| Author |
 Topic  |
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
 Posted - 22/02/2010 : 12:47:55
|
Základem každého, tedy i filosofického bádání jsou otázky.Tam kde je otázka, je i hledání a nalézání odpovědí na ně.V tomto topicu by každý z nás mohl položit otázku,na kterou by chtěl poznat odpověď, nebo na kterou si myslí, že odpověď zná a chtěl by toto konfrontovat s názorem ostatních. Touto cestou bychom mohl dojít všichni ve svém poznání dále.
S dovolením bych začal tou nejzákladnější otázkou i když nějaké názory na toto zde již zaazněly.
Jaký je základní smysl života?
Toto je možno rozdělit do dvou základních skupin odpovědí, čili jaký je základní smysl všeho života a jaký je základní smysl života jedince,čili každého z nás.Vím, že toto je ve skutečnosti ta nejtěžší otázka,kterou si člověk může položit.Nejlépe by dle mého názoru bylo,nejdříve odpovídat dle své uznané pravdy,či názoru.
Příklad: život je zde proto,že byl stvořen bohem a naplňuje se tím jeho vůle. Toto by mohla být odpověď věřícího,ale názory jsou různé.Potom bychom mohli každý ten názor analyzovat a posoudit.
Dle mého názoru by toto mohlo být dost zajímavé a mohli bychom dojít i k vzájemnému pochopení. Nuž, máte li chuť, tak do toho.
MB |
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 22/02/2010 : 20:43:48
|
Ať už si pod otázkou po "smyslu života" představujeme cokoli, pravděpodobně se většina představ shodne na podobnosti s formulací "nějak dojít k němčemu" (Byť by to mělo zahrnovat nebo výhradně znamenat "jít správným způsobem po správné cestě".)
Nějak dojít k něčemu - je podle mě základním stavebním kamenem otázky po smyslu života. K čemu máme dojít? Co je obsahem odpovědi na danou otáku? Nejdříve je třeba si vyjasnit samotnou pobídku položení otázky po smyslu. Proč klást otázku po smyslu a nehodit ji za hlavu? Protože nemáme na výběr - otázku po smyslu si neklademe, otázka po smyslu se vnucuje. Každý člověk je uzavřen ve volbě či jiným slovem v chtění. Člověk nemůže nevolit, nechtít - i nechtění musí nejprve chtít.
Položení otázky po smyslu je naléhavost odkládané otázky po volbě či chtění.
Co na ní však odpovědět? Vždyť není možné odpovědět nic jiného než dobro. Nic lepšího si člověk za smysl života zvolit nemůže. Co rozumět pod slovem dobro? Prázdný výraz bez obsahu? Výraz s tím i oním i tamtím významem? Dobro jakožto smysl života uzná každý člověk. Co zaň však dosadí?
Jsem přesvědčen, že toto slovo v každém okamžiku u každého člověka nabývá vždy jasného a určitého významu. Podoba významu se mění, avšak zamýšlený důsledek pro člověka zůstává týž: trvalá blaženost. |
 |
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 23/02/2010 : 00:54:11
|
Smyslem života není trvalá blaženost. to je jen iluze, po kterém každý jednotlivec touží; ale k ničemu nevede.
smyslem života pro lidstvo jako celek je stále znovu se rodit a rozmnožovat. smyslem života pro ten celek je vynalézat, tvořit, zkoumat a bádat. smyslem života je posunout se dál, z jednoho místa na druhé - ano, je to posunutí ,,odněkud někam", ale musí být vidět výsledky.
smyslem života pro jednotlivce může být takřka cokoliv. může to být pracovní úspěch a může to být rodina, může to být touha po zviditelnění a může to být dítě. vždycky se najde nějaká zdánlivě malichrná věc, která naplňuje život toho jednotlivce, ať už má IQ 110 nebo 150. ale tohle nelze brát v potaz.
důležité je že se musíme jako lidstvo posunout někam vpřed. nemyslím si že je to jen můj názor. |
|
|
|
Andy1
Nový uživatel
12 Posts |
Posted - 23/02/2010 : 02:34:04
|
| Z toho mála, co jsem o smyslu lidského života stačil pochopit mi nejjasněji vystupují chvíle, momenty, kdy druhému člověku dokáži bez toho, abych se přemáhal a nutil, udělat radost. Dle mého je smyslem života přirozenost, kterou se snažíme všichni nalézt a naplnit jí svůj život. Existují však různé projevy přirozenosti a jelikož to o co usilujeme je subjektivní vjem vlastní přirozenosti, svobody a nespoutanosti liší se člověk od člověka. Dle mého je smyslem života nalézt takovou životní přirozenost, která zároveň vždy obohacuje i druhé. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 23/02/2010 : 08:35:37
|
Zatím nebudu reagovat,ale poznal jsem, že je třeba otázku doplnit.
Otázka tedy zní co je smysl a co je cena života. Jak vidím, toto se hodně mezi sebou plete.
AXel, jsi dle mého názoru hodně blízko odpovědi,ale máš v tom také tu odpověď na cenu života,což je otázka jiná.
Skus se zeptat."Proč vznikl na Zemi život?" To je dle mého názoru otázka směřuící k poznání skutečného smyslu života.
MB |
|
|
|
Andy1
Nový uživatel
12 Posts |
Posted - 23/02/2010 : 09:18:46
|
Kdysi dávno bylo na zemi velké moře plné malých organismů, nějakých prvoků. Zcela jistě můžeme říci, že žili své plnohodnotné životy, které směřovaly postupně k tomu, aby vznikly větší organismy. Tyto prvoci neuvažovali nad tím proč vznikli, neměli na to nástroj a pouze žili. Rovněž neuvažovali nad tím v co se vyvinou, nebo v co by se měli vyvinout. Obrazně řečeno přijali svou existenci jako fakt a činili to, co bylo jejich přirozeností. Aniž by kdy získali odpověď na otázku "Proč vznikli?" byli jedním z článků řetězu vývoje života na zemi. Takto běžel život klidně dál po stamilióny let, až přišel člověk, který má aparát k tomu klást si otázky "Jak?" a "Proč?". Odpovědi na otázky "Jak" mu umožňují pochopit mechanismy, kterými se svět řídí a lépe v něm přežít.
Odpověď na otázku "Proč?" člověk začal hledat v momentě, kdy si uvědomil svou bolest. Zvíře, bolí-li ho něco si tuto otázku neklade, nemá k tomu aparát a pouze bolest přetrpí a bude se ji snažit odstranit. Člověk naproti tomu, jelikož reflektuje sám sebe jako existujícího a stvořeného. Dítě reflektuje samo sebe jako narozené z rodičů. Teolog reflektuje sama sabe jako stvořeného Bohem. Dítě i Teolog se pocítí-li bolest začnou ptát svých tvůrců: "Proč?" Otázka po životě, proč vznikl pramení vždy z nějaké nelibosti, bolesti, kterou chápeme jako nespravedlnost, když jsme přece nic neudělali. Jako trest za něco, za co nemůžeme. Malé dítě utíká a zakopne, upadne a rozbije si koleno. Pocítí silnou bolest a vnímá ji jako trest za něco, co nemohlo ovlivnit. Chtělo se přeci jen radostně proběhnout, ale pak bum zaškobrtlo a nabilo si. Začne brečet a ptát se toho, kdo jej stvořil. "Proč, mě to bolí?"
Tolik k otázce "Proč vznikl život?" Ptáme-li se takto, Život nás stále ještě bolí. Bolí nás proto, že v něm zakopáváme a rozbíjíme si koleno. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 23/02/2010 : 09:42:38
|
Andy, Výborně.
Na planetě vznikly podmínky pro vznik života a díky tomu život vznikl, protože nemohl nevzniknout. Spojí li se spermie v vajíčkem, vzniká nový život protože nemůže nevzniknout. Jsou pro to dány podmínky. Ptáme li se na smysl života, měli bychom vycházet právě s toho, že vznikl a je proto, že jsou k tomu dány podmínky a zaniká, zaniknou li pro život podmínky.To platí pro planetu i posledního tvora. Nic jiného zde není.Ptáme li se na jakýsi vyšší smysl života,pak již hledáme to co najít chceme a najdeme to i když to není.Kdyby se se Zemí setkal velký ateroid a došlo ke zničení podmínek pro život, mohli bychom se ptát jaký je smysl toho asteroidu a zničení života. Prostě vznikly podmínky pro setkání se Zemí a jiný smysl v tom prostě není. Žiji proto,že jsem byl počat, že jsem se narodil a že přetrvávají podmínky pro existenci mého života.Punktum. Ostatní je o ceně života.
MB |
|
|
|
Andy1
Nový uživatel
12 Posts |
Posted - 23/02/2010 : 10:12:35
|
MB,
toto chápání života je chápání života vně jeho samého nositele, který sám na sebe a na svět, ve kterém žije nahlíží z vnějšku. Smyslem života je však nalézt život uvnitř sama sebe. Nebýt něčím, pro nějž je život odrazem života ve vlastním zrdcadle, ale někým, kdo jej žije. Život má svou cenu, je-li opravdu žitý a tyto chvíle jsou důležité, nikoliv chvíle, kdy život vidíme a chápeme jako něco cizího a něco, co je v představách zničeno asteroidem. Ano toto jsou všechno odpovědi na otázky "Proč?", když nás život bolí. Filosofa život bolí natolik, že na ně nepřestane hledat odpovědi, ale cílem života není nalézt odpověď na otázku "Proč?", to nedokáže nikdo a dost možná správná odpověď ani neexistuje. Existují pouze odpovědi na otázky "Jak?". "Proč žijeme?" ve svém nejhlubším smyslu, je jen automatická reakce na bolest, kdy zapochybujeme nad tím, chceme-li takto žít, když jsme trestáni za něco, za co nemůžeme.
Cenu života člověk nemůže stanovit, jelikož není jeho tvůrcem. Pochopí ji teprve tehdy, má-li děti. Potom zjistí, že je nekonečná, že kdyby ji chtěl uzavřít o nějakých hranic, vždy je sama překročí.
Budeme-li uvažovat o ceně života takto, potom je třeba hledat způsob, který bude respektovat takto silné vnímání hodnoty života každého z nás a budeme hledat společnou platformu pro společný život, tak abychom všichni společně mohli zakusit onu hodnotu života. Tak, aby byl dán prostor a možnost každému živému tvorovi nalézt jej. Je to jako otevřít mu cestu domů, kdy se jemu samotnému odhali podstata jeho samotného, jelikož každý z nás je životem. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 23/02/2010 : 10:32:49
|
Andy 1
Souhlas,ale údiv. Pěkně jsi to zamotal. Ona ta cena života je cosi jiného, než smysl života a já jsem odpovídal na otázku smyslu života.
Za smysl života by mohlo být považováno to o čem píšeš a c jsem zde definoval již mnohokrát. (Zivota zčíná vjemem nepříjemna a celý je zsvěcen hledání stavu plus, čili příjemna. Nic jiného po celý život žádný živý tvor nedělá, jen to má mnoho podob. Ve výsledku se však nejedná o smysl života,ale jsou toto důsledky daných podmínek.Život vzniká i zaniká jako důsledek podmínek a končí zánikem podmínek. Jakýsi smysl tohoto zde zcela chybí. Jaký je smysl toho,že se čtverec nad přeponou u pravoúhlého trojůhelníku rovná součtu čtverců na odvěsnami? Smysl zde není,ale podmínky pro toto ano.
Jinak je tomu s otázkou ceny života,protože tato je posuzována k konkrétního subjektu.Život člověka má pro život bakterie cenu v tom, že se bakterie může v organismu člověka množit a dosáhnout stavu plus. Takže vzhůru k poznávání hodnot ceny života. Zde je mnoho co říci na rozdíl od smyslu života, kde ničeho není,pokud ovšem zde není víra , hospodář a stvořitel,čili bytí vně a nade vším z jehož pohledu by vše konkrétní smysl mělo,co by ovlivňoval a tvořil dle svého záměru.TO by však mohl posoudit pouze on a nikoliv my lidé. My si to můžeme pouze vymýšlet, obhajovat a popírat.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 23/02/2010 : 14:20:17
|
quote:
Originally posted by axel01
Smyslem života není trvalá blaženost. to je jen iluze, po kterém každý jednotlivec touží; ale k ničemu nevede.
smyslem života pro lidstvo jako celek je stále znovu se rodit a rozmnožovat. smyslem života pro ten celek je vynalézat, tvořit, zkoumat a bádat. smyslem života je posunout se dál, z jednoho místa na druhé - ano, je to posunutí ,,odněkud někam", ale musí být vidět výsledky.
smyslem života pro jednotlivce může být takřka cokoliv. může to být pracovní úspěch a může to být rodina, může to být touha po zviditelnění a může to být dítě. vždycky se najde nějaká zdánlivě malichrná věc, která naplňuje život toho jednotlivce, ať už má IQ 110 nebo 150. ale tohle nelze brát v potaz.
důležité je že se musíme jako lidstvo posunout někam vpřed. nemyslím si že je to jen můj názor.
Alex, prezentuješ v podstatě opačný pohled na to jakým směrem by se měl člověk ubírat.
Podle mě nelze upřít nikomu jistou dávku touhy po vlastní blaženosti, která se projektuje do jeho chování tím způsobem, že může i takovou obecnou perspektivu "dostat všechno dál", ve snaze po dosažení vlastní blaženosti, neustále obětovávat.
Nicméně bez takového dílčího zadostiučinění nemůže existovat ani vůle po tom aby se lidé posunovali vpřed. Protože by onen posun vpřed kromě toho, že by vše fungovalo jak má, neměl pro člověka žádné osobní zadostiučinění.
Dílčím prvkem rozmnožování u člověka je snaha o zachování jeho vlastních genů. Dílčím prvkem pro předání znalostí u člověka je snaha o předání něčeho v čem se sám realizoval. Dílčím prvkem po bádání je snaha mít ve vyřešení vlastní prvenství...
Otázka tedy nezní co společnost posunuje dále, ale jak zajistit aby se dále posunovala takovým způsobem, že by to sama chtěla. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 23/02/2010 : 15:24:29
|
Dílčím prvkem rozmnožování u člověka je snaha o zachování jeho vlastních genů. Dílčím prvkem pro předání znalostí u člověka je snaha o předání něčeho v čem se sám realizoval. Dílčím prvkem po bádání je snaha mít ve vyřešení vlastní prvenství...
Neronisi.
Tak jsem si řekl, že by bylo třeba trošku rozmnožit své geny,ale holky nějak o to nemají zájem. Proč asi? Protože jsem dědek a kdybych měl ty nejlepší geny na světě, pro ně je důležitější to příjemno při tom slučování genů, než to slučování samé. dokonce někdy užívají i antikoncepci a to sloučení často považují za průšvih.POkud bych však měl lepší schopnosti než ten mladý,pak bych dostal přednost já. A o tom to všechno je= všechno je o schpnostech.Předávám li znalosti pak předávám schopnosti a schopnosti jsou tím nejvýše postaveným.Schopnosti jsou souhrnem všeho co je třeba k zachvání nebo skvalitnění života.Předám li jako pračlověk svá poznání ostatním s kmene,pak vzrostou jejich schopnosti a tím vzroste i moje šance přežít. Toto vlastně trvá stále, jen podoby jsou trošku jiné a složitější. Stále však jde o jedno a totéž.Hledám a předávám poznání- toto poznání mně dává schopnosti- předám li poznání druhým, vzrostou jejich schopnosti a to se vrátí mně, nebo mým potomkům,čili lidem mně blízkým.Vše je o schopnostech a dvě věty ukazují tuto logiku ještě blíže.
Proč chodíme do škol? Pro poznání? Chodíme pro schopnosti. Proč pěstujeme tělocvik? Abychom měli svaly? Nikoliv. Proro abychom získali schopnosti. Docela vše je o schopnostech a peníze jsou prostředkem k akumulaci schopností. Získám li peníze,pak je mohu směňovat za schopnoti ostatních lidí,čili si plody těchto schopností kupovat a to i tehdy, mám li vlastních schopností nedostatek.Schopnosti umožňují život v daných podmínkách.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 23/02/2010 : 16:57:09
|
Myslel jsem to spíš jako příklad. Co konkrétně u koho a jak - není podle mě příliš podstatné. Podstatné je jaký to splňuje charakter, jak se to chová.
Nejsem si jistý jestli není získáváním a předáváním schopností také jen jinak řečeno něco, co by se dalo vystihnout jinak, pakliže by byly k dispozici hlubší znalosti nebo data. |
Edited by - neronis on 23/02/2010 16:58:15 |
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 23/02/2010 : 18:51:37
|
Souhlasím s Neronisovou reakcí na Axel. - To říkám místo vlastní reakce, která by byla podobná jeho.
Ale abych navázal na mou poslední poznámku...
Život nestojí za zlámanou grešli.
Život je to nejcennější.
První říká ten, kterého život bolí.
Druhé říká ten, kterého život těší.
Oba mají pravdu. Ani jeden si však neuvědomuje, že život myslí jakožto redukci na prožitek.
Podle mě je život to nejbezcennější, co jest, neboť živé je vše a zdroj života je jakožto život sám nesmrtelný a nevyčerpatelný. To vyplývá z mého omezení světa na jednotu.
Cenu mu přikládá jen ten, kdo odhlíží od nezpochybnitelné všejednoty. A když říká, že život má cenu, myslí tím jen svůj nebo jiných, který s jeho těsně souvisí. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 24/02/2010 : 09:13:51
|
Okrefe.
S tím se nedá nesouhlasit,ale je třeba si uvědomit,že neexistuje cosi jako kolektivní myšlení a vše člověk vnímá prostřednictvím svého subjektivního vědomí. Ostatní život může být jen vnímán. Vnímat jej můžeš kladně, či záporně, můžeš jej hodnotit, či analyzovat můžeš se snažit být objektivní a můžeš se snažit o to být nad věcí,ale vše jen s pohledu svého života, svých do paměti uložených informací, jejich polarit a svých propojení do mostů.
Řeknu li že život je to nejcennější ze včeho, může tomu být jak říkáš, čili život se mně líbí,ale může to být dáno i poznáním.Mohu trpět,ale při tom si mohu díky poznání uvědomovat,že bez života není vlastně vůbec ničeho,že bez života neexistuje svět,protože ho nemohu vnímat.Nemohu vnímat to dobré a příjemné, ani to nedobré a nepříjemné.Život je vždy to nejcennější,protože bez života není nic a tedy logicky vše hodnotu postrádá.Jsou zde tedy dva nebo více sttupňů pohledu na svět. Trpím a tak považuji život za bezcenný, je mně dobře a tak považuji život za cenný,dojdu k poznání, že bez života ničeho není a apk je pro mne život tím nejcennějším za všeho.
Smrt, čili konec života není hodnotou pro toho kdo zemřel,protože nic nevnímá. Hodnotou je pro každého jedince,který žije a díky tomu smrt jiného jedince vnímá.
Toto vypadá naprosto jednoduché,ale lidé si toto většinou vůbec nuvědomují.Je to následek funkce víry,která nebere smrt jako konec vnímání,ale přechod do jiného vnímání,čili posmrtného života. Toto nazírání na smrt se přenáší i na lidi nevěřící a výsledkem je strach ze smrti. Uvědomí li si člověk, že smrtí kkončí vnímání světa i sebe samého,pak strach ze smrti mizí a člověk si uvědomí, že po smrti nebude ničeho litovat, nebude mu nic chybět, nebude vzpomínat.Prostě nebude myslet a svět tím pro něj přestane existovat a ani to, že pro něj svět neexistuje si nebude uvědomovat,protože nebude vůbec myslet.
Svoji smrt si může člověk uvědomovat pouze a jen během svého života.
Můj život je tím nejcennějším, protože je prostředníkem vnímání světa.Smrt není rovna hodnotě,protože nebudu schopný ji vnímat.Mluvím o sobě, protože vnímám svět pouze prostřednictvím svého života a je tomu tak u každého.A tak je tomu u každého.
To co jsi popsal je první stupeň poznání a dávám tě za pravdu.Další stupeň však k tomuto může stát v opozici,čili mohu trpět a díky poznání mohu brát život jako to nejcennější a také je to správné.
Takže je zde reakce na prožitek,ale také důsledek poznání a ten může mít opačný výsledek.
MB |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 24/02/2010 : 09:55:50
|
Nejsem si jistý jestli není získáváním a předáváním schopností také jen jinak řečeno něco, co by se dalo vystihnout jinak, pakliže by byly k dispozici hlubší znalosti nebo data.
Neronisi.
Vše se dá vystihnout jinak a to v základu správně, nebo chybně. Otázkou pak je, zda je to či ono vystihnuto správně, nebo chybně.A zde může nastat problém,pokud kdosi užívá jiný slovník (stejný jazyk,ale některá slova pro něj mají jiný význam) A takový problém nastal právě u mne,protože jsem poznalže jsou některá slova užívána chybně a následkem chybného užívání slov je snížená schopnost logicky myslet.
Lidé směšují význam slova schopnost s významem slova moc.POznal jsem chybnost tohoto a rozdělil jsem informace do skupin, které k sobě přináleží.Je li pak vyřčeno slovo, aktivují se tím pouze informace k danému slovu přináležející,čili vím oč skutečně jde. Ovšem že se tím stávám vzhledem k ostatním částečně nekompatibilní a následkem toho může docházet k nedorozumění.Předám li však informace ostatním, ti poznají výhodnost tohoto pro rychlost a přesnost jejich vlastního myšlení,pochopí li, že díky tomu oddělení významů slov budou svět lépe chápat,pak udělají totéž a nekompatibilita zmizí.Mám tedy dvě základní možnosti. Přijmout běžný stav a tím se stát ompatibilním a přijímaným ostatními, nebo předat informace ostatním a tím jim dát schopnost myslet podobně jako myslím já.Tu první možnost bych nazval rozumností. Jednám tak abych byl ostatnímu přijímán i když vím, že je to pro moje myšlení omezující,čili jednám vzhledem k efektivitě svého myšlení chybně. Toto, čili rozumnost by bylo možno vyjádřit i matematickým vzorceem kdy by bylo od hodnoty rozum odečtena určitá hodnota . Výsledkem by bylo,že rozumnost je hodnotou vždy nižší než rozum. A je zde další upřesnění informací týkajících se tentokrát slova rozumnost. Tento cíl pro mne není ničím lákavý tam, kde je hledána cesta k moudrosti,čili ve filosofii. V životě rozumnost přijímám, protože se tím vyhýbám zbytečným konfliktům a nedorozuměním.
Kdybych o tomtéž hovořil jako člověk rozumný, nebylo by o čem mluvit,ale shodli bychom se na běžném názoru.
Skus si oddělit slovo moc od slova schopnost a pak k témuž přistup s thoto pohledu a poznáš, že zde jde skutečně o schopnosti a nic jiného.
Mám schopnosti a ty mohu využívat tak, či onak a dle toho jak je využiji vyplyne důsledek. (Dvě věty)Předávám li poznání, předávám schopnosti druhým a mají li své já schopné přijímat pak tyto schopnosti získají a budou jim sloužit.Mám li své já schopné přijímat co ze schopností druhých vzešlo,pak tím získávám schopnosti a tyto budou sloužit mně. A to je základ a podstata soudržnosti společnosti a společnost je u člověka nejvyšší nutností aby přežil.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 24/02/2010 : 12:34:37
|
Ať už to nazveš jakkoli, jde jen o to, že něco získáš a můžeš nějak použít. Nesnažím se ty principy tolik vystavovat na slovech, spíš mi jde o kontext a význam.
Slovo má pro každého jinou hodnotu a jiný význam. Pro někoho je "moc" spíš pouhou schopností, pro někoho spíš smyslem života, pro někoho zase spíš příležitostí... ("spíš" protože jde o poměr, vždy zde bude trochu toho i onoho) Nicméně pokud ji dáš do kontextu s osobním prospěchem anebo na druhou stranu s obecnou perspektivou pro společnost, není v zásadě důležité jaký přesně význam pro daného jednotlivce má, ale jakým způsobem ji použije. |
Edited by - neronis on 24/02/2010 12:35:44 |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Otázky.
