| Author |
 Topic  |
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
 Posted - 17/08/2010 : 19:35:31
|
Neronisi
----------------------------------
Milane nevím zda máš na mysli tohle, ale osobně to vnímám takto:
Každého člověka definuje jakýsi emocionální balíček, do nejž patří jeho iracionální touhy, neduhy, vše k čemu má odpor, co jej přitahuje, co vyhledává atd. Tento balíček si do jisté míry získává v průběhu života a v podstatě utváří jakýsi komplex vnímání, které se začne soustředit právě na prvky okolí, jež jej třeba zajímají.
Svět je totiž přeplněn informacemi a různými příležitostmi. Svou cestu si jedinec do jisté míry definuje vlastním vkusem a právě tímto balíčkem jeho iracionálních vlastností.
-----------------------------------
Neronisi tak se zdá že na rozdíl od Miloslava
Máš mnohem víc vypracované v sdělovací schopnosti.
Které dávají průchod čemusi srozumitelnému.
A zcela do určité míry výstižnému tak aby člověk
Zcela pochopil tomu co sděluješ.
To o čem tu píšeš je docela výstižné a mluví to o svém
(tvém) podání.
To s těmi balíčky se to dá zcela přizpůsobit a může se to přirovnat
Onomu obsahovému myšlení který na základě samotných
Posbíraných informací v průběhu života se stále mění a přetváří
Tak že ony obsahové vzorce se stále dotvářejí a tudíž to má velký
Vliv na naše sugestivní prožitky našeho podvědomí.
Samozřejmě že svou cestu a osud si tak to každý člověk vytváří
A definuje svým vlastním vkusem přičemž tak ovlivňuje své iracionálno
Tedy automaticky své vlastnosti a schopnosti které tak přetváří
K samotnému prožitku svých povahových rysů.
------------------------------------------
Tedy "osud" neboli budoucnost jedince, je do značné míry definován tím o jakého člověka vlastně jde. Z čehož vyplývá i jeho další směřování, protože třeba dobrák od kosti dělat nájemného vraha asi nebude.
Osud člověka je tedy definován tím, jakými iracionálními vlastnostmi takový člověk disponuje. Pokud tedy odhlédmene od místních podmínek a množství příležitostí, fungovalo by to v ideálním případě tak, že by si každý člověk našel na základě svých vlastností ideální prostředí, ve kterém by se bezproblémově realizoval. Nicméně za přepokladu nutnosti zajištění spousty dílčích prvků, finančních prostředků, intelektuální/fyzické výbavy, role náhody, vlivu stárnutí, fyzické atraktivity, morálního dogma ve společnosti atd. se tento "osud" redukuje ve výsledku pravděpodobně jen na několik příležitostí k tomu aby se člověk své ideální realizaci přiblížil.
-------------------------------------
To jsi vystihl velice dobře vlastnosti
Kterými každý člověk podvědomě disponuje
Jsou jeho samotné vnitřní prožitky které
Každý člověk má zcela individuální.
A tudíž každý jedinec zcela sám si vytváří
Ono ideální prostředí a klima pro své samotné realizování
Tak aby se člověk co nejvíce přiblížil k samotné
Své realizaci svého postavení v samotné společnosti.
Milan.Miló.
|
 |
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 17/08/2010 : 19:39:12
|
Miloslave
-------------------------------------
NNeronisi.
To je jinými slov totéž co jsem mu odpověděl já.
MB
-----------------------------
No ani bych moc neřekl že bych s tvého
Podání něco podobného jako Neronis
Psal ani v náznaku vyhodnotil.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 17/08/2010 : 20:49:08
|
Neronisi
No moc pěkné video.
Které sem si musel pustit
několikrát za sebou a docela
mě to i rozesmálo.
No moc sem se pobavil opravdu
to bez nadsázky.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 17/08/2010 : 21:20:35
|
Neronisi a Miloslave
Tady jsem něco našel o problému
Racionálno versus Iracionálno.
Tady to je.:
---------------------------------------------------
E-LOGOS
ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/96
ISSN 1211-0442
-----------------------------------------------------------
Vojtěch Dohnal: Otevřené myšlení a jeho nepřátelé
Resumé:
Člověk musí být schopen poznávat pravdu, aby se nemusel za svůj rozum sám před sebou stydět. To znamená, že musí být schopen rozpoznat hranice svého rozumu a odlišit obecnou pravdu (teorii) od praktické potřeby, která se vždy vztahuje pouze k potřebám a nutnostem jeho imanentního smrtelného bytí. To vyžaduje schopnost ponechat iracionálním elementům reality právo na "svobodný projev", což vyžaduje vždy určitou prázdnotu duše, úžas tváří v tvář ne-rozumu. Toho však není možno dosáhnout, jsou-li znalosti předávány jako definitivně pravdivá dogmata, bez objasnění problémů, které vedly k vzniku těchto znalostí. Tento přístup k znalostem vede k pouhému zneužívání rozumu ve prospěch praxe, což v principu zamezuje rozvoji rozumu v závislosti na pravdě. Nepřátelé myšlení, které je otevřené pohybu pravdy, jsou tedy ti, kteří vydávají zkušenosti vztažené k praktickým potřebám za definitivní pravdu a znalosti tak prezentují jako následek pouhé praktické potřeby. Toto se projevuje často zejména při analýzách ekonomických systémů, kde se znalosti považují za dobré spíše pro zisk, který přinášejí, a ne pro pravdu, která v nich snad je obsažena.
Klíčová slova:
systém, analýza systémů, ekonometrie, ekonomie, pravda, rozum, hranice rozumu, věda, metody, Hayek, Aristotelés
----------------------------------------------------------------
Všichni lidé svou přirozeností baží vědět. Znak toho je zalíbení ve smyslových dotycích; vždyť i bez prospěchu, pro ně samé je milujeme, a zvláště ty, které se dějí okem. Nejen totiž k činu, nýbrž i bez úmyslu činu dáváme přednost pohledu takřka před vším ostatním. To proto, že nám tento dotyk dává nejvíce vědomostí a odhaluje množství rozdílů.
Aristotelés, 1. kniha Metafyziky1
Ryze inženýrský přístup k realitě nutí člověka implantovat racionální dimenzi své existence do jevů, které vnímá, zakazuje přiřazovat novým vjemům nové pocity a vynucuje si jejich pouhé dosazování do předmyšlených vzorů. Racionálno je ale pohled na svět, který je možný jen díky existenci pozadí iracionálního tak, jako jsou vidět tmavá písmena na světlém papíře; iracionálno je zdrojem racionálna, asi jako je amorfní skála předehrou sochy, je mu časově a vývojově předřazeno. Aby se v člověku mohlo zformulovat obecno, musí nejprve vnímat totální jednotlivosti, musí být schopen nechat svou bytost pohlcovat jedinečností věcí, aby jako negativní akt rozumu mohlo vyvstat obecné, které samo sebe definuje pouze na základě bohatství jedinečné a iracionální reality. Právě ta schopnost absorbovat iracionální a jedinečnou povahu jsoucen dává vzniknout negaci jednotlivosti, obecné teorii, která ovlivňuje vnímání světa opačným směrem: prvotně věci vstupují do člověka a teprve druhotně vzniká empirie, pohled na svět, který dokáže ve věcech rozpoznat, co v nich není obecným zákonem a který vkládá do věcí řád rozumu.
Člověk tedy vidí věci do něj vstupující, prvotně je vnímá jako totální iracionálno a teprve postupně se na ploše tohoto iracionálna tvoří oblast racionálního, které potom při vnímání světa může a nemusí být kladeno před iracionálno a které vytváří schopnost empirického pohledu na svět. To je také důvod, proč jisté prožitky z dětství formují tak velkou měrou náš další vztah k reálnému světu: určité iracionálně preferované ranné vjemy tvoří podklad pro naše vidění světa. Prvotní úhel lidského subjektivního prožívání světa, platforma existence všech věcí vnímaných člověkem, je poznamenána primární tělesností, která stojí na nejnižší úrovni racionality, která vytváří předěl mezi racionálním a iracionálním tak, že určitý imanentní prvek iracionálna staví do role prvotního subjektu, prvotního úhlu pohledu, vůči němuž se objektivizují všechny ostatní vjemy a tak nabývají stavu existence. Člověk tedy přes výzkum obecných a objektivních zákonitostí reálného světa objevuje negativně sám sebe, zkoumáním světa zároveň sám sebe v tomto světě vymezuje, skrze pohledy nahlíží sám úhel svého pohledu; skrze zákonitosti chování ostatních lidí nahlíží to, co je jedinečného na něm samém oproti ostatním a skrze zákonitosti chování přírody nahlíží, co je jedinečné na člověku oproti přírodě.
Nyní můžeme načrtnout racionálno jako formu pohlcující iracionálno, je to jakýsi druh vidění, který nám umožňuje nahlížet vlastnosti reálných věcí jako odnože jedné obecné ideje. Pokud ovšem uznáme, že realita skutečně existuje nezávisle na našem vnímání, pak ovšem musíme nutně přiznat i právo na reálnou existenci iracionálnímu. Jde tedy o to, že je-li realita to, čehož pravdu je třeba odhalit, musí jí být dána jistá "svoboda projevu". Svou empirií vtiskujeme věcem tvář, formu, kterou mají jen v našich myslích a která se může více či méně shodovat se skutečnou obecnou zákonitostí. Jestliže jsme přiznali realitě svobodu projevu, nesmí být tato svoboda soustavně potlačována jakoukoli formou empirického pohledu; forma nahlížení musí být přístupná dialogu s iracionálnem, s jedinečností vymykající se obecnému tvaru. Významná je zde uměřenost, která má zde ten význam, že musí být v proporcionálním zastoupení aplikace empirické zkušenosti a znalosti na jedinečné a ponechání iracionálna působit na formu nazírání, na obecné.
Skutečný vědec se tedy nedrží křečovitě získaných poznatků a zavedených hypotéz, ale ponechává iracionálnímu určitý prostor pro vyjádření. Úspěch jeho práce závisí na tom, jak vynalézavým a objektivním způsobem vztáhne nové a iracionální k již utvořené nazírací formě, tedy jak racionalizuje a objektivizuje subjektivní a iracionální. Princip práce vědce tedy nespočívá jen v hierarchickém vyvozování z již známých tezí, ale také ve schopnosti analogizovat, podívat se na iracionálno z jiných úhlů a stránek, než jaké jsou vlastní nazírací formě jeho vědy: vědec musí být svým vnímáním neustále připraven na mezní situaci objevení iracionálního schopností opustit genus vlastní jeho oboru, aby mohl tento genus znovu a lépe zformulovat.
A nyní konkrétně (přiznávám však, že mi nezbývá než vycházet při dalších úvahách z předpokladu, že vysoká škola by měla vychovávat myšlenkově nezávislé tvory). Představte si, že byste si zapsali předmět "Základy meteorologie" a v průběhu kursu byste zjistili, že náplň tohoto kursu spočívá v přednášení toho, jaké bude konkrétně následující týden počasí. Je to dosti extrémní analogie, ale ve své podstatě je bohužel zcela pravdivá a reálná. Nemohu se v této souvislosti ubránit dojmu, že to, co je nám přednášeno jako vědy, zkoumající zavádění tvrdých systémů na "měkkou" ekonomickou realitu (a tím myslím zejména systémy, vycházející z údajů zjištěných ekonometricky), je mnohdy vlastně jenom pouhým výsledkem zkoumání těchto věd, neboť věda sama se zaobírá tvorbou metod analýzy systémů, eo ipso tedy výsledkem její práce jsou tyto metody, ve stejném smyslu, jako je předpověď počasí výsledkem vědy nazývající se meteorologie. Nejhorší aspekt tohoto je, že jsou nám tyto metody předkládány, jako by byly onou nahlížecí formou, onou empirií, kterou máme do věcí vkládat, bez toho, aby se nám také objasnil způsob vytváření těchto metod, neboť jistě by v meteorologii bylo zajímavé sledovat příklad, jak se její zákony naplňují v přítomném počasí, ale na to, abych zjistil pouhý fakt, jaké bude zítra počasí, postačí mi zcela praxe -> zapnu si televizor. Zmatek mezi významem zkušenosti, která je baštou praxe, a znalosti, kterou nám poskytuje obecná teorie a kterou řadí Aristotelés ve své hierarchii pohledů na reálný svět vysoko nad praxi, dosahuje v těchto případech nesnesitelné dimenze.
Takto je nám vlastně není dána ona pružná nazírací forma, jíž se vyznačuje teoretický vědec, je nám dána dogmaticky předepsaná nazírací forma, jejíž počátky jsou neproniknutelně zahaleny v oparu mlhavých narážek. Pevná forma vnímání, kterou jedinou můžeme získat návštěvou podobných přednášek, nás uschopňuje pouze k monologu k realitě, můžeme ji pouze promítat do věcí a nikoli věci do této formy: jakmile se vyskytne z hlediska této formy v realitě iracionální prvek, nezbývá nám, než když nejsme schopni změnit své myšlení podle reality (jíž však jinak tak vehementně přiznáváme skutečnou existenci), musíme změnit realitu podle svého myšlení či jí ignorovat. Toto se dle mého názoru nutně nazývá uzavřené myšlení, neboť je povahou své nazírací formy neschopno tuto formu modifikovat, programově potlačuje to, co stálo na počátcích lidského chápání: úžas. Známý ekonomický teoretik neorakouské školy a filosof F.A. Hayek o něm říká: "Člověk je vybízen k vědeckému zkoumání údivem a potřebou. Údiv je však v tomto směru nesrovnatelně plodnější."2 To je zřejmé, neboť to, co je výsledkem potřeby je pouhá praxe, zkušenost, naproti tomu údiv plodí teorii. Rozdíl je patrný při nahlédnutí účelu výsledků obou těchto druhů vědeckého zkoumání, v případě vědění řízeného potřebou, je toto vědění řízeno praxí a tedy vlastně v zajetí subjektivních pohnutek člověka, v druhém případě je vědění samotným cílem, účelem je zde znalost místa člověka ve světě, prohloubení jeho komunikačních kanálů se světem, hledání opětovné rovnováhy s přírodou. Uzavřené myšlení je tedy vlastně závislé na subjektivních potřebách člověka a jejich uspokojování (to není dobro - to je pouhá nutnost), v případě otevřeného myšlení je snahou právě vyloučit subjektivnost a naladit se na komunikační spojení s realitou, odstranit vzájemné rozdíly ve vzájemném a taktním dialogu. Vyloučení subjektivnosti však neznamená zrušení individuality, ale vyloučení pohnutek spojených s touhou po individuálním sebeprosazení, po tomto vyloučení může teprve realita rezonovat s individualitou subjektu. Uzavřené myšlení navíc tedy nepřináší dlouhodobé uspokojení a výsledky, neboť neustálým jednostranným promítáním sebe do reality člověk ztrácí svůj kontakt s přirozeností, s přírodou, ztrácí tak pupeční šňůru energie, kterou mu přináší naslouchání hlasu přírody. Navíc, když se realita mění a vyvíjí, jak tomu je obzvláště tam, kde je předmětem zkoumání sám člověk a mezilidské vztahy, jedna sebelepší rigidní nazírací forma nemůže postačovat, stejně tak nám znalost toho, jaké bude počasí, vydrží nejvýš pár dní.
Na podložení svých názorů zde mohu uvést pasáž ze přednášky F.A.Hayeka Ekonomie, věda a Politika: "Skutečný konflikt vystupující dnes do popředí při studiu ekonomie není mezi znalostí reálných faktů a porozumění teorii. Kdyby toto byl celý problém, neváhal bych s doporučením, abyste se během drahocenných let studií soustředili na teorii a počkali se studiem konkrétních faktů, dokud se s nimi nesetkáte v praxi."3 "Obtíže leží někde jinde. Mnohem více než v přírodních vědách je v společenských vědách pravidlem, že zde těžko nalezneme konkrétní problém, který by bylo možné vyřešit na základě jedné specializované disciplíny. Nejen politologie, právní vědy, antropologie, psychologie a samozřejmě dějepis jsou předměty, o nichž bychom měli vědět mnohem více, než by vůbec mohl kdokoli vědět. Ještě více se však všechny naše problémy dotýkají otázek filosofie. Problémy vzniku naší civilizace a institucí jsou úzce spjaty s problémy vývoje naší mysli a jejích nástrojů."4 Tím, že Hayek klade důraz na komplexnost přístupu k společenským jevům, v podstatě také říká, že veškeré praktické zkušenostní dovednosti, jimiž vědec disponuje, mají pro pochopení společenské reality pramalý význam, neboť zkoumání reality musí z této reality vycházet a ne se jí snažit ovlivnit svými metodami. Tím, že povýšíme praxi na nejvyšší účel všeho, tím také zároveň uznáváme svou neschopnost poznávat a stáváme se pouhými iracionálně a nesvobodně jednajícími kolečky stroje, které si však navíc uvědomují svou neschopnost = poraženectví. Aristotelés o tom říká: "Chtít, aby z každého vědění vyplývalo něco jiného tím, že by dávalo užitek, může jen ten, kdo nemá tušení o tom, jaký je rozdíl mezi dobrým a mezi nutným; neboť tento rozdíl je veliký. Ty věci, které si oblibujeme kvůli něčemu jinému a bez nichž nemůžeme žít, musíme nazvat nutnostmi a spolupříčinami, všecky ty pak, u nichž se tak děje pro ně samy, i když při tom nevzejde nic jiného, nazýváme dobré ve vlastním smyslu."5
To je právě základní rozdíl mezi teorií a praxí. Teorie totiž postihuje aspekt dynamiky reality narozdíl od praxe, která svůj pohled na svět modifikuje přímo dle momentální zkušenosti bez hlubší znalosti obecné podstaty jevů -> tato zkušenost, tato spolupříčina, je taky to jediné lidské vědění, které vzniká jako následek praktické potřeby. Nepřítel otevřeného myšlení je tedy ten, kdo vydává jednotlivé za obecné, kdo vydává nahodilý princip za obecně-kosmickou zákonitost, jedinečnost praxe za obecnou platnost teorie a vytváří rigidní manipulativní nazírací formy, které vylučují pružnost a otevřenost přístupu k nim. Typickým příkladem je výklad metod, určených pro analýzy ekonomických systémů: brýle těchto přístupů jsou přednavrženy jakýmisi pseudomoudrými muži v pozadí, kteří jakoby svou všeznalou superinteligencí byly schopni postihnout ten jediný správný pohled na realitu, který tudíž z hlediska tzv. "efektivnosti" a prachsprosté užitkovosti naprosto nezbytně obyčejný smrtelník musí zaujmout, aby rozuměl skutečně "správným" způsobem činům svých bližních. Tato dogmatická doktrína naprosto koliduje s výše uvedeným názorem světově uznávaného ekonoma F.A.Hayeka, že totiž těžko nalezneme konkrétní komplexní ekonomický problém řešitelný jednou specializovanou vědeckou disciplínou. A teprve skutečně katastrofické důsledky aplikace systémově-analytických brýlí na ekonomické konkrétno spatřujeme, uvědomíme-li si, že metody analýzy ekonomických systémů vlastně nejsou ani vědeckou disciplínou, že jsou pouze výsledkem pavědy ! Jsou pouhou zkušeností zahalenou děravým hávem matematických symbolů do podoby znalosti a teorie, a jako s pouhou praktickou zkušeností by se s nimi mělo nakládat, v žádném případě by tedy neměly být předmětem výuky na vysoké škole (snad jen jako praktický příklad aplikace obecnější nauky, obecnějších problémů).
Otevřené myšlení je jedna z mála věcí nenahraditelných počítačem a strojem vůbec, proto by snad zasluhovalo alespoň trochu lepší zacházení. Řeknu-li spolu s Descartem: myslím, tedy jsem, pak akt výuky namířený proti mému myšlení a jeho otevřenosti musím chápat jako nepřátelský akt vůči své existenci, což mě (bohužel) nenechává chladným.
Poznámky:
1 viz [2] strana 41.
2 "Man has been impelled to scientific inquiry by wonder and by need. Of these wonder has been incomparably more fertile." - viz The Theory of Complex Phenomena v [1], strana 22.
3 "The real conflict which arises today in the study of economics ... does not exist between the knowledge of facts and the understanding of theory. If that were the whole problem I should not hesitate to advise you to devote the precious years of study to entire concentration on theory and to let the learning of concrete facts wait until you meet them in your professional work." - viz The Economy, Science and Politics v [1], strana 266.
4 "The difficulties lie elsewhere ... Much more than in the natural sciences, it is true in the social sciences that there is hardly a concrete problem which can be adequately answered on the basis of a single special discipline. Not only are political science and jurisprudence, anthropology and psychology, and of course history, subjects of which we all ought to know more than any man can know. Even more do all our problems touch on question of philosophy ... The problems of formation of our civilization and institutions are closely connected with the problems of development of our mind and its tools." - viz The Economy, Science and Politics v [1], strana 267.
5 viz [2] strana 20.
Literatura:
[1] F.A.Hayek - Studies in Philosophy, Politics and Economics
Routledge & Kegan Paul, London, 1967
[2] Jan Patočka - Aristotelés, přednášky z antické filosofie
Vyšehrad, Praha, 1994
(c) V. Dohnal
VŠE
----------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 18/08/2010 : 18:21:52
|
Nejhorší aspekt tohoto je, že jsou nám tyto metody předkládány, jako by byly onou nahlížecí formou, onou empirií, kterou máme do věcí vkládat, bez toho, aby se nám také objasnil způsob vytváření těchto metod, neboť jistě by v meteorologii bylo zajímavé sledovat příklad, jak se její zákony naplňují v přítomném počasí, ale na to, abych zjistil pouhý fakt, jaké bude zítra počasí, postačí mi zcela praxe -> zapnu si televizor. Zmatek mezi významem zkušenosti, která je baštou praxe, a znalosti, kterou nám poskytuje obecná teorie a kterou řadí Aristotelés ve své hierarchii pohledů na reálný svět vysoko nad praxi, dosahuje v těchto případech nesnesitelné dimenze.
Ono se snadno řekne jak by to vypadat nemělo, ale hůře se koncipuje právě jak by to vypadat mělo. Podle mě je při nějakém prinipielním vysvětlování zcela pochopitelné, že jde převážně o rozbor základních funkcí, kdy se jakoby rovnou přeskočí na zavedenou metologii.
Totiž zavedená metologie je principielní znalost, kterou lidé disponují. No a pokud jde o to jak evokovat nějaký metodologický způsob uvažování, bylo by skutečně výhodnější se soustředit právě tímto směrem, jenže nějaké metologické principielní seřazování si řeší v hlavě každý individuálně, více méně instinktivně a něco takového vyjádřit patrně vyžaduje schopnost rozumět i lidské mysli (nebo spolupracovat s někým kdo ji rozumí - nějaký psycholog možná?). |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 18/08/2010 : 18:42:17
|
Neronisi
-------------------------------------
Totiž zavedená metologie je principielní znalost, kterou lidé disponují. No a pokud jde o to jak evokovat nějaký metodologický způsob uvažování, bylo by skutečně výhodnější se soustředit právě tímto směrem, jenže nějaké metologické principielní seřazování si řeší v hlavě každý individuálně, více méně instinktivně a něco takového vyjádřit patrně vyžaduje schopnost rozumět i lidské mysli (nebo spolupracovat s někým kdo ji rozumí - nějaký psycholog možná?).
----------------------------------
To je velice zajímavě popsáno.
Jsem taky především toho názoru
že každý si to řazení řeší
ve své hlavě individuálně a že
k tomu především používá svůj
instinkt.
Který mu zaručuje snadnou orientaci
tak aby byl co možná nejvíce objektivní
vzhledem k okolí.
Do takové míry do jaké je schopen
své prožitky zcela soustředit určitým
daným směrem tak aby dokázal stále
logicky uvažovat.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 19/08/2010 : 21:08:22
|
Neronisi
No ty mě zcela udivuješ a dostáváš
do rozpaků se samotným tím to videem.
Nevím jest-li toto video vůbec nějak
souvisí s oním Topicem.
Ale jinak bylo moc zajímavé.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 19/08/2010 : 21:47:49
|
Neronisi
Snad sem v tom něco objevil.
Tak sem se na to video díval znovu
a tak sem v něm spatřil cosi zajímavého
a tak společného v samotném projevu.
A to jak se kolektivní mínění odvíjí
v samotném přístupu a jak se zrcadlí
s tím co lidi utváří.
Je-li společnost taková jaká je tak tyto prvky
se odráží v samotném přístupu dětí.
A to že se tak utváří přístup ke společnosti
a k hodnotám v ní už v útlém ranném dětství.
No je to jen můj názor a tak na to taky
koukej prosím.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 22/08/2010 : 18:20:16
|
| Vypozoroval jsi zajímavou věc. Nicméně je podle mě obtížné stanovit jaký přístup je ten "pravý". Totiž při intenzivním soustředění na studium dochází k přeceňování hodnoty prezentovaných faktů a člověk se tolik neučí o jejich relevanci přemýšlet. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 22/08/2010 : 18:34:07
|
Totiž při intenzivním soustředění na studium dochází k přeceňování hodnoty prezentovaných faktů a člověk se tolik neučí o jejich relevanci přemýšlet.
Neronisi.
To je super a dobrý postřeh. A nyní si představ, že přijde člověk,kterého ta relevance právě zajímá a poznal,že je tomu ve skutečnosti jinak. A máš zde konflikt jako hrom.
Sláva |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 22/08/2010 : 18:41:52
|
| Jaký konflikt máš na mysli? Dokážu si představit, že bude časem hodnotit takové studium jako zbytečné, protože si může důležité materiály třeba vyhledat až budou potřeba, zdali vůbec. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 22/08/2010 : 18:54:41
|
Neronisi.
Jaký konflikt? Vzpomeň si na diskusi na téma STR. Kdosi přijal informace ve škole ,neuvažoval o tom zda jsou správné,protože důvěřoval autoritám a za správné to považoval.?mne zajímala ta relevance třeba u časové ,či délkové dilatace a už zde byl konflikt. Proč by se měl ten studovaný zamýšlet nad tím, co uznal díky autoritám za správné a co si kdo dovoluje o tom pochybovat,zvláště člověk bez deklarovaného vzdělání.
Sláva |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 22/08/2010 : 19:20:13
|
Tohle neplatí pro všechny formy studia. Pokud jde o stanovování pevně daných mechanismů (kalená ocel se nedá ohnout), jde vzhledem k relevanci asi o neměnný údaj.
Nicméně pokud jde o nějaké společenské vědy a výchovu nějakých analytiků, onen přístup by se na autority tak fixovat asi vážně neměl. S takovým přístupem je totiž nezpochybnitelný třeba Sigmund Freud. Nicméně povahově by asi takový člověk musel být dost velký hajzl, nesměl by si ničeho příliš vážit. Lidské emoce jsou totiž něco jako klec, která se dá otevřít vždy jen jedním směrem. |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Utváření a vliv osudu.
