| Author |
 Topic  |
|
Absolut
Aktivní uživatel
217 Posts |
 Posted - 09/03/2012 : 05:18:34
|
quote:
Originally posted by kirmakX6on
quote:
Originally posted by elx
kirmak: vždyť ti v tom nikdo nebrání, dělej si co chceš.. společnost tě zkrotí nebo způsobíš převrat (nepravděpodobně; navíc bys z toho asi nic moc neměl)..
ano, vím, že bez ohledu na řešení tohoto problému (zda lidi jsou nebo nejsou bezcenní), reálně se mé chování právě díky zákonům a společenským normám a mé snaze neškodit sám sobě, příliš nezmění
pohleď na to ale takto. Pokud jsou lidé bezcenní, tak čím víc lidí si to bude myslet (dojde na tento problém a nevyřeší jej jinak než oním konstatováním), tím více budou společenské normy a klasická morálka oslabovat...
a podle mě to není pozitivní zpráva. Proto se ptám, zda existuje nějaké logické řešení této nepříznivé situace.
quote:
Originally posted by axel01
Tak má člověk dělat něco, aby se necítil bezcenný, například pomáhat lidem v Africe a nekupovat si za peníze třeba sračky z Mekáče, KFC, benzinek a automatů... A hned může být šťastnej, že někomu pomohl - chudým na druhém konci světa a vlastně i svému žaludku.
abych předešel tomuto nedorozumění, psal jsem to upřesnění hore.
Neřeším smysl života, takže je zbytečné vymýšlet smysluplné aktivity. Já vím, které aktivity jsou smysluplné, na to se neptám. Řeším lidskou bezcennost.
quote:
Originally posted by axel01
Nebo se může snažit svůj život naplňovat věcma, které pro něj mají smysl. Musí si najít svůj smysl a pak se již nebude cítit bezcenný.
já např. považuji za smysluplné darovat greenpeace peníze. Když to udělám, tak věřím, že jsem udělal něco smysluplného. To nemění nic na tom, že jsem pro Greenpeace bezcenný - kdyby nebylo mě, daroval by někdo jiný. Greenpeace mě nepotřebuje.
quote:
Originally posted by axel01
A taky - proč pořád mluvit o bezcennosti. Myslím, že on si ten člověk třeba bezcenný nepřipadá. Třeba nemá ani potřebu o tom uvažovat.
to, že nemá potřebu uvažovat neznamená, že bezcenný není. Řeším tu problém, který považuju za objektivní.
quote:
Originally posted by neronis
quote:
Originally posted by kirmakX6on
...či zda existuje nějaké jiné objektivní racionální vysvětlení, proč by nicotnost člověku neměla vadit.
Kirmak, myslím, že normálním lidem, kteří nemají nějaké ambice nicotnost nevadí dokud je někdo nenaočkuje, že by měla. Ono se dá fixovat na různé blbosti od toho jak hezky po ránu voní tráva a včely zase švitoří až po úžasný princip přímého vstřikování spalovacího motoru, který někdo duří v garáži a nechce ho nikomu ukázat, aby mu to nezničil.
podobně jako u axel01...
myslím, že tohle se týká smyluplnosti života. Včelky, tráva a vstřikovací motor se vše dá charakterizovat jako hedonismus (cíl = maximalizovat příjemno, to je dobro a to je dostatečný důvod proč žít). Já s tím souhlasím, ale netýká se to bezcennosti, resp. tu souvislost zde nevidím.
quote:
Originally posted by pet_kroku
napadá mě, že by bylo třeba vyjít od toho, co je tu obsaženo jen implicitně, je třeba se zamyslet nad tím, proč se cítí bezcenní, kvůli komu, čemu. Kvůli jiným lidem, kteří mají nohy a běhají, kvůli tomu, že nemůžou žít život jako vrcholoví sportovci a tak na výsluní, kvůli tomu, že jim to zabránilo v kariéře či ve sbalení té úžasné kočky od naproti? Proč se tak cítí?
ano, kvůli 7 miliardám ostatních lidí. Jak jsem psal, bezcenností myslím extrémní nahraditelnost, nejedinečnost, nevzácnost lidí.
quote:
Originally posted by pet_kroku
Bezcenný se dnes cítí kde kdo a to často i člověk s kariérou, s úspěchem. Proč tomu tak je?
lidí s kariérou a úspěchem je mnoho... Přestože ostatními tito lidé za bezcenné považováni nejsou, stále mají dostatek důvodů si myslet, že bezcenní jsou.
Ostatně bezcennej byl i Einstein. Kdyby na to nepřišel on, za dva roky by s tím samým přišel někdo jinej. V dobách, kdy ještě nebyl moderní rychlý tisk, bylo běžné, že na danou věc přišlo nezávisle na sobě několik lidí, typická časová vzdálenost byla v několika málo rocích.
quote:
Originally posted by pet_kroku
Není, pokud je opravdu bezcenný v porovnání s někým, tohle klasická otázka po smyslu života? Kde bezcennost je jen jiný výraz pro neuchopitelnost jakési absolutní smysluplnosti, která se proto musí hledat, žít a není daná před žitím?
určitě je to existenciální otázka, podobně jako otázka po smyslu života. Smysl života je spjat hlavně s jeho náplní, s návodem jak a proč žít...s jeho cílem. To už se ale opakovat, viz to, co jsem odpověděl axel01 a neronisovi.
quote:
Originally posted by pet_kroku
Navíc, pokud je bezcennost jen v porovnání s někým, o kterém se jen domníváme, že má lepší život, ale nevíme, co cítí, není bezcennost abstraktní, umělá a nekulhá tak na obě nohy. Není to pojem, kterým je my sami chceme uchopit život, zpracovat ho, ale vlastně tím něco říkáme spíš o sobě než o něm?
pro bezcennost stačí jen existence mnoha lidí, kteří nás mohou nahradit
Nejde o to, zda se mají líp nebo ne.
To kirmak
Pokud máš apriori axiologický žebříček nastaven od výchozího bodu sobectví...Pak jsi jednoznačně bezcenný...avšak jako lidská bytost jsi pro ty- co potřebují své duchovní hodnoty sdílet...jedinečnou bytostí...
Tam kde je přátelství, nebo láska...tam bezcennosti není...a kde je pouze sobectví, tam má každý cenu jen sám pro sebe...přičemž paradoxem je, že si sobec bezcenný nepřipadá...
Tvůj problém má v podstatě velmi jednoduché řešení...to, že si se takto vůbec zeptal, pravděpodobně znamená, že nebudeš úplný sobec, ale člověk, který musí žít v již daném momentálně sobecky nastaveném, tvrdém rivalitním v podstatě materiálním konzumním světě...Tento zvrácený hodnotový systém nijak nereflektuje tvoji potřebu lidského ducha sdílet sám sebe s druhými...nevychází z faktu, že člověk není jen materie (stroj), ale i duch...duch se svými nemateriálními potřeami...
Podstatou objektivní bezcennosti je sobectví...a jestli Ty sám jsi rovněž sobec...pak jsi pro své rovné právem bezcenný!!!
Absolut |
Edited by - Absolut on 09/03/2012 05:45:58 |
 |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 05:52:42
|
Kirmak, život je konkurenční boj nehledě na to jaký konkurenční boj to vlastně je. Já pracuju jako technik a úplně běžně se setkávám s tím, že jiní technici si drží informace sami pro sebe, aby buď nevypadali blbě když se zmýlí nebo měli pořád v záloze nějaký trumf a byli pro firmu nějakým způsobem nenahraditelní.
Já jsem se už od začátku rozhodl, že něco takového pro mě nemá význam, protože jsem se to buď učil a musel z lidí informace páčit a naopak sdílet, jako za odměnu... ne že by to byl můj nápad, protože nové nebo malé firmy se všechno tak nějak teprve učí.
Ale dokážu si představit ty staré techniky nebo z velkých firem, kteří tohle dělají aby měli alespoň něco čeho se držet a někdo je nevyrazil. Být nahraditelný v konkurenčním boji je na prd, stejné to je třeba když chceš chodit s hezkou holkou a dokud se k ní nelísáš každý den jako dement, najde si jiného mazlíčka. Když tě vlastně k ničemu jinému nepotřebuje...
Takže si nemyslím, že by pocit nějakého nulového významu musel nutně pramenit z nějakých vyjimečných skutků nebo tak nějak. Může to být záležitost různých okolností, na něž si člověk myslí, že se musí soustředit, jinak dopadne špatně. |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 09:24:16
|
to kirmakX6on
nemám často čas číst celé diskuze a tak je vždy jen nakousnu, odpovím a jdu dál.
Přesto si myslím, že právě takto formulovaná bezcennost vypovídá spíš o tom, kdo jí formuloval, než o tom, jak tomu je(musí být). Tu je prostě náhled, že není bezcenný jen ten, kdo není nahraditelný, ale nahraditelný z jakého důvodu, že jeho práci může udělat někdo jiný? Tedy je nahraditelný jen z čistě konkurenčního důvodu? Tedy z důvodu, který vyhrotila dnešní doba, který vyhrotila životní nejistota bez náboženství, absolutního smyslu života, kterým se stalo jen "být vidět", "vítězit", protože jen to je dnes existence? A ano, člověk, který se musí porovnávat s každým, aby našel svou cenu, je opravdu bezcenný.
Víc později.
P. |
Edited by - pet_kroku on 09/03/2012 09:52:08 |
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 12:41:59
|
quote:
Originally posted by pet_kroku
to kirmakX6on
nemám často čas číst celé diskuze a tak je vždy jen nakousnu, odpovím a jdu dál.
Přesto si myslím, že právě takto formulovaná bezcennost vypovídá spíš o tom, kdo jí formuloval, než o tom, jak tomu je(musí být). Tu je prostě náhled, že není bezcenný jen ten, kdo není nahraditelný, ale nahraditelný z jakého důvodu, že jeho práci může udělat někdo jiný? Tedy je nahraditelný jen z čistě konkurenčního důvodu? Tedy z důvodu, který vyhrotila dnešní doba, který vyhrotila životní nejistota bez náboženství, absolutního smyslu života, kterým se stalo jen "být vidět", "vítězit", protože jen to je dnes existence? A ano, člověk, který se musí porovnávat s každým, aby našel svou cenu, je opravdu bezcenný.
Víc později.
P.
Většina lidí je nahraditelná prostě z jakéhokoliv úhlu pohledu, nejen pokud jde o práci. Důvod je ten, že ve svých výstupech jsou všichni víceméně stejní (to, že někdo nosí dlouhé vlasy a jiný krátké nepovažuji za podstatný rozdíl mezi dvěma lidmi).
Každopádně jsem nad tím uvažoval v metru a došel jsem k tomuto částečnému řešení.
S tímto:
quote:
Originally posted by kirmakX6on
Frustrace vozíčkáře tedy tkví v uvědomění, že je extrémně nejedinečný a extrémně nahraditelný, nevzácný a tedy bezcenný.
lze totiž nesouhlasit tak, že nahraditelnost neimplikuje bezcennost.
Když po dvou hodinách dostavím model letadla, je (více než v případě člověka) zjevné, že jde o něco nahraditelného. Přesto ale s výsledkem své práce nebudu zacházet jako s bezcennou věcí...ne, bude mi na tom záležet a budu svůj model, který je tak těžké postavit/nahradit, chránit před někým, kdo by mi ho chtěl vzít či zničit. Vykazuje tedy známky vzácnosti, přestože je zcela jasně nahraditelný teoreticky libovolným množstvím jiných modelů.
Teď převedeno na lidi. Pro začátek dejme tomu, že na světě existuje jen jedna holka v 3 miliardách klonů. Fyzicky i psychicky je tedy nevzácná, její klony jsou tak přesné, že ve stejné situaci dokonce reagují stejným způsobem..., avšak pokud s ní navážu vztah, vzácnou se stane, protože její klony mají sice uplně stejné vlastnosti, zvyky a charakteristiky, ale neznají mě a nic se mnou neprožili. Kdybych tu svou chtěl z marnivosti shodit ze skály a dívat se, zda jí pukne nebo nepukne hlava, s tím, že pak budu pokračovat ve vztahu s jejím klonem...hodně bych zaplakal až bych zjistil ty nemilé důsledky toho, že její klon mě nezná (musel bych ho napřed sbalit, seznámit se, absolvovat s ním všechny hádky, usmlouvat ty samá pravidla...dělat s ním ty samé věci, např. znovu se s ním dívat na nějakej film, na kterej se chtěl se mnou podívat atd.)
Takže je vidět, že každý, s kým jsem ve vztahu, je pro mě nějak vzácný. (ostatně tohle bylo i v Malým princovi myslím)
A platí to samozřejmě i naopak - jsem vzácný pro každého (bez ohledu na to, zda si to uvědomuje nebo ne), s kým jsem ve vztahu.
Dejme tomu, že mi stačí jen jedna holka. Ta je tedy pro mě vzácná, ale co ty 3 miliardy jejích klonů? Ty mně sice jsou uplně ukradený, takže bych se s něma mohl bavit tak, že je budu házet ze skály. Ale zde si už stačí uvědomit, že každý z těch klonů je pro nějakého jiného klona vzácný (protože se začali kamarádit). Jsou tedy vzácné objektivně, každý pro někoho (a to bez ohledu na to, zda si to uvědomují, nebo ne). A já nechci a nebudu ničit věci, o kterých vím, že jsou vzácné (i když třeba ne pro mě).
A konečně, jak je to s lidmi, kteří nejsou ve vztahu s nikým. Tito jsou aktuálně bezcenní sice, ale jsou alespoň cenní potenciálně. Bohatě stačí, že ve vztahu být mohou (což vskutku splňuje každý člověk, tím pádem je každý cenný).
otázkou ale je, zda skutečně arbitrem cennosti člověka je jeho použitelnost pro jiného člověka |
|
|
|
kay
Aktivní uživatel
110 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 12:51:57
|
No, člověk může být cenný nejen pro člověka. Já nemám čas to zde všechno přečíst a je skutečně zcela možné, že mně pointa otázky o ceně člověka prostě uniká, nebo ji z velké části ztotožňuji se smyslem. Já si ale nemyslím, že lze určit, jakou cenu má ten či onen člověk (pro toho či onoho). Ono by to šlo určit pouze v případě, kdyby se dotyčný nenarodil – a tím by nevstoupil do těch interakcí, do kterých vstoupil, popř. by je ani nevyvolal, nemohl by zabránit i třeba nechtěně něčemu, čemu zabránil apod. - ale pak by si asi dost těžko někdo takovou otázku položil, že  . |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 13:50:02
|
to kirmakX6on
to je asi už blíž tomu, co jsem chtěl naznačit. Pro autentické žití totiž člověk potřebuje mít hodnotu vyřešenou a porovnávat se, tedy vlastně hledat absolutní smysl v době, kdy už je jasné, že žádný není, to je prostě jako chtít umět plavat dřív než člověk skočí do vody, to je touha dělat věci jistě a právě rub touhy po jistotě, po záruce, garanci, je bezcennost. Myslím, že tyhle dvě věci se nutně v abstraktní rovině podmiňují. Pokud však přejde člověk do konkrétních podmínek, jak jsi již naznačil, již není porovnáván s každým, kdekoliv a kdykoliv, ale na jeho hodnotě se podílí prostor a čas a zároveň, musí-li jednat, žít, jeho abstraktní hodnota se často může ukázat jako překážka jeho svobodě, jeho životní intenci. Člověk sám pro sebe se tak stává hodnotný, když dokáže žít svůj život a odhlížet tak od hodnoty abstraktní ke konkrétní. Samozřejmě, jde pak o spojitost mezi hodnotou konkrétní a abstraktní, kde nejspíš vždy panuje nějaká dialektika, která však obě tyto hodnoty předpokládá, nikdy jen jednu, jak tomu bylo zpočátku diskuze.
P. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 18:34:44
|
quote:
Originally posted by pet_kroku
...to je touha dělat věci jistě a právě rub touhy po jistotě, po záruce, garanci, je bezcennost...
pet_kroku, ale po garanci nebo jistotě čeho? Pokud se to tak shrne, je potřeba si uvědomit, že existují garance kvality, zábavy, pomoci v nesnázích a tak podobně. Z čehož vyplývá, že pokud člověk "investuje" svou snahu a s někým prožije různé věci, řekne mu o nich své a tak podobně, je jasné, že k němu ten druhý nebo ta druhá z tří miliard klonů, už bude automaticky přistupovat jinak.
Existují různé situace v životě a je dobré, když se dá najít někdo, s kým se člověk naladí na stejnou vlnu zábavy. Když se děje všechno jen ve vlastní hlavě a člověk nepotřebuje ani mluvit, aby se sám třeba zabavil, na co by pak potřeboval tělo, že?
Ale nevychází to podle mě z nějaké potřeby nebo vnímání vzácnosti okamžiku nebo tak. Onen důvod proč člověk rád něco prožije, sdílí, dělá a tak s dalšíma lidma je do jisté míry jen otázkou zvyku. Není na tom nic zvláštního, tajemného ani romantického, nějak důležitého nebo snad chvályhodného. Člověk funguje v zásadě jako reakční prvek a jeho jedinečnost se utváří až tím, kdy má na co reagovat.
Což znamená, že není nijak přínosné mluvit o tom tímhle způsobem s partou kamarádů v hospodě, protože tyhle vazby už předpokládají a vyžadují něco jiného než logiku, ale spíš to co od tebe každý očekává (a ty od nich)... zábavu. |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 22:14:17
|
to neronis
s grancí být nenahraditelný, jeden mezi všemi. Touhla po téhle jistotě je dle mého už spojená s odkonkrétněním člověka, který tak podléhá spíš abstraktnu, nekonečné možnosti než konkrétnu, životní nutnosti.
Dál se přiznám, že si nejsem jist, kam miříš, co chceš naznačit a proti tomu, co jsem naznačoval, mi to přijde jako odklon.
P. |
Edited by - pet_kroku on 09/03/2012 22:18:38 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 23:01:13
|
pet_kroku, ale musíš si přece uvědomit kde seš, ne? Když jde třeba o to zaměstnání, je důležité si to umět zpříjemnit, ale stejně to nic na věci jako takové nemění.
Když někdo žije tím co dělá, vždycky bude omezený jen tím co dělá. Někdy je potřeba zajít i na nákup nebo na hajzl se vysrat, co s tím takový abstraktní člověk dělá? |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 10/03/2012 : 08:45:36
|
to neronis
podobnou diskuzi jsme už vedli, a tak se snad budu opakovat, ale řekl bych, že zatímco člověk se mnou popisovanou tendencí při životní úzkosti, nejistotě, začne hledat řešení spíše v abstraktnu, v imaginárnu, nikoliv v žití, druhý se naopak přimkne k nějaké nejbližší možnosti, snad i tak, jak to zmiňuješ ty. Občas, když člověk necítí jakousi vnitřní jednotu, harmonii, kladně svou hodnotu, nemá pocit, že může to, co chce, je pro něj dlouhodobě cennější jakási jednota, harmonie, jistota než jakýkoliv světský zážitek, který se při životní úzkosti, kterou zažívá snad každý, stane zpětně, vědomě nepevným, bezvýznamným a s ním pak i člověk. Tenhle vnitřní pocit, nastavení, pak právě z hlediska delší doby dává smysl všem podružnostem a je-li naplněn, takový, jaký má být, člověku nevadí pomíjivost okamžiků a opačně. Je to něco jako když je člověk zamilovaný, pak cokoliv, co dělá s tou kterou osobou, ať už to je jen snídané či třeba procházka, má najednou význam.
P.
|
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 10/03/2012 : 10:27:26
|
quote:
Originally posted by pet_kroku
Pro autentické žití totiž člověk potřebuje mít hodnotu vyřešenou a porovnávat se, tedy vlastně hledat absolutní smysl v době, kdy už je jasné, že žádný není, to je prostě jako chtít umět plavat dřív než člověk skočí do vody,
tohle jsem uplně nepochopil
navíc se obávám, že má snaha podrobně vysvětlit, že nejde o žádný smysl, se minula účinkem. Nikdo mi ale nepoložil žádný dotaz ohledně toho, tzn. nevím, kde je problém.
quote:
Originally posted by pet_kroku
Člověk sám pro sebe se tak stává hodnotný, když dokáže žít svůj život a odhlížet tak od hodnoty abstraktní ke konkrétní.
Možná. Já se snažím ale o něco jiného - chci zjistit nikoliv to, zda "člověk může mít (subjektivní) hodnotu" (s odpovědí pokud ji cítí, pak ji má, a pokud ji necítí, např. protože nedokáže kvalitně žít svůj život, tak ji nemá), ale to, zda "člověk má (objektivní) hodnotu" - tedy zda má hodnotu i tehdy, pokud ji necítí, kvalitní život nevede, ostatním je neužitečný či dokonce škodlivý a na obtíž atd.
Nechci proto řešit svůj osobní pocit, zda jsem nebo nejsem hodnotný já...
Jde mi hlavně o to, zda jsou hodnotí ostatní lidé - obecně.
Samozřejmě, pro mě je hodnotný ten, kdo mi je nějak užitečný. Hodně lidí mi ale užitečných není...tedy pro mě hodnotní nejsou (např. onen bezdomovec, co mě žádá o peníz, zločinec, kterého usvědčili z podvodu, narkomani, na které jsou vynakládány nemalé prostředky z mých daní, nemocný AIDS či nevyléčitelnou rakovinou, který má před sebou dva roky života, týraný Iráčan v americké základně nebo ukamenovaná žena v nějakém rozvojovém státě...).
Znamená to tedy, že mi mají být osudy těchto miliard mně neužitečných (tedy pro mě nehodnotných) lidí být ukradený asi stejně, jako jsou mi šumák osudy nějaké břízy u silnice?
Pokud by mi v tom nebránily zákony, je v pořádku lovit lidi pro vnitřní orgány a dávat je těm, kteří jsou mi užiteční (hodnotní)?
Na všechny tyto otázky je jednoduchá (záporná) odpověď, pokud každý člověk jako bytost nějakou (velkou) hodnotu má.
Řešení otázky ovlivňuje dokonce i politické preference. Především pravicově orientovaní lidé často hodně agresivně postupují proti neužitečným lidem (pokud jsou hodnotní i neužiteční lidé, má levicové stanovisko mocný objektivní argument). Přítelkyně se např. zabývá tím, zda je v pořádku člověka zavřít proti jeho vůli do blázince, když se chce zabít (a jinak je duševně v pořádku). No, pokud člověk hodnotu má (děj se co děj), tak je mnohem obhajitelnější postup psychiatrů, že se snaží tuto hodnotu ochránit a zabránit člověku v sebedestrukci. |
Edited by - kirmakX6on on 10/03/2012 10:31:42 |
|
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 10/03/2012 : 10:41:58
|
kirmakX6on,
objektivní hodnota každého člověka je v tom, že působí co možná nejméně smrti a bolesti jiných živých tvorů a v tom kolika zbytečné, tedy větší než co možná nejmenší, smrti a bolesti živých tvorů zabránil. Odměnou pro takového člověka je pak láska těchto živých tvorů osvobozených tímto člověkem od zbytečné smrti a bolesti. Tato láska pak představuje znamení jeho objektivní hodnoty tak, jak jsem ji definoval výše a projeví se v kratším či delším čase jako štěstí, tělesné a psychické zdraví, úspěch atd. tohoto člověka-osvoboditele jiných živých tvorů od zbytečné smrti a bolesti. To platí jak pro zdravého člověka, tak pro člověka na vozíku či sebevraha.
(viz www.filosofierovnovahy.sweb.cz ) |
Edited by - Dalibor Grůza on 10/03/2012 10:57:53 |
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 10/03/2012 : 10:42:20
|
quote:
Originally posted by kay
No, člověk může být cenný nejen pro člověka.
a jak jinak?
quote:
Originally posted by kirmakX6on
otázkou ale je, zda skutečně arbitrem cennosti člověka je jeho použitelnost pro jiného člověka
pokud to platí, má každý člověk (z důvodů ovedených dříve) sice hodnotu (bez ohledu na cokoliv), ale stále je problematické, že lidé pak zřejmě nemají stejnou hodnotu
ten, kdo všem jen škodí má menší hodnotu než ten, kdo s nikým není a ten má menší hodnotu než ten, kdo je ve vztahu s jedním člověkem a ten menší hodnotu než ten, kdo je vztahu s mnoha lidmi
Tohle je značně v rozporu s oficiálním stanoviskem humanitních věd. |
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 10/03/2012 : 10:48:07
|
quote:
Originally posted by Dalibor Grůza
kirmakX6on,
objektivní hodnota každého člověka je v tom, že působí co možná nejméně smrti a bolesti jiných živých tvorů a v tom kolika zbytečné, tedy větší než co možná nejmenší, smrti a bolesti živých tvorů zabránil. Odměnou pro takového člověka je pak láska těchto živých tvorů ovobozených tímto člověkem od zbytečné smrti a bolesti. Tato láska pak představuje znamení jeho objektivn hodnoty tak, jak jsem ji definoval výše a projeví se v kratším či delším čase jako štěstí, tělesné a psychické zdraví, úspěch atd. tohoto člověka-osvoboditele jiných živých tvorů od zbytečné smrti a bolesti. To platí jak pro zdravého člověka, tak pro člověka na vozíku či sebevraha.
(viz www.filosofierovnovahy.sweb.cz )
tohle je pojetí hodnoty na základě činnosti člověka...podle toho, co člověk dělá
takové pojetí hodnoty je opět problematické. Je podobné stanovisku, že hodnota člověka je podle toho, jak je užitečný ostatním. |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 10/03/2012 : 11:26:55
|
to kirmakX6on
Jestli to dobře chápu, ty nehledáš to, co by navrátilo hodnotu vozíčkářovi, nehledáš způsob, jak by se jeho život stal hodnotným, ale hledáš, jak k druhým přistupovat, jak je zařazovat. Zkoumáš, zda má smysl k nim mít nějaký vztah. A zároveň tě ani nezajímá, co tenhle úhel pohledu říká o tobě, neboť to jsou všechno hlediska, která dokážou zpochybnit tento náhled, bezcennost, ale zároveň nedokážou odpovědět na to, jaká ta cena je.
Pokud by byl člověk hodnocen podle užitečnosti či jiného jednotného kritéria, nejspíš by to znamenalo, že je vše podřízeno jednomu totalizujícímu systému, který, jakkoliv komplikovaný, vždy by byl uzavřením života, jeho zredukováním a tedy z delší perspektivy i chybou a možná fatální. Proto bych řekl, že hodnota lidí, ať už jakýchkoliv, je v tom, že reprezentují život, jeho různorodost a jisté druhy přístupů k nim, ať už jsou jakékoliv, následně udržují v tomto systému protikladné síly, tření, napětí, které udržuje jeho životnost, pohyblivost, která by se s totalitním hodnotovým systémem vytratila. To by se dalo nazvat i jejich cenou, je to lidmi reprezentovaná pluralita. Tahle objektivní cena pak dle mého ale nic neříká o tom, jak by se k nim člověk měl či neměl chovat, neboť i on je reprezentativním vzorkem, který udržuje otevřenost systému tím, že žije či nežije svůj či jiný život. Je tedy v pořádku lovit lidi a dávat jejich orgány lidem, kteří jsou užiteční, ale je v pořádku i takové lovce chytat a čtvrtit je za živa podle měřítek jiného atd. Člověk moderní by pak asi měl mít schopnost podle situace přepínat mezi těmito hodnotovými systémy a volit vždy ten, který je nejvhodnějším. Nietzsche by tu mluvil asi o zachování otevřenosti systému, tedy volit tak, aby byly vždy zachovány protikladné síly. Volit tu, která je ve značné nevýhodě.
Ale odhaduji, že ani tahle odpověď nebude považována za uspokojivou.
P.
|
|
|
|
Topic |
|
|
|
...a co na to lůza?
