| Author |
 Topic  |
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
 Posted - 02/08/2013 : 15:16:07
|
já měl už dřív napsánu reakci, ale bohužel se mi smazala...tak jsem se nasral...teď po pár dnech jsem se už odesral, tak znovu:
..jde víceméně jen o dovysvětlení předchozích věcí
quote:
Originally posted by okref
Podle mě ne. Znám minimálně jednoho člověka, který sám sobě přisuzuje větší hodnotu, než má.(Tj. nemá ty hodnoty, které si přisuzuje.) Nadhodnocuje se, protože se tím snaží "dohnat" ztracené sebevědomí. Není to žádný filosofický akt, ale čistě psychologický. Sám sebe vidí jako hodnotnějšího ve srovnání s druhými. Ale když se ho zeptám, v čem tato hodnotnost spočívá, není schopen odpovědět naprosto nic věcného, nebo odpovídá snadno vyvratitelné hlouposti, nezaložené na skutečnosti. Do tohoto postavení se dostal tak, že ztratil zaměstnání. Jeho sebevědomí utrpělo tak, že se to snaží kompenzovat očividně umělě a očividně si to vůbec neuvědomuje. Což znamená, že v tomto případě zafungovalo podvědomí či nevědomí. V tomto případě je ideální šikovný psycholog, který by mu tuto skutečnost pravdivě vyjasnil.
(Psycholog by nejdříve musel ukázet, že tento jedinec se považuje za méněcenného, ale snaží se to řešit projikováním tohoto pocitu do ostatních osob - tedy i do psychologa. Dokud tohle psycholog nějak neodbourá, bude tento jedinec považovat vše, co od psychologa bude na svou adresu slyšet za méněcenné, neužitečné, hloupé... Psycholog má v podobných případech těžkou pozici, a proto to dělají odborníci psychologové a ne jen tak ledajací rádci či manipulanti.)
Je to případ jednoho člověka a jedné situace. Jiný se ve stejné situaci zachová třeba naprosto jinak.
Uvádím to jen jako doklad toho, že sebevědomí, sebehodnocení atd. nejsou jen věcí toho s čim pracuje filosofie.
tedy rozdělme sebehodnocení na
1. iracionální, neobjektivní, nevědomou složku, kterou nelze posoudit z hlediska pravdivosti
2. racionální, vědomou, objektivní složku, kterou lze posoudit z hlediska pravdivosti
Když je nějaký šachista dobrým šachistou...má elo 1900 a vyhrává soutěže...pak je to skutečně dobrý šachista a jeho vysoké sebehodnocení není věcí nevědomí a není to nepravda...ale je to pravda a je to správnou reflexí reality.
Falešně vysoké sebevědomí ovšem též nemusí být jen věcí nevědomou - šachista např. poráží všechny ve svém okolí a na základě toho se mylně, nicméně zcela racionálně, domnívá, že je dobrým šachistou. To, co si neuvědomil je, že s žádným skutečným šachistou nehrál, neboť jeho známí jsou lidé, kteří stěží umí tahat figurkami, takže není divu, že je všechny poráží. Podobně falešně nízké sebehodnocení nemusí být důsledek ničeho psychologicky zajímavého - když někdo hraje neustále jen s počítačem a neustále jen prohrává...může se domnívat, že je špatným šachistou i když jeho síla odpovídá první výkonnostní.
Podobně jako s šachama, stejně tak i se sebehodnocením celkovým.
Já celou dobu mluvím a chci mluvit o tomto "pravdivém" sebehodnocení, které je nezávislé na nevědomých motivech. Proto bych do toho nerad pletl psychologii v míře vyšší než nezbytně nutné - protože psychologie je silná v kramflecích jen pokud jde o sebehodnocení 1. typu, tj. ono iracionální sebehodnocení.
I psychologie sama ovšem uznává, že sebepojetí je tvořeno emocionální složkou a kognitivní složkou. V jazyku psychologie bych tedy řekl, že se toto téma týká převážně jen kognitivní složky sebepojetí, nikoliv emocionální složky sebepojetí.
quote:
Originally posted by okref
quote:
psychologie se hodnotou člověka doopravdy vůbec nezabývá...postupuje v této věci dogmaticky. Podle psychologie prostě každý má stejnou hodnotu, tečka...
Nemáme tady žádného psychologa, aby mluvil za psychologii, ale jestli psychologie opravdu považuje každého jedince za stejně hodnotného, pak nemůže mít lepší východisko. Psychologie je podle mě lékařská věda. Že se její poznatky užívají k jiným účelům třeba v marketingu atd., je věc nepěkná a vedlejší. Když tedy psychologii nahlížím jako lékařskou vědu, pak je opravdu nejlepší považovat každého za stejně hodnotného. Takový pohled před sebou vidí ne zavrženíhodného zkrachovalého jedince, kterému se z nějakého důvodu nedaří život, ale jedince jakožto špatně uskutečněnou nebo neuskutečněnou substanciální potencialitu. To dělají všechny disciplíny, které se snaží o nápravu, rozvoj, léčbu... jedince. Jinak to ani nejde, chce-li se daná disciplína člověkem zabývat.(Tělocvikář musí k člověku, který má tělo bídné přistupovat stejně jako k člověku s krásným a silným tělem, chce-li jeho tělo zušlechtit - tj. rozvinout jeho potenci. Nedělá-li to, pak přistupuje k určitému tělu s určitým záměrem. Např. chce vyhrát nějaký závod. A není to pak záměr tělocvikáře obecně, ale vymezeného a zaměřeného na nějakou oblast.)
nepopírám, že zde jsou důvody, proč má psychologie tento postoj. Ovšem podle mě by mělo být věnováno více úsilí v psychologii objevení pravdy a po jejím objevení by se mělo úsilí směřovat k tomu, jak to udělat, aby pro lidi nebylo tak obtížné tuto pravdu přijmout. Pak by odpadlo mnoho potíží, kdyby se to povedlo.
Popravdě naprosto není nutné, aby vědomí o nízké hodnotě sebe sama mělo jakýkoliv negativní psychologický dopad typu deprese, úzkost, bojácnost, sebeagrese ap.
Stejně tak když píšeš o uskutečněné nebo neuskutečněné potencialitě - to přece vůbec nemá přímou souvislost s hodnotou člověka, to samé ten příklad s tělocvikářem. Hodnota má být ideálně jen číslo asi stejně jako výška, hmotnost nebo cokoliv jiného. Stejně jako nediskriminuješ malé lidi (pokud tedy zrovna se nehlásí k armádě), tak nikdo apriori netvrdí, že by měli být diskriminováni nehodnotní lidi. Ovšem stejně jako nevidím smysl snažit se vsugerovat člověku se slabým tělem, že je na úrovni člověka se silným tělem, nevidím ani důvod se tvářit, že jsou lidé stejně hodnotní, když je to zjevný nesmysl.
quote:
Originally posted by okref
quote:
Aby nešlo o lež...tj. aby skutečně člověk si mohl říct, že je hodnotný díky tomu, jaký je --- tj. díky tomu, že je ctnostný...potom by musel ony ctnosti, jejichž přehled jsem udával...skutečně mít. A to, jak už jsem psal dřív, pro 98% populace je cíl nedosažitelný.
Je pěkné založit své sebevědomí třeba na ctnosti. Ale člověk musí dosahovat i jiných cílů. Třeba si dojít pro chleba. A to, že to udělá ctnostně, neznamená, že se mu to vůbec podaří. A když se mu to nepodaří, jeho sebevědomí klesne.
pokud bude mít člověk založeno sebehodnocení na své ctnosti, pak mu nemůže pošramotit sebehodnocení nic, co se této ctnosti nijak netýká. Pokud mu to sebehodnocení ovlivní...není pravda, že měl sebehodnocení založeno jen na ctnosti - zřejmě je měl založeno na ctnosti + samostatnosti.
|
Edited by - kirmakX6on on 02/08/2013 15:42:57 |
 |
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 02/08/2013 : 20:39:26
|
Podle mě je celé sebehodnocení založeno na úspěšnosti nebo neúspěšnosti snahy po dosažení toho, co považujeme za hodnotné. Jestliže se někdo rozhodne považovat za hodnotné to, co považují za hodnotné ostatní... nebo někdo jiný právě to, co ostatní za hodnotné nepovažují... nebo někdo něco úplně jiného je věcí složitého svobodného rozhodnutí. Co ale dělá každý, bez ohledu na to, pro jaké hodnoty se rozhodl, je, že hodnotí míru úspěšnosti s jakou se mu to daří. Úspěšnost zakládá sebevědomí a sebehodnocení. Hodnoty, pro jaké se člověk rozhodne, vyplynou z jeho svobody.(Dále je možné se bavit o tom, jestli existují nějaké skutečné hodnoty, nebo zda vše zůstane u té svobody v chaosu. Já bych zastával první možnost. Ale to je těžko dokazatelné a v podstatě to vypadá jako záležitost víry.)
Tím bych se vrátil k druhé otázce topicu a to samé bych řekl trochu jinak.
(2. lze svou hodnotu založit na něčem jiném než svých schopnostech? Na čem?)
Nevím teď přesně, jaké schopnosti se mají na mysli. Ale kdybych to vztáhnul na svůj způsob uvažování, pak bych měl na mysli schopnost po dosažení toho, co považuji za hodnotné. Za hodnotné považuji to, co vyplyne z MÉ svobody ve SVĚTĚ. Jak jsem JÁ vzhledem ke SKUTEČNOSTI - z toho vyplyne MÁ HODNOTA.
(To, zda za subjekt považujeme společnost nebo jedince, je pro můj způsob uvažování zcela irelevantní. Množství jedinců se pro mě rovná kooperaci jedné rozkouskované duše. Člověka nevymezuji vzhledem k ostatním lidem či společnosti, ale vzhledem ke skutečnosti. Tedy vzhledem tomu v čem člověk žije a čemu se snaží přiblížit. Skutečnost je pro mě jediný nositel konečné hodnoty.) |
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 03/08/2013 : 19:25:31
|
quote:
Originally posted by okref
Podle mě je celé sebehodnocení založeno na úspěšnosti nebo neúspěšnosti snahy po dosažení toho, co považujeme za hodnotné. Jestliže se někdo rozhodne považovat za hodnotné to, co považují za hodnotné ostatní... nebo někdo jiný právě to, co ostatní za hodnotné nepovažují... nebo někdo něco úplně jiného je věcí složitého svobodného rozhodnutí. Co ale dělá každý, bez ohledu na to, pro jaké hodnoty se rozhodl, je, že hodnotí míru úspěšnosti s jakou se mu to daří. Úspěšnost zakládá sebevědomí a sebehodnocení. Hodnoty, pro jaké se člověk rozhodne, vyplynou z jeho svobody.(Dále je možné se bavit o tom, jestli existují nějaké skutečné hodnoty, nebo zda vše zůstane u té svobody v chaosu. Já bych zastával první možnost. Ale to je těžko dokazatelné a v podstatě to vypadá jako záležitost víry.)
mám pocit, že tohle je zas počátek točení se v kruhu...
...myslel jsem, že jsme se shodli, že člověk nemůže se rozhodnout libovolně v tom, na čem své sebehodnocení založí -- nelze (minimálně v praxi) založit své sebehodnocení na tom, že umím flusem zabít můru... A fakt, že jsem v tom úspěšný na tom nic nezmění.
Zatím se objevily pouhé dvě možnosti, na kterých lze založit vysoké sebehodnocení:
1. na tom, že oplývám schopnostmi, kterých si společnost, v níž se pohybuji, cení
2. na tom, že jsem dobrý (ctnostný) člověk
obě varianty jsou varianty pro malou část lidí, naprostá většina lidí jsou lidé neschopní a nedobří. Pro ně je zde cesta pokory, která zabrání většině, ne-li všem potenciálním psychickým problémům.
Vše výše uvedené se týká, jak jsi upozornil, jen kognitivní složky sebehodnocení, ovšem to je ta jediná složka, kterou na tomto fóru má smysl řešit.
quote:
Originally posted by okref
Tím bych se vrátil k druhé otázce topicu a to samé bych řekl trochu jinak.
(2. lze svou hodnotu založit na něčem jiném než svých schopnostech? Na čem?)
Nevím teď přesně, jaké schopnosti se mají na mysli.
měl jsem na mysli takovouto charakteristiku:
celkově mentálně schopný (vysoké IQ, dobrá paměť, představivost, kreativita, smysl pro humor, hudební sluch...povšechná nadanost prostě...), celkově fyzicky schopný (vysoký, svalnatý, odolný, zdravý, atraktivní - sexy), celkově volně schopný (sebekontrola, spolehlivost, vytrvalost), úspěšný finančně (hodně peněz, dobré zaměstnání) i sociálně (dosáhnout prestiže, významu - tj. být oblíben mezi lidmi, mít hodně kamarádů ap.). Obdobně pro ženy.
celkově je to spojení potenciálu dosáhnout úspěchu a reálného úspěchu. Reálný úspěch sám o sobě nestačí, neboť může být dílem náhody (např. výhra v loterii)...a takový úspěch pak neslibuje jistotu zachování stejně vysokého statutu v budoucnu, resp. přenesení tohoto úspěchu na potomky. Potenciál sám o sobě též nestačí, pokud nevede ke konkrétním výsledkům, tak je k ničemu.
quote:
Originally posted by okref
Ale kdybych to vztáhnul na svůj způsob uvažování, pak bych měl na mysli schopnost po dosažení toho, co považuji za hodnotné. Za hodnotné považuji to, co vyplyne z MÉ svobody ve SVĚTĚ. Jak jsem JÁ vzhledem ke SKUTEČNOSTI - z toho vyplyne MÁ HODNOTA.
(To, zda za subjekt považujeme společnost nebo jedince, je pro můj způsob uvažování zcela irelevantní. Množství jedinců se pro mě rovná kooperaci jedné rozkouskované duše. Člověka nevymezuji vzhledem k ostatním lidem či společnosti, ale vzhledem ke skutečnosti. Tedy vzhledem tomu v čem člověk žije a čemu se snaží přiblížit. Skutečnost je pro mě jediný nositel konečné hodnoty.)
o tomto nemohu říct, že bych to pochopil
1.
co znamená výrok "za hodnotné považuji to, co vyplyne z mé svobody ve světě" ?
z tvé svobody ve světě vyplývá především to, že můžeš něco dělat. Jinými slovy ten výrok chápu tak, že jsi v podstatě řekl, že hodnotné je vše, co učiníš :-D ..hodnotné proč? ...si uprdneš a je to hodnotné?
Co přesně jsi tím myslel?
2.
co znamená část výroku "jak jsem já vzhledem ke skutečnosti" ?
|
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 04/08/2013 : 10:24:52
|
Zkusím to vysvětlit. Je to vlastně úplně jednoduché a prosté.
Jsem svobodný. Mé svobodné jednání se ale neuskutečňuje v vzduchoprázdnu, ale vždy někde, v něčem, na něčem... vždy v prostoru skutečnosti. Hodnota toho, co svobodně dělám se tedy zakládá na oné skutečnosti. Hodnota musí být skutečná. To je vztah svobody ke skutečnosti. Tento vztah zakládá hodnotu pro člověka, protože člověk se nějak nachází v určitém vymezení a z ní realizuje svobodné jednání k dokonalejší skutečnosti.(Nejdokonalejší skutečností rozumím to poslední nejtrvalejší nejneměnější... princip, kterým se vše řídí.)
quote:
1.co znamená výrok "za hodnotné považuji to, co vyplyne z mé svobody ve světě"?
Každý se nachází nějak jinak vzhledem k dokonalému. To vychází ze svobody jednotlivce. Proto každý upřednostňuje jiné momentální hodnoty, které považuje za důležité pro uskutečnění dokonalosti(skutečné a konečné hodnoty). Momentální hodnota je dána úrovní poznání dokonalosti(dokonalé skutečnosti) a také tím, jak se vzhledem k ní nacházím.
quote:
2.co znamená část výroku "jak jsem já vzhledem ke skutečnosti" ?
Ke skutečnosti jsem vždy nějak. V posledku jde o interakci mezi mnou a prostředím, které vyžaduje určité chování pro zachování toho, jak jsem a zároveň poskytuje možnost být jinak.(V případě mého uvažování bych musel říct: být lépe - tedy dokonaleji a skutečněji.)
quote:
nelze (minimálně v praxi) založit své sebehodnocení na tom, že umím flusem zabít můru
Z mého pohledu je to velmi hodnotné. Alespoň pro nějaký druh žáby. Onen život se nějak nachází vzhledem ke skutečnosti - zcela jinak než člověk. Proto je pro tu žábu hodnotné něco, co pro člověka hodnotné moc není. |
Edited by - okref on 04/08/2013 10:29:15 |
|
|
|
Topic |
|
|
|
hodnota člověka II
