| Author |
 Topic  |
|
m.s.
Aktivní uživatel
234 Posts |
 Posted - 27/05/2007 : 12:36:08
|
Umenie je jediným odvetvím ľudskej činnosti, ktorá sa dokázala zachvievať po dlhé stáročia v súlade so Zákonitosťami vo stvorení. Avšak v dobe vrcholiaceho temna na zemi, vyznačujúcej sa domýšľavou pýchou v neobmedzené schopnosti ľudského rozumu nakoniec padlo aj ono.
V čom teda spočívalo tajomstvo veľkosti umenia a v čom zase príčina jeho pádu?
To, čo v skutočnosti robí človeka človekom je jeho cit, sú jeho citové schopnosti, umožňujúce mu spojenie s najvnútornejším jadrom vlastnej bytosti – duchom. Alebo inak povedané – podstata každého človeka, čiže duch, sa prejavuje práve citom. Citom, ktorý je rečou ducha!
Okrem ducha, teda nášho najvnútornejšieho „ja“, má človek v hmotnom tele k dispozícii aj rozum. Úlohou rozumu je plniť a realizovať podnety ducha v hmote. Rozum, ako najdokonalejší produkt hmoty, má totiž schopnosť všetko hmotné lepšie chápať a následne aj ovládať.
Takýto vzťah medzi citom a rozumom je potom ideálnym stavom harmonického spolupôsobenia dvoch základných zložiek ľudskej osobnosti, zachvievajúci sa v súlade so Zákonitosťami vo stvorení.
Ale žiaľ, ľudstvo všetko sa obrátilo v pravý opak! Z hmoty vzišlý a teda hmotou obmedzený rozum postavilo na vyšší stupeň, ako cit. No a cit, túto reč ducha a most k nášmu skutočnému „ja“, odsunulo ďaleko do úzadia, na podružné miesto.
Zo sluhu sa stal vládca a z vládcu sluha! Avšak v sluhovi, kŕčovito sa držiacom vladárskeho žezla, niet schopností vládnuť, čo si ale on sám, v bezmedznej domýšľavosti, za žiadnu cenu nechce priznať a v mylnom presvedčení, že vedie ľudstvo cestou k pokroku, ho ženie do istej záhuby.
A bolo to práve umenie, ktoré dokázalo najdlhšie odolávať nadvláde rozumu, deštrukčne sa prejavujúceho vo všetkých oblastiach života. Iba v umení bol totiž až donedávna na prvom mieste ...práve cit! V tom je skryté i tajomstvo doteraz sviežo, živo a aktuálne pôsobiacich diel starých majstrov, alebo dokonca i tvorcov, žijúcich pred tri, štyri, či šesť tisíc rokmi. Iba cit človeka je totiž schopný vytvárať diela, svojim spôsobom večné, nadčasové, prechovávajúce hodnoty trvalého charakteru.
Len si teraz skúsme predstaviť, ako by asi vyzerala súčasnosť, keby sa rovnakým, čiže správnym spôsobom, nevyvíjalo po tisícročia iba umenie, ale úplne všetky odvetvia ľudskej činnosti. Skúsme uvážiť, na akej úrovni by sme mohli dnes byť, keby sme priam hlúpo nenadradili a aj doteraz stále nenadradzovali druhoradý a teda, istým spôsobom menejcenný rozum, nad citovú zložku vlastnej osobnosti.
Áno, život na zemi by sa podobal rajským záhradám – bol by to vskutku raj na zemi! Ak by sa totiž všetko vyvíjalo tak, ako sa malo, teda v súlade so Zákonitosťami vo stvorení, mohlo by byť skutočnosťou to, čo sa nám dnes zdá, ako krásna, ale nerealizovateľná rozprávka. No a pri zohľadnení zmienených skutočností potom pôsobí naozaj až smiešne, ak sa súčasní, úbohí ľudia rozumu, snažia presvedčiť svet o veľkom a nevídanom pokroku, ktorý dosiahla naša civilizácia, neuvedomujúc si, že je to žalostne málo v porovnaní s tým, čo sme v dnešnej dobe už mali a aj mohli naozaj dosiahnuť.
Ako teda bolo povedané, umenie sa dlhé stáročia vyvíjalo správne a ako jediná bašta citu vzdorovalo všeobecnej pokrivenosti, ktorá postupne zasahovala, zamorovala a otravovala úplne všetko okolo neho. Je však ale logické, že za podobnej, nezdravej situácie, bolo iba otázkou času, kedy nakoniec padne aj umenie. No a táto chvíľa nadišla v období nástupu vrcholnej nadvlády rozumu na zemi, a síce, v období takzvanej priemyselnej revolúcie, koncom 19. a začiatkom 20. storočia.
Od prvých jaskynných malieb, čiže v podstate od zrodu ľudstva, až po túto dobu, reprezentovali umenie dva základné princípy. Prvým bola už zmieňovaná prvotnosť citu a druhým pevná väzba so stvorením, prostredníctvom vizuálneho zobrazovania mnohorakosti jeho foriem.
Vo stvorení má totiž všetko jestvujúce nejakú formu. A tieto formy, či už ide o formu človeka, zvieraťa, rastliny, ľudskými rukami vytvorených diel, alebo čohokoľvek iného, všetko toto zodpovedá svojou krásou a mierou zušľachtenia, skutočnej duchovnej úrovni obyvateľov zeme. No a čím je duchovná úroveň vyššia, tým ušľachtilejší, vznešenejší a nádhernejší je jej vonkajší prejav, čiže forma.
Nad naším hmotným svetom sa totiž nachádzajú ešte aj iné svety, alebo oblasti, ktorých obyvatelia žijú v plnom súlade so Zákonmi stvorenia. A táto ich vysoká duchovná vyspelosť sa potom priam neopisateľným spôsobom odráža v nádhere foriem tamojšieho sveta. No a tým najvyšším poslaním umenia a umelcov, by mala byť ich schopnosť spájať sa s týmito vysokými úrovňami, prostredníctvom plného rozvitia svojich citových schopností. Mali by dokázať vedome čerpať z tamojšej dokonalosti a nádhery a sprostredkovávať ju ľuďom vo svojich dielach, ktoré by v nich vzbudzovali túžbu po krajšom, vyššom a vznešenejšom. A nielen túžbu, ale aj snahu sformovať každodennú realitu podľa vzoru prijatých predobrazov, aby sa aj naša zem stala žiarivým odleskom nádhery výšin. Možno snáď, v uvedenom kontexte, lepšie pochopíme aj známe slová: Ako v nebi, tak i na zemi!
Ale vráťme sa naspäť k dvom základným atribútom pravého umenia, ktorými sú, zjednodušene povedané, - cit a forma. Tak tomu bolo po stáročia, až do obdobia priemyselnej revolúcie, kedy sa vzrastajúca domýšľavosť rozumu, v silu vlastných schopností, nakoniec zmocnila aj umelcov, ktorí, v takzvanom „tvorivom experimentovaní“, rozbili a potreli oba základné princípy pravého umenia.
Najskôr nastalo postupné uvoľňovanie spojenia so stvorením, keď sa jeho formy začali ľubovoľne pretvárať, „štylizovať a zjednodušovať“, aby boli nakoniec rozbité úplne a na ich troskách vzniklo nové, slobodné, moderné, abstraktné „umenie“, vyjadrujúce iba pocitový svet autora, bez akéhokoľvek spojenia s realitou vo stvorení.
Tak teda vznikol bizardný, rozumom vykonštruovaný, paralelný svet chorobných predstáv, vedome odsúvajúci jestvujúcu realitu kdesi bokom, ako niečo „nemoderné“, už prežité a málo atraktívne. Nastal čas „absolútnej umeleckej slobody - slobody bez hraníc“, v ktorom sa môže vytvárať úplne bez zábran čokoľvek. Začali vznikať a množiť sa diela, ktoré sa vo svojej rozumovej vykonštruovanosti a maximálnej odtrhnutosti od reality stali iba bezduchým produktom rozumu. Produktom, podväzujúcim citové zainteresovanie autora, ako aj širokej verejnosti, pre ktorú sa takýto druh umenia stáva úplne nezrozumiteľným.
A tak je dnes zvykom, že mnohí bohatí ľudia nekupujú „moderné umenie“ preto, lebo sa im snáď nejako obzvlášť páči, ale hlavne preto, aby držali krok s momentálnym módnym trendom, čiže s tým, čo letí. A aby náhodou neurobili nejakú chybu, pri výbere „diela“, využívajú služby kunsthistorikov, ktorí ich samozrejme iba utvrdia o „hodnotách“ podobnej tvorby, využívajúc svojich erudovaných a, ako inak, rozumových argumentov.
Naopak, obyčajný človek, na ktorého sa v tomto smere zvykne pozerať s istým podceňovaním, si podobné „umenie“ kúpi sám od seba iba málokedy, pretože sa mu jednoducho, keďže na kunsthistorika nemá peniaze, nepáči. V zmienenom postoji sa však neskrýva nevzdelanosť, ako sa to neraz prezentuje, ale zbytky zdravého cítenia, ktoré jediné umožňuje rozpoznávať skutočné hodnoty vo stvorení.
Urobme si malý pokus. Ukážme štvor – päť ročnému dieťaťu dve fotografie, z ktorých jedna bude reprezentovať umenie staršie a druhá naopak, „umenie moderné“. Keď sa ho potom spýtame, ktorý obrázok sa mu viacej páči, vo svojej citovej bezprostrednosti a rozumovej nezaťažensti, vyberie bez zaváhania iba skutočné umenie.
A nevravel nám snáď už pred 2000 rokmi niekto Veľký, že máme byť ako deti? Tým ale nebolo myslené na nič iného, ako práve na udržanie si detskej citovej bezprostrednosti a rozumovej nezaťaženosti po celý pozemský život. Inak nám totiž hrozí, že sa staneme bezduchými ľuďmi rozumu, ktorí, ako poľutovaniahodné kreatúry človeka, vytvárajú iba pokrivené diela. Pokrivené diela nielen v umení, ale i vo všetkých ostatných oblastiach života.
Ak však má život na zemi ozdravieť, musí sa všetko zmeniť. Všetko musí byť nové! I umenie sa teda musí stať opäť pravým umením a tvorcovia, skutočnými tvorcami, aby sa potom, podľa ich vzoru, stali všetci ľudia ...umelcami! Každý vo svojom vlastnom odbore činnosti. Umelcami, čiže ľuďmi citu, ktorí využívajú svoj rozum len ako dobrý nástroj. Lebo rozum je naozaj dobrým sluhom, ale žiaľ ...zlým pánom!
Úplne na záver je však potrebné spomenúť, že nie všetko v umení dôb dávno minulých bolo celkom správne. Ako celok síce po stáročia kráčalo dobrou cestou, ale jeden z jeho okruhov je nutné čo najdôraznejšie odsúdiť. Ide o, celou históriou umenia sa tiahnúci, kult nahoty, ktorý je jeho veľkou poškvrnou. Bližšie objasnenie tohto „fenoménu“ by si však vyžadovalo ďalší článok.
M.Š.
Slovenské občianske združenie pre posiľňovanie mravov a ľudskosti
www.zdruzenie-ludskost.sk
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 27/05/2007 : 14:08:25
|
M.Š. Zdravím tě a vítám na tomto fóru.
Co říci na tvá slova? Pokud si provedu rozbor tvých myšlenkek, které jsi zde prsentoval, nevidím slova tvůrčího umělce, ale věřícího a moralisty soudícího myšlení těch kteří tvoří a hledají cesty k silnějšímu vyjádření toho, co cítí. Je samozřemé, že při hledání dochází k omylům a umělci se mnohdy dostávají na zcestí, ze kterých je jen těžká cesta zpět,ale soudit hledající je stejné jako soudit slepého, že nevidí a ohmatává své okolí.
Kdybys byl tvůrčím umělcem, věděl bys, že cit tě vede k tomu abys tvořil a k tomu co chceš stvárnit. Rozum tomu však musí dát formu. Cit tě říká, že chceš stvárnit třeba bolest.Rozum tě vede k tomu, abys hledal typické znaky bolesti a dokázal je do díla přenést, Ci tě říká, že by bylo krásné namalovat tu zvláštní atmosféru před bouřkou, to napětí, to hrozivé ticho a dusno. Jenže cit tě neřekne jak to udělat. K tomu potřebuješ rozum schopný nalézat typické znaky, které toto doprovází. Znázorníš li je na obraze,ve vědomí diváka vznikne pocit dusna,ticha i napětí které jsi do obrazu uložil a které jsou jinak nesdělitelné. A tak prostřednictvím rozumu může výtvarník přenášet svůj cit na ostatní. Oddělíš li cit od rozumu, vzniká tím buď kýč, nebo vyumělkované studené dílo.
Odsuzuješ nahotu ve výtvarném díle? Ale to snad ne? Kolik citu dokáže v normálním muži probudit pohled na krásné ženské tělo. Má li výtvarný talent, pak jej to přivede k tvorbě a jen moralistický hlupák jej za to může soudit, nebo také impotent, či stařec, který díky skleroze zapomněl na léta potence a citu. Co vše je možné vyjádřit napětím,či povolením svalů .Vezmi si třeba obraz snímání s kříže od Rembrandta. To je přímo koncert a kdybys to vše zaobalil do šatů, vše by zmizelo. Soudít to o čem nic nevíš je výrazem lidské hlouposti a jak jsem poznal, soudí vždy jen ti, kteří neví.Ten kdo ví, je soudu vzdálen.
Hovoříš o nebi a ráji. Tys tam byl? Nebo o tom víš pouze proto, že tě to kdosi řekl? Řekla tě to pravda boží,ale tu stvořili lidé stejně nevědomí, jako ty a může být omylem. Uvěřit se dá všemu možnému i nemožnému,ale soudit by měl člověk jen na zkladě toho o čem ví, že skutečně existuje, co má ověřené. Nikoliv na základě víry.
A tak bych tě mohl doporučit jedno."Chceš li povznést ducha ostatních, musíš napřed povznést ducha svého." Jinak tvoje slova budou jen planým tlacháním. Chceš li ostatní zdokonalovat,pak se musíš nejdříve stát ty sám dokonalým. Jak chceš zvyšovat morálku ostatních, když se díky své nevědomosti chováš nemorálně. Nebo snad máš dojem, že je morální soudit ty, kteří jsou vysoko nad tvou úrovní citem i rozumem?
Fakt že se tě nelíbí moderní umění, že mu nerozumíš, tě neopravňuje k tomu abys je odsoudil a ponížil. MNě se mnohdy ty moderní obrazy také příliš nelíbí.Také jim někdy nerozumím,ale to není chyba ani problém těch umělců, ale moje.Někdy se stává, že cítím velmi silné nepříjemno, když se dívám na moderní obraz.Jenže to byl někdy cíl toho umělce. Zveličil a zvýraznil to negativní aby si to lidé uvědomili. Co bys asi říkal, kdyby ses setkal s obrazem, který není ničím jiným, než plochou natřenou červenou barvou a nese název "Dvacet centimetrů čtverečních červené barvy." Asi bys opět soudil. Já jsem také soudil,když se se s ním setkal v galerii na Hluboké. Odešel jsem od něj a potom jsem se ještě čtyřikrát k tomu obrazu vrátil a stále jsem nechápal proč. Teprve mnohem později jsem to poznal. Bylo to ve stylu, jakým umělec pracoval se štětcem.Právě z toho tryskal ten pramen napětí.
yslím, že nyní promluvím za všechny tvůrčí umělce, když tě řeknu jediné." Do toho o čem nic nevíš nepindej. Mnohdy házíš slinu na to, co tě mnohokrát převyšuje a to i po stránce morální." Chceš li pozdvihnout morálku ,pak nejdříve poznej, co je a co není morální. Zatím to nevíš a ze tvých slov to naprosto jasně vyčnívá.
MB |
 |
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 27/05/2007 : 16:06:45
|
Nazdar M.S.
Docela pekne jsi mi nahral, protoze vyvoj umeni me pomerne zajima a myslim, ze se trochu orientuji, takze jsem schopen odpovedet.
Rozum nikdy v umeni nemel misto a to se nezmeni. Dnesni doba estavi na prvni misto rozum pred cit, porad spolupracuji jako jindy. Dnesni doba pouze pouziva trochu jinou praci s fakty. Vychazeji z toho obcas docela neprijemne veci (postmderni roman treba), ale je to to nejpresnejsi co se komu kdy podarilo o zivote rict a ma to silu. S pocatky romanu v minulosti se to da srovnat asi jako ukolebavka s fugou.
Ze je dnesni umeni mrtve? Tak to je ta nejvetsi pitomost, kterou jsem kdy slysel. Kdyz mluvis o osvobozovani umeni, myslim ze mluvis o avantgarde. Je pravda, ze treba dadaismus nebo surrealismus v puvodni podobe byli o nicem, ale ja si nemyslim, ze avantgarda je o tvoreni umeni. Avantgarda je styl zivota, avantgarda znamena postavit se normam v umeni. To umeni ktere idealizujes jich melo spousty a nic neni nicivejsi. Avantgarda prisla a odesla a odstranila z umeni v podstate pouta rozumu. Co je vetsi pouto rozumu, nez tvrzeni takhle to delat nemuzes, protoze takhle to nikdo nedela? Dneska je zbytecny experiment pryc a jede se na to podstatne - na dojem.
Je pravda, ze vytvarne umeni v originalech je asi zalezitosti spise o financich. Co ma ale vytvarne umeni, s kterym se setkava par jednotlivcu nekde v galeriich spolecneho se skutecnym vytvarnem, s dojmem, ktery zazivame denne? Skutecne umeni je mezi lidmi. Lpet ma mistrech je tupost, vechno prijde zazari a odejde. Nejvetsi roman je zlocin a trest? Dejte pokoj. Kde je tedy dnesni vytvarne umeni? Ja ho nasel treba tady - www.nati-art.com , ale vytvarno nikdy nebyvalo mou silnou strankou.
Mluvit o upadku v literature je smesne. Vznikaji dila, ktera kdyby sis precetl, asi bys z toho hodne dlouho nespal, ale kdyz mluvime o zivoucim umeni, hodim jen jeden priklad - cti Pratchetta. Pak si pujc Sandmanna a jeste par veci od Gaimana, pokracuj Barkerem, prejdi na Mievilleho, projed slibne novacky jako S. Swainston, J. Bishop, nakonec si strel Martina a pak mluv. Mam pocit, ze prave dnesni doba odkazuje veci na spravna mista - cit do knih, logiku do jednani.
Byt jako male deti? Znam lidi co jsou cely zivot jako deti a je to povl. Odpad. Jedina nevyhoda dnesni doby je, ze nevychovava dost dospelych, obavam se. Dospelych, kteri jsou schopni prijmout dusledky svych cinu s odpovednosti a kteri nefnukaj, kdyz se neco podela. Ze jsou lidi slepi k nadhere sveta? A kdy tomu bylo jinak? Dnesni doba je idealni pro snilky, nebo si myslis, ze za tricetilete valky jsi mel jiste denni teple jidlo a postel? Prober se chlape, nauc se rozeznavat skutecnost a predstavu.
A az dostanes priste chut mluvit o umeni, ujisti se, ze to budes delat ve spolecnosti, kde ti to odkyvou a nebo si o tom nejdriv neco zjisti.
|
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 28/05/2007 : 09:17:57
|
I když si myslím, že m.s. reagovat nebude, tak v krátkosti zareaguji (pro ostatní) a to jen na toto:
Urobme si malý pokus. Ukážme štvor – päť ročnému dieťaťu dve fotografie, z ktorých jedna bude reprezentovať umenie staršie a druhá naopak, „umenie moderné“. Keď sa ho potom spýtame, ktorý obrázok sa mu viacej páči, vo svojej citovej bezprostrednosti a rozumovej nezaťažensti, vyberie bez zaváhania iba skutočné umenie.
Jsem přesvědčen, že když dítěti dáme na výběr mezi obrázkem krtečka a pár set let let starým obrázkem panenky Marie (třeba od Tiziana) nebo ikonu od Rubleva, tak si bez váhání vybere krtečka (Krteček je tedy skutečné umění - což si mimochodem myslím). Schválně si to zkuste když mi nevěříte. Takový nesmysl jako napsal m.s. může napsat jen někdo kdo si nikdy se čtyřletým dítětem nehrál. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 28/05/2007 : 14:15:45
|
Richarde.
Také si myslím, že sem M.S. vůbec nenaahlédne,natož aby reagoval na naše slova.Už to zde jednou bylo.To s tím krtečkem byla trefa do černého. Nesouhlasím však s tím, že takové nesmysly mohl napsat jen ten kdo si se čtyřletým dítětem nikdy nehrál. Tihle moralisti jsou schopni napsat cokoliv, kdejaký nesmysl, jen aby to posloužilo jejich záměru. Jejich osobní skušenost je mnohdy zcela jiná a mnohdy se stává,že se takový moralista přerodí z recidivisty, alkoholiky, či šlapkami.Je to jako s napravenými kuřáky, ze kterých se stávají ti nezavilejší odpůrci kouření a i když nedávno kouřili stovku denně, dnes nadávají do hlupáků těm, kteří si občas zapálí.
MB |
|
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 28/05/2007 : 14:33:02
|
No tak on ma celkem pravdu v jedny veci, rekl bych. Nejdriv jsem myslel, ze mluvi o upadku umeni vseobecne, ale pak mi doslo, ze de jen o umeni vizualni. Je podle me pravda, ze oficialni umeni je jen pro znalce a pozery (ja je nerozeznam, protoze v tomhle se proste nevyznam), normalni clovek, ktery s vytvarnem prichazi do styku na bezne denni bazi a ktery ale tvori zakladnu umeni uspokojuje podle me potrebu, pokud nastane jinde. V hezkych vecech, ve vytvarne dobre zpracovanych filmech, designu casopisu a maximalne na internetu. Chyba te uvahy je podle me proste v tom, ze za stred umeni nepovazuje neco, co tim stredem je, ale spis okraj.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 28/05/2007 : 15:52:31
|
Oldow.
Mluví s tebe snob.Já na kritiky kašlu. Ti slouží pouze kšeftu s uměním. To co mně něco v umění a to jakémkoliv říká, co mne dokáže oslovit, nebo se mně třeba jen obyčejně líbit, to beru a může to pocházet s doby před tisícem let a může na tom být třeba i nazaschlá barva. Na názor kriků jsem vždy kašlal a kašlat budu.Oni mně ty krásné pocity s snímání uměleckého díla nemohou dát. To mně může dát pouze to umělecké dílo. Kdybych chtěl prodávat za velké peníze, apk bych u kritiků šplhal, protože řada lidí se na umění dívá očima kritiků a dle toho se řídí i cena. Kolik by se asi prodalo moderních obrazů, kdyby lidi kupovali pouze to, co se jim líbí? Snobové a lichváři s obrazy jsou těmi, kdo živí kritiky.Jo a potom tvůrci, kteří jsou neplodní, či neschopný a potřebují aby někdo dal jejich dílu punc umění. Když si však koupíš obraz dle kritiků, nediv se, že tě to dílo radost nedokáže dát. Že se budeš chodit tajně, aby to náhodou někdo o tobě nevěděl dívat na krtečka.
Kdybych musel malovat dle kritiků ,pak bych malovat přestal.Mým idólem je Rembrand , Tizian a třeba Michalangello.Van Gogh mne znervozňuje .Uznávám jej, ale vyhýbám se jeho obrazům, protože ten pocit nemám rád. A tak mne i při výběru na amatérskou výstavu odmítli a tytéž práce odvezl přítel mé neteře do Ameriky a letos v Červenci si přijede pro další obrazy. Že je to tvořeno ve stylu překonaném je mu úplně jedno, protože je stále dostatek lidí, kteří na modernost a podobné nesmysly kašlou a kupujou to co jim něco říká.Tím však moderní umění nekritizuji. Každý má jiné vnímání téhož a každé dílo si může najít toho, komu cosi říká. Hodnotit vkus jiných lidí bych si nedovolil ani ve snu,ale ty, kteří hodnotí díla dle kritiků aby ukázali vlastní vzdělanost a znalost, ty nesnáším a říkám jim snobové.
MB |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 28/05/2007 : 17:49:18
|
Já si myslím, že pokud je někde v té úvodní úvaze m.s. chyba, pak je to v zaujetí vůči rozumu.
Jde tu o jakousi konfrontaci duchovna a rozumna. Přičemž není úplně jasné co je duchovno a co rozumno. Jak to podává m.s. tak přílišné přemýšlení nás duchovně poškozuje a umělec by se tedy měl přemýšlení raději vyhnout.
M.s. zjevně nedokáže pochopit, že rozum nemusí být pouze vykonstruovanost. Je Mona Lisa vykonstruovaná? Nebo malba v Sixtínské kapli? Já myslím, že ne. A přesto bych neváhal říci, že je vytvořili lidé obdaření vyjímečným rozumem.
Pokrok je tedy zjevně něco špatného a škodlivého. Přináší jen úpadek a hřích. Svobodomyslnost je pak evidentně největší hřích. |
|
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 28/05/2007 : 18:20:54
|
Noeme
Jo, to je hloupost, ale ja na to nejak nechtel reagovat, nevedel jsem odkud zacit abych nemusel napsat clanek jeste delsi, tak jsem se omezil na pripominky k cily uvahy. Jinak ten kousek s oduvodnenim upadku je z vetsi casti chybny.
Miloslave
No ale o tom prave mluvim, ze naprosta vetsina lidi neni kritiky ocenovana dila chapat. Proto taky rikam, ze ohnisko soucasneho vytvarneho umeni je nekde uplne jinde, vetsinou jako umeni uziteho v grafice a designu. Ja si myslim, ze dobry vkus se vytvori u cloveka, ktery ma v oboru znalosti a zkusenosti. Ja je nemam a tak nebudu autoritativne tvrdit co je spatne a co ne, to si muzu dovolit v literature. Ale ja jsem zamrzl na Art Noveau, na pocatku minuleho stoleti. Nemyslim muchu, ten je nudnej, ale videl jsem ar jinych veci co za to vazne staly. Rikam ti, ze budoucnost vytvarneho umeni je v komiksu, pocitacove grafice a "kycovitych" kresbach, co se ale lidem libi, jestli v necem. Kolik lidi dnes nakupuje obrazy?
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 28/05/2007 : 18:39:53
|
| To co tvrdíte, že jsem ne nahlédnu je lež já si pročítám rubriky po rubrice a že mi říkáte slávku.nebo m.s to beru a moc se zato omluvám, ale já píši jen o tom o čem něco vím a o tom o čem nic nevím prostě nemluvím.Tak mi promiň te mou řekl bych zcela jistou a vámi přisouzenou zdrženlivost. |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 28/05/2007 : 22:33:12
|
quote:
Originally posted by Milan.Miló
To co tvrdíte, že jsem ne nahlédnu je lež já si pročítám rubriky po rubrice a že mi říkáte slávku.nebo m.s to beru a moc se zato omluvám, ale já píši jen o tom o čem něco vím a o tom o čem nic nevím prostě nemluvím.Tak mi promiň te mou řekl bych zcela jistou a vámi přisouzenou zdrženlivost.
Nějak nechápu co nám chceš říct? Nikdo Ti přece pokud vím neříká Slávku (Slávek je Miloslav). Až do teď jsem si myslel, že m.s. a Milan.Miló jsou různí lidé, nebo se mýlím? |
|
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 29/05/2007 : 04:00:27
|
Milane
Hele, nic mi do toho neni, konecne vzdy musime soudit jen myslenku, autorstvi s ni nema nic spolecneho, ale ty mas velmi specificky zpusob vyjadrovani a me to neda se nezeptat. Cestina neni tvym materxkym jazykem, ze ne?
Nemusis mi vubec odpovidat, vim, ze to je od veci, ale osobni zvedavost mi proste neda.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 29/05/2007 : 07:34:33
|
Oldow.
Já mám dojem, že i kritika literárního díla nemusí být objektivní,ale vždy je závislá na názoru kritika, který také není dokonalý i když je třeba vysoce vzdělaný v oboru. Pro mne je kritika cosi podobného jako umělý smích v Amerických seriálech. Ten umělý smích říká Američanům , kdy se mají smát, protože to zřejmě nevědí. Nebo to vědí,ale skutečného humoru je tam tak málo, že tím smíchem je upozorňováno na cosi co by možná také mohlo být humorem.Stejnou práci dělají kritici a to ve všech oborech umění a ještě se tváří, jako by "sežrali" všechnu moudrost světa.Nejsou víc, než ten umělý smích.
MB |
|
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 29/05/2007 : 07:54:15
|
Miloslave
No ja si myslim, ze umely smich se pouziva protoze cloveku se smeje lip, kdyz se smeji dalsi lide, je to podivne, kdyz se na to clovek zameri, ale je to proste podvedome, porad lepsi nez reklama.
Ja si myslim, ze existuje neco jako dobry vkus, i kdyz je to kategorie krajne slozita, zkusim to trochu vysvetlit.
Podle me se vkus meni pri dlouhodobem styku s umenim a kultivuje se. Je jasne, ze ruzni lide maji ruzne preference, ze co se bude libit jednomu se nebude libit druhemu. Je nutne zduraznit, ze mit dobry vkus neni zadna zasluha ani nic s cim by se clovek mel chlubit, protoze ucelem jakehokoli umeleckeho dila je pobavit a tak jediny opravdovy nevkus v umeni jsou pozeri, kteri ctou Kanta, ackoli u nerozumi pul slova jen proto, ze Kanta ctou prece chytri lide.
Stejne jako existuji dila stereotypne hodnocena vysoko existuji dila stereotypne hodnocena nizko. To je fakt. Jestli jsou dila hodnocena vysoko (rusky realismus treba) prehodnocena, to nevim. Jeste jsem nepotkal tvari v tvar cloveka, o kterem bych s klidem mohl rict, ze se mu to urcite libilo, ale to muze byt dano tim, mezi jakymi lidmi se pohybuji, treba k nemu sam jednou dorostu.
Pak jsou veci, ktere jsou hodnoceny stereotypne nizko, kyc napriklad. Co se o nich da rict? Poskytuji zabavu, jako koneckoncu vsechna ostatni, ale je to druh zabavy, ktery prijde sectelejsi populaci ponekud prazdny. Sectelejsi populace se vetsinou radsi bavi premyslivymi knihami s propracovanymy charaktery, ktera maji idealne co rici k zivotu a na dila plna schemticnosti a predvidatelnosti pohlizeji svrchu. Je to opravnene?
Castecne ano, rekl bych. Nevim, jake knihy nebo obrazy jsou vasimi nejlepsimi, ale konzumni zabava jimi nikdy nebude. Verim v existenci nekterych nepodminenych umeleckych hodnot.
A co ti kritici? Je jasne, ze kritik nikdy nemuze urcit objektivni hodnotu dila, ani ho dokonale interpretovat, jedina dokonala interpretace je primy zazitek. Podle me je hlavni ulohou kritika upozornovat na zajimave roviny dila, vypichnout sporne otazky, vzbudit diskusi. Vzdy ale musi maximalne uctivat puvodni dilo, nikdy si nesmi myslet, ze je schopen o nem skutecne neco rict. V kritice nevyjadrite nic. Podle me jedine co se da udelat je obratit se na ctenare a ptat se na pocity, prinaset vhledy zalozene na jeho zkusenosti s knihou. Da se i na zaklade prirovnavani k jinym kniham, ale to je zas neco jineho.
Kritici neurcuji co je dobre a co je spatne. Kdo urcuje co je dobre a co je spatne? No ja, ze jo. Spolecnost kritiku ma tendence zaspavat v minulosti a modlit se k autorum, ke kterym se modli jejich souverci. Jsou predem negativne postaveni k novemu.
Tohle pravdepodobne neni pravda.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 29/05/2007 : 14:44:30
|
Oldow.
Zkrátka je lépe být tvůrcem, třeba malým a nevýznamným, než velkým kritikem.(čehokoliv) Tisíc kritiků nevytvoří ani to nejmenší dílo, jen tvůrcům do práce kecaj a kibicujou. Já nedělím dílo na staré a nové,či moderní,ale to které mně něco říká a které ne. To které ne, to nesoudím, protože může říkat něco komusi jinému a mnohdy bych byl překvapen kolik mu toho říká. Osloví li koho mé obrázky, či hudba,pak jsem rád, ale neznamená to pro mne, že jsou dokonalé.Prostě jen našli své publikum a to docela stačí. Někdo má rád metalovou hudbu, kterou já nemusím, ale jemu něco říká a tu moji třeba nemusí. A tak je to správné, dokud někdo nezačne kázat o tom, že toto je dobré a toto špatné.
MB |
|
|
|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
Posted - 29/05/2007 : 15:03:45
|
| Já s tebou Slávku úplně nesouhlasím. Ano je dobré něco vtvořit, ale kritika rozhodně není zbytečná. Pomáhá nejen autorům, ale také lidem jako já, kteří nemájí moc času, ale jsou nároční a rádi by se třeba podívali na pěkný film, zajímavé divadlo, poslechli si dobrou hudbu. Opravdu nemám čas zkoušet desítky filmů abych pak zjistil, že stálo za to jít až na ten desátý. Raději si nejdříve přečtu kritiky a zeptám se lidí jejichž názor uznávám. |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Úvaha o príčine pádu súčasného výtvarného umenia.
