| Author |
 Topic  |
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
 Posted - 31/03/2007 : 07:15:24
|
Tak ted mame na foru uklizeno, ale trochu to tady usina. Rozhodl jsem se, ze tedy vybalim jednu z perel sve moudrosti.
Kdyz premyslim, co zene lidi stale kupredu, musim si vzdy vzpomenout na rozpornou povahu snu. Kazdy mame sve sny a touhy, nedokazu si dost dobre predstavit cloveka, ktery by dokazal dlouhodobe zit bez nich. To vsichni zname, co je na tom tedy tak rozporneho, ptate se.
Nejsem si jisty, jestli je sen slucitelny se skutecnosti a jsem presvedcen o tom, ze ze sve povahy neni. Sny jsou krasne a jsou krute a kdo zna umeni, dokaze rict, jak moc. Sny jsou to, co nam dava silu pokracovat, i kdyz je cesta obtizna. Proc? kam ta cesta vede? Obvykle k deziluzi. Existuje nazor prijimany zdravou vetsinou, ze pokud clovek neshledava na sve zivote neco v poradku, mel by proste jit a zmenit to. Jiste, nemam namitek, ale ptam se, je vubec mozne dostat se mimo ten stav pronasledovani jedne dokonalosti za druhou? Jak dlouho muze cloveku vydrzet stav spokojenosti? Ten nazor take rika, zivot je kratky a nemuzeme ho promarnit. Co myslite, da se zivot promarnit, pokud clovek neobdrzi kritickou davku smuly, ale je nekde ve stredu gausse? Ja bych rekl, ze ne, ale oduvodnovat to ted nebudu.
Jde mi o neco jineho. Nejak jsem zjistil, ze kdyz se nekdo zene za svym snem, nedokazu verit, ze muze dosahnout neceho jineho nez nekonecne cesty. Je to zvlastni postoj. Co si myslite, souhlasite? nesouhlasite? vyjadrete se.
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 31/03/2007 : 10:39:33
|
Oldow zdravím tě.
Tak to je průšvih, protože budeme muset hledat někoho mimo toto fórum a budeme muset hledat někde po hospodách. Tady totiž člověka beze snů nenajdeš a aby zde zazněly i opačné názory musí být zastoupeny obě strany. Ono je to tak nějak spojené s tím, jak k životu přistupuješ. Ten kdo o životě přemýšlí a to je myslím náš případ, ten bez těch snů nemůže být. Snít se dá ale různě. Jsou sny reálné a to cosi jako plánování života a jsou sny nereálné ať už skutečně, nebo zdánlivě. Člověk moudrý mluví jen o těch reálných snech a ty nereálné skrývá i když jsou kolikrát silnější, než ty reálné. Člověk méně moudrý rád mluví o svých nereálných snech a takovému člověku se říká snílek, někdy také blázen.
Pokud mám upřímně hovořit o sobě, tak patřím spíše k těm snílkům. Snad je to tím, že se mně v životě naplnily mnohem více ty sny nereálné, než ty reálné. Kolikrát myslím na to, že bych si neměl nic přát, o ničem snít, protože se ten sen téměř vždy naplní a to i tehdy, jsou li i pro mne fantasmagorické. Snad je to nějaké moje prokletí,ale vždy se naplní, v době, kdy už mně jejich naplnění téměř nic nepřináší. Ale naplní se, to ano. Když jsem byl puberťák, snil jsem o tom, že stojím na jevišti jako muzikant, či zpěvák a holky po mně šílí. Když uvážím, že jsem neuměl na nic hrát, byl to sen nereálný. Uběhl však čas , já jsem se oženil s bác. Bylo to zde. Vše do detailu i s těma děvčaty,ale v době, kdy z toho mohly být jen problémy. Takových nereálných snů jsem měl vždy dostatek a ty reálné mně až tolik nezajímaly, protože většinou stejně nevyšly a tak jsem asi předurčen do role snílka. Věřím dokonce i v takový sen, že jednou lidé pochopí to co jsem jim chtěl říci a třeba se díky mně trošku změní svět k lepšímu. Jenže k tomu dojde opět v pro mne nevhodnou dobu, kdy už o tom ani vědět nebudu, tak že mně to bude jako vždy k ničemu. Co na tom, když snít je tak krásné. Je to jako vybírat si s konta, které doposud nebylo založeno a tak jsou sny štěstím na dluh.
MB |
 |
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 31/03/2007 : 11:12:05
|
quote:
Originally posted by Oldow
Jde mi o neco jineho. Nejak jsem zjistil, ze kdyz se nekdo zene za svym snem, nedokazu verit, ze muze dosahnout neceho jineho nez nekonecne cesty. Je to zvlastni postoj. Co si myslite, souhlasite? nesouhlasite? vyjadrete se.
A co když ten člověk pochopil, že samotná cesta je důležitější než dosažení cíle. Samozřejmě mluvím o velkých, celoživotních cílech, ne o něčem čeho lze dosáhnout s trochou snahy za pár let či dříve.
Pokud takového celoživotního cíle dosáhneme, je to takový bonus pro umírání s dobrým pocitem. Ale ať už cíle dosáneme, či ne, je dobré jej mít, protože vás může celý život inspirovat |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 31/03/2007 : 12:34:16
|
Richarde.
Souhlasím bez výhrad. Sny se rodí tehdy, když se ukáže třeba jen v mlhách možnost dosažení cíle. Je to stejné jako u žen.Kolem nás chodí tisíce krásných žen,ale když se jedna z nich na nás usměje, hned se zrodí sen a ten nás vede dál. I když třeba cíle nedosáhnem, je to krásné. Ano, ta cesta je to nejkrásnější a je li síle dosaženo, je to pro člověka někdy i ztrátou.člověk si může říci"tak tohle se mně povedlo, něco jsem lidem dal a můj život nebyl zbytečný, ale co dál?" Pokud si člověk potom nedokáže najít nový sen, měl by raději zemřít, než žít pouze ze vzpomínek.
MB |
|
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 31/03/2007 : 17:52:41
|
MIloslave
To rozdeleni na realne a nerealne sny je docela presne, ale podle me ani ty realne sny nejsou tak uplne realne. Ty jsi se k muzice dostal, jak jsem pochopil tak nejak samovolne. Ale rekneme, ze by to byl tvuj sen a ty jsi se rozhodl tvrde pracovat abys ho dosahl, vsichni by ti rikali jak je to zbytecne, prekonal bys strasne prekazek, proste bys do toho dal vsechno. Tim nechci rict, ze tys to dostal zadarmo, ale mluvim ted spise o necem, jako je posedlost. Ono se to asi nejlepe spoji s honbou za karierou.
No a nakonec bys toho dosahl, jsi slavnym hudebnikem. Ale podle me jsou jen dve cesty, jak dal, bud si nepriznat, ze toto je konec a porad pracovat na zdokonalovani situace, vzdyt tohle jeste neni perektni a tamhleto a nebo si priznat, ze sen se od reality pomerne lisil. Vsadim se, ze ty jsi ve svem snu videl sam sebe, stojiciho v zari reflektoru a tento obraz te uchvacoval. Ale rekl bych, ze to nakonec neni tak jednoduche. Sny nepocitaji s tak realnymi vecmi, jako je unava, administrativa a ja nevim co vsechno.
Ze je nejkrasnejsi ta cesta? Nerekl bych. Kdyz se dostaneme tam, kde se sen mel nachazet, nahradi jeden sen jiny. Ta cesta je nas zivot a jasne - neni to spatny - ale kam se to hrabe na snovou nadheru.
Zvlastni je ale jedna vec, jak jsem tak o tom premyslel, nasel jsem dost velkou spojitost se vzpominkou. Ne ze by to bylo nejak podstatne, ale je to zajimave. Nase ocekavana budoucnost je nerealne hezka, nase nerealna minulost je neocekavane krasna, kdyz se diveme zpet.
To bylo spise k tem realnym. O nerealnych snech si myslim ani nema moc cenu mluvit.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 02/04/2007 : 08:15:31
|
Oldow.Zdravím tě.
Ta muzika byl jen celkem krátkodobý sen a potom jsem na něj téměř zapomněl. Vzpomněl jsem si, až když se naplnil. Že bych byl slavným muzikantem, tomu nevěřím.Zatím mne mají lidi rádi a objednávají si mne. Když nemám volno, tak se často stane, že raději přesunou termín oslavy a jednou dokonce přesunuli termín svatby. To mně lichotí a říká mně to víc než mnoho lichotek, že to nedělám tak špatně. Že by to byla sláva si však vědom nejsem.
S tím překonáváním překážek je to také trošku složitější. Když se přede mnou objeví nějaká cesta, tak se po ní prostě vydám. Jdu po ní kam až je to možné a jsem jako beran zatvrzelý. Že je to třeba cesta pro mne nereálná poznám většinou pozdě.Někdy vůbec ne. Prostě jsem takový ,což mnozí kolem mne nechápou a považují spíše za jakousi mou zápornou vlastnost. Když se pak k něčemu propracuji,tak mnohdy závidí.
To není jen v muzice, ale ve všem. Prostě jsem takový a kdybych nebyl, asi bych se v životě hodně nudil. Já tak nějak potřebuji ty sny ať jsou reálné, nebo zdánlivě nereálné a jejich ztráta je pro mne rovna konci života. Měl jsem švagra. Dnes už je po smrti. Ten říkal, že jsem blázen, že se pouštím do všeho i když je to zjevně nereálné dosáhnout. Když jsem pak cíle dosáhnul, krčil rameny a šklebil se jako opice.Byl to člověk, který jak sám tvrdil chodí po zemi a nevznáší se někde v oblacích, jako já. A tak prožil nezajímavý život a byl mrtvý už zaživa.
Ono je to s těmi sny asi tak, jako s děvčaty. Chodí jich kolem tebe tisíce, podíváš se na ně a jdeš dál.Když se na tebě nějaké to děvče usměje a dá tě tím naději, že cíle je možno dosáhnout, jdeš za tím cílem ať je ve skutečnosti reálný, nebo ne.
Jen tak na okraj.Stále běduješ, že se zde nic neděje,ale kam se podívám, vidím jen své jméno, jako bych tu byl sám a tak nemám nač reagovat a jsem také potichu.
MB |
Edited by - Miloslav Bažant on 02/04/2007 08:18:06 |
|
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 02/04/2007 : 08:41:54
|
Miloslave
Nebeduju, ale vyjadruju se jen tam, kde mam co rict. Ne vsechny problemy jsou pro me, a to plati asi pro kazdeho, zajimave. Tak jsem proste nadnesl neco, co me zajima.
Podle tveho posledniho postu usuzuji, ze jsi presvedceny o tom, ze sen muze byt realny, ale zaroven zduraznujes tu cestu k nemu. Kolik to ma ale spolecneho s nasimi plany? Neverim tomu, ze bychom mohli nekdo dosahnout nejakeho predem urceneho cile jednoduse proto, ze kazdy cil, ktery clovek pred sebe polozi je zidealizovany. A pokud snime o ceste, pak snime o bezproblemove vyvoji.
Kam se tim chci dostat? Asi nikam, nechci ted vyjadrovat nejake zavery, co bychom meli a co je posetile. Cim dal tim vic jsem presvedcen o tom, ze skutecnost neodhalujeme tim, ze premyslime o zivote, ale ze skutecnost je nam dana a ze se na ni neda nic zmenit. Kazda myslenkova konstrukce, krome te moudrosti, ktera ma zaklad v ciste znalosti lidi, kazda konstrukce mimo ni je odtazena od skutecnosti, jen proto, ze proste neni prirozena. A ze prirozenost je hlavnim znakem opravdove skutecnosti.
A co tedy s tim snem; kdyz se na to podivame obecne, clovek se proste pohybuje od jednoho cile, ktery neni mozne splnit, k dalsimu, cestou je opravuje a meni, jak se meni i sam. Cile samotneho nikdy nedosahne, ale na tom neni vlastne nic, co bychom meli povazovat za marne nebo zoufale. Nic se na tom neda zmenit ani tim, ze si to uvedomime a tak to proste je.
Ale je to skutecne tak? Pokud je skutecnost takto logicky krehkou stavbou, co se stane, kdyz nahledneme jeji castecnou nesmyslnost. Tvrdil jsem ze neni mozne se vyvazat, ale je prece jasne, ze ta zkusenost cloveka ovlivni.
Verim tomu, ze naprosta vetsina lidskeho jednani je v podstate pudova. Nepremysli se o ni, vime uz co mame delat, co si mame myslet a co citit. A rekl bych navic, ze je to spravne. Ale filosofie nas stavi do zvlastni pozice. Co delat, pripustime - li, ze sny ziji jen v predstavach, ale to neznamena, ze se nas tyto sny nadale netykaji?
Tohle je zajimave tema.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 02/04/2007 : 12:00:57
|
Oldow.
Já bych řekl, že je tomu u každého člověka jinak. Jsou lidé, kteří si mají určitý sen , vytýčí si jej jako cíl a jdou za ním. Jsou i lidé a k těm patřím i já, kterým stačí, když se na ně " Nějaký sen usměje" a naznačí, že by mohl být trochu reálný a už za ním jdu. Jinak řečeno jsem v tomto ohledu dobrodruh,ale když se po té cestě za snem rozejdu, tak šlapu naplno.
Jsou prostě lidé cílevědomí a nacílkašlající. K těm druhým patřím já. Víš co je zajímavé? Vypozoroval jsem, že toho cíle špíše dosáhnou ti lidé, kterým je lhostejný a ti cílevědomí skončí jako sklamaní životem. Maluješ li, pak je lepší myslet na malování samé a nikliv na to, že by ses chtěl stát slavným malířem. Když myslíš na malování, pak se jím stát můžeš i když o to vůbec neusiluješ. A tak je to se vším.
MB |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 03/04/2007 : 12:24:16
|
To o čem mluvíš ale není absence cílevědomosti, ty mluvíš o výběru těch "správných" cílů.
Když chceš být slavným malířem, tak to není úplně ten vhodný cíl, lepší je spíš chtít lépe malovat. Namalovat pěkný obrázek, zdokonalit se. Ale to chtění tam být musí, a je tam tedy i cíl i když ho možná explicitně nepojmenuješ.
Cíl také nemusí být něco čeho lze dosáhnout, může být inkrementální. Může být takový, že je vždy možné se ohlédnout a podívat se co jsem už dokázal a bez ohledu jak se snažím, vždy bude možné pokračovat dál. Takovým cílem může být právě touha lépe malovat - vždy přece bude možné něco vylepšit a zdokonalit se ještě více.
Já tedy říkám, že důležité je klást si správné cíle a čas od času zkusit zhodnotit za čím vlastně jdu a jak dál.
Nemít cíle není podle mne dobré a takový člověk je podle mne ztracen |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 03/04/2007 : 13:22:55
|
Richarde.
Zde celkem není co dodat. Souhlasím. Dokud myslíš na malování (či cokoliv jiného) a cítíš, že při malování skutečně žiješ,pak může být že se tím slavným malířem třeba i staneš. Jakmile si to však vytýčíš jako cíl a na místo malování myslíš na ten cíl, pak jsi ztracen a tvoje dílo začne upadat. Já vím, jak je to těžké nemyslet na ten cíl, když se ti začne dařit a čím víc se ti daří, tím blíže jsi myšlenkám na ten cíl. Přijmeš li jej však, jsi ztracen. Na tohle dojela řada malířů.Malování chce soustředění a celého člověka, nejen tu malou část která zbyde a navíc , ten kdo myslí na ten cíl, začne mu podřizovat i cestu a tím se vzdálí od sebe sama. Já třeba mám rád staré styly malováni a malovat v takových stylech mně dává radost, ale slávu mně to nedá a ani ji nehledám. Dle součastných norem jsou to styly překonané. Uměl bych malovat i ve stylech součastných, moderních a mnohdy by to bylo pro mne i snazší. Ono je někdy snadnější lhát. Kdybych myslel na slávu, pak bych měl k ní cestu snadnější, než tu po které jdu,ale ztratil bych tu radost a vlastně i sebe sama. A to platí nejen o uměleckých oborech. Já jsem poznal jedno a toho se držím. Ať děláš jakým stylem chceš, vždy najdeš zpřízněné duše, které o to stojí. Když ke mně neteř přivedla svého známého, sběratele obrazů , který bydlí ve státech, omlouval jsem se mu, že maluji v dávno překonaných stylech a zlehčoval jsem svou práci, jak to jen šlo. On nad tím mávnul rukou a jen ukazoval. Ten beru, ten taky a tak dál. Když za mnou přišli amatérští malíři s Plzně, jestli bych se nechtěl zůčastnit jejich výstavy a ukázal jsem jim obrazy, tak jen pohrdlivě krčili nosy. "Pěkné, ale zastaralé. To by se na výstavu nehodilo.Kdybys žil za Remrendta, tak bys byl možná slavný." Nevím, ale myslím si, že mnozí z nich v touze být moderní a slavní ztratili sami sebe a to je těžká ztráta.
MB |
|
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 04/04/2007 : 11:46:31
|
Miloslave
Ja jsem jen laik, ale podle me je vrcholem malirstvi Art noveau, secese. Taky bych chtel umet malovat.
K tem snum. Nenapada me odkud se do toho pustit. Je to do velke miry problem postoje (neplest s nazorem) a ty se resi spatne, spis vubec. Pokud me neco napadne, ozvu se, nebo se neceho chytnete a rozvirte to.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 04/04/2007 : 13:02:11
|
Oldow.
Podle mne je vrcholem malířství jeden jediný obraz, který doposud nebyl překonán. Je jím Mona Lisa. Nejde o slávu tohoto obrazu,ale v jeho naprosté ojedinělosti. Ten obraz je totiž vyvážený, čili všechny typické znaky nálad jsou zde pouze naznačené. Když se na tento obraz díváš, cítíš nejsilněji ty nálady, které momentálně máš a tak jako by ten obraz reagoval na tvé nálady a měnil se dle toho. Toto je skutečné tajemství Mony Lisy. Zvládnutí typických znaků nálad je snahou všech malířů portrétů, neboť tyto typické znaky vložené do portrétu vytváří nevyjádřitelné, čili duševní stránku díla. Zvládnou je však natolik, aby mohl být vytvořen vyvážený obraz dokázal pouze mistr Leonardo.
Říkáš, že bys chtěl také malovat? Ježíšmarjá, tak maluj. Když ze začátku nějaký obraz pokazíš, tak tě nikdo hlavu neutrhne. Když však budeš při malování myslet na něco jiného, tak nejsi pro malování ten pravý. Ono je vlastně všechno hlavně o soustředění, ať je to muzika, malování, nebo cokoliv jiného. Když budeš malovat strom a přistihneš se při tom, že máš snahu malovat i za stromem, kam se štětcem nemůžeš dostat, pak jsi v tom až po uši. Začal jsi totiž vnímat hloubku a malba se stala pro tebe reálným světem. Můj první obrázek byl vymyšlenou krajinou se starým domkem. Nic moc. Jenže já jsem chtěl jen synovi ukázat jak míchat barvy a jak zacházet se štětcem. Přiznávám se, že jsem to sám nevěděl a učil jsem se to při malování. Maloval jsem temperami,ale stylem, jakým se maluje olejem. Takže když to zaschlo, bylo to bezvýrazné a barvy byly matově zašedlé. Jenže mne to chytlo a koupil jsem si olejové barvy.Když uplynuly tři měsíce, byl u mne na návštěvě kamarád. Na jeho přání jsem mu y obrázky půjčil a protože je ukázal mistru Štemberovi, ten mně nabídl, že mne provede základy. Byl profesorem a uměl. A tak mně nastaly krušné časy učení. Musel jsem kopírovat mistry, musel jsem hledat a nakreslit typické znaky stromů aby i z jednoduché kresby bylo poznat o jaký strom jde a tak dál. Potom už to šlo samo.
Neříkej si mohl bych začít,ale rovnou začni. Ten kdo váhá, nikam nedojde.
MB |
|
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 04/04/2007 : 21:57:36
|
Mloslave
No uvidime, jak s tim malovanim. Presneji receno, bych chtel mit talent na kresbu, ktery nemam. Nevystihnu linii. A nejsem v tomto ohledu v prumeru, ale v podprumeru, to mi ver. Ale nejak me to nepali, to je jedno.
Ale narazil jsi na zajimavou otazku, co je to dobry vkus a kdo je to znalec? Vetsina lidi by rekla, ze dobry vkus neni, e kazdy ma ten svuj a ten je pro nej nejlepsi. Muj nazor je takovy, ze vkus se utvari, kdyz prijimame cizi dila, vnimame je, premyslime... casem to nas vkus ovlivni. Me se malirstvi nikdy moc nedotklo a nejak mi to nevadi.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/04/2007 : 07:59:51
|
Oldow.
Na linie se vybodni. Koukej kolem sebe, to je důležité, abys věděl jak se vzdáleností mění barvy, jak se projevuje vzduch, jaké jsou typické znaky stromů a podobně. Potom to skus přenést do kresby. Jakmile jednou získáš hloubku a začneš ji v obrázku cítit, naučí tě to samo, co a jak máš dělat.
Co se kritiky a znalectví týká, nejsem ta správná osoba kompetentní odpovědět. Já na to mám svůj názor. Uvědom si jedno.Pravdu není schopen nikdo vnímat. Mozek to prostě nedokáže. Máš li některé informace uložené intenzivně v polaritě plus, cítíš příjemno i když zástupy kolem tebe budou cítit nepříjemno, protože mají totéž uložené intenzivně v polaritě opačné. Cítíš li příjamno, pak je vyhledáváš eventuelně tvoříš to, co tuto ozvěnu aktivuje a to je sama podstata umění a nejen malířství. Neexistuje správná polarita jakékoliv informace a kterákoliv může být uložena plusově i mínusově. Nelžeš li s touhy po slávě sám sobě a tvoříš to co v tobě samém vyvolává tu ozvěnu plus, čili příjemno, pak jsi na správné cestě a vždy se najdou lidé, kteří cítí to příjemno jako ty s tvého díla. Ti kteří si usurpují právo kritizovat a soudit nepatří k moudrým a jejich kritika pochází z neznalosti, nebo s toho, že patří k lidem kteří mají ty informace uložené v opačné polaritě. Něco jiného je kritika techniky, zkrátka řemesla. Takové kritice bys měl naslouchat, protože tě může pomoci, zvláště tehdy, když nejen popisuje řemeslné chyby,ale dokáže poradit, jak se těchto chyb zbavit. Když chceš dosáhnout maximální ozvěny a tvoříš, pak jsou nedostatky v řemesle tím co tě svazuje a nepustí tě k cíli. Získáš li dobrou radu, pak to může tu cestu usnadnit a ty to příjemno ucítíš. A ucítí je i další lidé. Takže kritika stylu, či formy pošli do háje zeleného, kritika řemesla pozvi na kávu a vydoluj z něj co nejvíc. A nemusí to být profesionální kritik. Mně se dostalo dobrých rad od starého dědy. Jeho obrázky byly pro mne sice nic neříkající,ale řemeslo měl zvládnuté dokonale. Opět opakuji , že ty obrázky nic neříkali mně, ale to neznamená, že by nemohly mluvit k někomu jinému. Když jsem od něj dostal obraz, nevěděl jsem kam jej umístit aby jej návštěvy nepovažovaly za mé dílo.Když ten děda zemřel, vzal jsem štětec a pár tahy jsem namaloval na popředí trs trávy s pavučinou. V tu chvíli vše ostatní ujelo dozadu, obraz dostal hloubku a místo v obýváku. Mně totéž kdysi udělal Otakar Štembera, když jsem přinesl obrázky. Tehdy řekl to co já nyní řeknu tobě a toto si dobře zapamatuj, pokud se do malování pustíš. Řekl. Ten obraz by byl dobrý, kdyby měl hloubku. Chybí tě popředí. Já jsem tehdy odpověděl, že tam bohužel nic nebylo a tak jsem to tam nemohl namalovat. On na to odpověděl." Ta paseka tam byla před sto lety a za sto let tam možná bude stále. Ty nemaluješ tu paseku, ale obraz a ten má svoje pravidla." Vzal štětec zakmital s ním a byla zde vysoká tráva. To bys nevěřil, co se stalo s obrazem. Bylo to, jako bys ujížděl s tranfokátorem.Viditelně vše ujelo dozadu a s malovánky se stal rázem obraz.
Víš jaký rozdíl je mezi tebou a mnou? Tobě se cesta ukáže a ty o ní přemýšlíš a zvažuješ zda na to máš, či nemáš. Já o ní nepřemýšlím a nemyslím na to kam až bych mohl dojít, ale rovnou se po ní vydám ať dojdu kam dojdu. Není dúležité stát se uznávaným malířem,muzikantem, či třeba spisovatelem. Je důležité a krásné to třeba jen skusit a pokusit se to rozvinout. V tom je život krásný a o to tady především jde.
MB |
|
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 05/04/2007 : 09:36:14
|
Miloslave
Myslim, ze me spatne chapes, ja ve skutecnosti nechci malovat, me to proste imponuje, naprosto naivne a iracionalne. Imponuje mi osoba, ktera si sedne, zpod primhourenych oci se podiva na objekt zajmu a nekolika presnymi tahy vystihne jeho podstatu. Je to neco, jako nekdo touzi stat ve svetle reflektoru, pouhy motiv. Jenze ja proste linii nechytim a tak se drzim toho, co mi jakz takz jde. Pisu a muzu rict, ze nekdy me to docela bavi. Ne ze bych za sebou mel neco velkeho, ale kdyz pocituji potrebu, tak proste sednu a pisu a bavi me to, dalo by se rict, ze to delam jak rikas. Kdyz clovek vypravi pribeh, nemuze myslet na to, jak ho lidi prijmou, nebo jestli se bude libit. Ja vim, ze kdyby se mi podarilo nacpat na papir polovinu toho, co bych tam chtel mit, ze by to bylo velmi dobre dilo.
Vis, ja na to uceni, kurzy kreativniho psani a vytvarne dilny moc neverim. Kdyz se divas, mel by to byt nejlepsi zpusob, jak se naucit malovat. A kdyz ctes knizky to samy.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/04/2007 : 14:33:26
|
Oldow.
Souhlas. Prozradím tě tajemství. Když píšu,tak nevím, co bude na další stránce. Prostě nechám příbeh, aby se vyvíjel sám. Když maluji, nevím co bude na obraze, myslím tím nálady a podobně.Ono se to vyvine tak nějak samo. Takže se nedívám s přihmouřenýma očima,ale nechám se umášet a překvapovat. Když si sednu za klávesy, jen tak bez toho abych cosi nacvičoval, tak projdu pár akordů a začnu jen tak improvizovat. Nechám melodii aby se vyvíjela sama a lituji, že nemám zapnutý záznam. Když ho zapnu, nic kloudného se nevivine a tak ten záznam zase vypnu a ejhle. Jsou zde super nápady. Kdybych věřil jako Navi v boha, pak bych řekl, že když se jen tak otevřeš a potlačíš svoje já, pracuje za tebe bůh. Že nejsem Navi, tak mohu pouze říci, že to co je v podvědomí, je někdy mnohem dokonalejší, než to co pustím na povrch. Jak zabránit té autocensuře však nevím.
MB |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Sny
