www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
Home | Profile | Register | Active Topics | Members | Search | FAQ
Username:
 Password:
Save Password
Forgot your Password?

 All Forums
 Filosofie
 Libovolné téma
 "Dôkazy o jestvovaní duchovna!"		  New Topic  Reply to Topic
 Printer Friendly
Previous Page | Next Page
Author Previous Topic Topic Next Topic
Page: of 5

AngelOf
Uživatel

Czech Republic
59 Posts
Posted - 26/04/2007 :  13:06:45  Show Profile  Send AngelOf an ICQ Message  Reply with Quote
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
A tak se neptám proč, ale jak?


Slavo.

Myslim ze my uz nemame moc sanci uverit v boha ve smyslu ve kterem pises.
Otazkou je, jestli to vubec chceme nebo potrebujeme?

Shodneme se na tom ze vira v nejaky vyssi rad lidem pomaha prekonavat nejake starosti a tak dale.
Shodneme se i na tom ze to neni ta 'spravna' cesta pro vsechny, treba pro nas.
Proc je tu takova starost o to 'jak uverit' ? Jedine co me napada je touha po tom 'uverit'.

Budeme rikat treba 'Priroda'.

Mozna ze casem vybadame, a pozorovanim overime ze strunove teorie plati a my se nachazime v 11-ti rozmernem vesmiru. Zjistime ze nejakym zpusobem nase vedomi existuje na techto ruznych urovnich. Zjistime ze po smrti nekde pokracujeme, ze 'hyne' jen nase cast. (Takove zjisteni prirozene zpusobi vlnu sebevrazd ) Zjistime ze 'prorokove' se k temto informacim nejak dostali (diky 'vizim' - vhledum do dalsich rozmeru) a interpretovali je tak jak je interpretovali. Co ja vim. Trochu sci-fi, ale to byl Nautilus a cesta na Mesic taky.
Go to Top of Page

Miloslav Bažant
Ultragrafoman

Czech Republic
6254 Posts
Posted - 26/04/2007 :  13:15:36  Show Profile  Visit Miloslav Bažant's Homepage  Reply with Quote
Mirku.

To je zajímavá myšlenka."Dívat se na náboženství jako na nějaké sci-fi." To je nezávislý pohled a tak jsem schopný to brát. Jenže ve prospěch sci fi nikdo nezneužívá schopností. Ve prospěch víry ano a to je ten rozdíl. Kdyby někdo přijal to co píši ve sci fi jako pravdu a zneužil ve prospěch toho schopnosti, bral bych to jako osobní prohru a zločin, kterého jsem se nevědomky dopustil.

MB
Go to Top of Page

AngelOf
Uživatel

Czech Republic
59 Posts
Posted - 26/04/2007 :  13:59:38  Show Profile  Send AngelOf an ICQ Message  Reply with Quote
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
... Jenže ve prospěch sci fi nikdo nezneužívá schopností. Ve prospěch víry ano a to je ten rozdíl ...


Slavo,
ja uz jsem to tady naznacoval - ve prospech viry se, pokud je mi znamo, v nasich dejinach az tak moc nezneuzivalo. Hadam ze spis nez viru asi myslis cirkev potazmo nabozenstvi. V jednom z prispevku vyse sem psal ze vira je subjektivni zalezitosti kazdeho cloveka.

To co bylo zneuzito je spise klasicka svetska moc. To je asi tak nejak v souzneni s tim co rikas o 'pravdach'.
U ruznych 'pravd' je nejdrive idea ktera ma nejake (rekneme) vznesene cile, pokud se tato pravda zacne upevnovat vznikaji kolem ruzne mocne spolky a ty pak svoji moc zneuzivaji.

Vira ve smyslu svetovych nabozenskych smeru vetsinou byva (sama o sobe) spise 'preslazena', ve smyslu laska k bliznimu, pomoc a tak dale. Pokud se tato myslenka zneuziva, pak uz muzeme mluvit spis o nejake spekulaci nez o vire.
Go to Top of Page

Miloslav Bažant
Ultragrafoman

Czech Republic
6254 Posts
Posted - 27/04/2007 :  08:24:57  Show Profile  Visit Miloslav Bažant's Homepage  Reply with Quote
AngelOf.

Víra je podmínkou uznání pravd a mám na mysli různé ty pravdy boží a podobně, nikoliv vědu. Člověk věřící jedná dle věty první ve prospěch svého boha a dle věty druhé v neprospěch jinověrce. Jinak řečeno jedná dle věty prvé ve prospěch uznané pravdy a dle věty druhé v neprospěch tech, kteří uznávají pravdu jinou. To je základní rozdělující funkce pravd. Samozřejmě se na to to nabalují další zneužívání schopností třeba té hierarchie, která se vytváří v církvích a třeba i politických stranách. Pravda příkladně komunistů je v tomto rovna s pravdami církví. Platí zde naprosto totéž. Jakmile začne pravda získávat povýšenou pozici a slibuje zisk zneužitím schopností, začnou se na pravdu nabalovat ti, kterým je pravda lhostejná, ale jde jim právě o ten osobní zisk. A tak se takoví lidé nabalili po Únoru do strany komunistů a začali vytlačovat s vedoucích funkcí ty, kterým šlo o tu pravdu. Nakonec obsadili vedoucí postavení a toto si chránili. Každý, kdo poznal chyby v ideologii a chtěl je odstranit, byl právě těmito lidmi označen za revizionistu a byly v jeho neprospěch zneužity schopnosti. (ohrožení existenčních podmínek, kriminály a třeba i justiční vraždy.) V Listopadu tito "rozumní" demonstrativně zahodili stranické legitimace a rozlezli se po všech možných stranách aby tam jednali naprosto stejně. Stejně tak je tomu u ostatních pravd a třrba i těch církví. Venkoncem myšlenka komunismu nebyla ničím jiným, než snahou naplnit myšlenku křesťantví jinou cestou. Jakmile se pravda stane neměnnou a chybí jí vývoj stane se pramenem zla. A neměnnou se stává právě díky zneužívání schopností. To je zákonitost která vede k neustálému opakování stejného algoritmu. Logika mně říká, že opakuje li se stejný algoritmus přes snahy tento zmněnit, je tento algoritmus řízen zákonitostmi, které lidé doposud nepoznali. A právě toto byla příčina a startující element mého hledání. Právě tyto zákonitosti řídící toto neustálé opakování stejného algoritmu jsem hledal. Když jsem hledal společného jmenovatele, poznal jsem, že jím jsou zákonitosti řídící proces myšlení a výsledkem bylo poznání PAM. Poznal jsem zákonitost dvou vět, definic slova pravda a definici slova moc lidská. Díky těmto poznáním jsem poznal ty hledané zákonitosti které algoritmus řídí a byla nalezena i cesta ke zmněně ,která by zabránila tomu neustálému opakování stejného algoritmu. Právě toto se zde snažím sdělit. Dokud však ostatní nepochopí ten základ, který konstrukci podpírá, není možné pochopit , natož přijmout cestu, která je výsledkem. Základem všeho poznání je pochopení logiky podobenství o stromu znaků. Toto podobenství člověka přivede k poznání toho neustále se opakujícího algoritmu. To ostatní navazuje na toto a rozvíjí toto poznání.


MB
Go to Top of Page

tachyon
Nový uživatel

Slovakia
9 Posts
Posted - 29/04/2007 :  11:31:31  Show Profile  Reply with Quote
Krišnamurti - otázky Ojai 1955

Tazatel: Funkcí mysli je myslet. Strávil jsem spousty let přemýšlením o věcech, které všichni známe: obchodu, vědě, filosofii, psychologii, umění atd., a v poslední době hodně přemýšlím o Bohu. Studoval jsem učení mnoha mystiků a náboženských spisovatelů a dospěl jsem k přesvědčení, že Bůh existuje, a jsem schopen svými myšlenkami k danému tématu přispět. Co je na tom špatného? Nepomůže přemýšlení o Bohu uskutečnit uvědomění Boha?

Krišnamurti: Je možné přemýšlet o Bohu? A je možné být přesvědčen o existenci Boha, protože jste v literatuře četl všechny důkazy? Ateista má také své důkazy a pravděpodobně studoval stejně mnoho jako vy a říká, že žádný Bůh není. Vy věříte, že Bůh existuje a on věří, že neexistuje; oba máte víry a oba trávíte svůj čas přemýšlením o Bohu. Než však začnete přemýšlet o něčem, co neznáte, neměl byste prvně objevit, co je to myšlení? Jak můžete přemýšlet o něčem, co neznáte? Mohl jste číst Bhagavadgítu, Bibli a spousty jiných knih, ve kterých vzdělaní učenci dovedně popisují, co je to Bůh, tvrdí toto a popírají tamto; dokud však nebudete znát proces svého vlastního myšlení, pak je možné, že to, co si budete myslet o Bohu, bude malicherné a hloupé, a ono to takové obvykle i je. Mohl jste nashromáždit spousty důkazů o existenci Boha a napsat o tom velmi chytré články; ale zásadní otázka zní: jak víte, že to, co si myslíte, je pravda? Může myšlení vůbec přivodit zážitek toho, co je nepoznatelné? Což vůbec neznamená, že byste měli citově či sentimentálně přijmout nějaké hovadiny o Bohu.

Není tedy důležitější zjistit, zda je vaše mysl podmíněná, než hledat to, co je nepodmíněné? Pokud totiž bude vaše mysl podmíněná, a ona je, tak nechť se zabývá realitou Boha jak chce, tak dokáže získávat znalosti a informace pouze podle svého podmínění. Takže vaše přemýšlení o Bohu je naprostou ztrátou času, je to prázdné a bezcenné spekulování. Je to jako bych seděl tady dole v tomto hájku a přál si být na vrcholu tamté hory. Pokud chci opravdu objevit, co se nachází na vrcholu tamté hory a za ním, tak na něj musím vystoupit. Nemá cenu abych tady seděl a spekuloval, stavěl chrámy a kostely a tropil kolem nich rozruch. To, co musím udělat, je postavit se, jít, zápasit, tlačit se, dostat se tam a objevit; většina z nás však není ochotná to učinit, místo toho se spokojíme s tím, že budeme sedět tady a spekulovat o něčem, co neznáme. A já tvrdím, že takové spekulování je překážkou, je úpadkem mysli a nemá vůbec žádnou hodnotu; jen člověku přinese další zmatek a utrpení.

Takže Bůh je něco, o čem není možné mluvit, co není možné popisovat, co nelze zachytit do slov, protože to musí neustále zůstat v neznámu. V okamžiku, kdy se začne uplatňovat proces rozpoznávání, tak jste zpět uvnitř pole paměti. Rozumíte mi? Dejme tomu, že v nějakém okamžiku zažíváte něco neobyčejného. V průběhu toho okamžiku neexistuje žádná myslící entita, která by říkala „musím si to zapamatovat“; existuje pouze onen stav prožívání. Avšak jakmile ten okamžik pomine, tak se začne uplatňovat proces rozpoznávání a mysl si řekne: „měla jsem báječný zážitek a přála bych si, abych takových zážitků měla víc“, a tak začíná boj o další zážitky. Instinkt získávat a vlastnit víc vzniká z různých důvodů: protože vám to dává potěšení, prestiž, znalosti, stává se z vás autorita a spousta podobných nesmyslů.

Mysl se honí za tím, co někdy v minulosti prožila; jenže to, co už prožila, je passé, je to mrtvé, a aby mohla mysl objevit to, co je, tak musí zemřít tomu, co prožila v minulosti. A toto není věc, kterou by bylo možno den za dnem pěstovat, shromažďovat, střádat, vlastnit a pak o ní mluvit a psát. Vše, co můžeme učinit, je spatřit, že mysl je podmíněná a skrze poznávání sebe sama pochopit proces svého vlastního myšlení. Musím znát sám sebe, ne tak, jakým bych v ideologické rovině rád byl, ale jakým skutečně jsem, nechť jsem jakkoliv ošklivý či krásný, jakkoliv žárlivý, závistivý, ziskuchtivý. Jenže je nesmírně obtížné pouze spatřit to, čím člověk je, aniž by to toužil změnit, a samotná tato touha změnit je jen další formou podmínění; a tak se plácáme od jednoho podmínění k druhému podmínění, a nikdy neprožijeme něco, co by leželo za hranicemi těchto omezení.
Go to Top of Page

noemus
Grafoman

Czech Republic
1149 Posts
Posted - 29/04/2007 :  11:50:49  Show Profile  Reply with Quote
Krishnamurti je muj velky vzor
S tim co napsal vrele souhlasim. Je skoda, ze otak genialnim cloveku jako byl on se mluvi tak malo.

Ja osobne jsem dospel k podobnemu nazoru. A uz nekolikrat jsem tady na foru vyslovil svuj postoj k bohu. A tim je proste "nevim". Vrele souhlasim s otazkami po mysleni. Ale myslim si, ze tohle neni mozne vysvetlit nekomu, kdo to sam nevidi (bohuzel).
Go to Top of Page

Miloslav Bažant
Ultragrafoman

Czech Republic
6254 Posts
Posted - 30/04/2007 :  07:56:38  Show Profile  Visit Miloslav Bažant's Homepage  Reply with Quote
Pánové Tachyon a Richarde.

Trošku mně trvalo, než jsem se odhodlal odpovědět a i nyní ještě odpovídám s rozpaky. Tychyone. Je to dobře vymyšlené a není možné toto jakkoliv vyvrátit a prohlásit, že tomu tak není. Hodně jsem o tom přemýšlel a došel k určitému závěru,jakému posuďte sami.
Krišnamurti zde vytýčil cestu, která je více méně nereálná. Je možné k takovému stavu vyřazení paměti dojít jogou, velkým ooum a podobně,ale paměť nikdy skutečně vyřazena není. Jde pouze o stavy potlačení vědomí. Ten kdo však na tuto cestu vstoupí, skutečně může poznat boha. Proč? Zkrátka proto, že na tuto cestu vstoupil, protože boha poznat chtěl.Kdyby boha poznat nechtěl, pak by tuto cestu nevyužil. Nejde tedy o cestu samou, ale o to chtění a cesta je pouze cestou k tomu chtění. Ten bůh může být cokoliv co poznáme, pokud k jeho poznání chceme dojít, ale vždy se jedná o jev subjektivní, nikoliv o universální bytí. Takže zde nejde o poznání boha,ale pouze o chtění či nechtění poznat boha. Jenže je zde otázka.Chci skutečně poznat boha? Kdyby existoval, pak ano. Ale co když neexistuje a došel bych pouze ke klamu, kterým bych klamal sám sebe? Tehdy bych ho poznat nechtěl. Takže jsem tam, kde jsem byl.Přesto si moudrosti Krišnamurti velice vážím.

MB
Go to Top of Page

noemus
Grafoman

Czech Republic
1149 Posts
Posted - 30/04/2007 :  12:17:14  Show Profile  Reply with Quote
Slávku
Krishnamurti neříká jak poznat boha, ani že to máme dělat. Naopak, říká, že máme poznat sami sebe. Mluví o tom, že máme přijmout sami sebe a nedělat si o sobě iluze. A nedělat si iluze ani o ničem jiném. Tohle podle mne "i když to dost zjednodušuji" říká.
Go to Top of Page

tachyon
Nový uživatel

Slovakia
9 Posts
Posted - 30/04/2007 :  15:45:12  Show Profile  Reply with Quote
VIDĚNÍ je tady a TEĎ

TAZATEL: Můžete prosím vysvětlit, co myslíte "VIDĚNÍM-UVĚDOMOVÁNÍM "?
ODPOVĚĎ: VIDĚNÍ je univerzální Vědomí, které si je vědomé (tj. vnímá a uvědomuje si) všechno uvnitř "vás" právě teď a V TOMTO OKAMŽIKU.
Další jméno pro VIDĚNÍ je OBYČEJNÉ KAŽDODENNÍ VĚDOMÍ. VIDĚNÍ a OBYČEJNÉ KAŽDODENNÍ VĚDOMÍ není nic nového – bylo zde vždy a je zde právě v tomto okamžiku. Bez něho byste si nebyl vědom ničeho. Je zde po CELÝ čas a znáte ho velmi dobře. Je to to, co je svědkem každé myšlenky, emoce, snu, pocitu, apod., které se ve "vás" objeví.
A je to toto VIDĚNÍ, které je Vaším věčným já, které nebylo nikdy zrozené, a které nemůže nikdy zemřít. Je to vaše SKUTEČNÉ já.
TAZATEL: Tomu nerozumím. Myslíte tím, že je to podobné fyzickému "vidění"?
ODPOVĚĎ: NIKOLIV. Není shodné s fyzickým viděním nebo obrazem, který vzniká prostřednictvím Vašich očí. Je to to, co VŠECHNO vnímá, včetně fyzického vidění. Je to to, co VIDÍ všechny Vaše myšlenky a zážitky. Je to JEDEN a JEDINÝ vnímatel. Nemá DRUHÉHO.
TAZATEL: Nejsem si jist, zda rozumím.
ODPOVĚĎ: Sedněte si a zavřete na chvilku oči a dovolte, aby se objevily nějaké myšlenky.
(... chvilka uběhne)
ODPOVĚĎ: Fajn, nyní můžete otevřít oči. Víte, jak jste mohl "vidět" nebo si "uvědomovat" proběhlé myšlenky? Tak, TO je ono VIDĚNÍ. A to je to VIDĚNÍ, které "vidí" všechny zážitky a prožívání.
TAZATEL: Můžete ještě vysvětlit, co máte namysli, když mluvíte o TEĎ?
ODPOVĚĎ: Všechno se děje v TEĎ. PRAVÉ JÁ, které je VIDĚNÍ, září tady a TEĎ. Myšlenky mohou vznikat jedna za druhou před tímto VIDĚNÍM, v přítomném okamžiku. Nemohou vzniknout v "minulosti" nebo v "budoucnosti", protože "minulost" a "budoucnost" neexistují. To, čemu říkáte minulost a budoucnost jsou jen MYŠLENKY o minulosti a budoucnosti, které se objevují ve VIDĚNÍ a v TEĎ. A tato průběžná PŘÍTOMNOST nebo bod "teď" je ten bod, v kterém se děje a probíhá Váš život.
TAZATEL: Ale čím to je, že se věci mění? V minulosti jsem byl malým dítětem a nyní jsem dospělý. Uplynul čas a změnil jsem se.
ODPOVĚĎ: Změna se stala, ale stala se v TEĎ. Fyzický projev je v neustálé změně, jinak tomu nemůže být. Ukažte mi něco ve fyzickém světě, co se dříve nebo později nezmění. Vše se mění. Vaše tělo je například v neustálé změně. Ale všechny tyto změny probíhají okamžik za okamžikem v TEĎ. V tento okamžik jste v TEĎ, za deset sekund budete zase v TEĎ. Za tři týdny v pět odpoledne budete opět v TEĎ. Nemůžete být v ničem jiném než v TEĎ. Takže odpovědí na Vaši otázku je, že když jste byl dítětem, zažíval jste to v přítomnosti a v TEĎ. Teď jste dospělý, ale zažíváte to také v TEĎ. VŠECHNO probíhá a děje se TEĎ.
TAZATEL: Jak můžete říct, že čas je jen představou? Čas ubíhá. Když se domluvíme, že se potkáme někde za dva týdny a pak se toto setkání stane, tak se stane až za dva týdny a ne teď.
ODPOVĚĎ: Ano, ale když se potkáme za dva týdny, tak v tom okamžiku to bude TEĎ. Nic jiného než TEĎ neexistuje. Nemůžete být nikdy mimo TEĎ.
TAZATEL: No dobře, je ale opravdu nějak užitečné tomu rozumět?
ODPOVĚĎ: Je to neobyčejně užitečné! Většina lidí jsou totiž jen vězni svých myšlenek. Lidé následují to, co tyto myšlenky říkají jako loutky a berou je, svoje myšlenky stejně jako své pocity, velmi vážně. Uvědomte si, že Vy NEJSTE vašimi myšlenkami či pocity. Jste VIDĚNÍM, které se na myšlenky a pocity dívá. Myšlenky mohou vyvstávat JEN v "teď", jedna po druhé, v Teď a před VIDĚNÍM. A jsou to právě tyto myšlenky (protože si myslíte, že jste těmi myšlenkami, a protože je berete tak vážně), které jsou hybatelem vašeho života. Jakmile se však více uvědomíme v onom "teď ", že já NEJSEM (tyto) myšlenky a prožitky, které na VIDĚNÍ vyvstávají a vystupují, budete potom schopni se od nich distancovat a neztotožňovat se s nimi.
TAZATEL: Ale je-li zde "Teď", nevyplívá z toho, že je zde také "před" Teď a "po" Teď?
ODPOVĚĎ: Nikoliv. Říkám-li "Teď", myslím tím JEDINOU a SAMOTNOU přítomnost (přítomný moment a okamžik), ve které se myšlenka "včera" nebo "zítra" objevuje a vyvstává. A dokonce neexistuje ani (časová sekvence) jednoho okamžiku za druhým, něco, co by znamenalo existenci jednotlivých přítomných okamžiků, které ve skutečnosti neexistují. Existuje jen JEDINÁ přítomnost, v které je vždy zároveň přítomné VIDĚNÍ.
TAZATEL: Takže musím jen být v jakémsi (stavu) "tady a TEĎ"?
ODPOVĚĎ: Ne. Takto formulovaná myšlenka a představa v pojmu "tady a TEĎ" je zavádějící. To by znamenalo, že tu existuje oddělený individuální subjekt, který má možnost zvolit si být v takovémto stavu "tady a TEĎ" . Žádná taková oddělená entita však neexistuje.
TAZATEL: Co hledám já, je osvícení.
ODPOVĚĎ: To "osvícení", které hledáte – tak jím UŽ jste, a to PRÁVĚ TEĎ. Nedojde k němu jako zázrakem někdy v budoucnosti, co se jednou náhle stane jako něco, co je (oproti současnému stavu) nové a jiné, protože je to zde už PRÁVĚ TEĎ. Představa, že je zde určitá specifická (duchovní) cesta, je ve skutečnosti překážkou. Jste totiž JEDNO s univerzálním Vědomím PRÁVĚ TEĎ.
TAZATEL: Ale kde potom je? Kde se nachází?
ODPOVĚĎ: Univerzální Vědomí které hledáte, ve Vás září a vždy zářilo, jako NORMÁLNÍ KAŽDODENNÍ VĚDOMÍ – to, které VIDÍ všechny Vaše myšlenky a pocity. A toto Vědomí ve vás září (vlastně JE vámi) PRÁVĚ TEĎ.
TAZATEL: Ale já zatím necítím že bych tam byl .
ODPOVĚĎ: Jste tam, a to PRÁVĚ TEĎ, problém je ale ten, že lpíte na nesprávných přesvědčeních. Jediná věc kterou máte udělat, je opustit tato nesprávná přesvědčení a přestat se identifikovat s tím, co ve skutečnosti nejste. Jestliže tyto nesprávné osobní identifikace a sebe-ztotožňování opustíte, pochopíte, že jste tímto univerzálním Vědomím, čili VIDĚNÍM, a stejně tak pochopíte, že toto univerzální Vědomí - VIDĚNÍ - ve vás září PRÁVĚ TEĎ, a to bez ohledu na to, máte-li nesprávné představy či nikoliv.
TAZATEL: Takže moje myšlenky, pocity a prožitky ... to nejsem já?
ODPOVĚĎ: Nikoliv – vy jste to, co tyto myšlenky a pocity VIDÍ. Jestliže pochopíte, že myšlenky a pocity jsou pouhé věci, které se před oním VIDĚNÍM "objevují", potom budete schopni je překročit, "transcendovat".
TAZATEL: Chci jen být šťastný. Jak toho ale dosáhnout?
ODPOVĚĎ: No, použiji slova Sailora Boba Adamsona ("probuzeného" učitele): "Co je špatného na TOMTO OKAMŽIKU, pokud ho nějak nerozebíráte a nepřemýšlíte o něm?“
TAZATEL: Nic.
ODPOVĚĎ: Přesně tak. A problém nemůže existovat, dokud se nevynoří a nevznikne myšlenka.
TAZATEL: Ale to neznamená, že jenom protože o problému nebudu přemýšlet, tak neexistuje …
ODPOVĚĎ: Jestliže existuje něco, co potřebujete vyřešit či vyjasnit, počkejte na ten správný moment a udělejte to, ale nedržte to (ten koncept) zbytečně před VIDĚNÍM.
TAZATEL: No .. ale …
ODPOVĚĎ: Je prakticky nemožné prožívat smutek, dokud se před VIDĚNÍM neobjeví a nevyvstane myšlenka, která smutek vyvolá. Čisté VIDĚNÍ je dokonalost sama a v tomto smyslu vy již touto perfektností a dokonalostí jste. Je to jen díky vaší FALEŠNÉ IDENTIFIKACI a sebe-ztotožněním s myšlenkami a pocity, co způsobuje pochyby a rozrušení.
TAZATEL: Ale já nejsem schopen proces myšlení a pociťování zastavit.
ODPOVĚĎ: To je v pořádku. Co je tu však důležité, je NEIDENTIFIKOVAT se s těmito myšlenkami a pocity, protože Vy jste ve skutečnosti to, co je VIDÍ.
TAZATEL: Jediné co chci, je být šťastným, bohužel v dosáhnutí toho nejsem moc úspěšný.
ODPOVĚĎ: Štěstí a neštěstí, obojí jsou opět jen pocity. Jsou to jen různé strany téže mince a objevují se před VIDĚNÍM, a jakožto pocity se před ním objevují dokonce i myšlenky, které jsou pokojné a míruplné. Celá ta věc totiž není o dosažení nebo vyvolání podobných pokojných myšlenek ale o tom, abychom si uvědomili, že NEJSME žádnými myšlenkami. Jsme to, co se na myšlenky dívá a vidí je. SKUTEČNÝ MÍR VYVSTANE JEN TENKRÁT, JESTLIŽE NEBUDETE SVOJI VLASTNÍ IDENTITU S MYŠLENKAMI SPOJOVAT.
Neznepokojujte se moc a nezabývejte se příliš tím, pokud jde o vaši snahu o dosažení štěstí. Jakmile jednou pochopíte, že nejste myšlením a myšlenkami, budete též schopni na vše pohledět z jiného úhlu, bez připoutanosti, a už se s myšlenkami nebudete ztotožňovat a identifikovat způsobem, jak vás to nutí teď. Přestanete být jejich otrokem. Mír není možné dosáhnout, jestliže je tu jakákoliv identifikace s myšlením. Nejde tu o zastavení procesu myšlení, ale o pochopení, že vy NEJSTE myšlením a myšlenkami – a toto je právě ten důležitý bod, který "vás" OSVOBODÍ.
Nebojujte s myslí a myšlenkami. Nechte ji a myšlenky být, ať jsou jakékoliv. Tím, že s nimi bojujeme jim jen dává život. PŘESTAŇTE SE O NĚ JEDNODUŠE ZAJÍMAT. To je způsob, jak se jich zbavit. Ze začátku se to může zdát jako obtížný úkol, ale když jednou víte, čím ve skutečnosti jsou a přestanete o ně PROJEVOVAT ZÁJEM, nebudete je živit (ve smyslu dávání jim energii) a ony se tím přirozeně rozpustí. Je to jen přechodný projev, který vůbec nemá co dělat s tou realitou, kterou ve skutečnosti jste.
TAZATEL: Hmm …
ODPOVĚĎ: Být a setrvávat jako VIDÍCÍ různých projevů a dění je přirozeným stavem bezpříčinného štěstí. Není to druh takového štěstí, které je závislé na tom, jak se rozhodnete a jakou cestu zvolíte. Je to přirozené štěstí, které trvá, jestliže jste bez nesmírně omezující a ZBYTEČNÉ identifikace s myšlením a myšlenkovým procesem.Myšlenky vyvstávají – v pořádku – používejte je ale jen jako nástroj, kterým též jsou a ony pro vás budou takto užitečné, jenom se s nimi NEztotožňujte jakožto se svým vlastním JÁ.

TAZATEL: Jak se ale obejdu bez myšlení?
ODPOVĚĎ: Nejde o to, obejít se bez myšlení, protože myšlenkový proces bude i tak nadále pokračovat. Jde jen o to, se s myšlenkami NEZTOTOŽŇOVAT. Proč? No vysvětlením je zaprvé to, že myšlenkami prostě nejste – takže proč se ztotožňovat s něčím co NEJSTE? A za druhé, tím že se s tímto (nic víc než praktickým) nástrojem ztotožňujete, sami sebe NESMÍRNÝM způsobem omezujete. A to je všechno! Jde o pouhý nástroj, přičemž vaše pravé já je MNOHEM širší a významnější.
TAZATEL: Osobně život nežiji podle nějakých šablon, ale tak jak přichází, moment po momentě. Myslím si tedy, že přeci musím žít v onom "teď", nebo ne? Je takovýto život tím, co se myslí, když se řekne "být v přítomném okamžiku"?
ODPOVĚĎ: Jak už jsem řekl předtím, vy nemůžete být v "zde a teď" (přítomném okamžiku), protože taková představa implikuje a předpokládá existenci individuální entity "já", která má možnost volby a rozhodnutí být v přítomném okamžiku. Takové oddělené "já" však neexistuje. O čem hovořím je to, že vy sám, vaše vlastní identita existuje jakožto VIDĚNÍ, které je svědkem (v přítomném okamžiku) myšlenky "nežiji podle nějakých šablon", a samozřejmě stejně tak jakékoliv jiné myšlenky.
TAZATEL: Tomu nerozumím.
ODPOVĚĎ: Jste univerzálním Vědomím, které všechny myšlenky vidí. Vy sám však těmito myšlenkami nejste. Jste nezrozeným věčným VIDĚNÍM (univerzálním Vědomím), které se nachází nad myšlením. Jste tím, co myšlenky VIDÍ v jednom a jediném přítomném okamžiku.
TAZATEL: Mohu tedy vidět vědomí?
ODPOVĚĎ: Vy sám jste Vědomí.
TAZATEL: Proč ho tedy nevidím?
ODPOVĚĎ: Podobně jako lidské oči jakožto tělesný orgán neviděly nikdy samy sebe, protože VYKONÁVAJÍ fyzické vnější vidění, stejně tak univerzální Vědomí nemůže vidět samo sebe, protože VYKONÁVÁ vnitřní vidění. Je to vlastně jeden a jediný VIDÍCÍ, který nemá nic (dalšího a odděleného), co by bylo možno vidět a na co by bylo možno hledět.
TAZATEL: Mohu toto vědomí vidět?
ODPOVĚĎ: Stále nerozumíte ... Vy sám JSTE tímto viděním.
TAZATEL: Pokouším se to pochopit...
ODPOVĚĎ: Můžete se snažit jak chcete, ale dokud si neuvědomíte, že JSTE TÍM, CO SE NACHÁZÍ MIMO A NAD MYŠLENÍM, bude všechno vaše úsilí marné.
TAZATEL: Ale kam jinam se můžete dívat než do mysli?
ODPOVĚĎ: Tak především, v podstatě vůbec neexistuje nic takového jako je mysl. Myšlení se odehrává na VIDĚNÍ a je to to, co vy nazýváte "mysl". Hledáním univerzálního Vědomí prostřednictvím mysli a v myšlení je jako nasměrovat světlo lampy na stěnu, a v zápětí lampu samu na té stěně hledat. Je snad možné lampu takovýmto způsobem na stěně najít?
TAZATEL: To nikoliv.
ODPOVĚĎ: Takže ho (světlo alias vědomí/ pozn.) tam přestaňte hledat. Myšlenky vznikají a vyvstávají z Vědomí, jsou Vědomím osvětlené, ale samotné nejsou zdrojem Vědomí. Jakýkoliv pokus hledat TO v myšlenkách je MARNÝ.
TAZATEL: Myslím, že bych rád znal (ono) "nic" .. ale víte, jsem umělec .. a tam (v této oblasti umění) přece něco existuje! Trochu mám z toho strach .. pokud ovšem nenastane čas skočit do té propasti, čemuž se zatím jaksi vyhýbám.
ODPOVĚĎ: Neexistuje ABSOLUTNĚ žádný důvod, abyste přestal dělat svoje umění, je-li to ta věc, kterou dělat chcete. Když vidíte pravdu, nemusíte jen sedět a nic nedělat! Ve skutečnosti budete-li chtít, budete schopný tvořit bez jakéhokoliv omezení, protože nebudete zaseknut v nesprávné osobní identifikaci s myšlenkami. Ale bez ohledu na to, jaké myšlenky máte nebo jaké umění vytváříte, všechno se bude objevovat jen jako projev a dění probíhající na VIDĚNÍ, které je vaším skutečným a věčným "Já". Já říkám, že zda-li budete malovat nebo ne, zda-li máte tvůrčí a tvořivé myšlení či nikoliv .. to všechno jsou jen dílčí projevení, jevy a dění, které se odrážejí na VIDĚNÍ, kterým vy sám ve skutečnosti přímo jste.
To, že jste si uvědomil pravdu, však neznamená, že se nemůžete oženit, mít rodinu a vést normální život. Nemusíte se hned stát guruem, duchovním učitelem ani žít nijak zvlášť odlišný život. Existuje jedno zenové přísloví "Před osvícením jsem štípal dříví a nosil vodu, po osvícení štípám dříví a nosím vodu". Třebaže zůstane všechno stejné, přesto to bude hluboce odlišné.
Hovoříte o "skoku do propasti". To mi říká a naznačuje, že ve skutečnosti neděláte to, o čem tu hovořím. Ono VIDĚNÍ o němž mluvím je OBYČEJNÉ KAŽDODENNÍ VĚDOMÍ, které tak dobře znáte. Není tu nic nového k dosažení .. chápete to? NIC NOVÉHO k dosažení! Ta věc, kterou jste až dosud hledal je OBYČEJNÉ KAŽDODENNÍ VĚDOMÍ, které tak dobře znáte, a kterým momentálně vnímáte tento MOMENTÁLNÍ přítomný okamžik, tuto přítomnost a přítomné dění.
Tato "propast" o které hovoříte je KOMPLETNĚ A POUZE jen vaší mentální konstrukcí. Jistě, VIDĚNÍ není "věc" v obvyklém slova smyslu, ale jedná se o vidění nepřestávajícího "představení", nepřestávajícího defilování myšlenek a "světa". O čem já mluvím, Vás nepovede do propasti, ale přivede Vás k přirozenosti života, v kterém přestanete být vězněm svých vlastních myšlenek. Také jste řekl, že byste rád poznal ono "nic" – a to také ukazuje, že nechápete a nerozumíte tomu, o čem se tu hovoří. Jste VIDĚNÍ, které myšlenky vidí – a v této souvislosti nejde vůbec o to poznat (jakýsi koncept označený jakožto) "nic". Vůbec nejde o to, vytvořit či navodit prázdnou mysl ve smyslu dosáhnutí poznání "nic", ale je to o vědění, že jsem VIDĚNÍM, které myšlenky vnímá – nikoliv jestli jsou to chytré nebo hloupé myšlenky, jestli je jich jen pár nebo mnoho.
TAZATEL: Takže jak mohu toto Vědomí nalézt?
ODPOVĚĎ: Začněme zvnějšku a pojďme směrem dovnitř. Budova se nachází mimo Vás, stejně tak automobil, stejně tak oblečení, včetně vašeho těla. Vaše fyzické vidění se rovněž nachází mimo Vás, stejně tak Váš fyzický sluch, všechny Vaše smysly a myšlenky. Stejně tak mimo Vás jsou Vaše představy a intelekt. COKOLIV můžete vnímat či zažívat se nachází mimo Vás. Vy jste ale ten, který to všechno VIDÍ – vy jste tímto čistým VIDĚNÍM. Jste Vědomím, které prostě jen je.
TAZATEL: Co myslíte tím, že "jen je"?
ODPOVĚĎ: Jste čistým Vědomím, které vidí všechno tak, jak to je, něco jako videokamera, která také "vidí" (odráží a zrcadlí) všechno tak, jak to je. Videokamera nečiní žádné soudy o tom, co a jak vidí (odráží a zrcadlí) a neodmítá určité věci které zrcadlí, ale "vidí" zkrátka všechno tak, jak to je. A Vědomí je to samé – vidí vše tak, jak to je. Je to naopak myšlení, které tvoří změny toho "jak to je", a myšlenky takto mění čisté vidění.
TAZATEL: Jestliže jsem ale tímto čistým viděním, proč tomu nerozumím bez jakýchkoliv problémů?
ODPOVĚĎ: Jste univerzálním Vědomím, které VIDÍ myšlenky, ale protože jsou myšlenky první věcí, kterou toto univerzální Vědomí VIDÍ, zcela nesprávně jste se s nimi ztotožnil. Ale Vědomí samotné, i když je samo realitou, je subtilní. Není to projev, ani to není nějaká "věc". To myšlenky se projevují a dějí .. v jistém smyslu jsou tedy "věcí", a proto se zdají více uchopitelné – a proto je tedy hned chytíme a ztotožníme se s nimi. Jsou to však jen přechodné útvary, které se dějí a probíhají na realitě, realitě VIDĚNÍ.
Abyste si mohl představit, jak jsou vzájemně blízko, tak Vědomí je jako zrcadlo a myšlenky jsou jako předměty, které odráží. Pravděpodobně Vás nikdy ani nenapadlo, že by zde mohl být vůbec nějaký rozdíl .. že nějaké univerzální Vědomí vůbec existuje. Bral jste zkrátka toto Vědomí jako samozřejmost a potom jste se hned ztotožnil s prvními věcmi, které VIDÍ.
TAZATEL: Takže já nejsem myšlenkami?
ODPOVĚĎ: Nikoliv. Jste jediná a nerozdělená ČISTÁ VIDÍCÍ PŘÍTOMNOST (tj. univerzální Vědomí), které se dočasně ztotožnilo a samo sebe dočasně lokalizovalo do těla jakožto INDIVIDUÁLNÍ VĚDOMÍ, které osvěcuje a odráží (proces) myšlení. A to je Vaše jádro. Jste si přece vědom toho, že existujete - ne?
TAZATEL: Samozřejmě.
ODPOVĚĎ: No a to je ONO VĚDOMÍ ještě předtím než se dostane do konfrontace s myšlenkovým procesem a ten to přefiltruje – ono Vědomí, že skutečně jste a existujete. Když se Vědomí pokouší popsat sebe samo prostřednictvím slov a myšlenkového procesu, popisuje sebe samo jakožto "já jsem".
TAZATEL: Ale "já jsem" jsou jen slova …
ODPOVĚĎ: Přesně tak. "Já jsem" je jen verbální způsob, jak to vyjádřit - symbol toho, jak to ve skutečnosti je. Myšlenky a slova jsou jen mrtvé věci, věci bez života, které nikdy nemohou být skutečností samotnou, takže tímto nemusíme být zmateni. Můžete si myslet nebo nahlas říkat "potrava, potrava, potrava" – tak často jak jen chcete. Vyřeší to ale Váš (skutečný) hlad? Slovo "potrava " je tedy jen verbální symbol pro danou skutečnost. Podobně tomu je "já jsem" výrazem, který je tak blízko, jak je to jen možné popsat slovy - výrazem skutečného vědomí, že existuji. Zapomeňme ale na slova. Vy přece VÍTE že JSTE, nebo ne?
Toto Vám nikdo nemůže vysvětlit. Dokonce o tom ani nesmíte přemýšlet. Vy jenom a prostě víte, že JSTE. A toto VĚDOMÍ SI SVÉ (vlastní) EXISTENCE je celou tou věcí, o které tu stále hovoříme, a o kterém také hovoří všichni "sebe-realizovaní" mistři. Já jsem si vědom toho, že to snad zní a vypadá až příliš jednoduše – a právě proto budete pravděpodobně nějaký čas, než to pochopíte, něco hledat, protože si budete myslet, že za tím vším musí být ještě něco navíc, ALE ONO NENÍ. Toto BĚŽNÉ KAŽDODENNÍ VĚDOMÍ, které máte PRÁVĚ TEĎ, je ono univerzální Vědomí, které je ve všem v pozici vnímajícího. A MIMO TOTO NEEXISTUJE UŽ ŽÁDNÉ VYŠŠÍ OSVÍCENÍ ČI REALIZACE. Je to JEDNO BEZ DRUHÉHO, jak tvůrce, tak zakoušející všeho. A tak jak řekl Sailor Bob Adamson a před ním Nisargadatta Maharadž, tak to je (ono hledané) TO, a to je též definitivní konec celé té věci, hledání a dosahování.
TAZATEL: Takže mysl to vidět nemůže?
ODPOVĚĎ: Nezapomínejte! NENÍ ŽÁDNÉ TAKOVÉ VĚCI JAKO "MYSL". Je tu jen VIDĚNÍ, a je tu myšlení, které se na VIDĚNÍ objevuje, odráží, děje a probíhá. A vy jste tím VIDĚNÍM (nebo-li Vědomím), které se na myšlení dívá a VIDÍ ho. Vědomí obsahuje myšlení, ale myšlení Vědomí neobsahuje! Bez univerzálního Vědomí (které myšlení osvěcuje) by myšlení nemělo žádný život a žádnou existenci. MYŠLENKY SAMY NEMOHOU VIDĚT, PROTOŽE NEMAJÍ ŽÁDNÉ VĚDOMÍ. Je to jen Vědomí co zde vidí. Myšlenky jsou ve skutečnosti jen věci bez života, a že jakýsi život mají, se jenom ZDÁ , protože je univerzální Vědomí osvěcuje. Znova, jak říká Sailor Bob Adamson, můžete si donekonečna myslet "voda, voda, voda ..", ale to vaši žízeň neuhasí. Myšlenky jsou jen symboly reálné skutečnosti, které nemají žádnou svou nezávislou podstatu. Znamená to, že bez univerzálního Vědomí, které danou myšlenku osvěcuje, by tato myšlenka nemohla existovat. Toto univerzální Vědomí však existuje i bez myšlenek a nijakým způsobem na nich není závislé. Je to univerzální Vědomí, které vidí vše. Je to jediný a nerozdělitelný vidící, zřec.
TAZATEL: Tak teď už jsem naprosto ztracen.
ODPOVĚĎ: Jediným zdrojem vědomí je toto univerzální Vědomí – to, které vidí myšlenku "jsem naprosto ztracen". Jediným důvodem proč se cítíte ztracen je, že se ztotožňujete s touto myšlenkou "jsem ztracen".
Sníte svůj noční sen a zdá se Vám o padesáti lidech a několika židlích, které se v místnosti nacházejí. Aby však tyto mohly existovat, k tomu si je Vaše Vědomí musí "půjčit". Všechny ty postavy pocházejí z Vás, i když se snad zdá – a to zdání je zajisté velmi přesvědčivé – že existují jakožto oddělené entity. Pocházejí však z Vás – snícího. Bez Vás jakožto snícího by ve snu neexistovalo nic. Místnost, židle, lidé – všechno pochází a má svůj původ v snícím, který snovému ději svoje Vědomí "propůjčuje". A jestliže se snící rozhodne mít ve svém snu 7 milionů lidí, je snad o to méně tím, kdo tu sní svůj sen?
TAZATEL: Ne.
ODPOVĚĎ: Zajisté že ne. A jestliže vy jakožto snící teď nemáte ve svém snu oněch 7 milionů lidí, ale jen padesát, má to na vás samotného nějaký dopad, dotýká se vás to nějak?
TAZATEL: Nikoliv.
ODPOVĚĎ: Zajisté nikoliv.
TAZATEL: Proč se však sny zdají tak reálné?
ODPOVĚĎ: Vědomí, které ve Vás září, takto září vždy a nikdy nespí. Takže když Vaše tělo spí, ale proces myšlení je v průběhu spánku stále aktivní, toto Vědomí září na mysl a myšlenky snícího a "propůjčuje" jim svoji realitu. Proto se sen zdá být tak skutečný. Vědomí může svou realitu "propůjčit" čemukoliv, co potom vytváří iluzi (samostatného) života, ať jsou to myšlenky vznikající ve stavu snění, nebo v bdělém stavu. Univerzální Vědomí je však JEDINÝ ZDROJ reality, vnímání a vědomí, který existuje. Všechno ostatní si jen z tohoto zdroje - univerzálního Vědomí, realitu "propůjčuje", podobně jako se zdá, že měsíc na noční obloze svítí sám, ale zatím si toto světlo podobným způsobem "propůjčil" od slunce.
Další věcí která stojí v souvislosti se sny za zmínku je to, že všechny snové postavy se ZDAJÍ existovat naprosto věrohodným způsobem jakožto vzájemně oddělené bytosti a entity, přestože je naprosto zřejmé, že mají zdroj a pocházejí z JEDINÉHO snícího a jsou tedy JEDNO JEDINÉ (jedinou nerozdělitelnou skutečností/ pozn.). Kdyby však zatímco sníte svůj sen někdo přišel a prohlásil by, že všichni dohromady jsou ve skutečnosti JEDNO, myslel byste si, že se asi zbláznil. Takže nesprávná přesvědčení překrucují realitu dokonce i ve snu. A to si nemyslete, že tyto myšlenky které zkreslují realitu v snovém stavu se svými triky přestanou když "bdíte", naopak, PRÁVĚ TEĎ vytváří to samé zkreslení skutečné reality, jako je tomu ve vašich snech.
TAZATEL: No dobře, ale život přeci není jen sen ..
ODPOVĚĎ: Zůstaňme tedy při tomto Vašem tvrzení a pokusme se, abyste se na to mohl podívat a uvědomit si to z jiného úhlu.
TAZATEL: Chtěl jsem tím říci, že mám přeci tělo, život, své přátele, práci ..
ODPOVĚĎ: Kdo je tu konající?
TAZATEL: Já
ODPOVĚĎ: Problém je, že si myslíte, že jste oddělenou entitou. Je to dnes však už dokonce i moderní věda, která tvrdí, že vše je jen čistá energie. Vše je jen čisté univerzální Vědomí, které se zhmotnilo do formy energie a následně potom do formy fyzického projevu.
TAZATEL: Dobře, připouštím, ale moje vlastní zkušenost to není. Jestli si pustím cihlu na nohu, cítím bolest. Vím jen to, co se děje v mé mysli, nedokážu číst mysl jiných lidí. Jestliže budete stát na opačné straně místnosti a hodím po Vás míč, nebudete nic cítit, dokud Vás tento nezasáhne. Jestliže zemřu, budu to já a nikoliv Vy. Já jsem zde a Vy tam. Jsme od sebe vzájemně odděleni.
ODPOVĚĎ: Kdo cítí bolest? Kdo vidí myšlenky? Kdo umírá?
TAZATEL: Já.
ODPOVĚĎ: Pohlédněte dovnitř sebe sama a snažte se přesně najít a lokalizovat ten bod, kde se (jakožto "já") nacházíte. Kde je ten centrální bod, to jádro Vašeho já?
TAZATEL: Myslím, že moje totožnost leží v mysli.
ODPOVĚĎ: Jste tedy tělo?
TAZATEL: Jsem tělo a mysl.
ODPOVĚĎ: Kdybyste měl v pokročilém věku zemřít a kdybych Vám řekl, že věda natolik pokročila, že je možné Vaše myšlení "přenést" do jakéhosi druhu virtuálního kontejneru, v kterém by bylo možné udržet toto myšlení po smrti Vašeho těla naživu. Přijal byste to i za předpokladu, že by to znamenalo jediný způsob, jak bjste mohl zůstat naživu? Jsem si jist, že mnoho lidí by takovou možnost využilo. Už nikdy byste se nemusel starat o svou těžkopádnou tělesnou schránku. Přijal byste tedy takovouto možnost?
TAZATEL: Myslím si, že ano.
ODPOVĚĎ: Takže tím vlastně souhlasíte, že tělem nejste. Je to tak? Kdybych tedy (samozřejmě hypoteticky) odstranil Vaše ruce, byl byste stále zde?
TAZATEL: To ano ..
ODPOVĚĎ: A kdybych to samé udělal s Vašima nohama?
TAZATEL: Ano.
ODPOVĚĎ: A kdyby se tak stalo i s Vaším tělesným zrakem, sluchem, dotykovým smyslem, chutí a čichem .. byl byste stále zde?
TAZATEL: Ano.
ODPOVĚĎ: Když z těla nakonec oddělíme všechny ty části o kterých jsme mluvili, až na nějakou část, nějaký bod, který když odebereme, tak vy tu najednou už nebudete, tak kde je v těle takovýto bod?
TAZATEL: Myslím, že není žádný takový bod. Možná moje srdce.
ODPOVĚĎ: Takže stávají se lidé, kterým jsou voperované srdeční transplantáty, osobou, kterou byl minulý majitel a dárce takového transplantátu?
TAZATEL: Jistěže ne. Myslím, že se těžiště mojí identity nachází v mozku.
ODPOVĚĎ: Vyplývá tedy z toho, že lidé s definitivní ztrátou všech funkcí mozku (v případe tzv. "smrti mozku") tu již nejsou?
TAZATEL: No, pokud vím, jsou takové případy hodnoceny jakože je taková osoba stále živá.
ODPOVĚĎ: Jste tedy Vaším mozkem?
TAZATEL: No, předpokládám že ne, protože v případě smrti mozku, byl-li bych naživu, potom bych tu přece stále byl. Kdybych byl ale bez mozku, nebyl bych naživu a nežil bych.
ODPOVĚĎ: No dobře, ale to samé byste mohl říci v souvislosti s jakýmkoliv vitálním (pro život nepostradatelným) orgánem. A jakmile tělo odejde, individuální Vědomí už nemá žádný "příbytek" v kterém by zářilo.
Takže kdyby bylo tělo stále naživu zatímco mozek osoby by byl mrtvý, byli by tu stále ?
TAZATEL: Ano
ODPOVĚĎ: Nachází se tedy vaše vlastní identita v mozku?
TAZATEL: Ne.
ODPOVĚĎ: Nachází se tedy ve Vašem těle nějaký konkrétní bod o němž by se dalo říct, že je "vámi" (že se v něm nachází Vaše identita)?
TAZATEL: Ne, myslím že ne.
ODPOVĚĎ: Dobře, alespoň jsme tedy dospěli k bodu, kdy docházíme k vzájemné shodě, že naše esenciální "já" se nenachází v těle.
TAZATEL: Ano, dá se souhlasit s tím, že v těle neexistuje takový konkrétní bod, v kterém by se nacházelo moje "já" ve smyslu mé vlastní totožnosti – teď se mi to tak jeví. Nesedím ale stále "zde" zatímco vy sedíte "tam"? Moje tělo je "mé", zatímco Vaše je "Vaše". Jsme přeci stále odděleni, nebo snad ne?
ODPOVĚĎ: Jsme odděleni jen ZDÁNLIVĚ. Už jsme přeci hovořili o tom, jak přesvědčivě se mohou lidé jevit odděleni ve snu. Jsou ale skutečně odděleni?
TAZATEL: To nikoliv, protože se objevují a pocházejí z jediného snícího.
ODPOVĚĎ: A co když by snová postava snažíc se zjistit a najít ten bod v němž se nachází v těle postupovala tím samým způsobem. Myslíte že by takový bod našla?
TAZATEL: No asi nikoliv, protože jeho nebo její tělo je jen snové.
ODPOVĚĎ: Ano, ale v průběhu snu kdy si myslí, že je jeho snové tělo skutečné – kdyby se pokusil najít ten bod v němž se nachází (v smyslu své totožnosti) v těle – myslíte že by ho našel?
TAZATEL: Nikoliv, protože se to všechno odehrává v jednom a tom samém snu, v kterém není nijaký oddělený střed. Jen se to tak zdá a jeví.
ODPOVĚĎ: Přesně tak. Snová postava nebude schopná najít ve svém těle žádný ústřední bod, protože postava prostě v těle není a neobývá ho. Onen subjekt, snová postava jakožto "on" nemá žádný takový střed, i když se to tak jeví. Zdroj bytí této snové postavy je JEDINÉ Vědomí – nejste vědomí tohoto snícího, které se nachází mimo jeho tělo. A tak podobně i Váš zdroj bytí je mimo domnělé vaše tělo. Pochopil jste to?
TAZATEL: No, dobře .. moje nejvnitřnější podstata je tedy mimo tělo.
ODPOVĚĎ: Ano. Kým tedy jste?
TAZATEL: Jsem svým myšlením.
ODPOVĚĎ: Jste-li myšlením, konkrétně jakou myšlenkou jste?
TAZATEL: Žádnou konkrétní myšlenkou. Myslím, že jsem spíš tokem myšlenek, pamětí, rozumovými schopnostmi a intelektem.
ODPOVĚĎ: A co ta Vaše včerejší myšlenka, že máte hlad .. kde je jí dnes konec?
TAZATEL: Ta je už pryč. Mezi tím jsem měl spoustu jiných myšlenek.
ODPOVĚĎ: Jste tedy tou myšlenkou, kterou jste měl o tom, že máte hlad?
TAZATEL: Jistěže ne. Tak jak jsem řekl – jsem tok myšlenek. Myšlení samotné.
ODPOVĚĎ: Jestliže jste ale nebyl tou jednotlivou myšlenkou, jak můžete být celým tím souborem myšlenek?
TAZATEL: Jsem myšlením, tokem myšlenek – myslícím subjektem.
ODPOVĚĎ: Kde je ten tok myšlenek, který zde byl včera, PRÁVĚ TEĎ v tento okamžik? A kde je právě teď ten tok myšlenek, který jste měl třeba jen před pár vteřinami?
TAZATEL: Nikde.
ODPOVĚĎ: Jste-li tedy tokem myšlenek, a ten tok zde právě teď není přítomen, jak je možné, že zde stále jste?
TAZATEL: Samozřejmě, že jsem stále zde.
ODPOVĚĎ: No dobře, to ale potom nemůžete být tím tokem myšlenek jak jste před chvílí tvrdil. Jinak byste zde snad nemohl být, ne?
TAZATEL: Ty myšlenky jsou v mé paměti.
ODPOVĚĎ: A kde jsou ty myšlenky, které jsou právě teď ve Vaší paměti?
TAZATEL: No, právě v tomto okamžiku tam žádné nejsou.
ODPOVĚĎ: Mohou vůbec samy existovat dokud se neobjeví před VIDĚNÍM?
TAZATEL: No, ano, nacházejí se v mé paměti.
ODPOVĚĎ: Existují ale v tomto okamžiku jestliže se neobjevují před VIDĚNÍM?
TAZATEL: To nikoliv, jestliže se neobjeví před VIDĚNÍM.
ODPOVĚĎ: Jste-li tedy sám těmi myšlenkami, které se nacházejí ve vaší paměti – ale tyto se tam právě teď nenacházejí – přičemž vy sám tu přitom stále jste, jak Vy sám můžete těmito myšlenkami být?
TAZATEL: Myslím, že jimi vlastně ani nemohu být.
ODPOVĚĎ: Uvědomujete si tedy, že nejste vašimi myšlenkami?
TAZATEL: Myslím, že ano.
ODPOVĚĎ: KDO je to, kdo si "myslí, že ano"?
TAZATEL: Já, jakožto myslící.
ODPOVĚĎ: Takže si stále myslíte a považujete se za "myslícího"?
TAZATEL: Ano, myslím že ano.
ODPOVĚĎ: Kde je ale ten jednotlivec, který je v pozici "myslícího"?
TAZATEL: V mé hlavě.
ODPOVĚĎ: Ale kde přesně?
TAZATEL: Jsem tam, jakožto jedna myšlenka za druhou.
ODPOVĚĎ: Přesně tak. "myslící" žije a umírá s každou myšlenkou. Každá myšlenka se sebou nese předpoklad, že se jedná o "myslícího". Takový předpoklad je však NESPRÁVNÝ, protože MYŠLENÍ SE PROSTĚ A PRÁVĚ TEĎ DĚJE, a toto je tu podstatný bod. Není zde ŽÁDNÝ JEDNOTLIVEC, který by myslel. A toto je KLÍČOVÝ bod … NENÍ ZDE ŽÁDNÝ JEDNOTLIVEC, KTERÝ MYSLÍ. Myšlení je normální tělesná funkce, která se prostě samovolně děje a probíhá. Jenomže vy si toto neuvědomujete, a ztotožňujete se s myšlenkami, přičemž průběžný tok těchto myšlenek průběžně posilňuje zdání a iluzi, že tu existuje "myslící (subjekt)". Jenomže MYŠLENÍ SE JEN DĚJE, podobně jako se děje slyšení a jako se děje tlukot srdce. Všechno to jsou jen přirozené tělesné funkce, které se samovolně dějí, probíhají a k nimž samovolně dochází. Neexistuje tu žádná individuální osoba či subjekt, který myslí.
TAZATEL: Myšlení se jen děje?
ODPOVĚĎ: Ano, myšlení se jen děje, stejně jako se samovolně dějí a probíhají ostatní tělesné funkce. Myšlení jako takové není Vámi o nic víc, než je Vámi např. tlukot srdce. Vy jste se však s ním nesprávně ztotožnil.
TAZATEL: Já jsem ale ten, kdo myslí.
ODPOVĚĎ: Nikoliv. Intelekt, rozum, možnost volby, paměť … celý ten systém který Vy nazýváte myšlením se ve skutečnosti přirozeně děje a probíhá zcela samovolně. Myšlení je možné jedině proto, že jediné a nerozdělitelné Vědomí září, osvětluje ho, a tím ho umožňuje. Bez "schopnosti vnímání" tohoto Vědomí by tu nebylo nic co by mohlo myšlení vytvořit, ani nic co by ho mohlo VIDĚT. Myšlení má k Vědomí velmi blízko, ale NENÍ TO Vědomí. Při smrti se myšlení zastaví, ale Vědomí existuje dále, protože samo nebylo nikdy zrozené, a proto také nemůže nikdy zemřít. Je věčné a nemá žádný střed. A právě toto je vaše jádro, podstata a totožnost.
TAZATEL: Co ale v případě, když vykonávám mentální volby a rozhodnutí? Jsem to přeci já, kdo tak činí, nebo ne?
ODPOVĚĎ: Počítač také vykonává volby/rozhodnutí. Je však v něm nějaký jednotlivec nebo individualita? Volby a rozhodnutí, které jsou ve skutečnosti myšlenkami, se automaticky dějí a vyvstávají jako součást normálního fungování těla, podobně jako automaticky probíhá např. tlukot srdce. V případě člověka je však situace v porovnání s počítačem trochu delikátnější, protože člověk má na rozdíl od počítače Vědomí, které v něm září, takže si je vědomo, že se rozhodování děje. V případě počítače nemůže nastat to, že by se identifikoval a ztotožnil v postoji "já konám rozhodnutí", protože nemá Vědomí, pročež nemá možnost vidět, že k volbě dochází, i když se tomu třeba tak děje. Člověk však má Vědomí, v kterém je vnímáno, že tato myšlenka "volba - rozhodování" vyvstává, čímž také se sebou přináší možnost nesprávného ztotožnění s takovouto myšlenkou "já volím-rozhoduji se". A protože je Vědomí centrálním vidícím principem, přičemž v tomto středu není nic co by existovalo a na co by bylo možno hledět, není hned a bezprostředně zřejmé, že (toto Vědomí) existuje. Protože však vnitřně VÍ, ŽE EXISTUJE, nastává ztotožnění s první věcí, která před "viděním" vystoupí, a tou je myšlenka, následkem čeho se nesprávně ztotožňuje s touto "myšlenkou volby a rozhodnutí", resp. s jakoukoliv jinou myšlenkou, která se před ním objeví.
TAZATEL: Já tedy nejsem tímto myšlením?
ODPOVĚĎ: Nikoliv. Je to projev, dění které před viděním vyvstává.
TAZATEL: Hmm ..
ODPOVĚĎ: Není zde žádný "MYSLÍCÍ" (subjekt). MYŠLENÍ SE JEN DĚJE, ALE TENTO PROCES NENÍ VÁMI, NEJSTE TO VY.
Minulou noc na mém VIDĚNÍ probíhal sen, v kterém jeden přítel seděl na gauči a hovořil ke mně. Víte, on je profesí konstruktér a říkal mi svůj názor ohledně toho, co dnes mladým konstruktérům chybí. Bylo to dobře promyšlené a jednalo se o zasvěcený názor, který byl "jím" takto prezentovaný. "Já" jsem něco takového slyšel vůbec poprvé a při vědomí, jako kdyby ten rozhovor probíhal při normálním "bdělém" stavu. Když tento svůj postoj prezentoval, samozřejmě jsem neměl žádné tušení jakou myšlenku v příštím okamžiku vysloví. Všechno nasvědčovalo tomu, že se ty myšlenky rodí a vznikají v něm samém. Zdálo se, že je to on, kdo je tím, kdo je "myslí". Bylo to však skutečně tak?
TAZATEL: Nikoliv, byly to Vaše myšlenky.
ODPOVĚĎ: Nebyly "moje", protože neexistuje žádný "myslící", který by byl samostatnou individuální entitou. Byly to myšlenky myslícího mechanismu, který v těle probíhá automaticky. Není zde nikdo takový, kdo by je myslel. Objevují se a dějí se bezprostředně v rámci automatického fungování těla. Avšak v tomto případě narozdíl od stavu bdění kdy jsou tyto myšlenky přisouzeny "mě", byly v tomto případě přisouzeny "jemu".
Stejně tak jako myšlení může být – TAK PŘESVĚDČIVĚ, ALE PŘESTO NESPRÁVNĚ – přisouzeno nějaké snové osobě, také v bdělém stavu může být stejně tak přisouzeno – STEJNĚ PŘESVĚDČIVĚ A STEJNĚ NESPRÁVNĚ – osobě "myslícího" kterým jste "vy". Ve skutečnosti zde však není žádný myslící, žádný "vy", který tyto myšlenky myslí. Je zde jen myšlení, které se děje a probíhá automaticky jakožto funkce těla, podobně jako tlukot srdce. Toto myšlení se automaticky děje a probíhá před VIDĚNÍM, které je Vaše SKUTEČNÉ Já.
TAZATEL: Jak je ale možné, že lidé mají různé myšlenky, názory a postoje?
ODPOVĚĎ: Různé životní zkušenosti, vzdělání, kultura, apod. které jsou uloženy v paměti každého těla dávají vzniknout myšlenkám, které jsou pro každé tělo jiné, ale které automaticky vznikají z "myslícího aparátu" a nikoliv odděleného "já", které je myslí. Není zde žádný individuální jedinec jakožto "myslící", je zde jen myšlení. A myšlení se JEN DĚJE A PROBÍHÁ.
Myšlení je emanace, ke které dochází z VIDĚNÍ a která se na VIDĚNÍ objevuje, není to však tím SKUTEČNÝM A BEZPROSTŘEDNÍM VIDĚNÍM, kterým jste ve skutečnosti vy sám.
TAZATEL: Já však dokážu řešit věci, dokážu počítat, odhadovat, zvažovat alternativy, dokážu činit rozhodnutí a věci promýšlet.
ODPOVĚĎ: Toto všechno je jen normální funkce myslícího mechanismu a aparátu, a TO JE VŠECHNO, CO DĚLÁ, protože JE TO JEHO FUNKCE. Počítání se jen děje, tak jak se jen děje uvažování nebo zvažování alternativ, tak jak se jen děje a probíhá paměť nebo volba a rozhodování. Volba a rozhodnutí přehodnotit předešlou volbu a rozhodnutí a vykonat novou volbu - to všechno se JEN DĚJE. MYŠLENÍ SE JEN DĚJE A NENÍ TU ŽÁDNÝ "MYSLÍCÍ".
TAZATEL: Ale já vím, že existuji. Jsem si své vlastní existence vědom.
ODPOVĚĎ: Přesně tak !!! TEĎ JSTE SE PŘESNĚ TREFIL. Já Vám zajisté nemusím říkat a tvrdit že existujete a že si to uvědomujete. Vy EXISTUJETE a jste si toho VĚDOM. A protože toto Vědomí (nebo VIDĚNÍ) je ono JEDINÉ a věčné Vědomí, jste právě TÍM a JÍM.
K existenci, proto abyste existoval nemusíte a nepotřebujete mít žádné myšlenky. Jste-li myšlenkami, jak zde tedy můžete být v "mezerách" mezi jednotlivými myšlenkami? Znalost a vědomí toho, že existujete, je tu přítomno i bez ohledu na to, mám-li nějakou myšlenku nebo nemám. Toto Vědomí je zde bez ohledu máte-li pozitivní myšlenku, negativní myšlenku nebo vůbec žádnou myšlenku. Toto vědomí je zde stále. A vy jste to Vědomí, které na myšlení hledí a vidí ho, ALE VY SÁM TÍMTO MYŠLENÍM NEJSTE.
Myšlení jako takové není až takovým problémem, ale je jím především a hlavně to, že jste se nesprávně s myšlením ztotožnil, jako se sebou samým. Vy sám jste však Vědomím, které zde bylo už před myšlením a tak vy sám myšlením nemůžete být. Vědomí myšlení obsahuje, myšlení však neobsahuje Vědomí. Až do této doby co spolu na toto téma diskutujeme jsem Vám ukázal důležitost dotazování a jestli chcete, navrhuji, abyste toto hloubkové dotazování prováděl nadále sám, dokud v této věci nezískáte jednoznačné přesvědčení a jistotu.
TAZATEL: Podívejte se – jsem přeci osobou, která má nějakou minulost, tělo, jméno, která je na živu, může chodit a která je od Vás odlišná.
ODPOVĚĎ: No dobře, vezměme tedy Vaši historii. Co je to ale jiného než limitovaný soubor myšlenek, které zde však právě teď nejsou. Existuje někdo s amnézií "neexistující"? Je snad stará osoba jejíž paměť se natolik zhoršila, že si ze svého života nic nepamatuje neexistující? Můžete přece existovat i bez toho, že máte nějakou historii. Takže můžete být svou historií? Zajisté nikoliv! Potom jste zmínil vaše tělo. O tom jsme však už také hovořili. V tomto těle jsme Vás také už hledali, ale marně. Pamatujete? Jestliže o tom stále nejste přesvědčen a nemáte jistotu, zkuste znovu najít ten bod v němž se nacházíte (ve smyslu své totožnosti/ pozn.) v těle.
TAZATEL: Ale já přece žiji a dýchám, nebo snad ne?
ODPOVĚĎ: Zajisté je zde žití a dýchání, které se děje a probíhá – ale KDO tu žije a dýchá? Jistě si ještě pamatujete jak jsme postupovali při hledání VÁS v těle a v myšlení. Byli jsme snad úspěšní? Tam ve skutečnosti ŽÁDNÁ INDIVIDUALITA není – BYL TO JEN FALEŠNÝ PŘEDPOKLAD, FALEŠNÁ DOMNĚNKA A PŘESVĚDČENÍ. Představa oddělenosti vzniká, protože JEDNO univerzální Vědomí – které je všude – "lokalizuje" samo sebe v těle (podobně jako slunce samo sebe "lokalizuje" jakožto světlo na vlně) a dočasně svoje vidění omezuje a limituje na vidění toho, co se děje a co probíhá v jednom konkrétním těle. Je to podobné jako TV signál, který se šíří vzduchem a je všude, který dosáhne příslušný televizní přijímač, lokalizuje se a i když se projeví jakožto program, přesto je všude. Když ten daný televizní přijímač zestárne a přestane fungovat, bude vyřazen, ale televizní signál je stále zde a přítomný. Tato lokalizace Vědomí Vám jen dává vědomí toho, co se děje a probíhá v jednotlivém těle – tj. jestli Vás svrbí ruka, cítíte to jen Vy. Myšlenky vznikají a dějí se, a vidíte je jen Vy. Máte hlad, jste šťastný, smutný, vzrušený – a zažíváte to jen Vy. Nacházíte se v místnosti a díváte se na obraz a v daný moment jste to jen "Vy" kdo ho vidí. A kvůli tomuto předpokládáte, že jste samostatná oddělená individualita. Avšak toto individuální vědomí které je omezené jen na tyto "lokální" vědomosti je jen dočasnou lokalizací JEDINÉHO univerzálního Vědomí. Tak jako světelný odlesk na oceánu pochází ze slunce, tak individuální vědomí pochází z Vědomí univerzálního.
Tím že ochutnáte jedinou kapku z oceánu víte jak chutná celý oceán a podobně, tím že znáte individuální vědomí znáte i univerzální Vědomí.
A jestliže těžiště své identity přesunete od toho panoptika probíhajícího a stále se měnícího projevu, tedy myšlenek, apod. k Vašemu skutečnému já, kterým je univerzální Vědomí, ona důležitost tohoto panoptika bude postupně blednout .. až nakonec ztratí svoji "důležitost" a sílu navždy.
TAZATEL: Takže ta osoba, o které jsem si myslel že jsem já, zde vůbec není?
ODPOVĚĎ: Myšlenky, paměť, skutky, vůle a rozhodování apod. se JEN DĚJÍ, tak jako tlukot Vašeho srdce se JEN DĚJE. A třebaže nejsou Vámi, Vy jste se s nimi nesprávně ztotožnil. Vaše přesvědčení že jste to "vy" kdo každou myšlenku myslí, kdo každé rozhodnutí vykonává, JE NESPRÁVNÉ. Myšlení jen probíhá a děje se na skutečném "vy", kterým je VIDĚNÍ. Vůbec tu není a neexistuje žádná osoba, jen myšlenky, které se JEN DĚJÍ. Není tu žádný oddělený "duch v stroji" (duše v těle). Existuje pouze JEDINÝ "duch", který oživuje VŠE, a kterým je VIDĚNÍ.
TAZATEL: To se teda ale pěkně liší od toho, jak se na svět dívám ..
ODPOVĚĎ: To, co jste právě řekl, se JEN STALO. Jedná se o myšlení, které je normální funkcí lidského těla. Myslíte si, že "vy" jste si to pomyslel, ale ve skutečnosti se to JEN STALO, přičemž následně potom jste se s tou myšlenkou nesprávně ztotožnil. Buďte si vždy vědom toho, že se tyto a všechny myšlenky jen dějí na JEDINÉM VIDĚNÍ. Zde není žádná oddělená osoba. Jen si sedněte a na myšlenky se dívejte s vědomím toho, co jsem Vám právě řekl, a dříve či později to poznáte a uvědomíte si to sám.
TAZATEL: Takže jestliže tu není žádná osoba, mění se tím úplně všechno, protože ono moje "já", které chtělo najít všechny ty odpovědi ve skutečnosti neexistuje. Všechno je tímto (zjištěním) naráz postavené na hlavu.
ODPOVĚĎ: Přesně tak. Uvědomte si, že tu ve skutečnosti není žádný oddělený "HLEDAJící", čímž jakékoliv hledání skončí. Jste TÍM a jste TO, co jste doposud hledal. Pochopte toto a tím jste zároveň pochopil vše.
TAZATEL: Ale myšlenky stále vyvstávají.
ODPOVĚĎ: Myšlenky se budou objevovat a vyvstávat stále, ale tím se nemusíte znepokojovat. Myšlenky nejsou měřítkem úrovně duchovního stavu. Jste tím, co tyto myšlenky VIDÍ. Myšlenky samy se VÁS nemohou nijak dotknout. Mohou se snad nějak obrazy odražené na zrcadle jakkoliv zrcadla dotknout? Myšlenky se sami "vyčistí", jakmile se Vaše vědomí a těžiště vlastní totožnosti a identity přesune na Vaše skutečné já, kterým je VIDĚNÍ.
TAZATEL: Stále to však vypadá tak, že tu existují určité věci, které mě obtěžují a dokážou naštvat.
ODPOVĚĎ: VIDĚNÍ, které je vaším skutečným já, nemůže mít problémy. Problémy tu existují jen pro "oddělenou osobu či subjekt", který však ve skutečnosti neexistuje. Není tu žádná osoba. Je tu jenom myšlení, které probíhá a děje se na VIDĚNÍ, a problém existuje jenom kvůli tomu, že probíhá identifikace s myšlením. Jestliže tu jsou věci, které "vás" stale obtěžují, potom tu stále ještě poletují nesprávná přesvědčení, která dosud nebyla prohlédnuta, a která jednoduše stále kontrolují, řídí a určují "směr lodě". Jak řekl Nisargadatta Maharadž "Mě nezajímá co všechno znáte, ale čeho se stále držíte a na čem lpíte".
TAZATEL: Jak tedy naložit s myšlením, když se začne dít?
ODPOVĚĎ: Namísto abyste k němu zaujal vlastnický postoj a přesvědčení, že jsem to "já", kdo si to myslí, máte ho vidět v jeho skutečné podobě, jako "myšlení", které se děje a probíhá na mém skutečném "já" - VIDĚNÍ. Myšlenky mohou být správné nebo nesprávné, užitečné nebo neužitečné, ale ať už jsou jakékoliv, objevují a dějí se z titulu normální funkce těla. Nejsem to "já", kdo je "myslí". Opět, jak řekl Nisargadatta: "k myšlenkám mějte postoj jako k lidem na ulici. Sice je vidíte, ale s každým se hned nezastavujete.
TAZATEL: Existují nějaké metody pro osobní duchovní rozvoj či pokrok? Snad opakování mantry?
ODPOVĚĎ: Není tu NIKDO, kdo by mohl mantru opakovat.
TAZATEL: Co když ale cítím, že to je ta věc, kterou chci dělat?
ODPOVĚĎ: Jste VIDĚNÍM, které se na opakování mantry dívá. Chcete-li, pak si ji opakujte, ovšem porozumění je přímější metoda.
TAZATEL: Proč?
ODPOVĚĎ: Představte si lampu jejíž světlo dopadá na stěnu … Lampa symbolizuje VIDĚNÍ a světlo které z ní vystupuje a dopadá na stěnu symbolizuje myšlenky. Problém je, že se pokoušíte nalézt lampu (tj. VIDĚNÍ), ale hledáte ji na stěně (tj. v myšlenkách). Navíc myšlenek se může objevovat velké množství, mohou vznikat rychle za sebou a nepravidelně … Takže nejen že hledáte na nesprávném místě, ale navíc sledujete cíl, který je stále v pohybu. Mantra alespoň vznik myšlenek ustaluje. Je to jako když ustálíte světlo na stěně, takže máte větší šanci, že světlo vystopujete zpětně k jeho zdroji. Nezapomeňte však, že zdrojem je pouze lampa (tj. VIDĚNÍ). Mantra není nic jiného než opakovaná myšlenka - je to projev a úkaz, který nemá žádnou nezávislou povahu. Jak jsem ale řekl, i když může mantra pomoci při takzvaném "hledání", ve skutečnosti není potřebná. Přímou metodou je vědění - poznání.
Žádné techniky nejsou potřebné. VIDĚNÍ (obyčejné každodenní vědomí) nepotřebuje dělat nic zvláštního proto, aby BYLO a existovalo. Jakékoliv techniky mohou být jen na úrovni mysli a myšlenek, a proto se nacházejí mimo jedinou realitu která existuje, a kterou je VIDĚNÍ. Nemůže se stát, aby zde VIDĚNÍ nebylo přítomno. Vidění VŽDY vidí myšlenky, bez ohledu na to, jaké to myšlenky jsou. Vidění si je vždy a za každých okolností vědomo všeho a nemůže nastat takový případ, že by zde nebylo, nebo že byste ho mohl ztratit. Takže JÍM jen BUĎTE. Ztotožněte se s ním a nic jiného. Jste to VY, kdo je lampa.
TAZATEL: Stále jste o všem hovořil jako o jednom, ale přitom stále sám sebe popisujete jako "já" a mně jako "Vy". Proč?
ODPOVĚĎ: Je obloha modrá?
TAZATEL: V podstatě ne. Ve skutečnosti se skládá z plynů, a až při kontaktu se světlem se potom jako modrá zdá.
ODPOVĚĎ: Jestliže tedy Vy i já víme, že modrá ve skutečnosti není, proč říkáme, že je modrá?
TAZATEL: Protože se taková zdá, tak vypadá.
ODPOVĚĎ: Takže my oba dva máme znalost o tom, že ve skutečnosti modrá není, ale kvůli jednoduchosti ji budeme jako modrou popisovat?
TAZATEL: Ano.
ODPOVĚĎ: No, a z tohoto samého důvodu říkám "já", "Vy" a "oni". Věci se zdají být vzájemně oddělené, a tak v tomto smyslu hovořím. Vím však, že to ve skutečnosti tak není.
TAZATEL: Rozumím. Rád bych pochopil, co jste o tom všem říkal, ale potřebuji nějaký čas, abych to vše strávil a ponořil se do toho.
ODPOVĚĎ: Čas s tím nemá co dělat. Existujete jen v TEĎ a Vědomí, po kterém pátráte, VŽDY září ZDE a TEĎ (v přítomném okamžiku/ pozn.). Není zde nic nového, čeho se má dosáhnout. Vědomí které hledáte, je ono "obyčejné každodenní vědomí" které PRÁVĚ TEĎ máte. Jste tam již právě TEĎ. Není tu NIC NOVÉHO co je potřebné najít. Je TO zde právě teď, VIDÍC myšlenky.
TAZATEL: ..hmm ..
ODPOVĚĎ: Očekáváním, že někdy "v budoucnosti" dosáhnete realizace, jen posilujete svoji víru a přesvědčení, že TO již nejste právě teď, i když je pravda a skutečnost taková, že TO jste právě teď, v tomto okamžiku, ať si to myslíte, nebo ne.
TAZATEL: No dobře, ale i tak potřebuji "čas".
ODPOVĚĎ: Dobře, říkáte, že to bude chtít "čas", abyste se do toho ponořil. Co tím ve skutečnosti myslíte je to, že odstranění Vašeho nesprávného přesvědčení si bude vyžadovat sled za sebou jdoucích momentů "teď". Čas je však jen myšlenka a jediné co existuje je TEĎ. Něco, co se stalo před minutou, můžete opět vyvolat a zažít jen v podobě myšlenky, která však vzniká v TEĎ. Proto "minulost" může být jedině ve formě myšlenky, podobně jako je jen myšlenkou přesvědčení, že můžete cosi dosáhnout v "budoucnosti". A jestliže "minulé" a "budoucí" jsou jen myšlenky znamenající "čas", je také čas jen myšlenkou. Vědomí o kterém to mluvím je ale mimo a nad těmito myšlenkami. Myšlenka je jen mrtvá věc a úkaz, který nikdy nemůže mít žádné svoje vlastní vědomí, a proto nemůže obsahovat pravdu. Jediná pravda která existuje je Vědomí, které VIDÍ myšlenky a koncepce. Nicméně, je to v pořádku, dopřejte si tedy "čas" pro kontemplaci a pokračujte v sebe-dotazování dokud kompletně a jednoznačně porozumíte, o čem tu hovořím. Nevzdávejte se a určitě se "tam dostanete". Nezapomeňte ale, že to není otázka intelektuálního pochopení, protože TO je mimo myšlenky. Je to TO, co SE DÍVÁ na myšlenky ….. a Vy nejste žádnými myšlenkami, přesvědčeními, pocity, představami ani ničím co se dá zakusit či zažít. Všechny tyto věci jsou vně Vašeho vlastního středu, jádra a podstaty. Nejste dokonce ani zažívající, což by předpokládalo existenci odděleného subjektu, který něco zažívá. Jste jen jediné, čisté a nerozdělené VIDĚNÍ.
TAZATEL: To může být pravda, ale já to skutečně v tento moment necítím.
ODPOVĚĎ: Univerzální Vědomí VŽDY září pod vším, včetně myšlenky "já skutečně univerzální Vědomí v tento moment necítím". Vy JSTE toto Vědomí a nemůžete ho NIKDY ztratit.
Dokonce i když pochopíte o čem tu hovořím a přesunete těžiště své totožnosti do Vědomí, i tak se může stát, že se Vám občas bude zdát, že jste Vědomí "ztratil". Co však tuto myšlenku o ztrátě Vědomí osvětluje? Samozřejmě že Vědomí! Takže to samozřejmě byla zavádějící a nesprávná myšlenka. Vědomí nepřichází a neodchází, ale je zde VŽDY.
TAZATEL: Myslím že to chápu.
ODPOVĚĎ: To "já" které to "chápe" nebo to "ztratilo" není Vaše pravé já – jsou to jen myšlenky. Vaše pravé Já je to, na čem se podobné myšlenky objevují.
TAZATEL: Jistě, přesto si však myslím, že jsem se k pochopení dostal blíž.
ODPOVĚĎ: Myšlenka, že se dostáváte blíže k pochopení je stále a zas jen myšlenka. Právě v této vteřině máte již 100#61477; seberealizaci, ať tomu rozumíte nebo ne. Zde neexistuje ŽÁDNÁ (duchovní) STEZKA, jen nesprávná přesvědčení, která je potřebné odstranit. Již samotné přesvědčení či názor, že je zde nějaká stezka je překážkou. Vy dokonce ani nemůžete být mimo věčnou realitu, protože je to jednoduše NEMOŽNÉ.
Nezapomeňte: VŠECHNO se děje NA VIDĚNÍ. Dokonce i když rozumíte všemu o čem tu hovořím, mohou se stale objevovat myšlenky typu: "Dnes jsem měl v práci těžký den, vůbec jsem se nemohl soustředit, a proto se mi moc nedařilo mít svoje těžiště ve VIDĚNÍ". Toto není ale nic jiného než myšlenka, která se objevuje na VIDĚNÍ – naprosto stejným způsobem jako myšlenka: "Dnešní den jsem byl velmi koncentrovaný a skutečně se mi dařilo přetrvávat ve VIDĚNÍ – myšlenka, která se objevuje a děje na VIDĚNÍ. Všechno je jen projev, který se děje a probíhá na VIDĚNÍ. A vy jste VIDĚNÍM, nikoliv projevem. Existuje ve snu pro konající osobu nějaký snící, který snem prochází, nebo nějaká osoba, která o snícím přemýšlí a uvažuje? Pro snícího se vše odehrává, děje se a probíhá v rámci jediného snu.
TAZATEL: Ale určitě ten, který si uvědomuje, že je ve snu přítomen je k snícímu blíže …
ODPOVĚĎ: No ano, ale taky ne. Faktem je to, že ten, kdo si není vědom, že je ve snu, má Vědomí které jím proudí právě tak jako ten druhý. A to je to, co míním tím, že jste již osvícený, seberealizovaný. Snová osoba, která si není vědoma toho, že je zde jen jediné Vědomí snícího, je v tomto jediném Vědomí do takové míry a natolik, nakolik je v něm osoba, která pochopila. Jediný rozdíl mezi nimi je ten, že ten kdo nechápe, se jen přidržuje nesprávných přesvědčení. To samo o sobě však nic nemění na skutečnosti, že v tomto JEDINÉM je právě tak obsažen.
TAZATEL: Jsem tedy v tomto JEDINÉM obsažen právě tak jako Vy?
ODPOVĚĎ: Ano, zajisté.
TAZATEL: No dobře.
ODPOVĚĎ: Jakákoliv myšlenka jakou můžete mít je jen PROJEV, DĚNÍ na VIDĚNÍ – doslova jakákoliv myšlenka. Myšlenka "jsem skutečně osvícen a mám hluboké porozumění" je právě tak dění probíhající na VIDĚNÍ jako myšlenka "bloudím a nerozumím ničemu". Pro Vědomí jsou toto jen dva úkazy toho samého dění a projevu, které se na Vědomí (VIDĚNÍ) děje a probíhá.
TAZATEL: Má tedy nějaký význam co si myslím a čemu věřím, nebo ne?
ODPOVĚĎ: Uvědomte si, že zde není žádný samostatný "myslící". Takže pro "koho" by to mohlo mít nějaký význam? VIDĚNÍ je neutrální. VIDĚNÍ nesoudí.
Je to jen v rámci zdánlivě odděleného světa, v kterém se zdá, že myšlenky a přesvědčení nějak ovlivňují zdánlivě odděleného "Vás". Kdyby se na VIDĚNÍ objevila myšlenka "skočím do vody" a takový skutek na základě takové myšlenky a přesvědčení se potom stal, potom zdánlivý "Vy" budete mokrý.
TAZATEL: Takže mít správná přesvědčení má význam?
ODPOVĚĎ: Osoba, která chápe že všechno je JEDNO, má přesvědčení která jsou v souladu se stavem věcí tak, jak ve skutečnosti jsou. Představte si například že je sobota, jiná osoba si myslí a je přesvědčená, že je středa, no a další osoba ví, že je sobota. Ať je ta osoba co si myslí že je středa o tom sebevíc přesvědčená, i tak to nic nezmění na skutečnosti, že je sobota. Je to tak?
TAZATEL: Ano.
ODPOVĚĎ: Osoba, která má nesprávné přesvědčení že je středa, se nachází právě tak v sobotě jako osoba, která to ví že je sobota. Rozdíl je jen v tom, že osoba která ví že je sobota koná v souladu se stavem věcí a se skutečností, zatímco druhá osoba koná na základě nesprávného přesvědčení.
TAZATEL: Takže má význam co si myslím?
ODPOVĚĎ: Zkuste jen tak se procházet v sobotu tak, jako by to byla středa, a sám to zjistíte.
TAZATEL: Jak se tedy vzájemně liší život osoby jejíž přesvědčení jsou v souladu se skutečným stavem věcí od osoby, jejíž přesvědčení v souladu nejsou?
ODPOVĚĎ: Opakuji znovu, ani jedna z těch osob ve skutečnosti není žádným samostatným tělem nebo myšlením, ale jsou "obě" jediným nerozdělením VIDĚNÍM. Toto okamžitě samo o sobě mění naprosto vše. Kde je individuální "já", nebo "narození" a "smrt", jste-li věčné, nezrozené a nerozdělení VIDĚNÍ? Jak toto pochopení a porozumění fyzicky zapůsobí, začne se ZDÁNLIVĚ oddělená entita měnit.
TAZATEL: Neexistuje-li tedy žádná individualita, jak mohu vůbec fungovat?
ODPOVĚĎ: Není-li tu v současnosti a současném okamžiku žádná individualita, což taky znamená, že tu ani NIKDY ŽÁDNÁ NEBYLA, a to dokonce ani když jste si to myslel. NIKDY tu nebyl žádný oddělený subjekt a jedinec – bylo zde jen Vaše nesprávné přesvědčení. Fungoval jste předtím a budete fungovat i teď. Avšak odteď už nikoliv jako oběť svých myšlenek, které jsou ve skutečnosti vně a mimo Vás samých, a taky už nikoliv jako oběť nesprávného přesvědčení, že jste samostatná entita. Všechno je v tomto momentě JEDNO. Že je to oddělené se jen ZDÁ.
TAZATEL: Nejsem-li ale totožný se svými myšlenkami, jak mohu vykonávat svoji práci? Nemohu-li používat svoji paměť, jak mohu fungovat?
ODPOVĚĎ: "Myšlení" může být velmi užitečný nástroj, který máte k dispozici, takže ho každopádně používejte. Podstata je ale v tom, abyste ho nezaměňoval za SEBE SAMÉHO. Jste TO, co se na myšlení DÍVÁ, ale co myšlením NENÍ. A kdo řekl, že nemůžete paměť používat? Já to nebyl. Vaše paměť může být velmi užitečná, jenom se nesmíte stát její obětí. Jen se s myšlením a myšlenkami neztotožňujte a nedržte se přesvědčení že jste jimi. Vaše myšlení, paměť, intelekt, apod. tvoří velmi účinnou soupravu nástrojů, tyto nástroje však jsou jen tím, co ve skutečnosti jsou, rozhodně ale nikoliv Vaším skutečným Já. Myšlení je dobrý sluha, ale zlý pán.
TAZATEL: …hmm …
ODPOVĚĎ: V podstatě to znamená, že JSTE SE ZTOTOŽNIL A IDENTIFIKOVAL S NĚČÍM, CO VE SKUTEČNOSTI NEJSTE, a toto ztotožnění je špatná věc, která je jádrem každého problému ve Vašem životě. Ztotožnil jste se s myšlením a omezeným individuálním vědomím, následkem čehož jste došel k závěru, že jste odděleným individuálním jedincem. Jakmile si toto myslíte, toto přesvědčení samo o sobě na bázi analogie vytváří svět plný ostatních, samostatných, oddělených individuálních jedinců. Vy jste však zatím JEDINÉ, nerozdělené, čisté, univerzální Vědomí, které září přes všechno a vším co existuje. Jste VIDĚNÍM a nikoliv to, co je viděné. Jste takto věčný a jste všude. Nejste tělo, nejste myšlení, a jste dokonce ještě za OMEZENÝM individuálním vědomím.

TAZATEL: Je-li tedy toto (univerzální) Vědomí v nás všech, proč tedy nemohu číst mysl jiných lidí?
ODPOVĚĎ: Univerzální Vědomí je jako slunce, a individuální vědomí je jako odlesk jeho světla na oceánu. Univerzální NEOMEZENÉ Vědomí zářící v těle, se samo projevuje jakožto OMEZENÉ individuální vědomí a vidí jen to, co se děje v rámci tohoto daného těla. V konečném důsledku je však zde jen a pouze univerzální Vědomí. A jste-li individuální vědomí, které je v konečném důsledku univerzálním Vědomím a které je JEDINÉ BEZ DRUHÉHO, kdo má číst myšlenky koho? Nejste žádným individuálním jedincem a v konečném důsledku nejste žádným individuálním vědomím, protože se individuální vědomí rozpustí, jakmile přestane tělo fungovat, tak jako zmizí odlesk světla na oceánu, když s ním malá vlnka, na které odlesk vznikl, splyne. Jste univerzální Vědomí.
TAZATEL: Ještě jste nepronesl slovo "Bůh". Proč?
ODPOVĚĎ: Bůh je slovo, pojem, v souvislosti s nímž existuje velké množství dopředu vytvořených představ, takže dávám přednost výrazu "univerzální Vědomí", nebo "VIDĚNÍ" (jsou to různé názvy pro jedno a to samé). A ty výrazy také používám, protože poskytují lepší představu o tom, co TO vlastně je.
TAZATEL: Ale já o Bohu přemýšlím často.
ODPOVĚĎ: Bůh je to, co VIDÍ myšlenky. A vy jste VIDĚNÍ, nikoliv myšlenky. Důležitost přisuzujete myšlenkám a Vašemu pocitu totožnosti s nimi – a to je to, co ve skutečnosti znamená "uctívat a sloužit falešnému idolu".
TAZATEL: Proč?
ODPOVĚĎ: Protože uctíváte svoji představu a zdání, nikoliv realitu a skutečnost.
TAZATEL: Kde je potom duše?
ODPOVĚĎ: Duše je jakýmsi prodloužením představy ega. Jediné co tu je, je univerzální Vědomí, které vším proniká, a které nemá žádný střed, podobně jako vědomí snícího člověka proudí přes všechny snové postavy daného snu. Také ony nemají žádný samostatný střed vědomí (nebo duši). Všechno je to JEDINÉ Vědomí snícího, třebaže může velmi přesvědčivě vypadat a ZDÁT SE, že je takových samostatných postav mnoho.
TAZATEL: A co reinkarnace?
ODPOVĚĎ: Kdo je ten, kdo by se měl reinkarnovat?
TAZATEL: Já jen nemohu nalézt to Vědomí, o kterém tu stále mluvíte.
ODPOVĚĎ: Jen jste to přehlédl, protože je to tak fundamentální, a protože to tu vždy bylo. Představte si například, že by Vás hned po narození umístili do osvětlené místnosti, která nikdy nebyla temná, vždy jen osvětlená. Představte si, že v ní strávíte 30 let, a že je to jediné prostředí, které znáte. Potom Vás tam jednoho dne někdo přijde navštívit a k tomuto osvětlení vyjádří svoje přesvědčení. Vy jste však nikdy nic jiného nepoznal a představa "osvětlení" nebo "neosvětlení" ve Vás nikdy nevznikla. Vůbec nebudete vědět o čem ten člověk mluví, protože jste až doposud to, jak věci jsou a existují, považoval za samozřejmé. A to samé je to s Vědomím, které vždy bylo jako ta osvětlená místnost, takže jste to přehlédl.
ODPOVĚĎ: Vědomí však, narozdíl od fyzikálního světla, vidět nelze – není to něco, na co je možné pohlédnout – JE to jedno a jediné VIDĚNÍ. Bylo "přehlédnuto", protože je to PRVNÍ a JEDINÝ vidící, mimo kterého se nenachází nic (žádná oddělená nebo individuální entita/ pozn.), která by toto univerzální Vědomí mohla vidět.
TAZATEL: Meditoval jsem a viděl jsem světlo. Nemohlo to být ono Vědomí o kterém hovoříte?
ODPOVĚĎ: Ne. Cokoliv zažíváte, to nemůže být toto Vědomí, protože Vědomí je ZAŽÍVAJÍCÍ všeho. Jestliže tedy vidíte světlo, jste tím, co toto světlo VIDÍ. Jste ČISTÝM VIDĚNÍM.
TAZATEL: Někteří lidé tvrdí, že vidí věci, duchy, že mají vidiny, apod.
ODPOVĚĎ: Buď jsou to všechno jen obrazy, nebo to není konečná realita, pouze zážitky. Vy ale nejste zážitky, ani nejste to, co je viděno, dokonce nejste ani vidícím, ale VIDĚNÍM.
TAZATEL: Cítím, že se od všeho musím vzdálit, jít stranou, od společnosti a meditovat.
ODPOVĚĎ: Není potřebné odcházet od společnosti. V současnosti potřebujete pracovat, abyste mohl jíst a žít. Potřebujete jen do svého každodenního života integrovat to, že jste VIDĚNÍ, a NIKOLIV viděné. Někteří, co se uchylují do lesa meditovat, si navzdory tomu stále udržují svoje ego-vědomí, a nedosahují nic. Je naprosto možné a reálné být JEDINÝM VIDĚNÍM, a přitom být členem rodiny.
TAZATEL: Musím tedy uklidnit a ztišit svoji mysl, abych byl tímto VIDĚNÍM?
ODPOVĚĎ: Nezáleží na tom, máte-li hodně nebo jen pár myšlenek, protože všechno to jsou jen úkazy na VIDĚNÍ, a tím VIDĚNÍM jste Vy, Vy jste to VIDĚNÍ, nikoliv myšlenkami. Hlavní věc je identifikovat se s tím, co tyto myšlenky VIDÍ a NIKOLIV se samotnými myšlenkami.
TAZATEL: Je ale toto "vidění" podobné fyzickému vědomí tak, jako když vidím tuto židli?
ODPOVĚĎ: Nikoliv. To VIDĚNÍ o kterém tu hovořím NENÍ stejné jako fyzické vidění, ale jako OBYČEJNÉ KAŽDODENNÍ VĚDOMÍ. Je to to, co poznává, tzn. vnímá všechno ve "Vás", právě teď V TOMTO PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU. Je to vnímání VŠEHO .. fyzické vidění, slyšení, hmat, chuť, vněmy, mechanizmus mysli, myšlenek a představ (které jsou jen myšlenkami), emoce, atd., atd., zkrátka všechno. Všechno toto jsou jen projevy a dění na OBYČEJNÉM KAŽDODENNÍM VĚDOMÍ. Ve skutečnosti "to" sami znáte velmi, velmi dobře. Je to Vaše vlastní BYTÍ. Bez "toho" byste si nebyl vědom zvuku, který vydaly dveře, nebyl byste si vědom vznikajících myšlenek, nebyl byste si vědom NIČEHO. Bez "toho" byste byl mrtvý jako skála.
TAZATEL: Co znamená "seberealizovaný"?
ODPOVĚĎ: Slovo "seberealizovaný" je protimluv. Existuje tu pouze VIDĚNÍ a zdánlivé projevy a dění na tomto VIDĚNÍ. Není tu žádný individuální myslitel, ale myšlení se prostě jen děje. Není tu žádná oddělená individuální entita či jednotlivec .. a proto tu ani není nikdo, kdo by mohl být "seberealizován".
TAZATEL: Proč tomu říkáte "zdánlivé" projevy a dění?
ODPOVĚĎ: Tyto projevy a dění se jen ZDAJÍ být reálné, ale ve skutečnosti tomu tak není. Ve skutečnosti si pouze svoji realitu od VIDĚNÍ půjčují. Tyto projevy a dění nemají žádnou svoji vlastní nezávislou podstatu což znamená, že bez VIDĚNÍ by nemohly existovat. Jejich existence závisí na VIDĚNÍ podobně, jako zdánlivě reálné úkazy a snové postavy závisí na snícím.
TAZATEL: Jaká je tedy konečná pravda?
ODPOVĚĎ: Konečná pravda se nachází mimo slov, a dokonce i myšlenek. Slova mohou sloužit pouze jako odkazy na pravdu. Jakmile se pokusíte vtěsnat pravdu do myšlenek nebo slov, stane se pouze součástí zdánlivého dění na VIDĚNÍ, a nikoliv samotným VIDĚNÍM.
TAZATEL: A kdybyste se teď pokusil stručně to všechno shrnout s použitím slov?
ODPOVĚĎ: Tak jako ve snu existuje jen vidění snícího a teprve potom z něho vystupují zdánlivě oddělené projevy a postavy, přičemž se toto vše děje v rámci JEDINÉHO snu, STEJNĚ TAK v tomto "světě" existuje VIDĚNÍ, a také zde existují zdánlivě oddělené PROJEVY, přičemž to všechno je ve skutečnosti JEDNO …
Toto celé zdánlivé univerzum je pouhou emanací z univerzálního Vědomí, které je samo o sobě jen pouhou emanací z Absolutna. Toto absolutno je Prázdnotou a nicotou, která vnímá, a z které pochází každá věc.
Jak řekl Nisargadatta: "Dojde-li k uvědomění že jste ničím, je to moudrost. Dojde-li k uvědomění, že jste vším, je to láska. Můj život je pohybem mezi nimi."


Přeložil Miloš H. (hybler@alconet.sk) ze zahraničního zdroje www.nonduality.info
Go to Top of Page

Miloslav Bažant
Ultragrafoman

Czech Republic
6254 Posts
Posted - 01/05/2007 :  07:24:34  Show Profile  Visit Miloslav Bažant's Homepage  Reply with Quote
Tachyone.

To co jsi zde reprodukoval je krásná stavba. Ten Krischnamurti je skutečně dobrý, ale základy té stavby stojí na chybě, kterou nemohl poznat. Proto jej nesoudím, ale chtěl bych pouze poukázat na tu chybu v základech. Krischnamurti ve své stati pojednávající o "tady a teť" předpokládá,že veškeré informace v mozku jsou předem dány a potom by byl jeho závěr správný.Jenže je tomu jinak. Tady a teť by mohlo platit u dítěte v prenatálním stádiu vývoje,ale po narození již nikoliv. Každé tady a teť stojí na tom co bylo a není možné to od sebe oddělit. To jak vnímáme svět právě teť je dáno polaritami a intenzitou ozvěny toho, co bylo do paměti uloženo předtím.Kdyby v paměti nic uloženo nebylo, pak by sice smysly dodávaly do mozku informace, ale mozek by je nedokázal přijmout. Vědomím je ozvěna mezi vstupující informací a totožnou uloženou polárně v paměti. Je li informace v paměti uložena v polaritě minus, pak je vědomí rovno nepříjemnu a stejně tak je tomu s opačnou polaritou. Ty polarity nejsou předem dány,ale jsou dúsledkem stavu který provázel ukládání. Proto se u lidí mnohdy polárně liší. Tato stavba paměťových informací roste od prvního okamžiku po narození a kdykoliv poté je vnímání tady a teť tomuto plně podřízené. Nikdy nevnímáš skutečnost, ale ozvěnu toho, co máš paměti polárně uložené. Oddělit tedy minulost od tady a teť není možné. Pokud budeme mluvit o budoucnosti, pak opět děláš prognozu toho co bude v plné závislosti na tom co bylo a co máš v paměti uložené. Jdeš tedy a vidíš před sebou příkop. Ten věm aktivuje informace uložené v paměti a ty víš, že tam můžeš spadnout a máš před sebou i volby, zda jej máš obejít, nebo třeba přeskočit. A tak volíš budoucnost dle minulosti. Opět to není možné oddělit od tady a teť.
Právě tento fakt ukazuje chybu v základech Krischnamurtiho stavby. Dokud nebyla tato chyba poznána, jeho stavba mohla být uznána za krásnou a dokonalou.S tímto poznáním se však tato stavba řítí a je z ní bezcenná suť. Škoda je těch krásných a promyšlených slov.

MB
Go to Top of Page

noemus
Grafoman

Czech Republic
1149 Posts
Posted - 02/05/2007 :  09:42:01  Show Profile  Reply with Quote
Tachyone - faktická poznámka
Knihy a články si čtu raději sám z původních zdrojů, eventuelně přeložené pokud původní jazyk neznám. Nemá moc smysl sem takové věci kopírovat. Raději dej odkaz na zdroj a místo kopírování textu sem dej svůj komentář nebo hodnocení. Nás zajímá p5edevším tvůj názor!!

Ne se vším co Krishnamurti říká beze zbytku souhlasím, ale to hlavní je myslím zřejmé. Klíčem k pochopení sebe sama je pochopení toho co to je "vědomí".
Ještě další věc bych vyzdvihl, protože se týká především těch, kteří často zapáleně dělí svět na hmotu a duchovno.

Je to něco o čem (kupodivu) mluví jen pár filosofů (např. Bergson).

Krishnamurti se ptá: Je obloha modrá?, Odpověď: Není, my ji tak jen "vidíme".

Tady je právě ten podstatný moment, který vystihuje kardinální nepochopení toho co to je hmota a co je to duch.

Hmota je to nač si můžeme sáhnout, co klade odpor naší ruce, je to něco co má barvu a může to mít i tvar. Ale kde je ten tvar, kde je ta tvrdost a kde je ta barva? To vše je uvnitř našeho vědomí!! Není to TAM ve SVĚTĚ. Když něco vidím umístěné v prostoru, tak to není TAM, ale TADY. Je to "uvnitř" mne samého. Prostor není něco v čem se pohybujeme, prostor je něco co promítáme do světa my sami abychom se v něm neztratili. (Uvažte, že v prostoru se pohybujete i ve snu a čím se tento prostor liší od prostoru ve kterém se pohybujete v bdělém stavu?)

Hmota je tedy něco zcela jiného než se na první pohled zdá být. A je otázka zda se hmota nějak podstatně liší od myšlenky. Z našeho pohledu mezi tím není rozdíl. Idea duchovna i idea hmoty jsou obě uvnitř naší mysli.

S ohledem na to o čem Krishnamurti mluví bych je poukázal na známý výrok Cogito, sum. Kde ono cogito neznamená prosté "myslím", ale je to spíš, "vnímám", "cítím" a "myslím" dohromady.

Sám za sebe bych ještě dodal, že to co mé vědomí "vidí" je tím nejjistěším co se o světě mohu dozvědět. A je to také tím jediným co se můžu o světě dozvědět. "Vidím"-li něco, pak to sám pro sebe nemusím nijak dokazovat, protože jsem si jist. Jediné v čem se mohu mýlit je výklad toho co jsem vlastně "viděl". Ale samotné "vidění" nemá smysl zpochybňovat. Namítnete-li, že jsem mohl vidět iluzi, pak já namítnu, že to co jsem viděl nutně musí být nějakým způsobem "skutečné" a "něco" muselo tuto tzv. iluzi způsobit. Já osobně se však nemohu opřít o mě neznámou "realitu", ale jen o mě známé "vidění".
Go to Top of Page

Oldow
Grafoman

1125 Posts
Posted - 03/05/2007 :  00:16:26  Show Profile  Send Oldow an ICQ Message  Reply with Quote
Panove
Docetl jsem to asi do poloviny a nemuzu si pomoct a musim reagovat, Uzjednou jsem rikal, ze poustet se do otzky identity je osidne a popravde tohle je misto, ktere me donutilo proznat si, ze v nekterych ohledech je lepsi udrzovat si prirozeny pohled na svet neznecisteny prilisnym uvazovanim. Problem je v tom, ze tady se da tezko urcovat, co je spravny pohled a co ne a jako ze v jinych ohledech jsem ochoten priznat, ze existuje soravny pravdivy pohled na vec, tady je to v nekterych mistech ciste o osobni volbe. Nekolik komentru, ktere me napadly.
Telo je neco jako papir, na kterem je neco napsano. Pokud se ptamekde je ten text, je od veci patrat v hmote, ale stejne od veci je uplne ji zavrhnout. Nas mozek je struktura nesouci urcitou sumu informaci, vykonavajici urcite procesy. Ja je premisa, co tim myslim? Fakticky je totiz velmi slozite. Pokud pripustime jeho hmotne - informacni existenci, je mozne je kopirovat. Pokud byste umirali a jedina moznost byla prenest vas do stroje, jak vnimat situaci, kdy by prenasene bylo vneseno do vice stroju? Pak byste se probral s tim, ze jste jedno z vice identickych ja. jde o to, ze smrt ve skutecnosti pro subjekt neexistuje, to je myslim dostatecne jasne. Koneckoncu v intencich naseho bezneho vnimani bychom jako smrt musei prijmout i vyraznejsi zmenu, nariklad mezi trinactym a dvacatym rokem. Stary jedinec uz neexistuje ani fyzicky ani psychicky a jedine co je je kontinuita.
Docela rad bych toho chlapika potkal, myslim, ze bychom se velmi prijemne pohadali. Ona je ta identita jeste kompikovanejsi otazkou svobodne vule, ktera take existuje "jen" jako premisa, z hlediska proste pricinnosti je nesmyslna.
Jinak omlouvam svou soucasnou sporou pritomnost, mam problemy s pripojenim a kdyz se sem dostanu, je tezke chytit souvislost.
Go to Top of Page

noemus
Grafoman

Czech Republic
1149 Posts
Posted - 03/05/2007 :  09:03:56  Show Profile  Reply with Quote
Ja umiram kazdy vecer a kazde rano se rodim jako novy clovek. Jaky by to byl pro mne rozdil kdybych uprostred spanku zemrel definitivne?

Ad prilisna komplikovanost nekterych otazek:
Od toho tu filosoficke forum je, abychom si kladli i tezke otazky. Kdyz budu chtit diskutovat o "Ordinaci v ruzove zahrade", tak mi staci pritelkyne.

Ad kopirovani osobnosti: Pro mne sameho budu vzdy vyjimecny a je jedno do kolika kopii by mne (pokud by to slo) rozkopirovali. Ale mel by sis ucedomit, ze "identita" je mozna jen mezi mnou a mnou v tomtez casovem okamziku. Aby bylo mozne dosahnout identickych kopii meho ja, muselo by byt rozkopirovano do identickych "svetu" a vsechny by museli byt v naprosto stejnem stavu. Me ja je totiz v kazdem okamziku tvoreno i tim co vnima. Pokud bych nic nevnimal, pak je dost diskutabilni mluvit o tom, ze vubec existuji

Jeste dodam: Z toho co rika Krishnamurti vubec nevyplyva mozne kopirovani vedomi. Jeho argumentace smeruje k poznani, ze vedomi nelze presne lokalizovat do urciteho mista v prostoru. Ze neni mozne rici, ze vedomi je v me hlave, ze ja je me telo. Ze zadna cast meho tela, vcetne mozku, neni z hlediska vedomi hlavni. Jde mu spis o zduracneni, toho, ze se jedna o "celek", o "jednotu".
Uvaz nasledujici: Poloha objektu je dana zmerenim jeho vzdalenosti od ostatnich objektu. Pokud nelze zmerit vdalenost, pak nelze mluvit o poloze. Jak zmeris polohu sveho vedomi? A jak Ty zmeris polohu Meho vedomi?
Edited by - noemus on 03/05/2007 09:45:34
Go to Top of Page

m.s.
Aktivní uživatel

234 Posts
Posted - 05/05/2007 :  11:26:11  Show Profile  Visit m.s.'s Homepage  Reply with Quote
Vážení priatelia

Pozrel som si Vaše reakcie a rád by som sa vyjadril k dvom bodom.

Za prvé:

Pán Bažant sa pýtal na môj postoj voči zločinom, ktoré spáchali kresťania. Už moje úvodné slová k predošlej téme musia veľa napovedať o mojom postoji k tejto otázke.

Áno, hodnostári rôznych cirkví urobili z cenného duchovného poznania, ktoré malo slúžiť spoločnosti a ktorého oni sami mali byť služobníkmi, predmet a prostriedok svojej túžby po moci, majetku a ovládaní iných.


Náuky cirkví a Pravda o stvorení sú teda v podstate, a takmer vždy boli, dve úplne rozdielne veci. Najväčším dôkazom tohto ich zhubného, temného a od Pravdy vzdialeného pôsobenia je vražda Vyslanca Pravdy, prichádzajúceho z Výšin. Keďže sa jeho učenie nezhodovalo s učením vtedajšej cirkvi, boli to práve kňazi, sami seba velikášsky označujúci za služobníkov Pravdy, ktorí usilovali o jeho zavraždenie, čo sa im nakoniec aj podarilo.

Neskôr napokon i samotné kresťanstvo skĺzlo k podobným praktikám: k upaľovaniu kacírov, k šíreniu viery mečom a tak ďalej. To všetko je výrečné svedectvo hlbokého nepochopenia a zločinného konania proti najpodstatnejšej myšlienke kresťanstva: Miluj svojho blížneho, ako seba samého! Alebo inak: Nerob nikomu to, čo nechceš, aby iní robili tebe.

Takýto je teda môj postoj voči kresťanstvu a jeho zločinom, avšak zároveň si je treba uvedomiť, že pre toto nedôstojné zlyhanie ľudí nemožno zatratiť a zavrhnúť zdravé jadro duchovného posolstva, ktoré každé s náboženstiev predstavuje a ktoré mohlo a stále ešte môže priniesť, práve vo svojej pôvodnej a čistej podobe, veľkú pomoc a požehnanie pre celé ľudstvo.

Ak teda máme byť pri posudzovaní tejto problematiky objektívni, treba čo najdôslednejšie od seba oddeliť nesprávne a nečisté pôsobenie ľudí v rôznych cirkvách na jednej strane, od čistého jadra duchovného posolstva každého z náboženstiev na druhej strane. Tieto dve veci nemožno jednoducho hádzať do jedného koša. Avšak žiaľ, práve takúto nedôslednosť možno pozorovať v mnohých Vašich reakciách.

Po druhé:

Predstavte si, že žijete v 10. storočí, keď ešte málokto niečo tušil o mikroorganizmoch, žijúcich v kvapke vody, v našom tele, či kdekoľvek inde, mikroorganizmoch, ktoré majú zásadný vplyv na okolitý život a môžu spôsobovať choroby, epidémie a smrť miliónov ľudí.

Ak by ste však v 10. storočí hovorili niekomu o týchto malých živočíchoch, pravdepodobne by Vám neuveril, a možno by Vás aj vysmial, pretože v tej dobe sa to nedalo nijako dokázať. Ale skutočnosť, že sa to nedalo nijako dokázať, neznamená, že to nebola pravda. Bola to pravda už vtedy, rovnako aj pred 5000 rokmi ako i pred 10 000 rokmi, iba neexistovali prístroje, ktorými by sa dala exaktne dokázať.

No a naprosto rovnaká situácia panuje aj des medzi materialistom, čiže neveriacim a človekom, presvedčeným o jestvovaní Tvorcu.

Súčasný materialista teda jedná presne tak isto, ako priemerný človek v 10. storočí, čo znamená, že hoci existencia Stvoriteľa je nezvratným faktom, neverí v neho, lebo mu zatiaľ chýba nástroj, ktorý by mu umožnil túto skutočnosť poznať. No a tým chýbajúcim nástrojom je jeho osobná schopnosť čistého a neovplyvneného cítenia.

Tak, ako by v 10. storočí nebolo možné bez mikroskopu dokázať jestvovanie mikroorganizmov, rovnako aj dnes nemožno materialistom dokázať existenciu Stvoriteľa bez aktivizovania ich osobných citových schopností. Materialistom k tomu jednoducho chýba zodpovedajúci nástroj. Navonok teda vyzerajú ako obyčajní, priemerní ľudia, avšak absenciou vlastných citových schopností sú v značnej miere ľuďmi neplnohodnotnými. Záleží však iba na nich, či v sebe túto stratenú schopnosť opäť rozvijú.

Alebo iný príklad: Vysvetlite slepému od narodenia, ako asi vyzerá zelená farba. Pravdepodobne si to nikdy nebude môcť predstaviť. Je to však to isté, ako keď sa budete snažiť presvedčiť materialistu o jestvovaní Tvorcu. Nebude to môcť pochopiť, ani si predstaviť, pretože mu k tomu jednoducho chýba zodpovedajúci „orgán“, presne tak, ako slepému zrak. No a toto všetko som sa Vám snažil vysvetliť vo svojom článku.

Go to Top of Page

tachyon
Nový uživatel

Slovakia
9 Posts
Posted - 05/05/2007 :  11:45:29  Show Profile  Reply with Quote
Zdravím.
Miloslave. Krásnych slov nie je nikdy škoda. Chápem, že každý z nás vnímame všetko subjektívne. Ak si ty prečítaš tú istú vetu ako ja, vzniknú v nás rôzne odozvy. Je to naozaj spôsobené informáciami uloženými v pamäti (o ktorých môžeme povedať, že sú polárne). A viem, že človek je schopný prijímať a akceptovať iba to nové, čo zapadá do určitých mantinelov jeho poznania - prijíma len to, čo je podobné tomu, čo už pozná, a odmieta ostatné. Dôležité však je, aby to neodmietol úplne, aby sa aspoň pokúsil vlastnými skúsenosťami preveriť podstatu toho nového.
Nesúhlasím s tým, že potrebujeme vyradiť pamäť alebo že "Nikdy nevnímáš skutečnost, ale ozvěnu toho, co máš paměti polárně uložené". Keď sa na niečo pozeráš očami, pozeranie sa deje priamo - bez myšlienok. Myšlienky vznikajú až potom. Až potom sa vynára to polárne, čo máš v pamäti uložené. Trvalo mi veľmi dlho, kým som pochopil, že je v tom rozdiel. Aj medzi myšlienkami sa objavujú kratšie, alebo dlhšie pauzy. Ale uvedomovanie sa deje aj v týchto pauzách, tak ako videnie očami prebieha aj v týchto pauzách. Neviem, či som to dobre vysvetlil. Záleží už len na tom, čomu dávame prednosť. Väčšinou sa pozeráme - vnímame naše myslenie.

Oldowe. Súhlasím, že otázka identity je "ošidná", ale zároveň si myslím, že aj vo filozofii by mala byť zodpovedaná ako prvá.

Noeme. Uvedomujem si, že ten uvedený rozhovor je asi fakt dlhý na to, aby sa to uvádzalo do fóra. Je však súčasťou knihy s mnohými ďalšími prekladmi a tie sú písané z iného uhla poznania. Mňa z celej tej knihy oslovil najviac, lebo ide priamo k veci. Ešte sa musím ospravedlniť (v tej súvislosti ma to nenapadlo), že som neuviedol, že tento rozhovor je anonymný. Z kontextu mojich príspevkov to vyplynulo ako samozrejmé, že je s Krišnamurtim. Krišnamurtiho odpovede mi odpovedali na mnoho mojich otázok. A aj keby som uviedol vlastný názor, nevedel by som ho interpretovať tak ako on.
Go to Top of Page
Page: of 5 Previous Topic Topic Next Topic  
Previous Page | Next Page
 New Topic  Reply to Topic
 Printer Friendly
Jump To:
www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum © (c) 2009 webmaster Go To Top Of Page
Snitz Forums 2000