš chodit a vykládat, že jsi osvícený."
Aniž bych se pohnul a aniž bych uhnul očima, řekl jsem, "Rinpoče, já jsem nikdy neřekl, že jsem osvícený."
"Vím," trval na svém, "nesmíš říkat, že jsi osvícený. To není správné."
Opět jsem zopakoval, že jsem nikdy neříkal, že jsem osvícený. Rinpoče svou větu zopakoval po třetí. Řekl jsem: "Rinpoče, sám nechodím a nevykládám, že jsem osvícený. Ale pokud se mne lidé zeptají, nemohu popřít svou zkušenost."
Kátmandú, únor 1991
***********************************************
Tak začíná první autobiografická kniha "mladého amerického duchovního učitele" Andrew Cohena (1955), jehož duchovní centrum Foxhollow jsem navštívil. Cohen vyrostl v New Yorku, mládí strávil v Evropě a poté intenzívně cestoval, především po Indii a Nepálu.
Při svých občasných návštěvách Amsterodamu nikdy neopomenu navštívit prodejnu knih, hudby, krystalů a jiných esoterických pomůcek poblíž nádraží, která se jmenuje Himalaya. Vždy si koupím nějakou knihu o hudbě a nějaký ten americký duchovní časopis. Před lety jsem tak objevil časopis s provokativním názvem What Is Enlightenment? (Co je osvícení?) Pro BARAKU jsem dva články z tohoto časopisu přeložil. Když jsem pak připravoval svou cestu do USA, napadlo mne, že by bylo zajímavé pokusit se udělat pro BARAKU rozhovor právě s Andrew Cohenem. Z časopisu to sice trochu zavánělo sebestředností, ale čekal jsem příjemný dialog s chytrým, vzdělaným, a o osvícení a duchovnosti velmi poučeným Američanem, který je pragmatický a který nepodlehl kouzlu a pasti dálněvýchodní duchovní exotické turistiky.
Ve své knize (a samozřejmě také ve svém časopise) Cohen píše: Zjišťujeme, že individuální zkušenost se zdá být stále méně důležitá než kolektivní kontex, ve kterém k naší zkušenosti dochází. Kontext dokonalé a nepřerušené jednoty realizace Jáství... Simultánní poznání jednoty mnohých, zjevující tak nezměrné evoluční potenciály. Zdá se, že jeden každý z nás je povolán uvědomit si, že manifestace Jednoty na tomto světě je možno docílit nejen jako individuální zkušenost jednotlivce, ale i jako objektivní fakt pro všechny ostatní.
Na titulní straně časopisu Co je osvícení? z léta roku 1995 je to
vytištěno ještě pádněji:
Otázka: Jaký je rozdíl mezi osobním a nadosobním osvícením?
Odpověď: Jaký je rozdíl mezi tím, když škrtneme sirkou, a mezi lesním požárem?
Andrew Cohen, velmi mladě vyhlížející, drobný, upravený a pečlivě artikulující Američan, začal počátkem 90. let učit o nadosobním osvícení a zároveň kolem sebe systematicky budovat okruh stoupenců a duchovních žáků. Učil již několik let předtím v Kátmandú. V jiné své knize ( Autogiografie probuzení) popsal mystický stav propojenosti s celým vesmírem (vyhrkly mu slzy, plakal štěstím) při rozhovoru s matkou. Ta mu později řekla, že takto propukal ve šťastný pláč, už když byl malý.
Po několika telefonátech jsem se tedy rozjel navštívit centrum poblíž městečka Lee ve státě Massachussetts, abych se setkal s novodobým a moderním guruem, a abych se pokusil zjistit, jak vypadá a funguje současná americká duchovnost. Berte následující řádky ne jako kritiku, ale subjektivní zaznamenání dojmů a pocitů ze setkání s tou nejsoučasnější americkou duchovností. Možná je to jinde jinak. Přál bych to jak Američanům, tak i všem ostatním duchovním hledačům kdekoliv na větě. Takto jsem nabyl dojmu, že alespoň podle toho, co jsem viděl a zažil, v USA jde jedněm o jakési hobby a druhým o zdroj docela slušného zisku.
Zjistil jsem a zjišťuji neustále, že kolem pojmu osvícení panuje spousta zmatků, dezinformací a nepochopení. Tento časopis vydávám proto, abych podpořil výzkum a diskusi na toto téma, a abych se podělil o své objevy s těmi, které to také zajímá.
Andrew Cohen
Když si vydavatel ve svém časopisu pravidelně tiskne oslavné tirády na své osvícení (došlo k němu v roce 1986) ve stylu "...Andrew Cohen není pouhý duchovní učitel – je to duchovní fenomén. Od okamžiku svého osvícení žije, dýchá a hovoří pouze o jediném – o možnosti dokonalého vysvobození z pout nevědomosti, podezírání a sobectví. Neúnavně cestuje, přednáší, píše knihy a pořádá setkání s duchovními učiteli všech tradic, aby všem ukázal, že je možné uskutečnit nebe na zemi...", zní to podivně. Jak lze vidět i na rozhovorech s jinými "svatými muži", Cohen o svém osvícení mluví a píše neustále. Je tedy pouhý populista? Jak získává tolik přívrženců? Má přece centra nejen v USA, ale také v Evropě a Austrálii. Není "západní", v tomto případě americká duchovnost jen jakýmsi pohodlným a vcelku spíše luxusním koníčkem lidí, kteří plýtvají energií a nedokáží recyklovat suroviny, protože jsou přece nejlepší na světě? Není to spíše stále výnosnější obchod?
Andrew Cohen je Američan a podle rozlohy centra a počtu stoupenců to asi dělá dobře. Přiznám se, že kdybych hledal nějakou duchovní zkušenost, a kdyby mi někdo v Praze dal do ruky prospekt s nabídkou "...dosáhněte osvícení ne sám a pro sebe, ale v duchovní komunitě stejně nadšených lidí," asi bych i já okamžitě zašel na jeho přednášku nebo si zaplatil kurs v jeho centru. Při návštěvě jeho centra jsem nečekal nic, ale odnesl si hluboké zklamání z jakési povrchnosti duchovního hledačství a příchuti organizované duchovní turistiky. Jestli tam někde byla skutečná duchovnost, byla skrčená někde v koutku, zasutá pod tisícerými možnostmi utratit dolary. Jestli v tomto přepychu někdo duchovně pracuje, gratuluji, já bych to rozhodně nedokázal.
Se "západní" duchovností jsem se setkal už na podzim 1989, kdy jsem nějakou dobu žil v Amsterodamu. Často jsem navštěvoval tehdejší duchovní centrum, kde se v přízemí daly koupit duchovní knihy a časopisy, v suterénu byla vegetariánská kavárna a jídelna, a v jednotlivých patrech pak byla meditační místnosti, cvičební prostory pro tai-či a další tělesné techniky a metody, a v podkroví byly menší meditační místnosti, kam za 5 guldenů chodili zájemci cvičit jógu nebo meditovat v několika stylech, včetně zenu.
Když jsem se organizátorům zenových sezení představil a nabídl "výměnu zkušeností", gongovou terapii nebo ukázku, jak "sedíme" v Československu, nebyli zrovna nadšení. Marně jsem vysvětloval, že např. úder na gong je velmi silným duchovním povzbuzením, a že tak u nás občas zkvalitňuji mnohdy už velmi formální sezení. Marně jsem zdůrazňoval své japonské a polské zenové zkušenosti. Neměli zájem.
V meditační místnosti sice měli nádhernou zlatou sochu Buddhy a vždy krásné velké čerstvé květiny na oltáři, ale sezení bylo krátké (30 minut) a jaksi plytké. Postrádal jsem jakýkoliv závan intenzity. Vždy několik lidí přišlo, zaplatilo 5 guldenů, převléklo se do barevně sjednocených kimon a na půl hodinky si sedlo. "A co dál?" ptal jsem se v duchu. "Proč nepoužívají třeba zenovou hůl?"
Po několika sezeních jsem na to přišel. "Mistři", tedy instruktoři meditací, byli "hmotně" zainteresováni. Vydělávali si na svůj chléb vezdejší a čím víc lidí přišlo, a čím bylo sezení příjemnější, tím více vydělali. Ani je tedy nenapadlo vytáhnout, nebo dokonce použít zenovou hůl, která by mohla případné další, nepoučené zájemce odradit.
Mimochodem, zažil jsem ještě jedno "kulturní", v tomto případě i "jazykové" nedorozumění. Když už jsem se rozhodl vrátit se do Prahy (v televizi jsem na CNN sledoval rozebírání berlínské zdi), šel jsem si naposledy zameditovat. Vzal jsem s sebou svůj gong. Řekl jsem, že jsem tam naposledy a jestli by jim nevadilo, kdybych v posledních pěti minutách sezení převedl, jak to dělám, když vedu takovéto sezení v Československu. K mému překvapení (asi protože mne už znali a věděli, že sedět umím) mi to dovolili. A tak jsem seděl s nimi a když nastal ten správný čas, tleskl jsem hlasitě rukama, vzal gong a posledních pět minut sezení jsem za občasných mocných zvukových vln zintenzívnil meditaci zúčastněných tak, jak to asi v životě nezažili. Všichni byli velmi nadšení, následovala mnohahodinové diskuse a instruktoři se užasle ptali – proč jsi nám to neřekl dříve? Ale vždyť jsem vám to nabízel mnohokrát, bránil jsem se. Kdybys řekl, o čem to je, mohli jsme takto sedět už měsíc, říkali. A mně to došlo: já jim vykládal o gongu - jenže holandština nezná "G" jako naše g – oni to vyslovují velmi nezněle, chrčivě – spíše jako chchchch. Místo onomatopoicky znělého a zvučného gonnngggg jim to zní spíše jako chchchonchchch. Když jsem jim tedy vyprávěl o síle zvuku gongu, "slyšeli" jen vyprávění o chonchu a v tom si žádnou sílu nedokázali představit.
Jinak řečeno, jejich duchovní praxe byla jen jakousi mírnou a docela pohodlnou praxí v mezích západního, v tomto případě holandského pohodlí. Smysl sezení – mnohdy namáhavě a bolestivě poznat a překonat sám sebe, dosáhnout osvícení (probuzení, realizace) a být tak schopen pomáhat zbavit všechny živé bytosti utrpení – jaksi utekl.
Jaké by to asi bylo, kdyby se podobně vyladění lidé sešli a byli schopni být spolu bez jakéhokoliv pocitu odlišnosti, byli schopni se vzájemně dělit o dobré úmysly a hluboký pocit extatické intimity a společně pracovat na dosažení osvícení?
Andrew Cohen
--------------------------------------------
Milan.Miló.
|
 |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 03/08/2010 : 16:57:03
|
Z čehož vyplývá, že je "osvícení" vlastně postrádání jakéhokoliv hodnocení druhého člověka na osobní úrovni. Také se vyznačuje tím, že se v daném stavu subjekt dojímá z prvků, jež nemají se zásahem člověka nic společného.
To mě vede k přesvědčení, že "osvícení" vyhledávají lidé jako únik před mezilidskými vztahy a skutečnými sociálními vazbami mezi lidmi. Pokud si danou realitu přizpůsobí nějakými prvky, které odpoutávají pozornost od skutečných výzev, jimž musí čelit, je jejich působení v takové společnosti snesitelnější. Takže to budou především asociálové. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 03/08/2010 : 17:49:50
|
Neronisi
Neřekl bych že osvícení hledají jen především asociálové
Člověk který se kolikrát vydá na cestu duchovní praxe
Musí být mnohdy plně obeznámen co ho vlastně na této
Cestě čeká co od toho může očekávat a co tím může
Především ztratit.
A přesto ten kdo se na tu to cestu i tak vydá mnohdy
Dá v šanc ne jen sebe ale především se vzdává minulého
Života jen proto aby se mohl vnořit do života nového.
Takový nový život sebou především nese jen velké odříkání
A stále novou přeměnu a transformaci mysli a samotné
Povahy oné dotyčné osoby.
To by jsi taky mohl říci že Gótama Sidhárta – Prvotní Buddha
Byl též asociál i když se zřekl svého života který mohl
Žíti v blahobytu.
Tady jsem ti něco o Prvotním Buddhovi
Nalezl.
Aby sis mohl udělat trochu o tom obraz.:
---------------------------------------------------------
Buddha - Siddhárta Gótáma Sakja - životopis
Tato práce obsahuje životopis zakladatele významného světového náboženství Siddhárty Gótáma Sakji. Je oproštěn od legend a pověr.
OBSAH:
1. Úvod
2. Základní údaje Siddhárta Gótáma Sakja
3. Meditace v přírodě a osvícení
4. Dosažení vrcholu duševního oproštění
Úryvek z práce:
"Buddhovo osobní jméno bylo Siddhárta Gótáma Sakja a byl synem vládnoucího knížete. Legenda vypráví, že astrologové předpověděli velikost jeho dráhy: buď se stane světovládným panovníkem nebo duchovním učitelem lidstva, a to podle toho zda se rozhodne pro světskou nebo pro asketickou životní cestu. Jasnovidý poustevník Asita, který sestoupil z himalájského ústraní, když budoucího Buddhu uviděl, zaplakal, neboť již neměl pochybnosti o jeho volbě. Na otázku otce, proč pláče odpověděl, že je mu líto, ale že se nedožije Buddhovy učitelské dráhy. Ve snaze udržet syna na světské dráze jeho otec obklopil Siddhártu přepychem a postaral se o to, aby mladý princ, vychovaný pro své vladařské poslání, nesetkal tváří tvář s drsnými rysy obyčejného života, což by jej mohlo odvést na cestu náboženského hloubání a do bezdomoví. Ve věku šestnácti let Siddhárta prokázal v turnajích zdatnost a získal si manželku. Následující léta se však nevyznačovala žádnými činy, které by naznačovaly jeho vzestup na cestě světské moci. Zdá se, že trávil čas většinou v dvorských radovánkách, jejichž přemíra však jej podnítila k úvahám o smyslu života. Legenda dále vypráví, že bohové, kteří si byli dobře vědomi jeho duchovního poslání, k nim dali podnět tím, že na jeho vyjížďkách mu postupně předvedli scény, které charakterizují strastnost a pomíjivost lidského života - uviděl nemocí těžce stiženého člověka, dále vetchého starce a posléze pohřební průvod s naříkajícími pozůstalými. Poté se setkal s vznešeným asketou, který vyzařoval dokonalý mír. Když se rozhodl odejít do bezdomoví, aby nastoupil duchovní cestu, narodil se mu syn - Rahula (Pouto), Siddhárta se však nedal od svého cíle odradit a opustil v noci tajně palác, při čemž se bohové postarali o to, aby nebyl nikým překvapen. Podle tradice odešel do bezdomoví, když mu bylo 29 let.
Nejprve trávil čas v lesních školách, kde se pěstovaly filozofické rozpravy a meditativní praktiky pod vedením učitelů. Dva z nich, Álára Káláma a Uddaka Rámaputta, byli zjevně na výši. Siddhárta tyto techniky rychle zvládl a bylo mu nabídnuto, aby zůstal a pomáhal vyučovat. Poté odešel praktikovat metodu tuhé askeze a sebeumrtvování. Dosáhl v tomto značné proslulosti - připojilo se k němu pět jeho pozdějších žáků. Tvrdá askeze jej k cíli ale nepřiblížila, a když vysílením málem zemřel, usoudil, že je třeba si zachovat jasnou mysl a tělesné zdraví i při odříkavém způsobu života. Nazval to později střední cestou, totiž mezi uspokojováním životních tužeb a tvrdou askezí a sebeumrtvováním.
Když se plně zotavil, obrátil se znovu k meditacím, tentokrát sám a bez učitele. Podle tradice tomu bylo šest let od jeho odchodu z domova, když vyhledal vhodný strom, usedl pod něj a zařekl se, že nevstane dokud nedosáhne cíle. S tímto naprostým odhodláním a za použití meditačních technik se mu během noci podařilo vymanit z náruče nevědomosti a tím z koloběhu života. Tato zkušenost se nazývá osvícení nebo probuzení (bbódhi) a Siddhárta, kterému bylo tehdy 35 let. se takto stal Buddhou, tj.Osvíceným nebo Probuzeným."
-----------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 04/08/2010 : 18:22:47
|
Ona obranná reakce vůči společnosti nemusí být podmínkou. Může to být zkrátka alternativa k tomu jak vnímat realitu. Lidskému vidění světa to totiž dává jakýsi řád a něco hmatatelného.
Vypadá to, že se Budha zabýval mj. i jakýmsi kompromisem mezi životem, ve kterém se člověk zaměřuje na ukájení svých potřeb a naproti tomu jakéhosi odříkání, které by podle něj (nebo oněch bohů) mělo vyvolat jakési povědomí o střední cestě.
Totiž problém života, ve kterém se ukájí potřeby je v tom, že se nezohledňuje nějaký vývoj nebo nějaká aplikace a rozvíjení dovedností onoho subjektu. Jinými slovy takový člověk žije svůj život jenom jako rostlina, rostoucí sama pro sebe a nic nedělá. Umí se pouze rozmnožit, nenakrmí žádný hmyz, spíš kolem sebe ještě nadělá spoustu nepořádku.
Onen asketický život je naproti tomu jakási snaha o vytěžení maxima za předpokladu minimálního množství oněch odpadků nebo nějakého smyslového uspokojování. Přičemž je subjekt zapřažen do jakési teorie o duši, hmotného účinku myšlenek nebo něčeho podobného.
Zdá se to jako opak onoho "špatného", ale opak to není. Já být Budhou bych byl pěkně nasraný na bohy, že mě vyvrhli někam, kde bych se musel povinně nudit a doufat v probuzení nějakého éterického blábolu. Totiž omezením prostředků nedocílíme výsledku v tom smyslu, že najdeme řešení na to aby byl subjekt schopen manipulovat se svými touhami a trasformovat je na něco užitečného. Něco takového se člověk naučí tak, že pozná charakter oněch činů a to jen tak, že s nimi bude v konfrontaci a bude se učit je užívat jiným způsobem nebo tak, až pozná které nejsou potřebné. Také motivací a určitě ještě něčím dalším nebo nějak jinak, ale nevím čím. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 06/08/2010 : 22:25:12
|
Neronisi
-------------------------------------
Ona obranná reakce vůči společnosti nemusí být podmínkou. Může to být zkrátka alternativa k tomu jak vnímat realitu. Lidskému vidění světa to totiž dává jakýsi řád a něco hmatatelného.
-----------------------------------
Ono se nedá ani docela tvrdit že to je
Obranná reakce proti společnosti.
Každý člověk vnímá realitu zcela odlišně
A to do jisté míry určuje to jak se člověk
Chová a jedná.
Obraz světa který z nás každý člověk má
Za kódovaný je zcela totožný k projekcím
A k samotnému předurčení jak se dotyčný
Člověk chová a jak jedná.
Řád který si tak každý z nás určí je mnohdy
Totožný a zcela individuální k tomu jak člověk
Cítí a jak vnímá svět oscilujících myšlenek v našem
Mikrosvětě.
Podle kterých se pak chová a jedná ve světě profánním
Tak aby zcela splynul se svými povahovými vlastnostmi
A rysy své osobnosti.
----------------------------------------
Vypadá to, že se Budha zabýval mj. i jakýmsi kompromisem mezi životem, ve kterém se člověk zaměřuje na ukájení svých potřeb a naproti tomu jakéhosi odříkání, které by podle něj (nebo oněch bohů) mělo vyvolat jakési povědomí o střední cestě.
---------------------------------------
-------------------------------------
Onen asketický život je naproti tomu jakási snaha o vytěžení maxima za předpokladu minimálního množství oněch odpadků nebo nějakého smyslového uspokojování. Přičemž je subjekt zapřažen do jakési teorie o duši, hmotného účinku myšlenek nebo něčeho podobného.
-------------------------------------
Ano máš zcela pravdu a to tak
Že prvotní Buddha Gótama Sidhárta
Prošel různými stavy od téžkého Asketismus
Až po úměrný a zcela vyvážený stav mezi
Odříkáním a světem samotných lidských ppotřeb.
Jednou seděl pod stromem Boddhi a jak tak
Meditoval tak na řece kde se plavily žák
S mistrem naslouchal co oni si povídají.
Mistr říkal svém žáku že kytaru jež má
Musí naladit tak aby její struny nebyli moc
Volné a ani moc napjaté protože zvuk který
By vyluzovala by nebyl zcela přiměřený k tomu
Jak by kytara byla nalezena.
A jaký by vydávala tak zvuk.
A jak to tak Buddha slyšel tak si uvědomil
Jednu podstatnou věc.
Že člověk který se oddává jen Askezi tak jako
Člověk který se oddává pro změnu jen světským
Radovánkám jde od extrémů do extrémů.
A tudíž sám Buddha od té doby razil zlatou střední cestu.
Podle které se pak po zbytek života držel a kterou učil.
------------------------------------------
Zdá se to jako opak onoho "špatného", ale opak to není. Já být Budhou bych byl pěkně nasraný na bohy, že mě vyvrhli někam, kde bych se musel povinně nudit a doufat v probuzení nějakého éterického blábolu. Totiž omezením prostředků nedocílíme výsledku v tom smyslu, že najdeme řešení na to aby byl subjekt schopen manipulovat se svými touhami a trasformovat je na něco užitečného. Něco takového se člověk naučí tak, že pozná charakter oněch činů a to jen tak, že s nimi bude v konfrontaci a bude se učit je užívat jiným způsobem nebo tak, až pozná které nejsou potřebné. Také motivací a určitě ještě něčím dalším nebo nějak jinak, ale nevím čím.
--------------------------------------------
Buddha neboli Buddhi myslí se nazývá
Probuzená neboli očištěná mysl která
Zazáří v temnotě našeho myšlenkového
A racionálního světa.
Kdy v iracionálním světě zazáří jako diamant
Její čistota a bezmyšlenkoví stav který se rovná
Osvícenectví svým samotným stavem kterým
Se sám člověk vnoří do Nirvány neboli Nibáni
Vyvanutí s těla a napojení se na ústřední činnou
Sílu universa.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 06/08/2010 : 22:36:52
|
Neronisi
Tady jsem ti nalezl
Něco k problému a otázce
Osvícení od samotného
Künzig Šamar rinpočhe.
----------------------------------------------
1 4 . K ü n z i g Š a m a r r i n p o č h e
Osvícení je ve vás
Přednáška k iniciaci Marpy v Menlo Parku, Kalifornie 1994
Učení naší školy Kagjü bylo založeno Marpou, který byl významnou osvícenou osobností, guruem Milaräpy, jenž je nejznámějším jogínem Tibetu. Dnešní iniciace je iniciací Marpovy gurujógy. Toto zasvěcení vede především k dozrávání zrnek osvícení, která jsou ve vás.
Poté, co obdržíte iniciaci Marpy, bude veškerá praxe, kterou budete provádět, úspěšná a všechny překážky zeslábnou. Toto požehnání vychází z přání, která Marpa učinil.
Silná přání osvícených bódhisattvů se stanou skutečností. Právě ta jsou zdrojem požehnání a takto se požehnání projevuje.
Osvícení je uvnitř vás, není jej možné přijmout z Buddhových rukou. Osvícení je ve vás, neboť iluze jsou ve vás, stejně jako samsára a všechny problémy mysli. Pokud jsou iluze, negativní emoce, a vše, co nazýváme samsárou, součástí vaší mysli, pak je její částí i osvícení. Poté, co všechny problémy zmizí, zůstane osvícení. Osvícení tedy je přítomné ve vaší mysli.
Dharma je souborem metod, jak dosáhnout osvícení. Dharmou je vaše praxe. Pokud praktikujete, výsledkem bude buddhovství. Předtím, než začnete s praxí dharmy, musíte vědět, jaký je její smysl. Délka vašeho života je dána dobou existence vašeho těla, nikoli vaší mysli. Mysl pokračuje dál. Vše dobré i špatné v životě kohokoli je výsledkem předchozí karmy. Je to důvod, proč všichni lidé a všechny živoucí bytosti v tomto vesmíru mají stejnou společnou karmu, svět, stejnou přirozenost, podobnou formu a schopnost navzájem komunikovat. Toto je výsledkem naší společné karmy. Individuální karma není totéž. Někteří lidé jsou šťastnější, někteří méně. Tyto jednotlivé rozdíly jsou závislé na naší vlastní karmě. Celý vesmír, včetně nás samých, je iluzí naší mysli. Tato iluze je výsledkem naší karmy. Dokonce i samotná karma je mysl, avšak jakmile se jednou stane, stává se pevně přítomnou, dokud neskončí její příčina. Jakmile příčina skončí, výsledek je jako mizící sen a přecházíte z jedné iluze do jiné z důvodu nových příčin. Nic než příčina a následek. Nikdo neví, jaká je jeho karma. Z čeho pochází její projevy v přítomnosti a jaké bude její další působení. Toto nemůže nikdo zjistit. Protože je karma akumulována a založena na našich vlastních negativních emocích, je neviditelná a nehmotná. Dokud jsou skryté vaše negativní emoce, nemůžete spatřit karmu. Výsledek je ale viditelný, protože se projevuje jako iluze. Jelikož negativní emoce jsou částí naší mysli stejně jako karma, tak i výsledek - představa je také její součástí. Ze všech těchto tří aspektů je pouze jeden viditelný, ale na jeho změnu je již pozdě. Jakákoli nahromaděná karma je neomezená, protože vaše předchozí negativní emoce byly neomezené. Nemůžete se tedy omlouvat, že jste neudělali nic špatného, neboť dokud vaše mysl spočívá v samsáře, vy jste zmateni negativními emocemi a karma, kterou jste v minulosti nashromáždili, je neomezená. Z těchto druhů karmy se projeví ta nejsilnější nebo dozrálá. Budoucnost je vždy nejistá, nikdy nemůžete vědět, která karma se projeví příště. Pokud začnete praktikovat dharmu s tímto pochopením, pocítíte silnou odevzdanost a budete v praxi pokračovat.
Ty z lidí, kteří již nalezli dharmu a dosáhli určitého porozumění Buddhovu učení, nazýváme dokonalá lidská zrození. Proč dokonalá? Protože nalezli řešení v mysli. Ano, to je dokonalé a jim se podařilo učinit život smysluplným. Ale život je pomíjivý a vy stárnete každým okamžikem. Bez řešení, jako je osvícení, nemá život smysl. Projít pohodlně životem je dobrý nápad a je to přáním každého, ale jestli se tyto tužby splní, je nejisté. Pokud však v životě používáte metody, které vás vyvádí z pasti samsáry, pak má každý okamžik význam. Takovým porozuměním byste měli získat velmi silné zaujetí. Ale zaujetí je jen první krok. Tím druhým je znalost dharmy. Lidé pravděpodobně nepochopí dharmu okamžitě, ale poznáním Buddhova příkladu se bude rozvíjet snaha dharmu studovat. Studium dharmy je druhý krok. Zde je velice důležité učit se od osoby, která dharmu zná, neboť tak obdržíte učení se všemi podrobnostmi. Učení je stejné, jako když se chcete dostat do San Francisca. Potřebujete směr, a proto prostudujete mapu. Zkušená osoba vám pak řekne, jak se tam dostanete. Může vám říci: "Tahle cesta je delší," nebo "Tahle dálnice je kratší," a "Musíš udělat tohle a najdeš místo, které hledáš." Kvalifikovaný instruktor je někdo, kdo vás může učit a ukázat vám směr. S dharmou je to stejné. Osoba, která rozumí dharmě, je učitel. Vy byste měli nastudovat cestu a pak musíte jít. K čemu by jinak učení bylo? Vy musíte jít jak se patří.
Například můžete mít moc důležitou práci v Los Angeles a musíte se tam dostat včas. Od okamžiku, kdy opustíte svůj dům a přibližujete se k Los Angeles, je každá minuta smysluplná. Znáte dobře směr, vaše cesta má smysl, stihnete se dostat na určené místo a dosáhnout, čeho chcete. Praxe dharmy by měla být podobná.
Při praktikování dharmy využívejte to, co nazýváme osvobozujícími aktivitami (skt. páramita). Páramita znamená, že něco přesáhnete, jako když se dostanete na druhou stranu oceánu. Například páramita opravdové etiky znamená, že když jedete do L.A., nepijete alkohol, abyste v opilosti nezpůsobili nehodu. Nebudete spát v autě a vyhnete se všem věcem, které mohou přinést překážky. Tato disciplína si žádá úspěch vaší cesty. Když postupujete ve vaší praxi a využíváte páramitu etiky, znamená to, že vynakládáte veškerou snahu na dosažení osvícení.
Praxe dharmy je neomezená. Osvícení se nachází mimo vaši představivost, ale vaše mysl má schopnost praktikovat. Ve skutečnosti má praxe dharmy tři aspekty. Jeden hlavní a dva vedlejší. Tím hlavním je meditace. Meditace je v buddhismu běžně používaným slovem. Je to odstraňování všech problémů z mysli. Samádhi je realizace vlastní přirozenosti mysli. Nahlížení přirozenosti mysli je hlavní meditační praxí a odstraňuje všechny psychické problémy. Psychickými problémy nemyslím nějaké abnormální problémy, mám na mysli negativní emoce a nevědomost. Nevědomost je nejdůležitější příčinou negativních emocí a tento náhled nás navede na každou z negativních emocí a odstraní ji. Touto cestou dosáhnete vysvobození. První z vedlejších praxí pročišťuje karmu a druhá hromadí zásluhy - podporu a energii potřebnou k úspěchu vaší cesty. Takže tyto dvě praxe jsou metodami a meditace je praxí hlavní. Takto dosáhnete osvícení. To je praxe dharmy.
Pokud praktikujete dharmu v tomto životě, určitě něčeho dosáhnete. Nemůžete se stát plně osvícenými v tomto životě, ale i pokud pokračujete velmi pomalu, určitě dosáhnete nějakého pokroku. Potom již existuje pevná příčina, která bude tento růst udržovat. Ačkoli v tomto životě nedosáhnete cíle, dostanete se k němu v těch příštích. Jinak tuto šanci ztratíte, dozraje jiná karma a tato příležitost bude ztracena téměř provždy, protože vaše předchozí karma pravděpodobně není příliš dobrá, jinak byste nyní nestrádali v samsáře. Kolik máte negativních emocí, tolik jste měli špatných zvyků v minulosti, takže odsud nic dobrého nepřijde. Tak můžete ukázat sami sobě, že většina vaší karmy není dobrá, protože vaše negativní emoce jsou stále silné. Jakmile ztratíte tuto šanci jednou, ztratíte ji vždy. To je důvod, proč je lidský život dokonalý a neměl by být promarněn. Obvykle lidé uvažují: "Musím dosáhnout rychlých výsledků, nemohu čekat více než 5 nebo 6 let. Jinak se mi to nelíbí." Ale co získáte po šesti letech života? Nemáte ještě nic. Výsledky praxe dharmy nemůžete obdržet během šesti let. Prostě nemůžete. Ale stále děláte něco smysluplného. Po šesti letech, máte-li jiný cíl, kterého byste mohli dosáhnout, zapomenete na dharmu a zvolíte si jej. Ale život cítících bytostí nemá jiný cíl než osvícení. Nepokouším se vzít vám odvahu existovat lidsky, ale v tomto životě není třeba činit nic jiného. Můžete zkusit zbohatnout, ale co potom? Předpokládejme, že můžete být úspěšným politikem, stát se prezidentem nebo kýmkoli jiným, ale co pak? Problém je stejný. Není žádný jiný cíl k dosažení. Dharma je nejlepší. To je i důvodem toho proč říkám, že i když postupujete velmi pomalu, dává vám dharma stále více smyslu než cokoli jiného.
-----------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
Topic |
|
|
|
Citát Alberta Einsteina
