| Author |
 Topic  |
|
Pepeeeee
Aktivní uživatel
Czech Republic
155 Posts |
 Posted - 26/07/2011 : 16:29:35
|
Ve vedlejším topicu se přeme o definici filosofie, toto téma s tím přímo souvisí. Já tvrdím, že se filosofie nezvratně chýlí ke svému konci. Důvodů je všude plno, ale je docela dobře možné, že se pletu a něco podstatně velkého mi uniklo. Stejně jako matematika, fyzika atd. znají své problémy, které se snaží zodpovědět by měla znát otázky i filosofie.
Připouštím, že to není vůbec snadné, ale kdo ví? A na úvod upozorňuji, že jsem přístupný všem názorům, třeba i otázka Jaký je smysl života? dává dobrý smysl. |
|
|
jrf
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 26/07/2011 : 16:40:17
|
Myslím si, že dokud tu budou lidé, bude tu i filosofie, tj. (a teď vlastně nemůžu nic napsat, protože se neshodujeme co to je). Takže leda že by se blížilo vyhynutí lidstva 
Jinak pro mě je, momentálně, jedna ze základních otázek, které bych filosfii přiřadil, "Jak je možné, že vůbec něco existuje". |
 |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 27/07/2011 : 09:15:58
|
Filosofie bude i tehdy, nebude li filosofů.Dokud chtějí lidé poznávat logiku světa ve kterém žijí,potud zde bude filosofie.Filosof je člověk, který své úvahy povyšuje nad úvahy ostatních. Každý myslící člověk snažící se poznat svět kolem sebe se vlastně zabývá filosofií,jen úroveň,či to kam v úvahách dojde je různá.
Na otázku "co je smysl života" je jedinou správnou odpovědí koho a pro koho,nebo pro co.Slovo smysl se vždy k něčemu vztahuje.Není li toto určeno, pak otázka ztrácí smysl.Je li určeno pro co, či pro koho a čí život, pak je teprve možno odpovědět.Základním předpokladem je umět správně položit otázku. Nesprávně položená otázka může znít filosoficky a pak je možno o ní hovořit donekonečna,ale jakási skutečná odpověď není možná.Smysl života je život.Bez života nemá smysl vůbec nic,protože jakýkoliv smysl nelze vnímat, ani pochopit.
Sláva |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 27/07/2011 : 11:00:53
|
to Miloslav Bažant
"Na otázku "co je smysl života" je jedinou správnou odpovědí koho a pro koho,nebo pro co.Slovo smysl se vždy k něčemu vztahuje.Není li toto určeno, pak otázka ztrácí smysl."
To je zajímavé a vlastně to navazuje či jinak řiká Wittgensteinovo, že tu není žádný problém, že není co vysvětovat, že vše leží jasně před námi. Vše zařazuješ do konkrétnosti.
"Smysl života je život.Bez života nemá smysl vůbec nic,protože jakýkoliv smysl nelze vnímat, ani pochopit."
Ale zde to je vše zas naprosto obecné. Navíc, to, že jen živí můžeme přemýšlet o smyslu života, neznamená, že smysl života je žít, vždyť žít je často v rozporu s přemýšlením.
P. |
|
|
|
Pepeeeee
Aktivní uživatel
Czech Republic
155 Posts |
Posted - 28/07/2011 : 00:44:47
|
Tak tu máme díky jrf první vlaštovku. A není to nic jiného než ono dobře známé Proč je spíš něco, než nic? To je dobrá, moc dobrá otázka, k níž se zatím nemusíme vyjadřovat. Nechme ji ležet a hledejme další.
Mě osobně zajímá solipsismus, takže bych přiřadil i otázku Je i něco mimo mne?, přičemž tím "mne" myslím jakési cosi, co tu otázku "formulovalo".
pet_kroku (a i vy ostatní), netvrď mi, že v hlavě neneseš nějakou filosofickou otázku, která tě dlouhodobě pronásleduje. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 28/07/2011 : 08:52:26
|
Ale zde to je vše zas naprosto obecné. Navíc, to, že jen živí můžeme přemýšlet o smyslu života, neznamená, že smysl života je žít, vždyť žít je často v rozporu s přemýšlením.
Pět kroků.
Je li obecná otázka,je obecná i odpověď.Je li otázka konkrétní, směřující k něčemu,apk je na místě konkrétní odpověď.
Začnu trošku ze široka.Jaký je smysl života pro planetu, či vesmír? Na tuto otázku neznáme odpověď a nejspíše odpovíme, že život pro planetu, či vesmír nemá žádný smysl, že tyto ničím neovlivňuje. To však může být omyl. Druhou otázkou je jaký má smysl život ostatních živých tvorů pro mne samotného.Nemám schopnost přeměňovat látky nerostné na ústrojné,čili základním smyslem ostatního života pro mne a každý živý organismus je možnost získat látky umožňující život můj a každého živého tvora, mezi které zařazuji i rostliny a mikroorganismy.Smysl života je tedy život.Bez ostatního života by nebyl ani život můj.Toto platí pro každý živý organismus. Toto je možno považovat za obecný základ a pak určovat jednotlivosti a jejich smysl pro další jednotlivosti, či celky,ale tyto musí být konkrétní,aby mohla být konkrétní i odpověď.
Otázce kterou jsem označil tučným písmem nějak nerozumím.Jak může být život v rozporu s přemýšlením? To mně nedává smysl.Blíže vysvětlit.Máš snad na mysli posmrtný život? Čili existenci přemýšlející duše,která opustila tělo? To by skutečně bylo přemýšlení v rozporu se životem, ale také s veškerou logikou.Přemýšlení je děj probíhající v živém mozku.
Sláva |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 28/07/2011 : 09:02:58
|
Jacku.
Kam až chceš ve své otázce dojít? Odpovědí může být, že vše existuje díky gravitaci.Bez gravitace by nebylo nic,dokonce ani atomy hmoty. Dělám si srandu,ale je to vlastně fakt. Správně položená otázka je základem poznání.Čím je otázka obecnější, tím obecnější je i odpověď.Základní schopností vědce, či filosofa je umět si položit správně otázku. Tato tvoje otázka je velmi obecná a pak nemůžeš najít konkrétní odpověď.Já jsem se o konkrétní odpověď pokusil,ale spíše z legrace.
Sláva |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 28/07/2011 : 10:05:46
|
to Pepeeeee
spíš jsem nepovažoval za podstatné na to odpovídat, protože jsem svou odpověď naznačil již v předchozích příspěvcích na fóru a na Miloslava jsem zareagoval spíš proto, že jsem to téma promýšlel a chystám se na ten Wittgensteinovský přístup ještě něco napsat.
A solipsismus? V dějinách filosofie se ukázalo, že jestli má být mysl schopna rozpoznat podstatu světa, nesmí být ničím kladena, musí se klást sama a tento přístup vyvrcholil v Hegelovi. Tam samozřejmě též selhal a ukázalo se, že identita bytí a myšlení neplatí, že to, co myslím, není celý svět a že myšlení stejně jak uzavírá svět do teorií, dělá ho determinovaným, dělá determinované i nás samotné. To, co nám dává moc nad světem, tedy znalost jeho řádu, to nás zároveň dělá otroky tohoto řádu, otroky, jejíž čin nemá žádný smysl, je bezvýznamný.
Ona bezvýznamnost se pak ukazuje třeba na pověsti o Faustovi, na které snad dokonce Husserl ukazoval krizi evropských věd a které ukazuje, že i všechny vědomosti světa nechávají člověka stále stejným. Dále se to ukazuje třeba na smrti, proti které se veškerý logos ukazuje malicherný a bezmocný a z toho následně vychází přístupy, které ukazují, že člověk není prvotně aktivita, jak ukazoval Descartes, ale je prvotně pasivní a probouzí se až silou, která s ním nesouvisí. Křesťanský zaměřená filosofie o tom mluví jako o rozkazu, Nietzsche pak snad jako o temné tělesnosti, snad nutnosti života, která jasněji ukazuje, že to není tak, jak myslel Sokrates, že rozum=ctnost=štěstí, ale že je třeba respektovat svou fyziologii a na ní stavět a že jedině člověk šťastný může být i ctnostný.
Solipsismus zde pak není svéhlavé plnění kde jaké skopičiny, ale naslouchání něčemu, co je v nás, ale co nejsme úplně vědomé my, snad vůli k moci, snad Bohu. Patři tak k němu paradoxně pokora před životem, před tím neuchopitelným, co ač je skrze nás, je známo jen zprostředkovaně atd. atd. atd.
|
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 29/07/2011 : 17:26:45
|
to Pepeeeee
z hlediska krátké úvahy se nabízí i to, co filosofie může řešit, tj. jak zažít zkušenost něčeho něčeho nového, něčeho, co mě překračuje, něčeho je mimo mě, něčeho, co překračuje mojí tendenci k jednotě a bortí ji.
P. |
|
|
|
Pepeeeee
Aktivní uživatel
Czech Republic
155 Posts |
Posted - 31/07/2011 : 00:13:36
|
pet_kroku,
zdá se mi, že k solipsismu přistupuješ ne-solipsisticky. Třeba Descartes, Berkeley a na ně navazující vycházeli z věty cogito... a zároveň z existence Boha. Máme tedy minimálně dvě res cogitans. Jsou-li dvě, není důvod, aby jich nebylo mnohem víc. Ale řekněme, že jistě víme jen to, že je jeden. Ten tvůj (čtenáři). Máš-li důvod domnívat se, že i já (autor těchto řádek) jsem reálný duch a ne jen produkt tvé fantazie, pověz mi jej. Když ti řeknu, že jsem jediný existující duch, opáčíš mi, že je to jistě chyba. Určitě přece víš, že existuješ. Jak bych tedy mohl mít pravdu s tvrzením, že existuju pouze já? Dobře, ale já ti mohu jen věřit. A víra je mnoho, jen ne jistota.
Já jsem jediný "duch", "mysl" a vše kolem je pouhý sen, výplod mé fantazie. Najde se vůbec konkrétní argument vyvracející toto tvrzení? A můžeme vůbec uvnitř snu říct cokoli mimo jeho hranice?
Kdysi jsem slyšel zvláštní úvahu od starověkého čínského myslitele Chunga(?), znělo to nějak takto: Včera se Chungovi zdálo, že je motýl. Létal z květu na květ, živil se i slunil. Jak mohu vědět, že to včera byl Chungův sen a to dnes je realita? Stejně dobře se dnes může motýlovi zdát, že je Chung a včerejšek mohl být realita.
Ohledně té transcendence. Dalo by se tedy říci, že tvoje otázka zní Mohu vědět, zda mě něco překračuje? Kdyžtak ji pozměň pro své potřeby.
Myslel jsem, že filosofie se snaží zodpovídat nějaké otázky, ale on je problém i s pouhým výčtem těch otázek. Nebo snad filosofii nepřísluší explicitně dané otázky? |
Edited by - Pepeeeee on 31/07/2011 00:20:46 |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 31/07/2011 : 23:15:14
|
to Pepeeeee
On je u soplipsismu a jeho počátků u Descarta ten problém, že ačkoliv Descartes začíná personalisticky ( Cogito, ergo sum ), když se ptá na to, co je to já, ptá se jako na předmět a tak, ač začne personalisticky, přejde tímto způsobem tázání do nepersonální filosofie. Udělá první krok k tomu, aby mohlo být res cogitans pojímáno jako res extensa. Dá první impulz k naturalizaci ducha, která vyústí později v podřízení člověka nějaké teorii, která zcela určuje jeho chování a nedává mu žádnou možnost svobodného činu.
V britském empirismu, u Locka, je duševní život již pojat na způsob objektivní věci a zasazen do souvislostí naturální kauzality. K res cogitans je přistupováno stejným způsobem jako k res extensa. Mysl je místo, které je plněno idejemi, které nejsou předem zformované, ale jsou až jakoby výplní prázdného místa. Ideje do naší mysli dodává zkušenost, tj. pozornost, která je upřena buď na předměty smyslů anebo na činnost ducha samého. Jsou něco jako obrázky působících věcí. Nejde o originály, ale o kopie. Svět ducha se tak stává něčím odvozeným, čímž nastává další moment naturalizace, který poskytl motivy ke kritickému postoji vůči objektivní přírodě, ale zjevil též zásadní rozporuplnost tohoto schématu a problematičnost východiska, kterým je matematicky pojatá res extensa.
Objektivní sféra je, na rozdíl od subjektivní, jediná velká zákonitá souvislost, v které existují nutné vztahy a aby bylo i v subjektivní sféře dosaženo takové pevnost a spolehlivost, sahá Locke k myšlence, že v této sféře existuje cosi jako přitažlivost. Touto přitažlivostí je asociace idejí, avšak ono pojítko je subjektivní, je dáno naší zkušenosti. Z toho pak nutně vyplývá, že pokud má vše co se vyskytuje v naší mysli subjektivně nahodilý ráz, není možné dospět k čemukoliv objektivnímu, vnitřně nutnému tak, jak to předpokládá koncept objektivní přírody.
Tohoto zjištění se chytá Berkeley, který v něm spatřuje možnost škrtnout objektivní svět. To, co nám zbude je čistá zkušenost, svět zkušenosti a subjektu, avšak i to má háček, neboť v pojetí světa subjektu, který zůstane, je již naturalizace obsažena. K subjektu je totiž již od začátku přistupováno jako k res extensa, a právě dodržování podmínek objektivity vedlo k úplnému opaku, ke konstatování absolutní libovůle všeho a tím i k solipsismu.
Pokud jde pak o otázku, kterou jsi napsal na konci:“Mohu vědět, zda mě něco překračuje?“ Tato otázka je ještě sama na pochybách, zda člověka něco překračuje a „mohu to vědět“ je poslední pokus o odpor, avšak marný. Vždyť o tom, zda člověka něco překračuje, o tom mluví již prvotní formovací zkušenost, kterou zažívá dítě jako malé, ale kterou nedokáže či dokáže jen velmi obtížně verbálně vyjádřit, a která má tak často podobu různého druhu souznění se světem. Ta pak mluví o tom, že jsme do světa vrženi ještě předtím, než ho dokážeme uchopit a že právě tato zkušenost je jednou z nejpodstatnějších zkušeností v našem životě. Ačkoliv se v dospělosti svět snažíme uchopit, již právě to, že jsme nějak trvale naladěni, do něčeho vrženi, co uchopit nedokážeme, nás žene v dalších a dalších marných snahách o objektivní uchopení světa. Dál v předmětnosti, ve zdokonalování řeči a to do té doby, dokud to nepřijmeme, dokud nepřijmeme, že nás něco přesahuje. Snaha rozumět je totiž v počátku spíše snahou vidět tak, aby v té dané skutečnosti nebyl problém, aby se to problematické zařazením do teorie, pod něco, stalo nepodstatné, aby to přestalo být jiné, a proto je otázkou, jak proti této prvotní tendenci nezpochybnitelně zachytit něco jiného, celek světa, řekněme třeba nekonečno. Zas tedy jde skrze tyto otázky o zachycení celku, o nalezení cesty k celku. Protože však rozum, objektivnost v tomto zachycování nemůže figurovat, jde o zažití. Skrze to je následně možné přijmout subjektivní základ našeho života, od kterého lze již nejspíš postupovat objektivně.
Tedy i zda se objevilo to, co jsem již dřív ukázal jako prvotní zájem filosofie, tj. vztahování se k celku. Je jasné, proč je vztahování se k celku podstatné? Zjednodušeně by se dalo říci, že právě vztah k celku je vztahem ke svému životu, který se často skrze teorie, vědu zkresluje, ztrácí.
P.
|
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 01/08/2011 : 13:02:02
|
To Miloslav Bažant
Má reakce se týkala toho, že jsi nejprve naznačil, že je třeba vždy vnímat konkrétní kontext situace a následné, bez dalšího otálení, bylo přikročeno k obecné odpovědi bez kontextu, tedy zdánlivě proti načrtnutému pravidlu. Protože pak bylo uvedeno, že bez života nelze smysl vnímat a to bylo ponecháno jako jediné určení toho, proč je smyslem život, doplnil jsem, že přemýšlení o smyslu je často v rozporu s žitím. Proč tomu tak je? Protože je toto přemýšlení často známkou stagnace života a snahy o jeho nápravu. Tvůj další výklad je pak zcela jiného rázu a spíše dokazuje, že předchozí poznámka byla víceméně zmatečná.
A ke konkrétní situaci? Jestli je tohle jediný problém tázání, tedy fakt, že problém tázání je zbytečné zobecňování, čímž se stává otázka nesmyslnou a skutečnost zastřenou. bylo by hned možné uvažovat nad tím, proč člověk zobecňuje. U pepeeeeho jsem v minulém příspěvku psal, že filosofování má v prvotní fázi za cíl často jen odstraňovat problém, nechat ho zmizet. Porozumění v tomto smyslu není pochopení, ale snahou o zrušení problému, snahou o jeho vymizení. Člověk vysvětluje, aby se to problematické stalo neproblematickým, zařazuje to do teorií, dělá z jiného stejné a tím nepodstatné, o co se nemusí starat, co nemusí žít. Mate, aby se vyhnul realitě. Doposud se možná shodujeme a zde by měla přijít podstatná otázka. Existuje něco, na co není možné odpovědět konkrétně či s čím ani konkrétní odpověď nepohne, čemu ani konkrétní odpověď nevezme sílu?
Dle mého tu něco takového je a právě tím něčím je smrt či snad s ní spojené životní pnutí, úzkost, které nelze vypotřebovat jednou odpovědí, na které není možné univerzálně jasné odpovědět, protože ani ono není jasné. Právě to často ukazuje, že pravda sice není skrytá a tu se zas shodujeme, vždyť nejspíš vše jasně leží před námi, ale právě v područí toho životního pnutí a zaměřenosti života, se vždy ukazuje jen jedna její část, nikdy se neukazuje v celku, ale vždy jen z naší perspektivy. Ostatně jen tak je asi často možná cesta vpřed. Dalším žitím se pak odhalují další perspektivy, které však nikdy nedojdou celku a snad proto je možné pravdu zažívat pouze jako zažití jisté funkčnosti našeho konání, nikoliv jako něco pro uchopení. Je tedy možné konkrétně odpovídat, ale přesto být bezmocný, přesto neříci nic jistého.
P. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 02/08/2011 : 11:47:27
|
Pět krokoů
K tomu kontextu.Otázka zní jaký je smysl života.Aby bylo možno odpovědět,pak musí být doplněna otázka pro koho, pro co a podobně, jinak je všeobecná a je možno odpovědět téměř cokoliv.Takže se mohu zeptat jaký je smysl života pro planety a zde je možno odpovědět že vlastně žádný.POkud přeskočím ty různé příklady smyslu života pro to či ono, zbyde jediné a to že smysl života je v životě samém.Život má smysl pro život, nikoliv pro hmotu neživou,pro planetu, pro vesmír, ovšem pokud vesmír není živá hmota ve které by existence života měla určitý smysl,ale to my nevíme. Takže bych řekl, že zde souvislost je, pouze je vynecháno to, co si můžeš lehko domyslet sám.
Sláva |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 02/08/2011 : 13:16:35
|
To Miloslav Bažant[/i]
výklad smyslu života, který je jen pro život, je mi jasný, ačkoliv to není odpověď, která by pomohla člověku vyrovnat se se smrtí a podobně. V odpovědi jsem pak naznačoval zmatečnost první odpovědi, nikoliv druhé, kterou jsem z nyní zmíněného důvodu do diskuze ani nezařazoval. Přičemž, dosud jsem se domníval, že konkretizací otázky je myšleno zasazení otázky do běžného života a nikoliv pouze ono přiřazení k člověku a ne k planetám, které tu je zmíněné a které pro mě nic neřeší.
Teď tedy nevím, zda jsem v tom nehledal něco víc a neudělal svou nesourodou odpověď ještě víc matoucí.
P. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 02/08/2011 : 14:44:15
|
Pět kroků.
výklad smyslu života, který je jen pro život, je mi jasný, ačkoliv to není odpověď, která by pomohla člověku vyrovnat se se smrtí a podobně.
Tímto jsi specifikoval otázku a učinil ji konkrétnější.Problém je však v tom, že do odpovědi na tuto otázku patří vše.Můj či tvůj život má smysl pro ostatní i po smrti,pokud jsi nežil jen pro své já.Pokud využíváš svých schopností ve prospěch ostatních,zůstane i po smrti cosi, co má pro ostatní lidi či život všeobecně smysl. Zde je nutno se zamyslet nad detaily a zřena se zeptat sám sebe,jaký smysl pro tebe měl život tvojí matky, otce a dalších,či jaký smysl má tvůj život pro ostatní. Ten pocit naplnění smyslu svého života má pro tebe význam pouze za tvého života,ale to co po tobě zbude bude mít kladný či záporný smysl pro ostatní.Jeden život je epizoda, tím důležitým je život všech živých bytostí a organismů a vzhledem k tomuto životu by měl mít život člověka smysl, pokud možno kladný.Pamatuj na ty, kteří využívali schopnosti ve tvůj prospěch a zjistíš jaký byl smysl jejich života pro tvůj život.TVůj život (všech) je konečný,ale je součástí života věčného.Pokud lidé zneužitím zničujících schopností ve prospěch svých uznaných pravd život planety nezničí, bude věčný a tvůj či můj je jeho součástí. To sakra není málo.Co na tom záleží, že po smrti nebude pro nás vůbec nic,že ani nebudeme vědět,že jsme někdy žili stejně jako před početím a narozením.Smysl našeho života je v v tom životě věčném,kterého jsme součástí. (sakra to to zní nabubřele, ale myslím, že to tak nějak je.)
Sláva |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 02/08/2011 : 14:47:38
|
Pět kroků.
Nevážně vážně. I moje hovínko má pro život hmyzu, či rostlin smysl.
Sláva |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Jaké otázky filosofie řeší?
