| Author |
 Topic  |
|
Mathew
Nový uživatel
Czech Republic
44 Posts |
 Posted - 07/12/2007 : 09:32:58
|
[quote]Originally posted by noemus
OPRAVA - TOHLE TU BÝT NEMĚLO:
Tedy jednička s nekonečným počtem nul, z nichž každá obsahuje nekonečný počet jedniček, z nichž každá obsahuje nekonečný počet nul...
Zdá se že matematice rozumíš lépe než já, soudě z tvé odpovědi Davidovi, myslíš že je to udržitelné, lépe řečeno, dá se z toho reálně vycházet, nebo takové tvrzení opravdu nemá rozpor? Rád si nechám poradit, nechci ve svých úvahách vycházet z pomýlené hypotézy.
A ještě se vrátím k základní otázce.
"1" je jen způsob vyjádření a netvrdím, že je dokonalý, neboť v důsledku se i sama jednička stane podmnožinou, pokud zapojím onu nulu. Najednou je nutné definovat nejen 1 a 0, ale i vztah mezi nimi, který by měl být taktéž vyjádřitelný matematicky.
MĚLO TU BÝT TOHLE:
Jak souvisí Cantorovo discontinuum s jedničkou?
To přeci vzniká když z jednotkového (tohle myslíš??) intervalu odeberu prostřední třetinu a potom ze zbylých intervalů zase prostřední třetinu a tak dále do nekonečna... To je sice zajímavé, ale úplně z jiných důvodů. Jedná se totiž o nespočetnou množinu, která má tedy "stejný počet" bodů jako jednotkový interval, ale která na druhou stranu nemá žádnou "velikost", součet délek zbylých intervalů je nulový. (resp. konverguje k nule)
Co to ale má společného s univerzalitou a s jedničkou??
[quote]
No, mám pocit, že v tomto schématu je ukryt stejný princip, který umožňuje fraktálové členění. Nezdá se ti, že Kochova vločka v podstatě vypovídá o tom samém? Sice je to naopak a jedna třetina se přidává, ale přestaneš-li se problémem zabývat příliš konkrétně a necháš se unést intuicí, necítíš jak je uvnitř obou systémů obsaženo stejné schéma, stejný vzorec? A co to je? Jak to, že může něčemu nekonečně přibývat třetina jeho třetin, aniž by vzrostl obsah, přičemž obvod konverguje k nekonečnu? Jak může mizet v intervalu třetina ho samého, a výsledek úbytku je nulový, nebo chceš-li konverguje k nule.
Tedy Cantorovo discontinuum má mnoho společného jak s fraktálovým rozměrem, tak s univerzalitou a to je nekonečno.
To, co je vskutku univerzální, je aplikovatelné na vše.
Cantorova množina se vyznačuje tímto nekonečnem a univerzalitou a stejně tak fraktýlový rozměr v sobě obsahuje univerzalitu - vnitřní podobnost s (nekonečnou)vnější odlišností.
Použil jsi větu: "něco jako obousměrná jednoznačnost beze ztráty informace", nespatřuješ v ní aplikovatelnost na Cantorovo discontinuum? Vždyť třetina mizí, ale ať začneš kdekoli, zjistíš, že interval, kterému jsi prvotně odebral třetinu je nakonec opět zase jen třetinou jiného intervalu.
A zde se vrátím k metru čtverečnímu, neboť jsem se dostal k tomu, že jednička je stejná v tom, že ji lze nekonečně násobit jí samou a ona nikdy nevzroste, bude stále jedničkou. Lépe řečeno ona musí růst, ale kam? Do jiné dimenze. Proto ona irelevance měřítka a také rozměru. Jedna částice v daném rozměru vyjadřuje zároveň deset tisíc částic v jiném rozměru a tak dále a tak dále. To, co tyto rozměry spojuje je nakonec jedna.
Jak to, že pro jedničku existuje výjimka?
např.: y x y = <y
tento vzorec bude fungovat u celých čísel
10 x 10 = <10 (100)
u zlomků bude vzorec opačný a výsledek bude muset být menší...
ale jedničkazůstává na místě, je středem, nepohybuje se. Jak to? Jak to, že nepatří nikam, jen sama k sobě? Přičemž ji vše obsahuje skrze ono "každá část je zároveň celkem a každý celek je zároveň částí".
Čím tedy jednička vlastně je? Co ten symbol značí?
Je mostem mezi dimenzemi, rozměry či možnostmi.
Existujé dimenze v dimenzích? Obecně je realita považována za trojdimenzionální, někdo již počítá i čas mezi dimenze. Na základě M-teorie se předpokládá realita jedenáctidimenzionální, což si většina lidí nedokáže představit. Co když je jenom jedna realita, jejíž dimenze kovergují jak k nulové hodnotě, tak k nekonečnu?
Mám takovou teorii, že vesmír je jen informace. Která není podstatná pro náš rozhovor, ale může ti osvětlit, proč mi tolik jde o jedničku, neboť ve světle této teorie se jeví tvá věta: "něco jako obousměrná jednoznačnost beze ztráty informace" v poněkud jiném světle. Bez ztráty jaké informace? Absolutní informace.
Představuji si to takhle.
Vědci předpokládají ve vesmíru cosi, co nazývají Higgsovým polem, je to cosi jako duch, který nelze zachytit přístoji, ani zrakem, je předpokladatelné na základě jevů ve vesmíru, stejně jako se dá odvodit že je hvězda dvojhvězdou na základě toho, jak se pohybuje. Vlnověčásticový dualizmus pak umožňuje to, aby se částice projevovaly jako pole, čili jako vlny. Předpokládám, že tachyonové částice by tvořily jakési "tachyonové pole", které by vlastně bylo onou informací. Dejme tomu, zda to tak je, je nepodstatné, důležité by bylo, kdyby vesmír informace opravdu byla.
M-teorie hovoří o strunách jako o základních stavebních prvcích vesmíru, kdy každá částice je jen energi rozvibrovaná na určité frekvenci, tedy informace s daným kódem.
Teď mi trochu pomož.
Když se podívám na prvočísla. Mohou to být taktéž informace s kódem? Základní stavební prvky? Kdy každý takovýto prvek obsahuje jedničku jako onu základní informaci? Kdy jednička je čímsi jako "prvoprvočíslem"?
"3" je je dělitelná jen sama sebou a jedničkou, tedy obsahuje nutně informaci v podobě "1", ale "1" neobsahuje informacei v podobě "3". Z toho mi plyne, že informace "3" je podřízena informaci "1". Dále pak "6", "9", "30"... atd. obsahují jak informaci "1", tak informaci "3" a také mnoho dalších, podle toho jak moc necháme řadu růst. A tak každé z těchot čísel je podřízeno informaci "3", aleono "3" je podřízeno "1". Tedy každé, i to nejsložitější číslo lze nakombinovat z prvočísel. Pro všechny prvočísla je ale společná "1".
Jestli tomu dobře rozumím, tak "3" samo o sobě nic neznamená, je taktéž jen kódem pro něco. Kdy tři znamená kód pro něco, co toto "3" vyjadřuje. Například "tři židle" nám říká, že existuje množina židlí, která obsahuje kód tří. Samotné tři tedy nic nevypovídá, musí být vyjádřením(trojkou) něčeho.
A tak vím, že kód "3" je také univerzální, ale jen v rámci kategorie "vše, co obsahuje tři". V tomto ohledu jsi měl pravdu, že otázka předpokládala odpověď, ale co z toho vyplývá?
Atom, který obsahuje daný počet elektonů, protonů a neutronů má jméno X. X je X, a tento poměr jej určuje jako X, tedy změní li se kód(např. 6-3-2), změní se povaha atomu a on již nebude X, nýbrž Y (např. 6-3-1).
Podívám-li se na zoubek tomu, co je pod všemi kódy(nakolik jsem schopen to odvodit), pak dojdu k oné "absolutní informaci" ke kódu, který je jen jeden a až tím, jak se projevuje, způsobuje existenci kódů jiných. Tedy inforamce, je stejná, ale její formy se mění a vytvářejí tak různost - odlišnost, vnitřní podobnost zůstává. Jsme zpět u fraktálového rozměru, který přesně tatko hovoří sám o sobě: co je fraktálové, je vnějškově nekonečně odlišné, ale vnitřně si podobné. Stejně tak, když použiji Cantorovu množinu. Vyjmu střed z daného intevalu a zjistím, že pokud vyjmu středy ze dvou zbylých intervalů, budou mít stejnou podobu, jako původní interval, ze kterého jsme vyjmul střed, jen měřítko bude jiné. Jenomže měřítko je závislé na pozorovateli, stejně jako rozměr - dimanze. Může to znít nepatřičně, ale přesně to vystihuje to, co mám na mysli: asi před týdnem jsem letěl letadlem a z výšky vypadaly lodě plující po moři, jako by brázdily povrch stuhlého másla - jako by pluly na vodě. Když se podíváš zblízka, zjistíš, že plují ve vodě. Když se podíváš ještě blíž, zjistíš, že voda není nic, než soubor hemžících se částic a povrch lodi s nimi interaguje určitým způsobem....
Tedy takováto zdánlivá patlanina z myšlenek mi nedovoluje jen poklepat si na rameno a říci sobě samému: "Chlapče si pašák, objevil si něco, co už tu dávno bylo a ještě k tomu je to k ničemu." Naopak, dovoluje mi podívat se na realitu jako na něco, co nejsem schopen pochopit jako celek. Toto uvšdomění si, že vnímám jen fragment toho, co je skutečné mi dovoluje s tím také pracovat jako s částí.
Rozuměj mi: je přece neprospěšné, považuji-li zbraň za hračku, tedy za něco, čím není. A myslím, že je stejně neprospěšné, považujeme-li to, co vidíme kolem sebe(Svět) za realitu. Neříkám, že to co vidíme je pravda a ani netvrdím, že je to iluze ve smyslu lži. Tvrdím, že zakládáme naše rozhodnutí na myšlence, že svět kolem nás je tím,jak ho vnímáme a odtud se bere naše trápení - prostě se mýlíme v definici příčiny a tedy nutně ve všech jejich důsledcích.
Navíc mám dojem, že pokud si osvojíme práci s kódem, nikoli s jeho projevy mnoho se tím pro nás usnadní. Také mi to říká, že to, co vnímám smysly je jen část toho, co je. Je možno vnímat víc? Šlo by to skrze mimosmyslové vnímání? A přestala by proto být meditace výmyslem mystiků, a začala by být jen jiným druhem vnímání, který přiníáší nikoli lepší, nýbrž jiné poznatky o realitě? Z Kantova pojmu “Názor” vyplývá, že jsoucno, ke kterému se náš názor vztahuje nás musí afikovat(působit na nás). U lidí se tato souvztažnost projevuje pomocí smyslů. Kant však efektivně upozorňuje na kauzalitu takového jevu. Z jeho myšelenek vyplývá, že ne díky smyslům jsme schopni utvářet si názor v tom významu toho slova, ale, že smysly používáme jako prostředek k vnímání a ony jsou pouze možností k nazírání, tedy k utváření názoru. Jinými slovy, kdyby nebylo smyslů, musela by nutně existovat jiná cesta k utváření názoru, jelikož toto nazírání je samo o sobě souvztažné k danému jsoucnu a smysly jsou jen možné prostředky tohoto nazírání.
Tím Kant již dávno směřoval k tomu, jak jedůležité chápat kauzalitu jevů a nepovažovat nic za definitvní, přičemž je nutno důkladně oddělit záměr od prostředku.
Tato jednotnost informace taky směřuje k tomu, že tato informace je vždy jen vyložitelná, nikdy se nestne definitivní, či absolutní v symbolech.
Bojuje-li někdo za svůj výklad (za svou pravdu), popírá tím vlastně podstatu samu, neboť ta je jen vyložitelná, vždy, ať bude sebepřesnější, půjde jen o část toho, co se snažíme popsat. V tomto ohledu naní naše diskuze neplodná neboť my ukazujeme sobě navzájem své názory, jen tak můžeme ověřit jak moc je náš názor "úzký" vzhledem k realitě. Problém vznikne právě v momentě, kdy začneme dokazovat jeden druhému, že tento můj názor je definitivní a konečný a jediný správný. Proto říkám, že v zárodku mého názoru a celé té mé myšlenkové konstrukce stojí její inherentní nepotvrditelnost, neboť prohlásím-li "již jsem našel vše, co je třeba," teorie se sama zhroutí vzhledem k tomu, co vykládá.
No, to už jsem ale hodně odbočil. Doufám, že jsem trochu osvětlil, proč považuji fraktálový rozměr, stejně jako Cantorovo discontinuum za důležité, jsou to symboly, které velmi přesně a intuitivně vyjadřují podstatu nejzákladnějšího kódu, nebo alespoň nejzákladnějšího, jaký jsem zatím schopen chápat.
|
 |
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 07/12/2007 : 09:46:27
|
Uff to ses docela rozepsal
Nebudu tedy reagovat hned, ale nejspise napisu nejake reakce ohledne techto problemu:
1) Analyza pojmu - zde pujde obecne o otazky typu "co maji spolecneho vsechny ..."
2) Fraktaly a fraktalni dimenze
3) jaky je vyznam jednicky v matematice
O kategoriich a dalsich problemech mluvit nebudu, protoze by se diskuze rozjela moc do sirky, i tak uz jsou uvednea tri temata az moc na jednu debatu a mozna ze na nektere z nich zalozim novy topic abych v tom meli poradek |
|
|
|
Mathew
Nový uživatel
Czech Republic
44 Posts |
Posted - 07/12/2007 : 14:45:19
|
| Díky. Zdá se že to bude směřovat k něčemu smysluplnému...=o) |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 07/12/2007 : 14:48:53
|
quote:
Originally posted by Mathew
Díky. Zdá se že to bude směřovat k něčemu smysluplnému...=o)
Neraduj se předčasně |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 07/12/2007 : 14:53:27
|
quote:
Jestli tomu dobře rozumím, tak fraktál je vlastně vyjádřitelný zlomkem.
Myslíš tím asi fraktální dimenzi, fraktál nejspíš vyjádřitelný zlomkem není.
quote:
Sám jsi ve vysvětlení pojmu fraktál použil frázi: "něco jako obousměrná jednoznačnost beze ztráty informace",
toto tvé vysvětlení je velmi podstatné pro pochopení mého, neboť co je ona informace, která není ztracena?
Myslím, že je na místě abychom si ujasnili co je fraktálem vlastně míněno. Předem upozorňuji, že v tom jak definovat fraktál nepanuje v matematice absolutní shoda.
Za v jistém smyslu standardní bývá považována Mandelbrotova definice fraktálu, jako geometrického objektu, který má Hausdorffovu (fraktální) dimenzi ostře větší než topologickou dimenzi.
Hodnota Hausdorffovy dimenze pak, cituji, udává s jakou rychlostí délka těchto útvarů (či odpovídající veličina při větším počtu rozměrů) roste do nekonečna
Přesnější definici nebo vzorečky uvádět nebudu.
Já jsem vlastně mluvil nemluvil přímo o fraktálech, ale o tzv soběpodobnosti. A proto jsem se zmiňoval o tzv. izomorfizmu, chtěl jsem se vyhnout definici tohoto pojmu, protože bych tě tím nejspíše jen zmátl, ale zmátl jsem tě podle mne i tak. Takže bych to asi měl dovysvětlit. A udělám to nejlépe příkladem.
Za příklad izomorfizmu můžu vzít např rotaci, posunutí nebo zrcadlový obraz nějakého geometrického objektu (tedy podmnožiny (eukleidovského) prostoru)
Izomorfizmem je však také zmenšení nebo zvětšení objektu, nebo nějaká deformace, třeba zmenšení jen v jednom směru, nebo zkroucení, či jiné deformace.
Pro všechny však musí platit, že po zdeformování objektu mohu provést inverzní operaci, kterou daný objekt vrátím do původního tvaru.
Ne všechny tranformace geometrických objektů jsou izomorfizmem, když například během deformace část objektu umažu nebo objekt "rozstřihnu", tak už to izomorfizmus není, v prvním případě proto, že část objektu chybí a nemohu tedy tranformaci vrátit zpátky, a ve druhém případě proto, že tranformace není spojitá. (izomorfizmus musí být spojitý).
Takže ona informace, která není ztracena, je možnost vrátit změnu nazpátek pomocí inverzní transormace, celá původní množina je totiž přítomná i v transformovaném objektu, nic se neztratilo, jen zdeformovalo.
Tolik k izomorfizmu.
A proč jsem vlastně izomorfizmus potřeboval? Soběpodobná množina bývá standardně definována jako množina, která se dá složit z konečného počtu svých "kontrahovaných" (zmenšených) kopií. Tyto kopie jsou právě ony izomorfizmy původního objektu.
Cantorovo discontinuum je soběpodobná množina, je totiž možné jej složit ze dvou zmenšených a posunutých Cantorových discontinuí, a posunutí i změna měřítka jsou izomorfizmy. Křivka Kochové je podobný příklad. Mnoho soběpodobných množin jsou fraktály.
Ne všechny soběpodobné množiny jsou, ale fraktály podle Mandelbrotovy definice, např. vyplněný čverec je možné složit ze čtyř menších čtverců a je to tedy také soběpodobná množina. Nemá ale fraktální dimezi větší než topologickou, takže to fraktál není!
A nutno též poznamenat, že ne všechny fraktály jsou soběpodobné množiny, např tebou zmiňovaná Mandelbrotova množina není soběpodobná, alespoň ne podle uvedené standardní definice.
Existují samozřejmě i alternativní definice soběpodobnosti a i fraktálu, ale těmi se tu raději zabývat nebudu, tohle bohatě stačí.
quote:
Začal jsem se zabývat teorií chaosu, ale zjistil jsem, že pro její plné pochopení budu muset lépe porozumět matematice, což je tak trochu běh na dlouhou trať. Proč to ale říkám, celé mé vysvětlení je nutně sporadické, protože celou věc chápu jaksi abstraktně, kdy jsem si jistý, že jsem pochopil princip, ale ještě zbývá popsat, jak funguje, protože nerozumím jeho jednotlivostem dostatečně. Ted ty, jako odborník, vidíš chybné cesty v mém vysvětlení, a já je připouštím a očekával jsem je, problém je, že nejsou podstatné, protože nenarušují systém.
Ano to je běh na hodně dlouhou trať. A i proto ti radím abys byl opatrnější a neradoval se předčasně. Říkáš, že mé námitky nenarušují (tvůj) systém, to je ale podle mne dost unáhlené. Z mého pohledu to vypadá trochu jinak. Některé mé námitky podle mne vyžadují dosti značnou změnu systému.
A abych Tě opravil, nejsem odborník na matematiku, spíše na informatiku, matematika je jen můj dlouholetý koníček. A je tedy jasné, že i v mých argumentech budou možná mezery. V takovém případě je ovšem nutné na ně jasně ukázat. Ostatně mýlit se může i odborník, nikdo není neomylný.
|
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 07/12/2007 : 14:58:31
|
quote:
Nemohu nesouhlasit, čili otázka je vlastně zavádějící, protože je položena tak, aby vedla k jediné možné odpovědi. (fuj!)
Neřekl bych, že sama otázka "co je společného všemu?" je zavádějící, naopak, je to podle mne dobrá otázka. Co je ale důležité je způsob jakým chci na otázku odpovědět.
Pokud odpovím jako Demokritos nebo Epikuros, tak bych řekl, že "vše je složeno z atomů". Tato odpověď je mnohem přínosnější než odpověd, že všemu je společná jednička. A to proto, že přichází s novými pojmy a na jejich základě se snaží o jakousi rekonstrukci reality. Je to přínosná odpověď, protože přináší nový pohled na realitu. (upozorňuji, že jsem uvedenou atomistickou dopověď značně zjednodušil, není tu totiž místo na podrobnější rozbor)
A je v zásadě lhostejné zda je realita skutečně složena z atomů. Co je podstatné, je fakt, že daná odpověď umožňuje realitu úspěšně vykládat novým způsobem.
Takovouto odpověď totiž mohu vzít jako jakýsi základní kámen dalších úvah, jako novou teorii reality.
Ano, je pravda, že takováto odpověď neplyne z položené otázky, a není tedy "dokazatelná", je to syntetický soud. Ale na druhou stranu, je tato odpoěď alespoň v principu vyvratitelná. A to tak, že se do reality podívám a porovnám závěry vyvozené z mé teorie s pozorováním.
Upozorňuji, že žádná teorie teorie reality není podobným způsobem dokazatelná, protože i když se do reality podívám kolikrát chci, a vše s mojí teorií souhlasí, nemohu mít absolutní jistotu, že "někde jinde" nebo "za jiných podmínek" teorie nepřestane fungovat. I kdyby se to však stalo, mohu starou teorii dále používat na těch místech a za těch podmínek, kde funguje.
quote:
Např.: Na stole jsou tři žluté talíře.
Jestli ti dobře rozumím, měl bych vynést premisu:
"Všechny talíře jsou žluté".(tedy pokud hledám něco, co je společné všemu, mohu říci také "žlutá je společná všem talířům)
To co tu děláš je vlastně analýza pojmu talíř. Stejně tak původní otázka by se dala vykládat jako analýza pojmu jsoucno.
Je zřejmé, že když se ptáš co mají talíře společného, tak už to vlastně víš, jinak bys nemohl poznat co je talíř a co ne, a vlastně bys ani pojem talíř nemohl používat.
To o co ti tedy jde není zjistit co talíř je. Ale jak jej nejlépe slovy charakterizovat. Ty chceš pojem talíř definovat!
Pokud ale odpovídáš, že všechny talíře jsou žluté. Tak se vlastně snažíš nejen o definici, ale o nalezení něčeho nového co by talířům mohlo být společné. Pak už ti zbývají jen dvě možnosti.
Buď uznáš, že již vlastně víš co talíř je a po nalezení bílého talíře řekneš, že definice nebyla vhodná,
nebo změníš svůj pojem talíř (předefinuješ ho) a bílý talíř pro tebe přestane být talířem.
U talířů to vypadá jednoduše. Ale když se lidé pokoušejí popsat (definovat) složitější pojmy, tak je situace značně komplikovanější. A často se tak stává, že existují různé definice téhož pojmu (slova).
Abych se tedy vrátil ke jsoucnům.
Mohu říci, spolu s atomisty, že jsoucno = atom. A bude to pro mne vlastně nová definice toho co jsoucno je. Když ale budu chtít spolu s tebou zjistit co je jsoucnům společné, tak už musím vědět co jsoucno je abych mohl odpovědět. Proto je vlastně, jak tvá otázka, tak tvá odpověď, nedostatečná. Protože neříkáš co tím "vším" myslíš. Jakmile ale zkusíš říct co tím myslíš, tak už vlastně budeš odpovídat na svoji otázku. Tu otázka i odpověď na ni je nutné brát jaksi zároveň.
Těch definic a tedy i odpovědí na tvou otázku je velmi mnoho a dost se liší. Neexistuje jednoznačná odpověď. Odpověď je v tomto případě závislá na tvém výběru. Na tom jak se rozhodneš chápat pojem jsoucno. A také na tom jak s dokážeš poradit se situací kdy je tvá definice v rozporu s pozorováním, tedy jaká kritéria proto tebe budou rozhodující pro zachování tvého názoru nebo jeho změnu.
Proto je filosofie tak obtížná, protože na rozdíl od matematiky nedává tak jednoznačné odpovědi. V matematice jsou pojmy přesně definované a odpovědi z nich je tedy možné jednoznačně odvodit. Ve filosofii, ale většina problémů spočívá právě v různém chápání pojmů a v tom, že se neshodname na jednoznačných definicích. Tím nechci říct, že je nutné přebudovat filosofii po vzoru matematiky, to ne. Ale měl bys to vědět a brát v úvahu.
|
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 07/12/2007 : 14:59:54
|
quote:
James Gleick v Chaosu říká: “Mandelbrot však zjistil, že při zmenšování použitého měřítka délka pobřeží neomezeně roste. V zálivech a na poloostrovech se zjevují další menší a menší zálivy a poloostrovy a to pokračuje přinejmenším až do atomárních měřítek, kde proces konečně končí. Snad.”, ono “snad” je zde velmi důležité, neboť je nutno položit si otázku; proč by měl končit? Není snad možné, že v určitém momentě, kdy měřítko překročí kritickou hranici, stane se nedůležitým?
Co je to ta kritická hranice? V matematice je možné to co si konzistentně definuješ. A to co z toho pak vyplývá. Takže tvé otázky zda je to či ono možné jsou bez pořádného vysvětlení pojmů plané.
quote:
Tedy Cantorovo discontinuum má mnoho společného jak s fraktálovým rozměrem, tak s univerzalitou a to je nekonečno.
To, co je vskutku univerzální, je aplikovatelné na vše.
Cantorova množina se vyznačuje tímto nekonečnem a univerzalitou a stejně tak fraktýlový rozměr v sobě obsahuje univerzalitu - vnitřní podobnost s (nekonečnou)vnější odlišností.
Ještě jednou proč se Cantorovo discontinuum vyznačuje univerzalitou. Co přesně je zde aplikovatelné na vše. Nekonečno rozhodně aplikovatelné na vše není.
quote:
Použil jsi větu: "něco jako obousměrná jednoznačnost beze ztráty informace", nespatřuješ v ní aplikovatelnost na Cantorovo discontinuum? Vždyť třetina mizí, ale ať začneš kdekoli, zjistíš, že interval, kterému jsi prvotně odebral třetinu je nakonec opět zase jen třetinou jiného intervalu.
Jak pochopíš z toho co jsem napsal výše o fraktálech, tak je zřejmé že vím co je Cantorovo discontinuum - příklad soběpodobné fraktální množiny. A velice dobře tedy chápu aplikovatelnost izomorfizmu na něj. Dál to už rozebírat nebudu.
quote:
A zde se vrátím k metru čtverečnímu, neboť jsem se dostal k tomu, že jednička je stejná v tom, že ji lze nekonečně násobit jí samou a ona nikdy nevzroste, bude stále jedničkou. Lépe řečeno ona musí růst, ale kam? Do jiné dimenze.
Když násobíš 2 x 2, tak ona dvoujka také nikdy nevzroste, pouze platí, že po vynásobení dostanu číslo 4, ale dvojka zůstane pořád dvojkou.
A úplně ze stejného důvodu nevzroste ani jednička. Žádné číslo nevzroste. Násobení je prostě operace nad oborem reálných čísel (nebo přirozených, celých, komplexních, ...)
Ano jednička je vyjímečná, umožnuje totiž definovat inverzní číslo k danému číslu vzhledem k operaci násobení. Inverzní je takové číslo, které když ho daným číslem vynásobíš získáš právě jedničku. Jednička je pak speciálním případem jednotkového prvku vzhledem k dané operaci. Jednotkový prvek, je takový který při použití dané operace nezmění hodnotu výsledku, tedy: a + 0 = 0 + a = a, 0 je vzhledem ke sčítání také jednotkový prvek. A podobně 1*a = a*1= a. Dá se dokázat, že pokud pro danou operaci existuje jednotkový prvek, pak je jen jeden, a také, že inverzním prvkem k jednotkovému je sám jednotkový prvek.
Jinka řečeno. To co je vyjímečné na 1 u násobení, je stejně vyjímečné na 0 u sčítání. A obecněji se jedná o vlastnost číselných oborů s nějakou operací, která umoˇžnuje existenci jednotkového prvku. Tímto a dalšími podobnými problémy se pak zabývá teorie grup. Grupa je číselný obor s operací, kde ke každému prvku existuje inverzní prvek, obsahuje jednkový prvek a operace je asociativní. Násobení a sčítání jsou navíc i komutativní.
Groupou ale nemusí být jen množina čísel. Ale i například množina transformací v rovině. Například známá grupa rotací. Jednotkovým prvkem je tu pak rotace o úhel nula stupňů. Inverzním prvkem pak rotace na opačnou stranu, atd.
Tolik k tomu čím je jednička, alespoň z hlediska teorie grup. Z hlediska teorie množin je pak jednička množinou jejímž jediným prvkem je prázdná množina. Nebo v Peanově aritmetice je jednička prvek, který získáme po jednom použití operace succ (successor) na výchozí prvek, tedy nulu. A tak bych mohl pokračovat. Ale pro tebe bude asi nejpodtatnější vysvětlení z hlediska teorie grup.
quote:
Proto ona irelevance měřítka a také rozměru. Jedna částice v daném rozměru vyjadřuje zároveň deset tisíc částic v jiném rozměru a tak dále a tak dále. To, co tyto rozměry spojuje je nakonec jedna.
Proč desettisíc částic v jiném rozměru? Asi myslíš jednotek
Proč by měla "jedna" spojovat použití různých jednotek. (1m2 = 10000cm2, ale stejně tak 10000000mm2 = 10000cm2), jsou to prostě odlišné jednotky, či odlišná měřítka
Jedině v tom smyslu, že v každé veličině a v každém měřítku existuje jednotková velikost. Ale to je přeci naprosto banální věc. Tyto jednotkové velikosti jsou ale nesouměřitelné. V zásadě tedy existence různých měřítek a veličin spíše mluví proti univerzalitě jedničky. Co je jedničkou v jednom měřítku, je v jiném měřítku něčím jiným.
quote:
Existujé dimenze v dimenzích? Obecně je realita považována za trojdimenzionální, někdo již počítá i čas mezi dimenze. Na základě M-teorie se předpokládá realita jedenáctidimenzionální, což si většina lidí nedokáže představit. Co když je jenom jedna realita, jejíž dimenze kovergují jak k nulové hodnotě, tak k nekonečnu?
Mám takovou teorii, že vesmír je jen informace. Která není podstatná pro náš rozhovor, ale může ti osvětlit, proč mi tolik jde o jedničku, neboť ve světle této teorie se jeví tvá věta: "něco jako obousměrná jednoznačnost beze ztráty informace" v poněkud jiném světle. Bez ztráty jaké informace? Absolutní informace.
Realita je jen jedna, ale způsobů jak o ní mluvit je mnoho.. Ty jen o ní mluvíš určitým způsobem. Ale to co říkáš není realita. Mluvíš-li tedy o dimenzi reality, tak vlastně nemluvíš o realitě. Ale o nějaké představě reality u které má smysl mluvit o dimenzi.
Navíc bych byl rád abys vysvětlil co to znamená, že dimenze konverguje (blíží se) k nule a zároveň k nekonečnu. Pokud to tak je, tak nekonverguje, ale diverguje. Evidentně nechápeš co pojem konvergovat znamená. Bylo by asi dobré být opatrnější v používání odborných termínů.
|
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 07/12/2007 : 15:06:20
|
quote:
Představuji si to takhle.
Vědci předpokládají ve vesmíru cosi, co nazývají Higgsovým polem, je to cosi jako duch, který nelze zachytit přístoji, ani zrakem, je předpokladatelné na základě jevů ve vesmíru, stejně jako se dá odvodit že je hvězda dvojhvězdou na základě toho, jak se pohybuje. Vlnověčásticový dualizmus pak umožňuje to, aby se částice projevovaly jako pole, čili jako vlny.
Mluvit o Higgsově poli jako o duchu, který nelze zachytit přístroji je trochu nešťastné. Ano, Higgsovo pole se hodí pro vysvětlení některých jevů a svým způsobem vlastně vyplývá jako přirozená část tzv. standardního modelu. To co se zatím nepodařilo jednoznačně prokázat je existence speciální částice zvané Higgsův boson, která Higgsovo pole de facto reprezentuje. V podstatě se čeká na výsledky experimentů na novém urychlovači LHC. Ale katastrofou by podle mne nebylo ani kdyby se ji nepodařilo najít, já osobně si myslím, že standardní model nemůže absolutně přesně vysvětlovat realitu, už proto ne, že jej nelze beze sporu zkombinovat s teorií realativity, a také proto, že se nedaří do něj zařadit gravitaci. O vyřešení tohoto problému se pokouší právě teorie strun, ale nejen ona. V podstatě lze říci, že experimentální potvrzení teorie strun by vlastně bylo potvrzením, že standardní model nebyl zcela přesný - ale to už mluvím dost ukvapeně. Vzhledem k tomu, že standardní model se v praxi již osvědčil, tak i kdyby nebyl absolutně správný, stále by to byla skvělá a hlavně skvěle použitelná teorie. Podobně jako Newtonovská fyzika.
quote:
Předpokládám, že tachyonové částice by tvořily jakési "tachyonové pole", které by vlastně bylo onou informací. Dejme tomu, zda to tak je, je nepodstatné, důležité by bylo, kdyby vesmír informace opravdu byla.
Tachyony sem raději nepleť mluvit o nich vedle Higgsova pole je asi stejně případné jako v této souvislosti mluvit o Gandalfovi a Legolasovi.
quote:
Teď mi trochu pomož.
Rád Ti pomohu, ale musíš se trochu ve svém rozběhu zastavit, jinak jen poletíš a skutečné poznání nejspíš mineš.
Můžeme jít klidně ve všem do stále větších podrobností, ale povede to jen k tomu, že stále více problémů bude otevřeno a nedořešeno. Vyber si jeden dva menší problémy a na ně obrať svou pozornost. Nesnaž se řešit vše naráz.
quote:
Když se podívám na prvočísla. Mohou to být taktéž informace s kódem? Základní stavební prvky? Kdy každý takovýto prvek obsahuje jedničku jako onu základní informaci? Kdy jednička je čímsi jako "prvoprvočíslem"?
"3" je je dělitelná jen sama sebou a jedničkou, tedy obsahuje nutně informaci v podobě "1", ale "1" neobsahuje informacei v podobě "3". Z toho mi plyne, že informace "3" je podřízena informaci "1". Dále pak "6", "9", "30"... atd. obsahují jak informaci "1", tak informaci "3" a také mnoho dalších, podle toho jak moc necháme řadu růst. A tak každé z těchot čísel je podřízeno informaci "3", aleono "3" je podřízeno "1". Tedy každé, i to nejsložitější číslo lze nakombinovat z prvočísel. Pro všechny prvočísla je ale společná "1".
Já myslím, že už začínám rozumnět tomu jak to myslíš s tím, že jednička je přítomna v něčem. Ale myslím si, že mýlíš už v samotném přístupu. Když totiž říkáš, že číslo "3" obsahuje informaci v podobě "1". jednička není v čísle tři obsažena, jednička je použita k popisu, či pochopení určité vlastnosti. Pokud je tedy jednička někde přítomna, pak v definici toho co je prvočíslo, nebo v definici jednotkového prvku, atd. To co je společného prvočíslům není jednička, ale jejich definice. To, že jsou to prvočísla.
quote:
Tedy takováto zdánlivá patlanina z myšlenek mi nedovoluje jen poklepat si na rameno a říci sobě samému: "Chlapče si pašák, objevil si něco, co už tu dávno bylo a ještě k tomu je to k ničemu." Naopak, dovoluje mi podívat se na realitu jako na něco, co nejsem schopen pochopit jako celek. Toto uvšdomění si, že vnímám jen fragment toho, co je skutečné mi dovoluje s tím také pracovat jako s částí.
Patlanina to tak trochu je, snaž se mít v myšlenkách větší pořádek. Nemluv hned o tom, a hned zase o něčem jiném a po chvíli zase o tom původním, až je z toho za chvíli galimatiáš. Když mluvíš o fraktálech a tak u nich zůstaň a dotáhni to do konce. Totéž pro tázání se po podstatě reality, atd, atd.
quote:
A myslím, že je stejně neprospěšné, považujeme-li to, co vidíme kolem sebe(Svět) za realitu. Neříkám, že to co vidíme je pravda a ani netvrdím, že je to iluze ve smyslu lži.
Pravdu díž, ale měl bys sis také uvědomit všechny důsledky tohoto tvrzení
quote:
Je možno vnímat víc? Šlo by to skrze mimosmyslové vnímání? A přestala by proto být meditace výmyslem mystiků, a začala by být jen jiným druhem vnímání, který přiníáší nikoli lepší, nýbrž jiné poznatky o realitě?
Šlo by vnímat více, např pomocí umělých smyslů, a některé přístroje lze vlastně za svého druhu umělé smysly považovat (mikroskop, dalekohled, atd.)
Ale obecně by nejspíš stačilo kdyby lidé neignorovali to co vidí a tím by skutečně vnímali více.
Ad mimosmyslové vnímání: Tady jsem velký skeptik a radil bych ti totéž. Tedy pokud nechceš zbytek života jen snít. Skeptik možnost jevů, které jsou jiné než zatím známé připouští, ale bez jasných důkazů odmítá věřit. Zakládat poznání jen na víře se podle mne nevyplácí. Ale to si musíš zhodnotit sám, já ti mohu jen pomoci najít cestu. A patent na rozum nemám.
Ad meditace: meditace není výmysl, sám občas medituji, na toto téma existuje dosti rozsáhlý vědecký výzkum. A existují i tzv vědecké "meditační" metody. Např. "Sylvova metoda". Zkus to, ale nejdříve si o tom něco zjisti |
|
|
|
Mathew
Nový uživatel
Czech Republic
44 Posts |
Posted - 07/12/2007 : 15:29:39
|
Konverguje i diverguje, blíží i vzdaluje, rozbíhá i sbíhá, přičemž toto činí všemi směry, lépe řečeno není směr. Tento směr je jen zdáním. Rozměry rostou oběma směry a není ani oběma, musí být všemi, protože dva směry by musely být definitivou, což být nemohou. Pokud si za pojem "dimenze" dosadím pojem "možnost", stane se něco s tím, jak chápeme euklidovský prostor? Nemůže být jen výsečí v mnoha dalších možnostech? Něčím, co jsme zvyklí vnímat daným způsobem, nikoli něčím, co je definitvní.
Toužil jsem po matematickém spoluvysvětlení, ale zdá se že nemluvím jazykem matematiky natolik dobře, aybch jím mohl vysvětlovat velice citlivé myšlenky a pocity.
V každém případě jsi mne navedl na dobrou cestu a to vypracovat důkladněji základní teze, ze kterých vycházím, neboť já jim rozumím, ale ne ostatní. A když o nich chci mluvit zaplétám se do definic, které jsou důležité pro pochopení celku, ale nejsou nosné. Tedy se řítím ještě studovat, až budu mít jasnější koncepci, ozvu se. Před další komunikací musím najít vhodnější slova pro to, co se vlastně snažím vyjádřit a možná dojdu k tomu, že veškeré pokusy jsou zbytečné, že mohu předat vědomosti, nikoli jejich obsah. |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 07/12/2007 : 15:40:33
|
Doufám, že si mou kritiku nebereš jako útok.
Můžu ti jen poradit, že často je vhodnější se zamyslet a než použiješ odborný termín, který nemáš zažitý, raději najít nějaké vhodné slovo přirozeného jazyka, pak budeš mít méně problémů vyjádřit své myšlenky. Kdybys místo "konverguje" použil termín "blíží se", tak bys nemohl říci, že se něco blíží k nule a zároveň k nekonečnu, blížit se můžeš jen k jednomu. V opačném případě se "neblížíš", tedy diverguješ.
Přičemž se samozřejmě jedná o zjednodušení protože termín konvergence znamená něco víc než je "blížit se".
Správná terminologie Ti pomůže odhalit řadu chyb ve tvých úvahách už na začátku. A nesprávná terminologie jen ztíží dešifrování takové argumentace. Mluv tedy jednodušeji. Ostatně geniální není mluvit složitě, ale mluvit jednoduše a aby mě bylo rozumněno. Mlžení přenechme politikům |
|
|
|
Mathew
Nový uživatel
Czech Republic
44 Posts |
Posted - 07/12/2007 : 18:01:24
|
| Vůbec jako útok, jen prostě potřebuji více rozumět matematice, mám-li s ní pracovat. Vím o co mi jde a jak je to alarmující, jen nenalézám slova, kteými bych to sdělil dostatečně výmluvně. Ale, to je v pořádku. Uvidím, co se dá dělat. Můžeme klidně diskutovat dál, ale nevím, zda to k něčemu povede. Potřeboval jsem si taky pár věcí ujasnit, žádná má myšlenka není definitivní, a dospěl jsem jednoduše k tomu, že potřebuji mít víc informací, ty mi je můžeš předkládat útržkovitě, ale já je potřebuji důkladně prostudovat. Např. fraktálový rozměr, jsem si jist, že ho nechápu špatně, ale evidentně existují další aspekty, které umožňují pracovat s ním jiným způsobem. Dokud to dostatečně neprostuduji, nemá smysl pokračovat v diskuzi, protože patrně mluvíme jeden o koze a druhý o voze. Takže, ne že bych se z fóra ztratil, rád se zapojím. =o) |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 08/12/2007 : 11:28:56
|
To jsou moudrá slova Mathew
Bohužel je to tak, jak říkáš, když chceš skutečně něčemu porozumnět, tak se musíš připravit na to, že to bude trvat mnoho let, a nejspíš se to již nikdy nezastaví, to ovšem záleží jen na tvé vytrvalosti.
Já tady mohu vypadat jako chytrák, a nezastírám, že mi je příjemné ukázat, že něčemu rozumím, ale to co umím nevzniklo za pár týdnů ale spíše za více než 20 studia (samostudium + univerzita), a stále vidím jen jak mnoha věcem ještě nerozumím. A možná, že z mého pohledu, dokonce nerozumím více věcem než ty. Protože jsem si vědom více problémů ve více oblastech. Prostě vím mnohem víc o tom jak moc toho vlastně nevím.
To všechno ovšem neznamená, že spolu nemůžeme diskutovat. Právě naopak, oba se můžeme hodně naučit. Vždyť i já když něco vysvětluji se vlastně učím něco vysvětlovat, musím si ověřovat zda neplácám nesmysly, atd. Není to tedy z mé strany žádná oběť.
To, že mám větší zkušenosti a matematické vzdělání je spíše pozvánka k diskuzi než aby tě to mělo odrazovat. Z knih se podle mne některé věci nikdy nedozvíš. Jen samostudiem se podle matematiku nenaučíš. Vžy je potřeba aby tě někdu vedl. Ať už je to profesor, nebo starší kamarád. Věř mi, že pro někoho jako jsem já je diskuze s někým mladším, kdo má zájem o matematiku zajímavá i přitažlivá. Je to něco co dělám rád. A je to podle mne přirozená touha téměř každého člověka, který má nějaké zkušenosti. Touha předat je někomu dalšího. Proto učitelé dál učí i když jejich platy nejsou nic moc. Drží je u toho láska k jejich práci. Já jsem byl učitelem jen jeden rok, chtěl jsem si přivydělat během studia, ale i tak mne ta práce bavila a nebýt toho, že jsem měl větší ekonomické nároky, tak bych u toho asi zůstal.
Tedy diskutovat s tebou chci a ty bys měl vědět, že je to pro tebe příležitost. Vždyť k tomu takováto fóra slouží aby se tu lidé setkávali a předávali si své zkušenosti. Byť občas za cenu příliš emotivní diskuze.
Jen by to chtělo vždycky si vybrat nějaký menší problém a tím se zabývat. Jakmile se diskuze rozplizne příliš do šířky (příliš mnoho témat), tak dělá potíže udržet v hlavě nit. Vlastně spíše svazek nití. A obvykle to skončí buď chaosem, nebo někdo odpadne.
Je to vlastně i má chyba, protože se snažím reagovat na většinu věcí a tím diskuzi také dále rozmělňuji. Zkusím se také polepšit.
Proto se zkusím vrátit ke tvé původní otázce a znovu na ní odpovím. Na tobě pak bude abys mou odpověď kriticky zhodnotil. Tím se naše úlohy obrátí. Kritika je vždy snadnější než jít s kůží na trh a vysvětlovat podstatu svých nápadů. Přesto ani kritika není snadná, je nutné se snažit mluvit k věci, když je něco špatně je nutné říci proč přesně je to špatně. Já doufám, že na mou hru přistoupíš a doufám, že se připojí i ostatní. Já si teď s gustem zahraji na ďáblova advokáta a svou tezi obhájím za každou cenu. Nebo ne?
Co je společné všemu ve vesmíru?
Vše ve vesmíru má svou polohu, hmotnost a rychlost |
|
|
|
Mathew
Nový uživatel
Czech Republic
44 Posts |
Posted - 08/12/2007 : 12:03:01
|
Tvá snaha mě těší.
Trochu jsem o tom přemýšlel. Onen problém je široký sám o sobě, proto asi vzniká ta rozmělněnost. Potíž je v tom, že věc na kterou se ptám po mě chce, abych NIC nevynechal. Vždycky mám pocit, že bychom se stejně dobře mohli bavit o tom, jak a proč umývat nádobí a princip by měl zůstat stejný.
Taky jsem to trochu vzdal, protože když docházejí logické argumenty, většinou dochází k hádce a to, myslím, nikdo z nás nechce.
A nyní k tvým odpovědím.
Co je společné všemu ve vesmíru?
poloha
Jistě, to je zapeklité. Neboť čím vzniká poloha? Je tedy poloha společná všemu, protože je všemu společné bytí, které tuto polohu nese s sebou jako nutnost? Tedy něco je a protože to je, musí být místo kde se to může vyskytovat, nebo-li samotnou existencí vzniká toto místo. Poloha tedy není určující, je závislá, vzniká na základě exsitence.
hmotnost
Mám pocit, že existují částice s nulovou hmotností.
A co je hmotnost?
Pokud se nemýlím, tak čím rychleji se těleso pohybuje, tím nabírá na hmotnosti - to vyplývá z rovnice E=mc2(horní index se nechce vložit).
Čili z tohoto hlediska by byla hmotnost závislá na pohybu.
Tedy odpověď není nesprávná, ale je nepodstatná pro cíl, který se snažíme najít, neboť je závislá na jiné síle. Možná se k ní budeme muset vrátit, ale teď k pohybu.
Pohyb je taktéž relativní a vše ve vesmíru se pohybuje (pouze) vzhledem k něčemu. Tedy další jev, který je relativní, je závislý, není definitivní, není vlastně ničím, o co bych se mohl opřít.
Nevím, zda jsem dostatečně popřel udržitelnost tvých odpovědí, ostatně jde mi o to, že odpovědi možná nejsou samy o sobě špatné, ale nejsou řešením otázky. Hledám podstatu, ony jí být nemohou. Protože se evidentně za jejich existencí něco skrývá, ale co?
Co zbývá?
Zkusím tedy jinou odpověď a hned přidám jednu otázku.
Kauzalita je společná všemu ve vesmíru.
Je kauzalita relativní?
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 08/12/2007 : 14:46:00
|
Mathew a Richarde.
Stále mně to připadá, jako když se bavíte o cihle v nekonečnu. Takto přece nikdy nemůžete dojít k výsledku.Ten vesmír o kterém mluvíte nemá žádnou konkretní podobu a vše co o něm řeknete musí být ve výsledku relativní byť by to byla třeba ta jednička. prostor obsahuje i prázdno.Vyjádřete někdo jedničkou prázdno. Prázdno však není možno vyjádřit ani z hlediska pohybu a všeho ostatního jmenovaného.Čili tento přístup má chybu. Skusme si však vytvořit model, cosi reálného byť třeba neexistujícího.Využijme k tomu třeba ten můj příklad s nekonečnem makro a mikrokosmů.Představme si, že nad hlavou vidíme místo hvězd a nebeských těles atomy zd kterých se skládá třeba mozek bytosti žijící v makrokosmu. Pokud se vezme poměr makro a mikrokosmu,nevidíme vlatně ani několik desetin milimetru a již chceme pochopit celou tuto bytost se vším všudy. Ale to již předbíhám.To již jsou vývody, které člověka napadají, když má ten vesmír jakousi konkrétní podobu. A tak můžeme srovnávat s naším rozměrem a ne této konkrétní podobě si porovnávat porovnatelné.Potom třeba můžeme tuto myšlenku opustit, vymyslet jinou konkrétní podobu a skoumat tuto. Myslím, že toto je cesta k možnému pochopení,či alespoň se přiblížení možné realitě. Balancovat v neznámu a nekonkrétnu se mně zdá být naprosto zavádějící i když je to možné ozdobit cizími slovy a teoriemi slavných.Stále je to však pro mne jen ozdobené nic. Toto je však pouze a jen můj názor a návrh k promyšlení, není to kritika.
MB |
|
|
|
Mathew
Nový uživatel
Czech Republic
44 Posts |
Posted - 09/12/2007 : 10:17:16
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Mathew a Richarde.
Stále mně to připadá, jako když se bavíte o cihle v nekonečnu. Takto přece nikdy nemůžete dojít k výsledku.Ten vesmír o kterém mluvíte nemá žádnou konkretní podobu a vše co o něm řeknete musí být ve výsledku relativní byť by to byla třeba ta jednička. prostor obsahuje i prázdno.Vyjádřete někdo jedničkou prázdno. Prázdno však není možno vyjádřit ani z hlediska pohybu a všeho ostatního jmenovaného.Čili tento přístup má chybu. Skusme si však vytvořit model, cosi reálného byť třeba neexistujícího.Využijme k tomu třeba ten můj příklad s nekonečnem makro a mikrokosmů.Představme si, že nad hlavou vidíme místo hvězd a nebeských těles atomy zd kterých se skládá třeba mozek bytosti žijící v makrokosmu. Pokud se vezme poměr makro a mikrokosmu,nevidíme vlatně ani několik desetin milimetru a již chceme pochopit celou tuto bytost se vším všudy. Ale to již předbíhám.To již jsou vývody, které člověka napadají, když má ten vesmír jakousi konkrétní podobu. A tak můžeme srovnávat s naším rozměrem a ne této konkrétní podobě si porovnávat porovnatelné.Potom třeba můžeme tuto myšlenku opustit, vymyslet jinou konkrétní podobu a skoumat tuto. Myslím, že toto je cesta k možnému pochopení,či alespoň se přiblížení možné realitě. Balancovat v neznámu a nekonkrétnu se mně zdá být naprosto zavádějící i když je to možné ozdobit cizími slovy a teoriemi slavných.Stále je to však pro mne jen ozdobené nic. Toto je však pouze a jen můj názor a návrh k promyšlení, není to kritika.
MB
Není problém si to představit a o to mi jde. Myslím, že existuje snažší cesta. Nemůžeme li poznat celý vesmír empiricky, nemůžeme-li jej chápat skrze smysly, můžeme jej pochopit skrze pochopení principů, jimiž se řídí? Jistě, nevíme kam až ty principy sahají a zda řídí i to možné cosi, které my se nacházelo mimo to, co jsme schopni vnímat, ale je to zatím nanejvýš pravděpodobné. Vlastně hledám mantinely.
O to |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Základní otázka
