| Author |
 Topic  |
|
Pavel Kadlček
Nový uživatel
9 Posts |
 Posted - 16/01/2008 : 21:37:46
|
Ahoj, tak jsem zase tady a chtěl bych se s vámi podělit o další své myšlenky respektive otázky, na něž se snažím najít odpověď. Pokud máte chvilku a nebolí vás zrovna hlava, tak se zkuste zamyslet se mnou...
Často se sám sebe ptám, jestli je možné, aby byli všichni lidé na světě šťastní. A jak to provést. Co vlastně všichni hledáme? Po čem toužíme? Kam směřujeme? Čeho chceme jako lidstvo dosáhnout? A proč? Je vůbec "štěstí pro všechny" reálné? |
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 17/01/2008 : 00:09:38
|
Ahoj milý Pavle,
to jsou krásné otázky, které si zasluhují patřičné zpracování. A proto se o takové pokusím, avšak bez růžových brýlí a s citem pro tvrdou realitu.
Ano, je zcela možné, aby byli všichni lidé na světě šťastní! To není domněnka utopisty, ale strohý vývod realisty. Je to prostě tak, že každý člověk je sám a v plné míře strůjcem svého štěstí, nebo neštěstí, neboť nese zodpovědnost za veškeré své myšlení, cítění, jednání, mluvení a žití. A když už musí nést tuto zodpovědnost, bylo by od přírody hanebné, kdyby mu neumožnila do těchto věcí zasahovat, měnit je, zdokonalovat je a tvořit si žádoucí hodnoty, mezi něž patří právě i štěstí. Z toho všeho jasně vyplývá, že když může být šťastný jeden, tak může být šťastný i druhý a třetí a nakonec logicky všichni; a to všichni bez výjimky.
Jak to provést je věc druhá, ale znám na ni přesnou a jasnou rámcovou odpověď. Aby mohl být člověk šťastný potřebuje určité předpoklady, jako je např. přirozený prostor k životu, přístup k potravě a vodě, individuálně vedená výuka od moudrých a zkušených lidí, prostor pro vlastní myšlenkový a pocitový rozvoj atd.atd. Těchto faktorů je celá řada a je povinností rodičů a společnosti, aby byli schopni tyto faktory zajistit v co možná největší míře. Skutečnost se však tomu všemu směje do tváře. Žijeme v extrémně přelidněném světě – denně přibývá cca 500 000 novorozenců – kde chybí pro miliardy většina z toho, co je pro štěstí (a všechny další hodnoty atd.) nezbytně potřeba. Mladí lidé – pokud už mají co jíst a pít – nemají zajištěnou svobodu myšlenkového a pocitového vývoje a jsou od malička vymýváni stupidními ideologiemi, jako je islám, křesťanství a tisíce dalších sekt a bludných slátanin a učení. Už jenom v tomto důsledku jsou celé zástupy udržovány v porobené nevědomosti, z čehož bez okolků tyjí všichni náboženští a sektářští papalášové, jakož i šéfové koncernů. A co je podstatné: díky této nevědomosti je stále znovu podporováno a rozdmýcháváno přelidnění. Jednoduše není možné, aby měli všichni – nebo alespoň většina či polovina(!) – lidé zajištěny optimální podmínky, když jich žije na planetě 7,6 miliardy, přičemž tento počet explozivně roste. Postavíš jednu školu, ale v okamžiku, kdy bude dostavěná už jich potřebuješ dalších 100 atd.atd. A to platí třeba i o elektrárnách, zdrojích, potravě, vodě atd.atd.
Co z toho pro tuto planetu vyplývá je očividné a jasné: je třeba zredukovat populaci! Bez zákonů a přísných regulí to však není možné. Bez toho, aniž by se lidé vzdali určitých svobod to rovněž není možné. Smutným vtipem je, že tady na Západě se všichni baví o tom, jak je prý kontrola porodnosti nehumánní a omezující, ale nikdo nebere v potaz, jak nehumánní a omezující je, když se člověk narodí a nemá co jíst a pít; když bídně celá léta živoří a umře v bolestech a utrpení hlady. A právě tato situace se nyní týká stamiliónů, přičemž další miliardy žijí pod hranicí chudoby ve slumech a podmínkách, které připomínají spíše peklo. A Západ hovoří, jaké by to bylo omezení, kdyby lidé museli splňovat určité základní předpoklady pro výchovu potomků. V jakém to skleníku vlastní hlouposti žijeme? Napadá mi jenom slovo otupění a jalová lhostejnost; vlastní omezenost a seberealizace na bodu mrazu.
Omezení populace tedy pro tuto planetu představuje první krok na cestě ke štěstí. Kontrola populace samozřejmě sama o sobě neřeší všechny problémy, ale zcela definitivně redukuje jejich většinu a vytvoří nezbytné předpoklady a jakousi základnu, na které se dá tvořivě, kreativně a konstruktivně stavět a přirozeně a logicky se vyvíjet. Bez řešení a vyřešení tohoto největšího úkolu v dějinách se vše ostatní nepodobá ani kapce na horkém kameni a všechny problémy se budou s neustálým nárůstem populace jenom a nekonečně dále umocňovat; a to tak, že se situace vyhrotí do totálního extrému. Vyděli jste film ´Potomci lidí´? Pokud ne, tak ho doporučuji všem těm, kteří nyní tvrdí, že kontrola porodnosti je nehumánní, nelidská, fašistická atd.
Existuje takové jednoduché pravidlo, že na určitém prostoru může zdárně žít jen určitý počet živočichů. A je tady někdo, kdo tvrdí že prostor Země je neurčitý? Ale kdepak, ten prostor je hezky kulatý a dokonale omezený, jenom lidé se hnáni falešnými náboženskými dogmaty bláznivě množí jako morčata, aby pak trpěli a umírali hlady. ´Jdětě a množte se´, káže křesťanství a 1,7 miliardy věřících (cca dnešní stav) mu evidentně nestačí. To je ono, jen se množte, plaťte příspěvky, kupujte, buďte nevědomí a ponížení a všechna náboženství, sekty, koncerny, diktátoři, utiskovatelé atd. mají žně. Nevědomá kvantita je snadná kořist, pryč s vědomou kvalitou. Atd.Atd.Atp.
Tolik můj první příspěvek k tomuto tématu. Příště bude čas se soustředit na další aspekty a předpoklady štěstí. Ale skutečně: smysl života člověka a tedy i lidstva spočívá v hledání a nacházení štěstí. Hledání a nacházení je však proces. Proces však pro člověka znamená také vývoj a evoluci (rozpad a devoluci si holt lidé nepřejí). A tak nezbývá než konstatovat, že smysl života člověka a lidstva spočívá ve vývoji a evoluci. Bez toho nevznikne nic; ani štěstí, ani láska, ani moudrost, ani harmonie, ani sounáležitost, ani logika, ani umění, ani krása, ani jakákoliv opravdová hodnota či kultura vůbec. My to všechno však chceme, a proto chceme i evoluci.
Přelidnění však takové evoluci brání miliardám lidí, kteří nám nejsou a nemůžou být lhostejní! Proč ne? Protože jsme lidé, a protože i oni jsou lidé. A proto se stokrát vyplatí o přelidnění přemýšlet a pochopit, že ani zdaleka nejde o problém zemí třetího světa, nýbrž o problém nás všech; ano všech, a tedy i těch zemí, kde se zničující následky přelidnění dosud neprojevují v tak extrémní míře. |
 |
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 17/01/2008 : 08:29:12
|
Krom efektivního řešení přelidnění skrze přísnou a celosvětovou kontrolu porodnosti si však nyní povšimněme dalších předpokladů vedoucích ke štěstí.
Jedním z takových předpokladů je absolutní uvědomění, že je to jedině a pouze člověk samotný, kdo má vliv na své štěstí a neštěstí; že je to jedině a pouze on samotný, kdo rozhoduje o tom, kdo a jaký bude nebo kým a jakým se stane; a tedy jestli bude plný štěstí a lásky, nebo neštěstí a nenávisti atp. Nikdy a absolutně nikdy nenese za člověka odpovědnost nějaký imaginární bůh, guru, vyšší moc, duchovní entita, jiný člověk, anděl atd.atd. Právě v tomto odsunutí vlastní zodpovědnosti kamsi do oblak spočívá největší zlo náboženství a sekt, protože člověk se pak stává neschopný, ponížený, nevědomý a nesamostatný – z čehož tyjí všichni vykořisťovatelé. Žádná moc nezasahuje do osudu člověka krom moci jeho vlastních myšlenek a pocitů, na které však má vliv, který se může vzrůstajícím poznáním umocňovat až k téměř úplnému sebeovládnutí. Jistě, že mají vliv i další faktory, jako jsou geny, výchova, společenské prostředí apod. Pokud však člověk není od samotného dětství vymýván a má patřičné vývojové předpoklady, tak má možnost pochopit míru svého vlivu na svůj osud a tuto míru vývojem umocňovat. A pak z velké části přemůže i genetické predispozice, výchovu, společenské prostředí a okolní svět vůbec; přemožení je myšleno tak, že člověk z těchto vlivů bude vybírat to nejlepší pro svůj rozvoj a nikdy se jimi nenechá vláčet a směrovat tam, kam si nepřeje. Naučí se prostě zpracovávat všechny tyto vlivy ku svému prospěchu a štěstí. Taková je cesta moudrosti a štěstí, přičemž moudrost a štěstí jsou jedno.
Směrodatná je vždy síla vlastních myšlenek a pocitů, které si člověk sám tvoří, vyhodnocuje a zpracovává. Z toho vyplývá, že štěstí se tvoří působením myšlenek a pocitů, které musí člověk určitým způsobem kontrolovat a usměrňovat, aby docílil jejich odpovídajících efektivních důsledků. Každá myšlenka a každý pocit představují vlastně příčinu, která se s absolutní jistotou projevuje odpovídajícím následkem. Aby člověk docílil zdravých, pozitivních a evolutivně prospěšných výsledků, musí bedlivě sledovat, kam a jak intenzivně se ubírá působení jeho myšlenek a pocitů. Když to kontrolovat nebude, tak budou i výsledky působnosti jeho myšlenek a pocitů nekontrolované a to povede k mnohým problémům, komplexům, vadám na charakteru, osobnosti, morálce atd., které si člověk sice nepřeje, ale které si přesto vlastní nevědomostí způsobuje. A kontrola myšlenek a pocitů není nic, co by člověka zbavovalo jeho lidství a spontánnosti, je tomu právě naopak. Jedině díky této kontrole může člověk docílit výsledků, které si přeje, asi jako cyklista dojede do cíle jen tehdy, když bude pevně svírat řidítka a směrovat své kolo patřičným směrem. Když cyklista pustí řidítka a odevzdá se osudu, tak si nabije hubu, a to i přesto, že mohl věřit, že ta řidítka vede sám bůh. Stejné je to evidentně i s člověkem. Vzdá-li se moci nad svým životem, tak se stane bezmocný a jeho cesta bude plná pádů a neštěstí, nehledě na to jaké fantazijní postavě svůj osud odevzdává.
První předpoklad štěstí tedy spočívá v prohlášení: já jsem bůh, já jsem plně zodpovědný za svůj život, já určuju směr svého prožívání a své životní cesty. Už slyším námitky, že se prý jedná o egoizmus a malý červíček se vzpírá a rouhá proti samotnému bohu. Člověk zde ale není z milosti, nýbrž z lásky. I z toho vyplývá, že člověk má cítit zdravou úctu, a nikoliv nesmyslnou poníženost. Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby svůj život žil evolutivně, sebevědomě a důstojně, neztrácejíc však úctu a respekt před nekonečným dynamickým univerzálním celkem. Člověk nestojí pod mocí přírody, nebo vesmíru, on stojí v rámci této moci a je její smysluplnou součástí. A proto se musí nadechnout čerstvého vzduchu a odhodit všechen nábožensko-sektářský balast, který mu dělá ze života pravé peklo; a to i přesto, že lidé, kterých se to týká, tvrdí opak. Jakkoli vášnivě prohlašují, jak je jejich víra prospěšná atd., výsledkem této víry je vždy nelogika, iracionalita, klam, iluze, neschopnost a neštěstí. Jen pravda je totiž šťastná, klam zůstává po všechny časy nešťastný, i když tvrdí opak. Toto tvrzení vyplývá totiž z dalšího sebeklamu a namlouvání a nemá nic co dělat se skutečným prožíváním.
Nakonec je třeba dodat, že víra vlastně z historického hlediska představuje přirozenou vývojovou tendenci a nemá a nesmí se nikomu brát. Doba však uzrává k přechodu od víry k efektivnímu vědění a poznávání; a to nejenom nějakému pojmovému a abstraktímu vědění, nýbrž k vědění založenému na praktické zkušenosti a praktickém realizování života. Co si člověk v sobě samotném nemůže dokázat a co nemůže vidět v projevech světa, společnosti a přírody, to musí odhodit, nebo se k tomu vrátit později, až bude mít více zkušeností. Tento proces vyžaduje cit pro realitu, neboť je velmi snadné začít jako pravdu přijímat věci nereálné a nepravdivé. |
Edited by - Ondra on 17/01/2008 08:45:24 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 18/01/2008 : 10:15:39
|
Pavle.
Na tvojí otázku je jediná možná odpověď a to slovem ne. To co je štěstím pro jednoho, může být neštěstím pro druhého. Ty se můžeš dívat příkladně na boháče a říkat si, že být tak bohatý musí být štěstí. Jenže ten boháč se mnohdy nemá ani kdy vyspat a jeho děti žijící v blahobytu se nudí a mnohdy propadnou drogám a je častým případem, že spáchají sebevraždu z deprese.A tak mnohdy ten boháč závidí tobě, že máš čas si život pěkně v klidu prožít. Pro některé lidi je cestou ke štěstí třeba jen vyspat se ve vlastní posteli a dosyta se najíst. Vzpomeň si na případ bezdomovce, který zachránil dítě z kontejneru. Za ten čin byl odměněn tím že mu Nova zaplatila obědy na celý rok a dostal i nocleh. Jenže on si díky tomu uvědomil, že se bude po čase muset vrátit do stejné bídy jako předtím a spáchal sebevraždu. Za komunistů by tento člověk měl pracovní povinnost a nejspíš by se ani netsal bezdomovcem,ale zase by byla řada nešˇastných podnikavých lidí, kteří by byli bržděni a omezováni. Nikdy nemohou být spokojení a štatni všichni,ale můžeš být šťastný ty, pokud se dokážeš srovnat se svým stavem, pokud nebudeš nikomu závidět a pokud najdeš v sobě schopnosti, které dokážeš dát druhým.Tehdy vytvoříš v lidech lásku a ta je povede k tomu, aby dávali své schopnosti tobě. Toto je cesta ke štěstí, ke skutečnému štěstí, které však ucítíš nejsilněji tehdy, když komusi své schopnosti dáš a uvidíš radost v jeho očích. Pamatuj, že skutečnou radost má většinou dárce. Budeš li se snažit aby byli šťastni všichni, vstoupíš tím do bludiště ve kterém zabloudíš,protože toto nemá řešení.
Vtip na závěr: Soused Vomáčka přišel do nebe. Pánbůh mu povídá." Byl jsi celý život spravedlivý a proto tě splním jedno přání." Soused se zamyslí a říká." Soused má prase." Pánbůh řekne chápavě." A ty bys ho chtěl také, viď?" "Ale né, já bych bYl šťastný, kdyby mu chcíplo."
A nyní mně řekni."Mohou být šťastní všichni?
MB |
|
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 18/01/2008 : 11:04:15
|
Úplné štěstí lze podle mne zažít v dokonale souladné společnosti, kde budou v souladu všichni a všechno, tedy všichni lidé a ostatní živé organismy a neživá příroda. Takováto souladná společnost dle mého názoru předpokládá svobodnou a skutečnou dohodu všech živých a mrtvých (oživených na základě zachovalého genetického kódu jakéhokoliv živého jedince) organismů o všech otázkách, které zároveň zcela ovládnou přírodu. K takovéto dokonalosti dle mého názoru směřuje evoluce přírody v nekonečném čase.
Stále větší až úplné ovládnutí přírody je však vždy spojeno s rizikem vlastního sebezničení, proto čím větší moci na základě vědeckého poznání společnost všech živých organismů dosáhne, tím více by měla být souladná, aby nezničila sama sebe, platí to však i naopak, čím více je společnost všech živých organismů souladná, tím větší moci na základě vědeckého poznání (kooperace) dosáhne, obojí je podle mne důsledek zákonu evoluce přírody. |
|
|
|
Pavel Kadlček
Nový uživatel
9 Posts |
Posted - 18/01/2008 : 20:42:23
|
Díky všem za reakce.
Já osobně si myslím, že všichni lidé by mohli být šťastní pouze tehdy, pokud by každý žil ve svém vlastním světě, potažmo ve svém vlastním vesmíru (ve své vlastní realitě). A v tomto vesmíru by se dělo všechno právě tak, jak by si tento daný člověk přál. Myslím totiž, že šťastný je člověk tehdy, když nepociťuje potřebu cokoliv měnit. A jak trefně a vtipně dokazuje Milosolav Bažant v jediném světě s mnoha lidmi (v našem světě) tohoto dosáhnout dost dobře nejde, neboť co udělá šťastným jednoho, může udělat nešťastným jiného.
Mohla by být řešením například virtuální realita? Každý člověk by si mohl navrhnout a kdykoliv upravit všechno ve svém vlastním světě. Všechny jeho smysly by mohly vnímat právě to, co by chtěl. Stačilo by jen pomyslet. Dokonce by člověk nemusel mít ani svou vlastní původní podobu. Naprostá svoboda v rozhodování a v konání. Pro každého. Avšak otázkou je, jak tuto virtuální realitu sestrojit a jak zajistit její nepřetržitou a dokonalou funkci.
Je vůbec možné takovou virtuální realitu vytvořit?
Já myslím, že ano. Dnes možná ještě ne, ale v budoucnu bude taková věc zcela jistě možná. Vždyť člověk vnímá svět pouze skrze své smysly a postupem času si vytváří určitý obrázek o tom, jaký tento svět je.
Možná se vám už někdy stalo, že jste poslouchali hudbu nebo se dívali na film či hráli nějakou počítačovou hru a úplně přestali vnímat zvuky okolí. Pokud ano, pak se vám podařilo dokonale ošálit svůj sluch a částečně i mozek. Teď stačí to samé provést ještě s vašimi ostatními smysly a je to. Virtuální realita. Původní svět již nevnímáme. Vnímáme pouze to, co se dostane do našeho mozku. Vytvořit virtuální realitu by tedy nemuselo být vůbec nereálné.
Zda ale nakonec každý člověk bude doslovným pánem svého vesmíru ve své vlastní realitě je otázkou, na kterou nelze s jistotou odopvědět. Možná by to znamenalo štěstí pro všechny... možná ne. Každopádně by se muselo vyřešit ještě mnoho velmi složitých otázek. Avšak kdo ví... možná, že to tak nakonec dopadne. Ale to už nám bude jedno, protože my se této doby buďto vůbec nedožijeme nebo to, že jsme ve virtuální realitě nedokážeme ani poznat. |
Edited by - Pavel Kadlček on 18/01/2008 20:46:40 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 19/01/2008 : 10:40:36
|
Pavle Kadlčeku.
To co jsi zde popsal není až tak naereálné.Jdi se někdy podívat do ústavu pro choromyslné a uvidíš tam lidi kteří mají vlastní svět a ten vnější skutečný vůbec, či téměř vůbec nedokáží vnímat.Že by tio však vedlo k jejich štěstí není možné jednoznačně tvrdit a někdy to vede k jejich absolutním depresím a úzkostem. Navíc jsou zcela závislí na pomoci okolí a nejsou schopni se postarat sami o sebe. Podívej se na to pozorně, protože takový by byl ten svět o kterém hovoříš, jen by tam chyběli ti zdraví, kteří se o ty s vlastním světem Matrix starají.
Znám jedinou cestu ke štěstí a tou je mít lidi kolem sebe natolik rád, že jim chceš dávat své schopnosti.Potom tvoje schopnosti porostou a oni tě budou odpovídat darem schopností ssvých.Touto cestou ke štěstí jde mnoho obyčejných prostých lidí, možná zhledem k tobě i tvoje rodiče. Tato cesta však nebyla definována a proto si ti lidé neuvědomují že na této cetě ke štěstí jsou. Většinou tvrdí, že ostatní jsou tak dobří, že oni sami ani jinak jednat nemohou. A tak si myslím, že když si tuto cestu lidé uvědomí a uvědomí si že jde o zákonitost, že se na této cestě ocitne řada dalších lidí a to štěstí pro všechny bude trošku reálnější.
MB |
|
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 19/01/2008 : 12:16:37
|
Čím více je (logicky) souladný model světa obsažený v lidské duši, resp. mozku, tím je podle mého názoru určitý člověk šťastnější a zároveň tím více se tento člověk podle mého názoru přibližuje dokonalému poznání skutečného světa. Čili shodnou-li se všichni nebo valná většina dotčených lidí na určité myšlence, protože jde o exaktní poznání přírody, a skutečně jde o takovéto exaktní poznání přírody (je v souladu s myšlenou přírodou), pak jde podle mého názoru vysoce pravděpodobně o skutečnost existující ve skutečném světě a člověk se stává šťastnější.
Podle mého názoru subjektivní vývoj každé lidské duše nutí člověka k zdokonolování (logického) souladu jeho modelu světa obsaženého v jeho duši, resp. mozku, jinými slovy k zdokonalování jeho rozumu. Objektivně lze mluvit o důsledku evoluce přírody a jejím nuceném zdokonalování souladu lidské společnosti založeném na výše popsaném zdokonalování lidského rozumu. Jestliže by člověk v rámci výše popsaného zdokonalování rozumu zdokonalil své exaktní poznání přírody a nezdokonalil svou sociální inteligenci, tedy soulad společnosti, zničil by zřejmě v následných válkách sám sebe pomocí své moci.
Proto by se každý člověk měl podle mého názoru snažit o zdokonalení souladu modelu světa obsaženém v jeho duši, aby podle svých sil odstranil co možná nejvíce rozpory tohoto modelu světa v jeho duši. To přepokládá zřejmě, aby činil dobro svým bližním, ale i ostatním lidem a živým tvorům, a to jak vůči dobrým lidem tak vůči zlým jedincům, které by se snažil vychovat k dobrému pomocí přiměřených trestů. |
|
|
|
Pavel Kadlček
Nový uživatel
9 Posts |
Posted - 19/01/2008 : 13:13:37
|
(nejen) panu Miloslavu Bažantovi:
Na začátek jen taková poznámka. Moje jméno v pátém pádě se správně píše takto: Pavle Kadlčku, nikoli Pavle Kadlčeku. To jen tak pro úplnost. Teď už ale k mé reakci:
Jsem si téměř jistý, že i choromyslný člověk dokáže vnímat reálný svět. Jenom ho vidí trochu jinak než druzí. Ale to platí pro každého člověka. Jak pro ty “choromyslné“, tak pro kohokoli jiného. Nikdo z nás není stejný. Nikdo z nás nemůže vnímat svět stejně jako někdo druhý. Každý ho vnímá trochu jinak.
A srovnávat virtuální realitu s ústavem pro choromyslné se mi jeví jako poněkud nešťastné, protože jsou to dvě naprosto odlišné věci. Ve virtuální realitě byste nebyli sami (pokud byste samozřejmě nechtěli). A navíc, nebyli byste vůbec nijak omezováni. Prožívali byste naprostou svobodu, což se o ústavu nedá ani zdaleka říct. Pobyt ve virtuální realitě rozhodně není pobytem v ústavu.
Dále bych chtěl říct, že dosáhnout štěstí tak, jak popisujete dost dobře nejde. Cituji: Znám jedinou cestu ke štěstí a tou je mít lidi kolem sebe natolik rád, že jim chceš dávat své schopnosti.Potom tvoje schopnosti porostou a oni tě budou odpovídat darem schopností ssvých.
Konec citátu.
Pokud jsem to správně pochopil, tak předpokládáte, že člověk, když bude mít ostatní rád, a bude se s nimi dělit o své schopnosti a vědomosti, bude od těchto lidí dostávat to samé. V podstatě to je něco jako „karma“ nebo známá věta „Nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě.“ (Pokud se mýlím, opravte mě). Ale zkušenosti nás učí, že tak to na světě prostě nefunguje. Člověk se může chovat k druhým sebelépe, ale i přesto nebo možná právě proto se najdou tací, kteří budou této dobroty zneužívat. A vy šťastní nebudete.
Ale zpět k virtuální realitě. Přiznávám sice, že praktické provedení opravdové virtuální reality je velice, velice složité a ještě dlouho nebude zřejmě proveditelné. Ale rozhodně si takovou realitu můžeme (alespoň teoreticky) představit už dnes. A jednou se v ní možná ocitneme.
Možná, že se mnou nebudete souhlasit, ale to mi nevadí. Každý z nás má právo na svůj vlastní názor. Jsem ale moc rád, že jsou lidé, které tato témata zajímají a jsou ochotni se o nich bavit.
|
|
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 19/01/2008 : 16:20:53
|
Ahoj Pavle,
samozřejmě respektuji Tvůj názor, ale něco tak šíleného a nesmyslného jsem ještě neslyšel! Chtěl bys vytvořit štěstí tím, že člověka odtrhneš od skutečného života, že budeš tvořit virtuální vesmíry?
K tomu není co dodat. |
|
|
|
Pavel Kadlček
Nový uživatel
9 Posts |
Posted - 19/01/2008 : 17:13:01
|
Zdravím tě, Ondro,
chápu, že získat štěstí pro každého skrze virtuální realitu je velice diskutabilní téma. Já o tom také stále pochybuji a kladu si spoustu otáuek. Nicméně vycházím z předpokladu, že člověk je šťastný právě tehdy, když necítí potřebu nic měnit nebo pokud má moc věci měnit. A nutno říct, že v normálním světě tuto potřebu cítíme téměř neustále i když moc ke změnám nám často chybí. Proto se mi jako velice zajímavé řešení zdá vytvoření virtuálního světa pro každého člověka, ve kterém by se všechno dělo právě tak, jak by ten konkrétní člověk sám chtěl. A jestli je můj předpoklad správný, tedy jestli se člověk cítí skutečně být šťastný když nepociťuje potřebu nic měnit resp. tuto potřebu cítí, ale má moc věci měnit, pak na tomto světě (v této realitě) toho dosáhnout nikdy nelze. A už vůbec ne pro všechny lidi. Virtuální realita by něco takovíého umžnit mohla.
Co se týká odtržení od, jak ty říkáš, reálného světa, pak mám tuto odpověď: Člověk by mohl ve své virtuální realitě mít klidně celý svět, který znal dřív, jenom s tím rozdílem, že by měl předpoklady k tomu být šťastný (viz výše).
Jediný problém je v tom, že nevím, jak by se provoz dal zařídit technicky a jak se vyrovnat ve virtuální realitě s člověkem jako takovým. S jeho fyziologickými potřebami a s jeho přirozenými vlastnostmi.
Jak říkám, štěstí ve virtuálním světě je čistě hypotetická myšlenka, ale snažím se na ní pracovat. Možná je nesprávná a možná se nic tkaového nikdy nepodaří, ale potřebuji si to alespoň promyslet a ověřit. A i díky tomuto fóru mohu tento koncept dále rozvíjet, dívat se na něj z jiných úhlů pohledu a hlavně hledat chyby, které má. |
|
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 19/01/2008 : 19:01:39
|
Pavle,
musel by jsi zabránit lidem zvyklým jednat podle pravidel své virtuální reality, tedy i v rozporu se základními morálními pravidly, jako: Nezabiješ apod., aby takto jednali ve skutečném světě. Toto by bylo možné pouze jejich určitým spoutáním jako v ústavu pro choromyslné, jak uvádí Miloslav Bažant. |
|
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 19/01/2008 : 21:55:43
|
Ahoj Pavle,
je dobré, že se na věc sám díváš kriticky
Zajímavá je myšlenka, že člověk je šťastný právě tehdy, když nechce nic měnit. Jsem přesvědčen, že to neplatí obecně. Tady jsou argumenty: stav, kdy se nic nemění, je stagnace. Nic jako stagnace však v přírodě ani vesmíru nikdy neexistovalo, neexistuje a existovat nebude, a proto nikdy není možné ani žádoucí dosáhnout stavu, kdy se nic nemění. Žádoucí to není proto, že člověk je na světě, aby se vyvíjel a nikoliv aby stagnoval. Z toho je jasné, že stav, kdy člověk nic nemění, je nedosažitelný a nelogický.
Je však pravdivé, že člověk ke štěstí potřebuje určitou jistotu a životní zakotvení; takříkajíc pevnou půdu pod nohama. K tomu je nezbytné, aby měl jasně rozpoznaný rámcový smysl svého života a rámcové prospěšné cíle, které sleduje a jichž cílevědomě dosahuje. Pokud jsou tento smysl a cíle v souladu s danými přírodně-univerzálními zákonitostmi, pak člověk nastoupil pozitivní dráhu své seberealizace a sebezdokonalení a rozhodně si nepřeje něco na tom měnit. Člověk díky těmto svým ideálům, kreativním plánům a rozpoznaným směrnicím svého života atp. nachází jistotu, soustředění a směr svého života, který je v tomto ohledu stále stejný a tedy neměnný; přesto však dynamický. A tato jistota a svobodně určená kreativní seberealizace vede mj. k sebejistotě, pozitivnímu náhledu na sebe sama a proto nutně i ke štěstí. Dá se tedy říci, že člověk je šťastný, když určité pozitivně-tendenční věci ve svém životě nechce měnit, protože jej tyto věci naplňují, vedou ho k všestrannému rozvoji atd.atd. Přesto jsou však i tyto tendence v pohybu a změně, jakkoliv jejich podstata zůstává neměnná. Z toho vyplývá, že část Tvé myšlenky má své opodstatnění, avšak právě a jenom v tomto kontextu.
Nic v tomto kontextu nemá co dělat s vytvářením virtuální reality. Člověk nikdy nemůže být šťastný tím, že obelže svůj mozek nějakou primitivní – uměle vytvořenou – 'realitou'. Štěstí je vnitřní dynamický stav, který je duchovní, myšlenkové a pocitové povahy, a který je pevně spjat s univerzálně-pravdivým BYTÍM a životem v tomto BYTÍ. Toto BYTÍ je člověkem absolutně nenahraditelné a žádný program – byť sebedokonalejší – neobsahuje ani bilióntinu bilióntiny souvislostí skutečné reality. Takovéto ambice nejenom, že jsou nemožné, ale jsou i naprosto nesmyslné. Vedou k odtržení od života, od lásky, od přírody a od čehokoliv, co je pravdivé. A to je absurdní.
Cesta ke štěstí je právě opačná. Je to hledání vztahu k tomu co je, a nikoliv k tomu, co není; k tomu, co je pravdou a nikoliv k tomu, co je iluzí. Toto hledání samo přináší naplnění a štěstí, které je však u člověka vždy relativní a nikdy absolutní. Hledání je proces a evoluce.
Proč byl člověk zrozen do tohoto světa? Snad proto, aby si vytvořil jiný? Anebo proto, aby jej poznával? Celé miliardy let musely uplynout, než první člověk spatřil světlo světa. Má snad člověk tyto miliardy let logického vývoje zahodit a uchýlit se k počítačové hře?
Můžu tuto tezi o virtuální realitě sledovat z jakéhokoliv úhlu pohledu, můžu o tom napsat knihu. Je to vždy nesmysl!
Pozitivní na tom je, že to člověka nutí k přemýšlení a k rozvíjení argumentů. To se musí nechat
|
Edited by - Ondra on 19/01/2008 22:02:28 |
|
|
|
Pavel Kadlček
Nový uživatel
9 Posts |
Posted - 20/01/2008 : 10:32:22
|
Ahoj Ondro,
vycházím nikoli jen z předpokladu, že člověk je šťastný právě tehdy když nechce nic měnit ale také že je šťastný pokud má moc věci měnit. Ve virtuální realitě je podle mě možné dosáhnout štěstí právě proto, že člověka k ničemu nenutí (nemusí nic měnit), ale na druhou stranu mu dává obrovskou svobodu (může změnit naprosto cokoliv).
Tady ovšem narážím na problém: kdyby člověk začal o virtuální realitě (o svém světě) přemýšlet tak, jako někteří lidé přemýšlejí o našem světě, pravděpodobně by dříve či později přišel s podobnou otázkou: ,,Co by se stalo, kdybych nechal svůj svět zhroutit?“ A protože vycházíme z předpokladu, že ve virtuální realitě má člověk moc udělat, co chce, pak by nezbývalo nic jiného než aby se virtuální realita opravdu zhroutila. Avšak pak by tento člověk neměl kde žít. Ale co by se s ním stalo? Zemřel by? Virtuálně? Nebo doopravdy? V tomto případě by zřejmě muselo přijít nějaké omezení. Bohužel. Což by znamenalo, že virtuální realita by nebyla 100% svobodná. Ale jak tento problém řešit vskutku nevím.
Ale pokračujme dál: Napsal jsi, že, cituji: Člověk nikdy nemůže být šťastný tím, že obelže svůj mozek nějakou primitivní – uměle vytvořenou – 'realitou'.
Konec citátu.
A já se ptám: ,,Co je to primitivní realita?“ Byla by virtuální realita primitivní, kdyby vycházela z našeho světa? Kdyby vypadala naprosto stejně jenom ty bys v ní měl moc, kterou v normálním světě nemáš?
Dále píšeš, cituji: Takovéto ambice nejenom, že jsou nemožné, ale jsou i naprosto nesmyslné. Vedou k odtržení od života, od lásky, od přírody a od čehokoliv, co je pravdivé. A to je absurdní.
Konec citátu.
Pravdivé je právě a jenom to, co lidský mozek vnímá jako pravdivé. Lidé jsou schopni vidět svět jen skrze určité filtry (své smyslové orgány). A to, co pozorují skrze tyto filtry považují za realitu, za pravdu, za skutečnost. Ve virtuální realitě by se člověku dostalo všeho, na co byl zvyklý z normálního světa (včetně lásky, včetně přírody, včetně života).
Přiznávám, že technické provedení dokonalé simulace světa je velice složité, ale četl jsem již několik vědeckých článků, které tuto možnost nevylučují. A nemusel by ani být problém vytvořit takovýto svět několikrát resp. několik milionkrát. Hlavním pokrokem ve vývoji takovéto virtuální reality by měl být především dostatečně výkonný počítač. Dnes se mluví většinou o počítačích kvantových, které by měly být schopny nesrovnatelně vyšších výkonů, než ty dnešní nejvýkonnější.
Samozřejmě k vytvoření dokonalé simulace světa je potřeba tento svět pochopit. A k tomu vede ještě hodně dlouhá cesta (a kdo ví, jestli někdy vůbec svět zcela pochopíme).
Dál pak píšeš, že, cituji: Cesta ke štěstí je právě opačná. Je to hledání vztahu k tomu co je, a nikoliv k tomu, co není; k tomu, co je pravdou a nikoliv k tomu, co je iluzí. Toto hledání samo přináší naplnění a štěstí, které je však u člověka vždy relativní a nikdy absolutní. Hledání je proces a evoluce.
Jenže ve virtuální realitě by se ti nezdálo, žes objevil nebo našel něco, co není. Abych řekl pravdu, já osobně si nedovedu představit, jak bychom objevovali něco, co neexistuje. Protože pokud něco není, pak to nemůže existovat.
Proč byl člověk zrozen do tohoto světa? Na to opravdu odpovědět s jistotou nemůžu. Ale jsem přesvědčen o tom, že to mělo svůj důvod. Avšak jaký? To nevím. Je to podobné jako se ptát, jaký byl účel vzniku vesmíru. Otázka, na kterou (alespoň dnes) nelze s jistotou odpovědět. Ale pokud je vývoj člověka logický (a já jsem si téměř jistý, že je) a vznik vesmíru je rovněž logický, pak i touha člověka po štěstí je logická a i to, že se ji snaží najít třeba skrze virtuální realitu.
Koncept virtuální reality jako nástroje pro dosažení štěstí je nutné podrobit mnohým zkoumáním, aby se ověřilo, zda je správný, či nikoliv. Protože každou chvíli narážím na další otázky, které tento koncept vylučují, a i když se je podaří vyřešit, nevím kolik takových otázek ještě může přijít. |
|
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 24/01/2008 : 12:09:15
|
Člověk má zásadní moc nad celým svým myšlením, cítěním, jednáním a prožíváním. A protože myšlení, cítění, jednání a prožívání tvoří klíč ke štěstí, tak má člověk zásadní moc i nad svým štěstím a neštěstím. Z toho plyne, že člověk má moc věci měnit. Aby tuto moc mohl efektivně využít, tak si ji především musí uvědomit a učinit jí středovým, základním bodem svého myšlení; bodem, ze kterého všechno vychází a kolem něhož se všechno točí. Ten, kdo si vytvoří tento pevný bod, tak skutečně může pohnout světem a hlavně sebou samotným. Oproti tomu ten, kdo si stále opakuje, že nad svým životem nemá žadnou moc, tak ji skutečně mít nebude, protože takovéto myšlenky jsou velmi autosugestivní a ovlivňují tímto směrem i podvědomí, které zase zpětně ovlivňuje vědomí; a tak vzniká začarovný energetický kruh, jehož intenzita se stále umocňuje, a to až do té míry, že se člověk stane bezmocnou figurkou; a sice z vlastního přání!
Z toho ihned vypývá, že všechny předpoklady ke štěstí má člověk od přírody dány. Pokud má člověk přirozený neutrální prostor ke svému vývoji, tak má možnost tyto předpoklady uvést v praxi. To, že si většina lidí svoji moc dosud neuvědomuje ještě neznamená, že tato moc prostě neexistuje a je tedy třeba tvořit nějaké virtuální světy.
Zdrojem a pramenem této moci člověka je potom jeho vlastní vědomí. Tam se tvoří vše, co se týká celého jeho života. Tam vznikají myšlenky, pocity, přání, ideje, názory, sny, touhy, ideály atd., které se teprve poté projevují navenek a tedy ve vnějším materiálním světě. Všechny tyto vnitřní věci určují věci vnější. Když tedy člověk ovládne své vědomí, tak ovládne i celý svůj vnější život a bude si jej utvářet plně ke svému obrazu a představě. To, že člověk dosud neovládá své vnější materiální věci, okolnosti a situace svého života má příčinu v tom, že dosud neovládá ani sám sebe; a to i přesto, že tuto moc (ovládání sama sebe) v každém ohledu má, že tato moc leží v každém případě u něho samotného. Stačí rozpoznat zákonitosti funkce vědomí a podvědomí a člověk si otevírá bránu k ovládnutí svého života. To však není nic lehkého a krátkodobého, nýbrž je to spojeno s celoživotní tvrdou evolucí sebe samotného.
Často vzniká mylný dojem, že když lidé zatím něco nedokážou, nebo si toho nejsou vědomi, tak to prostě neexistuje. Pravda a současný názor většiny jsou však dvě často velice odlišné věci; alespoň zatím. A proto má člověk zásadní a směrodatnou moc nad svým životem i přesto, že to miliardy – hlavně v důsledku bludného působení náboženství a sekt – nechápou a odmítají připustit.
Správná rámcová životní cesta spočívá v odhalování daných fungujících přírodních zákonitostí, které se v každé vteřině odehrávají ve všech svých podobách a variacích. Je to cesta, která se přibližuje k reálnému stavu a nikoliv k tomu nereálnému. Cesta virtuální reality nejenom, že nevede ke štěstí, ona vede přímo do pekel a zničení celé lidské kultury vůbec. Cesta ke štěstí vede skrze odstraňování všech iluzí a nikoliv skrze jejich vytváření. Iluzí už je na tomto světě i tak více než dost a výsledky takových iluzí je možné pozorovat všude kolem: totální likvidace celého pozemského ekosystému a všechny problémy, neřesti, zvrholosti atd.atd.atd. Pravda vede ke štěstí a iluze k neštěstí. Tvorba virtuální reality rovněž představuje zbabělý útěk od všech problémů kamsi do světa klamu. Je to hloupé, nebezpečné a naprosto nesmyslné.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 24/01/2008 : 16:21:00
|
Ondro.
Bylo by to dobré,ale vadí mně maličkost a to jak užíváš slova moc."Člověk má moc". Já vím, že je to zcela obvyklý slovní obraz a obvyklé užití tohoto slova,ale ve výsledku spůsobuje, že tomu kdo toto slovo takto užívá znemožňuje pochopit oč ve skutečnosti jde. Zamysli se trošku a poznáš, že nemluvíš o moci, ale o schopnostech." Mám určité schopnosti a mám na vybranou, zda je využiji ve prospěch druhých, nebo ve prospěch svého já a své uznané pravdy. Výsledky obou jednání jsou protikladné a přesto dochází ve tvojí paměti při vyslovení tohoto slova k aktivaci kladných i záporných informací. Ty poté nevíš zda se jedná o klad, či zápor. Můžeš oprávněně tvrdit, že tvé použití slova moc je správné a běžně užívané, protože je takto užívají téměř všichni lidé a toto použití je slyšet i ve zdělovacích prostředcích. Ano, je obvyklé ,ale pokud chceš lépe chápat svět kolem sebe,pak se vyplatí užívat slova schopnost a vědět, že dám li svou schopnost druhým lidem, získávají jakési příjemno a vzniká v nich láska k tobě, která je vede k tomu, aby svoje schopnosti dávali tobě a tak získáváš často víc, než bys získal zneužitím těch nejsilnějších schopností ve prospěch svého já a uznané pravdy. Využiješ li však schopnosti ve prospěch svého já, či své uznané pravdy, ten druhý tím cosi ztratil a vzniká v něm odpor k tobě, který jej vede k hledání a následnému zneužití jeho schopností ve tvůj neprospěch a tak jsi chtěl zneužitím schopností cosi získat a mnohdy jsi ztratil mnohem víc. Já bych užíval slova moc pouze v případě zneužití schopností ve prospěch svého já a uznané pravdy a pro využití schopnosti ve prospěch druhých bych vytvořil slovo nové, příkladně min. Když by bylo poté vysloveno moc, nebo min, věděl bys přesně oč jde a věděl bys to ihned, neboť bys zbytečně neaktivoval polárně opačné informace.
Pokud bych tě toto chtěl doporučit, pak to užívej zatím pouze v soukromí, jen proto abys dokázal přesně zařadit jednání ostatních lidí a třeba si dokázal vybrat mezi jednáním moc a min. Kdybys toto užíval veřejně, stal by ses nekompatibilním, do doby, kdy toto lidé pochopí a uznají za výhodné. Pokud to zvládneš, pak se vrať ke svému příspěvku na který reaguji a náhle uvidíš, kolika chyb ses dopustil.
MB |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Lze učinit všechny lidi šťastnými?
