| Author |
 Topic  |
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
 Posted - 06/07/2010 : 10:59:16
|
Jenomže ono já myslím že bolest a nepříjemno jsou dvě rozdílné věci. Někdo může cítit při vjemu bolesti nepříjemno a někdo příjemno. Podle mě to nesouvisí s tím, co jsi napsal.
Neronisi.
Ono se to tak nějak vzájemně nepopírá, jen je třeba poznat logiku cesty ka takovému výsledku.Pak poznáš,že to principu nejen neodporuje, ale tento princip potvrzuje. To co jsi popsal je zvláště viditelné v problematice sexu. Cesta k tomu je však naprosto logická a odpovídá mnou popsanému principu. Jsou příkladně méně vzrušivé ženy neschopné za normálních okolností dosáhnou vzrušení a orgasmu,čili toho velmi intenzivníh příjemna. Při vjemu bolesti dojde k vzrušení a to vede k orgasmu. Pokud to bereš jako celek,pak při vjemu bolesti cítí příjemno.Není to pravda.Ta bolest sama o sobě je pouze nepříjemnem,ale jako důsledek je pocit příjemna.Jsou i lidé,kteří bolest vyhledávají,ale opět je zde spojení s nějakým příjemnem,které následuje.
Ono to však bylo myšleno jinak. Bolest jako taková je dána překročení intenzity vjemu hranici Q.Dojde tím k uložení dané informace a dalších současně vnímaných smyslových informací v polaritě mínus.Pokud následně dojde ke vnímání jakékoliv smyslové informace stejné soustavy, dochází k ozvěně mínus,ale ta již není rovna bolesti,ale pouze pocitu nepříjemna. Spális ses ohněm,čili vnímal jsi oheň všemi smysly ,ale hmatový vjem převyšoval hodnotu Q. To vedlo k nastavení mozku na ukládání informací všech smyslů společně vnímaných v polaritě mínus.Následně dojde třeba ke zrakovému vjemu ohně a dojde k ozvěně (vědomí)a protože byla tato zraková informace vnímána současně s hmatovou (polarizující)vědomím je pocit nepříjemna,čili polarity mínus. Bolest to však není.Tu bolest si však vybavíš díky funkci mostů,když je aktivována v paměti ta hmatová informace. Opět to však není rovno bolesti,ale nepříjemnu.Pokud je mínusová informace uložena ve velmi vysoké intenzitě, může její aktivací dojít až k pocitu bolesti. Cítíš bolest aniž by vjem překročil hodnotu Q.
Bolest a nepříjemno jsou skutečně dvě věci,ale jsou spolu logicky spojené. Kdyby chyběla bolest, nemohl bys uložit vjem v polaritě mínus a ozvěnou (vědomím) bys nemohl cítit nepříjemno.Pokud by chyběla bolest a následně pocit nepříjemna, nemohlo by dojít k mizení tohoto,v mozku by nedošlo k přenastavení na polaritu plus a následně by nemohlo dojít ani k ozvěně plus, čili pocitu příjemna.
Kdyby chyběla bolest na počátku života a ostatní mínusové vjemy, třeba chybění kyslíku, nemohla by být do mozku uložena jediná informace mínus, ale ani plus.Nevznikla by operační paměť a celý mozek by byl složen pouze z rezerv. Logické spojení bolesti a nepříjemna do dvojice je tedy správné,ale příjemno není s něčím ve dvojici.Z této trojice nemůže jedno existovat bez druhého a třetího.
Takže tak nějak to bylo myšleno.
MB |
 |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 06/07/2010 : 13:01:36
|
To psala Axel, je to chytrá holka.
Zkrátka se to dá chápat tak, že nepříjemný pocit a fyzická bolest jsou dva úplně odlišné prvky, přičemž jsou většinou propojeny tak, že se navzájem doplňují (respektive následují). Pokud si popálím ruku, nemusím z toho mít nepříjemný pocit, když jsem z Radovanových radovánek, ale řeknu si "toto krásně pálí". Přitom bolest stále cítím.
Takový člověk bude ale disponovat úplně jinými vlastnostmi než normálně. Totiž to propojení může sahat dále a třeba si neužije ani sex, když ho u toho nebude někdo mlátit. Mohlo by být zajímavé to vidět v praxi, tyhle extrémy bývají dost užitečné na pozorování. |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 07/07/2010 : 00:19:11
|
| Částečně s tebou můžu souhlasit Slávku. Ale jen částečně. Píšeš to tak, jako kdyby po bolesti následovala ozvěna minus, čili nepříjemno. Ale přitom to může být úplně naopak. A dokonce to tak i často je. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 07/07/2010 : 08:28:08
|
Axel a Neronisi.
Pan Klaus by řekl."Tó je nedorozumění"
My totiž mluvíme o různých věcech jak jsem nyní zjistil.Vy mluvíte o rozvinutém myšlení kde se již projevují vlivy ozvěn polárně uložených informací a já mluvím o podstatě a tu je možno popsat pouze na tom nejjednodušším myšlení.Je li porozuměno té podstatě, je možno vyvozovat i v tom složitém.Představte si ty paměťové záznamy jako sleničky ve kterých je určité množství tekutiny.Plusové informace jsou růžové a mínusové modré. Vy jste určitou informaci vnímali tehdymkdyž byl mozek nastaven na ukládání informací v polaritě plus a tak se ta daná sklenička plnila růžovou tekutinou a je hodně plná,čili intezita ozvěny plus je velmi silná.Vjeme tedy cítítě velmi intenzivní příjemno. Náhle však dojde k polarizujícímu vjemu,čili převýšení hodoty Q.Můžeme tomu říkat bolest,ale daný blok odpovídá tomu bloku přináležejícímu ke skleničce plné růžové tekutiny,čili dojde k ozvěně plus a výsledkem je pocit příjemna,ale současně vznikla sklenička další a v té je tekutina modrá.Při nepolárním vjemu téhož bloku jsou aktivovány obě ty skleničky. Intenzita pocitu je pak rovná rozdílu intenzit obou skleniček a pocit je rovný tomu ve které skleničce je té tekutiny víc. A tak vám mohu dát za pravdu v tom, že při věmu bolesti můžete cítit příjemno,ale to je již o složitějším myšlení a já mám dojem, že je třeba napřed porozumět tomu základu ,té podstatě aby bylo možno plně pochopit to složité.
Vyhovuje vám ten model se skleničkami? Pokud ne mohu použít model jiný.
MB |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 20/07/2010 : 01:31:24
|
To že ty skleničky mohou být u člověka vyrovnány tedy by pak ovšem znamenalo že to má každý člověk jinak, nemýlím-li se. Tudíž onen základní model vjemu příjemna a nepříjemna tímto je narušen.
Pokud už se vyskytne jeden člověk, který vnímá ozvěny nepříjemna a příjemno na stejné úrovni, či dokonce ozvěna příjemna v případě bolesti převažuje, pak už nelze tvrdit, že bolest je vždy nepříjemná. Ale naopak že bolest je nepříjemná a je taky příjemná, taktéž vyjádřeno jako bolest může být příjemná, bolest ale může být také nepříjemná. Takto by to šlo dle mého vyjádřit.
To znamená že o bolesti nemůžeš mluvit jako o nepříjemnu, jelikož bolest už pro jednoho člověka byla dokázána i jako příjemno. Absolutní nepříjemno tedy musí být již něco jiného. A já myslím, že i tak je to diskutabilní.
Zrovna tak nemůžu říct, že bolest je jen příjemná, přestože to myslím jako že je jak příjemná, tak nepříjemná. Chyba je už v tom, jak jsem to popsala - čili měla jsem napsat: Bolest je nepříjemná, ale po ní vždy přichází příjemno a proto mám ráda bolest.
Stejně tak to funguje u kouření, či požití drogy. Samotné kouření může být z dlouhodobého hlediska nepříjemno, jelikož se nemůžu pořádně nadechnout. Ačkoliv po každé cigaretě cítím příjemno serotoninu. Droga může být nepříjemná naopak ze začátku, když je ti po ní špatně, ale poté si na ni zvykneš, přináší ti určitý pocit spokojenosti, takže vnímáš už tu drogu jako příjemno.
Avšak stejně je kouření i drogy svým způsobem velké nepříjemno zrovna tak jako ta bolest.
Já píši zhruba o tom, že kouření MŮŽE být jak příjemné, tak i prospěšné. Například člověk může být závislý na marihuaně, a tak kouří, aby odvyknul kouření trávy. A může být prospěšné i v tom smyslu, že se ten člověk může lépe soustředit či lépe spát.
Taktéž požití drogy může být příjemné, a také prospěšné v tom smyslu, že např. po LSD máš halucinace, čili můžeš třeba psát výborné fantasy knihy nebo poesii. Může pak být prospěšné i v tom, že se odreaguješ a další den třeba již nemáš potřebu myslet na vše jiné jen ne se soustředit na cosi ,,nezáživného".
A tak bych mohla pokračovat.
A tak toto je i klíčem k tomu, co jsem popsala v původním příspěvku:
Protoze zpusobuje muka, ale dava vysledky.
z bolesti se rodi ctnost.
Je klicem k uspechu i ke stastnemu zivotu.
bolest nam dava klic k sebeovladani = a tady tou bolestí myslím právě možnost se ovládnout, jelikož neovládnout se by znamenalo poddat se např. vášním v podobě alkoholu či jídla. -- tzn. sebeovládání spočívá i v tom že si něco odřekneme, že se jaksi ,,odstřihneme" od těchto požitků. No a vzdalování se od příjemna považuji za přibližování se k bolesti -- která právě zase může a nemusí být nepříjemná. čili třeba donutit se k učení to je svým způsobem nepříjemno, ale už samotné učení se může být dokonce velkým příjemnem. Ono slovo bolest v sobě obsahuje tedy jak příjemno tak nepříjemno stejně jako tak učení se má nepříjemno donucení se, ale příjemno nových informací.
Prostě podle mě mít VŮLI znamená být sebedestruktivní a tudíž vůle je zároveň i bolest, kterou používáme proti sobě, abychom se mohli ovládnout. |
Edited by - axel01 on 20/07/2010 01:33:36 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 20/07/2010 : 09:45:10
|
Axel.
Mám s tebe radost.Konečně zde někdo chápe oč jde. Je to dobré,ale vždy se v tom najde nějaká úplná majíčkost, kterou bych opravil,ale jsou to jen kosmetické úpravy.
To že ty skleničky mohou být u člověka vyrovnány tedy by pak ovšem znamenalo že to má každý člověk jinak, nemýlím-li se. Tudíž onen základní model vjemu příjemna a nepříjemna tímto je narušen.
Ten základní model příjemna a nepříjemna tímto narušen není.Pokud jsou vyrovnány intenzity plus a mínus (čistě teoreticky)vzniká situace,kdy k ozvěně dojde a to obou "skleniček",ale ozvěna není rovna pocitu.Pokud se tedy jedná o myšlení okamžité pocitové,pak je to podobné stavu,kdy daná informace vůbec do paměti uložená není,čili jako by vnímána nebyla. Většina informací je uložena v obou polaritách,čili skleničkách,ale většinou nevyváženě.Téměř vždy je v jedna sklenička naplněna víc než druhá.Převedeme li si tu intenzitu uložení na litry, plusová tekutina je třeba červená a mínusová modrá, a přívod tekutiny (smyslový vjem) je tekutina čirá pak mezi tou čirou tekutinou a modrou červenou dojde k ozvěně.A nyní je třeba v jedné skleničce jeden litr červené tekutiny a v té druhé dva litry modré tekutiny. Výsledný pocit vyjde když odečteš od té modré ten obsah červěné,čili výsledná intenzita ozvěny,čili vědomí je rovna jednomu litru modré tekutiny,čili pocitu nepříjemna.Je li více tekutiny v té červené odečteme obsah té modré a výsledná je pocit příjemna o intenzitě rozdílu obou hodnot.
Stále je třeba si uvědomovat,že smysly dodávají do mozku pouze tu čirou tekutinu ,čili nepolární informaci určité soustavy a k ozvěně dojde pouze u informací totožné soustavy.
Jinak jsem očekával,že užití výrazu bolest bude do jisté míry zavádějící,ale nevím jak se tomuto slovu vyhnout. Intenzita vjemu převyšující hodnotu Q je většinou označována za práh bolesti,ale ve skutečnosti nemusí být pocitem bolesti provázena.Je to spíše jen komunikační chyba a díky chybění reakce jsem se nedostal dál,abych tuto problematiku více přiblížil.Kdyby toto bylo pochopeno, mohl bych postoupit o kousek dál a to třeba k tomu,co zdálnlivě to předešlé popírá. Ono totiž nemusí vůbec dojít k vjemu převyšujícímu hodnotu Q a mozek se nastaví na ukládání informací v polaritě mínus.
Takže jsem popřel samý základ polárního ukládání informací? Nikoliv.
Příklad. Skus zadržet dech a sleduj co se bude dít. Mozek potřebuje ke své práci kyslík (dalo by se říci,že je největším konzumentem kyslíku. Chybí li kyslík, dojde následkem toho k podobné reakci,jako při vstupu polarizující informace převašující hodnotu Q.Další možností je možnost vnějšího vstupu určitých chemických látek totožných s těmi,které mozek nastavují na ukládání informací v určité polaritě.Pak dojde k nastavení mozku na danou polaritu aniž by to byl důsledek vstupu smyslové informace.
Jenže k tomu jsem chtěl dojít až bude pochopen ten základ,protože toto tu problematiku dále komplikuje a stěžuje pochopení základu.
Dle mého názoru by mělo být užíváno pouze slov příjemno a nepříjemno ozvěny plus,či mínus.Hodnota vyšší než Q by měla být označována pouze za hodnotu polarizující,protože vlastně není rovna bolesti.K vědomí bolesti dojde teprve ozvěnou od totožné informace uložené v paměti v určité intenzitě.Čili bolest je nepříjemno ozvěny mínus určité intenzity.Prvotní vstup informace intenzity vyšší Q není provázen vědomím, natož bolestí.K nárůstu intenzity pocitu dochází až nárůstem intenzity do paměti uložené informace stejné sestavy a teprve od určité intenzity se rovná vědomí bolesti.
A tak jsem se snažil příbližit svůj výklad tomu co je známé a užil jsem běžného termínu práh bolesti a vše se tím nesmírně zkomplikovalo. A proto jsem měl rázně odmítnout snahy o to abych užíval běžnš užívaných termínů a výrazů.Vše se tím pouze zamotá a komplikuje.Hodnota Q je tedy pouze hodnotou polarizující a není prahem bolesti i když ve výsledku vede k intenzivnímu ukládání dané informace v polaritě mínus a ozvěna (vědomí) při určité intenzitě ozvěny se pocitu bolesti může rovnat.
Doufám, že jsem tě to zase moc nezamotal.Dle mého názoru bys měla díky tomuto doplnění informací pochopit mnohem snáze oč zde jde.
MB |
|
|
|
piskovec
Nový uživatel
10 Posts |
Posted - 23/09/2010 : 08:10:09
|
Zdravím všechny,
nerozumím, proč by bolest měla být klíčem k úspěchu, a pak, co je to tedy úspěch?
Nemyslím si, že lidé, co hledjí přejmné prožitky, aniž by vyledávali nepříjemné, jsou k litování...
Příjemno přeci nemusí být jen jídlo, milování, ale taky potěšní druhého dárkem, pomocí druhému s těžkým úkolem, chránit druhého v těžké situaci atd...to snad k litování není?
Co je to úspěch? Pro někoho peníze na účtě, pro někoho koupel v plechové vaně pod širým nebem.
Jsem si jista, že mi mnoho uchází a nevidím vše a chápu, že bolest je součástí života, ale ne jako klíč k úspěchu. Bolest nám někdy umožní vidět a chápat věci, ke kterým bychom se třeba nikdy nedostali, a tak se rozvíjíme, jsme lepší, ale jiným bolest může naopak pomoci jen o krok zpět k uzvření se, rezignaci....atd. atd.
Nedovedu si představit, že bych netoužila a odmítala radosti, tedy příjemné zážitky, života. Pokud přijde bolest, tak ji prožiju a doufám, a vždy mě posune jinam, ale když nejsou žádné radosti, at už sebemenší, třeba smích dítěte, radost z příjemné večeře s přáteli apod. tak je prázdno...
Zdenka |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 25/09/2010 : 12:56:10
|
Pokud přijde bolest, tak ji prožiju a doufám, a vždy mě posune jinam, ale když nejsou žádné radosti, at už sebemenší, třeba smích dítěte, radost z příjemné večeře s přáteli apod. tak je prázdno...
Zdenko.
Právě o tom to je. Bolest většina lidí nevyhledává,ale se jí vyhýbá.Přesto se jí člověk někdy nevyhne.A nemusí to být bolest jen fyzická a proto spíše užívám slova nepříjemno. To doufání,žen tě ten prožitek bolesti, či nepříjemna k čemusi kladnému posune vychází ze skušenosti.Nemusí tomu tak být,ale většinou tomu tak je.Potom člověk tu bolest přijímá s optimismem a dívá se spíše do budoucnosti a právě to jej k tomu kladnému posune.Toho kdo té bolesti, či nepříjemnu podlehne se ten kladný výsledek nedostaví. Jakou bolest musí prožít matka,když se rodí nový život,ale pokud se dívá do budoucnosti, dokáže tu bolest přijmout. Chybí li zdánlivě,či skutečně cesta k mizení bolesti, či nepříjemna, ztrácí každý živý organismus včetně člověka zájem o život. Mozek živých organismů je právě takto nastaven.Dojde li k bolesti,či nepříjemnu,ukládá všechny informace v pocitové polaritě mínus.Dojde li k mizení bolesti,dojde samočinně k novému nastavení a to na pocitovou polaritu plus a pak všechny smyslové informace ukládá v polaritě plus a jejich ozvěnou (vědomím) je pocit příjemna.Následkem toho vzniká zvláštní situace a to,že nez bolesti a nepříjemna mozek nedokáže ukládat do paměti žádnou informaci v polaritě plus.K první bolesti a nepříjemnu dochází ve chvíli narození.První nádech vede k mizení nepříjemna nedostatku kyslíku a do paměti jsou ukládány první informace v polaritě plus. Kdyby nebylo toho nepříjemna,nedokázal by mozek do paměti uložit jedinou informaci.Život a proces myšlení všech živých tvorů začíná nepříjemnem a celý je zasvěcen hledání příjemna.Toto je základní smysl života daný již zákonitostmi procesu myšlení a od tohoto se vše ostatní svou logikou odvíjí včetně tvorby ideologií.Nejde tedy o to vyhledávat bolest abychom byli k něčemu kladnému posunuti,ale jde o to poznat smysl bolesti a nepříjemna a brát toto jako nezbytvou součást života,která má svůj smysl a význam.
Sláva |
Edited by - Miloslav Bažant on 25/09/2010 13:00:58 |
|
|
|
piskovec
Nový uživatel
10 Posts |
Posted - 28/09/2010 : 11:45:11
|
Slavo, co píšeš snad i chápu, myslím, že mi není srozumitelný slovo úspěch a jeho spojitost s bolestí. Bolest je přirozená součástí života.....,
Co tady je míněno úspěchem a proč by mělo být k politování hledat příjemno? Příjemno, tedy radosti, jsou stejně součástí života jako právě bolest.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 03/10/2010 : 15:43:57
|
myslím, že mi není srozumitelný slovo úspěch a jeho spojitost s bolestí. Bolest je přirozená součástí života.....,
Co tady je míněno úspěchem a proč by mělo být k politování hledat příjemno? Příjemno, tedy radosti, jsou stejně součástí života jako právě bolest.
Pískovec.
Přečti si moje slova ještě jednou a hleedej tam slova o tom co nechápeš.Nejspíše je nenajdeš.Najdeš tam však pravý opak. Nechápu.
Sláva |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 03/10/2010 : 16:46:52
|
| Myslíš to tak, že když má člověk při bolesti vidinu nějakého mnohem příjemnějšího/přínosnějšího výsledku, vnímá ji jakoby v polaritě plus? |
Edited by - neronis on 03/10/2010 16:47:14 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 07/10/2010 : 10:32:22
|
Neronisi.
Máš na výběr život manuelně pracujícího člověka,nebo život duševně pracujícího.Máš zde tedy určité souhrny průvodních jevů,jako bolest únavy svalů, určité postavení ve společnosti a podobně. To jsou tedy dva možné cíle a na tobě je který cíl si zvolíš.Vidíš li více příjemna v životě duševně pracujícího člověka,pak abys takového stavu dosáhl, musíš přijmout nepříjemno intenzivního učení na patřičných školách, nepříjemno skoušek a podobně. To nepříjemno se nestane příjemnem díky stanovenému cíli,ale to nepříjemno je přijímáno jako nutnost abys cíle dosáhnul.Příjemno můžeš vidět v uznání ostatními třeba ve sportu a tak díky cíli přijmeš nepříjemno intenzivního treningu.Stane li se ten trenigg příjemnem díky vyplavování endorfinů, je to o něčem jiném,čili o dalším vlivu. Ty nepříjemno přijímáš jako cestu k příjemnu a toto nepříjemno je stále nepříjemnem.
Sláva |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 07/10/2010 : 15:42:00
|
No nevím nevím, přece existují lidé, které učení (tedy ona cesta k duševní práci) uspokojuje, a je jim tedy příjemná. Také když se u manuální práce nenadává, ale člověk si u ní píská, je třeba zvedání těžkých předmětů asociované jako výzva a ne jako pohroma pro tělo.
Chápu, že se snažíš vysvětlit nutnost překonání určitých překážek, které ve výsledku přinesou účast v činnosti, o kterou subjekt stojí. Nicméně důležitější je podle mě fakt, že by tato činnost měla už ve fázi přípravy probíhat způsobem a s náladou, která bude odpovídat činnosti když se člověk dostane "na další metu". Zní to možná zvráceně, ale proč sebou karatista nechá celé dny mlátit jen proto aby si odbyl šampionát za 10 minut? V reálném čase si v takovém martyriu najde svou specifickou oblibu, a tohle bych viděl jako klíč k tomu jak by podobné činnosti měli mít lidé zkrátka rádi. |
Edited by - neronis on 07/10/2010 15:43:48 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 12/10/2010 : 14:45:07
|
Neronisi.
Člověk je tvor společemský a na společnosti závislý.Tím základním cílem je abys byl společností přijat,abys získal ve společnosti určité postavení. Čím vyšší je to postavení, tím vyšší je pocit jistot,které tě společnost poskytuje.Dosažení určitého stupně přijetí kolektivem je cílem všech a to ostatní patří k cestám k tomuto základnímu cíli.Pak již záleží na poměru cíle, který si stanovíš, jaké chceš mít ve společnosti místo a překonatelnosti překážek.Cítíš li nepříjemno na určité pozici ve společnosti,pak se snažíš získat postavení jiné a zvažuješ zde je dosažení reálné vzhledem ke tvým schopnostem. Jsi li spokojený v dané pozici ve společnosti,pak nemáš potřebu stav změnit.O ničem jiném to vše není.Ten karatista nepřijímá dřinu a bolest kvůli té chvilce při závodu,ale kvůli určité pozici ve společnosti,kterou eventuelním vítězstvím získá. Kdyby byl sám na ostrově, ani by jej nenapdlo přijímat to nepříjemno treningu,protože by mu to nebylo k ničemu.Kdyby byli na tom ostrově dva,pak by si každý z nich budoval svou dominantní pozici.
Prostě a krátce ten kdo je dole pracuje a trpí, ten kdo je nahoře přikazuje a hoví si.
Jsi dole a víš že nemáš schopnost se dostat nahoru a tak přijmeš nepříjemno přemýšlení a stvoříš nějakou teorii rovnováhy ač o dosažení takového cíle třeba vůbec nestojíš
.Proč to děláš? Protože po takové společnosti může toužit řada lidí,kteří tvojí teorii přijmou a tebe povýší ve společenském žebříčku. Silní nemají potřebu měnit svět.Svět vždy mění ti slabí.
Nyní jsem sám sebe označil za slabého,jenže je tomu jinak. Já netoužím měnit svět a nehledám svou pozici ve společnosti.Mne pouze baví objevovat ty zákonitosti. Jenže jsem poznal zvláštní věc.Čím více ty zákonitosti poznáš, tím nudnější je sledovat svět.Poznáš li zákonitosti, které ostatní neznají,sleduješ je a v údivu kroutíš hlavou.Má li poznávání světa význam v postavení ve společnosti,pak má smysl v dosažení příjemna,které postavení dává. Chybí li tento cíl, vede totéž poznání k nepříjemnu nudy a samovyřazení ze společnosti. Proto a jen proto jsem se snažil to své poznání rozdat.Nejhorší co může člověka potkat,je pochopení zákonitostí řídících tento svět a žít mezi lidmi,kteří je nechápou.Nejhorším trestem a peklem pro člověka by bylo stát se vševědoucím mezi nevědomými.Kdyby byl bůh, byl by nejnešťastnější bytostí.
Sláva |
Edited by - Miloslav Bažant on 12/10/2010 15:09:46 |
|
|
|
Topic |
|
|
|
bolest, klic k uspechu - proc?
