www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
Home | Profile | Register | Active Topics | Members | Search | FAQ
Username:
Password:
Save Password
Forgot your Password?

 All Forums
 Filosofie
 Libovolné téma
 člověk sociální vs predátor
 New Topic  Reply to Topic
 Printer Friendly
Next Page
Author Previous Topic Topic Next Topic
Page: of 4

neronis
Ultragrafoman

Czech Republic
2110 Posts

Posted - 05/10/2010 :  22:21:06  Show Profile  Reply with Quote
Jsem se teď díval na film Kramer vs Kramerová. Předtím jsem četl i knihu, tak mě zajímalo jakým způsobem takové aspergerové dítě reaguje na podobnou situaci v souvislosti s tím na co jsem už tady reagoval.

Až to někde najdu, tak sem doplním odkaz na teorii jakým způsobem se dá rozlišit sociální osobnosti od predátorů. Ve zkratce jde o to, že mají kognitivní procesy predátorů z principu obrácený pohled směrem k sobě, k vlastním potřebám. Zatímco sociální člověk je blíže opicím a jejich sociálním způsobům chování, predátoři jsou ptáci.

Viz http://www.youtube.com/watch?v=GIPr4mYy7Vo

Se způsobem, jakým reagujeme na své okolí, na opačné pohlaví atd. do značné míry souvisí způsob výchovy a modely chování, které jsme měli k dispozici jako děti. Obvykle jsou těmito modely rodiče, proto je v tomto film Kramer do jisté míry inspirativní.

Pokud to vezmeme nějak obecně, je v mezilidských vztazích obvykle dominantnější muž, který vyrůstal s mladšími sestrami. Více disciplinovaný muž, na kterého měl markantní vliv jeho otec a třeba pořádkumilovný muž v případě harmonického vztahu s jeho matkou. Jde o zjednodušené příklady, aby byla zezačátku jasná jakási obecná ilustrace o vlivu systematizování základních životních priorit, které si každý jedinec v dětství staví, a které si sebou nese do života.

Základní rozdělení bych tedy viděl následujícím způsobem. Vzhledem k tomu, že nemám příliš přesnou představu o vlivu sourozenců, omezím se pouze na úlohu otce/matky. Také si nejsem jistý jakým způsobem se něco podobného buduje u žen, protože jsem příliš ovlivněný jistými pudy...

Vliv otce reprezentuje vztah, který bude mít muž k jedincům mužského pohlaví. Ať už jde o přátele, rivalitu, známé, cizí vlivy.

Vliv matky reprezentuje vztah, který bude mít muž k jedincům ženského pohlaví. Ať už jde o partnerky, kamarádky atd.

Protože fungujeme v sociálním prostředí, je celá věc mnohem složitější. Zpravidla ale platí, že se k rodičům stavíme s jistou specifickou dávkou respektu/despektu, který je tak silný právě z důvodu, že se neustále opakuje. Jde o jeden z nejintenzivnějších vlivů, protože je i ve společnosti asociován právě s dotyčným subjektem, tedy s oním charakterem rodiče sdílí mj. i hodnocení společnosti, což má za následek intenzivnějšího vnímání různých charakterových prvků rodiče.


Jako příklad může posloužit rivalita mezi jedinci stejného pohlaví. Pokud jde o získání místá v hierarchii, je onen zájem a schopnost si získat ostatní, do jisté míry závislá na tom s jakou jistotou subjekt k záležitosti přistupuje a jak je asertivní vzhledem k vlastním nedostatkům.

Tento prvek je u člověka se sociálním způsobem uvažování do jisté míry závislý na tom jak se o něj otec staral v případě, kdy se necítil dobře/když se mu stala nějaká křivda/když se zranil. Pokud k němu otec vždy starostlivě přiskočil, je pravděpodobné, že se do subjektu tento prvek zakódoval jako potenciální spoluúčast okolí v případě, kdy se mu něco nepovede. Jeho očekávání od okolí je tak transformováno způsobem, že vnímá křivdu nebo oblížení od jedince stejného pohlaví jako útočný signál a neumí se k němu asertivně postavit. Vzhledem k sociálnímu způsobu uvažování není na podobný faktor chování ve svém životě připraven, a velmi pravděpodobně se bude fixovat na situace, které muzdánlivě dávají pocítit určitou sociální výhodu (bude zdůrazňovat svou dovednost, vzdělání, majetkovou situaci atd.).
Pokud jde o soužití s predátory (a úspěšné začlenění do jejich komunity), doporučoval bych, aby se v případě opakovaného projevování slabosti a selhání, choval jeho model chování (otec) tak, aby onen projev zesměšnil, aby se mu vysmál. Nikoli však povýšeně, protože jde o kladení důrazu na situaci jak se k ní subjekt staví, nikoli hodnocení osobnosti.

Naproti tomu se tento prvek u predátora projevuje způsobem, který mu svědčí a ujišťuje jej v tom, že v případě osobního selhání za ním někdo z komunity stojí. Tuto oddanost bude poté vyžadovat i preventivně a bude ji realizovat třeba tím, že bude vždy někdo z komunity terčem jeho osobní kritiky. Model chování má v tomto případě charakter příkladu. Jednoduše prezentací osobního postoje k určitým situacím, se takový subjekt učí, protože jednoduchým způsobem poznává jaký osobní postoj je pro něj ze sociálního hlediska výhodný. (nevnímá tolik priority druhých, vnímá především ty vlastní)
Pokud by mělo jít o začlenění do komunity složené výhradně ze sociálně vybavených osobností, dá se doporučit aby postoje ostatních nechápal jako osobní vyjádření, ale pouze jako společenský prvek (nejsou obvykle myšleny osobně, prezentují se tak aby nějak vypadaly, něco navodily). Teoreticky se to dá pro něj chápat tak, že sociální člověk ani v soukromí nevyjadřuje to co cítí způsobem jakým to cítí, ale způsobem, jakým se to naučil prezentovat. Tato forma komunikace je tak zautomatizovaná, že je podvědomá a stejnou práci, jakou dá predátorovi chovat se společensky aniž by prezentoval svoje charakterové odlišnosti a postoje, stejnou práci může dát sociálnímu vyjadřovat své osobní priority aniž by se prezentoval společensky. (ovšem "společensky" v závislosti na tom z jakého okruhu společnosti pochází, toto se v nestandardních podmínkách (rozuměj, v podmínkách, kde na to co si pomyslí ten druhý nebere velké ohledy) nějak transformuje, ale to už je na jiné téma.)


Jako příklad vztahu k ženám poslouží forma dominance při interakci s vlastní matkou. Tady platí, že pokud se ženský model chování k subjektu chová výhradně vstřícně a pomáhá mu vyhodnocovat veškeré priority, má tendenci se chovat ke své partnerce submisivně (až k oidipovskému komplexu). Pokud je vztah k matce rezervovaný až nepřátelský, má tendenci být ve vztahu dominantní.

Tato problematika bude mít svá specifika, ale ty jsou prozatím (alespoň mě) dost neznámé.

neronis
Ultragrafoman

Czech Republic
2110 Posts

Posted - 06/10/2010 :  07:37:53  Show Profile  Reply with Quote
Ještě mě napadla taková věc. Ve vztahu k náboženství tato logika trochu více odkrývá karty například směrem k tendenci začínat si něco s malými chlapečky. Aby se potvrdilo, že jde o zcela přirozený jev, budu uvažovat následujícím způsobem.
Křesťanství zdůrazňuje vztah otce. Protože duchovní reprezentuje otce a Bůh hraje otcovskou roli, musí se tato skutečnost nějakým způsobem projevit v určování priorit člověka při dospívání.

V případě sociálního člověka jde o bezvýhradné přijímání jakési dobroty od otce a pochopení. To znamená, že si tyto jeho vlastnosti projektuje do všech životních situací, což ve výsledku znamená, že vnímá všechny destruktivní signály (pohrdání, výsměch), jako útočné a neumí se k nim stavět asertivně (nenalézá v nich sympatii a tu si nedokáže korektně vysvětlit ani u ostatních jedinců). Je to dáno tím, že se při pohledu na bezchybnou autoritu otce, která je v každém případě dobrotivá, projektuje neustále do role malého chlapce, který má být především vstřícný tak jako je především vstřícný i jeho model chování. (respektive asi nepůjde o snahu být vstřícný, jako spíš o to, že bezvýhradnou vstřícnost od svého okolí očekává)

Když poté dojde k interakci, která je k němu emocionálně ofenzivní, nedokáže si s takovým stavem poradit a působí slabým dojmem. Jinými slovy, mužský model chování je za těchto okolností nejméně vhodnou cestou pro porozumění mezi sociálním člověkem a predátorem.


V případě predátorů je toto bezvýhradné přijímání dobroty vysvětlováno jeho podvědomí jako nejefektivnější postoj ve ve společnosti, protože se tak chová samotný Bůh. Pokud se predátor v takové roli dostane do sociálně dominantní pozice (např kněz), vidí v jedincích stejného pohlaví malé nevědomé chlapce, protože se to takto učil. Navíc se tak pod Božským vlivem skutečně chovají. Obliba v takovém postoji je potom tak silná, že si může získat i sexuální charakter.

Edited by - neronis on 06/10/2010 07:41:53
Go to Top of Page

µ???????
Aktivní uživatel

Czech Republic
295 Posts

Posted - 06/10/2010 :  15:36:20  Show Profile  Reply with Quote
> Křesťanství zdůrazňuje vztah otce. Protože duchovní reprezentuje otce a Bůh hraje otcovskou roli, musí se tato skutečnost nějakým způsobem projevit v určování priorit člověka při dospívání.

Tak tahle spekulace už si nezadá s "přemítáním" Míly Bažanta. Vztah otce a syna prosim, ale nedělej z toho svatou Dvojici. Někam se ti vytratil Duch svatý !? Ale jestli bys ho do té teorie dokázal také přibrat, tak o vlivu svaté Trojice na prznění chlapců si rád něco poslechnu.
Go to Top of Page

neronis
Ultragrafoman

Czech Republic
2110 Posts

Posted - 06/10/2010 :  16:42:57  Show Profile  Reply with Quote
Ona celá ta náboženská reprezentace pravděpodobně przní vývoj člověka jako takový. Představuju si to tak, že při emocionálním vyhodnocování si člověk za různé společenské postoje podvědomě dosazuje mj. určitou sexuální úlohu. Něco podobného si pravděpodobně myslel Freud, jenže ve společnosti to není pouze o tom s kým spát a o co si leštit péro, hormony na mozek člověka působí způsobem, který mj. definuje jeho sklony k prosazení vlastní DNA (respektive zachování obrannými mechanismy) a mnohdy je podmínkou bezrpoblémové realizace člověka prostý fakt, že si najde své místo ať už je jakékoliv.

Mentální pochody člověka se poté vnějším vlivům (víra, rivalita, sexuální touha,..) přizpůsobují takovým způsobem, jakým jim v danou chvíli dokáží porozumět. A vzhledem k tomu, že jedinec vychází z rodinného kruhu (nebo z prostředí, kde se s úlohami v rodině seznamuje), tyto vlivy si navzájem propojuje. Je to jako když rozevřeš dlaň ruky a chceš pohnout jenom jedním prstem, sousedící prsty se také pohnou.

Mozek není zcela přesný analytický nástroj a hormonální hladina může za případné asociativní zkreslení ještě více, protože na mozek působí v danou chvíli nedefinovanými touhami a očekáváním. Je to jako když malé děti vyrostou na pustém ostrově, s prázdnou hlavou můžou, řízeni pouze svými touhami, na to jak věci fungují přicházet v pubertě velmi komickým způsobem.

Pokud jde o prznění chlapců, to reprezentuje vztah člověka, který v tu chvíli má rád sám na sobě. Pokud se umělým vlivem křesťanství naučí mít rád chlapce uvnitř ostatních jedinců (protože se jako chlapci chovají), může se toto propojení vyvinout až v sexuální rozkoš. Problémem křesťanství totiž navíc je, že ženy neplní sexuální úlohu, nejsou v takové logice sexuálními objekty, ale posvátnými matkami, které přináší život. V tomto kontextu se mi zdá pravděpodobné, že je realizace sexuální dominance poměrně obtížná a malí chlapci k ní mají v tu chvíli asi nejblíž.
Go to Top of Page

Dalibor Grůza
Grafoman

Czech Republic
1678 Posts

Posted - 06/10/2010 :  19:28:09  Show Profile  Visit Dalibor Grůza's Homepage  Reply with Quote
Podle mne nezměníš výchovou slabého člověka v predátora a naopak predátora v slabého člověka, to je jako, kdyby jsi ve fyzice výchovou přesvědčoval gramové závaží, že má hmotnost tunu, nebo naopak, tunové závaží, že má hmotnost gram. Je možné pouze nastavit systém, který umožní co nejdokonalejší soužití slabých jedinců s predátory, o což se snažím ve své Filosofii rovnováhy.

(viz www.filosofierovnovahy.sweb.cz )

Edited by - Dalibor Grůza on 06/10/2010 19:32:41
Go to Top of Page

neronis
Ultragrafoman

Czech Republic
2110 Posts

Posted - 06/10/2010 :  20:21:36  Show Profile  Reply with Quote
Myslím si, že je takový člověk slabý právě tou výchovou. Je to jakoby to gramové závaží bylo kdysi tunovým. Jasně, jeho dispozice určují to, že cítí zvýšenou spoluúčast a očekávání od svého okolí, jenže to jsou jen nezpracované pudy, které se teoreticky dají transformovat. Jde o biologický obranný postoj člověka, který si ohledy na priority okolí svou roli ve společnosti "zaslouží". (aspoň tak si to vysvětluju) Protože společnost nesměřuje k tomu, že se budeme o každou kost rvát, ale právě k tomu, že budeme čímdál více spolupracovat.

Jedná se o přirozený důsledek stabilizované společnosti, která ve své hierarchii stagnuje, protože se její struktura nemění. (a osvědčený model se obvykle nemění) Tedy jakákoliv individuální anarchie je nežádoucí, ze společnosti vyloučena, ergo nejde o výhodný výchozí postoj. To je klíčový důvod k tomu proč si myslím, že si predátoři svou roli v naší společnosti zaslouží, protože mohou zajistit aby vývojově nestagnovala.

Totiž směr, jakým se člověk svými biologickými vlastnostmi vydal jistým způsobem svědčí o pouhém začátku, který má teoretický potenciál se vyvinout v něco mnohem komplexnějšího. Otázka zní v co, jenže to se posilováním jeho základních instinktů (spoluúčast, očekávání) nikdy nedozvíme, protože tyto prvky mohou v mezilidských vztazích nabobtnat a zadupat vše ostatní.

Nemyslím si, že pokud je dospělý člověk už obroušen a zůstal jako "slabý", že s tím má možnost něco udělat, protože mnohé jeho postoje jsou až příliš pevně zakořeněné. Ale časem by se lidé mohli naučit své potomky vychovávat tak, aby se neprojevovali autisticky (i když budou stále těmito vlastnostmi disponovat).

Ovšem základní problém vidím v predátorech, protože jejich mentalita není příliš flexibilní a z pozorování docházím ke stále pevnějšímu přesvědčení, že by měli zůstat sami sebou a spíš ti ostatní by se měli přizpůsobit (respektive by si měli jejich chování dokázat vysvětlit). I když těžko říct, možná že tendence k zaujímání nejvýhodnějšího postoje za každou cenu bude někdy i pro ně přežitek, jako autismus dnes pro sociálního člověka.

Pokud jde potom o odstraňování určitých nepříjemných důsledků ze světa stylem filosofie rovnováhy, nejsem si momentálně schopen představit jak by to mělo fungovat, protože si nejsem jistý jakým způsobem by se ventilovaly sexuální a jiné touhy člověka. Jaký má filosofie rovnováhy postoj třeba k ženám.
Go to Top of Page

Dalibor Grůza
Grafoman

Czech Republic
1678 Posts

Posted - 07/10/2010 :  13:30:42  Show Profile  Visit Dalibor Grůza's Homepage  Reply with Quote
quote:
Originally posted by neronis

Myslím si, že je takový člověk slabý právě tou výchovou. Je to jakoby to gramové závaží bylo kdysi tunovým. Jasně, jeho dispozice určují to, že cítí zvýšenou spoluúčast a očekávání od svého okolí, jenže to jsou jen nezpracované pudy, které se teoreticky dají transformovat. Jde o biologický obranný postoj člověka, který si ohledy na priority okolí svou roli ve společnosti "zaslouží". (aspoň tak si to vysvětluju) Protože společnost nesměřuje k tomu, že se budeme o každou kost rvát, ale právě k tomu, že budeme čímdál více spolupracovat.

Jedná se o přirozený důsledek stabilizované společnosti, která ve své hierarchii stagnuje, protože se její struktura nemění. (a osvědčený model se obvykle nemění) Tedy jakákoliv individuální anarchie je nežádoucí, ze společnosti vyloučena, ergo nejde o výhodný výchozí postoj. To je klíčový důvod k tomu proč si myslím, že si predátoři svou roli v naší společnosti zaslouží, protože mohou zajistit aby vývojově nestagnovala.

Totiž směr, jakým se člověk svými biologickými vlastnostmi vydal jistým způsobem svědčí o pouhém začátku, který má teoretický potenciál se vyvinout v něco mnohem komplexnějšího. Otázka zní v co, jenže to se posilováním jeho základních instinktů (spoluúčast, očekávání) nikdy nedozvíme, protože tyto prvky mohou v mezilidských vztazích nabobtnat a zadupat vše ostatní.

Nemyslím si, že pokud je dospělý člověk už obroušen a zůstal jako "slabý", že s tím má možnost něco udělat, protože mnohé jeho postoje jsou až příliš pevně zakořeněné. Ale časem by se lidé mohli naučit své potomky vychovávat tak, aby se neprojevovali autisticky (i když budou stále těmito vlastnostmi disponovat).

Ovšem základní problém vidím v predátorech, protože jejich mentalita není příliš flexibilní a z pozorování docházím ke stále pevnějšímu přesvědčení, že by měli zůstat sami sebou a spíš ti ostatní by se měli přizpůsobit (respektive by si měli jejich chování dokázat vysvětlit). I když těžko říct, možná že tendence k zaujímání nejvýhodnějšího postoje za každou cenu bude někdy i pro ně přežitek, jako autismus dnes pro sociálního člověka.

Pokud jde potom o odstraňování určitých nepříjemných důsledků ze světa stylem filosofie rovnováhy, nejsem si momentálně schopen představit jak by to mělo fungovat, protože si nejsem jistý jakým způsobem by se ventilovaly sexuální a jiné touhy člověka. Jaký má filosofie rovnováhy postoj třeba k ženám.



Evoluce nebere podle mne v ideálním případě predátorům sílu ale pouze útočnost (agresivitu), tak se i silný predátor v souladu s evolucí může stát stále více altruistický, altruismus je základem mé Filosofie rovnováhy, a to jak pro predátory tak pro jejich kořist.

(viz www.filosofierovnovahy.sweb.cz )

Edited by - Dalibor Grůza on 08/10/2010 13:44:01
Go to Top of Page

neronis
Ultragrafoman

Czech Republic
2110 Posts

Posted - 07/10/2010 :  19:52:07  Show Profile  Reply with Quote
http://www.youtube.com/watch?v=YOPU3PdQSyw
Go to Top of Page

neronis
Ultragrafoman

Czech Republic
2110 Posts

Posted - 07/10/2010 :  20:21:48  Show Profile  Reply with Quote
Mentalita predátorů je závislá více na kortizolu, ten jim umožňuje vnímat společenskou "trapnost". Pokud je v podobné situaci asperger, je pro něj podobný pocit devastující, protože se nedokáže s takovým pocitem vyrovnat. Je to dáno tím, že se tento pocit kříží a zintenzivňuje faktor, kdy v očích aspergera spolu lidé navzájem jednají jako s kusem hadru, i když to ze situace nevyplývá.

Je to jako když někdo přijde do nového kolektivu, o němž si předem vytvoří určité předpoklady. Ty předpoklady jsou přiživovány společenským vlivem, postavením v hierarchii, úrovni dovedností, potenciálem do budoucna, jinými druhy významu (materiální, estetický atd). No a pakliže s takovým předpokladem přistoupí asperger k predátorovi, ten svou roli vnímá přirozeně jinak. Více jako osobní individuální vítězství a kolektiv si jednoho po druhém odděluje od jejich společenské role (no jo, ředitelka a ty kozy). Nemá tendenci člověku jeho postavení ponechávat jako projev úcty.

No a mechanismus uvažování predátora asperger ale nezná. Proto když k němu predátor začne mluvit velmi osobně, a třeba povýšeně, může to chápat jako projev neúcty, ale spíše to také pochopí jako vlastní selhání. (něco dělám špatně, když se ke mě tak chová, ale nevím co)

Tento pocit je u aspergera na denním pořádku a svým charakterem dost připomíná pocit trapnosti u predátorů. Z toho důvodu je při neustálé a intenzivní podobné konfrontaci mozek nucen tento mechanismus deaktivovat (utlumit), aby jedinci umožňil s okolím vycházet. Jde o racionalizaci, protože je z pozorování jasné, že se s podobnou interakcí ostatní jedinci vyrovnávají.

Tento pocit však na sebe váže celou škálu schopností orientace ve společnosti na bázi kortizolu. Protože se asperger nedokáže cítit trapně, chybí mu celá škála vlastností, které dokáže bezproblémů vnímat predátor, a protože je (podle mě) tento mechanismus zodpovědný za produkci kortizolu, aspergerovi zůstává jedinný hormonální nástroj k dispozici a tím je testosteron.

Kvůli zvýšenému vlivu testosteronu na jeho emocionální výbavu je neustále pasivně agresivní a řekl bych, že v jádru mnohem agresivnější než predátor. Avšak v těchto projevech mu brání ohledy a sociální dezorientace, která je popsána výše. Také to vysvětluje zvláštní oblibu v různých činnostech, jež jsou na testosteronu přímo závislé (bezbřehé dodržování nesmyslných pravidel atd).
Go to Top of Page

Dalibor Grůza
Grafoman

Czech Republic
1678 Posts

Posted - 07/10/2010 :  22:05:26  Show Profile  Visit Dalibor Grůza's Homepage  Reply with Quote
quote:
Originally posted by neronis

Mentalita predátorů je závislá více na kortizolu, ten jim umožňuje vnímat společenskou "trapnost". Pokud je v podobné situaci asperger, je pro něj podobný pocit devastující, protože se nedokáže s takovým pocitem vyrovnat. Je to dáno tím, že se tento pocit kříží a zintenzivňuje faktor, kdy v očích aspergera spolu lidé navzájem jednají jako s kusem hadru, i když to ze situace nevyplývá.

Je to jako když někdo přijde do nového kolektivu, o němž si předem vytvoří určité předpoklady. Ty předpoklady jsou přiživovány společenským vlivem, postavením v hierarchii, úrovni dovedností, potenciálem do budoucna, jinými druhy významu (materiální, estetický atd). No a pakliže s takovým předpokladem přistoupí asperger k predátorovi, ten svou roli vnímá přirozeně jinak. Více jako osobní individuální vítězství a kolektiv si jednoho po druhém odděluje od jejich společenské role (no jo, ředitelka a ty kozy). Nemá tendenci člověku jeho postavení ponechávat jako projev úcty.

No a mechanismus uvažování predátora asperger ale nezná. Proto když k němu predátor začne mluvit velmi osobně, a třeba povýšeně, může to chápat jako projev neúcty, ale spíše to také pochopí jako vlastní selhání. (něco dělám špatně, když se ke mě tak chová, ale nevím co)

Tento pocit je u aspergera na denním pořádku a svým charakterem dost připomíná pocit trapnosti u predátorů. Z toho důvodu je při neustálé a intenzivní podobné konfrontaci mozek nucen tento mechanismus deaktivovat (utlumit), aby jedinci umožňil s okolím vycházet. Jde o racionalizaci, protože je z pozorování jasné, že se s podobnou interakcí ostatní jedinci vyrovnávají.

Tento pocit však na sebe váže celou škálu schopností orientace ve společnosti na bázi kortizolu. Protože se asperger nedokáže cítit trapně, chybí mu celá škála vlastností, které dokáže bezproblémů vnímat predátor, a protože je (podle mě) tento mechanismus zodpovědný za produkci kortizolu, aspergerovi zůstává jedinný hormonální nástroj k dispozici a tím je testosteron.

Kvůli zvýšenému vlivu testosteronu na jeho emocionální výbavu je neustále pasivně agresivní a řekl bych, že v jádru mnohem agresivnější než predátor. Avšak v těchto projevech mu brání ohledy a sociální dezorientace, která je popsána výše. Také to vysvětluje zvláštní oblibu v různých činnostech, jež jsou na testosteronu přímo závislé (bezbřehé dodržování nesmyslných pravidel atd).



Predátor je v přírodě dravec, zejména masožravec, který sice je tělesně silnější, ale sám před sebou a před ostatními si velice těžko může odůvodnit své zabijácké chování. Má Filosofie rovnováhy, i když se ti na první pohled může zdát trapná, však představuje cestu i pro dravce, jak skutečně nikoliv pouze zdánlivě ospravedlnit zabijácké chování dravce tím, že stanoví obecná pravidla a příklady ze života, jak by dravci měli zabíjet jen v opravdu nezbytně nutném rozsahu. Síla podle tebe pasivní agresivita mne jako slabého jedince-kořisti dravců spočívající v mé Filosofie rovnováhy je v tom, že umožňuje i dravcům přijmout sebe sama jako dravce-zabijáky, a žít s opravdu čistým svědomím vůči jejich kořisti a slabým jedincům-kořisti poskytuje co možná nejdelší, nejdůstojnější a nejšťastnější život a co možná nejméně tělesně a duševně bolestivou smrt ve vztahu vůči dravcům.

Sám pak musíš posoudit, zda jsou tyto myšlenky trapné, nebo spíše jde o normativní sílu spravedlnosti v přírodě, která předurčuje naši budoucnost a kterou jsi ty charakterizoval jako pasivně agresivní.

Ještě bych chtěl dodat, že Filosofie rovnováhy uznává dravost a dravce, zejména masožravce jako nezbytné a prospěšné pro společnost v přírodě, ale pouze v případě, že dochází k zabíjení pouze v naprosto nezbytném rozsahu.

(viz www.filosofierovnovahy.sweb.cz )

Edited by - Dalibor Grůza on 07/10/2010 22:18:04
Go to Top of Page

neronis
Ultragrafoman

Czech Republic
2110 Posts

Posted - 08/10/2010 :  14:02:45  Show Profile  Reply with Quote
Ten korzizol je spíš příklad, zatím se celkem marně snažím někde najít nějaký seznam hormonů, které na mozek působí a jak. Pomocí toho by se dalo z reakcí lidí vypozorovat k jakému druhu chování a v jaké situaci se onen hormon váže.

Myslím si totiž, že lidé nepřemýšlejí v pravém slova smyslu, ale pouze vyhodnocují stavy, které jim při určité konstelaci uvolní v mozku určitý hormonální koktejl, na základě něhož se nějak "cítí" nebo získají určité psychické rozpoložení, a poté jej následují svými myšlenkami.

Jako když vyleješ na houbu červenou a zelenou vodu. Uvnitř vznikne určitý mix, takže když houbu zmáčkneš, uvidíš výslednou barvu.

Myslím si, že z tohoto efektu těží psychiatrie, která s podobnými koktejly aktivně pracuje, ale já si myslím, že je možné jejich produkci řídit mozkem jako takovým, určitou výchovou, která navíc zajistí, že se ony hormony nebudou projevovat tak neurčitě (člověk něco chce udělat, ale neví přesně co, tak ve výsledku udělá opak, to se změní v tendenci, a přijde o část své mentální výbavy).

Možná se mi podaří někde vypátrat nějakého Mengeleho, který s tím experimentoval, ale jeto každopádně jen teorie, nemělo to znamenat, že bych k filosofii rovnováhy cítil něco specifického.

Edited by - neronis on 08/10/2010 14:06:35
Go to Top of Page

Dalibor Grůza
Grafoman

Czech Republic
1678 Posts

Posted - 08/10/2010 :  19:19:38  Show Profile  Visit Dalibor Grůza's Homepage  Reply with Quote
quote:
Originally posted by neronis

Myslím si, že je takový člověk slabý právě tou výchovou. Je to jakoby to gramové závaží bylo kdysi tunovým. Jasně, jeho dispozice určují to, že cítí zvýšenou spoluúčast a očekávání od svého okolí, jenže to jsou jen nezpracované pudy, které se teoreticky dají transformovat. Jde o biologický obranný postoj člověka, který si ohledy na priority okolí svou roli ve společnosti "zaslouží". (aspoň tak si to vysvětluju) Protože společnost nesměřuje k tomu, že se budeme o každou kost rvát, ale právě k tomu, že budeme čímdál více spolupracovat.

Jedná se o přirozený důsledek stabilizované společnosti, která ve své hierarchii stagnuje, protože se její struktura nemění. (a osvědčený model se obvykle nemění) Tedy jakákoliv individuální anarchie je nežádoucí, ze společnosti vyloučena, ergo nejde o výhodný výchozí postoj. To je klíčový důvod k tomu proč si myslím, že si predátoři svou roli v naší společnosti zaslouží, protože mohou zajistit aby vývojově nestagnovala.

Totiž směr, jakým se člověk svými biologickými vlastnostmi vydal jistým způsobem svědčí o pouhém začátku, který má teoretický potenciál se vyvinout v něco mnohem komplexnějšího. Otázka zní v co, jenže to se posilováním jeho základních instinktů (spoluúčast, očekávání) nikdy nedozvíme, protože tyto prvky mohou v mezilidských vztazích nabobtnat a zadupat vše ostatní.

Nemyslím si, že pokud je dospělý člověk už obroušen a zůstal jako "slabý", že s tím má možnost něco udělat, protože mnohé jeho postoje jsou až příliš pevně zakořeněné. Ale časem by se lidé mohli naučit své potomky vychovávat tak, aby se neprojevovali autisticky (i když budou stále těmito vlastnostmi disponovat).

Ovšem základní problém vidím v predátorech, protože jejich mentalita není příliš flexibilní a z pozorování docházím ke stále pevnějšímu přesvědčení, že by měli zůstat sami sebou a spíš ti ostatní by se měli přizpůsobit (respektive by si měli jejich chování dokázat vysvětlit). I když těžko říct, možná že tendence k zaujímání nejvýhodnějšího postoje za každou cenu bude někdy i pro ně přežitek, jako autismus dnes pro sociálního člověka.

Pokud jde potom o odstraňování určitých nepříjemných důsledků ze světa stylem filosofie rovnováhy, nejsem si momentálně schopen představit jak by to mělo fungovat, protože si nejsem jistý jakým způsobem by se ventilovaly sexuální a jiné touhy člověka. Jaký má filosofie rovnováhy postoj třeba k ženám.



Na ženy se Filosofie rovnováhy zřejmě dívá jako na nástroj smrti (Ďábla) a zároveň jako na slabší pohlaví, které je třeba chránit.

(viz www.filosofierovnovahy.sweb.cz )

Edited by - Dalibor Grůza on 09/10/2010 13:01:14
Go to Top of Page

neronis
Ultragrafoman

Czech Republic
2110 Posts

Posted - 08/10/2010 :  21:21:58  Show Profile  Reply with Quote
http://www.youtube.com/watch?v=0kdD5Tag1q4
Go to Top of Page

neronis
Ultragrafoman

Czech Republic
2110 Posts

Posted - 09/10/2010 :  13:50:44  Show Profile  Reply with Quote
Na ženy se Filosofie rovnováhy zřejmě dívá jako na nástroj smrti (Ďábla) a zároveň jako na slabší pohlaví, které je třeba chránit.

Dalibore, takže asperger se vztahem k ženám, kdy jsou pro něj nástrojem smrti. Smrt v tomto případě reprezentuje aspergerovu bezbrannost. Tedy vlestní hodnoty jsou vytvářeny tak aby zohledňovaly stav, kdy se subjekt ocitá výhradně v pozici, kdy pouze rozhoduje a nesmí se za žádných okolností cítit společensky bezbranný.

V kombinaci s represivními nástroji jako je protekce, loajalita, to potom může vypadat takto (Hitler byl taky asperger):

http://www.youtube.com/watch?v=NTntNaQy_5I&feature=related

Edited by - neronis on 09/10/2010 13:51:39
Go to Top of Page

Miloslav Bažant
Ultragrafoman

Czech Republic
6254 Posts

Posted - 12/10/2010 :  09:24:04  Show Profile  Visit Miloslav Bažant's Homepage  Reply with Quote
Predátor versus člověk sociální? Nejrpve je třeba oba tyto stavy přesně definovat.Pokud se o to pokusíte, zjistíte že to vůbec není možné, že jedno i druhé v člověku je.
Vzpomeňte si na školní léta.V každé třídě byli silnější a slabší jedinci a v každé třídě byl nějaký otloukánek,čili nejslabší jedinec snažící se zavděčit všem a tím se chránit,čili člověk sociální.Stačilo však,aby do kolektivu vstoupil ještě slabší jedinec a co se nestalo? S toho dříve sociálního jedince se stal vzhledem k tomu novému největší predátor.Stačilo aby do kolektivu vstoupil dominantní predátor a dřívějších predátorů se stávali jedinci sociální. Ono je to pánové vše o schopnostech a využívání schopností ve prospěch svého já a o jejich vzájemném poměru v dané společnosti.Mám li schopnosti vyšší než ostatní jedinci v kolektivu,stávám se predátorem a svou pozici si upevňuji využitím schopností. Jsem li schopnostmi slabší, pak se stávám jedincem sociálním, snažícím se ostatní sdružovat a tím zesílit jejich výsledný stav schopností.Podaří li mně to,pak se skupina dokáže predátorovi bránit,čili využít sdružených schopností ve prospěch svého já.Ve výsledku vzniká skupina predátorů a vzhledem k této skupině vznikne u predátora nutnost stát se člověkem sociálním,čili spojit se s kolektivem a přistoupit na pravidla kolektivu.

Sláva
Go to Top of Page

neronis
Ultragrafoman

Czech Republic
2110 Posts

Posted - 12/10/2010 :  15:56:21  Show Profile  Reply with Quote
Co se snažím tím rozdílem říct není fakt jak se tyto druhy lidí projevují, ale spíš se snažím rozlišit to co je skutečně rozdílné, a to je vnímání.

Je jasné, že způsob vnímání nepřímo vede k určitému specifickému způsobu chování, ale je podle mě nesmysl klasifikovat to tak, že "predátor" má tendenci se chovat dominantně. Ono to tak nutně nemusí být a v mnoha případech tomu ani tak není.

Ona hierarchie je vystavěna na mnoha zákonitostech a rozdíl mezi vnímáním bych neviděl ve schopnostech (rozuměj- v prvcích, které používá, i když jsou v nich rozdíly patrné) jak se v této hierarchii uplatnit, ale spočívá spíš v prvcích, které při budování své pozice ve společnosti subjekt zohledňuje. Celá věc se tak mnohem více komplikuje, protože už nejde jen o to kdo je "silný" nebo "slabý", protože ony silné stránky člověka se mohou projevovat například v místech, kde se subjekt snaží od vlastních slabých stránek pouze odvést pozornost. Nebo slabé stránky mohou být zase evokovány z toho důvodu, že se člověk cítí za někoho trapně nebo je mu ho jenom líto.

Onen hormonální vliv na náš mozek je tak komplexní a cesty k zabránění produkce hormonů do nežádoucích mozkových center, si vytváříme tak rafinovaně, že jsme společenskou a intelektuální evolucí dospěli do stádia, kdy poměrně spolehlivě určujeme co je "silné" nebo "slabé", "dobré" nebo "špatné" z toho důvodu, abychom neevokovali neakceptovatelný pocit uvnitř vlastní hlavy. Také z toho důvodu se obvykle různé přístupy jako náboženství a tak liší, a také z toho důvodu je bráníme hlava nehlava.

Nicméně fakt může být takový, že ony projevy a definicem mohou být pouhým výsledkem co nejakceptovatelnějšího kompromisu, což nás může vést ke generalizaci mnohých lidských vlastností a tím i jejich přehlížení. I když je fakt, že pro normálního člověka je toto patrně nezbytné, ale když už se někdo psychologii nebo nějaké podobné analytické činnosti věnuje, měl by o těchto věcech myslím něco vědět.

Zdroj:
http://www.southparkonline.eu/a10-seria/a10x12/

Edited by - neronis on 12/10/2010 15:58:15
Go to Top of Page
Page: of 4 Previous Topic Topic Next Topic  
Next Page
 New Topic  Reply to Topic
 Printer Friendly
Jump To:
www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum © (c) 2009 webmaster Go To Top Of Page
Snitz Forums 2000