| Author |
 Topic  |
|
m.s.
Aktivní uživatel
234 Posts |
 Posted - 31/08/2007 : 18:54:48
|
Snáď naozaj neuveriteľné a prekvapivé tvrdenie, ale žiaľ, a to je naozaj mimoriadne smutné, tvrdenie pravdivé. Lebo skutočne, z hľadiska prirodzeného vývoja ľudského druhu na zemi, vlastní naprostá väčšina súčasnej populácie zaostalý a nenormálne vyvinutý mozog.
Ako k tomu došlo? Ako sa to prejavuje a aké to má a ešte len bude mať pre nás dôsledky?
Najvnútornejším jadrom a pravou podstatou každého človeka je duch. Materialistická časť čitateľov, ktorá bude mať tendenciu podobné tvrdenie okamžite odmietnuť, by sa práve preto mohla hlbšie zamyslieť nad nasledovnými slovami:
Keď vravíme: moje auto, môj dom, moje telo, môj rozum, kto je skutočným majiteľom všetkého? Nie je tým je predsa jasne povedané, že moje telo a ani môj rozum nie som „ja“, pretože sa s nimi vôbec nestotožňujem? Všetko toto však patrí jedine nášmu duchu! On je v skutočnosti majiteľom auta, domu, tela, rozumu, mozgu, atď., ktoré používa iba ako svoje pomôcky. Každý ľudský duch, prichádzajúci do hmotnosti, totiž dostáva spolu s pozemským telom množstvo darov, pomocou ktorých sa môže plnohodnotne prejavovať v hmotnom svete. Duch samotný však vždy zostáva tou najvyššou životnou hodnotou, ktorú máme a ktorá samozrejme nezaniká ani po opustení pozemského tela presne tak isto, ako nezanikáme, keď odchádzame z domu, či auta.
No a duchu, čiže nám samotným, bol taktiež darovaný aj veľmi jemný a dokonalý nástroj, ktorým je ľudský mozog. Mozog je uspôsobený tak, aby dokázal prijímať podnety ducha, čo je úlohou takzvaného malého mozgu. Po primeranom spracovaní citového podnetu ducha malým mozgom je tento vnem ďalej posunutý takzvanému veľkému mozgu, ktorý má svojim uspôsobením tie najlepšie predpoklady, zrealizovať a vtlačiť tento podnet do hrubej hmoty. Toto je spôsob, ktorým má prebiehať prirodzená komunikácia medzi duchom človeka a jeho hmotným nástrojom – mozgom a jedine týmto spôsobom sa môže duch v hmotnosti plnohodnotne prejavovať.
No a pomaly sa dostávame k jadru celého problému, pretože už v spomínanom členení mozgu na „veľký“ a „malý“ spočíva nezvratný dôkaz zločinu, spáchaného ľudstvom na svojom, pozemsky najdokonalejšom a nejemnejšom telesnom orgáne. Ak by sa totiž vývoj uberal harmonickým, správnym a prirodzeným spôsobom, celkom logicky by musel byť aj náš mozog úplne rovnomerne a harmonicky vyvinutý. Avšak rozdielnosť vo veľkostiach jednotlivých častí mozgu je práve naopak, priam do očí bijúcim dôkazom disharmónie a vzniku niečoho, veľmi nezdravého.
K tragickému zvratu v prirodzenom, zdravom a normálnom vývoji došlo kedysi veľmi dávno, pred mnohými stáročiami a to v momente, kedy ľudstvo uverilo v silu a v neobmedzené schopnosti vlastného rozumu. A tento rozum, čiže prísne vzaté, iba nástroj ducha, bol postavený vyššie, ako duch samotný. To znamená vyššie, ako naše najvlastnejšie „ja“.
Tým došlo k narušeniu zdravej spolupráce medzi dovtedy ešte harmonicky rozvinutými časťami mozgu a vznikajúca, prehnaná dominancia rozumu sa potom postupne začala prejavovať aj fyzicky. Nie samozrejme za desať, ani za dvadsať rokov, ale v priebehu viacerých generácií. Postupne a nebadateľne dochádzalo k nadmernému zväčšovaniu objemu rozumovej časti mozgu a naopak, k zmenšovaniu a chradnutiu nedostatočne stimulovaného, malého mozgu. Lebo v prírode je to už raz tak – čo nie je primeraným spôsobom namáhané, začne časom celkom určite slabnúť a zakrpatievať.
Duch človeka, čiže jeho vlastné „ja“, prejavujúci sa prostredníctvom citových podnetov malého mozgu, bol teda postupne utláčaný a odsúvaný do úzadia a jeho miesto neoprávnene zaujala druhoradá, menejcennejšia a v skutočnosti iba službe duchu určená zložka ľudskej osobnosti – rozum! Zo sluhu sa tak stal pán a z pána naopak sluha, otrok a väzeň.
Avšak iba duch, prichádzajúci do hmotnosti z duchovných Výšin a teda neoddeliteľne spojený s Výšinami, má práve prostredníctvom tohto spojenia aj v hmotnosti schopnosť formovať všetko smerom nahor, smerom k Výšinám, odkiaľ on sám pochádza. To znamená, k čoraz väčšej dokonalosti, ušľachtilosti a nádhere.
Rozum, ako produkt hmoty samozrejme „rozumie“ hmote omnoho lepšie, pretože z nej povstal, s ňou je úzko zviazaný a na ňu je upnutý. V tom spočíva jeho prednosť, ale aj jeho obmedzenie. Lebo keby snáď aj veľmi chcel, jednoducho nedokáže povznášať veci okolo seba nahor a k dokonalosti, pretože z povahy svojho druhu túto schopnosť v sebe v podstate nemá. Obrazne povedané: oči rozumu sú neustále upreté nadol – do hmoty, kým oči ducha vzhliadajú nahor, k Výšinám a ku Svetlu, k jeho rodisku a domovine, odkiaľ on sám pochádza.
Ukážme si však teraz úplne konkrétne, ako sa táto zhubná nadvláda rozumu prejavovala počas celej histórie ľudstva. Je to totiž tak nápadné, že je až zarážajúce, prečo na to ľudia doposiaľ ešte neprišli.
Dejiny národov zeme sú poznamenané neustále sa opakujúcim procesom vzniku, vzostupu a pádu rôznych ríš, civilizácií a spoločenských systémov. Padol staroveký Egypt, padlo Grécko, Rím, padla veľká Morava, ale i Rakúsko – Uhorsko, padol fašizmus, komunizmus a bezpočet iných, politických, štátnych a územných útvarov. Tento proces sa opakuje v mnohorakých formách a so železnou pravidelnosťou, avšak vždy z jednej, jedinej príčiny.
A tou príčinou je bláznivá viera v neobmedzené možnosti ľudského rozumu. Nepochopiteľná a bláznivá viera v niečo, čo jednoducho nemá schopnosti, ani predpoklady usmerňovať pozemské dianie nahor, na bezpečnú cestu k trvalému a neprerušenému vzostupu. Z dôvodu svojej, už spomínanej obmedzenosti a zahľadenosti smerom nadol, môže preto rozum a jeho otroci dosiahnuť vždy iba istú, presne vymedzenú hranicu, po prekročení ktorej, so železnou pravidelnosťou, nasleduje iba jediné – pád!
A čo súčasnosť? Je žiaľ nanajvýš nelichotivá, pretože stáročia pokriveného vývoja spôsobili, že našu planétu dnes obývajú ľudia, ktorí už jednoducho nemôžu byť považovaní za normálnych. Chýba im totiž primeraný vývoj jednej z hlavných častí mozgu a žiaľ, túto svoju obmedzenosť si už ani neuvedomujú. Ba práve naopak, priam geometricky rastie ich domýšľavosť a slepá viera v neobmedzené možnosti vlastného rozumu. Lebo aj v tom spočíva zákonitosť: Čím je totiž niekto obmedzenejší, tým má o sebe vyššiu mienku.
No a títo domýšľaví ľudia so zmrzačenými mozgami veľmi radi a vysoko vyzdvihujú výdobytky takzvanej modernej civilizácie pričom netušia, že ak by vývoj išiel správnym spôsobom a my by sme dokázali „preduchovniť“, čiže podnetmi ducha prežiariť svoj rozum, dalo by sa vykonať mnohonásobne viac.
Avšak podobní ľudia hľadia zvysoka na normálneho človeka, čiže na jedinca, ktorý si ešte zachoval aspoň čiastočnú funkčnosť malého mozgu a je teda schopný vnímať a chápať duchovný rozmer bytia. Lebo nakoľko oni sami už túto schopnosť nemajú, považujú všetko, čo úzko súvisí s duchovnom, za výmysel a poveru. Takíto ľudia sa hrdo vyhlasujú za materialistov, čo však v skutočnosti nie je žiadnou chválou, ale iba žalostným svedectvom zmrzačenia vlastného mozgu.
Ako to ale všetko musí skončiť? Tak, ako doposiaľ vždy: zrútením! Kým však pád všetkých doterajších ríš, vlád a systémov bol vždy spravidla iba katastrofou lokálnych rozmerov, bude to, k čomu sa krok za krokom slepo blížime, vzhľadom k súčasnej celosvetovej ekonomickej zviazanosti, zrútením obrovských, až gigantických rozmerov. Bude to však zrútenie, ktoré vo svojich troskách naveky pochová všetku chorobnú domýšľavosť ľudského rozumu, aby už viac nikdy nepovstala. Následná, nová doba, bude dobou vzkriesenia ducha, dobou nového, prirodzene a zdravo sa vyvíjajúceho, šťastnejšieho ľudstva.
Čo však máme, robiť dnes, v tejto situácii? Vari iba so strachom a hrôzou očakávať nadchádzajúce udalosti? Určite nie! Každý z nás môže vo veľkej miere prispieť k zmierneniu dôsledkov toho, čo by muselo prísť, ak sa nezmeníme. Ak sa nezmeníme! To ale znamená, že ak by sme sa predsa len ešte dokázali zmeniť, všetko sa môže vyvíjať úplne inak a k popisovanému zrúteniu nemusí vôbec dôjsť. Alebo aspoň nie v takej miere.
Ako a v čom sa teda máme zmeniť? V prvom rade by sme mali vyvinúť čo najintenzívnejšie úsilie o vydobytie si pravého človečenstva, to znamená, úsilie o nadviazanie strateného spojenia s vlastným duchom, ktorý sa prejavuje citovými podnetmi „malého“ mozgu. K tomuto cieľu vedie iba jediná cesta. Je ňou pevné chcenie k dobru a neutíchajúca snaha o zachovávanie čistoty svojich myšlienok.
Ak v tomto úsilí človek nepoľaví a neochvejne v ňom zotrvá, bude sa hrubá a doteraz nepriepustná, rozumová bariéra, oddeľujúca ho od podnetov jeho vlastného ducha čoraz viacej stenčovať, až sa nakoniec stratí úplne. Páska zrazu spadne, človek nájde spojenie s duchom a začne všetko okolo seba vnímať úplne inými očami. A až týmto novým nazeraním na svet sa stane opäť plnohodnotnou bytosťou, správne stojacou vo stvorení. Stane sa človekom citu, opätovne spojeným s Výšinami, využívajúcim svoj rozum iba ako nástroj. Človekom, už dnes formujúcim život vôkol seba po novom, omnoho lepšie, krajšie a dokonalejšie, ako tomu bolo doposiaľ. Z celého srdca preto zaželajme nášmu národu i celej zemi čo najviac takýchto ľudí.
M.Š.
Slovenské občianske združenie pre posilňovanie mravov a ľudskosti
www.zdruzenie-ludskost.sk
|
|
|
fffactorial
Uživatel
64 Posts |
Posted - 31/08/2007 : 20:15:02
|
Myslím, že pokud se neztotožňuji s tvým pojmem "duch" a pro malost malého mozku můžu vidět jiná vysvětlení, celý tvůj článek mohu považovat za bezpředmětný.
děkuji fff |
 |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 01/09/2007 : 05:34:50
|
M.S.
Hádám dle tvých slov, že máš na místo velkého mozku malý a místo malého velký .... , čili, že jsi světlou výjimkou a tvůj duch díky tomu bují a roste.Za péče dobrého pschiatra ba ses mohl dožít i vysokého věku k lítosti svých bližních. Jak vidím, tvůj duch se bez rozumu docela dobře obejde,ale což, hlavně že tě chutná.
MB |
|
|
|
Gato
Velmi aktivní uživatel
631 Posts |
Posted - 02/09/2007 : 10:18:48
|
S čím souhlasím: Podstata člověka je duch
S čím nesouhlasím: Rozum povstal z hmoty. Můj názor: Hmota povstala z rozumu!!!
Rozum je víc než hmota a má blíž k duchu než tělo, proto rozvíjení rozumu vede k duchu.
Chápu článek jako kritiku a poučení, jako pouhé moralizování. Také věřím, že očiťováním mysli rozvinu své poznávací schopnosti. Rozlišoval bych mezi zmrzačeným a nevyvinutým mozkem.
Uďelejte si pořádek ve vlastní ideologii a filosofii! |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 03/09/2007 : 08:05:17
|
Gato.
Souhlasíš s tím, že podstatou člověka je duch? Já nevím, ale zřejmě bych užil jiného slova, než podstata.Nejspíše výrazu určující faktor člověka je duch.Podstata je hmota stejně jako u všech ostatních živočichů,ale tím co člověka od ostatních živočichů odlišuje je slovo,které umožňuje myšlení méně závislé na smyslových vjemech.Právě toto myšlení slovní se projevuje tím, co označuješ slovem duch, nebo duše.Duchem se tedy člověk odlišuje a duch je to co určuje lidství. Tvůj duch je více než bůh, neboť díky funkci slova můžeš boha stvořit i zničit.Díky slovu můžeš boha jako pravdu přijmout, ale můžeš jej i zavrhnout jako cosi nereálného a zbytečného. Bez funkce slova bys boha nikdy nepoznal a žil bys jako zvíře. Žil bys touto chvílí a neznal bys svou minulost ani nemohl přemýšlet o budoucnosti.Neznal bys smrt, neboť ot je skušenost konečná, na kterou si nikdo nepamatuje a bez funkce slova není sdělitelná. Skrátka žil bys jako Adam s Evou v ráji, odkud byli vyhnáni právě jablkem poznání funkce slova v procesu myšlení.Od té doby znali smrt, stvořili pravdy, které povýšili a v jejich prospěch lidé zneužívali svých schopností a to byl pramen nekonečného utrpení a to byl skutečný dědičný hřích. Nikoliv tedy sex, který vede k rozmnožování lidské společnosti, čili slouží životu,ale uznané pravdy, jejich povýšení nad ostatní a moc lidská která je zneužitím schopností ve prospěch uznaných pravd.
Jak vidíš, ač ateista a maerialista, není mně moudro knihy idealistů Bible cizí.Jediný rozdíl je v tom,že idealisti přijímají tyto slova jako pravdu ,kdežto já materialista hledám to co je za slovy ukryto a nacházím zde nesmírné moudro a často mne udivuje, jak je možné, že toto znali lidé v době pradávné ,když to neznají dnešní lidé.Poznal jsem, že dokážeš myslet, což není až tak obvyklé.Zamysli se nad podobenvím o vyhnání z ráje a mysli při tom na slovo.Poznáš narození boha jako důsledku slova v procesu myšlení. Možná že potom najdeš i cestu k očištění a hledání moudra v pravdách všech.
Říkáš, že hmota povstala z rozumu? Tomu nerozumím. Rozum máš k dispozici a tak můžeš své tvrzení dokázat.Skus vytvořit z rozumu třeba jen jediný špendlík. Že to nejde? Tak to asi to tvoje tvrzení nebude správné.Já mám k dispozici hmotu svého mozku a díky této hmotě myslím. To je důkaz správnosti mého tvzení, které je k tvému opačné.
Moje slova tě nejspíše rozčílila, neboť myslíš na rozum boží, který dle tvé pravdy stvořil celý vesmír. Jenže tato pravda je stvořena lidským rozumem, který se bez hmoty mozku neobejde. Takže i bůh je důsledkem funkce hmoty.
Očištění ducha? Souhlasím. Člověk by neměl mít ducha znečištěného povýšenou pravdou, ale vím, že takové očištění není lehké zvláště, když každá pravda hovoří o tom, že je tou jedině správnou. A tak může člověk pouze hledat moudro obsažené ve všech pravdách.Pouze to hledání je čistotou.
MB |
Edited by - Miloslav Bažant on 03/09/2007 08:39:57 |
|
|
|
Gato
Velmi aktivní uživatel
631 Posts |
Posted - 03/09/2007 : 15:20:55
|
Hmota povstala z rozumu.
Uvedl jsem jej, abych ukázal, že rozum povstalý z hmoty je jen hmota a nic víc. To je materialismus. Nedokáži stvořit hmotné předměty myšlením, i když věřím, že to je možné. Jasné myšlení a představy jsou důležité pro jakoukoli tělesnou činnost. Důležitá je také síla představ, jsou li silné, pak jsou i činy silné.
Víte jaký je můj bůh? Bůh nad životem a smrtí, bůh nad bytím a nebytím, takový je můj bůh. Tento bůh dokáže tvořit, dokáže se i zosobnit, dokáže se i zabít.
Bůh není člověk, proto člověk nedokáže stvořit boha.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 04/09/2007 : 08:05:40
|
Gato.
Mám dojem, že jsem neporozuměl tvým slovům o bohu.Bůh nad životem a smrtí, Bůh nad bytím a nebytím? Co to je? Bůh jak jej znám je myšlenka v hlavách lidí. Bez lidí by Boha nebylo.Není hmotný a není to člověk,je však zcela závislý na existenci lidí. Jaké jsou představy lidí o Bohu, takový je Bůh a nemůže být jiný.Zmizí li lidské představy o Bohu, pak zmizí bůh.
Jak vlastně bůh vznikl?
Vývojem myšlení došlo k poznání slova a tím vznikl člověk.Bez funkce slova je myšlení plně závislé na smyslových vjemech, protože jen smyslové vjemy dokáží aktivovat uložené informace v paměti. Návazná aktivace uložených informací je možná pouze funkcí mostů,čili společně ukládané informace jsou propojeny a dojde li k aktivaci třeba jen jedné informace smyslovým vjemem, aktivují se i ostatní informace v daném mostu.Mosty, čili skupiny uložených informací navzájem propojené se bez funkce slova nemohou navzájem propojit a to ani u člověka v době mezi narozením a rozvojem řeči.Jsou li smyslovým vjemem aktivovány tyto mosty výsledkem je pouze pocit a to po celý život, tedy i po rozvoji řeči. Tyto mosty by se daly přirovnat k ostrůvkům . Pokud dojde k funkci slova v procesu myšlení, tyto ostrůvky vznikají stále,ale slovem jsou navzájem propojené do sítě. A následkem toho je možno aktivovat smyslovým vjemem slova a slovy bloky smyslových informací. A tak se stalo myšlení lidí méně závislým na smyslových vjemech a člověk začal myslet slovně. Právě toto myšlení je to, které znáš a kterému říkáš duše, neboť tě umožnilo uvědomovat si sám sebe, svoje já, vzpomínat na to co bylo a třeba i myslet na to co bude.Díky slovu a tomuto slovnímu myšlení však vznikla i kreativita.Člověk začal tvořit v myšlenkách a vše kolem dostávalo své jméno, čili slovo, které aktivovalo určité paměťové záznamy. A tak doslala své jméno i smrt a člověk jako jediný živočich si začal uvědomovat smrt na konci svého života. Vznikl tím strach ze smrti. Nyní je třeba připomenout základní smysl života." Život začíná vjemem nepříjemna a celý je zasvěcen hledání příjemna.Chybí li skutečně nebo zdánlivě cesta ke stavu příjemna, ztrácí každý živý organismus o život zájem." Poznáním smrti vznikl stav nepříjemna bez cesty k příjemnu. Neexistuje li cesta ke stavu plus skutečná,pak při funkci slova v procesu myšlení vzniká cesta vymyšlená, nepravá,čili pravda, kterou člověk uzná a tím že ji uznal jako skutečnou cestu, ztrácí nepříjemno. A tak vznikl posmrtný život a ten kdo je pánem nad tímto,čili Bůh.
Poznal jsem tuto logiku a našel shodu i v Bibli, příkladně ve slovech o tom, že na počátku bylo slovo, to slovo bylo od boha a to slovo bylo bůh.Stejně tak o tom hovoří i podobenství o vyhnání z ráje. Pro mne to znamená, že lidé tuto logiku funkce slova v procesu myšlení již znali v dobách pradávných a já jsem pouze objevil to, co již bylo dávno objeveno. Jenže mně nyní řekni,prosím. Jak mám uvěřit v boha,když jsem poznal jeho podstatu vzniku. Vím, čeho je důsledkem a bez čeho by vůbec neexistoval. Chápeš, že to není možné? Že bych musel zapomenout na vše co mně bylo dáno poznat?
Nechcui tě brát tvojí víru,pokud tě pomáhá žít a pokud tě zbavuje stressu vědomí smrtelnosti. Vede li tě víra k tomu abys byl lepší vzhledem k ostatním lidem, pak budiž tato víra pochválena. Chci tě jen ukázat, proč nemohu uvěřit já a tak moje slova chápej.
MB |
|
|
|
Gato
Velmi aktivní uživatel
631 Posts |
Posted - 04/09/2007 : 12:48:51
|
Pane Bažante,
musíme rozlišovat mezi bohem a člověkem. Člověk může ve svém myšlení stvořit různé bohy tj. představy. Uvidím-li Buddhu, zapamatuji si, že jsem viděl svatého člověka a kdykoli si v paměti na Buddhu vzpomenu, budu spokojený. Existuje věta, až potkáte Buddhu, zabijte ho. Udělal-li to někdo, ta vzpomínka ve mně zůstala, i když Buddha neexistuje. Těší mě stále. To je důkaz, že myšlení je trvalejší než vjemy, nejen proto rozlišuji mezi duševní činností a tělesnou.
Může člověk poznat víc? Věřím, že může. Přicházíme k pojmu duch. Vzpomeňte si na Bibli. Bůh je duch, nikdo neviděl boha nebo dříve než Abraham Já JSEM. Psal jsem, že věřím, že člověk může poznat ducha tak, že ho pozná v sobě. Vy jste psal, že duch je určující faktor človeka a já že duch je podstata člověka. Možná, že oba vidíme jen části a úplnější pravda je, že duch je jak určující faktor tak i podstata, zde má smysl hovořit o duchovním vývoji. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 04/09/2007 : 18:20:40
|
Gato.
Na pána nejsem zvyklý.Obvakle mne oslovují Sláva. Myslím, že oba mluvíme o tomtéž, jen jiným jazykem. Pokud užiji tvého jazyka, i já jsem potkal Buddhu a zůstal ve mně navždy. Prvně jsem se s ním potkal, když jsem poznal jeho podobenství o stromu desetitisíc znaků. Právě toto podobenství mne vyslalo na cestu hledání ve všech pravdách.Díky tomu jsem poznal vše ostatní. Bez Budhy by zde byl někdo zcela jiný než já, člověk, který by myslel zcela jinak.Díky Budhovi jsem se začal zajímat i o Mojžíše, Ježíše a podobně,protože jsem chtěl poznat hodnotu listů stromu znaků- A tak jsem potkal i tyto a jsou stále ve mně.Pokud setrvám ve tvém jazyce, mohu říci, že ve mně ožili a žijí dál, protože pokračuji v jejich díle. Musím však přiznat, že pouze v rámci svých schopností a ty nejsou až tak velké. V existenci boha však uvěřit nemohu.Ty říkáš, že bůh je duch, já říkám, že bůh je produktem lidského ducha. Je možné, že se ve výsledku shodujem. Duch podstatou člověka? Duch určujícím faktorem člověka? Nejde náhodou o jedno a totéž? Člověk se duchem, který je důsledkem funkce slova od ostatních živočichů odlišuje.Slovo a tedy i duch,který je důsledkem funkce slova jej definuje jako jeho podstata. Souhasíš s tímto zněním? Vidíš jaké problémy může člověku slovo působit, když je má každý propojený s jinými mosty. Stačí však vytvořit most nový a je zde shoda. Bez tebe by mne nejspíše nena padlo slovní spojení ducha jako podstaty člověka. Tvoje slova mne přivedla k tomu, že jsem výraz podstata spojil s informacemi o funkci slova a ejhle, logika zde je. A tak jsem potkal tebe a tento most je tvou existencí která přetrvá dokud budu schopný myslet. A tak člověk potkává člověka a nemusí to být zrovna Budha.
MB |
|
|
|
Gato
Velmi aktivní uživatel
631 Posts |
Posted - 04/09/2007 : 20:35:12
|
Slávo,
došel jsem k závěru, že slovo a duch je totéž. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/09/2007 : 07:03:29
|
Gato.
POznal jsem, že tě to myslí,ale stejně jsi mne překvapil. Já bych to sice takto neformuloval a spíše bych řekl, že duch je důsledkem funkce slova, ale budiž.Pokud jsi toto pochopil, máš otevřenou cestu k řadě dalších poznání, které jsou stejně cenné. Toto není cíl, ale cesta, to si uvědom.Toto tě ukáže kudy jít v dalším poznávání.Sleduj sám sebe, své myšlení a poznávej nakolik je tvůj duch na slovu závislý.Poznáš, že zcela, ale najdeš i city a pocity, které se slovem spojené nejsou.Tyto mají svůj původ uložení v době mezi tvým narozením a rozvojem řeči a můžeš je aktivovat pouze a jen smyslovým vjemem. I toto přináleží k tvé duši, či duchu, jen to není možné slovem aktivovat a proto není možné na dobu mezi narozením a rozvojem řeči vzpomínat. Vzpomínání je postupnou aktivace uložených informací slovy.
Nyní tě položím velmi zvláštní otázku. Co myslíš? Není bůh a slovo jedno a totéž? Kdyby nebylo slova, nebyl by ani Bůh.Slovy se k Bohu obracíš (směrem do své mysli)a kdyby nebylo slova, nepoznal bys odpověď.(z nitra své mysli)
MB |
|
|
|
Gato
Velmi aktivní uživatel
631 Posts |
Posted - 05/09/2007 : 09:57:36
|
Slávo,
slovo a bůh je totéž, protože se musím držet svých dřívějších předpokladů. Říká se, že hlas lidu, hlas boží. Nutno dodat, že vše z lidu není z ducha třeba můj včerejší omyl, ten je z egoismu ega, které není duch tj. duch tj. slovo. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/09/2007 : 10:39:18
|
Gato.
Nejdříve se pokusím tě trošku opravit. Z ducha je vše co s funkce slova vzešlo, tedy i omyly. Neexistuje informace, která by měla předem dánu polaritu v jaké má být uložena a může být uložena jako plus i minus. Tím je dána nemožnost poznat cosi jako pravda. Můžeme rozumem a logikou vyvozovat a výsledek považovat za správný,či pravdivý,ale další člověk může dojít k zcela jinému výsledku a také jej považuje za pravdu. Proto není možno určit, že toto je z ducha a toto není. Mohu tě vodit logikou a propojovat mosty v tvém myšlení,takže najdeš novou logiku a to co jsi včera považoval za pravdu bude nyní omylem.Nesuď u nikoho co z ducha je a co není, neboť z ducha je vše.
A stalo se, že byly urovnány listy stromu znaků do jedné výše,alespoň u nás dvou. Shodli jsme se na tom co je Bůh a já takového boha dokáži přijmout i když má hodně daleko do nadpřirozenosti. Jenže Bůh, čili slovo v procesu myšlení je zcela závislé na hmotě a funkci mozku. Všechny ty slovem navzájem propojené informace není možné na cosi nehmotného navázat a uchovat po smrti mozku. Duch tedy nemůže být nesmrtelný, či přenosný (reikarnace). Jak vidíš toto? Znáš nějakou logickou cestu ? Já nikoliv a proto pro mne smrtí vše končí. Přesto si budu odporovat a řeknu, že duch přenosný je. Je to rozpor? Já myslím, že nikoliv. Vše co stvoříš je plod tvého ducha. Dokážeš li dát ostatním lidem cestu k životu a lidé to přijmou,pak to podstatné s tvého ducha žije v těchto lidech. Složíš třeba skladbu a cosi tím vyjádříš.Je li hudba kterou bdou mít lidé rádi,pak tato částečka tvého ducha bude žít i když ty budeš po smrti a nebudeš o tom vědět.Vzpomeň na Budhu, Mojžíš, či Ježíše. To co lidem dokázali dát je část jejich ducha a dokud lidé budou jejich moudro přijímat, tato část jejich ducha bude žít. Dokážeš li jim skutečně porozumět a dokážeš li pokračovat v jejich díle,pak jako by skutečně ožili v tobě.Tys totiž dal jejich duchu svůj život. Mnozí lidé se modlí a žádají od Ježíšova Boha(ducha) aby jim dal zdraví štěstí a dlouhý život. Jenže jeho myšlení již nefunguje a živé je jen to,co lidem jako plod svého ducha dal. Správnější by bylo dle mého názoru oslovovat svého ducha (boha) neboť ten jediný je schopen tě vyslechnout.Upřímná modlitba tedy říká. Dej mi bože, abych dokázali ostatním lidem dát to, co by jim pomohlo žít. Je li tato modlitba upřímná, pak tě tvůj bůh vyslyší a ty budeš hledat a nacházet to co může alespoň část tvého ducha učinit nesmrtelným. Žádný jiný Bůh tě slyšet nemůže a žádný nemůže pro tebe nic udělat, jen ten tvůj. Hledáš li Boha společného pro všechny lidi,pak si uvědom, že jsi tím informačním ostrůvkem spojeným s ostatními lidmi slovem.Jsi tedy součástí společného boha, který tvoří všichni lidé a dalo by se tomu říkat i globální myšlení.
Tak se zamýšlím nad svými slovy a říkám si. Jsou tato slova ještě slovy materialisty a ateisty? Samozřejmě že ano.Jen užívám tvého jazyka abys mně dokázal rozumět.
MB |
|
|
|
Gato
Velmi aktivní uživatel
631 Posts |
Posted - 05/09/2007 : 14:30:39
|
Slávo,
souhlasím, že z ducha je vše. Z jakého ducha jsou zločiny?
Musím zmínit spánek. Budu mluvit o své zkušenosti, dokáži ve spánku myslet stejně, tj dokážu tam logicky myslet jako při bdění, i když ve spánku nejsou smyslové vjemy přítomné. Tělesná zkušenost také není přítomna ve spánku. Dokáži si vzpomenout ve spánku na to, co jsem dělal za bdění a ve bdění si dokáži vzpomenout, na to, co jsem dělal ve spánku. Vjemy jsou přítomné ve bdění, vzpomínky, duševno je přítomno jak ve bdění, tak ve spánku. Duše, duševní zkušenost je proto trvalejší než tělesná a vjemová zkušenost. Zatím vše.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/09/2007 : 17:22:59
|
Gato.
Nejprve si položíme otázku. Co vlastně je zločin? Může to být třeba krádež, či loupežná vražda. Může to být také čin proti jinému člověku vedený duševní poruchou a může to být třeba i přijetí zákona o financích, který zaviní, že někteří staří a nemocní lidé nebudou schopni pokrýt bežné výdaje, potravu a ještě k tomu platit u lékaře, v nemocnici a léky. A tak jsou vlastně odsouzeni tímto zákonem k smrti. I to je zločin. Všechny tyto činy mají společného jmenovatele. Zneužití schopností ve prospěch svého já. Nebudeme zde mluvit o důsledku duševní poruchy, neboť to je tak trošku o něčem jiném. Zamyslíme se spíše nad motivací. Někdo trpí hladem a není schopen si obtarat své základní potřeby prací, čili tím, že ostatním prodá výsledek svých schopností a tak se uchýlí ke krádeži, nebo loupeži v zájmu zachování svého života a života své rodiny. Někdo totéž udělá proto, aby měl snadný život bez práce a měl se lépe než ostatní. Může to být třeba i obchodník, který nemá konkurenci a vyžene ceny svého zboží. Může to být i třeba věřící, který se tím snaží chránit, nebo posílit svou uznanou pravdu, či jedná ve prospěch svého boha. Zločinem tedy může být téměř cokoliv, když je to posuzovány ze strany těch, kteří jsou tím poškozeni, čili je ohroženo jejich já. A tak tito poškození hledají schopnosti své, které využijí ve prospěch svého já či své uznané pravdy a považují takové jednání za správné, čili od ducha. A tak vznikl koloběh moci, který je uzavřený a jedinou cestou z tohoto kruhu je poznání, že je výhodnější své schopnosti ostatním dávat, čili poznání zákonitosti dvou vět.
První věta říká: Své schopnosti mám proto, abych je využil ve prospěch ostatních a své já mám schopné přijímat, co ze schopností druhých vzešlo.
Druhá věta říká: Své schopnosti mám proto abych je využil ve prospěch svého já a uznané pravdy.
První věta tě vede k altruismu. Ty využiješ svých schopností ve prospěch druhých, čím oni cosi získají a vzniká v nich láska k tobě a snaha dávat své schopnosti tobě, což ovšem ty posuzuješ jako jejich dobrotu a odůvodnění motivace svého jednání věty první a tak roste lska mezi lidmi ve tvém okolí a tvé já získává mnohjem víc, než kdybys všech svých schopností využíval ve prospěch svého já.
Druhá věta tě vede k egoismu. Ty využíváš svých schopností ve svůj prospěch na úkor druhých. V těch vzniká odpor k tobě a vede je ktomu aby svých schopností využili ve svůj prospěch na úkor tvého já. A tak ve výsledku máš dojem, že jsou lidé špatní a odůvodňješ tím své jednání věty druhé. Takto můžeš jednat dle věty druhé i ve prospěch svého uznaného boha a pravdy, kterou jsi uznal a oté můžeš říci, že je takové jednání od ducha.
Co myslíš? Je z ducha jednání první, nebo druhé věty? Přemýšlej o tom, není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.
MB |
|
|
|
Gato
Velmi aktivní uživatel
631 Posts |
Posted - 05/09/2007 : 19:40:51
|
Shodli jsme se na tom, že z ducha je vše, proto nutně i zákonitosti obou vět a jednání z nich plynoucí!
Je-li ego duch, což je, pak druhé jednání je egoistické jednání ducha, to je neslučitelné s mou představou vždy dobrého ducha. Kdo jedná? Ego! Přicházíme k závěru nutnosti rozlišování ducha a ega. Ego je latinsky já. |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Diagnóza ľudstva: Mozgové zmrzačenie!
