quote:

---

Originally posted by noemus

Myslím, že nelze jednoznačně říci, že je nutné o všem pochybovat nebo naopak, že máme v něčem jistotu

Spíše to vypadá, že je občas nutné dočasně pracovat v režimu, kdy se snažíme nevěřit ničemu a tím odhalit případné skryté předpoklady, či předsudky.

Je možné, že dokonalá nezpochybnitelná jistota neexistuje, ale i kdyby to tak bylo, tak je nutné někam dát hranici za níž již za normálních okolností dál věci nerozpitváváme. Jinak bychom se asi dál nedostali, protože bychom měli jen nekonečný řetěz zpochybňovaných základů našeho poznání.

Když uvážím např. to co prožívám, tedy např. můj vnitřní prožitek mého vnímání, tak obsah tohoto prožitku, považuji za příklad jistoty, je pro mne základním kamenem na kterém mohu stavět, protože jeho zpochybnění by způsobilo jen znemožnění dalších úvah.

Věc se komplikuje pokud uvažuji tentýž prožitek zpětně, tedy vybavuji si jej z paměti, nebo si spíše vzpomínám na zapamatovanou interpretaci tohoto zážitku? V každém případě, je v tomto případě jistota menší než u aktuálního zážitku samého. Přesto si myslím, že i zapamatovaný zážitek je dostatečně pevným základním kamenem pro další úvahy, není totiž možné neustále znovu a znovu prožívat zážitky, které právě potřebujeme pro jistotu v našich úvahách.

Nakonec se pozastavím nad logikou. I zde jde podle mne zejména o zážitek. A to o zážitek jakéhosi pocitu nevyhnutelnosti. Tohle je podle mne daleko těžší obhájit a popravdě řečeno to asi vyžaduje lepší argumentaci než jsem teď schopen poskytnout a to přesto, že logiku považuji za velice podstatnou pro úvahy o jistotě.

Pokud někoho z vás napadá jak obhájit logiku aniž bych logiku použil, či jak obhájit postup, kdy při obhajobě logiky je nutné použít logiku, tak mi pomozte.

Já osobně si myslím (je to však jen intuice), že není možné dokázat, že prožitek a logika jsou onou nejzažší jistotou, že to lze jen "vidět", sám se o tom přesvědčit. A to je právě ten problém, nelze to obhájit před někým kdo to "nevidí také".

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

Gato.

Nevím jak odpoví Noemus,ale já bych řekl,že i Sokrates byl omylný. Přesnost logiky je vázána na přesnost informací v logice použitých.A tak vložíš do logiky informace o kterých si myslíš, že jsou správné a ve skutečnosti jsou chybné.Výsledek takové logiky je potom chybný,ale ty jsi jistý, že je správný a řekneš, že víš. A právě proto, že neznáme skutečnou hodnotu informací do logiky vložených,nemůžeme mít jistotu správnosti výsledku logiky.
Logiku užíváme všichni a dokážeme li změnit logiku druhého člověka vložením jiných informací, můžeme jej přivést k požitku,ale není tím řečeno, že jeho nová logika bude lepší než ta předešlá.Nevím jestli máš děti a neznám tvůj věk,ale jestli děti máš, naslouchej jejich logice a mnohé pochopíš.Ty děti jsou také přesvědčené, že jejich logika je správná i když tvrdí,že slunce chodí spát tam za ten kopec.Vždyť ho viděli jak se tam schovává. My všichni jsme takové děti i když těch informací máme o něco víc.Teprve to pochopení,že ta naše logika může mít chyby z nás dělá lidi dospělejší.Právě ta nejistota nás vede k neustálému hledání,ověřování a opravám logiky.Kdo si je jistý, ten nehledá, neověřuje a stále tvrdí, že slunce chodí spát za kopec.

MB

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

Gato.

Vše sis opět vyložil po svém. Pochybovat je legitimní, protože na to má každý nezadatelné právo. Nepochybovat je také legitimní a to ze stejného důvodu.
Tvoje tvrzení že chceš umenšovat svou nejistotu,znamená pouze to, že se chceš ve své jistotě utvrdit. Já jsem poznal,že čím víc získám informací,tím více je nejistoty a nových pochyb,protože tím poznám, co ještě nevím a čím víc vím, tím víc poznávám,jak málo ještě vím.To mne vede k novému poznávání,které může skončit až smrtí, nebo také stařeckou demencí, budu li mít tu smůlu. Jsi li člověk který nehledá,protože myslí že našel,pak může být tvoje jistota velká,ale poznání malé.
MB

---