quote:

---

Originally posted by neronis

Myslím si, že je takový člověk slabý právě tou výchovou. Je to jakoby to gramové závaží bylo kdysi tunovým. Jasně, jeho dispozice určují to, že cítí zvýšenou spoluúčast a očekávání od svého okolí, jenže to jsou jen nezpracované pudy, které se teoreticky dají transformovat. Jde o biologický obranný postoj člověka, který si ohledy na priority okolí svou roli ve společnosti "zaslouží". (aspoň tak si to vysvětluju) Protože společnost nesměřuje k tomu, že se budeme o každou kost rvát, ale právě k tomu, že budeme čímdál více spolupracovat.

Jedná se o přirozený důsledek stabilizované společnosti, která ve své hierarchii stagnuje, protože se její struktura nemění. (a osvědčený model se obvykle nemění) Tedy jakákoliv individuální anarchie je nežádoucí, ze společnosti vyloučena, ergo nejde o výhodný výchozí postoj. To je klíčový důvod k tomu proč si myslím, že si predátoři svou roli v naší společnosti zaslouží, protože mohou zajistit aby vývojově nestagnovala.

Totiž směr, jakým se člověk svými biologickými vlastnostmi vydal jistým způsobem svědčí o pouhém začátku, který má teoretický potenciál se vyvinout v něco mnohem komplexnějšího. Otázka zní v co, jenže to se posilováním jeho základních instinktů (spoluúčast, očekávání) nikdy nedozvíme, protože tyto prvky mohou v mezilidských vztazích nabobtnat a zadupat vše ostatní.

Nemyslím si, že pokud je dospělý člověk už obroušen a zůstal jako "slabý", že s tím má možnost něco udělat, protože mnohé jeho postoje jsou až příliš pevně zakořeněné. Ale časem by se lidé mohli naučit své potomky vychovávat tak, aby se neprojevovali autisticky (i když budou stále těmito vlastnostmi disponovat).

Ovšem základní problém vidím v predátorech, protože jejich mentalita není příliš flexibilní a z pozorování docházím ke stále pevnějšímu přesvědčení, že by měli zůstat sami sebou a spíš ti ostatní by se měli přizpůsobit (respektive by si měli jejich chování dokázat vysvětlit). I když těžko říct, možná že tendence k zaujímání nejvýhodnějšího postoje za každou cenu bude někdy i pro ně přežitek, jako autismus dnes pro sociálního člověka.

Pokud jde potom o odstraňování určitých nepříjemných důsledků ze světa stylem filosofie rovnováhy, nejsem si momentálně schopen představit jak by to mělo fungovat, protože si nejsem jistý jakým způsobem by se ventilovaly sexuální a jiné touhy člověka. Jaký má filosofie rovnováhy postoj třeba k ženám.

---

quote:

---

Originally posted by neronis

Mentalita predátorů je závislá více na kortizolu, ten jim umožňuje vnímat společenskou "trapnost". Pokud je v podobné situaci asperger, je pro něj podobný pocit devastující, protože se nedokáže s takovým pocitem vyrovnat. Je to dáno tím, že se tento pocit kříží a zintenzivňuje faktor, kdy v očích aspergera spolu lidé navzájem jednají jako s kusem hadru, i když to ze situace nevyplývá.

Je to jako když někdo přijde do nového kolektivu, o němž si předem vytvoří určité předpoklady. Ty předpoklady jsou přiživovány společenským vlivem, postavením v hierarchii, úrovni dovedností, potenciálem do budoucna, jinými druhy významu (materiální, estetický atd). No a pakliže s takovým předpokladem přistoupí asperger k predátorovi, ten svou roli vnímá přirozeně jinak. Více jako osobní individuální vítězství a kolektiv si jednoho po druhém odděluje od jejich společenské role (no jo, ředitelka a ty kozy). Nemá tendenci člověku jeho postavení ponechávat jako projev úcty.

No a mechanismus uvažování predátora asperger ale nezná. Proto když k němu predátor začne mluvit velmi osobně, a třeba povýšeně, může to chápat jako projev neúcty, ale spíše to také pochopí jako vlastní selhání. (něco dělám špatně, když se ke mě tak chová, ale nevím co)

Tento pocit je u aspergera na denním pořádku a svým charakterem dost připomíná pocit trapnosti u predátorů. Z toho důvodu je při neustálé a intenzivní podobné konfrontaci mozek nucen tento mechanismus deaktivovat (utlumit), aby jedinci umožňil s okolím vycházet. Jde o racionalizaci, protože je z pozorování jasné, že se s podobnou interakcí ostatní jedinci vyrovnávají.

Tento pocit však na sebe váže celou škálu schopností orientace ve společnosti na bázi kortizolu. Protože se asperger nedokáže cítit trapně, chybí mu celá škála vlastností, které dokáže bezproblémů vnímat predátor, a protože je (podle mě) tento mechanismus zodpovědný za produkci kortizolu, aspergerovi zůstává jedinný hormonální nástroj k dispozici a tím je testosteron.

Kvůli zvýšenému vlivu testosteronu na jeho emocionální výbavu je neustále pasivně agresivní a řekl bych, že v jádru mnohem agresivnější než predátor. Avšak v těchto projevech mu brání ohledy a sociální dezorientace, která je popsána výše. Také to vysvětluje zvláštní oblibu v různých činnostech, jež jsou na testosteronu přímo závislé (bezbřehé dodržování nesmyslných pravidel atd).

---

quote:

---

Originally posted by neronis

Myslím si, že je takový člověk slabý právě tou výchovou. Je to jakoby to gramové závaží bylo kdysi tunovým. Jasně, jeho dispozice určují to, že cítí zvýšenou spoluúčast a očekávání od svého okolí, jenže to jsou jen nezpracované pudy, které se teoreticky dají transformovat. Jde o biologický obranný postoj člověka, který si ohledy na priority okolí svou roli ve společnosti "zaslouží". (aspoň tak si to vysvětluju) Protože společnost nesměřuje k tomu, že se budeme o každou kost rvát, ale právě k tomu, že budeme čímdál více spolupracovat.

Jedná se o přirozený důsledek stabilizované společnosti, která ve své hierarchii stagnuje, protože se její struktura nemění. (a osvědčený model se obvykle nemění) Tedy jakákoliv individuální anarchie je nežádoucí, ze společnosti vyloučena, ergo nejde o výhodný výchozí postoj. To je klíčový důvod k tomu proč si myslím, že si predátoři svou roli v naší společnosti zaslouží, protože mohou zajistit aby vývojově nestagnovala.

Totiž směr, jakým se člověk svými biologickými vlastnostmi vydal jistým způsobem svědčí o pouhém začátku, který má teoretický potenciál se vyvinout v něco mnohem komplexnějšího. Otázka zní v co, jenže to se posilováním jeho základních instinktů (spoluúčast, očekávání) nikdy nedozvíme, protože tyto prvky mohou v mezilidských vztazích nabobtnat a zadupat vše ostatní.

Nemyslím si, že pokud je dospělý člověk už obroušen a zůstal jako "slabý", že s tím má možnost něco udělat, protože mnohé jeho postoje jsou až příliš pevně zakořeněné. Ale časem by se lidé mohli naučit své potomky vychovávat tak, aby se neprojevovali autisticky (i když budou stále těmito vlastnostmi disponovat).

Ovšem základní problém vidím v predátorech, protože jejich mentalita není příliš flexibilní a z pozorování docházím ke stále pevnějšímu přesvědčení, že by měli zůstat sami sebou a spíš ti ostatní by se měli přizpůsobit (respektive by si měli jejich chování dokázat vysvětlit). I když těžko říct, možná že tendence k zaujímání nejvýhodnějšího postoje za každou cenu bude někdy i pro ně přežitek, jako autismus dnes pro sociálního člověka.

Pokud jde potom o odstraňování určitých nepříjemných důsledků ze světa stylem filosofie rovnováhy, nejsem si momentálně schopen představit jak by to mělo fungovat, protože si nejsem jistý jakým způsobem by se ventilovaly sexuální a jiné touhy člověka. Jaký má filosofie rovnováhy postoj třeba k ženám.

---