quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

Gato.
Pravá, či nepravá duše? Já myslím, že má člověk jen jednu duši a ta má svou podstatu v procesu myšlení, kterého je důsledkem. Náboženství využívají toho, že člověk vlastně nevěděl co duše je (a vlastně to něvěděli ani tvůrci náboženství,takže vlastně se nejednalo o vědomou lež) Náboženství se snažila lidskou duši zušlechťovat a dostat ji do určitých mantinelů vhodných pro společnost a hlavně pro dané náboženství. A tak vznikaly myšlenky nesmrtelné duše která se po smri dostane do ráje, či pekla a podobně. Tím základním je, že ze lži tyto náboženství nikdo nemůže obvinit, protože se nikdo nemůže vrátit a podat svědectví o tom, co po smrti následuje. Kdo věří, jedná dle víry a může to být dobré pro společnost ve které žije a může to být i velmi zlé, pokud zneužívá schopností ve prospěch své uznané pravdy víry. Když nebude po smrti nic s toho co víra slibovala,pak se vlastně vůbec nic nestane, protože si jako mrtvý nic nebude uvědomovat.Takže pro nás má skutečný význam jen to co je za života.Zničí li si askezí život aby získal cosi po smrti, je to jeho věc i když se odměny nedočká, protože nebude zhola nic, nebude myslet, tedy ani litovat.
Nejsem věřícím a proto jsem soustředěný na tento život.Chci aby byl co nejkrásnější a varuji se toho, co by vyvolávalo konflikty.Snažím se dávat své schopnosti druhým a snažím se nezneužívat svých schopností ve prospěch svého já a uznané pravdy na úkor druhých. Toto jednání je důsledkem poznání, ke kterým jsem během života došel a vlastně se tím dostávám k výsledku ke kterému se snaží dostat své věřící náboženství. Jen tak nečiním ze strachu s trestu po smrti,ale s touhy udělat svůj život lepším.Vytvořím li kolem sebe lásku,pak mně všichni pomáhají žít. Kdybych zneužíval svých schopností, pak bych vytvářel odpor který by ně v důsledku ničil život.
Co myslíš Gato? Je lépe žít takto, nebo upravovat své jednání ze strachu s toho co bude po smrti, či touhy po smrti cosi krásného získat? Kdybych se mýlil a existoval li by bůh a posmrtný život, byl bych díky svému životu za cosi potrestán,nebo bych získal to po čem touží věřící? Já myslím, že vůbec nezáleží na tom v co člověk věří, ale jak žije a zda koná dobro,či zlo. Zlo můžeš konat i v zájmu náboženství.

MB

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

Gato.

A tak jsme se nakonec sešli. Co na tom,že jeden z nás v boha věří a ten druhý nevěří? Hlavní je zda jednáme tak abychom neškodili druhým, abychom jim pomáhali žít, jako jiní pomáhali a pomáhají nám. Věříš li tomu, že po tomto životěě následuje jiný a třeba i tomu, že ty životy na sebe plynule navazují, slouží to tobě, protože tě to ničí strach ze smrti.Pro mne je přijatelnější to nic po smrti.Po smrti nám to bude oběma úplně jedno, kdo měl pravdu. Nebude li nic,pak nebude myšlení a uvědomění si toho, že jsme o cosi přišli,že jsme vše ztratili. Bude li po tomto životě následovat jiný,pak se v něm možná sejdeme a stejně nebudeme vědět,že jsme žili již předtím.Nejhorší variantou by byl nějaký ten ráj do kterého by se přenesla naše duše a vlastně bychom mohli probírat svůj život a přemýšlet o tom, co jsme všechno ztratili smrtí. A tak žiji pro tento život a na to co bude následovat budu myslet až po smrti, bude li to možné.

Tím nejhorším by bylo abychom si spory o tom co bude, či nebude po smrti kazili tento život. Třeba je jediný.

MB

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

Gato.

A je zde opět otázka."Co je duše?" Dle mne je duše to,co jsme získali(lépe řečno, co se vyvinulo následkem funkce slova v procesu myšlení) v materiálním životě a co smrtí ztratíme součastně s vědomím, protože je duše plně závislá na funkci myšlení a to je asi největší rozdíl v názoru nás obou. Vím, že budeš opět mluvit o duši pravé a nepravé. Dle mého názoru je pravou duší ta vyplývající s procesu myšlení a nepravou ta náboženská,čili vymyšlená a v tom se asi nikdy nesejdeme. Tu pravou duši můžeme pochopit v podstatě a vlastně si ji můžeme ověřit.Ta nepravá vyžaduje pouze víru a jakékoliv ověřování,či poznání podstaty není možné a dle věřících ani žádoucí, čili je to rouhání. Já nejsem věřící a uvěřit bez poznání podstaty se mně příčí. Ukaž mně podstatu té náboženské duše a bude li tato podstata ověřitelná, či alespoň uchopitelná,pak ji promyslím a třeba i přijmu spolu s tím, co na tuto navazuje,čili tím dalším životem.Skus mně však nejprve odpovědět na otázku. " Jaký vznikne zůstatek, když odpadne vědomí, vzpomínání a vše co přináleží k procesu myšlení? Uvědomění si sama sebe přináleží k procesu myšlení. Uvědomění si sama sebe jiného člověka přináleží k jeho myšlení a s tím tvým nemá nic společného i kdyby se takový člověk narodil ve cvíli tvojí smrti,protože chybí všechny ty vzpomínky a prostě jakákoliv kontinuita.I kdyby se tedy narodil znovu, nebudeš to ty, ale docela jiný člověk a to co jsi dělal v tomto životě by nemělo jakýkoliv význam.Prostě bys to nebyl ty,ale kdosi zcela jiný. Jak vidíš, nemohu stále pochopit jakoukoliv logiku posmrtného života,protože nevím, co by se do něj mohlo z mého života nynějšího přenést.
Proto žiji pro tento život a snažím se žít co nejlépe a nejplněji jak to jen dokáži. O život toho jiného člověka,který by dle tvojí náboženské teorie být pokračováním mého života se nestarám, To je jeho věc a nikoliv moje. Pomáhám li žít ostatním,pak ostatní pomáhají žít mně a toto poznání vede moje jednání. A tak nepotřebuji aby mně takový život nějaká víra přikazovala,či mne k němu vedla tím, že by mne strašila,slibovala a vlastně podváděla.
MB

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

Slávo,
mám ten názor, že poznání(náboženské) duše je nejdůležitější. Žádné rouhání ale povinnost.
Ta kontinuita je zaručena existencí náboženské duše. Ta druhá osoba budu já. Ta kontinuita existuje. Ty sám v ní bohužel nevěříš.
____________________________________________________________________

Gato.
Myslím, že si opět příliš nerozumíme.Skoumání své duše (jak to dělají jogíni) a hledání podstaty lidské duše jsou dvě rozdílné věci.Skoumání podstaty lidské duše je pokud vím všemi náboženstvími považované za kacířství a rouhání. Je to pochopitelné, když si uvědomíš, že od lidské duše se všechno náboženství odvíjí a pochopení podstaty lidské duše znamená konec náboženství, protože již není vlastně o ničem.
Lidská duše je dána a podmíněna lidským myšlením a je souhrnem všech vjemů,pocitů a paměťových záznamů aktivovaných vjemy a v případě duše hlavně slovy, které tyto informace propojují a umožňují člověku přemýšlet, vzpomínat a podobně. Náboženská duše je tímtéž, jen jsou do logiky zařazovány informace které užívá náboženství.Vzniká tím pouze pozměněná logika a mnohé je následkem toho vnímáno jinak.
Takto vidím tento problém já a nemůžeš se divit,že nemohu uvěřit a nevím, zda užít slova bohužel, nebo spíše bohudík.Je to totéž jako bych znal princip spalovacího motoru a měl uvěřit nějakému křovákovi který by tvrdil, že auto je poháněno kouzlem.Připomínám, že je to pouze pžíklad a nechci tě tím přirovnávat k nějakému nevědomému křovákovi. Jen jsem chtěl abys pochopil mojí pozici v tomto rozhovoru.
Tvoje i moje já je dáno všemi vjemy a paměťovými záznamy,čili je plně závislé na procesu myšlení. Smrtí tento proces končí. A nyní mně řekni, co se do toho dalšího života přenese aby zde byla kontinuita.Narodí li se nový člověk, vzniká tím nové já které se po celý život rozvíjí a vyvíjí. S tím tvým já nemá nic společného i kdyby se tento člověk narodil ve chvíli tvojí smrti. Sousedovo já také nejsi schopen vnímat. Jak vidíš, nemám se zde vůbec čeho zachytit. Skus to tedy nějak jinak vysvětlit.Já tomu prostě nemohu porozumět.
MB

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

Gato.
Trošku si odporuješ.Je li cosi rozvíjeno, či ochuzováno, je to měněno.
To centrum je mozek a vše co jeho funkci umožňuje. Dalo by se říci, že mozek se nemění,ale to je jen povrchní pohled. Každá informace kterou mozek ukládá do paměti jej mění.

MB

---