| Author |
 Topic  |
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
 Posted - 26/07/2010 : 20:25:17
|
µ???????
Nemohli.
Imho moc dogmatizuješ. Maslowova pyramida potřeb je totální fake.
Milane díky za informace, ale nevím oč tě jde. Pane Junga znám a když budu chtít, něco si od něho přečtu. Ale osobně mě tolik to téma nenormální/normální a poruchy nezajímá. Nebo alespoň se jím teď nehodlám zabývat. Ale díky. |
 |
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 26/07/2010 : 20:55:38
|
Axel
--------------------------------------------
Milane díky za informace, ale nevím oč tě jde. Pane Junga znám a když budu chtít, něco si od něho přečtu. Ale osobně mě tolik to téma nenormální/normální a poruchy nezajímá. Nebo alespoň se jím teď nehodlám zabývat. Ale díky.
-----------------------------------------
O nic mi nejde opravdu
To že jsem tu zmínil C.G.Junga.
Vyplívalo z dané diskuse tedy ze samotného
Názvu toho to Topicu.
A to je mezi rozumem a šílenstvím.
Protože vím že C.G.Jung měl též problémy v dětství
S psychotickými epizodami a ataky.
Až do dospělosti kdy odezněly tak jsem to jen zmínil.
A však o nic mi nešlo a nikam to nemělo směřovat
Jest-li si to myslíš Axel.
Tak tě mohu ujistit že to tak nebylo míněno i přesto že to tak
Třeba i vyznělo.
Milan.Miló.
|
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 26/07/2010 : 23:09:01
|
Míněno to bylo tak, že nevím, kam bys chtěl tímto topicem ještě směřovat. Či jestli ti už napsané k danému tématu stačilo.
J.W.Goethe - výňatek z Utrpení mladého Werthera:
"Ach, vy rozumbradové!" zvolal jsem s úsměvem. "Vášeň! Opojení! Šílenství! Stojíte tu tak poklidně, bez účasti, vy mravopočestní občané, spíláte opilci, opovrhujete šílencem, nesete se mimo jako veleknězi a děkujete Bohu, jako ten farizej, že nejste jako jeden z nich. Byl jsem už leckdy opilý, mé vášně nikdy nebyly příliš vzdáleny šílenství, a ani jednoho, ani druhého mi není líto, neboť naučil jsem se tak pochopit, v svých mezích ovšem, proč všichni lidé, kteří vykonali něco velkého, něco, co se zdálo nemožné, musili být odjakživa prohlašováni za opilce a za šílence. Ale také ve všedním životě je to nesnesitelné, když volají za chlapem, který vykonal aspoň poněkud svobodný, šlechetný, neočekávaný skutek; ten člověk je opilý, je blázen. Styďte se, střízlivci, styďte se, mudrci!" |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 26/07/2010 : 23:21:27
|
Axel.
-------------------------------------------
Míněno to bylo tak, že nevím, kam bys chtěl tímto topicem ještě směřovat. Či jestli ti už napsané k danému tématu stačilo.
--------------------------------------
No musím se přiznat že v tom to
Topicu jsem poznal mnohem víc než jsem
Opravdu očekával.
A však já za sebe mohu říci že mě to stačilo.
Ale to jest-li se bude ještě někdo chtít
Vyjádřit k samotnému tématu je věcí každého
Člověka.
A já mu to nemohu upírat.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 27/07/2010 : 17:54:27
|
quote:
Originally posted by axel01
Imho moc dogmatizuješ. Maslowova pyramida potřeb je totální fake.
Nejsem si tím tak jistý. Pokud člověk vynechává některou ze základních lidských (biologických) potřeb zcela záměrně (respektive nevyhledává příležitosti k tomu je uspokojovat), může být něco špatně. Třeba potlačování potřeby spánku může být důsledkem nějaké hyperaktivity, kdy jde únava do pozadí. No jo, zdá se to jako přínosné, ale v takovém stavu má člověk tendenci spoustu záležitostí přehlížet a potlačovat jen proto aby onen aktivní pocit (třeba zadostiučinění z něčeho) neustále přiživoval.
Sex je taky kapitola sama o sobě. Pokud tělo produkuje hormony k tomu určené, evokuje zároveň psychický stav k tomu určený. Tedy neukojené choutky se mohou transformovat v nějaký příliš přívětivý vztah k určitým typům osobnosti (nejčastěji k těm, co mají se subjektem mnoho společného) nebo obecně až patologickou touhu po verbální interakci. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 27/07/2010 : 21:09:33
|
Neronisi
------------------------------------------------------
Třeba potlačování potřeby spánku může být důsledkem nějaké hyperaktivity, kdy jde únava do pozadí. No jo, zdá se to jako přínosné, ale v takovém stavu má člověk tendenci spoustu záležitostí přehlížet a potlačovat jen proto aby onen aktivní pocit (třeba zadostiučinění z něčeho) neustále přiživoval.
---------------------------------------------------
Máš pravdu v tom že
Potlačováním spánku a prohlubování
Člověka k tendenci hyperaktivity
Člověk tak mnohdy v sobě vyvolává
Různé tendence k tomu aby takový
Člověk vyvolal stavy plné přetížení.
A to takových že každý člověk onen spánek
Potřebuje tak jako potřebuje jíst, pít, sex a jiné
Jemu podobné aktivity.
Tím že člověk několik dní nespí v sobě vyvolává
Určité napětí prohlubované stresy.
A člověk při takovém to přetížení mnohdy nevydrží
Samotné tlaky které neblaze působí na lidskou psychiku.
A psychika se tak brání i samotným zhroucením a sesypáním
Člověka samotného.
A ten tak mnohdy vyvolá v sobě různé psychické nemoci
Které se kolikrát projeví na lidském zdraví.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 27/07/2010 : 22:33:47
|
Neronisi
Něco jsem našel
O problému psychické zhroucení.
--------------------------------------
psychické zhroucení
vždycky jsem na sebe byla pyšná, jak jsem se dokázala na všechny věci povznést. byla jsem flegmatička, která vše vnímala s ledovým klidem a dokázala si poradit úplně s každým problémem. nebylo nic, co by mě dokázalo vyvést z rovnováhy a všemu jsem se jen smála. bohužel už asi 2 roky se semnou děje úplný opak. při zkouškách na Vš skoro kolabuju, mám neustálý strach ze všeho a dnes na brigádě, když mě jedna kráva seřvala za to, že jsem udělala něco špatně, před rodičema a přítelovou matkou, jsem se úplně zhroutila. začla jsem se klepat a pak jsem se rozbračela, před skoro všema lidma. trvalo hodiny, než se mi ten záchvvat podařil zastavit. vidělo mě miliony lidí, jak řvu, jak malé dítě a bylo mi to jedno. nikdo nechápal, co se děje a já nejmíň.....co se to s mojí psychikou děje? nějaká psychická porucha? před dvěmi lety bych se jí vysmála do očí takovým stylem, že by nevěděla:-( jak být zas "v pohodě"? jsem hrozně přecitlivělá a nevím čím to může být...
labilní
------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 27/07/2010 : 22:52:53
|
Neronisi
A nebo ten to článek
Který vystihuje přesně stav naší
Společnosti k lidem kteří stojí na prahu
Nervového zhroucení nebo se zhroutily.
A však se to snaží před okolím stále tajit.
Tak aby lidi o něm neřekl že je třeba blázen
Či smyslů zmatený.
------------------------------------------------------------------
Nervové zhroucení
21. 9. 2007
Existuje značný rozdíl ve vnímání psychických nemocí nejen u jednotlivců, ale také u národů. Většina Čechů má lidi trpící duševní chorobou za blázny hodné opovržení, za slabochy, kteří dělají své rodině ostudu. Nemocný člověk svůj stav raději tají. Pokud tak nečiní, je označen za exhibicionistu, který na sebe chce za každou cenu upozornit. Určitě více soucitu a pochopení jsou Češi ochotni projevit bezrukému člověku než psychicky nemocnému. Japonci se chovají k psychicky i fyzicky nemocným lidem stejně. Pokud se člověk v Japonsku nervově zhroutí, chápající šéf mu udělí dovolenou, milující rodina o něj pečuje a okolí se chová ohleduplně a taktně.
Nervový kolaps berou velmi vážně.
Nervové zhroucení neoznačuje žádnou konkrétní nemoc. Od počátku 20. století se tak označuje řada duševních chorob: deprese, schizofrenie, bulimie, úzkostné stavy či sebevražedné sklony. Nervy jsou křehké a psychika se může unavit stejně jako tělo. Hodně napnuté nervy mají osoby pracující s lidmi. Lékaři, učitelé, policisté a dost se stresují novináři, které honí dané termíny. Hodně tlaku na psychiku zažívají celebrity, jejichž soukromí je pod drobnohledem a každá jejich věta je rozebírána ze všech stran.
Lidé se nervovému zhroucení podvědomě brání. Před problémy chtějí utéct. Lžou, vymýšlí si, a tím se odpojí od skutečnosti. Utečou do snu, do představy, zažívají chvilkový pocit štěstí. Jenže hrozí, že ztratí kontakt s realitou. Schizofrenie je závažná duševní choroba, kterou prochází změna myšlení a vnímání reality. Objevuje se úzkost, bludy a halucinace. Pacient je vztahovačný, neustále pronásledovaný myšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět. Schizofrenik je velmi plachý, ztrácí společenskou jistotu a své místo ve společnosti. Má vysoké sklony k sebevraždě. Schizofrenií trpí přibližně 1 % světové populace.
Někteří potencionální pacienti se snaží přebít utrpení duševní bolestí fyzickou. Tak řešila své problémy Angelina Jolie, která se řezala nožem do ruky. Jiní se schválně nutí v depresi do zvracení. Tak si vypěstovala princezna Diana bulimii.Bulimie je porucha charakterizovaná opakujícími se záchvaty přejídání. Každá dvacátá dívka v České republice trpí bulimií, chlapci tvoří jen 5 % takto nemocných. Zatímco u děvčat bulimii předchází období diet a hladovění, u chlapců bývá rozvoj poruchy spojen s nadváhou a přejídáním.
Nevypočitatelné chování je jedním z příznaků problémů s psychikou. Touha odreagovat se, zapomenout na realitu vede lidi, aby se chovali nepředvídatelně. Mnohdy začnou střídat partnery, opíjet se, vyvolávat hádky, bitky, časté je sebepoškozování. Chování Britney Spears je knižním příkladem psychického kolapsu.
Vincent van Gogh namaloval obraz muže, který symbolizuje zoufalství a beznaděj pociťovanou v depresi. Sám depresí trpěl, spáchal sebevraždu. Pro těžkou formu deprese je typická beznaděj, hluboká nedůvěra a sebevražedné myšlenky. Deprese je jeden z mála život ohrožujících stavů v psychiatrii. V ČR je každoročně nově diagnostikováno kolem pěti tisíc pacientů. Odborníci předpokládají, že zhruba polovina dalších se k lékaři vůbec neodstaví. Celosvětově trpí depresivními poruchami asi 100 miliónů lidí. Ženy postihuje deprese dvakrát častěji než muže.
Autor: Hana Merisová
Zdroj:http://zena.centrum.cz
-----------------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 28/07/2010 : 01:43:23
|
| Čistě mimochodem. Nenormálnost a šílenství není totéž. Přesto by mě zajímalo jestli to či ono vnímáte negativně či pozitivně nebo ještě nějak jinak. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 28/07/2010 : 10:58:54
|
Axel.
Konečně se někdo začal zajímat o komunikační chaos ke kterému zde dochází.
Nenormálnost může být kladná i záporná.Slovo nenormálnost říká pouze to,že se cosi liší od jakéhosi průměru. Nenormální, čili od průměru se odlišující může být stav genilaity.Nenormálností může být stav debility. Normálností může být zneužívání schopností ve prospěch svého já a uznané pravdy a pak je nenormální využívat svých schopností ve prospěch druhých i když to vede k vzájemné lásce,čili na rozdíl od moci ke kladnému výsledku.Nenormálnost je pouze odlišnost od průměrného stavu,čili obvyklosti.Normálnost může být kladem i záporem.
Šílenství je vyjádření patologického stavu mysli vedoucího k záporným důsledkům vzhledem k jedinci i jeho okolí.Šílenství se vyznačuje ztrátou soudnosti,halucinacemi a řadou dalších jevů.Šílenství je choroba a projev choroby.
Ovšem je zde problém v tom, že nenormálnost,čili odlišnost od obecné normy průměru může být považována za šílenství a to i v případě geniality,protože průměrní toto nedokáží pochopit.
Pro provazochodce je chůze po laně nermálností, pro diváky nenormálností a pokud chybí i záchranná síť dokonce šílenstvím hraničící se sebepoškozováním a nesoudným jednáním, zvláště když tito lidé chůzi po laně skusí a poznají vratkost své rovnováhy.Nenormálnost je relativní pojem a většina lidí považuje za normální jednání a myšlení své a za normálnost považují stav tomu svému podobný. Dokonce i lidé šílení se za normální považují.Pro věřícího je nenormální nevěřící a pro ateistu věřící.
Normálnost a nenormálnost se vztahuje k člověku,ale i ke všemu co jej obklopuje.Šílenství jen k jedinci u kterého došlo k vzniku duševní poruchy.Měl jsem psa,který byl ke konci života postižen epilepsií a díky tomu měl záchvaty šílenství.
Nenormální i notmální může být cokoli a jedno a totéž může být normální i nenormální současně. Kdyby existovalo město ve kterém by byly jen tančící domy a jeden běžný dům, byl by tento dům v dané normě nenormální. Ve městě složeném s domů s pravidelnými stěnami a okny ve stejné výšce, je tančící dům nenormální. Tím ale není řečeno špatný, nebo dobrý,ale pouze odlišný od běžné normy.
MB |
Edited by - Miloslav Bažant on 28/07/2010 11:09:05 |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 28/07/2010 : 12:30:22
|
Axel
----------------------------------------------
Čistě mimochodem. Nenormálnost a šílenství není totéž. Přesto by mě zajímalo jestli to či ono vnímáte negativně či pozitivně nebo ještě nějak jinak.
----------------------------------------
To že nenormálnost není šílenství
Je samozřejmé.
A vnímám to tak že šílenství
Které je mnohdy vyvolané naším
Duševním stavem projevujícím se
V rovině psychických poruch.
Na rozdíl od normality a nenormality
Která určuje daný stav s normou
Neboli něčím co si společnost
A lidé v ní určily za danou formu
Která určuje tak stav mezi daným
Chováním a jednáním ve společenství.
Tady jsem ti něco o tom Axel našel.
---------------------------------------------------------------------------------------
Sociálně psychologické pojetí normality
J. Janoušek
in: Syřišťová, E. a kol: Normalita osobnosti. Praha: Avicenum, 1972, str.162-180.
Pokusme se odpovědět na otázku, co to znamená, když řekneme, že člověk prožívá svůj vztah k sociálnímu prostředí normálně, eventuálně že jeho sociální chování je či není normální. Takové výroky jsou běžně užívány v různých obměnách v každodenním styku a mají proto zřejmě racionální jádro. Odkrytí tohoto racionálního jádra je však obtížné. Od běžné zkušenosti s tím, co je či není normální, je nutno přejít k sociálně psychologické analýze normality.
Normální prožívání a chování ve vztahu k sociálním normám
Vyjdeme-li z etymologie slov „normální“, „normalita“, nabízí se především souvislost s normou. Normou se v sociální psychologii rozumí pravidlo či zásada, která je v daném společenském okruhu přijímána, očekávána a která určuje, jaké chování je v konkrétních podmínkách vhodné, „správné“. a jaké nikoliv. Normy regulují chování a usnadňují interakci mezi lidmi tím, že vnášejí do vzájemného styku pravidelnost a umožňují předvídat chování účastníků. S normami bývá spojována možnost odměn za vhodné a trestů za nevhodné chování.
Normy jsou sociálním produktem v dvojím ohledu: jednak z hlediska vývoje každodenního povědomí i teoretických představ o žádoucím chování, jednak z hlediska vývoje reálných společenských vztahů, které určitý typ chování produkují a zároveň vyžadují. Existence norem není proto jen formálním vnějším kritériem, vymyšleným ke klasifikaci chování, nýbrž zároveň důležitým sociálním faktorem s vlastní vývojovou dynamikou. Normy se utvářejí, formují a rozpadají, mají různý obsah v různých sociálně ekonomických formacích, kulturách atd.
Ani při takovém širším společenskokulturním pojetí normy nestačí však pojímat normalitu společenského prožívání a chování jako jejich adekvátní připodobňování příslušným normám. Skutečná funkce společenskokulturních norem v prožívání a chování člověka je mnohem komplikovanější. Stručně řečeno, normalitu nelze redukovat na normativitu, a to ani v právnickém přístupu, tím méně potom v sociálně psychologické analýze.
Normalita z hlediska společenského začleňování a společenské aktivity člověka
Sociálně psychologický přístup k problému normality propojuje hledisko obecně psychologické na jedné straně a hledisko sociologické na straně druhé. Jestliže obecně psychologické hledisko soustřeďuje pozornost především na normalitu individuální psychiky a sociologické hledisko na normalitu společenské struktury, potom sociálně psychologický přístup klade problém normality psychiky z hlediska společenského začleňování a společenské aktivity člověka. Zahrnuje tedy jak zřetel k individuální psychice, tak ke společenské struktuře v jejich vzájemné souvislosti.
Pro člověka je specifické, že své prostředí přetváří a mění. Přetvářené prostředí nepřestává mít objektivně reálný ráz a zároveň se vyvíjí spolu s Činností lidských generací. Neztrácí svůj determinující vliv na člověka a zároveň je reálným výrazem podílu člověka na společensko-historickém procesu. Způsob života konkrétních lidí v určité době je dán rozpětím mezi těmito vzájemně spjatými momenty. Právě ve své činnosti vyčleňují lidé životní podmínky, které determinují povahu jejich potřeb a hodnot a odpovídající způsob seberealizace.
Není to ovšem jenom vztah člověka k obecně vzatému — ať již přírodnímu nebo společenskému — prostředí. Tento vztah nutně zahrnuje i konkrétní styk člověka s člověkem. Vzájemný styk ovlivňuje uspokojování lidských potřeb a je sám výraznou lidskou potřebou. Ve svých konkrétních formách je rozmanitý, jako je rozmanitý lidský život. Ve vzájemném styku člověk překračuje v té či oné míře okruh své individuální životní aktivity a zasahuje do společenského procesu, ať již přímo, nebo nepřímo, vědomě, či nevědomě. Prostřednictvím vzájemného styku lidí se také uskutečňuje vliv společnosti na člověka, utváří se osobnost člověka.
Struktura psychiky tím nabývá významového charakteru, člověk svou přetvářecí činností a zároveň svým stykem s jinými lidmi zvýznamňuje pro sebe své prostředí i sebe sama. Významová struktura psychiky má rozmanitou konkrétní podobu, více Či méně pročleněnou podle druhu činnosti a způsobu života lidí. Obecně lze říci, že se polarizuje na poznávací a motivačně afektivní stránku podle toho, zda vystupuje pro člověka do popředí více sama zvýznamněná skutečnost či její vztah k životním potřebám, zájmům a záměrům subjektu. Vztah obou stránek je potom člověkem různým způsobem prožíván.
Při analýze psychologických důsledků vzájemného sepětí společenské determinace a společenské aktivity člověka je nutno vzít v úvahu zprostředkovanost těchto aktivit samotných. Tato zprostředkovanost má symbolickou, instrumentální či sociálně strukturní podobu. K sociálně strukturní zprostředkovanosti patří mimo jiné právě sociální normy. Prostřednictvím symbolů, nástrojů, norem se uskutečňuje determinující vliv širších sociálně ekonomických, politických a ideologických procesů na jedince, a zároveň vliv individuálních aktivit na širší společenské procesy. Tím je dán průnik individuální psychiky jedinců a společenské psychologie jakožto souhrnu rysů, které jsou společné pro celé sociální skupiny lidí v důsledku společných životních podmínek a představují proto důležitý moment společenských struktur. Společenská psychologie jakožto složka společenského vědomí je rezultativním aspektem sociálně psychologických procesů, které nutně mají povahu živých přechodů mezi individuálním a společenským. Znamená to, že dochází k neustálým procesům zvnitřňování — interiorizaci společenských momentů v subjektu a .zároveň zvnějšňování — exteriorizaci individuálních prožitků v sociálním kontextu.
Funkce hodnot v prožívání a chováni
Průnik individuálnosti a společenskosti v lidské psychice je vyjádřen konkrétní strukturou hodnot. Hodnoty jsou určitou krystalizací společenské zkušenosti a v tomto ohledu patři především ke společenskému vědomí, zároveň však ovlivňují strukturu individuální psychiky, která se osvojováním těchto hodnot rozvíjí. Ovlivňují ji tím více, čím více zakotvují v motivačně afektivní oblasti. Lze říci, že zhodnocování je proto více či méně obsaženo v procesech zvýznamňování objektivní reality i sebe sama, které je pro lidskou psychiku charakteristické.
Klademe-li si problém normality lidského prožívání a chování ve společenských podmínkách, je nutno mít na zřeteli vedle normy právě tuto motivačně afektivní zakotvenost hodnot a hodnotových orientací lidí. I když i normy i hodnoty jsou společenským produktem a jsou jedincem osvojovány, osvojená hodnota je niternější než osvojená norma, subjekt se s ní identifikuje, stává se jeho součástí. Pokud dochází k takovému niternému osvojení a identifikaci i u normy, stává se sama norma hodnotou. Zůstaňme proto u jejich rozlišení.
Při posuzování toho, zda určité chováni je či není sociálně normální, je proto nutno vzít v úvahu vedle osvojených norem i vnitřní hodnoty. Existují potom čtyři základní možnosti shody a rozdílů mezi těmito třemi momenty: 1. Shoda mezi hodnotami, normami a chováním; jde tu o chování normativní ve smyslu adekvátního připodobnění normám. 2. Shoda mezi hodnotami a normami, odlišnost chování. To může být případ zahrávání si s odchýlením od norem, aktivního zkoušení jejich mezí u adolescentů. 3. Shoda chování a norem, odlišnost vnitřních hodnot. To je případ skrytého odchýlení od norem. 4. Shoda vnitřních hodnot a vnějšího chování, odlišnost hodnot a chování od norem. Zde jde o otevřené odchýlení od norem.
--------------------------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 28/07/2010 : 12:46:00
|
Ano, Slávku, přesně tak. Napsal jsi to výborně. A já mám dojem, že jsme se o tom zde už mnohokrát bavili - možná úplně na začátku (tedy začátku mého působení, samozřejmě )
Někteří lidé vnímají tu nenormálnost negativně, možná i proto, že pro ně je právě nenormální. Až budou vnímat ti zase jiní lidé je, možná že právě proto, že se vzájemně považují za odlišné, tedy i vzájemně za nenormální, je asi jenom logické, že se tito nebudou dobře snášet. To je věc, kterou já právě nemůžu pochopit. Podle mě by se měli snášet a respektovat všichni: Měla bych respektovat přece i to, co pro mě je nenormální a co nechápu. V opačném případě si v sobě pěstuju předsudky. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 28/07/2010 : 18:43:44
|
quote:
Originally posted by axel01
Měla bych respektovat přece i to, co pro mě je nenormální a co nechápu. V opačném případě si v sobě pěstuju předsudky.
Tohle je zajímavé, pokud nechceš žádné předsudky mít, ale proč zrovna respektovat? Možná by stačilo něco více neutrálního jako nezatracovat nebo neplivat na to nebo tak.
Jinak i nenormální člověk by se měl v rámci svých možností snažit aby vypadal pro společnost co nejakceptovatelněji. V opačném případě jen zbytečně posiluje své nedostatky, když by se s nimi možná dalo i něco dělat. Zase na druhou stranu je nesmysl se kvůli nějakým neadekvátním vlastnostem trápit nebo tak. Ona má společnost obecně pár zvrácených představ a zvyklostí a někdy jde o věci, na které se každý upíná a téměř nikdo s nimi není spokojený. |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 28/07/2010 : 19:21:21
|
Neronisi.
--------------------------------------------------------------------------------
Zase na druhou stranu je nesmysl se kvůli nějakým neadekvátním vlastnostem trápit nebo tak. Ona má společnost obecně pár zvrácených představ a zvyklostí a někdy jde o věci, na které se každý upíná a téměř nikdo s nimi není spokojený.
----------------------------------------------------------------------------
Mohu jen s tebou souhlasit.
Každá společnost se potýká
Se svými zvrácenými představami
A tak se je snaží kolikrát
Eliminovat nebo se proti nim
Dostupnými prostředky bránit.
To že nikdo s nimi není spokojen
Je dáno samotným postojem
Který mnohdy člověk cítí samotným
Tlakem společnosti který ho mnohdy
Ve skutečnosti provází a drtí na každém kroku.
Tak že každý člověk podvědomě cítí
Jakýsi vlivy které na něj tak zvenčí dopadají
A které ovlivňují a utváří samotný úsudek
Na danou problematiku.
-----------------------------------------------------------------
5. SOCIÁLNÍ PROBLÉMY MODERNÍ SPOLEČNOSTI aneb normální a patologické jevy ve společnosti
SOCIÁLNÍ NORMY
- jsou základním stavebním prvkem fungování společnosti
- forma chování a jednání, která je akceptovaná společností
- každá soc. Normy představuje vše, co je:
› osvědčené a obvyklé – (tradice např. chodit oblečený, pozdravy, uniformy…)
› považováno za přípustné – např. jet na zelenou, jíst příborem
› správné a žádoucí – pomáhat postiženým a starým lidem…
- říká nám, jak se máme chovat, abychom nevzbudili sociální pohoršení
- podoby norem: psané (podoba zákona) x nepsané (morální neboli etické)
- osvojujeme si je v průběhu socializace
- v průběhu historie se mění v závislosti na společnosti a typu řádu
- některé normy jsou normální a některé jsou považovány za odklon od normy:
› sociální deviace
› sociální patologie
SOCIÁLNÍ DEVIACE
- z latinského „deviatio“ – odchylka, úchylka
- porušení či odchylka od společenských norem, která se může týkat jednotlivce ale i skupiny (např. sekty)
- výzkum v Americe na počátku 20. století
Rozdělení:
1. Podle hlavního smyslu:
› V NEGATIVNÍM SMYSLU – negativní deviace
- případy nedodržování sociálních norem (exhibicionisti, nevěra, šikana…)
› POZITIVNÍ DEVIACE
- nadměrné dodržování společenských norem
- spojena s projevy kontestace (projevy nespokojenosti, ale bez násilí)
- odbojáři, disidenti…
2. Podle prvotního vzniku
› PRIMÁRNÍ – vzniká na základě reakce na bezprostřední zážitek
- např. vyhodili mě z práce, začnu pít
› SEKUNDÁRNÍ – vzniká jako reakce na chování 2. lidí
VZNIK SOCIÁLNÍ DEVIACE
- souvisí - s chybami v procesu socializace
- se strukturou a řádem
- s potlačováním individuality a svobody
TEORIE DEVIANTNÍHO CHOVÁNÍ
1. Teorie kulturního přenosu tvrdí, že deviantnímu chování se učíme v interakci s jinými lidmi, tedy stejným způsobem jako chování konformnímu. Deviantní chování proto vzniká v určitých subkulturách, kde je pokládáno za „normální“.
2. Teorie strukturálního tlaku předpokládá, že v každé společnosti vznikají situace, na něž určitá část populace reaguje chováním odchylným od normy (tedy např. „chudoba plodí zločin“).
3. Kontrolní teorie vysvětluje deviantní chování oslabením či absencí sociální kontroly. Je třeba se ptát, proč jsou lidé konformní, spíše než proč se chovají deviantně. Důvodem ke konformnímu jednání je právě existence sociální kontroly.
4. Etiketizační teorie (labelling) patří mezi konstruktivistické teorie a chápe deviaci především jako výsledek označování za devianty.
FORMY DEVIANTNÍHO CHOVÁNÍ
Kontestace označují chování lidí, které je výrazem nespokojenosti s požadavky společenských zvyklostí. Důvody nespokojenosti mohou být různé. Z oblasti politické, ekonomické, právní, kulturní a další. Ke kontestacím se řadí projevy chování různých hnutí občanů. Například disidentů, skinheadů, punků, anarchistů, zelených aj. Každé občanské hnutí by mělo mít konkrétní cíle a programy k jejich dosažení. Ve výše zmiňovaných hnutí lze pozorovat jak prvky pozitivní, tak negativní. Ke společensky velmi nežádoucím patří zejména projevy xenofobie, to je nenávistný vztah k přistěhovalcům a cizincům vůbec a rasismu. To je v našich podmínkách parketou především hnutí skinheads ale i jiných. Disidentská hnutí vyjadřují především nesouhlas s danými podmínkami ve společnosti. Omítají se přizpůsobit stávajícím existujícím poměrům, včetně převládajícího veřejného mínění.
Anomie by se dala označit jako stav bezzákonnosti. Jedná se o stav ve společnosti, ve které přestali platit zákony či pravidla chování lidí, které byly dosud považovány za samozřejmé, ale nová pravidla ještě nevznikla. Podle E. Durkhaima vede stav anomie k pocitu osamocenosti, strachu a odchylnému chování lidí ve společnosti. S anomií se lze setkat při výrazných společenských změnách, například při politických převratech.
Sociální patologie
- ŠKODLIVÝ SPOLEČENSKÝ JEV, OHROŽUJÍCÍ STABILITU SPOLEČNOSTI
- chorobné formy deviantního chování
- i jako sociální disciplína
Sociologie klasifikuje společenské jevy podle závažnosti a nebezpečnosti:
› negativní společenské jevy – nezaměstnanost, fluktuace, nemocnost, úrazovost, …
› asociální jevy – vandalismus, výtržnictví, šikana, sprejerství, xenofobie, …
› patologické jevy – kriminalita, prostituce, sebevraždy, …
- porušování norem společnost trestá sankcemi, většina trestů však nemá absolutní dopad
TYPY DEVIANTNÍHO CHOVÁNÍ
- Robert King Merton (americký sociolog *1910)
- rozlišuje:
· Konformismus – člověk se přizpůsobí (bezproblémová adaptace)
· Inovace – hledá nové prostředky k dosažení svých cílů
· Ritualismus – lpí na osvědčených, konzervativních postupech a hodnotách (např. byrokracie úředníků)
· Únik – jedinec ignoruje hodnoty dané společnosti a volí různé formy úniku (drogy, vandalismus…)
· Vzpoura = rebelie – jedinec nepřijímá hodnoty dané společnosti a jeho chování nabývá formu protestu
SOCIÁLNÍ KONTROLA A PREVENCE
- PREVENCE = předcházení vzniku nežádoucích sociálních jevů a oslabení jejich vlivu
- primární – zabezpečit optimální podmínky pro vývoj (výchova, v rodině, ve škole…)
- sekundární – zachytit včas poruchu sociálního chování a zabránit dalšímu šíření (kontaktní centra, linky důvěry…)
- terciární – předcházet recidivám a snižovat důsledky chování (např. spolupráce s drogově závislými – výměna jehel …)
- SOCIÁLNÍ KONTROLA – podstatou jsou mechanismy, kterými společnost působí (rodina, škola, policie, kamarádi, autority a úřady)
- formy:
- pozitivní – pochvala, odměna, vlastní příklad
- negativní – tresty, sankce a důtky
OBECNĚ NEGATIVNÍ SOCIÁLNÍ JEVY – závislosti (drogové, alkoholismus, tabakismus), kriminalita, vandalismus, chuligánství, xenofobie, rasismus, anarchismus, promiskuita, prostituce, šikana, sebevražednost, domácí násilí, terorismus, chudoba zemí 3. světa, globalizace…
---------------------------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 29/07/2010 : 17:18:48
|
Milane odpověď ač obsáhlá mi neodpověděla na otázku, jestli vnímáš šílenství kladně nebo záporně.
Nicméně potřebovala bych konkrétní příklady toho chování níže co jsou v těch bodech....
Klademe-li si problém normality lidského prožívání a chování ve společenských podmínkách, je nutno mít na zřeteli vedle normy právě tuto motivačně afektivní zakotvenost hodnot a hodnotových orientací lidí. I když i normy i hodnoty jsou společenským produktem a jsou jedincem osvojovány, osvojená hodnota je niternější než osvojená norma, subjekt se s ní identifikuje, stává se jeho součástí. Pokud dochází k takovému niternému osvojení a identifikaci i u normy, stává se sama norma hodnotou. Zůstaňme proto u jejich rozlišení.
Při posuzování toho, zda určité chováni je či není sociálně normální, je proto nutno vzít v úvahu vedle osvojených norem i vnitřní hodnoty. Existují potom čtyři základní možnosti shody a rozdílů mezi těmito třemi momenty:
1. Shoda mezi hodnotami, normami a chováním; jde tu o chování normativní ve smyslu adekvátního připodobnění normám.
2. Shoda mezi hodnotami a normami, odlišnost chování. To může být případ zahrávání si s odchýlením od norem, aktivního zkoušení jejich mezí u adolescentů.
3. Shoda chování a norem, odlišnost vnitřních hodnot. To je případ skrytého odchýlení od norem.
4. Shoda vnitřních hodnot a vnějšího chování, odlišnost hodnot a chování od norem. Zde jde o otevřené odchýlení od norem.
|
|
|
|
Topic |
|
|
|
Mezi rozumem a šílenstvím
