| Author |
 Topic  |
|
Vithorus
Nový uživatel
2 Posts |
 Posted - 02/02/2011 : 21:39:35
|
Takže. Občas si rád v klidu a tichu popřemýšlím o životě o světě a tak. Nicméně u sebe už dlouho pozoruji jeden problém, kterému jsem zprvu vůbec nevěnoval pozornost, ale když chci přemýšlet skutečně do hloubky, tak už mě dost obtěžuje.
Popsal bych to asi tak, že o něčem usilovně přemýšlím, ale zároveň přemýšlím o tom, že přemýšlím. Když teď čtu tu větu, co jsem napsal, tak to vypadá dost blbě, ale nevím, jak jinak bych to popsal. No a tohle přemýšlení o přemýšlení má za následek, že se nemůžu naplno věnovat tomu, čemu bych rád.
Nevíte někdo co s tím? |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 02/02/2011 : 22:18:05
|
To je tím, že způsob svého přemýšlení podvědomě porovnáváš s tím jak běžně komunikuješ s lidmi. Nikdy by ses takhle asi nebavil s kámošem, protože nejste úchylové, ale řešíte i nějakou vzájemnou rivalitu a tohle do běžné komunikace rozhodně nepatří.
No a když k tomu přistupuješ s podobným předpokladem, vždycky ti to musí přijít tak nějak divné. Já si s tím pomáhám tak, že si to nějak odosobním, třeba přemýšlím anglicky nebo při tom vymýšlení do toho nezapojuju slova vůbec, v hlavě prázdno, jen se tam jakoby něco děje a kreslí.
Ona to totiž není přirozená věc komunikovat zrovna takovýmhle způsobem a podle mě to vyžaduje držet si odstup, jinak začneš i v reálném životě rozlišovat tyhle společenské manýry takhle blbě a to je potom konec. Můžeš se pak rovnou posadit do křesla s fajfkou, nechat si narůst plnovous a koncipovat svůj život jako magor z povolání. |
Edited by - neronis on 02/02/2011 22:20:10 |
 |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
jrf
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 03/02/2011 : 12:14:48
|
quote:
Originally posted by Vithorus
Takže. Občas si rád v klidu a tichu popřemýšlím o životě o světě a tak. Nicméně u sebe už dlouho pozoruji jeden problém, kterému jsem zprvu vůbec nevěnoval pozornost, ale když chci přemýšlet skutečně do hloubky, tak už mě dost obtěžuje.
Popsal bych to asi tak, že o něčem usilovně přemýšlím, ale zároveň přemýšlím o tom, že přemýšlím. Když teď čtu tu větu, co jsem napsal, tak to vypadá dost blbě, ale nevím, jak jinak bych to popsal. No a tohle přemýšlení o přemýšlení má za následek, že se nemůžu naplno věnovat tomu, čemu bych rád.
Nevíte někdo co s tím?
No mozek občas dělá takové vylomeniny, já jsem zase, třeba i během důležitého projevu někde před lidmi, schopen se zaseknout a začít přemýšlet o tom že je srandovní že mluvím, a že je průser že jsem přestal mluvit, chacha já furt nic neříkám, sakra řekni už něco ... eh, ale o čem jsem to mluvil? Prostě jsem schopen jakýmsi podivným způsobem během souvislého projevu najednou zapomenout, co jsem řekl před pár sekundami.
Myslím si, že takovými problémy by se člověk neměl moc zaobírat, jinak si je může ještě zhoršit. Nechat mozku volnost, nesnažit se jej ovládnout. On ovládá tebe. |
|
|
|
Vithorus
Nový uživatel
2 Posts |
Posted - 03/02/2011 : 20:38:49
|
quote:
Originally posted by neronis
To je tím, že způsob svého přemýšlení podvědomě porovnáváš s tím jak běžně komunikuješ s lidmi. Nikdy by ses takhle asi nebavil s kámošem, protože nejste úchylové, ale řešíte i nějakou vzájemnou rivalitu a tohle do běžné komunikace rozhodně nepatří.
No a když k tomu přistupuješ s podobným předpokladem, vždycky ti to musí přijít tak nějak divné. Já si s tím pomáhám tak, že si to nějak odosobním, třeba přemýšlím anglicky nebo při tom vymýšlení do toho nezapojuju slova vůbec, v hlavě prázdno, jen se tam jakoby něco děje a kreslí.
Ona to totiž není přirozená věc komunikovat zrovna takovýmhle způsobem a podle mě to vyžaduje držet si odstup, jinak začneš i v reálném životě rozlišovat tyhle společenské manýry takhle blbě a to je potom konec. Můžeš se pak rovnou posadit do křesla s fajfkou, nechat si narůst plnovous a koncipovat svůj život jako magor z povolání.
Mám pocit, že jsi mě zcela pochopil, nicméně s tím rozlišováním společenských manýrů. Bohužel to u sebe pozoruji již od 14 let (teď je mi 20). Za vším vidím pouze snahu zalíbit se okolí, všechno mi připadá strojené a trapné a připadá mi, že život je jen honění se za ničím a všechno je zbytečné. Bohužel to nemůžu z hlavy nijak vypudit. Výsledkem je, že se stále cítim tak nějak mimo společnost, ale zároveň vím, že kdybych se mermomocí snažil do ní proniknout, tak se mi to podaří, ale byl bych nešťastný z toho, že to vlastně nejsem já. Mohl bys nějak pomoct?
|
Edited by - Vithorus on 03/02/2011 20:39:42 |
|
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
Posted - 03/02/2011 : 21:09:28
|
| Nevím jestli neurolog neronis je ten pravý. Nechceš spíše zkusit normálního psychologa? |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 03/02/2011 : 21:41:03
|
| Vithorus, možná od lidí očekáváš něco, co ti nemůžou nabídnout. Klíčové slovo je očekávání. To proto, že se asi podvědomě vážeš na všechny projevy, které by měly vyjadřovat nějakou náklonnost a potom je vyhledáváš. Je to způsob, jakým se určité typy lidí brání jakémusi nečekanému příjmu emocí. Takže se jen musíš naučit aby tě něco naštvalo v ten správný moment nebo sis uměl o někom říct, že je to kretén, když se ti zdá, že se tak chová. Časem si potom můžeš všimnout toho jak ta potřeba po náklonnosti částečně odezní. Musíš více používat "negativní" emoce. Ale nemusí to nutně být vidět, stačí si je uvědomit. |
Edited by - neronis on 03/02/2011 21:46:45 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 04/02/2011 : 09:12:53
|
| Zní to jako depersonifikace, stejně jako když přestane fungovat něco, co jsi doposud bez myšlení používal a tak na to zaměříš myšlení, aby jsi to poprvé prozkoumal, tak i ty jsi možná z nějakého důvodu předpokládáš svou nefunkčnost, tak i ty jsi zažil nějak svou problematičnost. S tím je pak spojená ambivalence pocitů, protože cíti znamená přeneseně, stále znovu obnovovat onen cit, stále znovu ho necchat dýchat, růst, obnovovat jednáním, ale v tomto odstupu od sebe, v této zachycenosti problematičnosti sebe, je povoleno jen to, co projde nějakou zkouškou. Emoce, pocity, jednání, tak již přirozeně nerostou žitím jich a tím se i ty stávají najednou zpochybnitelné. Toto vše pak vede k tomu, že ve svém žití, protože tvá přirozená opora, emoce, prožívámí, směrování do života, je tímto narušena, hledáš nutně oporu z venčí, hledáš potvrzení z venčí a to i třeba v přísném smyslu od logiky, názoru (svého, ale který nejsi v přísném smyslu ty). Řešení je přijmout sebe jako něco, co se vymyká logice atd. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 04/02/2011 : 17:24:23
|
Depersonifikace je zajímavý postřeh. Možná to ale není tak, že subjekt předpokládá vlastní "nefukčnost", ale spíš ji vůbec nezohledňuje (anebo když už, tak error). I proto se mohou na druhou stranu ony reakce aspergerů zdát přehnané, když o nějakou osobní devizu najednou jít začne. Jde o nezvyk, přestává v tu chvíli vnímat reakce okolí, protože je "přebije" úplně novým, intenzivním pocitem.
Tedy si myslím, že je klíčem k tomu jakýsi "mix", ale takový člověk se musí naučit myslet víc neurotypicky, tedy jakoby vypočítavě. Jinak to nejde a bude to s ním podle mě vždycky tak nějak házet. |
Edited by - neronis on 04/02/2011 17:25:00 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 04/02/2011 : 18:51:55
|
| Ano, tématizování toho problému je už krokem dál, což tu není, ale být sám pro sebe problematický, "nefunkční", to je pozadí jevu... |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 04/02/2011 : 19:53:33
|
Možná se to jako vysvětlení nabízí, protože život v dnešní společnosti je nejistý a závisí na mnoha faktorech. Při tom všem je hrozně důležité, aby vše bylo spravedlivé a fér. No a pokud v takové situaci vnímáme ostatní jako sami sebe (člověk se nedokáže na druhého dívat skoro vůbec jinak než jaký má o lidech obecný dojem, tedy rozlišuje třeba jen jména a "přítel", "nepřítel" s tím, že v dané kategorii už příliš detailně necharakterizuje ani jejich vzájemné interakce atp), je jakýkoli nečekaný projev možné vysvětlit jen nějakou osobní účastí. Tedy tohle mi nejde z toho důvodu, že na to nemám. Přičemž pravda může být trochu komplikovanější a může se vztahovat na čas strávený tréninkem atd.
Tedy nejjednodušší vysvětlení bývají zpravidla nejpřesnější, ale vlastně nic neřeší. Respektive nejsou klíčem k nějaké adekvátní perspektivě. Po velmi dlouhé době jsem totiž vypozoroval, že když si tato vysvětlení lidé pouze obrací naruby, nedokáží se svými emocemi příliš dobře zacházet, jsou impulzivní a zpravidla degenerují. |
Edited by - neronis on 04/02/2011 20:15:59 |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 04/02/2011 : 20:49:17
|
| Neronis, nejsem si jistý kam míříš. Zdá se mi, že by jsi mohl naznačovat něco takového, jako že druhý je vnímaný jako křoví, jako nedůležitá postava hry, která nehýbe dějem a tedy jsou všechny nezdary, vyjimky proti plánu, přičítány "hlavnímu hrdinovi", který si právě tím dokazuje, že je hlavní hrdina. (To ale určitě nemyslíš) |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 04/02/2011 : 21:57:05
|
Spíš, že je druhý vnímaný víc v nějaké kategorii než individuálně jako osoba. A hlavně tuto kategorii si subjekt vytvořil na základě nějaké osobní zkušenosti, takže tihle reagují obvykle takhle a tihle zase takhle. Toto si myslím, že je nějaký základ, přičemž od toho se nějaká eventuelní osobní realizace odráží tak, že si subjekt s dotyčným umí některé vlastnosti označit jako "sdílené", tedy je má taky, nebo "nesdílené" a podle nich si ony cizí elementy zařazuje.
Věc se má ve výsledku tak, že pokud tuto formu obchází nějakým zintenzivňováním pocitu hlavního hrdiny - bez zřejmého důvodu, ony nesdílené vlastnosti si nemá možnost zařadit už jinak než jako deklasované vzhledem k těm sdíleným. (tedy ostatní kromě mého druhu jsou hovna)
Zní to trochu kostrbatě, ale takhle nějak to bude. Jinými slovy - pokud posilujeme naše porozumění v onom kategorizování, tedy racionalizujeme si některé jevy neurotypickým způsobem, je ona kategorizace pestřejší a méně náchylná k trochu nesmyslným generalizacím, které vznikají vlastně jen z toho důvodu, aby se člověk cítil lépe, a tedy neměl ze sebe nějaký mindrák. I když je zde přirozená evoluce v roli nějaké respektované osobnosti, když se začne osobně na náklonnost okolí vázat, potom může rudnout krk, když se nedaří, takhle to asi vzniklo.
http://www.southparkonline.eu/a8-seria/a8x05/ |
Edited by - neronis on 04/02/2011 23:26:01 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 04/02/2011 : 22:32:24
|
Ještě mě napadlo, že by to mohlo mít nějakou souvislost s akomodací. Tedy zpravidla by tato funkce měla být zcela neaktivní především v případech, kdy dochází k nějakým osobním intervencím typu "musím být lepší" a tento jakoby ego styl. Jde o vazbu, která podle mě akomodaci vylučuje, protože vnímá ostatní jako potenciální soupeře a pouze kategorizuje vlastní uznané hodnoty. Z čehož vyplývá, že jde o naprogramovanou záležitost, nikoli vrozenou, protože mozeček by měl být pro zápis aktivní teoreticky celý život a téměř pro vše. Teda alespoň morčata to tak mají . |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Můj vážný problém při filozofování
