| Author |
 Topic  |
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
 Posted - 04/12/2009 : 19:53:09
|
Proc bolest? Protoze zpusobuje muka, ale dava vysledky. Protoze z bolesti se rodi ctnost. Protoze v bolestech se rodi a v bolestech se umira. Nelze si predstavit zivot bez bolesti. Kazdy den miliony zivych tvoru zakousi bolest. Mnoho bolesti prameni z bolesti jinych, ktera se pouze mezi lidmi prenasi v podobe intrik a zlych reci.
Bolest muze vsak byt prospesna. Je klicem k uspechu i ke stastnemu zivotu. Pri bolesti se neptame, zda se umime ovladat, bolest nam dava klic k sebeovladani. Bolest neni prekazka, je to cesta. Lide se vyhybaji bolesti - proc? Vyhybaji se praci, casto i studiu. Anebo se musi prinutit se pracovat, studovat. Co je za timto donucenim?? Je to bolest, ktera je prinuti k sebekazni.
Stat nas vsechny udrzuje v systemu poradku. Vsichni lide tedy trpi kvuli pozadavku zivota v pravidlech. A tak je to dobre. Protoze kdyby nebyli soucasti nejakeho celku, ktery drzi pohromade bolest a synteza vsech, potom by nikdy nezakusili vnitrni pocit svobody. Z bolesti se rodi vnitrni svoboda. V bolesti se rodi pravda.
Proc se tedy vyhybat bolesti? Bolest je sebekazen. Pojdme ji naproti. Oddejme se bolesti. Proc, proc se oddavat pokusenim, ktera jsou falesna? Proc byt lini, zit v pohodli, delat, jako ze neprijemno nikdy nenastane?
Kdo toto pochopi a odda se bolesti, prijme ji do sveho zivota jako cesticku, ktera ho povede spravnym, plodnym smerem, ten bude v zivote uspesny. Uspech znamena dokazat vsechno, co jsme si predsevzali, a plnit sve cile. |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/12/2009 : 08:49:37
|
Axel.
Bolest sama o sobě je pouze cestou ke smrti a proto je třeba mluvit o bolesti pouze v kontastu k příjemnu. Ty dva protiklady k sob+ nerozlučně patří a nelze mluvit jen o jednom , či druhém zvlášť.Oddělíš li je od sebe pak jsou výsledkem nesmysly.Přijde li bolest pak tě aktivuje k hledání příjemna a chybění bolesti a teprve nyní je možno mluvit o těch výsledcích o kterých píšeš.Bez toho příjemna a chyběnní bolesti by ty výsledky chyběly a protože život v bolesti bez možnosti dosažení stavu příjemna postrádá smysl,nastává smrt. To vše o čem píšeš je o základním smyslu života./Život začíná nepříjemnem, bolestí a celý je zasvěcen hledání příjemna.Chybí li zdánlivě, či skutečně cesta k příjemnu, ztrácí každý živý organismus včetně člověka o život zájem.
A tak balancujeme celý život mezi příjemnem a nepříjemnem a stále hledáme cesty od nepříjemna, chceš li pak bolesti k příjemnu.Nic jiného žádný živý organismus po celý život nedělá, jen formy a podoby těch cest k příjemnu jsou různé.
Někdo se spálí a aby se nepříjemna zbavil odtáhne ruku o zdroje bolesti, jiný trpí v nějakém systému a tak se snaží vytvořit systém jiný a stále je to o cestách mezi nepříjemnem a příjemnem.
Pokud by bylo dosaženo trvalého příjemna a chybění nepříjemna a to po dlouhé období, klesá hranice mezi příjemnem a nepříjemnem směrem k neúpříjemnu a to co bylo příjemnem se stává nepříjemnem a toto nepříjemno znovu aktivuje nové hledání. Jak vidíš, nelze mluvit jen o jednom bez druhého.Toto téma je tím nejzákladnějším v celé filosofii protože je o základním smyslu života.Od tohoto tématu se odvíjí vše ostatní.
MB |
 |
|
|
Sokrates
Aktivní uživatel
Czech Republic
237 Posts |
Posted - 05/12/2009 : 09:54:42
|
Slávo
Když píšeš o nepříjemnu. Jaké nepříjemno máš přesně na mysli? Nevím, co to slovo všechno zahrnuje. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/12/2009 : 11:22:26
|
Sokrate.
Odpověď zní každé,ale to může znamenat, že jsem špatně pochopil tvojí otázku.Vše co je cítěno jako nepříjemno, od bolesti až po pocit nudy, který vzniká při dlouhodobém trvání příjemna. Tehdy se ta hranice posouvá a to co bylo pokládáno za příjemno se stává nepříjemnem.Ono je to vlastně všechno dost složité a v určitém stavu může být přijímáno jako příjemno i to co je běžně považovano za nepříjemno.To je zřejmě důvod tvojí otázky. Nejspíše by to chtělo ukazovat na konkrétních případech. Pokud cítíš svědění, je to nepříjemno, poškrabeš li se na postiženém místě, vyvoláš vlastně bolest,ale tuto bolest cítíš jako úlevu, čili příjemno. Zvláštní že? Necítíš li bolest ani jiné nepříjemno dlouhodobě,pak se stává nepříjemnem i to co bylo považováno za jiných okolností za příjemno. Prostě příjemno a nepříjemno jsou vždy spolu a chybění jednoho či druhého vede k posunu hranice mezi příjemnem a nepříjemnem a to obousranně. Máš li trvalé bolesti, třeba při rakovině, považuješ za příjemno třeba jen chvilkové zmizení bolesti, což je stav, který bys bez té předchozí bolesti považoval třeba za nepříjemno. Jak mám tedy určit hranici toho co je nepříjemno bez konkrétního případu, když je ta hranice tak pohyblivá? Snad jedině tak jak jsem to již napsal. To co je vnímáno jako nepříjemno plní funkci nepříjemna byť by v jiném stavu toto mohlo být považováno za příjemno. Pak je možné jen konkretizovat a to stav od stavu.Uvědomění si toho, že příjemno nemůže bez nepříjemna existovat vede k vyrovnanosti a smířením se s tím, eventuelně schopnosti toto využívat ve prospěch vlastního duševního růstu. Ten kdo se s tím nedokáže smířit, ten neustále trpí a běduje.Ono se marně neříká, že to co člověka nezabije, to jej posílí.Cítím nepříjemno? hledám cestu k příjemnu a díky tomu jej dosáhnu. Cítím nepříjemno? Běduji s stěžuji si,pak nic nenajdu a trpěl jsem nepříjemnem úplně zbytečně. Trpěl jsem v životě víc než dost (i když jiní třeba více),ale já za to děkuji,protože mne to přivedlo k mnohému příjemnu a toho bylo také dost.
MB |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 16/12/2009 : 12:43:23
|
No podle mě to tak není. Člověk může žít i bez smyslu života a tedy přežívat, stejně jako může mít smysl života, ale nesmyslný. Příjemno je dost nesmyslná cesta jako smysl žití. Jestliže někdo žije jenom proto, aby se dobře najedl, nebo jinak uspokojil svoje fyzikální potřeby, potom toho člověka lituji. Nevím co jiného bys myslel příjemnem (zvlášť když to dáváš jako autonymum k bolesti).
Pokud je smyslem života hledání příjemna, potom životy nás všech jsou zbytečné. Zase neříkám že smyslem života by měla být bolest. Tvrdím jen, že nějakým příjemnem těžko dosáhneme výsledků. Když se člověk nekontroluje, těžko bude výsledky stavět na tom, že si včera skvěle užil. Ale když se kontroluje, ovládá se, chová se střídmě (co se týče fyzických potřeb), má předpoklady k tomu dospět výsledků. Sebekontrolu duchovní i fyzickou obstarává vnitřní bolest, snad i vnější (povrchová) bolest. Ale to už by zase někdo mohl spekulovat o příjemnu z bolesti. Takže zůstaňme u vnitřní.
Podle mě velké skupiny lidí stavějí svůj život na bolesti. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 16/12/2009 : 16:13:30
|
Axel.
Chápeš to nějak jinak než se já snažím vyjádřit. jakýsi předem daný smysl kosmu ani života jedince neexistuje. Prostě to všecchno pouze existuje a pokud se narodíš,pak žiješ. Hledat ten předem daný smysl života je tedy hledáním toho, co neexistuje.Smysl života si tvoří pouze člověk a pouze vzhledem ke světu a ostatním jedincům, třeba i potomkům či předkům.Ty smysly života jsou skutečně různé a záleží na intelektu a životních podmínkách každého jedince. Základem ze kterého to vše vychází je snaha zbavit se nepříjemna a dosažení příjemna,ale nyní si musíš od sebe oddělit ty různé skupiny lidí dle intektu atřeba životních podmínek,protože u každé skupiny to má jinou podobu.Umožní li zě dobré živozní podmínky dosažení příjemna a omezení nepříjemna,pak nemáš potřebu nic hledat ani nějaký ten smysl života.Prostě si žiješ a užíváš si života.Pokud jsou tvé životní podmínky takové, že z nich vyplývá mnohé nepříjemno, vede tě to k hledání cest k tomu příjemnu, čili jsi aktivní a třeba se snažíš nalézat ten smysl života, snažíš se zlepšit společnost aby stres nevznikal a prostě děláš cokoliv možné i nemožné.
MB |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 17/12/2009 : 00:04:26
|
| Zajímalo by mě jestli k tomu ještě někdo má co říct. Samozřejmě názorů si cením, Slávo, děkuju. Ale pro ostatní: Snad k tomu máte něco co říct, čekám... |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 17/12/2009 : 02:47:36
|
quote:
Originally posted by axel01
Pokud je smyslem života hledání příjemna, potom životy nás všech jsou zbytečné. Zase neříkám že smyslem života by měla být bolest. Tvrdím jen, že nějakým příjemnem těžko dosáhneme výsledků. Když se člověk nekontroluje, těžko bude výsledky stavět na tom, že si včera skvěle užil.
tak jako ukazuje se, že pro spokojenost je dobré "překonávat v životě překážky".
...ale rozhodně bych nepsal tak negativně..můj postoj k bolesti je negativní -- nemám rád bolest a snažím se jí vyhýbat. Člověka, který žije bezbolestně, rozhodně nelituji, naopak ho obdivuji...podle mě žije právě dobře, když takto žije.
Uvádíš sice argumenty proč je bolest dobrá, ale já to na sobě ani nikde jinde nevidím. U mě bolest plodí v lepším případě ignoraci, v horším případě útěk, v ještě horším agresi. No, ani jedno nepovažuji za ctnost, hodnotný výsledek ani za nic jiného pozitivního.
Bolest mě k studiu rozhodně nedonutí -- díky bolesti právě studium vzdávám---a musím tu bolest překonávat.
...nicméně nevylučuju, že někdo může bolest vnímat jinak...například především vzhledem k vidině toho výsledku, který by -- samozřejmě -- bez bolesti nemohl existovat (velikost hodnoty může být částečně určena velikostí bolesti, kterou bylo potřeba k jejímu vytvoření překonat. Jedním dechem ale dodávám, že prostřelit si břicho, abych jó trpěl a překonával bolest...k žádné hodnotě nevede...spíš to vede k zatěžování zdravotnictví. Tzn. z toho vidíme, že hodnotu nelze definovat velikostí oné překonané bolesti -- při vzniku hodnoty budou hrát roli i jiné věci než vynaložené úsilí) |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 17/12/2009 : 09:55:33
|
Bolest mě k studiu rozhodně nedonutí -- díky bolesti právě studium vzdávám---a musím tu bolest překonávat.
Rzwalde.
Myslím, že na místo bolesti je lépe užití slova nepříjemno,protože nepříjemno obsahuje tu bolest a řadu dalšího. Nepříjemno nemusí být rovno bolesti. Říkáš, že nepříjemno tě ke studu nedonutí? Já myslím že ano. Kdyby tě bylo příjemné pracovat třeba s lopatou, protože by tvé tělo produkovalo dostatek endorfinů, pak bys studovat nepotřeboval a nepříjemno spojené s učením bys neměl proč přijmout. Ty však to příjemno u lopaty nevidíš a vídíš tam spíše bolest svalů a nepříjemno nízkého postavení ve společnosti a tak díky rozvave přijmeš to nepříjemno učení v omezeném časovém rozmezí a pak práci ve které to nepříjemno nevidíš a navíc tam vidíš ovýšení tvojí hodnoty ve společnosti,čili opětt příjemno.Pokud bys studium díky tomu nepříjemnu učení přeručil, pak tím přijímáš to nepříjemno, kterému ses chtěl vyhnout. To je vždy otázka volby a posouzení, které nepříjemno je menší, které větší a jaké úrovně příjemna dosáhneš přijetím určité úrovně nepříjemna. Skus se zamyslet třeba nad jednáním vrcholových sportovců. Ti přijímají pro většinu lidí nepřijatelného nepříjemna k dosažení příjemna. Kdyby však se někomu z nich začala tvořit ve svalech kyselina mléčná a přestaly vyplavovat při svalové námaze endorfiny. byl by se sportem konec,protože toto nepříjemno by bylo nesrovnatelně větší, než dosažené příjemno.
MB |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 24/05/2010 : 23:04:54
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Axel.
Chápeš to nějak jinak než se já snažím vyjádřit. jakýsi předem daný smysl kosmu ani života jedince neexistuje. Prostě to všecchno pouze existuje a pokud se narodíš,pak žiješ. Hledat ten předem daný smysl života je tedy hledáním toho, co neexistuje.Smysl života si tvoří pouze člověk a pouze vzhledem ke světu a ostatním jedincům, třeba i potomkům či předkům.Ty smysly života jsou skutečně různé a záleží na intelektu a životních podmínkách každého jedince. Základem ze kterého to vše vychází je snaha zbavit se nepříjemna a dosažení příjemna,ale nyní si musíš od sebe oddělit ty různé skupiny lidí dle intektu atřeba životních podmínek,protože u každé skupiny to má jinou podobu.Umožní li zě dobré živozní podmínky dosažení příjemna a omezení nepříjemna,pak nemáš potřebu nic hledat ani nějaký ten smysl života.Prostě si žiješ a užíváš si života.Pokud jsou tvé životní podmínky takové, že z nich vyplývá mnohé nepříjemno, vede tě to k hledání cest k tomu příjemnu, čili jsi aktivní a třeba se snažíš nalézat ten smysl života, snažíš se zlepšit společnost aby stres nevznikal a prostě děláš cokoliv možné i nemožné.
MB
Nejspíš už chápu to, jak jsi to prve myslel...Všechno je o vymezení pojmů.
Nejprve toto: quote:
Cítím nepříjemno? hledám cestu k příjemnu a díky tomu jej dosáhnu. Cítím nepříjemno? Běduji s stěžuji si,pak nic nenajdu a trpěl jsem nepříjemnem úplně zbytečně.
Není tam překlep? Pokud ne, vůbec to nechápu...
------
Bolest je součást nepříjemna, čili způsobuje hledání příjemna. To ano. Myslela jsem to tak, že když dobrovolně budeš podstupovat nepříjemno, tak dosáhneš výsledků (jak donucení se k učení, například, tak i to pátrání po smyslu života, neboť tě nepříjemno tlačí k tomu, pokládat otázky).
Někteří lidé si toto uvědomují, jiní ne.
Problém spočívá ovšem v tom, co myslím tím slovem bolest, když o něm píšu v tom a v tom smyslu....
Jenomže já už sama sebe v tom příspěvku nechápu  Ach jo.
Každopádně možná se nad tím ještě zamyslím a napíšu to jinak...
Měla jsem na mysli dobrovolně jít bolesti/nepříjemnu naproti,.... |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 24/05/2010 : 23:08:35
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Bolest mě k studiu rozhodně nedonutí -- díky bolesti právě studium vzdávám---a musím tu bolest překonávat.
Rzwalde.
Myslím, že na místo bolesti je lépe užití slova nepříjemno,protože nepříjemno obsahuje tu bolest a řadu dalšího. Nepříjemno nemusí být rovno bolesti. Říkáš, že nepříjemno tě ke studu nedonutí? Já myslím že ano. Kdyby tě bylo příjemné pracovat třeba s lopatou, protože by tvé tělo produkovalo dostatek endorfinů, pak bys studovat nepotřeboval a nepříjemno spojené s učením bys neměl proč přijmout. Ty však to příjemno u lopaty nevidíš a vídíš tam spíše bolest svalů a nepříjemno nízkého postavení ve společnosti a tak díky rozvave přijmeš to nepříjemno učení v omezeném časovém rozmezí a pak práci ve které to nepříjemno nevidíš a navíc tam vidíš ovýšení tvojí hodnoty ve společnosti,čili opětt příjemno.Pokud bys studium díky tomu nepříjemnu učení přeručil, pak tím přijímáš to nepříjemno, kterému ses chtěl vyhnout. To je vždy otázka volby a posouzení, které nepříjemno je menší, které větší a jaké úrovně příjemna dosáhneš přijetím určité úrovně nepříjemna. Skus se zamyslet třeba nad jednáním vrcholových sportovců. Ti přijímají pro většinu lidí nepřijatelného nepříjemna k dosažení příjemna. Kdyby však se někomu z nich začala tvořit ve svalech kyselina mléčná a přestaly vyplavovat při svalové námaze endorfiny. byl by se sportem konec,protože toto nepříjemno by bylo nesrovnatelně větší, než dosažené příjemno.
MB
Možná že Rzwald měl na mysli třeba bolest ve formě bolesti hlavy a né námaze při studiu... |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 25/05/2010 : 08:13:47
|
Axel01.
Jsem rád, že ses k nám vrátila a nejarději bych to vyjádřil zdrobnělinou,ale to číslo 01 mně v tom brání.
Píšeš,že by měl člověk bolesti vycházet vstříc,protože jej vede k čemusi hodnotnému. Milá Axel, toto je zásadní nepochopení logiky bolesti. Bolesti se snaží každý živý tvor zbavit ať útěkem , nebo u člověka třeba rozvahou.Toto je dáno již základní logikou procesu myšlení.Kdyby chyběla bolest na začátku života, nedošlo by k aktivaci mozku a nemohl by započít proces myšlení. V době vstupu prvotních informací, čili vjemu přesahujícím hranici bolesti je mozek nastaven na ukládání informací v polaritě mínus.Toto je však nevyvážený stav a organismus se snaží tento stav vyvážit a tak vytváří látky vedoucí k opačnému stavu a jakmile zanikne příčina vstupu polarizujících informací mínus (bolest) tyto látky vedou k tomu,že přenastavují mozek na ukládání informací v polaritě plus. To je dána "mechanikou" procesu a nioliv chtěním, nebo nechtěním. S tohoto je třeba vycházet. K tomu aby proces myšlení vůbec probíhal jsou nutné obě polarity a jejich střídání, ke kterému dochází samočinně, čili bez chtění, či nechtění.Nikdo nechce bolest a každý hledá stav příjemna. Jenže je zde tvor zvaný člověk, který má schopnost přemýšlet a díky přemýšlení je možno přijmout bolest jako cestu k příjemnu. prostě se jedná o promýšlení různých algoritmů cesty k požadovanému výsledku. Je li součástí cesty k výsledku bolest, pak je přijata,ale nikoliv vítána, či vyhledávána. Je jako součást algoritmu tolerována,protože vede k požadovanému příjemnu. Je li však tato bolest (nepříjemno) odmítnuto,pak se mění algoritmus a je dosaženo jiného cíle, než požadovaného. Na cestě k životnímu povolání po kterém toužím, třeba práci lékaře je nepříjemno učení,což je provázeno únavou, bolestí zad s dlouhého sezení nad knihami a řada dalších nepříjemen a bolestí. Odmítnu li tato nepříjemna,čili odmítnu studium, cíle nemohu dosáhnout a ten cíl je pro mne jakési příjemno, či souhrn všech možných příjemen, třeba i toho, že si mne budou lidé vážit. Proto abych takové stavu dosáhnul, přijmu bolest a nepříjemno , ale v žádném případě bolest a nepříjemno nebudu vyhledávat. To podstatné je studium a učení, které může být tím nepříjemnem provázeno,tím podstatným není ta bolest a nepříjemno. A tak se mohu snažit to nepříjemno všemi možnými spůsoby eliminovat a omezit. Bolest není podmínkou dosažení cíle,ale to učení s bolestí, nebo bez bolesti a nepříjemna. Když si vyvolám bolest třeba sebepoškozením, cíle,čili vystudování tím nedosáhnu. Doplním li studium určitými sůsoby relaxace, mohu to nepříjemno eliminovat a cíle dosáhnu snadněji než s tou bolestí.
Doufám, že jsi mně porozuměla. Bolest nevede k ničemu hodnotnému,ale cesta k něčemu hodnotnému bývá někdy bolestí provázena a člověk může tuto bolest buďto v zájmu cíle tolerovat,nebo ji eliminovat aniž by tím byl cíl, čili cosi hodnotného ohroženo. Odmítne li někdo bolest,která je průvodním jevem toho co k cíli vede, odmítá tím dosažení cíle. To platí i v běžném životě, nejen ve škole. I ztáta panenství je provázena určitou bolestí,ale tato je tolerována, protože otevírá cestu k určitému příjemnu. Je li tato bolest odmítnuta, pak zůstane pannou a toho příjemna nemůže dosáhnout běžnou cestou. Jenže nejde o tu bolest, ale jde o defloraci a tak může být ta bolest eliminována aniž by se změnil cíl algoritmu, čili to příjemno.Vyhledávat tu bolest je však totální nesmysl. Kdyby byla vyvolána pouze bolest bez deflorace, k dosažení cíle nedojde.
MB |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 05/07/2010 : 10:51:38
|
Nemyslím si, že jsem nepochopila logiku bolesti. Naopak. Ty mluvíš o tom svém a ukládáš místo bolesti na druhé místo, jako třeba záclonám na okně. Bez oken si můžu pověsit záclony třeba na zeď a budou mi tam k ničemu, protože nebude existovat okno, jehož sklo by šlo tou záclonou zakrýt, aby nebylo zvenku vidět.
Někteří lidé nemají záclony rádi, a tak mají jen žaluzie. Některým možná vyhovuje prázdné okno a z viditelnosti z okolních budov si nic nedělají.
Čili to závisí na tom, komu o co jde a co se mu líbí. Dejme tomu, že bych doma měla pokoj bez oken, ale měla bych pěkné záclony a nechtěla je vyhodit. Dala bych si je tedy na zeď a simulovala okno a na tu zeď pověsila třeba zrcadlo. Je to neobvyklé, ba dokonce nesmyslné, protože proč by to někdo dělal? Proč mít doma záclony na zdech, když nemáme okna???
Odpověď je jednoduchá: Mě se ty záclony prostě líbí.
A tak je to i s otázkou, nad kterou jsem před časem hledala odpověď. Nepochopila jsem ale všechny otázky, které měly být zodpovězeny a tedy mnou napsány. Poté je i těžko očekávat klíčové odpovědi.
Problém je v tom, že většině lidí se záclony na zdech nelíbí, protože si logicky myslí, že nejsou k ničemu. Snad mají i pravdu; ale třeba by přišel nějaký člověk s citem pro estetiku a shledal by tento nápad nesporně originálním uměleckým počinem.
A tak je špatně ostatním vnucovat to, co neměli šanci vyzkoušet. Jinými slovy nemůžu se vás ptát na to, jakým dojmem na vás působí záclony např. před zrcadlem, každé ráno, když je rozhrnujete, anebo večer, když musíte odrhnout závěs, abyste si třeba prověřili padnoucí oblek nebo čistotu svých zubů.
To by bylo nesmyslem; stejně tak jako je nesmyslem chtít po vás slyšet, jak moc prospěšné a jak moc neprospěšné pro vás osobně může být oddání se bolesti.
Myslela jsem to spíš tak, že člověk, který chová skutečný odpor ke všem hodnotám ve společnosti; tzn. k práci téměř všeho druhu, systému škol, komunikaci; běžné lidské koexistenci,....
Tak ten žije život v bolesti, protože tohle všechno přemáhání---musí něco jíst, platit nájem, poplatky atd.---ho přinutí k činnosti, čili k té bolesti. Často se říká ,,Myšlení bolí" ve smyslu té skryté bolesti. Toto však není o takové té ,,naoko" bolesti, jako že ho to nebaví, ale udělá to. To je o absolutním odporu člověka ke společenským normám a doktrínám.
Takový člověk se pak musí přemoci a může se z toho zbláznit, kterýmžto příkladem nechť zůstane Franc Kafka, který pracoval celý život v Úřadě a nakonec skončil lidově řečeno v blázinci. To je příklad psychické bolesti.
Bolest psychická i fyzická jsou svým způsobem blízko, mají podobné výsledky. Zatímco psychická bolest může být krátkodobá i dlouhodobá a jejím výsledkem může být nic, ale také něco (a jak vidím ve společnosti, velmi často to tak je), bolest fyzická může mít za následek v krátkodobějším měřítku klidnou mysl (lidé po operacích, porodu, atd. jsou vždy na lůžku klidní i dlouho poté bez podání léků), v dlouhodobém potom trvale klidnou mysl. |
Edited by - axel01 on 05/07/2010 11:00:54 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/07/2010 : 13:45:59
|
Nemyslím si, že jsem nepochopila logiku bolesti. Naopak. Ty mluvíš o tom svém a ukládáš místo bolesti na druhé místo,
Axel.
Nemyslím, že jsi pochopila logiku bolesti,či přesněji nepříjemna v procesu myšlení. Svědčí o tom to co píšeš o zácloně.To je úplně o něčem jiném a chybí zde jakákoliv spojitost.Dalo by se k tomu dojít třeba touto cestou. Jako dítě jsi něčím trpěla a poté došlo k mizení tohoto pocitu mínus a tvůj mozek ukládal všechny informace v polaritě plus a tehdy jsi vnímala nějakou záclonu. Následně dojde k vnímání záclony a ty cítíš ozvěnu plus, čili příjemno a toto příjemno vyhledáváš a pověsíš záclonu třeba na zrcadlo, když místnost nemá okno.Vnímáním té záclony citíš ozvěnu plus, čili to intenzivní příjemno a právě proto řekneš,že je ta záclona krásná. Ony ve skutečnosti není krásná ani ošklivá, jen prostě je a záleží na tom v jaké polaritě ji máš v paměti uloženou, čili jakou polaritu ozvěnou cítíš.
A nyní se vrať na začátek a je tam ta bolest, nebo nepříjemno, bez kterého by se tvůj mozek nenastavi na polaritu plus a ta záclona by se v intenzivní úpolaritě plud do tvé paměti neuložila.To nepříjemno je tedy důsležité,ale je naprostým nesmyslem toto nepříjemno, či bolest vyhledávat, nebo vytvářet a aby poté mohlo být do paměti cosi uloženo v polaritě plus. Ačkoliv nikdy bych neříkal nikdy.Pokud by byla určitá informace intenzivně uložena v polaritě mínus a vyvoávala patologický stav, třeba deprese,pak by bylo možno tohoto využít k ukládání stejné informace v polaritě plus. Pokud by došlo k uložení v polaritě plus tak aby tato intenzita byla silnější, než tatáž informace v polaritě mínus, výsledné vědomí by se rovnalo pocitu příjemna a tím by zanikly i následky.
Bolest tedy neukládám na místo druhé,ale první.Bez bolesti resp. nepříjemna nevznikne stav nutný k uložení informace v polaritě plus,čili příjemna.Je tedy nutné pochopit úlohu bolesti,či nepříjemna a bolest přijmout jako nutnost, nikoliv jí však vyhledávat.Stejně tak je nesmyslné bolest nějak prožívat a libovat si v ní.Bolesti a nepříjemna se každý živý tvor snaží zbavitn a dojít stavu příjemna a to bez ohledu na to zda zná, nebo nezná smysl,či funkci bolesti v procesu myšlení.Chybí li zdánlivě, nebo skutečně cesta ke zmizení bolesti, či nepříjemna, ztrácí každý živý organismus zájem o život.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 05/07/2010 : 16:25:27
|
Myslela jsem to spíš tak, že člověk, který chová skutečný odpor ke všem hodnotám ve společnosti; tzn. k práci téměř všeho druhu, systému škol, komunikaci; běžné lidské koexistenci,....
Ono je to věcí výchovy a názoru k určitým hodnotám. Pokud nic takového neexistuje nebo z nějakého důvodu v člověku už nebudí takový dojem, jak by budilo za normálních okolností, ventiluje se taková spokojenost zcela odlišným způsobem. V Kafkově době toho neměl moc k dispozici, a tak se nedivím, že byl celý život dojebaný, stejně tak Nietzsche nemohl přijít na způsob jak se mít líp, protože jediná možnost spočívala v tom si buď s někým povídat nebo koukat na to jak plamínky ošlehávají polena v krbu. Možná tak jít někoho zabít nebo tak něco by bylo uvolňující, nějaké vzrušení jiného druhu.
Můžeš si to představit jako soustavu provázků, klubíček, kladek a podobných mechanismů ve velké krabici. Na jedné straně ti čouhá takových 20 provázků, na druhé taky 20. Když je vše bezkonfliktní a neprobíhá takřka žádný myšlenkový proces, zataháním za jeden provázek vyvoláš stažení jednoho provázku na druhé straně. Pokud jsou ty vazby širší, může se provázek na druhé straně naopak prodlužovat nebo se jich bude pohybovat několik najednou. No a aby existoval nějaký ventil, musí existovat možnosti jak s těmi provázky tahat, protože jsou různě těžké a některé třeba neviditelné. |
Edited by - neronis on 05/07/2010 16:26:36 |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 05/07/2010 : 22:36:14
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Bez bolesti resp. nepříjemna nevznikne stav nutný k uložení informace v polaritě plus,čili příjemna.
Jenomže ono já myslím že bolest a nepříjemno jsou dvě rozdílné věci. Někdo může cítit při vjemu bolesti nepříjemno a někdo příjemno. Podle mě to nesouvisí s tím, co jsi napsal. |
|
|
|
Topic |
|
|
|
bolest, klic k uspechu - proc?
