| Author |
 Topic  |
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
 Posted - 03/11/2008 : 16:00:53
|
Sny, touhy a přání jsou tím co člověka táhne dopředu. Pokud k něčemu směřujeme a vidíme v tom alespoň část našeho snu, všechny nepříjemnosti s tím související dokážeme lépe tolerovat.
Zajímavé je, že pokud se ukáže taková touha jako nedosažitelná, automaticky to neznamená, že se s tím člověk smíří.
Otázka zní jakým způsobem je člověk schopen akceptovat prohru v podobě nevydařeného snu.
Osobně si myslím, že pochopením všech skutečností, které plán znemožnily. Pokud člověk odmítá přijmout vysvětlení, může se u něj projevit někdy až silná neuróza. |
 |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 03/11/2008 : 16:22:16
|
Rzwalde.
Ono také záleží,zda sníš o tom, co máš reaizovat ty sám,nebo sníš třeba o tom, co by měl realizovat třeba tvůj potomek. Snít také můžeš o čemsi reálném, nebo nereálném.Jenže to co se jeví nereálné se může ukázat být reálným a naopak.
Můj táta snil o tom, že ze mne bude nějaký inženýr,či doktor. Já jsem však nebyl schopný jeho sen naplnit a tak jsem slyšel celou řadu výčitek a táta mne snad nikdy v životě nepochválil. Jenže až po jeho smrti jsem se dozvěděl,že se mnou chlubil,třeba tím,že mně to jde v práci,že dokáži opravit auta, které ostatní prohládili za odepsaná a chlubil se i muzikou a obrazy které jsem udělal. Mně to nikdy neřekl a mým snem bylo,aby to alespoň jednou uznal. A tak díky jednomu nesplněnému snu se nesplnil ani ten můj.A tolik jsem o to stál a tolik jsem pro to udělal.I dnes, když se mně něco povede, vzpomenu si na něj a říkám si."Co by na to říkal?" a vím, že nejspíše vůbec nic jen by se mohl kdesi jinde se mnou chlubit.
MB |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 03/11/2008 : 17:05:46
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Rzwalde.
Ono také záleží,zda sníš o tom, co máš reaizovat ty sám,nebo sníš třeba o tom, co by měl realizovat třeba tvůj potomek. Snít také můžeš o čemsi reálném, nebo nereálném.Jenže to co se jeví nereálné se může ukázat být reálným a naopak.
Můj táta snil o tom, že ze mne bude nějaký inženýr,či doktor. Já jsem však nebyl schopný jeho sen naplnit a tak jsem slyšel celou řadu výčitek a táta mne snad nikdy v životě nepochválil. Jenže až po jeho smrti jsem se dozvěděl,že se mnou chlubil,třeba tím,že mně to jde v práci,že dokáži opravit auta, které ostatní prohládili za odepsaná a chlubil se i muzikou a obrazy které jsem udělal. Mně to nikdy neřekl a mým snem bylo,aby to alespoň jednou uznal. A tak díky jednomu nesplněnému snu se nesplnil ani ten můj.A tolik jsem o to stál a tolik jsem pro to udělal.I dnes, když se mně něco povede, vzpomenu si na něj a říkám si."Co by na to říkal?" a vím, že nejspíše vůbec nic jen by se mohl kdesi jinde se mnou chlubit.
MB
MB, to psal neronis, ne já...
...jinak jen na okraj:
píšeš, že tě taťka chválil vždy jen "tajně"...tj. z jeho úst jsi pochvalu neslyšel a přál sis, aby tě někdy pochválil........to je zajímavé -- zdá se mi, že jsi tu psal, že chválu od ostatních nemáš rád, že se blbě cítíš....to s tvým taťkou by mohlo být dobré vysvětlení tohohle toho zajímavého jevu. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 03/11/2008 : 21:56:30
|
Gato,
čím více na svém snu nebo na své touze lpíme, tím více se nám veškerý pozitivní efekt (snaha překonávat obtížné překážky, tolerance dílčích omylů) dostává do podvědomí, dokonce se začne vyvolávat pudově třeba jako obrana vlastní hrdosti a pokud se naučíme v sobě tento pocit vyvolávat třeba pouze touto konkrétní souvislostí, může se stát, že svou snahu nedokážeme akceptovat v ničem dalším.
Stejně jako sny dokáží motivovat, umí také omezit svobodnou vůli a to třeba takovým způsobem, který při případném konečném prozření (zklamání) zamezí adekvátní možnost motivace pro cíl jiný.
Jednoduše člověk si v tom momentě nedokáže představit, že by se mohl sejně nadchnout i pro něco jiného a leckdy se toto tehdá pudové nadšení promění v pudový (rozuměj, nově vyvolaný "sám od sebe" třeba shodou okolností) pocit méněcennosti. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 04/11/2008 : 08:03:55
|
...jinak jen na okraj:
píšeš, že tě taťka chválil vždy jen "tajně"...tj. z jeho úst jsi pochvalu neslyšel a přál sis, aby tě někdy pochválil........to je zajímavé -- zdá se mi, že jsi tu psal, že chválu od ostatních nemáš rád, že se blbě cítíš....to s tvým taťkou by mohlo být dobré vysvětlení tohohle toho zajímavého jevu.
Rzwalde.
Psal jsem,že se táta chlubil tím co dokáži,co dělám,ale nikdy mně neřekl,že něco dělám dobře,či že dokáži něco navíc.Prostě si vytvořil určitou představu,či sen, který jsem nedokázal naplnit,čili jsem jej sklamal,což mně dával dost najevo.Kdybych se stal nejslavnějším člověkem na Zemi,ale nebyl tím co si on představoval, bylo by to stejné.Vždy mně bylo jasné,že chce ode mne,abych naplnil to co on sám nedokázal. Byl zámečník jako já,ale stal se papalášem a měl dokonce dělat ředitele ve Škodovce i když neměl ani maturitu. Prošel od dělníka,přes parťáka, mistra až k vedoucímu provozu a potom se stal předsedou celopodnikového výboru ROH a to již byla v té době dost vysoká funkce. Jenže byl stále někde mimo domov, samá schůze, samá konfernce a podobně.Takže když jej chtěli udělat ředitelem, máma řekla,že pokud to přijme, že se s ním rozvede. Proč toto říkám? Protože vždy věděl,jak moc mu chybí vzdělání a v čem všem mu chybění vzdělání brání. A tak chtěl před tím ochránit mne. To byla příčina jeho zatvrzelosti v tom snu o mně.To že jsem byl na cosi docela jiného než on zřejmě vůbec nechápal a snažil se mne k tomu dotlačit třeba i silou a ponižováním.
Píšeš že toto by mohla být příčina mého odporu k chvále, ale to je o něčem trošku jiném. Chvála je mně příjemná, jako každému,ale nedokáži při ní být přirozený a tak se jí vyhýbám. Pro mne po každé chvále přijde pád a tak tomu u mne skutečně vždy bylo a je. Kdysi jsem pracoval s jedním starým pánem a ten mně říkal. Slávo, ty uděláš tisíc krásných věcí ,ale nikdy tě nikdo nesmí pochválit, nebo uděláš takovou pitomost,že to vše úplně skazíš. A to je u mne pravda.Prostě jsem takový a proto se pochvalám vyhýbám i když by mně mohly být příjemné.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 04/11/2008 : 10:48:45
|
| Možná kdyby ve tvém případě figurovala chvála jako něco běžného, motivační složka, která má vždy opodstatnění a případné vyčítání chyb mělo opodstatnění taktéž, naučil by jsi se chválu přijímat aniž by ses dostával do rozpaků. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 04/11/2008 : 11:26:55
|
Neronisi.
Ano, to je možné. Zde však jde o to,že sen který si člověk vytvoří třeba o svém potomkovi a není schopen z něj slevit a přijímat to čeho schopen je, může vést k velmi negativním důsledkům. S tímto jevem jsem se setkal i u jiných lidí a téměř vždy to mělo negativní výsledek. Nejhorší na tom je,že se to tak nějak přenáší i na toho potomka a on potom jedná podobně a většinou si to uvědomí, až když je pozdě něco napravovat. Já vlastně také neumím pochválit i když mám radost s výsledků, které moje děti dosáhly a vím, jak po tom touží a vím jak je pobízí,když to někdy udělám.Pro ně je moje pochvala vzácnost.
MB |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 05/11/2008 : 04:27:53
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Neronisi.
Ano, to je možné. Zde však jde o to,že sen který si člověk vytvoří třeba o svém potomkovi a není schopen z něj slevit a přijímat to čeho schopen je, může vést k velmi negativním důsledkům. S tímto jevem jsem se setkal i u jiných lidí a téměř vždy to mělo negativní výsledek. Nejhorší na tom je,že se to tak nějak přenáší i na toho potomka a on potom jedná podobně a většinou si to uvědomí, až když je pozdě něco napravovat. Já vlastně také neumím pochválit i když mám radost s výsledků, které moje děti dosáhly a vím, jak po tom touží a vím jak je pobízí,když to někdy udělám.Pro ně je moje pochvala vzácnost.
MB
tak to nechápu --- není přece nic snažšího než se vyvarovat chyb rodičů.....protože ty jsi tyto chyby zažil a tak skutečně chápeš, v čem jsou spočívá jejich chybnost --- proto je snadné je nedělat, ok?
Jinak pokud tě dělá problémy pochválit, tak řekni manželce, ať chválí ona --- babička vždycky např. říká (nebo spíš říkávala):
Rzwalde, blabla...to posledně, co jsi blable, dědeček měl z toho velkou radost...
...tzn. dozvím se, kdy má dědeček ze mne radost i bez toho, aby ji vyjádřil -> vymalováno :-)
Menší problém je, že mě přijde až poněkud zvrácené učit se pro radost dědečka...a pokud mu to dělá radost, je to tak trochu jeho problém, ne můj. Já mu maximálně mohu pomoci s tím, aby našel jiné zdroje radosti, ale s touto konkrétní radostí mu nijak jinak nepomůžu.
...pokud však vaše děti na tuhlectu motivaci přistoupí, pak je to ok.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/11/2008 : 07:33:17
|
Rzwalde.
Ono je to všechno tak nějak jinak. Je to víceméně o hledání.Já jsem tohle jako chybu pochopil a skoušel jsem u vnuka toto své poznání využít. Jenže co se nestalo? Vnuk si přestal pochval vážit a bral je jako cosi normálního a vlastně bezcenného. A tak jsem pochopil,že s pochvalou je to jako s kořením, nesmíš ho dát příliš.A tak jsem se vrátil zpět k tomu předešlému stavu a vnuk si začal uvědomovat jak mu moje pochvaly chybí a začal se snažit si je zasloužit. A tak, když si to skutečně zaslouží pochvalu jen naznačím a on je šťastný a maká aby měl děda důvod jej znovu pochválit.
Učit se pro radost dědečka? Opět je tomu poněkod jinak. Já v jeho životě nahrazuji tátu a jsem pro něj skutečně tátou, dokonce mne tak i oslovuje.Svého skutečného táty si vůbec neváží. Pro něj je to cizí člověk a ne moc chytrý.Vidí ho jednou za měsíc a to jedno odpoledne dle rozhodnutí soudu a vyhýbá se setkání jak je může. Když se vrátí domů, znechuceně vypráví,jak tátovi ta jeho zase nafackovala,či že opět zničil nějaké auto a podobně. Dle vyprávění naboural mercedes a chtěl ho rovnat tak, že jej přivázal řetězem ke stromu, zařadil rychlost a prudce se rozejel. Výsledkem bylo, že ho přetrhnul v půli. Doma vidí jak se to dělá,protože jsem to naučil syna a ten to dělá jako jsem to dělal já. Takže vnuk klidně a bez rozpaků řekne,že je táta debil. Já jsem pro něj však čímsi, čeho by chtěl dosáhnout, prostě autorita.Když se jej ve škole ptali, čím by chtěl být,tak řekl naprosto bez rozpaků,že by chtěl být jako děda ,prostě umět všechno. Tím neříkám,že umím všechno, ale to, že on mne tak vidí.Proto stojí o mou pochvalu víc, než o pochvalu kohokoliv jiného.
MB |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 05/11/2008 : 16:14:00
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Dle vyprávění naboural mercedes a chtěl ho rovnat tak, že jej přivázal řetězem ke stromu, zařadil rychlost a prudce se rozejel. Výsledkem bylo, že ho přetrhnul v půli.
lol :-D |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 05/11/2008 : 16:39:33
|
| Myslím, že aby měla chvála správný účinek, musí vystupovat z pozice autority nebo vzoru. |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 05/11/2008 : 18:36:59
|
Oldow,
důležitá je cesta. A ta cesta je cílem. To, že se takhle ptáš, svědčí o tom, že jsi nepřišel na to, proč je tak důležitá, a že nevidíš, v čem je důležitá.
V ní je krása, vyrovnání se se životem, který se zdá být jenom honbou za nedosažitelným. Tak by se to mohlo na první pohled zdát.
Ale svůj cíl nalezneš ve způsobu pohledu na svoji otázku.
Doporučovala bych ti ale přečíst si Citadelu -Saint-Exupéry. Ta na toto téma promlouvá velice jasně a docela zajímavě. Osobně nevím, jestli se s ní dá v každém směru úplně souhlasit, zrovna tak jako se vším, co zavání extrémy (mám na mysli, že při oné cestě se zapomíná na jiné důležité věci...víš, že Citadelu jakoby píše panovník říše, který lpí vyloženě na tom, co trvá-stavby, architektonické památky; ale když při tom jeho lid bude zmírat hlady, je dost možné, že to bude na nižším stupni důležitosti než kámen).
Přesto -cesta je cesta. Pak je otázkou, zda se ptáš na to, jestli ta cesta za to stojí.
viz.otázka pro Herkula: ,Nuže, dokážeš jako antický hrdina v osudové chvíli rozhodování dát se na správnou cestu s plným vědomím toho, co tě na ní čeká? I kdyby na ní byly strasti bez konce, i kdyby sis na ní mohl zlomit vaz? Dovedeš být lhostejný k tomu, co se s tebou stane, jen splní-li se vyšší příkaz, který tě vede, jen naplní-li se dílo, k němuž se cítíš povolán? To je kardinální otázka, kterou si musíš zodpovědět, bereš-li na sebe závazek tvořivého života. Nalez-li jsi v sobě odvahu, abys k ní radostně přitakal, pak závazek, který jsi přijal celou vahou svého rozhodnutí, tě nejenom poutá, ale i soustřeďuje. Pak máš v sobě pevné těžisko, které tě vrací z každého vyšinutí, pak’s v sobě uvolnil sílu, která je mocnější než strašlivá síla tvé slabosti.'Umění nebo život, Miroslav Míčko, str. 54-59
Kdybych měla ještě odpovědět podle Citadely:
ptam se, je vubec mozne dostat se mimo ten stav pronasledovani jedne dokonalosti za druhou?
//Není a ani to není požadováno.
Jak dlouho muze cloveku vydrzet stav spokojenosti?
//Když hledáme, je to cesta, která nás živí a naplňuje. Nikdy nejsme spokojení a to je právě ono. Stav spokojenosti je brán jako stav lenosti a je opovrhován, protože dělá z lidstva dobytek a nenutí je se neustále přetvářet, vyvíjet.
S tím Gaussem jsem to pro změnu vůbec nepochopila :-)
|
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 05/11/2008 : 23:46:02
|
quote:
Originally posted by axel01
Jak dlouho muze cloveku vydrzet stav spokojenosti?
//Když hledáme, je to cesta, která nás živí a naplňuje. Nikdy nejsme spokojení a to je právě ono. Stav spokojenosti je brán jako stav lenosti a je opovrhován, protože dělá z lidstva dobytek a nenutí je se neustále přetvářet, vyvíjet.
řekni mi tři (nebo alespoň dva) rozumné důvody, proč je nutné přetvářet a vyvíjet a proč by měl být stav spokojenosti opovrhován.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 06/11/2008 : 09:21:32
|
Rzwalde.
Stav spokojenosti je dílčí dosažení příjemna.Pokud je tohoto stavu dosaženo ztrácí každý živý organismus potřebu na tomto stavu cokoliv měnit.
1.) tento stav není stabilní čili zaniká a výsledkem je opět nepříjemno, čili nespokojenost,které vede opět k hledání cest k novému příjemnu resp. stavu spokojenosti.
2.) člověk si nestabilitu takového stavu příjemna uvědomuje díky skušenosti a proto vyvíjí aktivitu i tehdy, je li tohoto stavu dosaženo. (na rozdíl od zvířat a to díky funkci slova)
3.) Člověk žádný stav nepovažuje za absolutní spokojenost a dokáže si představit stav vyšší spokojenosti a proto jej hledá i když je vlastně spokojený.
Stále zde platí relativita To co je pro jednoho důvodem ke spokojenosti, může být pro druhého stavem nespokojenosti, který jej vede k hledání. Pro většinu lidí je důvodem ke spokojenosti dostatečné zabezpečení životních potřeb. Jsou však lidé,kteří tohoto dosáhli a tyto životní potřeby mají kryté víc než dostatečně a přesto tento stav vnímají jako mínusový, stresující a hledají cesty k vyššímu příjemnu. Jsou lidé kteří tyto potřeby nemají kryté a žijí s hodiny na hodinu a přes to jsou s tímto stavem spokojeni a jsou milionáři,kteří spáchají sebevraždu protože mají dojem, že spokojenosti dosáhnout nemohou.
Spokojenost a lenost jsou dvě naprosto odlišné věci. Mohu být líný a nespokojený a mohu být spokojený a pilný.To se vzájemně nevylučuje. Mohu být spokojený díky tomu že jsem pilný a mohu být nespokojený díky své lenosti a tomu co z ní vyplývá.
MB |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 06/11/2008 : 09:48:43
|
MB, Rzwald
Spokojenost a lenost jsou dvě naprosto odlišné věci. Mohu být líný a nespokojený a mohu být spokojený a pilný.To se vzájemně nevylučuje. Mohu být spokojený díky tomu že jsem pilný a mohu být nespokojený díky své lenosti a tomu co z ní vyplývá.
Dobře. Vezměme to tak, že se neustále ženu za svým cílem, a když je ho dosaženo, jsem spokojená. Lze však mluvit o délce trvání a způsobu spokojenosti. Délka, by dle mého neměla přesáhnout víc než pár minut bezprostředně po dosažení cíle; tedy jedná se o to, abychom se neopájeli již dosaženým a tak se přestali snažit a čehokoli dosahovat. Z toho vyplývá lenost, která je důsledkem spokojenosti. Pravda, nemusí spolu souviset, ale je to otázka mojí špatné formulace. To je nejspíš o tom způsobu spokojenosti, či co vůbec pod tímto pojmem rozumíme.
Pro většinu lidí je důvodem ke spokojenosti dostatečné zabezpečení životních potřeb. Jsou však lidé,kteří tohoto dosáhli a tyto životní potřeby mají kryté víc než dostatečně a přesto tento stav vnímají jako mínusový, stresující a hledají cesty k vyššímu příjemnu. Jsou lidé kteří tyto potřeby nemají kryté a žijí s hodiny na hodinu a přes to jsou s tímto stavem spokojeni a jsou milionáři,kteří spáchají sebevraždu protože mají dojem, že spokojenosti dosáhnout nemohou.
A pane Bažante :-)
Opomenul jste možnost, že je stav nespokojenosti žádaný a přináší velikou spokojenost. I když nepřímo. |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Sny
