|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
 Posted - 28/06/2009 : 13:23:07
|
Rzwalde.
Tak tohle je třeba brát pěkně část po části. Základní chybou je, že bereš příklady jako universum. Já ukazuji na příkladech zákonitost,ale těch možných variant je mnohem víc,ale není třeba o nich mluvit, pokud je porozuměno tomu základu a k tomu vybírám ty nejvhodnější příklady (dle mého názoru nejvhodnější) aby byla pochopena základní logika.
Je tedy samozřejmé,že dochází k tomu,že jeden partner najde u druhého to co vyvolává ozběou příjemno a ten druhý nikoliv, nebo najde to co vyvolává nepříjemno. Potom nemá význam se snažit,ale nikdo tě nemůže zabránit v tom, abys partnera vnímal a cítil to příjemno. Jen pro tebe je nepříjemné, že to příjemno nemůžeš vnímat i jindy.Stále je třeba si uvědomovat,že se nejedná pouze o zrakové, ale všechny zůřasněné vjemy. Tím co vyvolává příjemno může být třeba i vůně a opět zde platí,že neexistuje pravda polarit a cokoliv může být uloženo v kterékoliv polaritě,takže pro jiného může být stejný čichový vjem odporným zápachem. Navíc bohužel stále mluvím v dimesi statických vjemů (protože dynamicky to vysvětlit není možné) Tím co vyvolává intezivní ozvěnu plus (či mínus) může být třeba i určitý pohyb čehokoliv, třeba určité gesto, nebo mimický projev,který se shoduje s tímtéž cos uložil třeba před rozvojem řeči, prostě se to vyskytovalo třeba u tvojí matky a třeba když tě kojila. Může to být barva hlasu ,prostě cokoliv. Všimni si,že manželky bývají velmi podobné matkám manželů. Jinak řečeno jejich vjem obsahuje mnoho znaků, bodů které má ten manžel uložené v polaritě plus od svojí matky.Samozřejmě ani toto není pravidlem, ale spíše jen velmi častým
jevem.
tvé periferní vnímání lze nahradit termínem nezaměřená pozornost
Pokud si to řekneš takto,pak tě uniká souvislost.prostě to není kompletní i když i tak se to dá říci. Mně jde spíše o to pochopení toho co se při tom děje a proč se tak děje. Já toho periferního vědomí užívám ke spomalení svého myšlení,když třeba píši. Když mluvím tak to bohužel není možné a pak myslím mnohem rychleji, než jsem schopný mluvit,což vede k myšlenkovým skokům a podobným nectnostem. Proto se mluvenému projevu vyhýbám. Jak to dělám? Prostě si pustím třeba rádio. Slyším hudbu i mluvené slovoale kdyby ses mne zeptal o čem tam mluvili, nebo co hráli, tak to prostě vůbec nevím. Pokud ale začnou hovořit o tom co je nějak blízké tématu na kterém pracuji, ztratím zcela schopnost psát a začnu toto intenzivně vnímat i když nechci. To však již je oněčem jiném. Ta nezaměřená pozornost vzniká jako důsledek toho, že mozek dokáže pracovat jen s jednou polaritou v daném okamžiku. To ostatní sice má ozvěnu,protože ta vzniká při shodě bloku dodávaného smysly a totožné sestavy paměťového záznamu,ale tato ozvěna působí jen v okamžiku a mozek s touto informací více nepracuje. Vidíš,ale nevíš co. Nevím jak to říci jinak. Mozek pracuje s tím nač je právě "nastaven" jsou li to informace mající ozvěnu plus, čili příjemno, na to co má ozvěnu mínus není nastaven (třeba i chemicky.Prostě je to tak a je to ověřené.Chceš li vnímat polaritu opačnou, musíš přenastavit mozek a potom to co bylo vnímáno periferně se stane dominantním a naopak. Vnímáš li tedy příjemno vjemem partnera ,pak prostě to co vyvolává nepříjemno nejsi schopen vnímat prioritně,ale toto je vnímáno periferně a naopak. To není jen nesoustředění,ale mnohem víc. To je pravidlo. Běžně však dochází ke střídání priorit vnímání polarit. Já tomu říkám hledání.
Kdybych se s vědci rozcházel ve všem,pak by znamenalo že chyba je u mne. K určitým shodám tedy muselo dojít pokud je moje teorie správná.
Mně často u vědců trošku vadí,že popisují co se děje, zřeba ten význam předslovních informací,ale nepopisují proč k tomu dochází. To je stále o tom co často opakuji.Je lépe dojít k tomu co se děje od podstaty a následkem toho chápat proč se tak děje, než se snažit analyzovat a popisovat výsledek. Kdyby ti vědci vycházeli od podstaty, ztratili by ty odpůrce,protože by opozice nebyla možná.
Svatba jako negativní jev ohrožující lásku? Někdy ano, někdy ne. U mne třeba tomu tak není. Moje manželka nepoznala v lásce jistotu ani po svatbě a rotože jsem o tom spolu hovořili a poznala tyto zákoniti, nedává jistotu ani mně. Nyní bys mohl říci, že vyznání lásky považuji za negativum ničící lásku,protože sává člověku jistotu. Jenže začne li partner cítit příliš velké ojrožení lásky a začne podléhat a vedlo by to ke snaze lásku dokazovat, pak je na místě sám ten důkaz lásky dát. Cili a to by mělo být velkým písmem. Vše má svoje místo a čas a je třeba se v tom vyznat aby člověk užíval všeho na správném místě a ve správný čas. Poto je možno dosáhnout stavu vyvážené oboustranné lásky, která stále roste a to i po svatbě.
A to jsme vlastně již u toho příkladu s ohlédnutím.
Proč se muž (či žena) ohlédne? Protože došlo k ozvěně nějakých bloků majících ozvěnu plus s ohlédnutím se snaží tento vjem vyvolávající příjemno prodloužit. Stydíš li se ohlédnout,pak je to výraz tvé slabosti. Ty bys to příjemno rád vnímal, jako každý,ale vybaví se tě myšlenky o nesprávnosti takového jednání. Jinak řečeno omezuje tě uznaná pravda.
Než se pustím do toho co udělala ta žena, je třeba předeslat,že o těch v paměti uložených blocích vůbec nevíš a zvláště to platí u těch které byly uložené před rozvojem řeči. Nezná a nemůže je znát ani ta žena,ale může je právě v takové chvíli poznat, když se toho muže zeptá, co se mu na té ženě, za kterou se ohlédl líbilo nejvíc,čili na to proč se ohlédl a to přímo. Právě v tu chvíli je muž schopen tyto bloky označit,protože cítí jejich ozvěnu. Pokud je ta žena moudrá,pak ví, že některé bloky je možno vytvořit a tím dát muži možnost vnímat to příjemno vjemem jí samé,čili na sebe ty bloky přenhést. Když to udělá zesílí tím lásku partnera vzhledem k sobě. Uvědomuješ si, jak zde platí a funguje první věta? Ta žena by jednala dle věty první, čili by využila svých schopností ve prospěch příjemna partnera a vytvořila by tím růst jeho lásky a potřebu dávat své schopnosti jí.Navíc by tou otázkou prodloužila tu prioritu plus a muž by ji ukládal v polaritě plus do paměti. navíc ještě ukázala,že nemá o lásku strach,čili ukázala určitý stav jistoty,který muž chápe je ohrožení jistoty své.
Jenže ta žena nebyla znalá ani moudrá. Cítila ohrožení své lásky a vjemů plus a proto muži vynadala. Nejen že propásla okamžik ve kterém mohla poznat jeeho bloky plus,ale rázem převedla nastavní mužova mozku na polaritu mínus a v té chvíli muž její vjem ukládá v polaritě mínus a jeho láska k ženě klesá. Z hlediska dvou vět zneužila svých schopností ve prospěch svého já, ve prosěch své jistoty v lásce a výsledek tomu odpovídá.
Mně Rzwalde nejde o ty konkrétní případy,ale o pochopení toho, z čeho svou podstatou vychází. Prostě ukazuji tu logiku.
Poznámka: Jsme zřejmě skutečně každý z jiného těsta. Kdysi jsem chodil s Německou studentkou a protože jsem neuměl německy, často jsem hovořil řečí těla,prostě rukama nohama a když byla příležitos i pusou nebo jiným orgánem. Jednou jsme byli v u hradu (v Halle) ve kterém je študácký klub (nevím jestli ještě dnes ,ale tehdy tam byl. Chtěl jsem cosi vyjádřit,ale slovy to nešlo a tak jsem to vyjádřil tancem přímo na ulici a zpěvem (v češtině) Ona to pochopila bezvadně a odpověděla mně stejným spůsobem. Jenže co se nestalo? Připojili se k nám další študáci a byl s toho poprask na ulici a já se stal šlágrem večera v klubu. Krásná vzpomínka viď? Nojo ale já jsem se pravdami nikdy moc nenechal svázat a stud, či tréma nejsou moje domény. Prostě žiji naplno i když to řada lidí svázaných pravdami nedokáže pochopit,ale pak se diví, že toho jeden člověk za jeden život dokáže tolik prožít. Tím neříkám, že je tvůj život nekvalitní,ale jen to, že se necháváš zbytečně pravdami svazovat a ovládat, což tě život krade. Jenže u většiny lidí jsi díky tomu považován za solidnějšího a důvěryhodnějšího, než třeba já. Takže nic není jen bílé a nic není jen černé, ani saze v komíně.
MB |
 |
|
Dvě cesty dva cíle.
