www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
Home | Profile | Register | Active Topics | Members | Search | FAQ
Username:
Password:
Save Password
Forgot your Password?

 All Forums
 Filosofie
 Analytická filosofie, filosofie mysli, jazyka atd.
 Svobodná vůle
 New Topic  Reply to Topic
 Printer Friendly
Next Page
Author Previous Topic Topic Next Topic
Page: of 2

Trixas
Nový uživatel

13 Posts

Posted - 31/03/2012 :  02:41:36  Show Profile  Reply with Quote
Je vůle svobodná?
Na první pohled se zdá tahle otázka možná hloupá. Vždyť se přeci mohu rozhodnout, co udělám, co neudělám, s čím souhlasím a s čím nesouhlasím. Jenže na základě čeho se můj názor vytváří? Každý člověk začal s tím, s čím se narodil (no… nebo byl počat, to je jedno), něco jeho samého předcházelo, vymezilo to základ jeho osobnosti (nehledě na to jestli to byly zákony genetiky nebo snad bůh), předcházelo to jeho vůli. Každopádně, za tyto vlivy nemohl být zodpovědný, a to ani za veškeré další vlivy, které v průběhu života formovaly jeho osobnost. Takže se ptám, kde je prostor pro svobodnou vůli ?

Trixas
Nový uživatel

13 Posts

Posted - 31/03/2012 :  02:52:50  Show Profile  Reply with Quote
JO ještě to nejdůležitější AHOJ všem
Go to Top of Page

kirmakX6on
Aktivní uživatel

327 Posts

Posted - 01/04/2012 :  09:58:02  Show Profile  Reply with Quote
quote:
Originally posted by Trixas

Je vůle svobodná?
Na první pohled se zdá tahle otázka možná hloupá. Vždyť se přeci mohu rozhodnout, co udělám, co neudělám, s čím souhlasím a s čím nesouhlasím. Jenže na základě čeho se můj názor vytváří? Každý člověk začal s tím, s čím se narodil (no… nebo byl počat, to je jedno), něco jeho samého předcházelo, vymezilo to základ jeho osobnosti (nehledě na to jestli to byly zákony genetiky nebo snad bůh), předcházelo to jeho vůli. Každopádně, za tyto vlivy nemohl být zodpovědný, a to ani za veškeré další vlivy, které v průběhu života formovaly jeho osobnost. Takže se ptám, kde je prostor pro svobodnou vůli ?
proti svobodě lze vést ještě mnohem drastičtější argument ---

člověk není nic než shluk atomů...ostatně vše, co je, není nic než shluk atomů...
...a chování atomů je bezezbytku popsáno fyzikálními zákony. => Žádná svobodná vůle zde němůže být.






Lze ale snadno ukázat, že nemusíme být smutní. Člověk totiž svobodnou vůli k ničemu nepotřebuje: i bez ní může poznávat svět, poznávat sám sebe, dedukovat ze svého poznání, co je pro něj i co je pro ostatní dobré a co špatné, dále může i bez svobodné vůle měnit svět i měnit sám sebe (neboť i bez svobodné vůle může projevovat chování jak vůči sobě, tak vůči ostatním), dál je možné i bez svobodné vůle se učit a poučit se ze svých chyb.

Nic víc člověk k prosperitě nepotřebuje. Všechny tyto věci popsané výše (zvláště schopnost poznávat, projevovat chování a učit se a poučit se) můžou vykazovat (v různé míře) nejen zvířata, ale i člověkem vytvořené jasně deterministické systémy, např. umělá inteligence.

Závěrem lze tedy říct, že svobodu vůle můžeme pokládat za pojem, který je k ničemu.






Pokud jde o morální zodpovědnost (někdy se říká, že bez svobodné vůle člověk není morálně zodpovědný). Člověku lze přisoudit morální zodpovědnost za dané projevy na základě toho, zda je jejich kauzální příčinou a zda je schopen je ovlivnit (opět zde vidíme důležitost schopnosti poznávat a důležitost schopnosti učit se).
Go to Top of Page

Trixas
Nový uživatel

13 Posts

Posted - 01/04/2012 :  17:39:19  Show Profile  Reply with Quote
V zásadě s tím souhlasím. Alespoň z materialistického hlediska, není problém existenci svobodné vůle zpochybnit.
Ale, ještě bych se rád zaměřil na tu morální zodpovědnost. Pokud můžeme činit člověka zodpovědného za jeho činy, z hlediska kauzality můžeme činit zodpovědné za něho samého vlivy, které ho formovaly. Takže, v celkovém důsledku, by za vše, co se děje (včetně morálních soudů), byla zodpovědná nějaká prvotní příčina.
Lze to vyjádřit takto: Pokud A způsobí B a to zase C. Je za C zodpovědné jen A? Nebo je B zodpovědné stejně tak? Nebo se, A spolu s B o zodpovědnost dělí?
Go to Top of Page

kirmakX6on
Aktivní uživatel

327 Posts

Posted - 01/04/2012 :  20:39:10  Show Profile  Reply with Quote
quote:
Originally posted by Trixas

V zásadě s tím souhlasím. Alespoň z materialistického hlediska, není problém existenci svobodné vůle zpochybnit.
Ale, ještě bych se rád zaměřil na tu morální zodpovědnost. Pokud můžeme činit člověka zodpovědného za jeho činy, z hlediska kauzality můžeme činit zodpovědné za něho samého vlivy, které ho formovaly. Takže, v celkovém důsledku, by za vše, co se děje (včetně morálních soudů), byla zodpovědná nějaká prvotní příčina.
Lze to vyjádřit takto: Pokud A způsobí B a to zase C. Je za C zodpovědné jen A? Nebo je B zodpovědné stejně tak? Nebo se, A spolu s B o zodpovědnost dělí?

ony ty kauzální řetězce jsou často složitější...
...resp. malé zdravé dítě je přepadeno úchylem, který ho chce vykastrovat (=A) a sníst jeho koule. Vidí to kolemjdoucí a zakročí (=B). Za patnáct let na to se mladý muž zamiluje do nějaké dívky (=C)...a nakonec spolu mají děti (=D).

V tomto (zjednodušeném, exemplárním) řetězci A->B->C->D, který vedl k stavu, že osoba má dítě, nejsou za tento výsledek všechny okolnosti stejně "kauzálně zodpovědné". Např. kdybych nasedl do stroje času a zrušil stav B, tedy dítě by před kastrací nikdo nezachránil, rozhodně by vlastní dítě neměl. Kdybych ale nasedl do stroje času a odstranil onu slečnu (stav C), velmi pravděpodobně by to na stavu D nic nezměnilo, neboť během pár týdnů by mu potkal jinou dívku a měl děti s ní...

Z toho mi tedy plyne, že nemůžeme považovat všechny okolnosti za stejně "kauzálně zodpovědné". Některé - klíčové - jsou "zodpovědnější" než jiné.



Tohle zatím byla jen kauzální zodpovědnost na daném výsledku -- nějaký podíl na ní mají podle mě uplně všechny příčiny, které k danému výsledku vedly.
Pro morální zodpovědnost přisouzenou subjektu je ale důležité to, zda tam byla nějaká možnost změny na základě předvídání a učení se.

Velký třesk je tedy kauzálně zodpovědný za to, že Viktor někoho zabil, ale není zodpovědný morálně.
Go to Top of Page

okref
Velmi aktivní uživatel

672 Posts

Posted - 08/04/2012 :  17:31:38  Show Profile  Reply with Quote
Jo jo, tohle téma nikdy nevyčpí. Svoboda, vůle... co to je? Každý to pociťuje. Když se to ale někdo pokusí formulovat do myšlenek, vznikne jen samý paradox. Alespoň tak se mi to jeví. Nejsem přívržencem dlouhých příspěvků na tomto fóru. Jsem přesvědčen, že je nikdo nečte a když, tak přinejlepším nejsou ničím víc než na druhé straně krátké výstižné věty říkající totéž. Přesto vkládám delší poznámku, kterou jsem si nedávno učinil k pojmu svobody. Zarazila mě totiž protikladnost dvou hodnot, kterých si nade vše vážím. Vlastně mě ta protikladnost zaráží stále a nevím si rady, jak tyto dvě hodnoty sloučit. K tématu tedy předkládám tuto poznámku:

Člověk je bytostí jednající. Je tedy možné se ptát, zda je bytostí svobodnou nebo nesvobodnou. Nesvobodnou bytostí by byl, kdyby jeho jednání bylo určeno cizími vlivy. Svobodnou, kdyby jeho jednání nebylo cizími vlivy určeno, nezvolil-li by si tak svobodně. To také předpokládá, že člověk sám sobě není cizí; že jeho duše či jiná substanciální jednota je věčná nebo byla stvořena jako nezávislá. Vymezeností svobody k jednání se ulehčuje pojednávání, neboť kdybych vztáhl svobodu přímo k člověku, musel bych dokonale vyjasnit pojem člověk, což považuji za nemožné. Vztáhnout svobodu k jednání je jen o tolik snadnější, o koli je část méně složitá oproti celku. Svobodu je možné nahlížet prostorově či ontologicky; tzn. chápat jednání jako volbu v mnohosti. Mnohost je tak nutný předpoklad pro jednání nahlížené jako volba.
1. Jednání tak volí nenuceně či libovolně mezi množstvím jsoucen a jediné, čím je jednání omezeno, je zorné pole, jež však člověk může rozšiřovat. Takto nepodmíněně pojatá volba se podobá jakémusi žroutu, který dříve nebo později stráví vše, co mu přijde na oči, a mnohost promění v jednotu, čímž zmizí svobodný prostor a sním prostorově pojatá svoboda. Nepodmíněná tedy není a není tedy ani svobodná. Ve skutečnosti je podmíněna vším jsoucnem.
2. Je možné představit si, že by jednání mělo volit jen některá určitá jsoucna a zachovat přitom svobodu? Je, ale pak se bude svoboda jevit něčím samo o sobě zlým či alespoň zbytečným pro člověka, který se tak bude moci mýlit ve volbě. Čímž se nestane nic jiného, než že si prodlouží cestu za tím, co jediné nakonec bude moci zvolit jako správné. Vymezená jsoucna, která jediná stojí za volbu, učiní ze svobody nesmysl. A platí to i opačně - vymezená jsoucna, která stojí za volbu, jsou znehodnocena možností volby. Záleží jen na tom, co budeme pokládat za hodnotnější.
Je nezpochybnitelné, že člověk volí; že je bytostí žijící ve svobodném prostoru. Máme se ptát po principu, kterým určuje volené? Princip předpokládá obecnost. Obecnost předpokládá stejnost. Stejnost množství individuálních lidských bytostí lze vykázat. Stejnost je možné doložit nějakou nedokonalou definicí obecného člověka. Taková definice by mohla vypadat takto: 'Člověk je živočich usilující zachovat svou stávající existenci způsoby, které jej odlišují od jiných živočichů.' Není to nejobecnější definice a rozhodně do ní nespadají všichni, avšak na většinu lidí se pravděpodobně hodí, ať již je jakkoli neúplná. Budu-li člověka nahlížet pod jakýmkoli principem jeho jednání, vyplyne z toho i odpovídající předpoklad vymezených jsoucen, která v jeho zorném poli budou považována za hodnotná. V tomto případě to takovými jsoucny budou všechna ta, která považuji za nejvíce zachovávající existenci člověka. Mohl bych uvést jiné definice. Ať již to však bude jakákoli, která definuje člověka jako jednající bytost, bude v samotné definici obsaženo vše, co budeme moci analyticky vyjádřit.
Problém tedy nastane ve chvíli, kdy principiální definice bude formální, tzn. taková že nebude říkat nic o určitých jsoucnech. Taková definice by mohla vypadat takto: 'Člověk je živočich usilující o dobro.' Taková definice umožňuje široký výklad toho, o co vlastně člověk usiluje. Slovo dobro je možné nahradit jakýmkoli jsoucnem a to nejen ve větě, ale i ve skutečnosti. Člověk by sice neusiloval o nic, o čem by si myslel, že je to špatné, ale skutečnost ukazuje i takové případy, kdy dobré se jeví později v pojetí téhož člověka jako špatné a naopak. Slovo dobré tedy vypadá jen formálně. Je možné jej vypustit a nechat pouhé: 'Člověk je živočich usilující.' Což je totéž, jako říkat, že člověk je bytost jednající usilovně.
Je paradoxní, že ve volbě určitých jsoucen je možná svobodný, avšak v samotné volbě o volbě nikoli. O tom se totiž musí rozhodnout zcela nesvobodně. V každém případě musí volit, zda volit či nevolit. První volba je mu vnucena.
Go to Top of Page

Trixas
Nový uživatel

13 Posts

Posted - 10/04/2012 :  00:35:46  Show Profile  Reply with Quote
No…, podle mě bude nejlepší začít s vysvětlováním pojmů. Co vlastně chápeme pod tou vůlí.
Řekněme, že máme nakloněnou desku s otvorem a po té desce se kutálejí různě velké kuličky. Pokud jsou kuličky menší než díra, jednoduše propadnou. Pokud jsou větší, kutálejí se dál.
Jde mi o to, jestli lze tvrdit, že tenhle systém, vlastně činí rozhodování (projev vůle), na základě svých vlastností, jejímž projevem je vlastně to rozdělování kuliček. Zajímalo by mě, jestli lidská vůle není vlastně jen neporovnatelně sofistikovanější verzí téhož.
Je mi jasný, že se na to dívám možná až scientisticky, ale jinak to zkrátka neumím.
Go to Top of Page

okref
Velmi aktivní uživatel

672 Posts

Posted - 15/04/2012 :  09:24:22  Show Profile  Reply with Quote
quote:
Originally posted by Trixas

No…, podle mě bude nejlepší začít s vysvětlováním pojmů. Co vlastně chápeme pod tou vůlí.
Řekněme, že máme nakloněnou desku s otvorem a po té desce se kutálejí různě velké kuličky. Pokud jsou kuličky menší než díra, jednoduše propadnou. Pokud jsou větší, kutálejí se dál.
Jde mi o to, jestli lze tvrdit, že tenhle systém, vlastně činí rozhodování (projev vůle), na základě svých vlastností, jejímž projevem je vlastně to rozdělování kuliček. Zajímalo by mě, jestli lidská vůle není vlastně jen neporovnatelně sofistikovanější verzí téhož.
Je mi jasný, že se na to dívám možná až scientisticky, ale jinak to zkrátka neumím.




Příměr, který jsi uvedl podle mě není příliž vhodný. Vůbec totiž nezohledňuje člověkovu schopnost rozhodovat se. To znamená, že v životě člověka nastávájí netechnické situace. To je asi každému zřejmé. Je jasné, že příklad jsi uvedl jako záměrné zjednodušení. Ale já zase záměrně hned na začátku chci zamezit neporozumění lidské situaci tím, že jí z lenosti nebo jiného důvodu budeme chápat jinak, než jak si myslíme, že ve skutečnosti vypadá. Člověk není koule a jeho životní jednání není mechanizmus.
Navázal bych tedy na tvůj příklad, ale tak, jak si myslím, že to odpovídá lidské skutečnosti. Mějme tedy člověka X v situaci. Situace je prostor daných možností a,b,c, z kterých X aktuálně může volit, a které jej dovedou k jiným situacím. Takto pojatý člověk je jaksi ochuzen o vše ostatní, co v našem pohledu dělá člověka člověkem a zůstává mu jen volba. A pro mě zásadní otázkou je, podle jakého principu se X rozhoduje.
Vidím dvě možnosti. (1.)Buď se X rozhoduje ze sebe, (2.)nebo je ovlivněn vnější příčinou. Rozjoduje-li se ze sebe, pak je otázkou, co toto "ze sebe" je a co si pod tím představit. Pro představivost člověka je mnohem snadnější vidět vnější příčiny, které nabízí mechanika, fyziologie, psychologie, sociologie... a já nevím jaké další vědy, které hledají a nacházejí pevné a nutné zákonitosti. Rozhoduje-li se X podle takových vnějších vlivů, je jasné, že se vlastně vůbec nerozhoduje, ale je jen jakousi loutkou či hadrem ve větru.
Celé se to trochu zkomplikuje, budu-li vidět, že všechno, co X může volit, tedy a,b nebo c, je vnější a navíc dané. Na jedné straně dané situace, na druhé straně nutnost volby. A chtělo by se dodat s nenuceným výsledem rozhodování. Jenže, je-li dán omezený počet možností, je tím člověk určen jako omezený, když už ne přímo ovládaný nebo nucený. A co je to pak za svobodu v omezenosti či vymezenosti?
Kdybych se tedy přecijen vrátil k tvému přikladu s kuličkou a dírami, pak bych odpověděl takto: X se prostě může rozhodnout, zda (a) propadne dírou nebo zda (b) dírou nepropadne, ať už má jakožto kulička jakkoli vhodný průměr k propadnutí otvorem. V tom je plně svobodný. Nesvobodný je podle mě v tom, že se již nějak rozhodnout musí. A pro co se rozhodne? Vždycky přeci podle toho, co vyhodnotí jako nejlepší, tedy pro dobro.
Z toho vyplývá, že člověk je svobodný, ale jen potud, pokud je omezen dobrem.
Go to Top of Page

Trixas
Nový uživatel

13 Posts

Posted - 15/04/2012 :  19:27:36  Show Profile  Reply with Quote
quote:
Příměr, který jsi uvedl podle mě není příliž vhodný. Vůbec totiž nezohledňuje člověkovu schopnost rozhodovat se.


Jenže já si právě položil otázku, jestli tohle lze považovat za rozhodování. Nejde mi totiž jen o lidskou schopnost rozhodování, nejen člověk dokáže činit rozhodnutí. Moje kočka se například taky dokáže rozhodnout, že nepůjde ven, když prší. Příklad s kuličkou jsem právě viděl jako nejzákladnější formu rozhodování.

quote:
v životě člověka nastávájí netechnické situace. To je asi každému zřejmé.


Mě tohle tak jasné nepřipadá.
Go to Top of Page

Trixas
Nový uživatel

13 Posts

Posted - 15/04/2012 :  19:43:38  Show Profile  Reply with Quote
Hmm teď jsem si uvědomil, že to co tvrdím je Mechanismus.
Takže, opět nic nového pod sluncem.
Go to Top of Page

okref
Velmi aktivní uživatel

672 Posts

Posted - 16/04/2012 :  10:28:27  Show Profile  Reply with Quote
quote:
Originally posted by Trixas

quote:
Příměr, který jsi uvedl podle mě není příliž vhodný. Vůbec totiž nezohledňuje člověkovu schopnost rozhodovat se.


Jenže já si právě položil otázku, jestli tohle lze považovat za rozhodování. Nejde mi totiž jen o lidskou schopnost rozhodování, nejen člověk dokáže činit rozhodnutí. Moje kočka se například taky dokáže rozhodnout, že nepůjde ven, když prší. Příklad s kuličkou jsem právě viděl jako nejzákladnější formu rozhodování.




Abych si to trochu vyjasnil:
Když se rozhoduje, musí se (a)rozhodovat nějaký subjekt(je jedno, zda člověk nebo zvíře nebo jiná živa bytost) a (b) musí se rozhodovat o něčem, tzn. volit mezi možnostmi.
Otázka na vyjasněnou tedy zní: Co je v tvém příkladu subjekt a o čem se rozhoduje? Kulička subjektem být nemůže protože ta prostě propadne vždy, když má správný průměr k otvoru. Kdyby to kulička byla, pak o čem by se rozhodovala? O tom, zda propadne nebo nepropadne? Z možností příkladu ale plyne, že takové rozhodnutí ji nenáleží.
Z tohoto myslím vysvítá jasně, proč uvedenému příkladu nerozumím jako rozhodování, a když říkáš, že tomu rozumíš jako nejzákladnější formě rozhodování, pak tomu nerozumím už vůbec. Nejzákladnější forma rozhodování totiž podle mého chápání vykazuje charakteristiky (a) a (b).
Go to Top of Page

Trixas
Nový uživatel

13 Posts

Posted - 16/04/2012 :  20:06:38  Show Profile  Reply with Quote
Kulička samotná se samozřejmě rozhodovat nemůže, ani ta díra v desce ne. Ale jejich vlastnosti (rozměry, hmotnost…) jejich vzájemná součinnost, vytváří účelový jev (rozdělování kuliček), když stejní princip aplikujeme na živé organismy, (ucuknutí ruky při kontaktu s rozpálenou plotnou….) dostaneme podmíněné a nepodmíněné reflexy..., což vlastně není vůle… a sakra.
Moment, ještě vše není ztraceno. Co takhle chápat vůli jako dva proti sobě jdoucí podmíněné reflexy, (případně víc než dva) které se vzájemně střetávají a kde vyhraje ten nejintenzivnější.
Go to Top of Page

kirmakX6on
Aktivní uživatel

327 Posts

Posted - 17/04/2012 :  19:08:56  Show Profile  Reply with Quote
quote:
Originally posted by okref

quote:
Originally posted by Trixas

No…, podle mě bude nejlepší začít s vysvětlováním pojmů. Co vlastně chápeme pod tou vůlí.
Řekněme, že máme nakloněnou desku s otvorem a po té desce se kutálejí různě velké kuličky. Pokud jsou kuličky menší než díra, jednoduše propadnou. Pokud jsou větší, kutálejí se dál.
Jde mi o to, jestli lze tvrdit, že tenhle systém, vlastně činí rozhodování (projev vůle), na základě svých vlastností, jejímž projevem je vlastně to rozdělování kuliček. Zajímalo by mě, jestli lidská vůle není vlastně jen neporovnatelně sofistikovanější verzí téhož.
Je mi jasný, že se na to dívám možná až scientisticky, ale jinak to zkrátka neumím.




Příměr, který jsi uvedl podle mě není příliž vhodný. Vůbec totiž nezohledňuje člověkovu schopnost rozhodovat se. To znamená, že v životě člověka nastávájí netechnické situace. To je asi každému zřejmé.

okrefe, ty prostě předpokládáš, že člověk se může nějak nemechanicky rozhodovat (že jeho rozhodování není mechanismus)...

tento předpoklad se jeví ve světle věd jako neplatný. Navíc nechápu tu snahu -- snaha lpět na svobodě nepřináší žádné výhody (z důvodů, které jsem uváděl dříve)
Go to Top of Page

kirmakX6on
Aktivní uživatel

327 Posts

Posted - 17/04/2012 :  19:15:01  Show Profile  Reply with Quote
quote:
Originally posted by Trixas

Kulička samotná se samozřejmě rozhodovat nemůže, ani ta díra v desce ne.
ať už se člověk "rozhoduje" na základě čehokoliv, nějaké rozhodnutí udělá (a může to být i rozhodnutí, že se nerozhodne a pasivně se odevzdá osudu)

...toto rozhodnutí, pokud bylo kauzální, bylo přitom bylo nutné uplně stejně jako je nutné, že kulička propadne dírkou...

Pokud se může rozhodovat člověk, může se rozhodovat i kulička. Jediný rozdíl je v tom, že rozhodování kuličky umí každý předvídat, kdežto rozhodování lidí zatím ne.
Go to Top of Page

okref
Velmi aktivní uživatel

672 Posts

Posted - 17/04/2012 :  19:56:34  Show Profile  Reply with Quote
quote:
Originally posted by Trixas

Kulička samotná se samozřejmě rozhodovat nemůže, ani ta díra v desce ne. Ale jejich vlastnosti (rozměry, hmotnost…) jejich vzájemná součinnost, vytváří účelový jev (rozdělování kuliček), když stejní princip aplikujeme na živé organismy, (ucuknutí ruky při kontaktu s rozpálenou plotnou….) dostaneme podmíněné a nepodmíněné reflexy..., což vlastně není vůle… a sakra.
Moment, ještě vše není ztraceno. Co takhle chápat vůli jako dva proti sobě jdoucí podmíněné reflexy, (případně víc než dva) které se vzájemně střetávají a kde vyhraje ten nejintenzivnější.




Já ti rozumim. Ale nerozumim tomu, proč takový "jev" nazývat "rozhodování". A když už ho tak nazveme, jak jej odlišit od ostatních jevů, které "rozhodování" nenazveme?
Go to Top of Page

okref
Velmi aktivní uživatel

672 Posts

Posted - 17/04/2012 :  20:11:45  Show Profile  Reply with Quote
quote:
Originally posted by kirmakX6on
okrefe, ty prostě předpokládáš, že člověk se může nějak nemechanicky rozhodovat (že jeho rozhodování není mechanismus)...

tento předpoklad se jeví ve světle věd jako neplatný. Navíc nechápu tu snahu -- snaha lpět na svobodě nepřináší žádné výhody (z důvodů, které jsem uváděl dříve)




Pro mě to není předpoklad, ale charakteristika rozhodující se vůle. Jde jen o vyjasnění mých pojmů. Nemluvím o celkovém chování člověka. Souhlasím, že chování člověka je i mechanické, reflexivní, zvykové... zkrátka mimovolní. Ale takové chování mě teď nezajímá. Zajímá mě to volní. A to, pokud vím, žádná věda nedokáže popřít.

Lpět na svobodě? Já jsem naopak dospěl(v prvním příspěvku) k tomu, že svoboda je nemožná. Je potřeba si povšimnout mého rozlišování mezi pojmem "svoboda" a "rozhodování". Není to totéž. Rozhodování člověku náleží. Svoboda podle mého aktuálního náhledu nikoli - což nepovažuji za uspokojivé a dál nad tím hloubám.
Go to Top of Page
Page: of 2 Previous Topic Topic Next Topic  
Next Page
 New Topic  Reply to Topic
 Printer Friendly
Jump To:
www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum © (c) 2009 webmaster Go To Top Of Page
Snitz Forums 2000