quote:

---

Originally posted by neronis

quote:

---

Originally posted by Milan.Miló


Podle mě je to jakýsi druh stálé sugesce, která je vyvíjená
na lidi prostřednictvím ideových tlaků a mediálních
postojů, která působí na lidi ve společnosti
tak, že čím větší idea a mediální působení
strhává na svou stranu větší masy lidí.

---

Tak možná lepší, než kdyby se nedělo nic. Ale společnost má před sebou hodně výzev a nedokážu si představit veřejnou diskuzi třeba o tom jestli tajně nesledovat nějakého diktátora, který se na to může podívat v televizi. Nebo o plačících retardovaných dětech, které se musí nechat hladovět, protože zlenivěly a nedělají nic kromě malování nějakého listí. Ještě umí myslím uplácat z hlíny nějaký hrníček za pochvalu.

---

quote:

---

Originally posted by Milan.Miló

Neronisi

----------------------
Milane, asi nemají ten "správný" impulz nebo afekt. Možná je to o tom co pochytí během dospívání, jak si to vyloží a z toho vychází. Ono je to tak nějak dané, že instinktivní a impulsivní chování, když je dominantní, se už nedá změnit. Z takového vlaku člověk jen tak nevyskočí a na druhou stranu je společnost možná dost sterilně zaměřená na jen na pár druhů lidí. Nikdo jiný neprofituje, protože v tom nikdo jiný neumí chodit.
---------------------

Neronisi já si myslím, že
člověk, který má nějakou
psychickou poruchu tak buď
ji má od narození, nebo se nemusí
ihned projevit navenek.

Může s tím žít spoustu let
a může i umřít.
Aniž by se něco projevilo.

Takový to je třeba převážně u Schizofreniků
oni si žijí prožijí dětství pubertu
aniž by o něčem věděli.

Neříkám samozřejmě všichni.

Až mnohdy kdy se dostanou mezi
20.rok až 30.rok. se jejich nemoc
většinou projeví.
A oni dostanou relaps nebo atak.

Nebo jsou lidé, kteří neměli nikdy
s tím to nic společného si jednou
dají jointa a najednou se zjistí, že
se u nich projevila nějaká psychická
porucha.
Kterou onen joint spustil.

Spouštěčů je mnoho druhů.

Vždy je to jen o onom prvním
impulsu, který to nakopne.

------------------
Kdysi to bylo myslím o tom, že se pro každého místo našlo. Stačilo když měl dvě ruce, aby mohl přes den hrabat brambory a ten zbytek se vyřešil nějakým selským rozumem. Takových lidí znám celkem dost. Vždycky si každý dával trochu bacha jak s nimi mluví, aby se náhodou zrovna v tu chvíli nezcvokli. Jako když z ničeho nic zakašleš a jim se v hlavě spustí nějaký hlasitý poplach.
----------------

Neronisi v tom to budeš
mít asi pravdu.
Že nevíš jak a co se v daném
člověku spustí a co
v něm a jak něco vyvoláš.

A proto si musíš dávat
i pozor na to co říkáš jak
píšeš sám.


-----------------------
Na druhou stranu se s lidmi, kteří mají afekt špatně spolupracuje. Nejsou produktivní, nedají se jednoduše motivovat a spoustu věcí si neuvědomují. Člověk jim musí pořád něco připomínat, povídat si s nimi a poslouchat je. To nezní zrovna jako procházka
--------------------

Neronisi a ty nerad nasloucháš
lidem.
Vždyť každý občas má tu tendenci
se někomu svěřit.
A může to být kdokoliv.

To ostatní vyplívá nejspíš z dané
poruchy.
Vše o čem povídáš, že špatně
spolupracují, nejsou produktivní,
a mnohdy jim i schází jakási motivace.


Milan.Miló.

---

quote:

---

Originally posted by Milan.Miló


Dalibore

-------------------
Neronisi, Milane,

podle mne za všechno o čem mluvíte mohou miliardy či bilióny mikroorganismů, zejména živých buněk, ty, když si znepřátelíte, tím, že jich hodně a bolestivě zabijete, tak se to projeví, jako psychická nemoc, např. schizofrenie či maniodepresivní psychóza. Nebo pak skutečně nezáleží na tom, co říkáte a tělo nějakého živého tvora s nepřátelskými živými buňkami Vás téměř bezdůvodně či nelogicky napadne.
-------------------------

Dalibore jsem něco nalezl
ohledně jak říkáš znepřátelených
buněk a jejich zabíjení.

-------------------
****************
------------------

VI.2 Biochemické nálezy



Schizofrenní psychóza je spojena s poruchou zpracování informací. Z biochemického hlediska je
informace mezi nervovými buňkami přenášena chemickými látkami -- neuropřenašeči, účinkujícími
na proteinových receptorech. Konformační změny receptorů jsou zesilovány a převáděny kaskádou
biochemických dějů do buňky a vedou ke složitým změnám jak v okamžitém funkčním stavu neuronu,
tak ke změnám dlouhodobým. Schizofrenie je spojena s biochemickými změnami metabolizmu
neuropřenašečů, stejně tak jako s narušeným vnitrobuněčným přenosem.


V posledním půlstoletí jsou v popředí zájmu monoaminy. Mají vliv na chování a schopnost
organismu zvládat nároky prostředí. Zjednodušeně lze říci, že role hlavních monoaminoergních
systémů tkví v kontrole základních dimenzí chování při uspokojování potřeb organismu.
--------------------
******************
---------------------

Já si myslím, že to kolik
zabiješ buněk nebo ne nezáleží
vůbec na člověku.
Procesy, které se tak v člověku
odehrávají jdou mimo člověka
tedy jeho schopnost svou vůlí
něco měnit natož změnit.

A proto by měl co nejrychleji vyhledat
odbornou lékařskou pomoc.



-------------------------
Nic však není ztraceno, protože nepřátelské mikroorganismy, zejména živé buňky nemají nekonečnou paměť, a když je dlouho nezabíjíte, případně je naopak chráníte před smrtí, zejména krmíte, tak na své nepřátelství zapomenou a stanou se Vašimi přáteli v důsledku, čehož se vyléčíte ze schizofrenie nebo i maniodepresivní psychózy či Vás nebude žádný živý tvor bezdůvodně, resp. nelogicky napadat nebo ničit. Chce-li i looser čili živý tvor ostatními odsouzený k zániku se zachránit nebo silný živý tvor být celý žvot úspěšný, tak podle mne musí pouze důsledně a stále dokonaleji dodržovat hlavní zásadu mé Filosofie rovnováhy, tedy působit co možná nejméně smrti a bolesti. Krásným příkladem platnosti této teorie jsem já sám a můj život.

----------------------------


Dalibore ani bych neřekl, že
ze schizofrenie se tak snadno člověk
vyléčí.
Nebo z maniodepresivní psychózy.
Jen tím, že se nebude snažit zabíjet buňky.
To nemá nic společného ze zabíjením
či nezabíjením živých buněk.
Neboť mnoho lidí si v sobě nese genetickou
výbavu k výskytu a náchylnosti k těm to
poruchám.

-----------------
*****************
------------------

VI.1 Genetické nálezy


Vzájemné působení genetické vlohy a prostředí může být složité. Geny rodičů pacienta mohou být
spojeny s chováním vedoucím k udržování, vyhledávání či tvorbě prostředí, které hraje
ochrannou nebo naopak zatěžující roli při vzniku onemocnění.

Pro roli genetické vlohy při vzniku schizofrenie svědčí nahromadění výskytu schizofrenie
v rodinách, data ze studií dvojčat, adopčních studií a některé výsledky studia genetické
vazby.

-------------------
*******************
--------------------
http://is.muni.cz/th/15915/prif_b/Schizofrenie_.txt

-------------------

********************
-------------------


Milan.Miló.

---

quote:

---

Originally posted by neronis

quote:

---

Originally posted by Milan.Miló


PS.: Nesouhlasím s tím, že by někdo
dokázal ovlivňovat smrt a život svých buňek.
protože jak jsem psal buňky se stále
obměňují krom mozku a uší.

---

Milane, existují přece různé preparáty jako antioxidanty nebo vápník, který se ti uloží zase v kostech. Strukturu mozkových buněk zase ovlivňuješ svou myslí, takže ty mírumilovné množíš krásným a přátelským myšlením a ty racionální zase tím, že vyvozuješ závěry navzdory svým pocitům. Šedá kůra mozková je o paměti, axony (bílá hmota) zase o asociativní abstraktní aplikaci. To jsem teď nedávno někde četl.

Co děláš, takový jsi. Když se jedny používají, druhé zase umírají. Hlavu máme totiž velkou jen nějak a pokud jde o dominantní myšlení, zapneš motorovou pilu a odřežeš všechno ostatní.

To může znít dost smutně a někomu se nemusí líbit, že už nejsme lidmi, když tolik neprahneme po citu a nechceme se se všemi okolo kamarádit. Jenže podobné potřeby vždycky vycházely z nějakého impulzu, z nějaké potřeby. Schizofrenik tuhle potřebu má hlavně kvůli tomu, aby se cítil mezi lidmi "dobře" a pokud svou původní touhu v životě popírá, jeho osobnost se rozděluje. Nikdo nemá dostatečné množství informací k tomu, aby s tím dokázal nějak naložit, a tak dochází jakémusi reflexivnímu rozdělování osobnosti vzhledem k tomu, v jaké emocionální situaci se ocitne.

Problém je v tom jaký druh informací začne vyhledávat. Ten student v uvedeném článku se prostě začal orientovat na své živočišné pudy. Je mu nejlépe takhle nehledě na fakt do jaké situace ho to časem dostane. Je jednodušší ignorovat svou budoucnost, když by přítomnost měla znamenat, že se z toho zcvokne. Primární je totiž stále jakýsi cit a touha se s každým kamarádit a mít okolo sebe mír a lásku.

Jenže tento mechanismus má pouze sloužit k uvědomování si jakýchsi dílčích chyb, které děláme. Chováme se iracionálně proto, aby se lidé okolo nás měli lépe nehledě na to co nám to přinese. Přičemž tato vlastnost se původně vyvinula za účelem získání sympatií nebo možnosti figurovat v nějaké komunitě aniž bychom té komunitě přinášeli nějaký zřejmý užitek. Jako přisrat se někam, abych dostal jídlo a pití, protože jinde jaksi není.

Civilizace tohle však změnila. Je smutné, když nějaký schopný a citlivý člověk hledá způsob jak to v sobě potlačit, protože neexistuje nic co by s tím nějak mohlo korespondovat. Nicméně soustředění na smrt nebo individuální vývoj jakýchsi látek v mozku nebo v přírodě pouze evokuje tendence vázat své individuální preference na důsledky našich jednání. To mívá za následek vyšlechťování jakési vnitřní zodpovědnosti, na které se vážou také úspěchy nebo vítězství.

A v tom je problém. Pokud budeme poměřovat svůj společenský vliv s nějakým loserovským vývojem axonů, šedé kůry mozkové nebo tomu kolik krav jsme svými obědy za poslední měsíc zabili, může se stát, že dílčí společenské vazby pro člověka budou asi stejně rozdělené jako dnes, jenom se budou točit kolem jiných věcí než třeba peněz. A u nich jde aspoň o přežití, což je podle mě přirozenější než nějaká lítost nad každým mravencem nebo když bych měl někomu říct, že se mi líbí jeho velký penis.

---