| Author |
 Topic  |
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
 Posted - 13/10/2010 : 08:26:26
|
Neronisi.
Ono se to těžko popisuje,protože u každého jsou ty veličiny s kterými v mysli pracuje jiné a tak jsou i výsledky jiné.Ono je těžké i určit kdo je silný a kdo slabý jedinec, kdo je predátor a kdo člověk sociální.Člověk silný poznáním by měl logicky získat postavení přiměřeného,ale on si dokáže vyvodit,so by bylo důsledkem pro něj samého a posuzuje své schopnosti vzhledem k tomuto výslednému postavení.Většinou zjistí,, že by víc ztratil, než získal a tak svých schopností nevyužije.Jiný jedinec mnohem slabší ve svých schopnostech, neschopný si domyslet důledky svých chabých schopností využije a postavení ve společnosti získá a získá i výhody s toho plynoucí. No a pak se v tom vyznej,či dokonce to vše nějak definuj.Tady neplatí přímá úmernost mezi schopnostmi a postavením.V tomto chybí jakýkoliv pevný řád,vyjma řádu chaosu.Slabí ovládají silné a podobně.
Pokoušel jsem se vytvořit systém, který by tomuto dal řád a ten ekonomický systém je toho ukázkou.V tomto systému by došlo k automatické selekci a přímé úměře mezi schopnostmi a postavením. Dalším je snaha omezit funkci velkých pravd sdružujících lidi do mocenských skupin. Všechno poznání ke kterému jsem došel, včetně PAM směřuje k tomuto problému a je zde vzájemná provázanost a jedno poznání vysvětluje a podporuje druhé.
Chtěl jsem poznat, zda je možné do tohoto chaosu vnést řád a ukázalo se, že to logicky možné je. Tím však není řečeno, že by to bylo reálné provést v dané společnosti která myslí a jedná dle řádu chaosu a mnohým právě ten chaos vyhovuje,protože jen díky tomu oni slabí mohou ovládat ty silné a systému ve kterém by měl každý své postavení dané schopnostmi využívanými ve prospěch ostatních by tito příživníci klesli na nízký stupeň ve společnosti.Jenže právě oni nám díky řádu chaosu vládnou a určují zákony a pravidla společnosti.Moudrého člověka by nikdy nenapadlo zařídit si nevěstinec,protože by to bylo pod jeho úroveň.Primitiv to klidně udělá, zbohatne, koupí fabriky a ten silný moudrostí dře na to aby ten slabý na tom profitoval.To je řád chaosu. Změníš li chaos na řád, ten primitiv klesna na postavení úměrné svým schopnostem,což logicky nechce a proto využije svých schopností vzrostlých postavením k ochraně chaosu.Boj za řád, je bojem se všemi,protože nikdo většinou nezná svou vlastní cenu pro společnost a každý se cítí být řádem ohrožen.
Vytvořir s chaosu řád je logiky možné,ale nikoliv reálné.
Sláva |
 |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 13/10/2010 : 11:30:48
|
Myslím, že se určit kdo je silný, slabý, kde a z jakého důvodu ve výsledku nakonec dá. Jen ty parametry pro definici takového chování se musí určitým způsobem odlišovat, protože pro každou individualitu se specifickými vlastnostmi jsou jiné. Obtížné to je, ale neházel bych flintu do žita. Ono je to tak variabilní z toho důvodu, že člověk jako druh má za sebou celou řadu transformací, získával nové smysly, které v každé situaci ppužíval jinak a s jinou intenzitou. Dokonce si myslím, že potom co vylezl z vody, se i proletěl, protože netopýr je taky savec a nezdá se mi pravděpodobné, že by se podobná vlastnost vyvinula na více místech najednou v jednom období.
Proto evoluci tak zdůrazňuju, i když nemám fakticky ponětí o sofistikovaných mechanismech co přesně vede k čemu, dá se z toho určitý vliv alespoň teoreticky i tak vyvodit.
Pokud poté zabrousíme do jakési schopnosti se "prodat" nebo něčemu nepodlehnout(v současnosti naopak), nemůže podle mě platit ani logická úměra - čím sociálnějšími vlastnostmi vnímání takový člověk disponuje, tím bude ve výsledku i schopnější, protože je evolučně jaksi "dále". Takto to nefunguje, protože jakmile jsou schopni používat mozek ty i tamty typy osobností, jde jen o to jakým způsobem si vykládají emocionální a společenské podněty, což nemá s biologickým potenciálem nic společného. No a jenom kvůli tomu, že si třeba navzájem lezou na nervy nebo si nerozumí, to ještě neznamená, že by spolu nemohly koexistovat. Jde jen o to, že se nepříšlo na způsob, který by k něčemu takovému vedl.
Jinak určitá vyšší schopnost (u těch schopnějších) pracovat talentovaně a na "jiné úrovni" se u sociálního člověka dá vypozorovat. Tato skutečnost je dána tím, že ve svých myšlenkových pochodech dává přednost kreativním hormonům jako je testosteron a estrogen. Ty totiž podle mě za určitých podmínek evokují jakýsi "cit" pro širší využití serotoninu a jiných aktivních látek v mozku. I když pokud se během této práce neaktivuje práce s kortizolem, může to vést k nesmyslům, ale zase na druhou stranu přehnaná práce s kortizolem může za to, že cokoliv kreativního může být bráno jako neakceptovatelné vzhledem k postojům ostatních lidí nebo vzhledem k tomu jak člověk před nimi vypadá. Čímž onen "cit" pro využití aktivních látek mozku zase ztrácí.
Celá věda spočívá podle mě pouze v tom najít optimální vyvážení. Problém predátorů je v tom, že si produkci kortizolu ve své hlavě častěji vysvětlují aktivně a s přínosem, proto se mohou zdát jako méně talentovaní nebo s horší perspektivou (nebo s lepší společenskou perspektivou). Ale to jen z toho důvodu, že žijí v zajetí vlastního sebeuspokojení. Jinak jejich mozek má obdobný potenciál, jen pravděpodobně zaměřený nějak jinak.
Tedy chaos osobně vnímám jako produktivní záležitost, řád je nanic do doby než se přijde na to jak věci fungují. A i potom otázka zní čemu nezmapovanému se aktivním přístupem brání v rozvoji atd.
Zdroj:
http://www.southparkonline.eu/a11-seria/a11x09/ |
Edited by - neronis on 13/10/2010 12:23:53 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 13/10/2010 : 12:56:18
|
Já bych užil výrazu potencionálně silný,čili schopný být silným.Tím ovšem není řečeno,že ta síla musí být využita k dosažení postavení ve splečnosti.Silný můžeš být poznáním zákonitostí, které ostatní lidé neznají a kteří jejich důsledkům podléhají.Poznáš li logiku dvou vět, můžeš jednat záměrně dle věty první,protože víš,že je to pro tebe výhodnější.A pak si vytváříš kolem sebe skupinu lidí, kteří z lásky k tobě, což je důsledek věty první budou využívat svých schopností ve tvůj prospěch.Ostatní lidé neznalí dvou vět to nebudou chápat a budou tomu podléhat.Vzhledem k dalším lidem však budou jednat dle věty druhé ve snaze přinutit je aby v jejich prospěch využívali svých schopností,čili se budou snažit dosáhnout stejného cíle jakého ty lehce dosahuješ jednáním dle věty první.Čili poznání dvou vět tě dává sílu a povyšuje tvé postavení ve společnosti.Sdělíš li poznané,čili vysvětlíš logiku dvou vět a kdosi toto pochopí a začne v životě aplikovat, získá tím stejnou sílu a vzroste jeho postavení ve společnosti a ty jsi tím, kdo mu tuto sílu dal,čili jsi zdrojem jeho příjemna. A tak tvé schopnosti a tvoje síla roste a roste i tvé postavení ve společnosti.Jenže se stáváš stále viditelnějším a více v centru pozornosti lidí.A tehdy začnou lidé vnímat i tvé nedostatky.Dáš lidem poznání základní logiky procesu myšlení, dáš lidem poznání zákonitostí moci a velkých pravd a tím dáš lidem cestu k věčnému míru. To je hrozná síla a já si sílu svého poznání uvědomuji naprsto přesně. Vím co je důsledkem,pokud to lidé pochopí. Staneš se viditelným a získáš ve společnosti určité postavení.Jenže ty se necítíš silný tak,abys tento výsledek dokázal přijmout. A je zde velký problém.Snažíš se zabránit logickému důsledku, víš že je tento důsledek zákonitý a přesto se proti této zákonitosti postavíš i když víš, že nemůžeš zvítězit. A tak omezuješ svůj projev a to skutečně podstatné,co by vedlo k rychlému pochopení nesdělíš,protože víš, co by následovalo. A tak se neustále pohybuješ na povrchu a užíváš jen náznaků aby to podstatné pochopili oni.Ty víš,že je tohoto poznání třeba a že může vést až k záchraně života na celé planetě,ale děláš vše proto, abys byl neviditelný.Jenže tohle zřejmě nikdo nepochopí,protože to stojí proti běžné logice při které se každý snaží využít třeba i maličkosti aby se stal viditelným a postoupil ve společnosti alespoň o stupínek výše.Podívej se na Talentmánii,co tam mnozí nabízí jen proto aby se zviditelnili.Postav si vedle toho mne a poznáš, že jednám naprosto opačně.Co by ti lidé dali,kdyby měli jen část toho co mám v rukách já a jak by to využili ve prospěch svého postavení.Jak by mne mohli pochopit,když jednám opačně? Mohl bych třeba i vytvořit novou církev a věděl bych jak na to a vím, že by rychle zesílila a stala se dominantní. Mohu prostě cokoliv a proto nedělám nic.Skus si představit církev čistých,kteří přijímají to dobré a moudré ze všech pravd a kteří by vytvořili cestu ke stavbě domu květu jako světové instituce spojení pravd. Tato církev by přijímala lidi všech pravd včetně pravdy ateismu. Uvědom si, jak by bylo snadné tuto církev vytvořit a získat postavení hlavy této církve a stát se nejslavnějším člověkem na světě.Uf, jenom o tom píši a běhá mně mráz po zádech.Vše,ale toto nechci a vím, co by následovalo a vůbec o to nestojím.Každý muzikant touží po potlesku a mít své fandy a fanynky.Pro mne je to cosi,co je mně nepříjemné.Pokud však hraji a zpívám vyhnout se tomu nemohu.A tak jsem na jedné straně rád, že se to lidem líbí a na straně druhé jsem rád,když ty projevy přízně chybí.Ostatní po tom touží. Když mne někdo chválí, neubráním se křečovitému výrazu v tváři.Prostě se šklebím jako opice. Je to nenormální,ale bohužel je tomu tak.Snad je to nějaký druh autismu,či co.
Jinak těmi hormony a chemií si hlavu nezatěžuji.Není to pro mne podstatné.
Sláva |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 13/10/2010 : 16:37:37
|
Vždycky když komentuješ nějakou skutečnost způsobem, který by mohl mít vliv na ostatní, aktivně v něm vyhledáváš prvky, které tuto spoluúčast zdůrazňují. Nad tím jsem si už dávno lámal hlavu, protože není přirozené aby někdo aktivně vyhledával uspokojení v činnosti, kterou nijak nerealizuje. Jak to říct, jenom pro pocit o povědomí, o tom že jsi si vědom faktu, že tyto prvky mají určitou hodnotu. Proč bys to dělal? Kam bych takové chování zařadil?
Podle mě je charakteristické pro sociálního člověka, protože ten teoreticky vliv své činnosti na společnost jako takovou prezentuje. S něčím podobným jsem nedávno zápasil, když se v televizi a novinách objevovaly články a komentáře související s tím nad čím jsem momentálně přemýšlel. Takovou skutečnost jsem si vysvětlil podobným jevem, jaký jsi jednou definoval a nazval bych jej selektivním vnímáním. Tedy člověk se soustředí především na prvky, které jsou nějakým způsobem k jeho situaci relevantní.
Při takové činnosti a při vyhodnocování podobných skutečností člověk (zejména ten sociální) se neubrání porovnávání o vlivu svých činů na společnost a to zejména v případě, kdy vyhodnocuje záležitosti, které jsou pro společnost jako takovou důležité.
I když tě chemie nezajímá, nedá mi to a tuto myšlenkovou aktivitu budu přisuzovat k aktivní spolupráci s kortizolem. To je prvek, který umožňuje situaci subjektu vnímat tak, aby jej postavila do pozice, která není vzhledem k jeho situaci destruktivní, naopak. Pro něj samotného jako pro člověka to může znamenat jisté uspokojení, protože navzdory všem situacím, které v životě osobně čelí, se jako osobnost dostává do zcela odlišné role. Nicméně tento fakt je destruktivní pro kreativní proces, protože odvádí pozornost od mechanismů, na které se mozek svými myšlenkami, předtím než se dostal do sociálně dominantní pozice, aktivně soustředil, a které mu toto vyhodnocování umožňovaly.
Protože jsem v podobné situaci jako ty, nebudu sledovat tvé motivy z jakého důvodu onen význam pro společnost neustále zdůrazňuješ, ale spíš se pokusím o to vysvětlit proč je v takovém případě problém pro tebe přijímat bezprostřední reakce jako potlesk. Ten tě totiž může stavět do společensky dominantní pozice okamžitým způsobem, na který nejsi zvyklý. Máš totiž v hlavě automatizované mechanismy, které definují jakousi "skromnost", protože ta je od tebe za normálních okolností při mezilidské komunikaci očekáváná. Model, který si vytváříš v hlavě o důležitosti některých prvků, které lidé za normálních okolností nevnímají totiž může neustále narážet na pouhý fakt, že běžně komunikuješ s lidmi, kteří si nejsou tvého postavení na tomto poli vůbec vědomi. Toto se pravděpodobně nějak kříží a má to jakýsi velmi komplikovaný vliv. Každopádně jako přirozená reakce při deklasování tvých myšlenek v místech, které by si ony bezprostředně pozitivní reakce zasloužily, je v takovém případě obrana, kdy se můžeš aktivně snažit o charakterizování jejich vlivů na společnost. Tedy jinými slovy - v místech, kde si myslíš, že si zasloužíš férovější osobní zacházení v hierarchii s tím můžeš bojovat tak, že budeš zdůrazňovat svou všeobecnou zásluhu.
Zní mi to tedy tak, jako bys disponoval určitými vlastnostmi sociálního člověka, ale disponoval s nimi tak aby se byly schopny jaksi prosadit vzhledem k sociálním lidem nebo jak, těžko říct. S tím souvisí i způsob tvého projevu, který je defakto zmatený, protože z jakého důvodu bys neměl chtít aby si ze svých schopností něco vytěžil? Proč by to mělo probíhat tak, že si někde potichu vytvoříš konstrukce o mezilidských vztazích a budeš doufat, že o ně někdo aktivní se zájmem zakopne? Postupným objevováním jako důsledek k tomu zabránit nějaké pohromě pro lidstvo?
Neber to tak, že bych tuto argumentaci chtěl zesměšňovat. Totiž pokud řešíš podobné dilema, je to jistým způsobem chválihodné. To ne z toho důvodu, že bys měl myslet na dobro ostatních, ale spíš z toho důvodu, že jsi tak komplikované dedukce vůbec schopen. To je podle mě fascinující, protože umět si vytvořit tak sofistikovaný mechanismus, který za jakýchkoliv okolností zabrání aby ses mohl cítit méněcenný a třeba si přiznat, že máš z působení lidí směrem ke tvé osobnosti strach, je velmi rafinované.
Důvod proč se snažím podobné záležitosti jako působení na okolí atd. zlehčovat je především takový, že si jsem vědom toho, že na každého určité myšlenky působí jinak. Jde především o to najít si v nich osobní realizaci, protože třeba slavným tanečníkem v talentmanii se člověk nestane tak, že přijde a zatančí. Je to jeho osobnost, která jej celým životem provází a umožní mu dosáhnout určitého cíle navzdory reakcím a motivům ostatních lidí. Stejně tak je pro lidi fascinující, když se o někom slavném s mimořádnou schopností nebo talentem postupně dozvídají něco z jeho osobního života. Připomíná jim to totiž, že onen člověk není jakási neuchopitelná éterická bytost navzdory faktu, že jakési neuchopitelné prvky produkuje.
To všechno jsou jakési vzájemně působící síly, které mohou pro sociální osobnost, zejména v defektním stádiu (asperger, autista), znamenat neřešitelný problém, protože poukazují na skutečnosti, které jsou velice osobní, a které se snaží před predátory aktivně skrývat. Protože jen díky tomu je schopen se ve společnosti současných predátorů orientovat a sebevědomě na ně reagovat.
Pokud jde o mě, je tento sociální vliv vnímání velmi silný a podle toho co o autismu vím si myslím, že mohl velmi snadno dospět do krajně autistického stádia. Jen za pomocí postupného rozkrývání mechanismů a za pomocí toho, že jsem měl vždy o lidech poměrně špatné mínění, vědomý si toho že jednají více jako zvířata než racionální osobnosti, se mi podařilo z řady defektních tendencí vymanit. Tento prvek akceleroval v momentě, kdy jsem se začal aktivně filosofii věnovat a poté, co jsme začali řešit tak komplikované záležitosti na fóru a v konfrontaci s tím co řeší veřejnost a jak se tyto společenské prvky zdůrazňují, to vyvolalo u mě řadu mentálních změn. Fakt, že je chování společnosti v mých očích deklasovaný mi umožnil se aktivně bránit vlastní snaze o to své myšlenky aplikovat pro mně uspokojujícím způsobem. Jednoduše mě nemůže uspokojovat, že vymyslím něco pro lidi, protože si o společnosti myslím, že jde o nesvéprávné zvířata.
Tato skutečnost může vést k přehnanému sebevědomí a mnoha dalším příležitostem jak jej realizovat. Nicméně vědomě se stavím do situací, které nerealizují mou společenskou dominanci. Snažím se lidi manipulovat způsobem, který vyžaduje určitou aktivní podřízenost a díky mé slabé krátkodobé paměti dokonce zapomínám na to, že nějakou filosofii nebo podobnou realizaci dokonce řeším. Je to o introspekci a přehodnocování priorit. Nedělám to proto aby byl pro mě život co nejpříjemnější, ale především proto abych nepřišel o své schopnosti dedukce a vymýšlení nápadů. Jež kortizol likviduje. |
Edited by - neronis on 13/10/2010 19:07:51 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 14/10/2010 : 08:59:48
|
Nad tím jsem si už dávno lámal hlavu, protože není přirozené aby někdo aktivně vyhledával uspokojení v činnosti, kterou nijak nerealizuje. Jak to říct, jenom pro pocit o povědomí, o tom že jsi si vědom faktu, že tyto prvky mají určitou hodnotu. Proč bys to dělal? Kam bych takové chování zařadil?
Neronisi.
Tak tedy s pravdou ven. Jedná se o absolutní nedůvěru v sebe samého.Já jsem půvdně nic s toho co jsem nalezl nechtěl sdělit a stále jsem to jen dokola ověřoval.Stále jsem měl pocit,že to poznání nějak neodpovídá mně samému a že si mohu cosi pouze namlouvat.No posuď sám. Podobenství o stromu znaků zde bylo několik tisíc let, mnoho vzdělaných a moudrých se ho snažilo otevřít, mnozí Buddhističtí mniši tomu obětovali celý svůj život a pak přijde nějaký Bažant a prostě je otevře,jako by se nic nedělo a začne díky tomu chápat to co ostatní lidé nechápou a čemu doposud podléhali.Jsou zde dvě varianty a to,že jsem měl prostě kliku a vzal jsem to náhodou za správný konec, nebo si pouze cosi namlouvám. Vyjdu s tím mezi lidi a čeká mne ponížení. A tak znovu a znovu procházím tu logiku s různých pohledů a snažím se najít chybu. Jenže tím se toto poznání rozšiřuje a já nalézám odpovědi na další tajemství,které lidem zůstalo utajeno a opět je to na mne nějak příliš velké a opět si odmítám uvěřit i když všechny důkazy mluví pro. Jenže co na tom, že si nevěřím,když se mně to hledání a nalézání začalo líbit. Hledal jsem tedy dál a nemyslel na to,že bych to nalezené ostatním sdělil,protože kdybych měl úmysl to sdělit, by by zde ten strach, že si pouze něco namlouvám a vše je chybně,jen já si to nedokáži uvědomit.Proto hledám tu spoluúčast ostatních.Já od nich očekávám,že třeba najdou tu chybum, kterou jsem si neuvědomil a která vše mění,nebo že chybu nenajdou a označí to za bezchybné,čili odstraní ten můj strach s vlastní nedokonalosti a eventuální nedostatečné soudnosti.Ta moje "skromnost" není skutečná a znám naprosto přesně význam svého poznání.Skus si představit,že si dostatečně nevěříš a začneš vykládat o tom významu poznání, které může být ve skutečnosti pouze chimérou a já si to nedokáži uvědomit.Kdybych provedl tisíce ověřovacích pokusů a všechny říkaly že je poznání správné, stále je zde možnost,že je vše chybné.Byl jsem s tím třicet let docela sám a bál jsem se o tom třeba jen zmínit.Jakmile daného člověka cosi tak přesahuje,lidé to berou spíše jako omyl, či fantasmagorii a ani o tom nepřemýšlí.A pak si představ, že takový člověk začne mluvit o významu toho a ve výsledku je pro lidi cvokem. Ta skromnost je tedy pouze obranou.Prostě neužívám toho, co by mne mohlo ohrozit.Význam svého poznání však znám.
Mluvíš o lidech jako o stádu jednajícím spíše jako zvířata. Takový pohled může vzniknou ze dvou příčin, Buďto jejich jednání nechápeš a vidíš v něm zmatek, nebo je naopak chápeš,protože jsi poznal zákonitosti, které je k takovému jednání vedou a o kterých nemají ani potuchy.Ta druhá varianta je horší,protože tě vede k myšlence vlastní povýšenosti nad nimi. Cítíš se pak jako malý pánbůh,který na ně s výšky zhlíží chápe jejich jednání a zná příčiny toho, proč jednají právě tak a ne jinak.Pak je již jen krůček k tomu,aby je prohlásil za nemyslící smečku a sám se ze společnosti vyřadil. Přitom stačí velmi málo. Stačí lidem předat vše, díky čemu to jejich jednání chápeš aby oni pochopili totéž a tím změnili i své myšlení a jednání.
Vidíš to stádo jak se pere díky různosti uznaných pravd a ty víš,proč k tomu dochází a znáš tuto logiku. Můžeš je soudit jako primitivy,ale můžeš jim předat to své poznání a pak té logice porozumí stejně jako ty a najdou cestu k vzájemnému přátelství.Pak nemáš proč je soudit.
Jasně že vím, kolik je na cestě k tomu překážek,ale možné to je. Význam toho pro společnost si domysli sám.Já lidi nesoudím,protože jednají logicky v mezích soudobých informací.Jsou li dodány další informace, budou opět jednat logicky v mezích těcho informací.Neznají li algoritmickou funkci pravd v algoritmu života, povyšují pravdy nad život sám .Poznají li tuto funkci,pak na nejvyšší příčce hodnot nahradí pravdu životem a jednají zcela jinak.Opět jsou zde dva algoritmické body a mezi nimi řady překážek a algritmických kroků. Jenže ono to tak funguje. Některé zákonitosti zůstaly lidem ukryty a proto jednají tak jak jednají.Jsou li tyto zákonitosti poznány, lidé jednají zcela jinak.
Sláva |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 14/10/2010 : 09:27:23
|
No nevím jak je možné abys měl nedůvěru v sebe samého a zároveň byl člověk se sociálním vnímáním. To jen naznačuje, že jde o problém jiného charakteru, který se ve výsledku projektuje jako nedůvěra. Vždy je zde něco co je příčinou. Zatím žiju v povědomí, že je nedůvěra jako taková spíše vlastností predátorů, protože oni mají cestu k získání nějakého povědomí o vlastních sociálních kvalitách mnohem jednodušší.
I když těžko soudit, pohybuju se u takových závěrů už v místech, kdy jde o něco vyvozeného z vyvozeného z vyvozeného. Tedy nemám k dispozici v ruce nic relevantního, jde je o sérii navzájem souvisejících dedukcí.
Ale společnost je dnes stejně už úplně jiná. Pokud by si chtěl sdělovat něco způsobem funkčních analýz a ty prezentovat jako takové, hrál by sis pravděpodobně na podobně velkém písečku jako nyní, protože každý filosof je dnes odkázán na to, že jej poslouchají jen útlocitní hipíci a jakési osobnostní karikatury, které nemají ve svém životě nic lepšího na práci než o něm neustále přemítat. Ten rozdíl oproti dávnověku spočívá v tom, že lidé už nehledají pravdu nebo smysl života o který se opřít v jeho nejsyrovější podobě, ale využívají k tomu spíše prostředků, které určité životní postoje vysvětlují jinak a srozumitelněji. Pokud jde o to na něco přijít, bude mít tedy vždy větší vliv film nebo seriál než (a ruku na srdce) nějaký ..., se kterým bychom měli za zvuku tikajících hodin přemítat o listech několika pravd.
Mě můj přístup k lidem nebrání v tom vyhodnocovat (v rámci možností) jejich přístup nezkresleným způsobem. Já si sebou nesu těch problémů více, jako paranoidní tendence zveličovat účinnek problémů druhých, protože je velmi obtížné instinktivně podchytit jak je kdo stabilizovaný a jaký problém je pro koho zásadní, protože ty se dost různí. (alespoň tak si to vysvětluju, jinak to může být taky tím, že se u nás vždycky řvalo kvůli maličkostem ).
Pointa je v tom, že se sám aktivně snažím rozkrýt co je příčinou nějaké mé vlastní tendence nebo problému, protože zobecňování typu "v tomhle si prostě moc nevěřím" nikdy nijak principielně nepomáhá, je důležité projít do hloubky. Takový postoj mívá na jakési životní křižovatce klíčový vliv na budoucí duševní zdraví.
Tedy já osobně, pokud se něčemu podobnému budu věnovat a budu mít snahu "něco předat lidem", nebude a není pro mě klíčový fakt, že by tedy měli něco znát, protože to v jistém slova smyslu ani znát nechtějí. Něco takového bude pro mě samotného přínosné až budu mít dostatek peněz a nejdříve si užiju všechny ty věci a starosti, které bych si užít měl, protože mi rozhodně nestojí za to pracovat tvrdě na tom abych něco sdělil skupině hipíků a sám mezitím chcípal hlady. (obrazně řečeno) |
Edited by - neronis on 14/10/2010 09:36:45 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 14/10/2010 : 12:52:52
|
No nevím jak je možné abys měl nedůvěru v sebe samého a zároveň byl člověk se sociálním vnímáním.
Mno, mně to tak složité nepřipadá.Sociální vnímání s tím totiž nemá nic společného.Prostě je to něčem zcela jiném.Vidím kolem sebe lidi,kteří přijímají nesmyslné pravdy a nedokáží vidět to,co jejich pravdám odporuje.Toto je natolik rozšířené a běžné,že tomu klidně mohu podléhat i já. V hladině běžného životaa třeba v řemesle nebo umění se s tím mohu klidně vyrovnat. Co vyrobím buďto šlape,nebo nešlape, lidé moji produkci přijímají, nebo nepřijímají. Zde problém není.Jenže to poznání moji běžnou úroveň přesahuje a to hodně vysoko.Dle běžně uznávaných pravd bych neměl dojít k poznání se kterým si mnohem vzdělanější lidé doposud nevěděli rady.A pak je na místě otázka,zda si pouze cosi nenamlouvám,zda se nemýlím a nejsem schopný si svůj omyl uvědomit.O tom, že bych byl chytřejší než ostatní ani neuvažuji.Jsou tedy dvě možné varianty.Buďto jsem náhodně narazil na cosi,co k poznání otevírá cestu a ostatní byl důsledek, nebo jsem vytvořil cosi mimo realitu a nejsem schopen poznat, že je to vše chybné. Obě varianty jsou rovnocenné a já nevím,která je ta platná.Musím tedy počítat i s možností,že je ta druhá pravdivá.Nesoudný nikdy neví,že nesoudným je.S možnosti té druhé varianty vychází můj strach ,nedůvěra sama v sebe a neustálé ověřování pravdivosti mého poznání.
A nyní si představ,že bych možnost pravdivosti té druhé varianty zavrhnul a s plnou důvěrou v sebe bych s tím vším vyšel rovnou na veřejnost a tam by se ukázala pravdivost té druhé varianty.Pak abych se raději zahrabal do země.Tam kde zmizí nedůvěra k sobě samému, nastupuje sebevědomí a pocit nedřazenosti,zvláště jedná li se o takové poznání,které mně bylo dáno poznat.Je li toto poznání pravdivé,pak může změnit celý svět a vytvořit zcela novou civilizaci odlišnou od té nynější.Jenže já jsem obyčejný zámečník a tohle je na mne příliš velké. Může mravenec pohnout horou,když na tom obři selhali??? Jenže já nevím,zda jsem mravenec,jen si to o sobě myslím a ostatní mne tak vidí.Prostě a krátce mne to příliž přesahuje a nikdy jsem se do toho neměl pouštět.Jenže já jsem to tehdy nevěděl a nevěděl jsem, co s toho vznikne.Pokud přede mne postavíš třeba nabourané auto,nad kterým karosáři zlomili hůl, poznáš mojí sebejistotu,protože vím,že to dokáži dostat do původního stavu klidně řeknu,že ti karosáři jsou neumětelové a lemplové,protože opravit se dá všechno. Toto pak svým činem dokáži. To je na mojí úrovni a tam jsem si díky skušenosti sám sebou jistý.Totéž platí pro muziku, malování a podobné činnosti.Tam mohu být king,jen to někdy dá víc práce.Jenže tohle poznání odporuje mnohým uznaným pravdám a to i lidí vysoce vzdělaných,či geniálních. Zde si být jistý sám sebou znamená nebýt soudný.
Sláva |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 14/10/2010 : 13:13:45
|
I když těžko soudit, pohybuju se u takových závěrů už v místech, kdy jde o něco vyvozeného z vyvozeného z vyvozeného. Tedy nemám k dispozici v ruce nic relevantního, jde je o sérii navzájem souvisejících dedukcí.
I tak je to možné vnímat.Jenže je zde realita a k té se vše váže a s tou je možno ty výsledky dedukce konfrontovat a tím poznat,zda je ta dedukce správná a pravdivá.Právě díky tomu své poznání neustále ověřuji a právě tou konfrontací s realitou.Výsledky té dedukce mně dávají pevné body umožňující provádět analýzy i syntézy jevů v reálném světě.Pokud se otevře logika reality díky těm pevným bodům a logika se sváže, je to indicie ukazující na správnost a roste pravděpodobnost správnosti.Pokud je provedena syntéza a v realitě se ukáže předpokládaný výsledek,pak vzroste velmi silně hladina pravděpodobnosti.Velké množství analýz a syntéz ukazuje vysoký stupeň pravděpodobnosti,ale nikdy jistotu,protože se mohou projevovat vedlejší vlivy o kterých nevím a které výsledky zkreslují. Jinak bych neužíval formy vyvozené z vyvozeného,z vyozeného. Pokud narazíš na cosi klíčového,pak se otevře cesta k dalším a dalším poznáním,ale každé musí být samostatně ověřované,takže každé je samostatné a pouze zapadá logicky do jednoho celku.Najdeš li klíč,můžeš otevřít zámek další místnosti a tam můžeš najít klíč k další.Každá ta místnost je samostatná.Najdeš li chybný klíč, můžeš mít dojem, že je správný,ale zámek další místnosti jím neotevřeš.Mým prvním klíčem bylo otevření podobenství Buddhova stromu znaků a toto podobenství slibuje, že kdo dokáže listy stromu znaků urovnat tak aby vznikl smysluplný text otevřou se před ním všechna tajemství světa a žádný poklad mu nezůstane ukryt. Buddha tedy sám označil toto za klíč,který otevírá cestu k dalším a dalším poznáním a každé to poznání obsahuje klíč k dalším.Já mám dojem, že nelhal.
Sláva |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 14/10/2010 : 13:41:08
|
Těžko říct, tyhle osobní motivy mě zase tak moc nikdy nezajímaly. Mě osobně šlo vždy jen o to abych nějakým pocitem instinktem ochraňovat nebo něčím podobným nepřišel o schopnost dedukce. Těžko říct, jak tomu rozumíš sám, ale pro mě je důležitější onu konstrukci vytvořit tak aby korespondovala s tím s čím jsem doposud obeznámen tak, že nemusí zcela odpovídat realitě. Stačí když odpovídá průchodu proměnných, se kterými aktuálně pracuji. Je to především cvičení mentálních schopností a není příliš pravděpodobné, že bych se byl za ně ochoten postavit také z toho důvodu, že o nich zároveň silně pochybuju.
Jednoduše, na jednoho člověka je příliš mnoho aby dokázal domyslet aspekty každého detailu. Já si to co dělám představuju spíše jako vystřelení pavoučího vlákna určitým směrem, který se dá v případě relevance někam uchytit a obepříst takovým tím pavoučím květem, který znamená poznání reality. Pokud v tom místě žádná není, příliš mě to netrápí. Ideální stav je když je člověk schopne něco vymyslet a později dospět k závěru, že to nebylo k ničemu. Taky proto jsem tady, i když na fóru je zase problém s tím, že jakmile z někoho uděláš x krát dementa, už se s tebou nechce dále bavit.
Svůj postoj jsem se ti snažil vysvětlit z toho důvodu abys pochopil proč mě to netrápí a z jakého důvodu si myslím, že by to nemělo mít vliv na mé sebevědomí. Tohle je jen mentální cvičení, počítání vzorečků, dedukce kriminálních souvislostí. Kdo si tohle připustí k tělu, stává se z něj hlupák, protože začíná něčemu věřit. Mě dokáže být lidí líto když třeba umírají, ale raději si z toho dělám legraci, protože takový přístup je mnohem konstruktivnější. Z jakého důvodu by na sebe měl člověk brát zodpovědnost za něco, čím si zaprvé není jistý, zadruhé mu může sloužit jako potenciální zdroj informací, a také především k tomu aby dokázal manipulovat se svým okolím?
Pokud v tom co děláš hledáš nějaký vyšší smysl, něco bytostně nutného pro rozkrytí možností o tom jak se lidé mohou mít lépe, není divu, že zápasíš s tím, že nejsi schopen oněm lidem, se kterými to myslíš tak "dobře" něco dokázat. Můžeš se tak fixovat na podstatné detaily svých předchozích závěrů, které jsou podle tebe nevyvratitelné a snažit se jimi tak lidi "zachránit". To je skutečně jako žít především ve vlastní hlavě a nejsi daleko od toho si osvojit více podobných dogmat, u nichž o své deduktivní schopnosti přijdeš úplně, protože zapomeneš zohledňovat skutečně podstatné vlivy.
Podle mě by na to co je pro lidi akceptovatelné nebo ne, měli přijít lidé sami. Ti přece nejlépe ví jak se u čeho cítí a jak bude taková osobnost vypadat jako důsledek nějaké výchovy. Jejich reakce, schopnosti a jejich vlastní hodnocení jejich života je klíč k tomu nacházet ty správné odpovědi. To není o tom, aby něco takového diktoval jeden člověk nebo nějaká skupina rádobyintelektuálů, protože tak jako tak mohou všichni žít v nějakých vlastních iracionálních představách. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 14/10/2010 : 13:54:04
|
Naní odjíždím na akci,takže tě odpovím zítra. Zatím stejně nevím jak.Mám dojem, že mně stále ještě nerozumíš.
Sláva |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 14/10/2010 : 15:32:36
|
No pokud jde o nějaké vyhodnocování detailů, je pravda, že je nutné každou teorii relevantně podepírat. K tomu se musí člověk stavět velmi poctivě, protože každá dedukce, směřující k přemýšlení na určité úrovni zároveň znamená, že je ji zapotřebí prostudovat do nejmenšího detailu.
Záleží na schopnosti člověka jak je schopen tyto náležitosti prosívat a takzvaně rozlišovat zrno od plev. Ony jsou povrchní hodnocení skutečně zavádějící a pokud směřují deduktivními principy do mnoha neprobádaných oblastí, mohou navozovat dojem, že jde o čirou fantazii, protože v mnoha ohledech může o fantazii jít.
K takovým problematikám je zapotřebí se stavět systematicky a dobře vědět kam sahám a z jakého důvodu, proč by mi mohla být následující informace užitečná nebo alespoň tušit. To však vyžaduje určité odhodlání. Pokud ti toto odhodlání evokuje iracionální pocit o nezbytnosti dobra a záchrany pro lidstvo, je více než pravděpodobné, že nedospěješ nikam, protože už z principu ze svého uvažování vytěsníš spoustu relevantních možností.
Pokud například budeš sledovat nějaký region v africe, který trpí nedostatkem vody, mohlo by tě především zajímat jak jim onen dostatek zajistit, a už by tě nezajímalo jak se v těchto podmínkách jejich sociální povědomí realizuje. Jak je možné, že si kolem jednoho existujícího pramínku vystavěli celou kulturu a řeší záležitosti způsobem, kdy je stařešina u prameni vlastně nejváženějším člověkem, jak na to reagují ostatní, co by teoreticky přineslo, kdyby do tohoto jejich nedostatku vstoupil další element, jako nutnost se vypořádat s tím, že je onen stařešina omylný, jaké demokratické principy by za stávajících podmínek mohli uznávat? Za těchto okolností lidé umírají, ale na druhou stranu o nich může být užitečné přemýšlet, když už je tady máme. Ne, onen iracionální prvek tě zabrzdí už na začátku a o lidech jako takových se nedozvíš nic.
Tento přístup sebou ale nese své nevýhody. Není to tak, že by si mohl kdokoliv s jakoukoliv kognitivní konstitucí říct, tak a teď budu své myšlenky realizovat následujícím způsobem. Tak to nefunguje. Aby byl o tento analytický proces adekvátní zájem, je zapotřebí onen motivační element "zachránce" nahradit jiným. U mě šlo vždy o drogy jako alkohol a marihuana. Na těch jsem vyrůstal (kromě posledního roku) bezmála 8 let. Ta zábava spočívala v tom, že bylo prostě pod vlivem všechno mnohem zajímavější, barevnější. Teď když to nemám, tak to dělám spíše z donucení. Mě to baví jen v případě, kdy se naráží na něco nového, ale pokud by mělo jít o nějakou anabázi, kdy bych se musel prodírat tunami nějakého informačního balastu, to se na to raději můžu víš co. Ten motivační prvek si pomalu vyhledávám, ale je to poměrně obtížné, protože dlužím spousty peněz a už dávno nejsem tam kde jsem chtěl být. Mělo by mi to nahradit vzájemné honění penisů někde v komunitě hipíků? To si nemyslím.
Myslím si, že je nejlepší cesta věnovat se něčemu takovému naplno až dosáhnu svých životních cílů, až mi nebude nic chybět a začnu se nudit. Což byla v podstatě konstelace, kvůli níž jsem o něčem takovém vůbec psát začal. Když se nudíš a přitom ti nic nechybí, je totiž pravděpodobně nejadekvátnější situace pro to jak s oblibou a nezkresleně něco podobného spolehlivě řešit. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 15/10/2010 : 10:17:03
|
Neronisi.
Trošku jsem o tom všem přemýšlel a myslím, že tě chápu. Moje jednání ohledně poznání není tím správným.Moje motivace, vedoucí mne k takovému jednání nemá nic společného se sociálním cítěním.Ve skutečnosti jsem studený jako psí čumák.Vše je pouze o chladné logice.Logkou jsem došel k určitým modelům, tyto jsem logikou ověřoval a i v praxi jsem ověřoval jejich funkčnost.Je to jako bys vytvořil projekt domu který by měl být prospěšný pro ostatní,ale mne až tolik nezajímá ta prospěšnost,jako otázka toho jak bude dům pevný a funkční.Stavitel domů však nejsem,pouze projektant.Stavba(realizace) vyžaduje jiné schopnosti než mám já. A tak se vlastně jen snažím potencionálním stavitelům ten projekt vysvětlit,ukázat funkci každé stěny, každého sloupu a podobně.
Snažím se ukázat provázanost celé stavby,kterou sám neumím zrealizovat.Snažil jsem se postavit ten dům v jejich mysli,ale poznal jsem,že to není možné,že to podstatné je stále jen v mé mysli a pak ti potencionální stavitelé nemohou vyvodit pevnost ani funkčnost stavy a proto nesoudí stavbu,ale mne,což je naprosto logické.Soudí li mne,pak ta stavba zůstává stranou zájmu a nedojde k otázkám, které by vedly k doplnění informací o stavbě.To je kruh ze kterého nevidím cestu ven a debata se díky tomu točí na mrtvém bodu. Zapomeň na to, že bych byl nějaký altruista.Mne zajímá pouze logika a funkčnost.Proč myslíš, že jsem začal využívat jednání dle věty první? S altruismu? Protože bych chtěl žít v přátelském prostředí? Prdlajs. Byl zde logický model a já jsem chtěl ověřit jeho funkčnost.Stejně je tomu se vším ostatním.Možná že jsem tě tímto doznáním sklamal,ale myslím, že na to je ten správný čas a je třeba skončit s hraním si na cosi jiného, než jsem.Potom mne spíše pochopíš a přestanu tě zajímat já,ale začneš se zabývat tím projektem a jeho součástmi, nebo třeba ničím,pokud tě ten projekt nezajímá a pokud se necítíš být tím možným stavitelem.Nehledej moje emoce tam kde vůbec nejsou. Vše je o logice a pokud něco vede k něčemu sociálnímu,je to pro mne jen logický důsledek.který mohu považovat za kladný.Pokud u mne hledáš emoce, nikdy mne nemůžeš pochopit.
Sláva |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 15/10/2010 : 13:30:43
|
No mě především moc nebaví řeči o tom kdo koho chápe nebo nechápe. Je sice pravda, že si lidé podvědomě hledají východiska k tomu jak si zabezpečit nějaké postavení, ale tím, že se o tom bude mluvit se to myslím nijak nevyřeší. Podle mě je nejadekvátněší přístup, pokud se něco takového děje, jednat a mluvit tak jakoby podobný problém vůbec neexistoval. Jednoduše pokud někdo na nějakém myšlenkovém modelu participuje nebo ne, nehledat v něm jakési motivy typu - chceš tím něco dokázat, máš důvod k tomu abychom se měli lépe a podobné píčoviny. Důležitější je přece zda ona věc jako taková neznamená nějaký dopad na jeho povědomí o hodnotách, co je dobré a špatné, co je morální nebo co brání k tomu přemýšlet dále.
Ono je složité vymyslet správný přístup. Pokud si třeba v adsense které posílám formou videa hledáš potvrzení o tom zda si myslím že na to máš nebo jestli tím můžeš dosáhnout nějakého všeobecného blaha, je to špatně. Mohou ti totiž unikat mnohem podstatnější souvislosti. Je to jako s doktory. Pokud příliš intenzivně přemýšlí nad tím jak jejich léčebný postup zasáhl život jejich pacienta a co to pro ně znamenalo, už se tolik nesoustředí na postup jako takový.
Myslíš, že tím, že nějaký tvůj "léčebný postup" kritizuju, mám na mysli tvůj přístup k pacientům? Ten je mi ale u prdele. Vezmi si klidně k dispozici polovinu zeměkoule a tam si vraždi jak uznáš za vhodné, pro mě je podstatné jestli se dokážeš zamyslet nad tím jak ony principy kritizuju. V čem jsou funkčně defektní, co jim schází k zamyšlení atd. Jako s techniky, kteří se baví o nějaké nové závadě a hledají zda je problém v kondenzátoru u zdroje nebo v softwaru, řídícím mechanismus jako takový. Je ti v tu chvíli jedno jestli ten člověk doma fackuje manželku, snažíš se řešit konkrétní problém.
Nicméně je fakt, že jde o základní prvek pokud jde o vyhodnocování takových proměnných jako je přístup k životu. Pokud musíš definovat co je dobré a co špatné, jde svým způsobem o tvůj osobní názor na život jako takový. Z toho důvodu si myslím, že bychom se měli naučit hodnotit některé věci s odstupem a navzdory tomu jak se k nim stavíme v osobním životě.
Zdroj:
http://southparkonline.webnode.sk/a11-seria/a11x02/ |
Edited by - neronis on 15/10/2010 13:48:14 |
|
|
|
Topic |
|
|
|
člověk sociální vs predátor
