| Author |
 Topic  |
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
 Posted - 28/10/2009 : 16:29:55
|
Sokrate.
Zapoměl jsem na jednu důležitou věc a protože chybí ikona Edit, nemohl jsem to dopsat.
Napsal jsem,že je třeba slova podobenství převádět do vlastností a jevů spojených s daným slovem. Ono je to sice pravda,ale jen s části. Jedno slovo je vlastně komrimátem mnoha vlastností a jevů s tímto slovem spojených. Pokud si přečteš odpověď Milana Milo,pak tam uvidíš jak tento komprimát otevírá i když to možná bude problémem, protože jej znovu do komprimátu zabaluje. Leknín má určité vlastnosti a s určitými informacemi je spojen,Milan popisuje ten jeho boj o život a i to je součástí toho komprimátu,Čím více najdeš těch vlastností a spojení, tím zřetelnější je místo v algoritmu podobenství a tím spíše ten algoritmus pochopíš v celku a lehčeji najdeš ten totožný algoritmus, který podobenství sděluje.A tak žába má jakési vlastnosti a čímsi je i spojována a může to vycházet i s její podoby,či zjevu.Můžeš k tomu připojit třeba i to,že se v pohádkách žába měni políbením v krásného prince a tak dál.Připojíš li k tomu tu nudli u nosu,čili absurditu,apk přemýšlej o vlastnostech těch, kdo tu nudli u nosu mají, děti, blázni a třeba staří dementní lidé, kteří přestali o sebe dbát. A tak postupně dojde k připojování dalších a dalších komprimátů až je pochopen celý algoritmus a může být hledána jeho obdoba.Nakonec zjistíš, že se do těch čtyčech krátkých veršů vešly informace k jejichš pouhému popsání by bylo třeba rozsáhlé práce o mnoha stránkách textu a přesto by to nemuselo být pochopeno. Pokud to vyčteš s algoritmu, pak to pochopíš. o je tajemství podobenství, pohádek a poetiky,ale třeba i výtvarných děl, či hudby. Všechny tyto styly však obsahují i obsahově prázdná díla, která ta skutečná obsahově plná pouze napodobují. S tím se bohužel nedá nic dělat a mnohdy to člověk pozná až po dlouhém skoumání.
MB |
 |
|
|
Sokrates
Aktivní uživatel
Czech Republic
237 Posts |
Posted - 29/10/2009 : 22:24:39
|
Tak. A ted budu obhajovat pro změnu zase já svou psychoanalýzu. 
I vzepnul se květ lotosu - Lotos představuje lidský život, kde jeho oddenkem je průběh života, přičemž květ spolu s listem je nejvrchnější částí rostliny, vystupující nad hladinou vody či s ní mírně splývá. Tedy jej můžeme považovat za poslední část lidského osudu. Nesmíme také zapomenout na vodu, jakožto na srdce rostliny, díky které žije. Proto tedy voda představuje život. Květ, o kterém je řeč, je nad hladinou. Což by mohlo znamenat smrt. V tomto případě je ale pořád závislý na svém stonku. Básník tady vystihuje zrovna situaci lotosu, který balancuje na hranici "života a smrti".
v smrtelné křeči v záři měsíce - Měsíc je symbolem noci. Noc je temná, černá (od tohoto můžeme odvodit strach). Měsíc můžeme chápat v kontrastu se sluncem. Východem slunce očekáváme začátek dne. Něco nového začíná. Slunce je jakýmsi životabudičem. Zatímco Měsíc je spojen s koncem dne. Tedy konec něčeho. Lidé uléhají ke spánku, tedy nacházejí klid. Spánek samotný je na první pohled velice podobný smrti. Jinými slovy, symboly Měsíce jsou podobné symbolům smrti. Avšak Měsíc tu nehraje roli smrti, nýbrž pocit smrti. Je vysoko nad hladinou a jsme jej schopni spatřit pomocí jeho záře, která proniká vodou. To znamená, že v průběhu svého života vnímáme smrt (zář). A čím starší jsme, tím více si zákonitost smrti uvědomujeme. (respektive čím více kveteme směrem k hladině, tím silněji vnímáme světlo od Měsíce). Navíc zde vodní hladina odráží obraz světa nad hladinou. Což je odkaz na myšlenku nedotknutelnosti světa po životě. Tedy, že leknín (člověk) nikdy nebude schopen poznat svět nad vodou (po životě). Smrtelnou křečí rozumí básník poslední znaky lidského života, kdy leknín protestuje proti smrti. Ještě se snaží bojovat o život.
a pyšná žába s nudlí u nosu – Žába bývá většinou vyobrazena na leknínu. Zde představuje smrt, protože je ošklivá, hnusná. Její zelené zbarvení, se kterým bývá nejčastěji spojována, má také svůj význam. Zelená barva uklidnuje. Neboli smrt můžeme chápat jako věčný klid. Ještě ke všemu je to jedna ze základních barev přírody. Odtud si lze vyvodit, že smrt je součástí přírody. Žáby jsou také vynikající skokani. Svým skokem, který nezná mezí, připodobnují jednu z vlastností smrti. A to, že smrt si nás vždycky najde bez ohledu na vzdálenosti. Existence pýchy u smrti zase dokazuje fakt, že smrt je sobecká a nerespektuje druhé. Nebere žádný ohled na slavného a ani obyčejného člověka .Co se nudle u nosu týče. Je zde míněna podobnost lidí, jež tu nudli většinou mají. A jsou to vesměs lidé nestarajíc se o sebe. Čili je jim ukradené, co si o nich druzí myslí. Tak jako smrt bere život, at už starého či velmi mladého nadějného člověka.
řekla, "O co jde? vždytˇ jsou jich tisíce – na samotném konci básně zazní slabá útěcha od žábi (smrti) směrovaná k lotosu, který se brání smrti ze všech posledních sil. Žába chce tímto vyjádřit banalitu smrti, kterou lze vidět dnes a denně. Její všudypřítomnost bývá snadno přehlédnutelná, avšak to nic nemění na skutečnosti, že tu byla, je a pořád bude. A že nejsme její ani první, ani poslední leknín.
A ted mi to zkus vyvrátit. |
Edited by - Sokrates on 30/10/2009 00:11:43 |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 30/10/2009 : 00:25:20
|
Milý Příteli Sokrate jest-li jsi myslel mne.
Tak se pokusím zareagovat.
Nechci i to vyvracet, protože samozřejmě i ty máš pravdu v podobenství.
A však pravd, které se nejvýše přibližují pravdě je jen tolik kolik je v pískovišti písku.
A však jen jedno zrnko dojde uznání.
Lotos představuje lidský život, kde jeho oddenkem je průběh života, přičemž květ spolu s listem je nejvrchnější částí rostliny, vystupující nad hladinou vody či s ní mírně splývá. Tedy jej můžeme považovat za poslední část lidského osudu.
Ano s tím by se dalo i souhlasiti a však leknín není symbolikou posledního dne, ale právě jeho počátkem, protože jeho bělost je bělostí ducha a duše která se rodí v samotném dně bahně pod hladinou a na vrchol tedy jako za rozbřesku vyčnívá a čpí jeho kvality.
Leknín jak už jsem řekl nežije ani tak s vody jako s toho bahna pod vodní hladinou.
Protože jen tak dostává životadárný a věčný cyklus potřebný pro to aby vůbec mohl vykvésti nad onu hladinu.
v smrtelné křeči v záři měsíce - Měsíc je symbolem noci. Noc je temná, černá (od tohoto můžeme odvodit strach). Měsíc můžeme chápat v kontrastu se sluncem. Východem slunce očekáváme začátek dne. Něco nového začíná.
Ano s tím by se dalo téže souhlasiti a však, měsíc na rozdíl od slunce je jeho soupotníkem jak píšeš, ale jeho samotná podstat spočívá v čemsi trancedentálnějším a to v samotném průběhu transpersonalizace mysli, která se snaží evokovat do prostoru svůj blahodárný a jasný třpyt tak, jako, že s koncem dne přeci jen něco zaniká tak přeci se rodí a to samotný nový rozbřesk, který je v našem nitru v naší šesté psychické čakře Ajně.
A ta má symbol toho že při vstupu do Nitra vidíme zpočátku taky jen temnotu až na jednou se tam v záblescích jako v noční noci objeví zprvu zář půlnočního měsíce jen proto aby po sléze přišla zář záře a to větší než milióny sluncí toho to světa.
a pyšná žába s nudlí u nosu – Žába bývá většinou vyobrazena na leknínu. Zde představuje smrt, protože je ošklivá, hnusná. Její zelené zbarvení, se kterým bývá nejčastěji spojována, má také svůj význam. Zelená barva uklidnuje. Neboli smrt můžeme chápat jako věčný klid. Ještě ke všemu je to jedna ze základních barev přírody. Odtud si lze vyvodit, že smrt je součástí přírody. Žáby jsou také vynikající skokani. Svým skokem, který nezná mezí, připodobnují jednu z vlastností smrti. A to, že smrt si nás vždycky najde bez ohledu na vzdálenosti.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 30/10/2009 : 08:18:07
|
Sokrate.
Mám radost , směji se a zírám, co vše jsem do toho verše uložil.Původně byl lotos jen určitou lidskou povahou a žába jinou.Význam toho verše byl tedy jiný, ale tento tvj výklad ukázal, že stejný algoritmus může být nalezen i jinde, u čehosi mnohem cennějšího. A tak si dokáži představit toho Buddhu, když sestavil podobenství o stromu znaků a možná vůbec netušil k jak cennému poznání toto podobenství může vést a co může vyvolat. Možná to věděl, možná nikoliv.
K určité pravděpodobnosti můžeme dojít, když toto spojíme s obsahem ostatních jeho podobenství a poznáme hodnoty které uznával. Pokud by Buddha směřoval k rozdělení a vítězství svých pravd, pak by to ukazovalo na možnost, že tím chtěl říci cosi jiného. Jenže on směřoval ke spojení a zmizení odporu mezi lidmi (na rozdíl od Ježíše, který řekl, že přišel proto aby oddělil zrno od plev,čili aby rozděloval)A tak teprve s toho souhrnu je možno poznat,že jsem našel to, co do podobenství skutečně uložil.
Takže tvůj výklad nebudu kritizovat ani popírat,ale naopak jej chválím a byl jsem trošku a hlavně příjemně překvapen. Bylo to o něčem jiném, mnohem jednodušším,ale to tvoje se mně líbí.
MB |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 30/10/2009 : 08:49:55
|
Dámo a pánové,
Zůstanu ještě chvíli u té poetiky ,ale nikoliv básní a ukáži vám oč mně jde. Došel jsem totiž k závěru, že mně takto lépe rozumíte,když nehovořím na úrovni faktů.
Nejdříve citace, kterou jsem zde mnohokrát užil,ale rozdělím ji do dvou částí,zajisté pochopíte proč.
Zasadil jsem v horách Tibetu strom ,který má na svých listech znaky abecedy.Najde li se člověk čistý a dokáže li listy tohoto stromu urovnat tak aby vznikl smysluplný text-
(a nyní to oddělení)
Otevřou se před ním všechna tajemství světa a žádný poklad mu nezůstane ukryt.
Pokud je podobenství takto rozděleno, je zde cesta a je zde cíl. Poznal li jsem cestu a poznal cíl,čili se otevřela mnohá tajemství a ukázal se největší poklady, mám dvě možnosti. Tou první je přivést vás k urovnání listů všech pravd,čili k čistotě. Vy se však budete ptát. Proč máme tak složitou a podivnou cestou jít? A tak budu odmítnut. Ukáži li vám ten cíl,na který nedosáhnete,ale budete chtím si na něj sáhnout,pak tou cestou ve vlastním zájmu půjdete, nebo to alespoň někdo z vás skusí.
Tím nalezeným pokladem je třeba to porozumění tajemství podobenství,protože vám otevře cestu k pokladům v podobenstvích uloženým.Jakmile tyto poklady jen koutkem oka zaglédnete,apk je budete stále hledat a budete je nacházet ve všech pravdách a to již se sami ocitnete v blízkosti čistoty. A proto vás vedu k porozumění podobenství,pohádek a třeba té poetiky ve které je ovšem vše troški víc zastřeno.
A nyní může někdo z vás říci. " Jo takhle? Tak tě na to kašlem a už se s tebou o tom bavit nebudem." A já odpovím." Nemáte li o poklady zájem,je to vás problém a já tím ty poklady neztratím. Vy je však díky tomu nezískáte.
MB |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 30/10/2009 : 09:57:01
|
Ano milí příteli Sokrate v noci jsem za poměl se domnívám do kopírovati poslední dva verše tak ti je tam dám nyní.
Nebyl to můj záměr, ale jen chyba, protože jsem už pospíchal…..
a pyšná žába s nudlí u nosu – Žába bývá většinou vyobrazena na leknínu. Zde představuje smrt, protože je ošklivá, hnusná. Její zelené zbarvení, se kterým bývá nejčastěji spojována, má také svůj význam. Zelená barva uklidnuje. Neboli smrt můžeme chápat jako věčný klid. Ještě ke všemu je to jedna ze základních barev přírody. Odtud si lze vyvodit, že smrt je součástí přírody. Žáby jsou také vynikající skokani. Svým skokem, který nezná mezí, připodobnují jednu z vlastností smrti. A to, že smrt si nás vždycky najde bez ohledu na vzdálenosti.
Ano s tím to bych souhlasil a stou smrtí která je všudy přítomným ekvivalentem přírody.
Vyvažující a vyrovnávající stav života.
Ona žába sedící na leknínu by se dala též přirovnati k samotnému přiblížení se přírodě a jejím karmickým důsledkům, které na sebe váží počáteční a též finální manifestace, které člověk od života čeká.
Smrt je jako zelená žába, která ovšem sedí na vrcholu leknínu a tudíž jí dává symboliku nedotknutelnosti a vznešenosti.
Protože žába je symbolem obojživelníků tak by se dalo říci, že žába svými parametry zasahuje do dimenzí samotného rození a následného zániku.
A však přičemž se stále svou zelenou barvou a svými skoky přibližuje podstatě nejvyššího možného uznání a celku v tom smyslu, že jejím domovem je právě voda tak jako souš.
Tudíž smrt i život.
A to věčný koloběh rození a smrti.
řekla, "O co jde? vždytˇ jsou jich tisíce – na samotném konci básně zazní slabá útěcha od žábi (smrti) směrovaná k lotosu, který se brání smrti ze všech posledních sil. Žába chce tímto vyjádřit banalitu smrti, kterou lze vidět dnes a denně. Její všudypřítomnost bývá snadno přehlédnutelná, avšak to nic nemění na skutečnosti, že tu byla, je a pořád bude. A že nejsme její ani první, ani poslední leknín.
Žába smrt by se dala též přirovnati k věčnému životu.
Protože tam kde začíná počátek tam začíná i konec.
Lotos který přeci jednoho dne zanikne jen proto aby se opět rozpustil v bahně a znovu se zrodil je jakýmsi symbolem věčného cyklického a periodicky stálého příchodu na ten to svět a znovu se tak objeví nad hladinami vod.
S omluvou Milan.Miló. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 30/10/2009 : 10:51:24
|
Pánové.
A co tenhle verš???
Rdím se a je mně stydno
jako malíři jež na plátno holým zadkem pad
A kritici rozplývají se a vidno
že na samou podstatu světa si on svým dílem sáh.
MB |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 30/10/2009 : 11:08:16
|
Milý příteli Miloslave.
Prosím tě zdali najdeš smysl této básně.
Nežádám tě o to zdaly ji tu budeš Analyzovat či ne.
A však vzpomeň si na slova přítele.LG.
Který říká, že musíš si brát vše s odstupem a nesmíš
Se vznášet nad vodami, protože pád, který následuje je destruktivní
Ne jen pro tebe ale pro lidstvo jako celek.
Zamysli se prosím. A nech si to projít hlavou.
Zalekl jsem se teď tvých slov
Bojím se světe div se já sám nevím proč.
V lidském moudru hodně vznešenosti
A však i zloba v nepozornosti.
Tvůj přítel Milan.Miló.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 30/10/2009 : 13:48:36
|
Zalekl jsem se teď tvých slov
Bojím se světe div se já sám nevím proč.
V lidském moudru hodně vznešenosti
A však i zloba v nepozornosti.
Nelekej se příteli
když přítel cestu zamotá
On to dělá pro tebe
neb k moudrosti cesta složitá
MB |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 30/10/2009 : 15:11:49
|
Zalekl jsem se teď tvých slov
Bojím se světe div se já sám nevím proč.
V lidském moudru hodně vznešenosti
A však i zloba v nepozornosti.
Nelekej se příteli
když přítel cestu zamotá
On to dělá pro tebe
neb k moudrosti cesta složitá
Cesta složitá já to vím
Svět však plane poznáním.
Není věci moudřejší
Než vše pozvolna světu dávati.
|
|
|
|
Sokrates
Aktivní uživatel
Czech Republic
237 Posts |
Posted - 30/10/2009 : 17:42:49
|
Milane
Cesta poznání dlouhá to bude
jestliže poezie náš jazyk bude
napsáti o slova víc tě asi ubude
těžko se tedy shodneme tak jako všude.
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 30/10/2009 : 19:54:55
|
Milane
Cesta poznání dlouhá to bude
jestliže poezie náš jazyk bude
napsáti o slova víc tě asi ubude
těžko se tedy shodneme tak jako všude.
Milý příteli Sokrate.
Já vím, že cesta předlouhá nás čeká
Však v poezii hledej slůvka a pravdy rozevlátá.
To co člověk nelze na lézt to sou fragmenty
Ros sypané v prachu dlouhých věků a jejich cest
v těstnány do hvězd a jejich prachu.
Milý příteli Sokrate.
Kdybych se tu delší dobu neobjevil
Tak vím co jsem věděl i když klacky
Opět do cesty mé někdy vhodil.
A nástrahy tak způsobil a opět zjevil.
Milan. Miló
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 31/10/2009 : 02:16:08
|
Milý příteli Sokrate.
Už jsem zase v pohodě
Vše se srovnalo a urovnalo.
To co tak to přicházelo
Znovu nové poznání dodalo a
V celku nic zvláštního se nestalo.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 31/10/2009 : 10:06:33
|
Vážení,
Tak jsme se pobavili a ukázali své básnické střevo a napadl mne ještě jeden verš (nikoliv můj(
Někdo se diví a je mu divno
někdo so hoví a je mu ...dobře.
Já se divím,protože mým záměrem bylo ukázat Milanovi,že poetika není vhodným stylem tam, kde by měl člověk vyjadřovat co nejpřesněji, jenže jsem dosáhl toho,že se poetikou vyjadřijí téměř všichni a Tak jsem básníkovi Milanovi vlastně vyšel vstříc a on je ten,kdo si v tom hoví.
Já to chápu a proto bych se něměl divit,ale já se divím stále. Poznal jsem totiž,že veršem a poetikou je možno sdělit někdy mnohem víc,protože nutí příjemce přemýšlet,zatím co přesné vyjádření jej spíš vede ke snaze toto tvrzení popřít. A tak mne toto přivedlo k zvláštní otázce. Stále se snažím,aby někdo přemýšlel o tom co říkám,protože jen tak je možno to pochopit.Vyjádřím li se poetikou,pak tím ostatní k přemýšlení přivedu,ale chybí tam ta přesnost.Výsledkem přemýšlení může být téměř cokoliv a navíc dostanu odpověď opět poetikou a zjišťuji, že mne samého to přemýšlení příliš nebaví a výsledek může být zcela jiný. Takže žádám vlastně od ostatních aby přemýšleli a mně samotnému se do toho příliš nechce. Skrátka poezie mně nastavila zrcadlo a já uviděl svou vlastní křivou hubu. A tak je mi stále divno.Ptám se. Existuje nějaká cesta mezi cestami přesného vyjadřování a poetikou, která by měla kladné výsledky obou těchto cest?
K poznání takové cesty je třeba udělat rozbor vlastností obou cest a porovnat rozdíly (markanty)Tím hlavním rozdílem je přístup k volbě slov.V pouezii není možno soudit slova,protože nejsou přesná, ale návodná a tak vzniká tolerance ke slovům a hledání jejich významu,čili přemýšlení.Při přesném vyjádření tato tolerance chybí. Toto je zřejmě ten základní rozdíl. Ta střední cesta by tedy mohla být v tom,že v přesném vyjádření budou slova více tolerována a bude o nich více přemýšleno. Je to jen náhled bez kontur a jak k takovému stavu dojít zatím nevím.Snad brát přesné vyjadřování tak trochu jako poezii a hleda skryté významy slov.Tak nevím????
MB |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 31/10/2009 : 20:28:12
|
Milý příteli Miloslave.
Ano dá se to říci úplně jednoduše a stroze teď jde o to na kolik člověk je schopný toto přijmout a ztotožnit se s tím.
Když řeknu, že každý člověk musí usednout do lotosu uzavřít všech devět fyzických vývodů těla to je dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši, ústa, dvě vyměšovací ústrojí.
Tak nevím zdali toto každý přijme.
A když toto uzavřeš a soustředíš svůj vnitřní zrak do třetího psychického oka Adžny tak zvané desáté brány a tam musí hledati postrádá to ne smysl a ani tak logiku jako samotnou jednoduchost, která právě s toho to plyne.
Na to jsou různá dechová a meditační cvičení.
Např. Indická Kundlini jóga, nebo Tibetská meditace vhledu, Nebo sexuální Tantrick Sexuality, Nebo Indická Surab – Sabd Jóga, atd.
Tady v našem zeměpisném pásmu jsme si to převedli třeba na holotropní dýchání, nebo autogenní trénik či jiné.
Přijmeš to za své a vstoupíš tak do svého těla neprobádaného a temného, které je ovšem jediným tokem harmonizujícího toku světla.
Světla, které se je prozářené v každém atomu našich buněk.
Přijmeš to za své a bez jakého koly odporu a disputací (filosofování), přijmeš vše toto za své.Jest-li ano tak věř, že po čase nalezneš to pravé světlo.Světlo o kterém všechny náboženství světa vydávají svědetství. A pravdy.
Lépe jednodušeji se to říci bohužel už nedá.
Tvůj přítel Milan.Miló.
|
Edited by - Milan.Miló on 31/10/2009 20:32:32 |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Obhajoba Boha.
