| Author |
 Topic  |
|
rajis
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
517 Posts |
 Posted - 13/12/2006 : 23:45:44
|
| Ahoj, chtěl jsem se ptat jestli tu někdo četl tuto přednášku. Mám s tím docela problémy a docela by mi bodlo kdybych s někým mohl porovnat své poznatky. |
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 15/12/2006 : 12:16:48
|
Ahoj
Přečetl jsem si to (v angličtině), napiš čemu nerozumíš a zkusíme to spolu probrat. Je to obtížný text, tak jako všechny jeho texty. Už proto, že se opírá i o jiné své texty. Nevysvětluje např. pojem Dasein, což bych přeložil jako Bytí, ale v jeho případě to má specifický význam, proto se používá nepřeložený výraz.
Richard |
 |
|
|
rajis
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
517 Posts |
Posted - 15/12/2006 : 15:03:15
|
Tak to je fajn, díky. Já totiž s filosofií teprvé začínám, respektive jsem v 1.semestru na Fakultě humanitních studií a profesor z filosofického prosemináře od nás požaduje referát na tuto přednášku. Nevím zda-li jsi četl i úvod k této přednášce, protože jsem se ještě k samotné přednášce vůbec neprokousal. Takže bych si zatím ujasnil několik základních pojmů. Pro mě je i tohle docela problém, protože jsem Bytí a čas nečetl a on se tam na tu knihu občas odkazuje.
Dasein - budu vycházet z Patočky, který tento výraz přeložil jako ,,pobyt"
pobyt - fenomenologický pojem pro lidské bytí, které je vždy »zde«, na světě a jemuž na tomto »bytí ve světě« (Husserl) bytostně záleží. Na rozdíl od pojmu subjektu, který člověka staví proti světu jako (pasivnímu, pouze »rozlehlému«) objektu, zdůrazňuje vzájemnou závislost lidské existence a světa, její konečnost, bytostnou otevřenost a zájem. (čerpal jsem ze Slovníku filosofických pojmů, který je součástí knihy Malá filosofie člověka od Jana Sokola)
jsoucno - obecné označení pro cokoliv, co jest
bytí - tak a tady si nějak nejsem jistý, není bytí v podstatě synonymum pro jsoucno?
|
|
|
|
rajis
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
517 Posts |
Posted - 13/04/2007 : 17:39:08
|
no koukám, že se na to nějak pozapomnělo. Tu četby té knihy jsem odložil, nemám na ni dost ,,vitamínů". Každopádně posílám sem aspoň můj konspekt. Kdyby to někoho zaujalo můžu poslat knížku v elektronické podobě.
Martin Heidegger – Co je metafyzika? (samotná přednáška)
Autor se nezabývá, tím co metafyzika je. Zabývá se určitou metafyzickou otázkou a tou otázkou se ,,do metafyziky bezprostředně vpravíme“ (41)
Rozvinutí metafyzického tázání
Heidegger vychází z dvojí charakteristiky metafyzického tázání, které je:
1. každá metafyzická otázka objímá vždy problematiku metafyziky v jejím celku
2. každá metafyzická otázka může být položena pouze tak, že ten, kdo ji klade, je v otázce spoluzahrnut, tzn. on sám je zproblematizován.
A na základě toho vyvozuje návod: “metafyzické tázání musí být kladeno v celku a z bytostné situace lidského pobytu, jenž se táže. Tážeme se zde a nyní, tážeme se kvůli sobě.”(41str)
Každý věda se zabývá jsoucnem. Obory věd jsou si velmi vzdáleny, způsoby jakými zpracovávají své předměty se významně liší, odumřelo zakořenění věd v jejich bytostné půdě. Jednotícím znakem věd však stále zůstává, že se v nich, vedeni nejvlastnějším záměrem, vztahujeme k jsoucnu samému. Věda jako taková se přibližuje bytnosti všech věcí. Člověk, jakožto jsoucno mezi jsoucny ,,provozující vědu“. Člověk provozující vědu se tak dostává do celku jsoucna ,, a to tak, že jsoucno v celku se v tomto vpádu a jím rozevírá a ukazuje v tom, čím je a jak je“(43str)
Cíle vědy si můžeme vyložit následovně:
1) ve vztahu ke světu je ,,zkoumáno“ jsoucno samo – jinak nic
2),, To, odkud bere tento postoj své vůdčí postavení, je jsoucno samo - a dále nic.“
3) ve vpádu, se ,,badatelsky vyrovnáváme“ – zkoumáme jsoucno samo – nadto nic
Proč nás to Nic vůbec zajímá? Věda Nic odmítá, protože je nicotné, ale to může znamenat, že pokud se toho Nic vzdáváme, že si ho vlastně připouštíme? Věda Nic používá pro vymezení oblasti svého bádání, takové Nic může být ve vědě fantazírování, něco s čím věda vůbec nesouvisí - ,,O Ničem nechce věda nic vědět.“
Vypracování otázky
Co je to Nic? Již při vyslovení této otázky, můžeme spatřit něco neobvyklého, ptáme se na Nic jako na něco jsoucího, jako na něco co nějak jest. Na otázku co je to Nic však žádná odpověď není a otázka sama o sobě je protimyslná. Tím zjišťujeme, že už se dál po Ničem ptát nemůžeme. O ničem ani nemůžeme přemýšlet, nemůžeme si dát Nic za předmět našeho myšlení, neboť to je proti logice, proti vlastní bytostné povaze.
Za předpokladu, že logika je nejvyšší instancí v této záležitosti, je naše tázání po Ničem u konce. Je však skutečně logika tou nejvyšší instancí? ,,Je však možno dotknout se vlády ,,logiky“? Heidegger říká, že ,,skutečným pánem“ v otázce po Ničem je náš vlastní rozum. Jenom díky rozumu dokážeme z Nic učinit nějaký problém.
Nic je popřením veškerého jsoucího. Popírání jsoucna je aktem rozumu a právě popírání nás určitým způsobem přivedlo k Nic. Naskýtá se nám však další otázka. Můžeme se v otázce po Ničem obejít bez rozumu? Je to tak, že popírání představuje jakési vyšší určení, pod které spadá Nic a to Nic představuje něco popřeného? Nebo je to obráceně? Sám autor tvrdí, že tato otázka není rozhodnuta. Budeme-li vycházet z toho, že Nic je původnější než Ne a popírání, potom popírání, jakožto akt rozumu a tedy i rozum sám závisí nějakým způsobem na Nic.
Autor tvrdí, že formálně se otázka po Ničem položit vlastně nedá. Přesto si ji autor chce položit. Abychom se na Nic mohli ptát, musí být nejdříve nějak definováno, nějak dáno -,,Musíme se s ním moci setkat“ (51str)
Jak hledat nic? Člověk je většinou ze začátku schopen hledat jen za předpokladu, že se hledané vyskytuje. Existuje však hledání, kterému náleží čisté nalézání, jež se bez takového předpokladu obejde. Nic přece všichni svým způsobem známe - ,,Nic je naprosté popření veškerosti jsoucna“(51str) Můžeme si celek jsoucna vykonstruovat a pak ho myslet jako popřený. Získáme vykonstruované Nic, které by se nemělo nějak lišit od toho ,,pravého“ Nic. Autor sám říká: ,,přece Nic představuje naprostou nerozlišenost.“(51)
,,Stejně tak jistě, jako že celek jsoucna o sobě nikdy absolutně neuchopujeme, nacházíme se postaveni uprostřed jsoucna, které je nějak celku odhalené“ - člověk se tedy vždy nachází uprostřed jsoucna a ulpívá vždy jen na jednotlivosti jsoucna. Jakkoliv roztříštěný den, přesto obsahuje aspoň stín jsoucna v jednotě ,,celku“ . Tím celkem může být opravdová nuda - ,,Pravá nuda propuká, až když je nám tak, že všechno nuda“. Všechno nás nudí, vše je nám lhostejné, a tak se nám zjevuje jsoucno v celku
Nacházíme se uprostřed jsoucna, kde se nám zjevují naše nálady. Situovanost nálady je ,,základním děním našeho bytí na světe“(53str). Nálady nejenže nám svým způsobem odhalují jsoucno vcelku, ale zároveň nám skrývají Nic.
Autor si pokládá otázku, zda-li dochází v pobytu člověka k takovému naladění, že je postaven před samotné nic? Je to možné, takovému naladění se říká úzkost. Tu je však třeba odlišovat od strachu. Strachovat se můžeme před určitým jsoucnem, které nás nějak ohrožuje.
,,Říkáme, ze v úzkosti je člověku nějak divně. Co je tu divné a komu je nějak divně?“(55str) Nedokážeme říct z čeho je člověku divně, je mu tak vcelku. Všechny věci okolo nás jsou nám lhostejné. Úzkost nás převádí před Nic, protože jsoucno vcelku ustupuje - ,,přivádí jsoucno v celku k vymknutí“. Jsoucno vcelku se nám vymyká a na nás naléhá Nic.
Zodpovězení otázky
Nic se odhaluje v úzkosti. Úzkost však není žádným uchopením tohoto Nic. Přesto se Nic stává zjevným skrze úzkost. V úzkosti však nedochází k popření jsoucna vcelku.
Heidegger tvrdí, že v úzkosti je zahrnuto jakési couvnutí před něčím.Ono couvnutí vychází právě z Nic, jež je bytostně odmítavé. Odmítání je však jakýmsi odkazování k vymykajícímu se jsoucnu v celku - ,,Toto vcelku odmítavé odkazování k vymykajícímu se jsoucnu v celku, v jehož podobě je pobyt v úzkosti Ničím obkličován, je bytování Ničeho – nicotnění“(59-61str). Nicotnění není žádnou negací jsoucna, ani ho k žádné negaci či záporu nelze přiřadit - ,,Nic samo nicotní“ (61str)
Nicotnění nám zjevuje jsoucno v celku vůči Ničemu. V takové chvíli vyvstává původní zřejmost jsoucna jako takového – že je to jsoucno – a ne Nic. ,,Bytování původně nicotnícího Ničeho spočívá v tom: přivádět bytí-tu teprve vůbec před jsoucno jako takové“(61str) -být-tu znamená držet se ve vyklonění do Ničeho. Nic umožňuje zřejmost jsoucna jako takového pro lidský pobyt ve světě.
Pokud se však Nic stává zřejmým pouze v úzkosti, to by znamenalo, abychom mohli vůbec existovat museli bychom se nacházet ve stavu úzkosti neustále. Přitom tento stav není nějak běžný, neděje se moc často. Nic je nám většinou zastřeno ve své původnosti. Je nám zastřeno tím, že se každý den určitým způsobem obracíme ke jsoucnu. Potom se nám jsoucno nevymyká a odvracíme se od Ničeho. Nic je něčím prvotnějším než popírání. Pokud je Nic důvodem k popření (má k němu vztah, protože má vztah i k rozumu), znamená to, že můžeme pokračovat v uvažování o Ničem
Úzkost, jež nám odhaluje Nic je stále přítomna, jak říká autor : ,,Úzkost tu je. Pouze spí.“ Úzkost může přijít kdykoliv, není zapotřebí nějaké zvláštní události. ,,Vyklonění do Ničeho, v němž se pobyt drží na základě skryté úzkosti, dělá člověka místem toho Nic.“(67str) Toto vyklonění do Ničeho, je překračování jsoucna vcelku : transcendence.
Tázání po Ničem by nám mělo přivést samotnou metafyziku. Metafyzická otázka vykračuje za jsoucno. Takovéto vykročení se děje v otázce po Nic
Ačkoliv by se věda Nic ráda vzdala, onen vědecký pobyt je umožněn právě vykloněním do Nic . Může porozumět sám sobě, jen když se Nic nevzdá. Věda může zkoumat jsoucno samo díky zřejmosti Nic. Nic nám je v jádře našeho pobytu zřejmé, a proto na nás může doléhat celá podivnost jsoucna. Tato podivnost jsoucna k sobě přitahuje údiv - ,,Jen pokud na nás naléhá celá podivnost jsoucna, probouzí a přitahuje k sobě jsoucno údiv. Pouze na základě údivu – tzn. na základě zřejmosti Ničeho – vzniká proč“(73str).
Lidský pobyt se může vztahovat k jsoucnu jen když je vykloněn do Ničeho. Vykloněn do ničeho znamená také vykročení za jsoucno. Autor říká, že toto vykročení za jsoucno je,, sama metafyzika“ Ta tedy náleží k přirozenosti člověka. Metafyzika je základním děním v lidském pobytu, metafyzika je pobyt sám. Pokud existujeme, vždy stojíme v metafyzice.
|
Edited by - rajis on 13/04/2007 17:41:32 |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 16/04/2007 : 10:54:19
|
Na tohle se dá velice těžko reagovat. Je pro velmi obtížné oddělit hodnocení toho jak chápeš Heideggera Ty a hodnocení Heideggera samotného.
Přestože se považuji v zásadě za fenomenologa, nejspíš tím už asi nemyslím to co Heidegger, Husserl nebo Patočka. Pro mne je hlavním zdrojem inspirace Petr Vopěnka a trochu Husserl, Heideggera jsem neschroustal a těžko říct jestli proto, že mu nerozumím nebo proto, že s ním bytostně nesouhlasím.
Začal jsem znovu číst text "What is methaphysics?" (Mám jen anglickou verzi, i když umím anglicky dobře, v rodném jazyce by se mi to četlo lépe)
Až to přelouskám dám Ti vědět co si o tom myslím, ale hodnotit budu spíše to jak jsem pochopil ten text a můj pohled na problém, než tvůj příspěvek. |
Edited by - noemus on 16/04/2007 11:15:53 |
|
|
|
rajis
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
517 Posts |
|
|
Stream
Uživatel
Czech Republic
64 Posts |
Posted - 18/04/2007 : 01:01:11
|
| Podle mne je zcela nepochopitelne timto textem zacinat studium filosofie. Ktery profesor to po vas na FHS chtel? Ten text je z pozdejsiho Heideggerova obdobi, a k jeho pochopeni je nezbytne pochopeni minimalne Byti a cas, a to zase vyzaduje dukladne znalosti predchozich dejin filosofie. Bez toho je to doslova ztrata casu. |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 18/04/2007 : 08:49:56
|
quote:
Originally posted by Stream
Podle mne je zcela nepochopitelne timto textem zacinat studium filosofie. Ktery profesor to po vas na FHS chtel? Ten text je z pozdejsiho Heideggerova obdobi, a k jeho pochopeni je nezbytne pochopeni minimalne Byti a cas, a to zase vyzaduje dukladne znalosti predchozich dejin filosofie. Bez toho je to doslova ztrata casu.
Po precteni toho textu musim souhlasit. Od Heideggera jsem nic necetl a to me trochu handicapovalo. Nicmene mam toho nacteno celkem dost od jinych autoru z ruznych obdobi, takze jsem pripraven na ledaccos.
Nekolik veci se mi na tom jak Heidegger pise nelibi - zda se mi jakoby chtel byt objektivni a zaroven zduraznoval osobni ucast na poznani. Tuto osbni ucast, ale popisuje jakoby zvenku. Takove hodnoceni je ale predcasne, prectu si to jeste jednou apridam si k tomu Byti a cas, stejne uz dlouho planuji si to precist. |
|
|
|
rajis
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
517 Posts |
Posted - 18/04/2007 : 17:03:14
|
Já vím, ta knížka je pro mě v mnoha ohledech velkou neznámou, ten profesor navíc chtěl, abychom poznatky z té knížky nějak vztáhly na sebe, což jsem vzdal a na jeho kurs jsem se vykašlal. Na jeho jméně nesejde, ale jednalo se o mladšího profesora...
|
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 18/04/2007 : 17:11:42
|
Precti si radeji Patockuv uvod do fenomenologie, to bude podle mne pochopitelnejsi a teprve kdyz budes chtit lepe porozumnet na cem vlastne Patocka stavel, tak teprve potom ma smysl studovat dila Heideggera, Husserla. Je to jen rada. Ja sám jsem zacal bral filosofické knížky jak mi přišli pod ruku. A dělám to doteď.
(Patocka je Husserluv zak, a ten zase Heideggeruv) |
|
|
|
rajis
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
517 Posts |
Posted - 18/04/2007 : 17:39:36
|
Jo to vím, že Patočka byl Husserlův žák. Na Husserla měl zase vliv třeba Masaryk, pokud se nepletu. Já momentálně čtu Nietzscheho (Nečasové úvahy I), předtím to byl Descartes, filosofické knížky beru tak jak mi přijdou pod ruku a aby se mi to hodilo do školy . Od Patočky jsem četl zatím jenom jeho přednášky o Sókratovi. Husserla a Heideggera si nechávám na později. Nedávno jsem nakoukl do Husserlovi Krize evropských věd a hned jsem to radši zavřel 
|
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 19/04/2007 : 09:41:40
|
Nechtěl jsem tě poučovat, to se omlouvám. Chtěl jsem ti jen poradit něco co ti pomůže lépe pochopit Heideggera.
Problém s Heideggerem i Husserlem je ten, že ve svých dílech často staví na svých předchozích pracech. Proto je jednou z cest jak je pochopit přečíst si dílo člověka, který celou tuto cestu prošel a snaží se ji přiblížit ostatním srozumutelněji. A to je právě podle mne Patočka v díle "Úvod do fenomenologie". (Já osobně mám už v knihovně zablokováno jak "Bytí a čas", tak Husserlův "Úvod do fenomenologie I" = pokud budeš taky něco číst, můžeme si pak o tom popovídat, ve dvou se to lépe táhne)
Právě "Co je metafyzika" mi připadá velice závislá na pochopení předchozího Heideggerova díla. Je to jakobys chtěl číst o problematice vlivu teorie relativity na výpočty v kvantové mechanice, ale nevěděl jsi co je teorie relativity ani co je kvantová mechanika. |
|
|
|
rajis
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
517 Posts |
Posted - 19/04/2007 : 11:25:19
|
Já se klidně nechám poučit =)
Na Heideggera budu mít čas až tak za měsíc, protože teď musím přečíst spousta jiných knížek, který po mně ve škole chtějí. |
Edited by - rajis on 19/04/2007 11:25:37 |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 23/04/2007 : 09:37:04
|
Tak jsem zacal cist "Byti a cas" zatim jsem se dostal do druhé kapitoly, zde je několik postřehů:
1. Heidegger začíná problematizováním pojmu "bytí" a snaží čitatele přesvědčit, že je nutné nejen tento pojem vysvětlit, ale zároveň i správně položit otázku, která k takovému vysvětlení vede.
2. Celou věc však vzápětí problematizuje tím, že mu jde ve skutečnosti o otázku po "smyslu" bytí.
3. V podstatě říká, že bytí můžeme porozumnět jen skrze správně vybrané exemplární jsoucno - pobyt (jímž jsme)
4. Později naznačuje, že pro pochopení bytí, tedy pochopení pobytu, je nutné chápat časovost - čas
5. Nicméně stále ještě nezformuloval ani otázku o jejíž formulaci mu jde
6. Dál jsem se zatím nedostal = pokračování příště
Teď pár mých poznámek:
A. Heidegger moc nerozlišuje mezi jazykem a metajazykem, a díky tomu je pro něj problematická např. otázka "Co je bytí", kde ch8pe "je" jako použití pojmu bytí. Toto odmítá jakožto definici v kruhu. To je však podle mne omyl. Protože zde Heidegger mluví na dvou úrovních. V jedné mluví o "bytí" jako takovém a ve druhé mluví o pojmu "bytí", tedy o "mluvení o bytí". V těchto dvou úrovních se ale slovo "jest" ve svých různých tvarech, vyskytuje ve zcela odlišných významech. Jsou to dva různé pojmy
B. H. příliš nevysvětluje proč se vlastně táže po "smyslu" bytí
C. H. chápe dosti obšírně pojem jsoucno (a defacto jej zatím přesně nedfinoval (v krátkosti však poukazuje na vazbu mezi bytím a jsoucnem)). Mluví například o bytí jako o jsoucnu, o světě jako o jsoucnu o pobytu jako o jsoucnu. Je tedy vidět, že je to dosti obšírné a já bych s použitím s výkladem světa jako jsoucna rozhodně nesouhlasil. (svět by pak byl svou vlastní částí a to vede k logickým rozporům)
D. H. dále naznačuje, že bytí (pobyt) pochopíme skrze "čas". Já to však vidím přesně naopak. Čas bychom se měli snažit pochopit skrze pobyt. Primární je totiž naše (byť primitivní) chápání sebe sama a teprve potom se můžeme vztahovat k něčemu dalšímu. Je to ostatně v rozporu s tím co sám H. říká, říká totiž, že otázka po býtí stojí před všemi ostatními otázkami (proč tedy najednou předřazuje čas).
Je možné, že v následujících kapitolách budou tyto nejajsnosti ozřejmeny. Nicméně už teď je patrné, že celková skladba textu (problematizace pojmu, formulace otázky, odpověď na otázku) je pro Heiddegera příznačná. Dále je pro mne do očí bijící výklad ve třetí osobě. Je to "divné" proto, že to o čem mluví je defacto on sám. Ale mluví jako by "pobyt" byl obecný pojem. Já to spíš vidím, tak že si musíme každý sám pro sebe tento pojem (nebo jiný podobný) vytvořit.
Nakonec musím poznamenat, že zcela bez výhrad souhlasím s tím, že položení správné otázky je velice důležité. Samotná otázka totiž může značně ovlivnit celý další směr "pátrání". Už v otázce totiž může být obsažen nějaký předsudek. Je tedy velice důležité formulovat otázky co nejvíce bez předsudků a pokud to není možné, pak si alespoň být těch předsudků vědom.
|
Edited by - noemus on 23/04/2007 09:43:39 |
|
|
|
rajis
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
517 Posts |
Posted - 23/04/2007 : 16:54:13
|
V jeho přednášce Co je metafyzika jsem si všiml, že dává víc prostoru otázce než odpovědi na ní. To, že mluví o bytí ve 2 rovinách je velmi správně si myslím. To jak o určité věci mluvíme nám může odkrývat její pravou podstatu. Mno ale moc rozumovat radši nebudu, protože knížku jsem ještě nečetl, ale když už jsi se do toho pustil, tak já si ji taky seženu.
Jaký je rozdíl mezi jazykem a metajazykem?
|
Edited by - rajis on 23/04/2007 16:59:19 |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 23/04/2007 : 17:02:54
|
V metajazyce se bavíš o jazyce. Kdykoliv tedy chceš probírat použité pojmy, pak vstupuješ do metajazyka. Je věcí zkušnosti umět poznat zda je řečené v jazyce či v metajazyce. Schválně se při čtení "Co je metfyzika" zkus zamyslet nad tím, kdy mluví v jazyce a kdy v metajazyce.
Podle mne se dá z toho jak se pisatel vyjadřuje odhadnout zda si je vědom těchto dvou (či více) úrovní. U Heideggera si tím nejsem jist. Obecně totiž platí, že není dobré směšovat jazyk a metajazyk v jedné větě nebo souvětí. Často to pak vyústí v podivná či paradoxní tvrzení. Klasický příklad míchání jazyka a metajazyka je věta "tato věta je nepravdivá" (nebudu to rozvádět, mělo by to být zřejmé). Heidegger se tohoto míchání dopouští když říká:
quote:
... Co "bytí" znamená, to nevíme. Ale už když se ptáme: "co je 'bytí'?", pohybujeme se v jistém porozumnění tomuto "je", aniž bychom mohli pojmově fixovat co toto "je" znamená. ...
Je evidentní, že "je" o kterém zde mluví nemá nic společného s "bytím", ale že se jedná o metajazyk |
Edited by - noemus on 23/04/2007 17:12:22 |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Martin Heidegger - Co je metafyzika?
