| Author |
 Topic  |
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
 Posted - 30/10/2010 : 18:37:36
|
Na wikipedii píší toto: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dialektika
ale v tom aby se prase vyznalo  Uměl by někdo polopaticky vysvětlit, co to teda ta dialektika je? díky µ. |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 31/10/2010 : 00:08:58
|
Myslím, že dialektiku vystihujou tyto věty:
Výraz "dialektika" znamenal původně umění rozhovoru či diskuse, kde se střídají tvrzení a námitky, podepřené racionálními argumenty. Cílem takového rozhovoru je přiblížit se pravému poznání tím, že účastníci si navzájem vyvracejí nesprávná, neobhajitelná mínění. „Umění“ spočívá v tom, že každý účastník musí správně pochopit smysl tvrzení a odpovídat na ně v souladu s pravidly logiky.
Ten zbytek už spíš odvádí pozornost. Nicméně pro úspěšné vyvracení nějakých tvrzení není podle mě zapotřebí jen správné pochopení onoho tvrzení, ale hodně v dialektice pomáhá když s ním člověk alespoň na chvíli souhlasí. Celkem se mi osvědčuje s něčím souhlasit i jen tak a později to nějakým řetězem argumentů zase vyvrátit. Umožňuje to získat zkušenosti "druhé strany" a porozumět její logice, která se pak lépe zohledňuje (v něčem může být platná).
Totiž za každým tvrzením si podvědomě hledáme motivy, které mohou nebo nemusí existovat. Tento fakt se nejsnadněji rozkrývá v prostředí, kde se argumenty vyvracejí ze zásady způsobem, který má tendenci deklasovat důvěryhodnost jejího autora namísto aby šlo o jeho produkt jako takový (i když odstup nebo despekt je občas zdravý). Tento přístup je velmi neproduktivní, protože slouží spolehlivě pouze k tomu určitý pohled prosadit, o racionalizaci však nejde.
Abych to nějak přiblížil, když třeba politik v debatě obhajuje svůj postoj způsobem, při kterém se snaží především o zdůraznění váhy nebo úspěšnosti určitých kroků, vědomě se vyhýbá jejich kritice, nesoustředí se na věc jako takovou, ale spíše poukazuje na okolnosti (namísto aby se soustředil na cestu jakou by to mohlo jít, zdůrazňuje proč by to nešlo jinak) je zřejmé, že se racionalizaci a dialektickému principu vyhýbá. I když nutno dodat, že jde o nejjednodušší a nejefektivnější postoj, protože při něm není zapotřebí nic vymýšlet (vyhodnocovat), stačí si umět krýt záda. |
 |
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 31/10/2010 : 08:17:22
|
Dialektikou původně Řekové nazývali umění vést spor či klasifikovat pojmy a věci na druhy a rody. V tomto smyslu Aristoteles považuje za prvního dialektika Zenona z Eleje. Platon však jako dialektiku chápal hledání rozporů tvořících podmínku k myšlení. V dobách renesance už byly dialektické ideje rozporu a změny přejímány zčásti i při zkoumání skutečnosti. A v tomto smyslu je za otce dialektiky považován Herakleitos z Efesu, který již v Antice vytvořil učení o proměně věcí tohoto světa, ale také umění o této proměně diskutovat. Herakleitos: Všechno je a také není, neboť všechno teče, ustavičně se mění, ustavičně vzniká a zaniká. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.
Její opak je dnes označována metafyzikou, což znamená chápání světa jako strnulého systému, v němž převažuje klid či cyklický pohyb bez vnitřních rozporů a kvalitativních změn.
Literatura: http://marxismus.cz/diamat/dialektika.htm , http://marxismus.cz/diamat/dialektika2.htm, http://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A9rakleitos |
Edited by - Dalibor Grůza on 31/10/2010 11:56:59 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
Posted - 03/11/2010 : 03:50:13
|
Vy opisujete co je napsáno na té Wikipedii, ale já z toho moudrý nejsem. Máte nějaký příklad? Příběh pro pochopení blbcem?
Halík občas vypustí z úst sousloví „křesťanská dialektika“ a pak už tu nějakou dobu máme „dialektický materialismus“. Dokázal by někdo vysvětlit, jak se dialektika – konkrétně - v obojím projevuje? Umí někdo odhalit „modus operandi“, který je společný pro dva (zprvu zdánlivě cizí) zločiny? Ono to takhle zní, že dialektika je jakési „komplexní přesvědčování“, potažmo by se dalo říci i „sebeospravedlňující lhaní“.
Dovolím si níže zrecyklovat svůj starší text na téma „filosofie cestovního ruchu“, který jsem celý postavil „na bázi“ Gregoryho Batesona a jeho „postřehu“ o existenci patternů v přírodě a mysli. Tento jsem aplikoval na specifickou kauzalitu, kterou těžko, těžko mohl Bateson v r. 1979 při sepisování svého „postřehu“ obmyslet.
Prosím: |
Edited by - µ??????? on 03/11/2010 04:11:38 |
|
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
Posted - 03/11/2010 : 03:51:27
|
** ZAČÁTEK ČLÁNKU **
Proč lidi baví cestovat? Co z toho vlastně mají? Proč někoho baví létat sem a tam jen tak? Proč je průmysl cestovního ruchu tak velký průmysl? A vůbec, existuje rozdíl mezi „koupákem“ a „baťůžkářem“? V čem přesně?
Jednoduché otázky, ale těžko najít spolehlivou odpověď. Přesto nějaké odpovědi musí existovat. Kdo chce provozovat cestovní kancelář musí znát typologii svých zákazníků, vědět jaké potřeby bude uspokojovat.
Pokud chci založit cestovku pro dobrodruhy, musím si odpovědět proč by lidi měli kupovat a také kupují nepohodlné zájezdy do Bangladéše – a jak takový zájezd správně prodávat.
Stejně tak pokud mám koupáckou cestovku, chci učit v rekvalifikačních kurzech svoje delegátky, jak adekvátně reflektovat na požadavky hostů hotelu Kotva**+ v Burgasu. A to nejsou legrácky – to je o penězích. Musíte vědět co děláte a proč to děláte, než sáhnete do peněženky pro „drobné“.
A to platí i pro ty, kteří se touží „jenom“ proletět z Prahy do Amsterdamu a na otočku zpět. Za 1200.
K čertu, proč byste takový nesmysl vůbec měli dělat?
„Protože mě to baví.“
„No jo, ale co tě na tom baví, letět tam a zpátky?“
„Nevim, ale lítat je prostě supr.“
.. asi stejně jako někoho „k smrti baví“ vlaky, náklaďáky, nebo třeba tramvaje.
O nejzákladnější motivaci k cestování tedy asi nebude sporu. Lidi cestování vyhledávají a platí za něj proto, že jim navozuje jakési příjemné stavy. Česky řečeno – hezké zážitky:o) Původní otázka „co lidi motivuje k cestování“, se tím ale posouvá:
„Co způsobuje, že cestování přináší příjemné zážitky?“
Na to existuje jednoslovná odpověď: „Změna.“ |
Edited by - µ??????? on 03/11/2010 04:13:24 |
|
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
Posted - 03/11/2010 : 03:57:01
|
Na změny půjdem oklikou. Představme si situaci hypotetického pacienta v nemocnici. Čistý, bíle vymalovaný jednolužák. 3x denně se otevřou dveře a je podávána strava. Ve 20:30 zářivka u stropu zhasíná, v 5:30 se rozsvěcí. Jak hodnotíte situaci pacienta? Asi se shodneme na tom, že někde na stupnici mezi „blbý“ až k „posrání“. Ale proč je tahle situace blbá? Vždyť je přece všechno jak má a nikomu se nic špatného neděje...
Dobře, představme si, že v rámci boje za práva pacientů bylo prosazeno, aby se přes den vytahovala žaluzie na okně. Představuje to zlepšení, nebo zhoršení situace pacienta?
Jaká další doporučení pro zlepšení situace byste navrhli? Zkusím sám navrhnout 3 zlepšení, ze kterých se ale bude realizovat pouze jedno – to, které podle vás nejvíce zlepší situaci pacienta:
1)dát do pokoje knihovnu
2)dát do pokoje televizi
3)odejít z mísnosti
... já abych si tedy vybral tu poslední možnost. Spokojeně existovat v neměném prostředí, v bíle vymalovaném pokoji, si těžko dokážeme představit.
To sice jo, jdou ale tyhle změny vůbec nějak jednoduše kategorizovat? Kupodivu .. jdou. Pro potřeby „filisofie cestujícího“ lze přesně vymezit 2 kategorie změn. Jsou to změny patternového původu a změny inerciálního původu.
Ehm .. ale ono to nakonec tak složité nebude.
Dost lidí se asi bude hlásit, že slovo pattern zná ve svém vlastním výkladu. Patterny, neboli textury, podoby, si ale v tomto článku bohatě stačí představit jako divadelní kulisy. A my všichni se pohybujeme v nějakých kulisách – jezdíme do práce v kulisách metra, v práci sedíme v kulisách oupnespejsu, po práci v kulisách hospody, a pak jdeme kulisami ulice do svého bytu.
A teď – když chodíme obden do hospody Na růžku, a pak omylem vlezeme do obchodu s názvem Potrefená husa – rozeznáme, jestli je Potrefená husa kadeřnictví, nebo hospoda? Jasně že ano - přestože Růžek a Husa mají různé kulisy, jsme samozřejmě schopni rozpoznat podobnost těchto kulis a určit hospodu. Asi tak jako svojí manželku poznáte, protože znáte její podobu. A ženskou rozeznáte od chlapa podle podobnosti s vaší manželkou. Takhle fungují patterny. Nakonec nic světoborného, že?
To není všechno. Součástí našeho světa jsou i nehmotné kulisy. Šéf vás nemá rád. V kulisách tohoto vztahu hrajete svojí roli v práci. Pak jdete na letiště a je na vás nepříjemná holka za přepážkou ČSA. První, co vás napadne, že ona není váš šéf, aby si mohla takhle vyskakovat. Za to opět může podobnost chování vašeho šéfa a holky za přepážkou. Pořád za to můžou patterny.
No, nejvyšší čas si říci, co má celé tohle žvanění společného s cestovním ruchem:
V běžném životě se kulisy „ohrávají.“ Množství situací a změn, které mohou nastat v jedněch kulisách je do jisté míry omezeno. Stává se tedy, že se opakují pořád stejné situace. Každé ráno v kulisách metra hrajete cestujícího. Každý den v kulisách šéfa, co vás nemá rád, prodáváte letenky. Každý den v kulisách hospody pijete světlou desítku. Kulisy se nemění, do života se postupně vkrádá „nuda“.
Řešení, které se nabízí, je nabíledni – alespoň na chvíli vyměnit všechny kulisy za naprosto jiné. Jiné počasí, jiné metro, jiné hospody, jiné jídlo, jiný jazyk, jiná mentalita. Ta část mozku, která baží po zažívání změn a porovnávání vašich patternů si takové změny užívá a dává vám to jasně najevo. Tím, že vás to „baví.“
Pokročíme. Doposud byla řeč o lidech, kteří se pohybují mezi kulisami a užívají si jejich různosti a podobnosti. Co se ale stane, když vy zůstanete sedět na místě, a měnit se začnou kulisy kolem vás? Ale samozřejmě že to je možné...
Když nasednete do vlaku, nasedáte do vlastního malého světa, řekněme inerciální soustavy. Budete sedět v nehybných kulisách svého kupé, zatímco svět „tam venku“, tedy ta druhá inerciální soustava, vám bude ubíhat za oknem. Vlak jede 60km/h a vy hodíte svému spolucestujícímu míček rychlostí 30 km/h. Pozorovatel stojící vně vlaku ale vidí míček letící rychlostí 90 km/h.. tuhle definici inerciáních soustav už jste někde slyšeli, že?
Čili vy sedíte na zadku, a kulisy se mění. Ovšem nikoliv ve vašem „aktuálním“ světě – tedy v kupé kde sedíte, ale „venku“. Tento detail je dost podstatný. Kulisy, které se nenachází ve vaší aktuální soustavě nemáte totiž příležitost podrobněji interpretovat. Například změnu hmotných kulis (pivo), ani nehmotných kulis (opilecké řeči) nemůžete prožít, pokud kolem irské hospody v Dublinu jenom projedete v autě... to dá rozum, že.
Ale pokud svět ubíhající za oknem nemůžeme poznávat, proč tolik lidí baví jezdit rychle v autě, mašinfírovat vlak, pilotovat letadla, nebo se v nich vozit? Anebo na tohle všechno alespoň koukat?
Na změnách nás totiž neláká pouze možnost je interpretovat. Zajímají nás vůbec všechny změny, bez ohledu na jejich intelektuální přínos. A zajímají nás tím více, čím jsou prudší a větší.
Ono je to ostatně praktické - když si všimnete že na vás padá pytel cementu, máte šanci uskočit. Taky se nedá říct, že by například letící fotbalový míč přinášel nějaký zvláštní intelektuální zážitek, přesto umíte jeho pohyb (v inerciální soustavě) velmi přesně zaznamenat a nakopnout ho takovým směrem, silou a rychlostí, aby doletěl do brány.
Inerciální změny ovšem nesouvisí jenom s rychlostí (třeba dopravního prostředku). Mluvíme o prudkosti a velikosti změn. Například kolik lidí zajímá, že bouráte na zahradě kůlnu? A kolik lidí zajímá odstřelování pětipatrové barabizny semtexem? Dívali jste se někdy na Discovery Channel?
Odkazy na pár příkladů „inerciálního zaujetí“ naleznete pod článkem.
|
Edited by - µ??????? on 03/11/2010 04:16:25 |
|
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
Posted - 03/11/2010 : 04:00:46
|
Užíváte si každý let letadlem? A už začínáte tušit proč?
Pokud se zeptám, jaká je nejzajímavější část letu .. asi se dozvím, že start a přistání. Přemýšleli jste někdy proč vlastně? Určitě někdo bude jmenovat gravitační změny nebo změny perspektivy – tedy ztrátu všech obvyklých orientačních i úběžných bodů. Prostě ztrátu kulis.
Jediná kulisa, která vám zůstane, která vám nikam neubíhá, je paluba letadla. A jelikož paluba je podobně monotónní jako nemocniční pokoj, někoho napadlo nacpat do ní alespoň televize.
Prožití inerciální změny - typu vlak, auto, letadlo – je nutným zlem, které umožňuje rychle se dostat k radikálně jiným kulisám. Pokud ale dopravní prostředky nemáte rádi jen proto, že vám umožňují dostat se k novým kulisám, ale taky kvůli tomu, že se po dobu cesty vyhnete interakci s vnějším světem – že si ho necháte ubíhat nebo ztrácet - pak nejste úplně v pořádku.
A jsme konečně u toho důležitého, co jsme si o patternech nestihli říct. A totiž že ne každého baví zažívat a zkoumat změny svého okolí, ne každého baví učit se. A mezi tím je přímá úměra.
Přiznat si, že se těšíte na let samotný a pak na místě 7 dnů jen čekáte až poletíte zpátky, to vyžaduje jistou dávku sebereflexe a sebeupřímnosti.
Co z toho?
V první řadě můžeme spolehlivě kategorizovat cestující, a to neutrální, nehodnotící metodikou.
Obecně můžeme říct, že koupák sice vyhledává změnu, ale jenom za velmi podobné kulisy, které zná od sebe doma. V tomto případě je potřeba ve všech fázích prodeje podobnosti a rozdíly se známými kulisami s péčí vyjmenovávat.
Naproti tomu „krosnař“ jede do Bangladéše, kde bude „žrát rejži ze země“ a týden neuvidí sprchu. Sebemrskačská touha po extrémní změně.
Při prodeji se na kategorii cestujícího můžete pomocí správně pokládaných otázek vyptat – a pak už jenom podáte informace směřující k naplnění potřeb. Ve výsledku si klient myslí, že tomu v „té cestovce hezky rozumí.“ Omyl, jen se nasáčkovali do rozhodovacího procesu bočními dveřmi.
Pokud pracujete ve službách, je vnímání cestujícího jako člověka, který právě mění kulisy, daleko mírumilovnější, než když ho vnímáte jen jako prudícího debila.
Nespokojený zákazník je ten, který skončil v jiných kulisách, než očekával - v kulisách, které jsou mu nepříjemné. A není to vždycky chyba zákazníka, ale možná i prodejcova marketingu. Pohádat se samozřejmě můžou i manželské páry, kde jednomu jsou kulisy příjemné, druhému ne. Jeden je má náladu poznávat, druhý vůbec. V rámci procesu adaptace na nové kulisy tak vznikají nové druhy a témata hádek s nečekanými výsledky. Povšimněte si, že v tomhle vždycky hraje roli rozdílnost prostředí a rozdílnost reakce na něj.
****
Určitě platí, že čím méně interakcí s okolím vyhledáváte, tím je pro vás cestování zbytečnější. A tady někde se nachází měřítko užitečnosti spotřeby zdrojů – nebo chcete-li peněz – vynakládaných na cestování vůbec.
****
Slíbené příklady "inerciálního zaujetí":
Ubíhání zvenčí: http://www.youtube.com/watch?v=qx0L_uut5fQ
Ubíhání zevnitř: http://www.youtube.com/watch?v=egSllTLVuCw&feature=related
Bezúběžné ubíhání: http://www.youtube.com/watch?v=Unb_S9MQ6O0
** KONEC ČLÁNKU ** |
Edited by - µ??????? on 03/11/2010 04:04:40 |
|
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
Posted - 03/11/2010 : 04:03:32
|
A ptám se - používám snad já Batesonovskou dialektiku, nebo je můj text hermeneutikou Batesona anebo výkladem Batesonovy ontologie?
Jaký je v tom (při psu, nebo při Héře) rozdíl?
|
Edited by - µ??????? on 03/11/2010 04:22:08 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 03/11/2010 : 16:47:24
|
µ???????,
já se v tuto chvíli zaměřím spíš na logiku oněch patternů. Ta mi přijde dost zajímavá. Mozek je skutečně koncipovaný tak, že si mnoho věcí připodobňuje. Klíč totiž tkví v tom zorientovat se ve svém prostředí způsobem, který bude koexistovat s pocity a emocionální výbavou, jíž disponujeme.
Patterny však nefungují absolutně a je teoreticky možné dojít do stavu psychické regrese, kdy se emocionálně na osobnost člověka nevážou (situace si částečně nepřipodobňuje), ale stále si je uvědomuje. Tato regrese má podle mě něco společného se situací dítěte, které i když nemá vazby na ony skutečnosti nijak podmíněné, je i tak schopné různé skutečnosti vnímat a stále vyhodnocovat, jen úplně jinak, nezávisle. Tady by nám možná posloužilo, kdybychom se mohli podívat na nějaký 3D model mozku dítěte a jeho model v pokročilém věku. Jsem si jistý, že by jeho vazby vypadaly úplně jinak.
Pointa je totiž v tom úspěšně se realizovat. A pakliže je pro naše vnímání ona realita v níž se pohybujeme absolutní, člověk si přirozeně vyhledává inspiraci z modelů chování, jež jej obklopují. Přitom když si člověk uvědomí jak jsou rozdílné, a přitom o sobě navzájem téměř nic neví, nemůže existovat nějaká forma pohledu na věc, jež by onu inspiraci brala s rezervou za jakýchkoli okolností?
Představ si následující situaci. Máš zde určitou komunitu lidí. Lidé jsou charakterističtí tím, že si předávají informace tak, že si o nich povídají. Pokud není nezbytné něco říct nebo je nezbytné si něco vymyslet (třeba pro zajištění nějakého prospěchu), člověk může počítat s jakousi verbální anonymitou. S tím, že to o čem si lidé povídají, si také sami pro sebe různě vykládají a podobně. Pokud do takového prostředí vsadíš skupinu nějakých agentů, je teoreticky možné povědomí oněch lidí (velmi komplikovanou a rafinovanou cestou) měnit tak, že ve výsledku udělají alespoň částečně to, k čemu jsou motivování. Stačí si uvědomit jak s mnoha věcmi nakládají, s jakousi danou jistotou, jak se učí zacházet se svým životem tak, aby byl pro ně co nejakceptovatelnější a ukázat jim cestu k cíli způsobem, který by chtěli vidět.
Patterny potom slouží jako inspirace k tomu, že se sami stylizují do rolí, po nichž z nějakého důvodu touží. Což je dobře, protože k vykonávání nějaké činnosti je především zapotřebí mít z ní takový pocit, který umožňuje subjektu jít přes překážky. Nicméně pokud člověk nedělá třeba instalatéra, vidím v patternech jednu podstatnou nevýhodu. Tou je totální mentální svázanost určitým směrem. V případech, kdy si definujeme určité chování třeba jako bezvýhradně neakceptovatelné, z našeho vnímání vymizí celá řada užitečných možností o tom jak se nad podobnou věcí zamyslet. Je to jako když někde na půdě objevíš spleť pavučin a někde uprostřed ji zapálíš. To co z toho vznikne, nebude nic jiného než pavučina s dírou. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 03/11/2010 : 16:55:38
|
Jinak cestovní horečka je jistou formou patternu. Četl jsem článek na jednom rasistickém webu, že bezvýhradně přívětivý postoj (respektive preference) multikulturalismu je zase obranná reakce organismu, toužícího po změně z důvodu emocionální nespokojenosti ve stávající společnosti.
Všechno co jde do extrému je formou obranné reakce. Hledání klídného místa (nebo pohledu na věc), který uklidňuje, protože už takovým způsobem neruší. Myslím si, že je klíčem k tomu všemu i jakési odosobnění, kdy si stačí uvědomit z jakého důvodu nás to štve, o co nám vlastně jde a proč. Problém se totiž stupňuje především pokusy o splnění nějakého cíle. Pro člověka není třeba důležitý fakt, že by se měl chovat asertivněji dokud nepřijde na to, že se to líbí holkám. Teprve poté může vznikat problém. Ono odosobnění může poté probíhat třeba tak, že si pohled oněch dívek neprojektuje do situací, které prostě nevidí, protože jsou logicky jinde. Multitasking. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 03/11/2010 : 17:22:18
|
quote:
Originally posted by µ???????
Vy opisujete co je napsáno na té Wikipedii, ale já z toho moudrý nejsem. Máte nějaký příklad? Příběh pro pochopení blbcem?
Halík občas vypustí z úst sousloví „křesťanská dialektika“ a pak už tu nějakou dobu máme „dialektický materialismus“. Dokázal by někdo vysvětlit, jak se dialektika – konkrétně - v obojím projevuje? Umí někdo odhalit „modus operandi“, který je společný pro dva (zprvu zdánlivě cizí) zločiny? Ono to takhle zní, že dialektika je jakési „komplexní přesvědčování“, potažmo by se dalo říci i „sebeospravedlňující lhaní“.
Pro mě osobně není tak důležité co znamená konkrétní forma dialektiky, ale jak by se dala definovat co nejužitečnější forma dialektiky.
Z toho co píšeš vyplývá, že formou dialektiky může být přesvědčování. Prezentace určitého faktu (řekněmě globální oteplování vs průmyslový rozvoj), kdy si každý "vybere" svou stranu a soustavou argumentů se pokouší o co nejvíce vypovídající skutečnost. O protiargumentaci stylem, která alespoň zdánlivě "přemůže" oponentovy postoje.
Přičemž je důležité zamyslet se nad tím jak tento souboj argumentů hodnotíme. Pokud druhá strana nic neříká, znamená to, že prohrála? Nebo je měřítkem emocionální sympatie? Nebo nějaká skutečnost, dají se prezentované informace nějak ověřit? A tak dále.
Namísto jakési formy dialektického souboje, je podle mě mnohem efektivnější zaměřit se na funkční principy onoho problému způsobem, který by směřoval k tomu aby jeho výsledek byl co nejstabilnější, co nejvíce univerzální nebo co nejpoužitelnější. K čemuž může sloužit jakási konstruktivní dialektika, kdy se původní idea neustále upravuje a transformuje na základě zohlednění všech dostupných argumentů a podmínek. Jako když programuješ hru - víš co chceš udělat, co opravit, nastavit, jen přesně nevíš jak. Není to tedy o tom, že by měla jedna implementace vítězit nad druhou, ale jde spíš o stanovení určitého cíle s tím, že je zatím nejasné jak bude ve výsledku vypadat. |
Edited by - neronis on 03/11/2010 17:23:51 |
|
|
|
µ???????
Aktivní uživatel
Czech Republic
295 Posts |
Posted - 03/11/2010 : 17:49:13
|
| Hm, ale když chceš slovo dialektika používat, bylo by dobré napřed vědět co to je. A když je definice nejistá, možná by bylo dobré jí alespoň nějak konkrétně odlišit od hermeneutiky a ontologie. To by pomohlo. Jinak by se totiž klidně mohlo stát, že to co jsi o dialektice právě napsal je blábol. Stejně tak jako tvoje komentáře k patternům - to je blábol zcela určitě. |
Edited by - µ??????? on 03/11/2010 17:50:29 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 03/11/2010 : 18:29:33
|
| Pokud definice nevystihuje doslovný charakter nějakého pojmu, ještě to neznamená, že je taková definice neužitečná. Z pohledu nějakých stanovených charakterizací - takhle se říká tomu a takhle tomu, je to jistě blábol. Já se snažím spíše naznačovat jak by se nad tím dalo zamyslet, není pravděpodobné, že bych si dokázal uvědomovat jak to skutečně je. |
|
|
|
Bolševik
Aktivní uživatel
140 Posts |
Posted - 03/11/2010 : 19:02:35
|
µ???????, off topic :
Nezbývá než poděkovat za kvalitní článek, který převyšuje současnou úroveň fóra. Je asi škoda, že jste topic založil v sekci "Libovolné téma", kde bude bzry odsunut do nenávratna. Původně jsem zamýšlel k Vámi otevřenému tématu něco napsat a protože se neumím vyjadřovat stručně, z důvodu nedostatku času jsem se k tomu nedostal. Od svého záměru nicméně upouštím - laťku jste nastavil příliš vysoko. Nemám podobnou schopnost fabulace a "objasňující" příspěvek ve stylu Wikipedie (navíc od ne-filosofa) by nyní působil spíše trapně.
Oceňuji Vaši snahu pozvednout úroveň fóra. Bylo by potěšující, kdyby se Vám dostalo nějaké srovnatelně kvalitní reakce. Filosofové - profesionálové toto fórum ovšem nejspíše nečtou, Vy budete asi velká výjimka.
|
|
|
|
kay
Aktivní uživatel
110 Posts |
Posted - 04/11/2010 : 15:49:58
|
µ???????, má to „modus operandi“ křesťanské dialektiky a dialektického materialismu co do činění s "historickým vědomím"? Tedy zrušením cyklického chápání času, vsazení historických fakt do souvislostí, uvědomění si vývoje společnosti a s tím spojené změny, orientace na budoucnost? Popř. s Akvinským, který odmítal možnost, že by protiklady byly slučitelné a silně odlišoval racionální od iracionálního, lidské a Božské, přírody a nadpřirozena? Já sice plně souhlasím s Bolševikem…můj příspěvek je „amatérská hloupost“, za což se omlouvám, ale nechci, aby tato diskuze zapadla. V mezích svých rozumových možností bych velmi ráda pochopila, co to ta dialektika vlastně je. To že nevím, mne neskutečně zlobí  |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Co to je dialektika
