| Author |
 Topic  |
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
 Posted - 06/03/2012 : 19:59:03
|
Chtěl bych se zeptat..
bylo nebylo, kdosi komusi strašně nadal, že nemá žádnou sebeúctu...
já u toho byl...a napadlo mě...že to nechápu.
Proč by někomu mělo vadit, že někdo jiný nemá sebeúctu? K čemu a komu je dobrá sebeúcta?
...proč je důležité či prospěšné mít sebeúctu? Myšleno - proč je to důležité/prospěšné pro ostatní?
Člověk bez sebeúcty má samozřejmě problém: pokud ostatní zjistí, že sebeúctu nemá (resp. ji má malou), mohou ho porůznu využívat, zneužívat, vybíjet si na něm cokoliv potřebují atd. (a tím samozřejmě onomu člověku bez sebeúcty škodit / poškozovat ho) a bude jim to procházet, neboť nemít sebeúctu znamená, že daný člověk takové obecně neakceptovatelně neslušné chování akceptuje, případně je považuje za přiměřené a normální.
Jak ale vidět...příjemcem onoho poškození je právě onen člověk bez sebeúcty, nikoliv někdo jiný.
Takže jak je možné...že existují lidi, kterým vadí, když vidí někoho, kdo nemá sebeúctu ?
Proč lidé opovrhují člověkem bez sebeúcty, proč je to důvod k tomu, aby si jej nevážili? |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 06/03/2012 : 20:25:46
|
Ono se to všeobecně zavedlo, že člověk bez sebeúcty je kretén a nemá dostat příležitost. Jako správný válečník je hrdý na svou zem a brání ji i v hospodě a tak dále. Zvedá to morálku.
Mě třeba osobně nevyhovuje, když ze mě mají lidi strach, protože vědí spoustu věcí o kterých já nemám ani ponětí. I když na druhou stranu když mají lidi z druhého strach tak mlčí. Takže sebeúcta je nějaká nutná obrana aby člověk nemusel cítit z druhých strach, myslím. Člověk se nesmí dívat na lidi okolo sebe, jakoby je k něčemu potřeboval, ale spíš tak jako když je nepotřebuje téměř k ničemu. Příliš mnoho nutných berliček znamená zničenou sebeúctu, tak nějak to asi funguje.
Mezilidské vztahy jsou velmi komplexní a složité. Musíme mít rádi to co děláme a musí nás to vnitřně uspokojovat. Hodně lidí se izoluje od ostatních z toho důvodu, že jim dost dobře nerozumí. Kdyby třeba někdo náhodou zvedal jejich sebevědomí něčím co moc nekoresponduje s tím, kým ve skutečnosti jsou, chovali by se velmi nepřirozeně. Jako dítě, které napodobuje svého tatínka, ale bez něj je rázem ztracené.
Problém je v tom, že slova, která se kdysi dávno používala k úplně jiným účelům se dnes aplikují na blbosti jako napsat někomu psaníčko nebo hodit blinkr jednou a krátce místo třikrát jako ťulpas. Těžko říct co je to sebeúcta v dnešní době. |
 |
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 07/03/2012 : 00:53:44
|
já bych asi začala tím, co normální člověk chápe pod pojmem "sebeúcta"
především lidi to mají zafixováno jako "mít se rád"
takže když ti někdo řekne "ty máš ale malou sebeúctu, sebedůvěru", znamená to, že se podle nich máš nedostatečně rád, že k sobě nechováš úctu, že sám sobě nevěříš, že něco dokážeš... chápání tohoto slova může být víc, ale veskrze je jejich význam stejný.
když jsme si nadefinovali, co pro běžného člověka tedy znamená sebeúcta, je nasnadě odpověď, proč ti to lidé říkají a doporučují, aby sis sám sebe vážil. jak podotkl neronis, je velmi žádoucí společnosti "vážit si sám sebe", dnes to je jakýsi kult seberozvíjení, který stojí na vyvážené osobnosti, psychické pohodě, no já bych k tomu podotkla, že:
vážit by sis měl sám sebe v žádném případě pro ostatní, nemá to co dělat s ostatními, není to jejich věc. POKUD SI CHCEŠ SÁM SEBE VÁŽIT, TAK TO DĚLÁŠ JEN A JEN PRO SEBE A TVOJE VLATSNÍ POHODLÍ !!!
tohle je dobré si uvědomit, protože to jaksi těm věčným "radilkům" a nadávajícím nedochází... oni ti jistě radí v podstatě správně, jelikož mají pocit, že tak budeš šťastnější.
ale pouze TY JSI TEN ČLOVĚK, který může určit, jestli je šťastnější S nebo BEZ sebeúcty.
a když už tohle řešíš, proč společnost odsuzuje třeba sebeúctu, můžeš si vzpomenout třeba na sebevrahy nebo lidi, kteří se nemají rádi, poškozují se, prostě mají NÍZKOU SEBEÚCTU -- společnost samozřejmě tak jistě neví, co by tito jedinci mohli společnosti udělat, jak ji poškodit, jelikož jim do hlavy (navzdory krásně vyspělé psychologii) nevidí. takže nemůžou vědět, jestli jim třeba "nerupne v bedně" taky jinak a oni pak budou vraždit druhé pro potěšení nebo uvolnění.
takže společnost jednoduše neví, nechce mezi sebou lidi, kteří nejsou v psychické pohodě. můžeš si vzpomenout na lidi kolem sebe (jistě nějaké takové znáš), kteří jsou věčně " v pohodě", na otázku "jak se máš? " odpoví jedině "dobře", protože už jsou tak prostě naprogramovaní a jinak "v rámci společenské normy" ani odpovědět nechtějí/nemohou. v některých případech i jejich názory jsou "vždy totožné s tím tvým", popř. jen v malých odchylkách se odlišuje. takového člověka, když se zeptáš na radu, tak ti vlastně jen zopakuje to, co jsi mu už řekl. žádná invence, žádný vlastní názor... takže ano, společnost je věčně v pohodě a totéž chce po tobě.
když tedy řekneš, že máš nulovou sebeúctu, je to stejné, jako bys řekl "chci se zabít". nemít žádnou sebeúctu proto bez váhání klasifikuji jako společenskou sebevraždu.
lidé si s tím jednoduše spojují něco vybočující z normy, něco nechutného, něco, co je špatně. podobně jako když mají muži "moc malé svaly" nebo ženy "jsou stále příliš tlusté", aniž by si někdo z nás pamatoval, že byl na počátku někdo, kdo určil tuhle přiblblou normu.
tolik k příspěvku obecně. ještě bych se zastavila u toho, k čemu je dobrá sebeúcta tobě. zde narážíme na to, co přesně sebeúcta znamená pro tebe, jak ji definuješ. každý člověk se má tak nějak mít rád, aby byl schopen žít (bez lidí, ale i s nima). snad i ty ráno vstaneš po tom, co ses dobře vyspal, najíš se, jdeš do práce nebo do školy. tyhle všechny úkony bys ale nemohl vykonávat, kdybys měl např. vážnou duševní poruchu a trpěl takovou méněcenností, že bys ani nevyšel ven. to by pak byl reálný problém, který bys musel řešit.
obecně ale pokud tohle všechno zvládáš a přesto tě někdo nařkne, že nemáš sebeúctu, jedná se už spíše o tu společenskou falzifikaci. je samozřejmě na tobě, abys posoudil, jestli má či nemá pravdu a pokud má, zamyslet se nad tím, jak to škodí tobě a jestli s tím chceš něco tzv. "dělat". v tomto bodě bych ráda upozornila na to, že společnost velmi často mystifikuje a tebe označí za "toho blba se sníženou sebeúctou", protože je to něco špatného, a jim se zrovna hodí tě shodit. třeba aby se ulevilo jim, nebo aby tě prostě řečeno pošpinili v očích ostatních.
ještě abych nevynechala ten bod, kdy bys opravdu sníženou sebeúctu u sebe věděl a chtěl ji nějak změnit. tys napsal, že takového člověka mohou druzí využívat, zneužívat (btw - nevidím rozdíl) nebo si na něm vybíjet vztek -- s tím bych si dovolila úplně nesouhlasit. člověk se sníženou sebeúctou si nutně nemusí nechat "s*át na hlavu", přestože je to v tomto případě nasnadě. může k tomu mít jistě sklony, o tom nepochybuji. není to však podmínkou.
kirmaku, pokud tě to nějak poškozuje, polož si otázku, jak tě to poškozuje? čím, jak se z toho cítíš? tyhle otázky nejsou filozofické, ale mají reálné dopady na tvůj život. i tyto věci se dají asertivně řešit a není rozhodující, jestli si o tobě druzí budou či nebudou myslet, že máš sníženou sebeúctu - jednoduše jim od polic řekni, co si o nich myslíš a oni tě již za člověka se sníženou sebeúctou považovat nebudou. nebo se braň jinak a oponuj jim, nebo prostě udělej něco jiného, co je utiší. získají respekt a nebudou tě zanášet nesmysly. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 07/03/2012 : 05:39:07
|
Axel, v zásadě to máš zmapované dobře, řekl bych, akorát se mi to zdá mnohem jednodušší. Každý člověk se během svého života učí různé věci, různě komunikuje a vyvozuje z toho odlišné závěry. Už nejsme produkty nějaké unifikované výrobní linky, na kterou se aplikují zjednodušené měřítka kvality, ale každý z nás si váží něčeho jiného.
Když dojde na nějakou společnost, která má měřítko společné, tam se samozřejmě každý snaží o to vypadat co nejlépe a mít v očích ostatních dostatečnou sebeúctu. Ale pokud nejsou ta měřítka nějak jasně daná, obvykle se vypůjčují odjinud a v takovém případě nastává otázka, jestli skutečně sedí.
Pokud chceš od někoho získat informace nebo potřebuješ aby se projevoval tak jak sám uzná za vhodné, dáš mu vždycky určitý prostor. Ale jakmile dochází na aplikaci nějakého hodnotícího měřítka, to musí být co nejvhodnější, aby onu seberealizaci nevylučovalo... |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 07/03/2012 : 22:04:40
|
quote:
Když dojde na nějakou společnost, která má měřítko společné, tam se samozřejmě každý snaží o to vypadat co nejlépe a mít v očích ostatních dostatečnou sebeúctu. Ale pokud nejsou ta měřítka nějak jasně daná, obvykle se vypůjčují odjinud a v takovém případě nastává otázka, jestli skutečně sedí.
Tady nevím, jestli ti dobře rozumím. Chápu to tak, že pokud má společnost nějaké společné (vžité) měřítko (zde by mě zajímalo, jaké, v případě, že se odlišuje od toho, co jsem předeslala), tak by se všichni tam měli snažit toto měřítko naplňovat. Jistě. To je typické pro stádovou nemyslící společnost. Samozřejmě ale my můžeme uvažovat, takže s tím souhlasit nemusíme. Že s tím mnozí z nás souhlasí, aby uhájili své místo nebo postavení ve společnosti, není nutně naše výhra a nemusí to znamenat, že máme pravdu.. Já bych si dokonce nadsadila a řekla, že společnost v určitých bodech omezuje jedince ve svobodě rozhodování, neboť prohlásit o sobě, že nemám sebeúctu, je v dnešním světě z nějakého důvodu odsouzeníhodné. Takže s tebou v zásadě souhlasím.
quote:
Pokud chceš od někoho získat informace nebo potřebuješ aby se projevoval tak jak sám uzná za vhodné, dáš mu vždycky určitý prostor. Ale jakmile dochází na aplikaci nějakého hodnotícího měřítka, to musí být co nejvhodnější, aby onu seberealizaci nevylučovalo...
Snad začínám chápat, jak se to k tomu vztahuje, ale nevím, proč to zde připomínáš. Mně může být pochopitelně jedno, jestli daný člověk má či nemá sebeúctu, neboť nepotřebuji, aby se nějak projevoval, je to čistě jeho věc. Pokud se to vztahovalo k něčemu jinému, tak jsem to možná jen nepochopila. |
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 08/03/2012 : 02:50:26
|
quote:
Originally posted by neronis
Ono se to všeobecně zavedlo, že člověk bez sebeúcty je kretén a nemá dostat příležitost. Jako správný válečník je hrdý na svou zem a brání ji i v hospodě a tak dále. Zvedá to morálku.
quote:
Originally posted by neronis
Hodně lidí se izoluje od ostatních z toho důvodu, že jim dost dobře nerozumí.
quote:
Originally posted by axel01
je velmi žádoucí společnosti "vážit si sám sebe", dnes to je jakýsi kult seberozvíjení, který stojí na vyvážené osobnosti, psychické pohodě, no já bych k tomu podotkla, že
takže chápu-li to dobře, na otázku "Proč by někomu mělo vadit, že někdo jiný nemá sebeúctu?" odpovídáte v podstatě to, že "mít sebeúctu" je společensky normální a společnost usilující o konformitu se snaží tuto normu prosazovat. Proto budu zprdnut za každé chování, které není normální, tedy i za chování, které naznačuje, že nemám sebeúctu.
a další důvod je:
quote:
Originally posted by axel01
společnost velmi často mystifikuje a tebe označí za "toho blba se sníženou sebeúctou", protože je to něco špatného, a jim se zrovna hodí tě shodit. třeba aby se ulevilo jim, nebo aby tě prostě řečeno pošpinili v očích ostatních.
zneužití jako nadávky
ok?
pokud jde o mě, tak já pod člověkem bez sebeúcty chápu úslužného člověka, který skáče, jak druzí pískají a nechá si vše líbit (naopak pokud jde o sebedůvěru, tak si myslím, že nízká sebeúcta se nevylučuje s vysokou sebedůvěrou. Proč by si člověk nemohl věřit a přitom si nenechat srát na hlavu?). Takového člověka bych za kamaráda mít asi nechtěl, neboť bych se obával, že mu nebudu moct důvěřovat a to právě proto, že každému vyhoví a udělá vše tak, jak druhý chce i za cenu toho, že se nechá zneužívat, je tedy nepevný.
A.
Nepevný člověk je nutně nedůvěryhodný. Když se s takovým domluvím ať přijde v 14:00 pře banku a daného člověka bez sebeúcty před odchodem zastaví jiný člověk, který mu řekne, ať mu pomůže s domácím úkolem, tak člověk bez sebeúcty udělá to, že vyhoví aktuálnímu požadavku (a tedy nepřijde v 14:00 před banku, kde na něj čekám) a až bude svým přechodným pánem "uvolněn ze služby", tak dojde před banku a nechá si (po právu) ode mne nadat a ani nepípne.
Jinými slovy, když vidím člověka bez sebeúcty, obávám se, že na něj nebudu moc spolehnout, opřít se o něj atd.
B.
Druhý důvod ukáže tento příklad. Mějme člověka bez sebeúcty, který spí. Přijde za ním druhý a vzbudí ho s tím, že by chtěl půjčit papír na psaní. Člověk bez sebúcty se zvedne a tomu, kdo ho vzbudil, papír půjčí, pak jde zas spát.
Nyní to vidím já a musím se cítit trochu ukřivděně a nespravedlivě s ohledem na to, že já se snažím kolem spícího člověka bez sebeúcty chodit po špičkách, sám sebe díky své ohleduplnosti omezuju, abych ho nevzbudil, a nyní vidím, že jsem to dělal asi zcela zbytečně, že jsem se mohl klidně chovat bezohledně a nebrat ohledy na spícího...a spícímu by to zřejmě nijak nevadilo. Samozřejmě, můžu tedy usoudit, že mu to fakt nevadí, ale dotazem zjistím, že mu to vadí. Konečná řešení jsou tři:
1. buď tedy se začnu chovat stejně bezohledně jako ten, který spícího vzbudil...ale pak budu vědět, že dělám něco špatného
2. nebo se budu chovat ohleduplně (a ten bezohledný neohleduplně), ale pak se musí má sebeúcta smířit s tou nespravedlností, že zatímco já musím respektovat určitá pravidla, druhý nemusí (všimněte si: přítomnost druhého bez sebeúcty vede k narušení mé sebeúcty)
3. člověku bez sebeúcty nadám, že nemá sebeúctu a dělám to proto, že chci, aby mi pomohl prosadit potrestat bezohledného člověka za jeho bezohlednost. Je to podobné jako povinnost nahlásit trestný čin, který páchá někdo jiný. Pokud máme vychovávat lidi, je potřeba, aby zde nebyli lidé, kteří tolerují to, co ostatní netolerují. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 08/03/2012 : 07:03:30
|
quote:
Originally posted by axel01
quote:
Pokud chceš od někoho získat informace nebo potřebuješ aby se projevoval tak jak sám uzná za vhodné, dáš mu vždycky určitý prostor. Ale jakmile dochází na aplikaci nějakého hodnotícího měřítka, to musí být co nejvhodnější, aby onu seberealizaci nevylučovalo...
Snad začínám chápat, jak se to k tomu vztahuje, ale nevím, proč to zde připomínáš. Mně může být pochopitelně jedno, jestli daný člověk má či nemá sebeúctu, neboť nepotřebuji, aby se nějak projevoval, je to čistě jeho věc. Pokud se to vztahovalo k něčemu jinému, tak jsem to možná jen nepochopila.
Axel, je každého věc jestli se nějak projevuje nebo ne. Ale třeba já jsem byl zvyklý na prostředí, kde se projevoval snad úplně každý. No a pak jsem byl nucen žít s různými retardy, kteří když už se projevovali, tak dost zvláštně, eticky a tak. Odtud je myslím jen krůček od toho dojít k závěru, že jim v tom něco brání a vzhledem k tomu, že jim osobně na tom v podstatě nesejde, protože mají většinou dost krátkou paměť, musí se člověk akorát snažit.
A to stejné platí i pro místa, kde se nechovají eticky, ale podle nějakých kolektivních společenských pravidel, které člověk nechápe. Jako když každý něco cítí, ale většina z nich nějak povinně, aby nevypadali blbě. Sebeúcta je moc široký pojem. Pro mě bylo vždy důležité přijít na to v čem to vlastně vězí.. no a pak jsem přišel že v náboženství, game over. |
Edited by - neronis on 08/03/2012 07:03:47 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 08/03/2012 : 07:25:52
|
quote:
Originally posted by kirmakX6on
pokud jde o mě, tak já pod člověkem bez sebeúcty chápu úslužného člověka, který skáče, jak druzí pískají a nechá si vše líbit (naopak pokud jde o sebedůvěru, tak si myslím, že nízká sebeúcta se nevylučuje s vysokou sebedůvěrou. Proč by si člověk nemohl věřit a přitom si nenechat srát na hlavu?). Takového člověka bych za kamaráda mít asi nechtěl, neboť bych se obával, že mu nebudu moct důvěřovat a to právě proto, že každému vyhoví a udělá vše tak, jak druhý chce i za cenu toho, že se nechá zneužívat, je tedy nepevný.
Lidi, kteří každému vyhoví jsou dost nahovno a nepevní, nepoužitelní a není na ně spoleh. Ale nemyslím si, že je to tak složité jak píšeš dál. Když někdo tohle dělá, jeho mysl dává věcem okolo zpravidla větší význam než sama sobě. Jsou to lidé, kteří jsou zvyklí se často mýlit ať už v tom co chtěli u druhých podnítit (třeba je rozesmát nebo rozčílit) nebo v něčem jiném co předpokládali. V takovém světě se bude člověk automaticky řídit tím, co dělají druzí, protože jeho vlastní vůle nikdy neměla a asi ani nebude mít žádný faktický význam.
Jak obratný v tom vyhodnocování a podlézání je, záleží na tom jak je inteligentní. Takže si třeba v tu chvíli neuvědomí co bylo pro někoho důležitější nebo kdo by mohl být v tu chvíli pro něj důležitější a tomu vyhovět.
Člověk začně svůj vlastní význam nebo nějaké vlastní pole působnosti vnímat myslím až se mu začne v něčem dařit. No a jeho charakter "sebeúcty" se utváří podle toho v čem je dominantní. Takže někdo třeba hezky maluje a získává si společenské postavení tím, že se chová jako buzna. Původně to bylo asi něco nevinného, ale když nic jiného nemá, takto to začíná.
Z toho vyplývá, že jakýsi společenský pojem sebeúcty, kde jsou různorodí lidé, nikdo nikomu neleze do prdele, ale přesto si každý zachovává svou tvář aniž by se orientovali podle nějakého společného měřítka - v podstatě neexistuje.
I když vypadá dobře mluvit o tom, jakože ano, protože člověk pak vypadá, jakoby se v takové společnosti pohyboval a ti ostatní byli tímpádem asi jen kreténi. Což znamená, že by se například v tomhle vlákně dal zavést nový společenský kodex a u koho to tak není, ten je na tom asi dost blbě. Takhle nějak ty kodexy vznikají. Problém je v tom, že kvůli takové myšlence lidi snadno zapomínají sami na sebe a už se chovají podle ostatních a už jsou z nich nespolehliví retardi. |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 08/03/2012 : 22:02:12
|
kirmaku.
našla jsem přesnější odpověď na tvou otázku v doslovu ke knize Jeana Améryho, kterou napsala Daniela Petříčková a myslím, že ti poslední věty mohou být k užitku:
"...připravujeme se tak (...) o sebeúctu, jež znamená nepřijímat společností vnucený hodnotový systém, ať už nám přikazuje věčné mládí, kariérní úspěch, nebo život za každou cenu.
...důstojnost neboli sebeúcta neboli hrdost značí především zůstat za všech okolností, a to i tehdy, kdy to tytéž okolnosti skoro vylučují, pánem sebe sama. Přijmout tuto nemožnost jako vlastní." |
Edited by - axel01 on 08/03/2012 22:03:24 |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 08/03/2012 : 22:19:51
|
to kirmakX6on
tu záleží strašně na situaci, ale dokážu si představit, kdy i pro druhého záleží na tom, aby člověk nějakou sebeúctu měl, protože mít sebeúctu znamená i to, že se člověk nestáhne před okolnostmi, postaví se výzvě a když se ta výzva týká třeba i toho, aby odhalil své city a tím upevnil vztah, aby projevil, co cítí a on to vzdá, protože se cítí nehoden, pak nutně zklame. Mít sebeúctu prostě znamená i žit svůj život a neuhýbat před ním a tak nenechávat druhé ve nesnázích, o samotě.
P. |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 08/03/2012 : 22:57:27
|
quote:
Druhý důvod ukáže tento příklad. Mějme člověka bez sebeúcty, který spí. Přijde za ním druhý a vzbudí ho s tím, že by chtěl půjčit papír na psaní. Člověk bez sebúcty se zvedne a tomu, kdo ho vzbudil, papír půjčí, pak jde zas spát.
Ano, takto nějak bych to viděla a nasnadě jsou i ty 3 možnosti pod tím. Nebudu se vyjadřovat k tomu, kterou možnost reálně zvolit, ani bych to neřešila přímo v té situaci.
Musíš tomu člověku dát jasně najevo, že si nepřeješ, aby tě budil. Je to jednoduché. Někomu to stačí říct i jemně a pochopí, někdy je potřeba použít vyšší síly. Problém je v tom, že ne úplně každý má tak průzračné myšlení, takže někomu je třeba to zopakovat víckrát. Pokud to ani tak nepochopí, učinila bych vnější opatření, aby se ten člověk ke mně nedostal - například zamknout dveře nebo si dát špunty do uší, klapky na oči... (mě například takto stále ruší moje matička, když bez uvážení vleze ke mě do pokoje a umíní si, že teď je ta vhodná doba na to, abych si začala uklízet pokoj/vstávala/vynesla smetí)
Těžko se s takovým člověkem domluvit a asertivně mu vysvětlovat, že opravdu, ale opravdu nemůžeš teď vstát. Jak jistě rozumíš, u rodičů je to těžší, ale myslím, že u běžných provokatérů typu kamarádi, spolubydlící a jiní paraziti, kteří tě budí, můžeš použít bez obav hrubší síly a kontaktu dobře zamezit, například tím, že se na ně po probuzení rozkřičíš anebo na ně smeteš pár nadávek, takže si to budou pamatovat a už tě příště budit nebudou. Není to zde myšleno nijak negativně, pokud jsou důkladní, tak přijdou zase, ale už tě alespoň nechají spát. U běžných normálních lidí se mi ale osvědčilo mírně zvýšit hlasovou intonaci a rázně jim zopakovat, aby to nedělali.
Ještě mě napadá reakce typu útok, ale tu musíš provést dle svého uvážení. Jednoduše přijď za tím člověkem v momentě, kdy víš, že spí, a zeptej se ho na nějakou blbost. Když se bude ohánět, že chtěl ještě spát, tak na to nereaguj a trvej na tom. Až ten člověk fakt bude nucen vstát a tu danou věc po tobě udělat, tak si možná příště opět rozmyslí, jestli tě v daný čas otravovat. Prostě, fantazii se meze nekladou, neboť blbost je věčná. |
|
|
| |
Topic |
|
|
|
sebeúcta
