| Author |
 Topic  |
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
 Posted - 19/07/2008 : 11:52:04
|
Lze se domnívat, že mám za sebou něco kolem 25% života. Přitom mi nepřipadá, že bych vůbec začal žít. Pokud život přirovnám k letu letadla, jsem ve stavu, kdy jsem dal dohromady motor, kdy se roztočila vrtule...a teď jen vzlétnout. Kdybych měl prožito 5% života, byl bych spokojen. Jsem však 5x starší.
Řekl bych, že kdybych věděl trojnásobek toho, co nyní vím, byl bych spokojen, jakž takž bych chápal svět, společnost, atd. Řekněme, že dalších deset let tento problém vyřeší.
Potom bych však rád doplnil prožitkovou rovinu -- i když jsem toho již viděl poměrně dost (oproti jiným lidem mého věku), stále jsem nebyl u domorodých kmenů v Africe, nemeditoval na náhorní plošině v Tibetu, nekouloval se s Eskymáky, nehoupal se na liánách v Papui, nejedl smažený červy obkládaný nožičkama cikády, nepotápěl jsem se na Velkým bariérovým útesu v Austrálii...řekněme, že dalších deset let na vydělání milionu korun českých navrch a dalších deset let na zrealizování cest vyřeší tento problém.
....pak přítelkyně?
...to už mi ale bude 50...to je na blbnutí s přítelkyní dost pozdě, zdá se mi...obvykle taky bývá, že rodina se zakládá deset, patnáct let od doby, kdy jedinec začal chodit s první osobou opačného pohlaví...
...v 60 rodinu? ...se chodí do důchodu, ne?
...přitom rodinný život by měl tvořit (v mém nazírání) většinu života (alespoň 2/3). Potřeboval bych proto žít 180 let.
Dotazy (návrh na diskuzi)
1.
Zajímalo by mne, jak se vy vyrovnáváte s příliš krátkým životem? Vykašlali jste se na krásu rodinného života nebo na poznávání krás světa? Oboje stihnout nejde.
2.
Bojíte se smrti? |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 19/07/2008 : 18:09:04
|
Rzwalde.
Myslím, že jsem zde nejstarší,ale jistě to nevím.(někteří se zde prohlašují za mladé,ale jejich myšlenky jako by pocházely odkudsi ze středověku a mnohdy je jejich myšlení skostnatělé, třeba jsou mnohem starší než já)
Píšeš, že je život krátký? Ale copak ty víš jak dlouho budeš žít? Třeba už máš za sebou víc než devadesát procent délky života, jen o tom nevíš. Víš snad co bude zítra? Třeba havaruje tramvaj ve které pojedeš, či tě zjistí zhoubný nádor. Umírají i náctiletí, nejen ti mající na konci sát. Já také nevím jak dlouho zde ještě budu a proto žiji naplno, jako bych zde měl být věčně.Ze smrti strach nemám,ale s umírání ano. Umírání je nepříjemno končící smrtí.Smrt však již není nic,protože si ji člověk neuvědomuje.Na druhé straně, jak se říká jsem byl již třikrát. Poprvé při autonehodě a dvakrát na JIPce při selhání srdce. V souhrnu by to bylo kolem dvanácti minut, ale pro mne ten čas vlastně vůbec neexistoval, jako by nebyl. S čeho mít tedy strach?Nemyslí li člověk, pak si ani neuvědomuje co v životě ještě neudělal, co nepoznal, s kterou se ještě nepomiloval, oč smrtí přišel a smrtí člověk přijde o vše i kdyby měl ty miliony.Po smrti je na tom stejně člověk bohatý, jako chudý, vzdělaný jako nevzdělaný, hloupý jako chytrý, slavný jako neznámý. Všichni jsou pouze jedno a to mrtví.
Když si toto uvědomíš, dojde tě,že veškeré snahy, které v životě vyvineš, vše co uděláš vyjde nastejno, jako když neuděláš nic.Po smrti si neřekneš."To jsem ale krásně žil", protože si neřekneš vůbec nic. A nyní se podívej znovu na to své plánování života. V tolika letech to a později zase ono? Budeš li žít podle svých plánů, uteče tě mnoho krásného co je mimo tvojí trasu.Zamiluješ li se zítra, oženíš se a budeš mít děti i když to neodpovídá tvým plánům, budeš mít sice pár straostí navíc , ale také mnoho krásného. Mohu li tě jako nestor poradit, pak žij naplno jako by každý den byl tím posledním a na smrt nemysli, jako bys měl žít věčně. Myšlenky na to,že je život krátký tě ten krátký život plní nepříjemnem a svádí tě to na cesty na kterých okradeš svůj vlastní život o to cenné.Co na tom, že kdosi nemeditoval s mnichy v Tibetu,když může dojít mnohem dál třeba doma. Toužíš li však po prožitku toho místa a toho meditování, pak neplánuj a prostě to udělej bez ohledu na předpokládanou délku života. Je li pro tebe cosi cennějšího, pak to udělej, protože skutečnou délku svého života vůbec neznáš.
Strach ze smrti bych měl, kdybych věřil v posmrtný život ve kterém bych si mohl uvědomovat oč jsem přišel, co jsem ztratil, co jsem nestihnul a koho mně milého jsem opustil.To by asi bylo peklo i v ráji.(ty myšlenky)Protože nevěřím, strach nemám.
MB |
 |
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 19/07/2008 : 22:28:11
|
quote:
1.
Zajímalo by mne, jak se vy vyrovnáváte s příliš krátkým životem? Vykašlali jste se na krásu rodinného života nebo na poznávání krás světa? Oboje stihnout nejde.
Zde velmi (naprosto a zcela) pomáhá pochopení reinkarnace. Jakmile si uvědomíš, že jsi prožil již tisíce či milióny životů před Tvojí nynější osobností a jakmile si uvědomíš, že Tě čekají miliardy dalších reinkarnací, tak se krátkost tohoto života změní na vědomí věčnosti životů příštích. Toto poznání přínáší radostnou euforii. A nejlepší na tom je, že reinkarnace je nevyhnutelný přírodní zákon (platný také všude jinde ve vesmíru) a probíhá i přes to, že v něj člověk tzv. nevěří. Ať už prostě člověk věří nebo nevěří čemu chce, stejně už se nespočetněkrát narodil a stejně se nespočetněkrát narodí – bez výjimky a naprosto nevyhnutelně. Navíc samozřejmě není nutné na reinkarnaci (jakož ani na cokoliv jiného bez výjimky) věřit, nýbrž je prostě možné vypracovat si skutečné vědění a skutečnou jistotu v tomto ohledu. Reinkarnace se přitom samozřejmě netýká Tvé osobnosti, protože ta bere smrtí za své (i když informace o ní nemizí atd.), nýbrž se týká nehmotné energie formy ducha, která se procesem reinkarnace neustále zdokonaluje, což je právě smyslem lidského života. Celý proces je samozřejmě značně složitější a komplexnější, přičemž jsem na tomto fóru již několikrát uvedl zdroj, který tyto věci popisuje do nejmenších detailů. Každý si tyto záležitosti musí prostudovat sám, pokud má zájem, a já zde nebudu nic v tomto ohledu předžvýkávat.
quote:
2.
Bojíte se smrti?
Jakýkoliv strach pramení vždy pouze z nevědomosti. Pokud si vypracuješ efektivní znalosti ohledně smrti, což je sice velmi náročné, avšak naprosto možné a žádoucí, pak zmizí strach sám sebou (ztratí svoji příčinu). To je práce na celý život a na mnoho životů, ale stojí zatraceně za to. Držím palce. Pokud se ptáš na mě osobně, tak já se smrti nebojím, ale úplnou jistotu ohledně smrti určitě nemám.
|
Edited by - Ondra on 19/07/2008 22:31:21 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 20/07/2008 : 09:20:50
|
Ondro.
Když člověk začal myslet slovy a následkem toho si uvědomil svu smrtelnost, vznikl strach ze smrti. Za pomoci slovního myšlení tedy člověk vymyslel posmrtný život, třeba i tu tvojí reinkanaci. Uvěřil tomu co si vymyslel a strach ze smrti zmizel.Jenže je to jen vymyšlené a nikdo nemá spolehlivý zdroj přesných informací, které by platnost tohoto potvrdily.A tak zůstává ta nejistota a ta tě ten strach ze smrti vrací. Takže jsem pochopil ze tvých slov, že máš ze smrti velký strach. Lhát druhým a třeba i sám sobě můžeš,ale ne každého můžeš obelhat.Skus být upřímnější.
MB |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 20/07/2008 : 10:34:23
|
quote:
Originally posted by Rzwald
Zajímalo by mne, jak se vy vyrovnáváte s příliš krátkým životem? Vykašlali jste se na krásu rodinného života nebo na poznávání krás světa? Oboje stihnout nejde.
Jestli bych chtěl žít déle, asi ano. Ale já o tom naštěstí nerozhoduji (mohu to jen trochu prodloužit tím, že se o sebe budu lépe starat). Věčně bych ale žít nechtěl.
A stihnout jde rodina i poznávání krás (proč by to rodina nemohla dělat se mnou?)
Nevím proč bych měl pořád něco "stíhat". Já nikam nespěchám, prostě žiju.
quote:
Bojíte se smrti?
Ano, a by bych hloupý kdyby ne. Ale zatím se mi daří se s tím strachem vyrovnat. Asi nejlépe to jde častým myšlením na smrt.
Dokud budu žít, tak budu prostě žít. No a až umřu, tak mi to bude jedno. |
|
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 22/07/2008 : 19:12:52
|
Ahoj Slávku,
reinkarnace není moje, nýbrž se jedná o nezvratnou přírodní zákonitost. A každou přírodní zákonitost je pro člověka možné poznat (čím vyvinutějším se člověk v rámci své reinkarnační linie stane, tím více zákonitostí a tím lépe je v daném životě pochopí). Poznání zákonosti reinkarnace je tedy možné pro každého člověka, který splňuje určité vývojové předpoklady – zdůrazňuji přitom, že se jedná o poznání a vědění, nikoliv a zase nikoliv o víru nebo o pouhé vymýšlení si, jak to prezentuješ. Pokud přesto trváš na tom, že je takové poznání zákonitosti pro člověka nemožné a že mu po všechny časy nezbude nic jiného, než si vymýšlet různé báchorky pro zahnání strachu z nikdy nepoznatelného neznáma, tak zauvažuj nad tím, zda-li takový pohled na věc není omezený. Skutečně si stále myslíš, že poznání v této věci a v této zákonitosti (a že to je zákonitost jako hrom) je pro člověka nemožné? Myslíš si, že nikdy nebude žít (nebo nežije a nežil) nikdo, kdo by toto skutečně mohl vědět a všichni si v této věci budou muset (nebo musejí a museli) jen vymýšlet? Nezapomínáš na to, že v celých dějinách vývoje naší společnosti se slůvko nemožné ohledně přírodních jevů a zákonitostí vždy již za několik málo let jako mávnutím kouzelného proutku změnilo na možné a jisté?
Je sice pravda (jak by jistě někdo namítl), že za celou známou pozemskou historii lidé ohledně smrti nezískali žádnou skutečnou znalost, avšak to rozhodně ne proto, že by to bylo nemožné, nýbrž výhradně a pouze proto, že velké věci vyžadují velký vývoj. Otázka smrti je velká věc, a proto potřebuje člověk celá tisíciletí (od jistého vývojového bodu) na to, než ji alespoň v základních rysech skutečně rozřeší, to je vše. Dále připomínám velmi důležitou věc, totiž že se v celých dějinách stále znovu objevovali vysoce vyspělí lidé, kteří znalosti ohledně smrti, a zdůrazňuji slovo znalosti, skutečně měli a snažili se je lidem srozumitelně zprostředkovat. Tím mám na mysli především hlavní prorockou linii Henoch, Elia, Jesaia, Jeremia, Jmmanuel (alias mylně Ježíš Kristus), Muhammed, Billy. Avšak takoví pokrokoví lidé byli a jsou dodnes hanobeni, ignorováni a zesměšňováni nebo přímo mučeni a vražděni. Jak se potom toto lidstvo mohlo a může dopracovat ke skutečným poznatkům ohledně smrti, když zabíjí a doslova zadupává do země vysoce vyspělé jedince, kteří mu tyto znalosti v pravdě přinášejí? Jak by to bylo a mohlo být možné, když lidstvo učení těchto jedinců okamžitě zfalšuje a změní na iracionální kulty a bludnou víru? Kdyby tohle lidstvo nebylo tak tvrdohlavé, egoistické a zvrhlé, tak by efektivní a reálné poznatky ohledně smrti byly na této planetě dávno zcela běžné a lidé by dnes žili v takové jistotě, která se Ti Slávku zdá nyní nemožná!
Lidstvo prostě v celých dějinách nebylo dost zralé na učení svých proroků, a proto se dělo a děje to, co jsem zmínil: skutečný prorok se zadupává do země, nejlépe ho umlčet vraždou. Avšak v dnešní době tento jev pomalu ale jistě pozbývá platnosti, protože lidstvo vstupuje do nového věku, jehož evolučně dramatické počátky bylo a je možné citelně vnímat např. v prudkém rozvoji vědy či v myšlenkovém přerodu ke skutečným duchovním vědám. Lidé se nyní překotně vyvíjejí a stávají se stále citlivějšími ohledně skutečných duchovních disciplín (slovo skutečný zde znamená, že tyto nauky se začínají osvobozovat od náboženského kultu a začínají tendovat ke skutečné duchovní vědě, byť tato duchovní věda bude stavět na poněkud jiných a komplexnějších principech, než věda čistě materialistická). Počátky tohoto přerodu můžeme vidět v extrémním vzmáhání všemožné ezoteriky, alternativních sekt, channelingu atd., atd. Tyto nové nábožensko-sektářsky či ezotericky orientované směry jsou sice nereálné, a tudíž odcizené realitě, avšak přesto se jedná o první krůčky na cestě k reálným duchovním vědám a poznatkům. Po překonání všech možných nesnází a falešných vývojových tendencí se v této věci postupem času všechno ustálí a nastane skutečný počátek studia a rozvoje reálných duchovních věd. A to bude doba, kdy se také zákonitost reinkarnace začne postupně stávat všeobecným poznáním a věděním, což přinese jistotu dnes zcela nepochopitelnou.
Co se mě týče, tak jsem ohledně smrti teprve na začátku cesty ke skutečnému vědění a bude trvat ještě dlouho, než budu skutečně vědět, že reinkarnace mé energetické formy ducha skutečně probíhá a jak přesně – to přiznávám. Jsem ve fázi určitého pochopení reinkarnace, resp. začínám chápat, že to tak skutečně funguje a jak, ale o úplné jistotě zatím hovořit nemůžu. Pokud tedy na tomto místě, a dokonce i v jiných příspěvcích na tomto fóru hovořím o nezvratnosti nebo o absolutní jistotě atd., tak to ještě nemusí znamenat, že jsem to v tak nezvratné a absolutní jistotě sám pochopil! Jinými slovy se nyní usvědčuju z pokrytectví. Zmíním teď sice, že o tom, o čem hovořím jako o nezvratném a absolutně jistém atd., mám už opravdu poměrně rozsáhlé znalosti na to, abych se o tom odvážil takto hovořit, avšak to mě přesto neopravňuje používat tak silné výrazy, a jsem proto pokrytec nebo také farizej, abych použil toto nemilé slůvko. Ano, jen málo lidí je skutečně v pozici, aby hovořilo s takovou jistotou a nepochybností o svém vědění – jedná se jen o ty nejlepší, kteří se kdy na této Zemi narodili. Já mezi ně s jistotou nepatřím, avšak na druhou stranu je intenzivně studuju, a jsem proto schopen rozpoznat, že právě oni jsou skutečně ti nejlepší – zde skutečně vím. Jejich tvrdé a sebejisté výrazy mi pak prostě přecházejí do krve, a někdy se tudíž dopouštím té pošetilosti, že použiju příliš silný výraz, ačkoliv mé vědění tak silné rozhodně není.
Přiznávám si své chyby a učím se z nich. Dělám to rád i přes drobnou bolest (jako je nám někdy příjemné dotýkat se pohmožděniny, takový sladký druh bolesti) a ač to může vypadat paradoxně, tak po takovém přiznání dokonce stoupám v sobě samotném a jak můžu pozorovat, tak i v očích ostatních. Veřejné přiznání chyby, ukvapenosti, pošetilosti, a dokonce i hlouposti, omezenosti a pokrytectví je dobrá medicína pro každého. Přiznávám se nyní ke všem těmto pokleskům a preventivně i ke všem dalším, které jsem zde nejmenoval, a těch je víc. Hlavní je, že na tom pracuju, a to je skutečnost, která mi dodává neotřesitelné sebevědomí. Přetvářka je sebejistá jen na povrchu, avšak upřímnost k sobě samotnému a k ostatním vždy přináší klid, sebevědomí a spánek spravedlivých. A proč? Protože upřímnost znamená pravdu!
Na závěr ještě něco: přemýšlel jsem znovu o tom, zda-li se bojím smrti, nebo ne. V tomto ohledu mi v poslední době v jistém aspektu pomohl také film 'Útěk do divočiny', který velmi působivě vylíčil právě okamžik smrti. V té scéně bylo cosi, co rozechvělo každou moji molekulu, byl tam takový naturalistický výdech a záběr, že jsem měl pocit, jako bych to prožil už mnohokrát. Smrt se mi v tom okamžiku stala nějak důvěrně známou, zároveň však děsivou až do morku kostí. Na ten pocit nikdy nezapomenu. Také při jiných svých úvahách jsem měl ohledně tělesného rozkladu pocit odporu a děsu. Avšak někdy přemýšlím o smrti rovněž jako o vítaném odpočinku či jako o návratu k bytí ve své vlastní nehmotné podstatě. Někdy se dokonce na smrt těším, obzláště když jsem unaven tím neustálým každodenním zápasem plným námahy. Představa, že bych měl žít v tomto těle věčně je pro mě s určitostí děsivější, než představa smrti (nemožnost vysvobození je pro mě skutečně děsivější). Zároveň, jak jsem zmínil, mám určité znalosti o reinkarnaci a jiné další související znalosti. Když všechno tohle shrnu, tak jsem si jist tím, že se přes určitou nejistotu a pocit děsu a odporu z rozkladu smrti nebojím. Koneckonců bát se něčeho, co je naprosto nezvratné, je pošetilost a ztráta času.
|
Edited by - Ondra on 22/07/2008 19:21:00 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 23/07/2008 : 08:20:06
|
Ondro.
Dle tvého názoru je reikarnace nezvratným faktem.Dejme tomu,ale zamysli se nad tím co a jak se může do dalšího života přenést, abys to byl opět ty. V tom je totiž ten problém.To že si uvědomuješ svoje já,čili svou existenci je dáno všemi informacemi, které jsou uloženy v tvém hmotném mozku. Každá změna, ke které tam dojde mění tvé vnímání světa kolem tebe i tvé vlastní vnímání svého já.Když se narodí nový člověk,začíná vytvářet od začátku své já ukládáním informací do paměti a ta informace jsou jiné, než ty tvé,čili cítí své já, nikoliv tvoje a to i kdyby se narodil ve chvíli tvé smrti.Problém je tedy v tom, jak ty miliony paměťových záznamů nutných k tomu abys opěz cítil své já přenést do nově narozeného jedince.Pokud toto není možné,pak je reikarnace holý nesmysl a prostě se rodí další a další jedinci,kteří mohou mít v sobě tvoji genetickou informaci (potomci),ale nikdy tvoje já.V přeneseném významu můžeš říci, že tvůj život pokračuje v tvých potomcích,ale i oni mají svoje já, které vnímají díky svým informacím, které do mozku ukládají.
Můžeš tvrdit cokoliv a prohlašovat to za jistý fakt,ale měl by sis počkat, až bude poznána reálná cesta k tomuto výsledku a tato bude dokazatelná a opakovatelná.Říkat, že to lidé jednou poznají ,že k tomuto poznání jednou dojdou nemá smysl,protože to může být a mám takový dojem,že i je nesmysl. Užíváš li výrazu nadužívaného věřícími a to nehmotno, pak bys je měl nějak vysvětlit.Nehmotno je rovno neexistenci,čili nehmotno je nic.Energie je důsledkem hmoty, takže to nehmotno nemůže být ani energií.
Vše co s takovou jistotou tvrdíš je na vodě a nemá to jakoukoliv racionální hodnotu.Víra nevyžaduje racionálno,ale uvěření,které vede k tomu,že iracionálno je považováno za racionální a jsou hledány i lživé fakty toto podporující.Věřící chce věřit a tak se vyhýbá všemu,co by jeho víru ohrozilo, tedy i faktům, které jsou dokazatelné a stojí k jeho nedokazatelnému v opozici.
MB |
|
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 23/07/2008 : 09:32:47
|
Ahoj Slávku,
věci jsou jinak, než jak je prezentuješ. Všimni si, že když hovořím o reinkarnaci, tak nemám na mysli reinkarnaci materiálního vědomí, resp. osobnosti, nýbrž vždy reinkarnaci formy ducha, což je tvořivá energetická substance přítomná v každém člověku. Tato substance je nehmotná a nemůže být proto dokazatelná na čistě materiální bázi, nýbrž jen na bázi logiky, rozumu, meditace atd. Takový důkaz si v sobě každý člověk musí vypracovat sám a nemůže se spoléhat na to, že to za něj někdo materiální vědou prokáže, neboť to je zhola nemožné. Pojem důkazu se přitom neomezuje jen na čistě materialistické vědecké chápání, nýbrž je mnohem komplexnější a je vystavěn i na jemnějších postupech, které najdou širší uplatnění až s postupem času. Dochází tedy pouze k reinkarnaci této nehmotné duchovní energie, resp. k reinkarnaci duchovního Já, pokud to tak chceme nazvat, přičemž toto Já nemá nic společného s já, což je jen materiální vědomí, resp. osobnost, která bere smrtí za své. Avšak důležité je, že informace o Tvém já, resp. informace, které nashromáždí Tvoje nynější osobnost (jako hodnoty, schopnosti, dovednosti atd.) smrtí nemizí, neboť v průběhu celého Tvého života docházelo a dochází k tomu, že se veškeré impulsy a hnutí Tvé osobnosti ukládaly do hyperprostoru kolem této planety, který se nazývá Akasha kronika. Tento hyperprostor je jakási databanka všech impulsů ode všech lidí, kteří kdy na této planetě žili a žijí. A pointa je nyní v tom, že po reinkarnaci Tvého Já do dalšího materiálního těla, kdy se začíná tvořit a vytvoří nové materiální vědomí, resp. osobnost, je možné si zpětně stáhnout informace o Tvých předchozích životech, což např. znamená, že Tvá další osobnost bude moci vědět, že Tvá předchozí osobnost se jmenovala Miloslav Bažant atd. (samozřejmě pokud budou existovat určité předpoklady). To tedy znemená, že po reinkarnaci formy ducha je možné (a někdy to probíhá také podvědomě) vytvořit most ke dřívějším osobnostem skrze Akasha kroniku. Celá tato záležitost je ale mnohem, mnohem složitější a já nyní prostě nebudu na toto téma psát už ani řádku či odpovídat na jakékoliv namitky, neboť každý, kdo má opravdový zájem, si tyto záležitosti může a musí nastudovat a zpracovat sám.
Ještě ale zmíním, že je zcela nesmyslné tvrdit, že energie nemůže být nehmotné povahy, neboť veškerý život a celý vesmír primárně vzešel právě z nehmotné duchovní energie a na této bázi neustále funguje. Kosmická, nehmotná energie života neustále protkává veškerou existenci a jenom díky ní je život, včetně toho lidského, vůbec možný. Atd., atd., atd.
Jinak opravdu necítím žádnou potřebu Tě, Slávku, o čemkoliv přesvědčovat, neboť zaprvé je to zbytečné, zadruhé nemožné. To proto, že každý si stejně všechno musí nastudovat a zpracovat sám v sobě samotném a nikdo mu v tom jednoduše nemůže pomoci. Jediná možná pomoc spočívá vždy v hození kamene, resp. v tom, že člověk pro druhého vytvoří (psaním, mluvením, činy atd.) jakýsi impuls. Avšak, jak k tomuto impulsu bližní přistoupí je čistě věcí jeho svobody. |
Edited by - Ondra on 23/07/2008 09:37:27 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 23/07/2008 : 12:42:04
|
Ondro.
Hmm.Co s tím? Jedná se tvou víru a tvé víře to stačí i bez cesty k reálnosti.Jsem prostě jiný.Pro mne je ta cesta k reálnosti podmínkou toho, abych takové myšlenky přijal. Takto jsou to pro mne jen báchorky bez jakéhokoliv opodstatnění.To mně však nabídnout nemůžeš a tak si necháme každý to své. Já jsem slyšel, že to duchovní já vtřebávají neviditelní polární chrousti.Zatím je nikdo neviděl a tak to není možné dokázat, ale je to rovné tomu tvému. Dojde k oteplení, ti chrousti vyhynou a je reikarnace v háji.Proto mají někteří lidé s toho oteplování takový strach. Jak vidíš, vymyslet je možno cokoliv, ale význam má to, co je možno nějak dokázat,či alespoň poznat reálnou cestu k tomuto výsledku.Stejně tak bys mohl uvěřit tomu, že to duchovní já vstupuje do krávy,jako tomu věří hinduisté a bylo by to rovné tomu co nyní tvrdíš. Nyní již zbývá, abys jen tvrdil, že jsi byl v minulém životě Karel IV a je vše jasné.
Nechápu proč se lidé snaží zblbnout.Někdo alkoholem, či drogami, jiný vírou.Vlastně to chápu.Snaží se dosáhnout jakéhosi příjemna,třeba jen na chvíli,či zmizení nepříjemna (strachu vědomí smrtelnosti). Pro mne jsou náhražky jedno jako druhé a tak raději žiji s tím dobrým i zlým, co život přináší. S tohoto pohledu se na lidi vyhledávající tyto náhražky dívám.
MB |
|
|
|
Dragonier
Aktivní uživatel
Czech Republic
115 Posts |
Posted - 24/07/2008 : 17:09:04
|
K nutnosti vést jiný život založený na jiných myšlenkách třeba i opačných je nutno ukázat, že život předešlý už pro tebe nemá cenu, už skončil, tehdy můžeš vstřebat jiný směr života a věnovat se mu. Život Miloslava zřejmě je dobrý, spokojený, plnohodnotný a nemá potřebu ho měnit. To je dobré, nutností je aby byla duše spokojena, nebo vědomí pokud někdo chce. Před lety jsem chtěl změnit svét k lepšímu, aby všichni lidi žili v lásce a porozumění. Teď ale vím nebo věřím, že něco plánovat má smysl v tom, že poznám, že plánovat nemám je to zbytečné, stejnak to bude úplně jinak. Ať si lidi žijí jak chtějí a kdo bude chtít poznat něco jiného tak ten to nalezne. Otázka důkazů je nesprávná hledej PVC v roce 1200
Maty |
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 24/07/2008 : 19:22:24
|
Rzwalde,
tvoje téma neni nicim jinym nez tematem o smyslu. Jestlize není a je ohraniceno, pak k nemu alespon nutne vede. Ale zustanu tedy v hranicích, ktere si tématem nejviditelneji urcil.
zacal bych takhle:
clovek je jen jeden. a jako jeden muze delat jen jedno. Z toho plyne, ze i kdyby zil nekonecne dlouho, mohl by delat jen jedno. (kdo by chtel namitnout, ze v zivote dlouhem napriklad tricet let se dá delat to pak to a pak zase to, a ze dohromady je to nekolik věcí, bylo by to zásadní nepochopení mých myslenek.) Jestlize tedy muzeme delat jen jednu vec (jednou věcí rozumej konecny ucel konání), pak bychom meli vedet jakou. jestlize to nevíme, pak to znamená, ze je to úplně jedno, pokud není nasi povinnosti to zjistit. Jenze je mozne zjistovat a konat zároven? nemozné. a je naprosto jasné co cemu musí predcházet.
Tím je dána ma odpoved na první bod.
K druhemu bodu bych mel jen to, ze
smrti se bojí kazdý zivot, jinak by uz dávno nebyl a dokonce by ani nevznikl. je jen otázkou, co rozumet pod slovem bát se. strach, v kterém mizí poslední stopy rozumného uvazování? Takový clovek je zralý na návsetevu psychologa nebo nekoho, kdo bude schopen vyvést ho z takového zajetí strachu - nejedná se tedy podle me o normální stav.
Uvedomujete si, ze strach je naprosto iluzorní pojem? neco jako davová psychóza. Ale smrt není jen něčím negativním, pred cim by se mel zivot strezit zuby nehty. je také nečím hluboce očisťujícím. (vzpomente si jak je vám blaho po dobrém spánku. A predstavte si jak by vám bylo po dobré smrti, nebo jinak: vzpomente si jak vám bylo blaho, kdyz jste se narodili.-pokud to byla dobrá smrt, smáli jste se. pokud to byla spatná smrt plakali jste.) Pokud by se nekdo z mých slov domnival, ze jsem zastáncem myslenky reinkarnace, pak ho musím opravit a prohlasuji, ze reinkarnace je blbost. Jedina myslenka, kterou v tomto ohledu zastávám, a která by se jakz takz mohla myslence reinkarnace blizit je shoda vědomí.
Ale ciste můj osobni nazor na smrt je takový, ze se nijak nelisí od zivota. jinými slovy: smrt není. a kdybych byl mrtvý a mohl mluvit, rekl bych, ze zivot není a v zadnem pripade by se nejednalo o vyjadreni omezenosti naseho nahledu, ale jen o protest vůci děleni světa na smrt a zivot. |
Edited by - okref on 24/07/2008 19:27:10 |
|
|
|
Gato
Velmi aktivní uživatel
631 Posts |
Posted - 25/07/2008 : 12:14:38
|
quote:
Originally posted by okref
Rzwalde,
tvoje téma neni nicim jinym nez tematem o smyslu. Jestlize není a je ohraniceno, pak k nemu alespon nutne vede. Ale zustanu tedy v hranicích, ktere si tématem nejviditelneji urcil.
zacal bych takhle:
clovek je jen jeden. a jako jeden muze delat jen jedno. Z toho plyne, ze i kdyby zil nekonecne dlouho, mohl by delat jen jedno. (kdo by chtel namitnout, ze v zivote dlouhem napriklad tricet let se dá delat to pak to a pak zase to, a ze dohromady je to nekolik věcí, bylo by to zásadní nepochopení mých myslenek.) Jestlize tedy muzeme delat jen jednu vec (jednou věcí rozumej konecny ucel konání), pak bychom meli vedet jakou. jestlize to nevíme, pak to znamená, ze je to úplně jedno, pokud není nasi povinnosti to zjistit. Jenze je mozne zjistovat a konat zároven? nemozné. a je naprosto jasné co cemu musí predcházet.
Tím je dána ma odpoved na první bod.
K druhemu bodu bych mel jen to, ze
smrti se bojí kazdý zivot, jinak by uz dávno nebyl a dokonce by ani nevznikl. je jen otázkou, co rozumet pod slovem bát se. strach, v kterém mizí poslední stopy rozumného uvazování? Takový clovek je zralý na návsetevu psychologa nebo nekoho, kdo bude schopen vyvést ho z takového zajetí strachu - nejedná se tedy podle me o normální stav.
Uvedomujete si, ze strach je naprosto iluzorní pojem? neco jako davová psychóza. Ale smrt není jen něčím negativním, pred cim by se mel zivot strezit zuby nehty. je také nečím hluboce očisťujícím. (vzpomente si jak je vám blaho po dobrém spánku. A predstavte si jak by vám bylo po dobré smrti, nebo jinak: vzpomente si jak vám bylo blaho, kdyz jste se narodili.-pokud to byla dobrá smrt, smáli jste se. pokud to byla spatná smrt plakali jste.) Pokud by se nekdo z mých slov domnival, ze jsem zastáncem myslenky reinkarnace, pak ho musím opravit a prohlasuji, ze reinkarnace je blbost. Jedina myslenka, kterou v tomto ohledu zastávám, a která by se jakz takz mohla myslence reinkarnace blizit je shoda vědomí.
Ale ciste můj osobni nazor na smrt je takový, ze se nijak nelisí od zivota. jinými slovy: smrt není. a kdybych byl mrtvý a mohl mluvit, rekl bych, ze zivot není a v zadnem pripade by se nejednalo o vyjadreni omezenosti naseho nahledu, ale jen o protest vůci děleni světa na smrt a zivot.
okrefe,
reinkarnace není blbost, ale fakt. Buddha učil tuto blbost také. Já tvrdím, že duše se převtěluje, aby získala různé zkušenosti a posílila svoje pravé Já, potřebuje tělo, protože je vázaná na svět a na tělo, které je však i jejím vězením. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 25/07/2008 : 12:18:50
|
Okrefe.
Život je vše. smrt je nic.V životě všechno máš, protože to díky tomu že jsi živý vnímáš.Ve smrti nevnímáš nic a tak nic nemáš, ať by život a smrt jakákoliv.To dělení na život a smrt je myslím naprosto správné, protože jsou to absolutní protiklady. Je to jako bys nesouhlasi s oddělováním bílé barvy od černé. Jinak neznám novorozence, který by se hned po narození smál.Rodiče sice hledají úsměv u novorozenců a často jim stačí když se objeví určitý tvar úst,ale ke skutečnému vědomému úsměvu dochází až mnohem později. Další omyl je považování smrti za spánek.To se srovnávat nemůže,ale je jasné, že s tohoto omylu vychází tvoje neoddělování života a smrti.Kdyby tomu bylo tak jak říkáš, byla by to reikarnace,ale o té říkáš,že je to "blbost".
Dragoniere.
Myslím, že bych v životě hodně změnil,hlavně některé své vlastnosti a to tělesné i duševní.Spokojený jsem se svým životem nikdy nebyl a nejspíše ani nebudu.Přesto mohu říci, že kdyby někdo prožil můj život na místo svého, mohl by spokojenější být.Ten kdo je spokojený se svým životem,ten už nic lepšího nehledá byť by žil na hnoji.Jenže to hledám v tomto životě a nikoliv v nějakém příštím.A to je tím podstatným.Těšit se na příští život, protože jsem v tomto nespokojený sám ze sebou se mně zdá spozdilé a hloupé.Jsem li nespokojený se svou schopností svalů,pak nebudu ekat na příští život,kde se narodím jako svalovec,ale budu v tomto životě cvičit a posilovat.Nejsem li spokojen se svým rozumem,budu jej v tomto životě rozvíjet.Jsem li spokojen se svým rozumem,pak to většinou znamená, že je chabý.
Takže je pro mne tento život, jiný nebude a jsem li nespokojen, pak se jej snažím zlepšit,či se o to alespoň pokouším.Po smrti nebudu spokojený, ani nespokojený,protože nebudu vůbec, ale ani třošku myslet.
MB |
|
|
|
Dragonier
Aktivní uživatel
Czech Republic
115 Posts |
Posted - 25/07/2008 : 16:10:41
|
Miloslav
To je v pořádku o to by měl usilovat každý, aby byl v životě spokojený. Já to taky tak dělám a s tím co dělám, jak a proč jsem velice spokojený a možná budu ještě více spokojenější.
Otázku jestli budeš po smrti myslet nebo ne bych teďka neřešil o tom taky nejsem přesvědčenej, ale věřím, že budu moc myslet a třeba to budu i vědět, někdy. To ale nedegraduje život tento.
A nevím co je to ,,lepší" v tvém smyslu, protože dobro a zlo je čistě subjektivní pohled
Maty |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 25/07/2008 : 16:31:51
|
Dragoniere.
Lepší-horší? Pokud věříš, že po smrti cosi bude a bere tě to strach ze smrti,pak je lepší věřit. Pro mne by taková víra vnášela do života strach ze smrti,protože bych po smrti mohl přemýšlr co jsem ztratil, koho už neuvidím ač jsem jej měl rád, co jsem v životě udělaal špatně a hlavně to, co jsem vůbec neudělal a udělat mohl.Skrátka bych po smrti litoval ztráty života.Pokud tedy předpolkádám že po smrti není nic, čili chybí jakékoliv vědomí,pak je mně smrt lhostejná a mohu se tedy soustředit na tento život.Je tedy pro mne lepší chybění víry v jakoukoliv formu posmrtného života. Jinak řečeno. Pro někoho jsou lepší holky a pro někoho vdolky. Problém nastane, když má někdo rád vdolky a začne je nutit tomu, kdo má rád holky. Věř si čemu chceš a já budu také věřit tomu, čemu věřit chci.Můj názor je podepřený poznáním zákonitostí řídících proces myšlení (zajisté ne všech).Poznal jsem co je lidská duše, jak vzniká a jak funguje.Poznal jsem, že je zcela závislá na funkci živého mozku a tak je pro mne zcela nereálné uvěřit v jakoukoliv formu posmrtného života. Tím však není řečeno, že by toto musel přijmout i ten, pro koho je lepší věřit. Víra nepotřebuje poznání reálné podstaty ,ale pouze uvěření.Můj přístup stojí a padá právě na poznání reálné podstaty.Co je lepší a co horší? Pro někoho to a pro druhého ono.Takže tvoje otázka co je lepší a co je horší je velmi důležitá a každý si musí na ni najít odpověď svou. Zjistíš li, že tě víra od strachu ze smrti nepomůže,pak tě rád vysvětlím svou cestu a možná ten strach ze smrti ztratíš.Nejdříve si však musíš rozmyslet, co je právě pro tebe lepší a co je horší.
MB |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 26/07/2008 : 09:44:03
|
Ondro,
...reinkarnace by to vyřešila....problém je, že na reinkarnaci taky bohužel nevěřím...aneb nemám jistotu, že je, neboť to, že je, se dozvím až po smrti... Buddha to sice učil, ale proti učení Buddhy můžu postavit učení nějakého jiného člověka, který bude tvrdit opak....
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Když si toto uvědomíš, dojde tě,že veškeré snahy, které v životě vyvineš, vše co uděláš vyjde nastejno, jako když neuděláš nic.Po smrti si neřekneš."To jsem ale krásně žil", protože si neřekneš vůbec nic.
to je sice pravda....ale to se stane až po smrti a to je mi fuk, co je po smrti, když po ní nic není....
já budu v životě nějak spokojený nebo nespokojený podle toho, jak jsem žil doposud...----tím taky reaguji na okref a jeho smysl. Podle mne je nesmyslné si určovat smysl života (tedy cíl života, to, čeho chci v životě dosáhnout) a pak žít podle něho (nebo v souladu s ním), protože tím se lze dopustit velké chyby. Nemůžu si být jist, že to, co považuji za ideál teď, budu považovat za ideál i za deset let. Pokud se za deset let zamyslím znovu nad smyslem života a dojdu k nečemu jinému, oněch deset let jsem proflákal.
Jediné rozumné východisko mi z toho vychází žít okamžikem --- když se žije okamžikem, pak pojem smysl života ztrácí význam, jelikož je nahrazen množstvím dílčích cílů, jejichž platnost vyprší tak do týdne.
Na druhou stranu je pravda, že když se chci rozhodnout, zda žít jako "single" ...tedy nevázat se a objevovat krásy světa (místo vázat se a objevovat krásy života)....musím si otázku o smyslu života položit, s tím souhlasím --- takže docházím k tomu, že jsem položil nesmyslnou otázku -- nemá cenu se rozhodovat, zda žít tak nebo jinak, neboť se v každém okamžiku mohu rozhodnout, zda žít tak, jak žiji, nebo něco změnit
to myslím však odporuje tomu, že člověk může dělat jen jedno a to i přes to, že souhlasím, že konečný účel může být jen jeden --- já totiž nemusím mít žádný konečný účel --- a pokud ho přesto mám, pak jsem o něm nerozhodl já a mám ho nevědomky, čili to je stejné, jako bych ho neměl.
quote:
Originally posted by noemus
Jestli bych chtěl žít déle, asi ano. Ale já o tom naštěstí nerozhoduji (mohu to jen trochu prodloužit tím, že se o sebe budu lépe starat). Věčně bych ale žít nechtěl.
A stihnout jde rodina i poznávání krás (proč by to rodina nemohla dělat se mnou?)
Nevím proč bych měl pořád něco "stíhat". Já nikam nespěchám, prostě žiju.
věčně bys žít nechtěl? ...mno já bych chtěl být nesmrtelný s výjimkou sebezabití (tj. aby mě nemohl zabít nikdo a nic, ale abych se mohl zabít vůlí, pokud bych chtěl)
to stíhání neber jako spěch nebo něco negativního --- jsem rád, když je mi okolnostmi dovoleno něco "stíhat" ....další, mnohem prozaičtější příklad --- teď jsou prázdniny (který mimochodem strášně rychle utíkají), ale většinu roku je škola.... tj. se musím učit....né, že bych se učil nerad, učím se rád...ale problém je, že když se učím, tak mi nezbývá čas na lelkování, dívání se na televizu, čtění knížek, učení se jiných věcí, než zrovna musím, jezdění na kole, atd. Mně nevadí se každej den čtyři nebo klidně i víc hodin učit. Vadí mně, že se musím učit furt to samý (stejnej obor) a na ostatní věci (jiný obory) nemám čas. Nestíhám. A po škole nepřijde vysvobození, ale práce a to bude to samý v bledě modrým, jen za to budeš dostávat peníze.
...a tenhle styl života (napřed se učit, pak se učit, pak se znovu učit a pak jít pracovat a uplatňovat to, co ses naučil a dostávat za to peníze, za který si můžeš koupit hezkej byt, hezký auto, uživit manželku a splodit děti a to vše jen proto, aby se oni mohly učit, učit a zase učit a pak mohli jít pracovat, ....atd. -- smyčka) mi tak trošku připadá, jako běhání křečka v takovým tom běhacím kolotoču a křeček běhá, maká jak proutek a neví proč.
Když to srovám s pralesy v Amazonii, tak tam je to naopak. Tam je jako hlavní to lelkování, ta zábava, žena, děti a zase to lelkování a pracuje se jen aby se vypěstovalo nebo ulovilo něco k jídlu a mohlo se dál lelkovat.
Celý je to o tom, že mi poměr práce/zábava mi přijde příliš velký (tj. málo zábavy) a s tím, že míru práce nemůžeš zmenšit (jinak se staneš bezdomovcem), můžeš však zmenšit míru zábavy (a můžeš se stát ještě bohatším než jsi). Práce by měla sloužit zábavě (tj. pracuji, abych se mohl bavit), avšak nyní mi připadne, že zábava slouží práci (bavím se, abych si odpočinul, získal sílu dále pracovat...abych nechytil nerva ze stálé práce, musím si sem tam odpočinout --- hlavní je však práce)
quote:
Originally posted by okref
Jedina myslenka, kterou v tomto ohledu zastávám, a která by se jakz takz mohla myslence reinkarnace blizit je shoda vědomí.
Ale ciste můj osobni nazor na smrt je takový, ze se nijak nelisí od zivota. jinými slovy: smrt není. a kdybych byl mrtvý a mohl mluvit, rekl bych, ze zivot není a v zadnem pripade by se nejednalo o vyjadreni omezenosti naseho nahledu, ale jen o protest vůci děleni světa na smrt a zivot.
tohle vypadá zajímavě, ale pravděpodobně jsem si to vyložil po svým a nerozumím tomu, jak to myslíš ty. Zatím jsem si to vyložil tak, že život i smrt vydíš jako systém vztahů. Když lověk žije, má vztah sám k sobě (vnímá, myslí, hodnotí - tedy vztahuje k sobě - a vychází z něho aktivita -- tedy snaží se přenést svůj vnitřní oraz skutečnosti na skutečnost samu --- zase vztahuje k sobě)
...Po smrti tento "vázaný organizovaný systém" (=tělo), který vztahoval k sobě a měnil vnější prostředí (=žil), se rozpadne (je mrtvý) a přechází do vztahu k vnějšku - začne ho tvořit (např. živná půda pro rostliny). Pokud se tedy díváš tímto způsobem na život, je to jen speciální projev neživého světa a více méně život neexistuje (tím však říkáš, vědomí je iluze a neexistuje) |
|
|
|
Topic |
|
|
|
příliš krátký život?
