| Author |
 Topic  |
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
 Posted - 07/06/2010 : 15:05:39
|
Filosofie masožravců, resp. Nietzscheho dle Filosofie rovnováhy
Šelmy (Carnivora) jsou různorodý řád zahrnující okolo 260 placentálních savců. Potravu téměř všech šelem tvoří maso, některé (například kočkovití) jsou dokonce pravými masožravci, jiné (například medvědovití) jsou spíše všežravci. Hyenka a mnoho dalších se živí hmyzem. Absolutní výjimkou je panda velká, která je býložravá. Některé šelmy žijí samotářsky, jiné se spojují do párů. Další se spojují do všemožných skupin. Například lví smečky mají poměrně složitou strukturu, skládají se z několika sobě příbuzných rodin. Lvi, mnohé psovité šelmy a někteří další žijí ve smečkách, společně pečují o mladé, spolupracují při lovu a vůbec spolu tráví většinu času. Šelmy jsou jedni z nejefektivnějších predátorů vůbec. Loví ve smečkách ale i osamoceně. K lovu využívají své ostré smysly a velmi často na kořist zaútočí z úkrytu. Některé šelmy se ke kořisti připlíží a kořist uštvou během na dlouhé trati, případně loví skokem po krátkém sprintu. Způsob usmrcení oběti je různý podle druhu šelmy, kočky se zakousnou do šíje a snaží se poškodit míchu, případně prokousnou krk a tím kořist udusí. Psi naproti tomu obětí prudce třesou až ji zlomí vaz. Oproti tomu lasičky prokousnou kořisti lebku. Šelmy často loví zvířata, jež jsou větší než ony samy. Většina šelem se řadí k sekundárním konzumentům, to znamená, že se živí jinými konzumenty. Velké šelmy jsou dokonce vrcholovými konzumenty, tedy v dospělosti nemají přirozené protivníky a tedy stojí na vrcholu potravní pyramidy. Hlavní úlohou šelem je udržovat ekologickou rovnováhu mezi býložravci a vegetací. Tedy pokud dojde k přemnožení býložravců, což může mít negativní dopady na vegetaci, tak se šelmám daří dobře a tudíž se rychleji množí a snižují stav býložravců.
Řád dravci (Falconiformes) zahrnuje asi 260 druhů ptáků, kteří jsou přizpůsobeni k lovu živé kořisti. Dravci jsou dlouhověcí ptáci, sokolovití se dožívají přes 20 let, jestřábovití přes 30 let. Jsou monogamní, oba partneři se aktivně podílejí na péči o mláďata. Pokud jeden z rodičů uhyne, zahynou s největší pravděpodobností také mláďata. Je tomu tak proto, že rodiče mají rozdělené role, samec přináší ulovenou potravu na hnízdo a samice krmí mláďata. Uhyne-li tedy samice, samec dále přináší potravu, ale mláďata nejsou schopna se sama nakrmit, uhyne-li samec, samice je nucena sama lovit a s největší pravděpodobností mláďata opustí. Opuštění mláďat hrozí také, pokud jsou ptáci na hnízdě rušeni. Mladí dravci dospívají velmi dlouho, až 3 roky. Teprve poté jsou schopni rozmnožování. Menší druhy dravců – obdobně jako u většiny jiných zvířat – mívají větší snůšky, kratší dobu inkubace vajec a jejich mláďata pobývají kratší dobu v hnízdě. Malý počet druhů snáší jen dvě vejce, ale vychovává jen jedno mládě – první vyklubané mládě zabije nebo vystrčí z hnízda druhorozené. Dravci jsou oblíbeným heraldickým zvířetem a symbolem síly, ale také jsou mnohdy vnímáni jako škodná, která zabíjí drobnou lovnou zvěř. Nehledě na to, že většina druhů dravců žijících běžně v ČR se živí především hlodavci, ilegální odstřel velkých dravců (orel mořský) může mít negativní vliv na celou jejich populaci, v důsledku pomalého rozmnožování těchto ptáků.
Predátor (též dravec) je živočich, který loví živé živočichy a živí se jimi. Existuje matematické modely predátor-kořist. Závislost množství kořisti na množství predátora lze ve zkratce vyjádřit následujícím způsobem: Čím víc přibývá kořisti, tím víc s jistým zpožděním začne přibývat predátor. Větší množství predátora zvýší tlak na kořist a té tak začne ubývat. Posléze s klesajícím množstvím kořisti začne klesat i množství predátorů, kterým ubývá potrava. S ubývajícím množství predátorů se pokles kořisti zastaví a její množství začne opět stoupat. Klasické oscilace predátora a kořisti byly v přírodě popsány především v případech, kdy predátor má jen jednu převažující kořist: tedy především vlk + zajíc bělák a liška polární + lumík v polárních oblastech. Délka oscilace kolísá mezi 6 a 10 lety podle podmínek prostředí.
Masožravec (karnivor) je živočich, jehož potrava se skládá převážně z masa. Vědecký název Carnivore by mohl být zavádějící, protože je podobný názvu řádu šelmy (tedy Carnivora), z nichž většina opravdu splňuje první definici. Výjimkou ale je například čeleď medvědovití, jejíž zástupci jsou příkladem šelem, které nejsou pravými masožravci. Někteří masožravci jsou draví, jiný jsou mrchožrouti.
Friedrich Nietzsche se narodil 15. října 1844 v malé obci Röcken, asi 20 km jihozápadně od Lipska. Jeho rodiče byli luteránský farář a bývalý vychovatel na altenburském dvoře Carl Ludwig Nietzsche (1813–1849) a jeho žena Franziska rozená Oehler (1826–1897). V obou rodinách byla řada protestantských duchovních. Jméno Friedrich dostal Nietzsche po pruském králi Friedrichu Wilhelmu IV., který měl narozeniny ve stejný den. Roku 1846 se narodila jeho sestra Elisabeth. Po smrti otce v r. 1849 a mladšího bratra Ludwiga Josefa (1848–1850) se rodina přestěhovala do Naumburgu nad Saalou. V letech 1850–1856 žil Nietzsche v naumburské „ženské domácnosti“ s matkou a sestrou, s babičkou, se dvěma neprovdanými tetičkami z otcovy strany a se služebnou; teprve s dědictvím po babičce, která zemřela v r. 1856, mohla matka pořídit vlastní bydlení. Stal se z něho senzibilní a poněkud slabý chlapec, čemuž se však už tenkrát pokoušel čelit otužováním a železnou sebekázní. Roku 1864 začal Nietzsche studium protestantské teologie a klasické filologie (Slovo filologie je řeckého původu (????? 'přítel', ????? 'slovo') a znamená doslova 'přátelství se slovem', s naukou aj. Dnes tímto pojmem rozumíme nauku, která studuje daný jazyk spolu s literaturou v něm psanou a s kulturním a historickým kontextem.) na univerzitě v Bonnu, kde spolu s Deussenem vstoupil do buršáckého spolku Frankonia; spolkový život se mu ale nezamlouval a brzy spolek opustil. Pilně četl polemiky „mladohegeliánů“, Ludwiga Feuerbacha, D. F. Strausse a Bruno Bauera proti tradičnímu křesťanství. Hned po prvním semestru zanechal studia teologie, což se matce vůbec nelíbilo, ale tím víc se nadchl pro filologii. Studoval ji u Friedricha Ritschela, s nímž roku 1865 odjel do Lipska. Roku 1865 se Nietzsche patrně seznámil se solipsismem Maxe Stirnera, ale přiklonil se k filosofii Arthura Schopenhauera a roku 1866 četl „Dějiny materialismu“ F. A. Langelse. Odtud čerpal filosofické nápady, takže se neomezoval pouze na filologii, nicméně pilně pokračoval ve studiu. Prusko-rakouské válce 1866, v níž Prusové obsadili i Lipsko, se mohl ještě vyhnout, ale v roce 1867 byl odveden a sloužil rok jako dobrovolník pruského dělostřelectva v Norimberku. Po těžkém pádu s koně v březnu 1868 byl uznán neschopným další služby; dobu léčení využil k další filologické práci, v níž pokračoval také v posledním roce studia. Pro budoucnost bylo významné jeho první setkání s Richardem Wagnerem v témže roce. Za Ritschlovy podpory a s přímluvou W. Vischer-Bilfingera se Nietzsche roku 1868 stal mimořádným profesorem klasické filologie na univerzitě v Basileji, a to ještě před svou promocí. Kromě toho vyučoval na basilejském „Paedagogiu“. Za nejdůležitější poznatek z této doby pokládal zjištění, že antická metrika je založena jen na délce slabik na rozdíl od moderní, postavené na přízvuku. Na vlastní žádost byl Nietzsche po přestěhování do Basileje propuštěn z pruského státního občanství a do konce života zůstal bez státní příslušnosti. Přesto krátce sloužil jako zdravotník v Prusko-francouzské válce 1870–1871, na německé straně. Založení Německé říše a následující éru Bismarkovu vnímal v podstatě skepticky. Roku 1870 začalo v Basileji Nietzscheho přátelství s kolegou, ateistickým profesorem teologie Franzem Overbeckem, které trvalo až do Nietzscheho zhroucení. Starším a váženým kolegou byl historik Jacob Burckhardt, který však byl vůči Nietzschemu spíše rezervovaný. Když vyšlo „Lidské, příliš lidské“ (1878), byl rozchod s Wagnerovou a Schopenhauerovou filosofií zřejmý a také přátelství k Deussenovi a Rohdemu viditelně ochladlo. V této době podnikl Nietzsche několik pokusů najít mladou majetnou ženu, jež by se chtěla vdávat, v čemž ho podporovala hlavně von Meysenburgová. Tyto plány se ale nevydařily. Nemoci, které jej sužovaly od dětství – silná krátkozrakost vedoucí prakticky až ke slepotě, záchvaty migrény a žaludeční potíže – sílily, takže si musel brát delší a delší volno od své profesorské práce. Roku 1879 musel kvůli prudkým bolestem hlavy a očí a častému zvracení předčasně odejít do penze. Na začátku 80. let se objevily „Ranní červánky“ a „Radostná věda“, další spisy v aforistickém stylu. Roku 1882 se v Římě seznámil s rusko-německou spisovatelkou a později psychoanalytičkou Lou Salomé, zamiloval se do ní a Gastovým prostřednictvím ji požádal o ruku, Lou Salomé však odmítla. Protože se předtím rozešel ve zlém s matkou a sestrou (mj. také proto, že sestra se přičinila, aby se s ním Lou Salomé rozešla), pomýšlel na sebevraždu, ale odjel do Rapalla, kde během deseti dnů napsal první díl „Tak pravil Zarathustra“. Ten však vyvolal rozpaky i u nejbližších přátel a kromě toho se téměř vůbec neprodával; čtvrtý díl vydal Nietzsche jen ve 40 výtiscích, které rozdával jako dárky. Začátkem února 1889 se Nietzsche v Turíně duševně zhroutil; lístky, které posílal blízkým přátelům, ale také například Cosimě Wagnerové a Jacobu Burkhardtovi, byly zjevně pomatené. Zbytek života strávil v polovědomém stavu jako duševně nemocný. Nejdříve byl odvezen do ústavu v Basileji a po smrti matky v roce 1897 žil ve Výmaru ve Vile Silberblick (Stříbrný pohled), kde prodělal několik infarktů a dne 25. srpna 1900 zemřel na zápal plic. Za příčinu jeho zhroucení se obvykle pokládá progresivní paralýza jako důsledek syfilis; diagnoza je však nejistá a někteří autoři o ní pochybují.
Po „smrti Boha“, kterou připravila západní tradice platónismu a křesťanství, žijeme všichni v hluboké lži, protože předstíráme, jako kdyby stále platila křesťanská morálka, ačkoli v ni v hloubi duše nevěříme. V zoufalství nad ztrátou životních hodnot se Nietzsche nadchnul romantickou představou „řeckého ducha“, jak se ji domníval nalézt v antické tragedii. Je to Dionýsos, řecký bůh nespoutané životní síly, který pro něho pravdivě vyjadřuje skutečné postavení člověka ve světě. Člověk může žít z mnohoznačné krásy světa, pokud ovšem přijme život jako nelítostný boj, v němž nakonec musí podlehnout „temnotě“ smrti. Velikost člověka je v tom, že může hrdě vzdorovat a bezohledně prosazovat svoji „vůli k moci“, jejímž cílem musí být překonání člověka čili nadčlověk. Počátek zkázy evropského lidství viděl Nietzsche v jednoznačném Platónově resp. Sókratově rozhodnutí ve prospěch slunečního boha Apollóna a lživé představy „pravého světa“ po smrti, jež od člověka naopak vyžaduje sebeomezení, soucit se slabšími a domnělou oddanost pravdě jako dennímu světlu rozumu. Tuto lživou orientaci na domnělé dobro a pravdu převzalo podle Nietscheho křesťanství a rozšířilo mezi lid, takže se stalo silou nepřátelskou životu. Důsledkem tisíciletého působení tohoto „platónismu pro lid“ je současný nihilismus – popírání sil života pod záminkou morálky a pravdy. Základním principem Nietzscheho velmi nesystematického filosofování je nelítostná poctivost, jež si nezastírá beznadějnost lidského osudu a „překonává“ ji statečným přijetím té „nejtěžší myšlenky“, epikurejského „věčného návratu téhož“: jelikož svět nemá smysl a jen věčně trvá, musí se člověk smířit s tím, že se v něm všechno opakuje. Zároveň se mu však může vzepřít tím, že přitaká své vůli k moci, že rozvíjí svoji tvořivost, že tvoří své vlastní hodnoty a tak připravuje cestu k nadčlověku. Tento Nietzscheho titanismus ke konci života přechází v megalomanii, přesvědčení o vlastním spasitelském poslání.Tak se Nietzsche na jedné straně antisemitům vysmívá, na druhé se však u něho najdou pasáže velmi antisemitské. Přesto se nacistům Nietzsche příliš nehodil a v jejich propagandě nehrál velkou roli. Velké oživení zájmu o Nietzscheho přinesla 70. a 80. léta 20. století, kdy se stal hlavní inspirací tzv. postmoderního myšlení. Přesto je Nietzscheovo dílo dodnes velmi živé, a to přinejmenším z těchto důvodů: Nietzscheho nelítostná, až sebezničující „poctivost“ skutečně ukázala, že v evropském duchovním životě posledních staletí je mnoho předstírání, čili s Nietzschem řečeno „model“. Nietzsche byl mimořádně citlivý člověk a viděl věci, které jiní začali objevovat až mnohem později, často díky jeho inspiraci; sem patří například psychoanalýza, kritika moderního státu jako „studeného monstra“, hrůza z přicházejícího „nihilismu“ a podobně. Když Nietzsche o sobě říká, že „filosofuje kladivem“, chce říci, že zkouší, co v evropském myšlenkovém dědictví tuto zkoušku přežije. Po sto letech se zdá, že toho není tak málo, díky němu si však filosofové i kazatelé začali dávat větší pozor na to, co říkají a slibují. Ostrá kritika morálky jistě přispěla k mravnímu uvolnění, znamenala však také velké osvobození a vyčištění vzduchu. Přes všechen zdánlivý materialismus Nietzsche dává jasně najevo, že člověk není cílem sám o sobě, ale že jeho posláním je „překročit sám sebe“. Konečně Nietzsche také připomněl, že život je z povahy věci nebezpečný a že člověk vždycky potřebuje odvahu a statečnost. Kdo to odmítá, pro toho má Nietzsche jen své „pohrdání“.
Dle Filosofie rovnováhy se Nietzsche pokusil vytvořit filosofii predátorů (dravců), která by je ospravedlnila a umožnila jim tak přijmout sama sebe jako dravce. Podle Filosofie rovnováhy byl Nietzsche člověk před smrtí, jehož psychika, duše, mozek byli zaměřeny na city, rozvíjela se u něj zejména citová polovina (hemisféra) mozku, a fyzická zdatnost, tj. energické mozkové buňky, které potřebují z důvodu své energičnosti velký přísun potravy, a to na úkor rozumových (racionálních) a méně energických mozkových buněk, které postupně umírali. Jeho výše uvedený jednostranný rozvoj citových mozkových buněk, které neznají strach, a fyzických mozkových buněk a smrt rozumových a méně energických mozkových buněk vedl postupně k nerovnováze v jeho mozku a k jeho šílenství. Důvodem tohoto šílenství bylo chybné vyřešení rozporu jevového modelu vnějšího světa v jeho mozku, kde zdůrazněním jeho rozpornosti a nutnosti života jako nelítostného boje, v němž nakonec musí podlehnout „temnotě“ smrt, a velikosti člověka jako hrdého vzdoru a bezohledného prosazování svoji „vůle k moci“ došlo k posílení shora uvedené trendu umírání jeho racionálních a méně energických mozkových buněk ve prospěch rozvoje jeho citových a fyzických mozkových buněk. Následkem jeho chybné logické úvahy tak byla nerovnováha jeho mozku a jeho šílenství. Pouze následování tzv. oceánického pocitu, tedy touhy všech po přátelství na život a na smrt, a to i predátory, dravci, kteří musí jíst maso, totiž vede k rovnovážnému rozvoji všech mozkových oblastí, rozumových i citových a přiměřeně též energických i méně energických mozkových buněk. Toto přátelství na život a na smrt i s kořistí ze strany predátorů, dravců znamená působit při nutném výběru a zabíjení kořisti co nejméně smrti a bolesti, tzn. milosrdnou smrt i přičiněním predátorů, dravců. Toto přátelství na život a na smrt s ostatními živými tvory dále pro predátory, dravce znamená co nejvíce svými velkými silami chránit své přátele, blízké masožravce a býložravce, pomáhat jim zasloužit si jejich potravu, což uznává částečně i Nietzsche (Nietzsche tvrdí, že predátorovi, dravci je dovoleno vše, „avšak s výjimkou zrady přítele“). Jinak jim hrozí brzká smrt z pomsty nebo šílenství a jednají tak proti základnímu pudu sebezáchovy vlastnímu jako masožravcům tak i býložravcům jako jejich kořisti.
Z hlediska racionální mystiky Filosofie rovnováhy, podle které platí totožnost mozku člověka před smrtí a vnějšího světa, kde jednotlivé mozkové buňky člověka před smrtí či jejich uskupení představují živé tvory vnějšího světa člověka před smrtí, si Nietzsche svým životním přesvědčením a filosofii znepřátelil racionální mozkové buňky levé poloviny (hemisféry) mozku a méně energické mozkové buňky a jimi ztělesněné živé tvory vnějšího světa, kteří umírali ve prospěch rozvoje citových a energických jedinců. Zde je třeba vidět důvod smrti jeho jimi ztělesněného racionálního otce, odmítnutí sňatku ze strany jimi ztělesněné racionální psychoanalytičky Lou Salomé i jeho šílenství. A zároveň je třeba zde vidět důvod pozdější tragické světové nerovnováhy představované dvěma světovými válkami 20. století, kde z vnějšího pohledu došlo k přijetí jeho filosofie bezohledného dravce jak vůdčími představiteli nacismu, tak i komunismu. Tato chybná filosofie bezohledného dravce podle mé racionální mystiky posléze zavinila nerovnováhu mozku a jimi ztělesněného světa dalších lidí před smrtí, kteří se narodili po Nietzscheho smrti.
Literatura: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0elmy , http://cs.wikipedia.org/wiki/Dravci , http://cs.wikipedia.org/wiki/Pred%C3%A1tor , http://cs.wikipedia.org/wiki/Maso%C5%BEravec , http://cs.wikipedia.org/wiki/Nietzsche , http://cs.wikipedia.org/wiki/Filologie , http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/177057-bezpodminecna-laska-muze-byt-hodnotnejsi-nez-ta-milostna.html , STORIG, H.J.: Malé dějiny filosofie. Praha, Zvon, 1991. s. 380 a násl., Durant, W., Příběh Filosofie, Praha, Nakladatelství PRAGMA, str. 382 a 383 ( nad a pod nadpisem "VII. DEKADENCE"))
(viz též www.filosofierovnovahy.sweb.cz ) |
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 07/06/2010 : 23:34:41
|
Satan a spása
Nietzsche se stal vzorem pro novodobé Satanisty. Satan je podle mé filosofie ztělesněním absolutního vakua čili nic. Tímto absolutním vakuem, Satanem je jediný bod časoprostoru o nulové klidové hmotnosti, foton, tj. základní mikročástice světla, která má rychlost nižší než je rychlost světla, roztažený do časoprostoru. V případě Boha jde zejména o ztělesnění všech jevů, jako obrazu, jehož nositelem jsou jednotlivé mozkové buňky člověka před smrtí, ztělesňující jednotlivé živé tvory po smrti mozku a neživou přírodu v jeho vnějším světě, které zažívá člověk před smrtí. Tyto jednotlivé mozkové buňky člověka jako úložiště jednotlivých částí těchto zažitých jevů však nejsou schopny tyto jevy, resp. obrazy vidět, slyšet, cítit, hmatat, chutnat, tedy vnímat, mohou je vnímat či chápat pouze společně jako člověk před smrtí, jehož mozek zahrnuje všechny tyto mozkové buňky, resp. jevy, obrazy či informace v nich uložené o celkové nekonečné hmotnosti, tedy Vesmír či Boha. Satan v biblickém ráji, kde byl hadem ztělesněným jedinou mozkovou buňkou a kde, ačkoliv nebyl nositelem žádné informace, jevu či obrazu, byl schopen ve společnosti, rozhovoru, komunikaci všech ostatních mozkových buněk ztělesňující ostatní živé tvory v ráji, které byli nositeli nějakých informací, jevů či obrazů, všechny tyto informace na rozdíl od ostatních vnímat či chápat, resp. číst prostřednictvím prvního člověka před smrtí Adama. Byl tedy nejchytřejším z živých tvorů. Po smrti hada v podobě snězení, resp. zabití jeho ztělesňující mozkové buňky došlo k roztažení jeho absolutního vakua, nicoty do časoprostoru, došlo k rozšíření jeho přítomnosti do všech ostatních mozkových buněk, resp. jimi ztělesněných živých tvorů a neživé přírody, tedy obrazů či jevů, resp. informací v podobě mezer, nedostatků či chyb, tj. absolutního vakua. Satan se stal všudypřítomný, obdobně jako Bůh vlastníkem všech obrazů, informací a jevů, avšak ztratil schopnost je vnímat, chápat či číst prostřednictvím člověka před smrtí, protože již nebyl ztělesněním jeho mozkové buňky ale mezer, nedostatků či chyb v jeho mozku. Z nejchytřejšího zvířete, které si nic nepamatuje, se Satan stal jedincem s obrovskou pamětí chyb živých tvorů (největší hned po Bohu, který si pamatuje jak všechny správné tak chybné obrazy, jevy či informace), který však ničemu nerozumí. Dá se říci, že i Satan nyní ví, že nejlépe mu bylo v Biblickém ráji a chce se tam vrátit, nesouhlasím tudíž s dogmatem katolické církve, že Satan je určen věčnému zatracení a nemůže se obrátit, čili vrátit do biblického ráje. V biblickém ráji byl Satan pouze nejmenší možnou chybou, která byla záměrně Bohem spojena se všemi ostatními jevy, obrazy či informacemi, jejichž nositeli byli ostatní mozkové buňky člověka před smrtí, Adama ztělesňující ostatní živé tvory kromě hada, šlo o předmět humoru, žertu či smíchu v ráji jako prostředku proti nudě z vševědoucnosti.
Cesta Satana a nás všech zpátky k biblickému ráji vyžaduje postupné odstranění všech jednotlivých chyb, absolutního vakua rozšířených ve všech informacích, obrazech, jevech, jejichž nositeli jsou jednotlivé mozkové buňky člověka před smrtí ztělesňující jednotlivé živé tvory a neživou přírodu v jeho vnějším světě. Toto odstranění chyb se děje postupnou apoptózou (od slova padání rozumněji listí stromů na podzim), tedy dobrovolnou přirozenou smrtí všech živých tvorů a jimi ztělesněných mozkových buněk člověka před smrtí, přeměněných na mozkové spoje, tedy stále se zdokonalující poznání člověka před smrtí. kdy nakonec zbude jeho jediná mozková buňka ztělesňující nového Adama a obsahující všechno poznání a jedinou malou chybu Satana, kterou již tato jediná mozková buňka nebude schopna sama odstranit. Po tomto odstranění téměř všech chyb bude mozek tohoto nového Adama ztělesňovat nový téměř zcela souladný Vesmír, navrácený ráj s hadem jako nejmenším Satanem či chybou, s možností jeho zabití jako opětovným snědením plodu ze stromu poznání dobrého zlého, k čemuž zřejmě nedojde v důsledku poučenosti tvorstva z dějin spásy.
V případě, že nový Adam bude mít děti před výše uvedeným návratem do ráje se svou vyvolenou Evou, tedy před téměř dokonalým odstraněním chyb, absolutního vakua z jeho mozkových buněk a jimi ztělesněného jeho vnějšího světa, vystavuje svět nepřiměřenému nebezpečí zvrácení celého průběhu spásy světa zdvojením mozků jako ztělesnění vnějšího světa a jeho chyb, resp. absolutního vakua narozením svého potomka, nového člověka před smrtí kromě otce. Toto nebezpečí bude přiměřené pouze po výše uvedeném návratu nového Adama do ráje, kde bude nejmenší Satan, chyba, mezera, nedostatek či absolutní vakuum v mozku nového Adama, příp. jeho ženy jako člověka, příp. lidí před smrtí a jimi ztělesněného světa a tedy nejmenší nebezpečí při výše uvedeném zdvojení.
Literatura: http://www.vpsmvbrno.cz/osobni/jedlicka/sekty/sekty.html , http://is.muni.cz/th/136458/pedf_b/Bakalarska_prace.pdf?lang=en , http://cs.wikipedia.org/wiki/Satanismus , http://cirkevsatanova.com/42.htm , http://www.kaplnka.sk/dogmatika/dedeocr2.html
(viz též www.filosofierovnovahy.sweb.cz ) |
Edited by - Dalibor Grůza on 07/06/2010 23:42:59 |
 |
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 08/06/2010 : 08:14:05
|
Evoluce či stvoření
Nezáleží na tom, zda jde o návrat do biblického ráje po jeho ztrátě zdvojením téměř dokonalého mozku Adama jako člověka před smrtí ztělesňujícího celý Vesmír a jeho nejmenší chybu či Satana do mozků Adama a jeho ženy Evy nebo o jeho první dosažení dnes již mrtvou prabuňkou před smrtí a posléze dnešním či budoucím člověkem před smrtí v budoucnosti na základě evoluce.
Literatura: http://granosalis.cz/ebooks/evolucniteorie.htm
(viz též www.filosofierovnovahy.sweb.cz ) |
|
|
|
jrf
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 08/06/2010 : 11:07:48
|
quote:
Z hlediska racionální mystiky Filosofie rovnováhy, podle které platí totožnost mozku člověka před smrtí a vnějšího světa, kde jednotlivé mozkové buňky člověka před smrtí či jejich uskupení představují živé tvory vnějšího světa člověka před smrtí, si Nietzsche svým životním přesvědčením a filosofii znepřátelil racionální mozkové buňky levé poloviny (hemisféry) mozku a méně energické mozkové buňky a jimi ztělesněné živé tvory vnějšího světa, kteří umírali ve prospěch rozvoje citových a energických jedinců. Zde je třeba vidět důvod smrti jeho jimi ztělesněného racionálního otce, odmítnutí sňatku ze strany jimi ztělesněné racionální psychoanalytičky Lou Salomé i jeho šílenství.
Dalibore, dříve, když jsem se chtěl pobavit, hledal jsem nějaká vtipná videa. Nyní stále častěji vyhledávám tvé texty. V tomto případě mé mírumilovné ústní buňky zformovaly výrazně úsměvnou strukturu už při přečtení pojmu "racionální mystika". Vždyť mystika přece vyjadřuje jakési tajemno, nevysvětlitelno, což je v přímém rozporu se slovem "racionální". Pro jistotu jsem si pojem "mystika" vyhledal i na wikipedii, viz příloha, a v jedné části definice se dokonce vyskytuje slovo "mimoracionální". Jediné, co v tvém příspěvku chápu, je slovo šílenství.
S přátelským pozdravem
jrf
Příloha:
Mystika (řec.) je souhrnné označení pro rozmanité duchovní zkušenosti bezprostředního a osobního setkání s božským, pro zkušenost hlubokého tajemství, jež se nedá přímo vyjádřit slovy, a pro různé cesty, jak takovou zkušenost získat.
Slovem mystika se označuje:
1. v užším slova smyslu náboženská praxe, která se odpoutává od smyslového vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským;
2. v širším smyslu i jiné cesty k vnitřní duchovní zkušenosti, směřující k mimoracionálním osobním zkušenostem hloubky a transcendence;
3. v moderní době nejrůznější způsoby vytržení nebo vybočení z účelové každodennosti, k prožitkům zklidnění, hloubky, celistvosti a podobně;
4. často pejorativně (mysticismus) - zastírání nevědomosti nebo zatemňování skutečnosti předstíraným tajemstvím.
|
|
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 08/06/2010 : 20:33:13
|
Když se pokusím nefilosoficky zformulovat výše uvedenou racionální mystiku mé Filosofie rovnováhy, tak lze říci následujcí:
1) Ďábel-odpůrce ztělesňuje chybné myšlenky člověka před smrtí a chybné jevy, teologicky řečeno hříchy a zlo.
2) V raji nebo v dokonalém světě možná byl a bude Ďábel ztělesňovat nejmenší možnou chybnou myšlenku a jev z důvodu zabránění nudy z vševědoucnosti člověka nebo lidí před smrtí.
3) Lidé po smrti patří buď zlému Ďáblu a ztělesňují s ním tak chybné myšlenky a jevy člověka před smrtí, dravce a jejich kořist. Ďábel žije věčně, protože je ničím, absolutním vakuem v mozku člověka před smrtí a nemůže tak umřít. Tito lidé Ďábla a Ďábel jsou však odsouzení k samotě v dlouhodobém výlučném škodění člověku před smrtí a jiným živým tvorům, kdy neznají pravdu, jenom chybné myšlenky a jevy, což je při věčném životě proti dobré přirozenosti člověka a Ďábla jako padlého dobrého anděla jejich nezměrné duševní utrpení.
4) Nebo lidé po smrti patří dobrému Kristu, možná Ježíši Nazaretskému a ztělesňují dobré myšlenky a jevy člověka před smrtí, jsou živými mozkovými buňkami člověka před smrtí a prospívají mu, chrání ho a zvětšují jeho pravdivé poznání tím, že umírají ve prospěch větvení jiných jeho mozkových buněk. Nejsou dravci a jejich kořist.
5) Zároveň lidé po smrtí neustále vstávají po své další a další smrti z mrtvých, jejich duše, vědění je ve zjednodušené podobě přesouváno podle jejich hříchů neustále na ostatní zbylé přeživší dobré nebo špatné (tj. ztělesňující bezohledné zabijáky a jejich kořist) mozkové buňky člověka před smrtí.
6) Úkolem každého dobrého člověka před smrtí je spasit svět, tedy Ďábla a jeho lidi a vrátit jej zpět do ráje (viz ad. 2)). Ďábel v ráji od Ďábla ve zlém světě se liší tím, že ztělesňuje nejmenší možnou nikoliv obrovskou chybu. Člověk před smrtí, který chce spasit svět musí jíst tak, aby způsobil co nejméně smrti a bolesti, dokonalý člověk jí jenom semínka a plody rostlin. Takovýto člověk bude žít tak dlouho, dokud nebude dosaženo ráje ve světě, dokud nebude spasen Ďábel a jeho lidé. Poté teprve bude moci mít sex se svou vyvolenou ženou a mít s ní téměř dokonale dobré děti. Poté teprve umře a stane se dobrým člověkem po smrti patřící Kristu, tedy ožije jako výše uvedená mozková buňka svého dítěte nebo dětí.
7) Záchrana lidí patřící Ďáblu a dosažení ráje bude prostřednictvím dobrých skutků těchto výlučných škůdců, dravců, kteří si nemohou vybrat, jestli škodit nebo neškodit, ale mohou si vybrat, jestli škodit více nebo méně, stejně jako samotný Ďábel. Pro lidi Ďábla a Ďábla jako výlučné dravce tedy platí pravidlo způsobit při zabíjení co možná nejméně smrti a bolesti, jestliže chtějí dosáhnout, resp. se vrátit do ráje. Tak budou mít podíl na Ďáblu jako nejmenší možné chybné myšlence či jevu v ráji. Spása Ďábla a jeho lidí bude mít podobu jediné zbylé mozkové buňky člověka před smrtí, který zachrání svět, která bude ztělesňovat jenom dobrý svět s neodstranitelnou nejmenší chybou Ďáblem viz ad. 2)
8) Téměř dokonale dobré děti jako lidé před smrtí po smrti svého otce, který zachrání svět, budou jíst rostlinné plody a semena a nezabijí hada či jiné ztělesnění Ďábla, odpůrce jako nejmenší možné chyby v ráji, kde budou žít, protože budou poučeni ze zkušenosti lidí před nimi, jejich otcem než umře, a chránění ostatními živými tvory včetně Ďábla, tedy buňkami jejich mozku, které již budou mít ze své vlastní zkušenosti poznání dobrého a zlého.
(viz www.filosofierovnovahy.sweb.cz ) |
Edited by - Dalibor Grůza on 09/06/2010 17:48:41 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 09/06/2010 : 07:13:24
|
Dalibore.
Nejsem zvyklý se vzdávat,ale nyní nerad přiznávám, že to s tebou vzdávám. Kdybych tě měl vyvracet každý tvůj nesmysl, nedělal bych už vůbec nic jiného.
MB |
|
|
| |
Topic |
|
|
|
Filosofie masožravců, resp. Nietzscheho dle FR
