| Author |
 Topic  |
|
Amthauer
Nový uživatel
36 Posts |
 Posted - 15/07/2009 : 00:30:53
|
Etika je mnohými považována za výsostný vrchol filosofie, snad právě proto, že neříká jen jaký vesmír je, ale dává nám také možnost jej vlastním přičiněním podle ní měnit a to do té míry, aby se nám v něm žilo pokud možno nejlépe. Nakolik můžeme preferovat etiku na úkor jiných disciplín nechám pootevřeno; nyní totiž letce zapřemýšlím na etické téma. Ještě předem bych měl asi zodpovědět základní otázku na etika, totiž zda hovořím o tom, co je, nebo o tom, co by být mělo. Na to existuje v tomto případě snadná odpověď – hledám co je přirozené (tedy to je jako jakási norma) a jedním dechem tedy říkám, že podle toho by činěno být i mělo. A ještě bych rád poprosil, aby čtenáři neinterpretovali při narážkách na známé pojmy typu „přirozenost“ či „vůle“ škatulkováním typu „ejhle, Zenón“, „ejhle, Schopenhauer“ apod.
Vymezím sedm stupňů ve vývoji mravů, z kterých čtyři mají za příčinu a účel vůli a tři metavůli, kterážto má za příčinu a účel také vůli (ano, dalo by se říct, že všech sedm stupňů se zakládá na vůli, ale takhle bude zřetelnější ten posun od toho, co nazýváme kalkulem sobectví k jakési zodpovědnosti za svět a druhé). Nakolik tento odstavec mohl vyznít složitě a až esotericky – nevadí, následující body jej rozeberou a zpětně vysvětlí.
Prvním stupněm projevu vůle je pouhá touha přežít. Je zjevné, že našim hlavním účelem a posláním je v prvé řadě se zachovat, máme k tomu pudy a jeví se to jaksi být podstatou bytí, že aspiruje být. Zvolme si pokusného člověka a říkejme mu třeba Alkibiadés (řecká jména zní prostě ve filosofických příkladech vznešeněji, no). Ten je zatím na prvním stupni a vnímá jen aktuální působení nedostatku – má hlad, je mu zima, řítí se na něj tygr. Bude tedy hned hledat jídlo, rozdělávat oheň či utíkat před šelmou.
Druhým stupněm je stav plánování a přehlcování. Alkibiadés už nám trochu zmoudřel a získal různé zkušenosti. Poznal, že kráčí-li pouští, tak tam nemůže hned utišit hlad žízně, že v chladné zimě nenajde hned borůvky, jimiž by se nasytil. Začne tedy dělat i věci, které by předtím nedělal – třeba skladovat suché plody pod kámen. V minulém bodě by mu ještě přišlo zvláštní, jaký smysl má přenést plod z místa na místo a nesníst jej – vždyť tím není hned zahnána žádná nouze. Ovšem je tím získán systém pro zahánění nouze do budoucna. S tímto bodem souvisí i rozvoj něčeho vlastně stejného, ale očividně o dost hloupějšího – přesycování. Alkibiadés poznal, že je dobré se najíst ořechů, takže se ořechů nacpe, až mu je z toho blbě. V podstatě je to jednání analogické s uschováváním – prostě soudí, že když se více nají, déle mu to vydrží a zažene tím budoucí možnost hladu.
Třetí stupeň již zahrnuje více subjektů, v příkladu tedy lidí a je jím střet zájmů. Z celé tendence předchozího stupně, kdy se snaží každý své přežití pojistit skladováním a získáváním co největšího množství hodnot (jídlo, jeskyně, ženy, zbraně, nástroje apod.) musí dojít k tomu, že je hodnot najednou ve světě málo. Je otázka, jestli by k němu mohlo dojít už v bodě jedna, pokud by Alkibiadés jen ukojil svůj hlad, ale už se nepřejídal, většinou však soudíme, že naše příroda je bez problémů schopná sytit všechny ty, kteří se chtějí nasytit a ne přesytit. V našem příkladu se tedy Alkibiadés střetne s Menónem u jabloně, na níž je deset jablek. Každému by k zahnání hladu stačilo jablek pět, jenže oni už uvažují způsobem „raději se přesytit, než riskovat do budoucna hlad“. Alkibiadés tedy Menóna v nastalém souboji zabije a opět se přecpe k prasknutí.
Čtvrtým krokem je uměřenost. Alkibiadés se u další jabloně setká s Chrýsippem. Původně to vypadá, že se na sebe opět vrhnou, jenže pak se jim začnou (i díky dalšímu rozvoji rozumu) honit různé váhavé myšlenky hlavou – Alkibiadés si říká: „Ano, když ho zabiju, tak se přecpu deseti jablky… Ale když zabije on mě, a to je možné, však to byl atlet a už z minulého boje jsem vylezl potlučen, no, to by měl vše on a já bych neměl nic, ba co víc, byl bych mrtvý.“ Mnohý by se ještě zde snažil třeba vyrovnat s tím, že tak to ve světě chodí či se ubezpečit, že přece z jakéhosi důvodu nemůže prohrát. Nebudeme však čekat, než Alkibiadés vymlátí celý Peloponés, aby mu to došlo a řekneme, že se rozhodl umírnit a udělal s Chrýsippem (jenž má podobné starosti) smlouvu, podle níž si dají každý pět jablek a i kdyby je to nemělo nasytit, alespoň nebude muset žádný z nich už riskovat onu možnost ztráty úplně všeho. A v tomhle se nám zrodilo to, co nazýváme demokracií. Alkibiadés zde neumirňuje jen bod třetí, ale také druhý, resp. lépe jej pochopí (aneb méně čerpat může také znamenat více k čerpání do budoucna).
Doposud jsme hovořili pouze o vůli, ale teď přichází abstraktnější záležitost – metavůle, či jinak: vůle k vůli. Náš Alkibiadés už ví, že to je jeho vůle a sebekontrola, která mu dává moc se řídit čtvrtým bodem, tedy co nejlépe přežít za co nejmenšího risku. Vůle je k tomu nástroj a stejně jako kontroluje tři dny před lovem, zda má dost ostrý oštěp, stejně tak má najednou potřebu se přesvědčit o své vůli dříve, ještě za časů, kdy ji nepotřebuje, aby pak nemusel v krizové situaci riskovat poznání, že má vůli slabou (a oštěp tupý). Jako oštěpem možná hodí po pytlovém panákovi, tak bude i vůli zkoušet simulacemi podmínek, za nichž se užívá. Zde tedy dochází k zásadnímu zlomu a k přechodu od zvířete k člověku. Už totiž nedělá jen to, co jej udrží při životě, ale nachází zalíbení ve věcech, jež jakoby s udržením života nesouvisely či souvisí jen velmi vzdáleně. Alkibiadés najde kámen zajímavého tvaru. Jako hrot oštěpu se zoufale nehodí a kůži s ním také nevydělá, on jej však nezahodí. Vezme si tento nepotřebný kámen domů a nazve jej krásným. A pak bude takové sám vyrábět a ozdobí si nejspíš stan.
Změní se také jeho postoj k ženě Athanasii a svým dětem (Karneadés a Hippias, chcete-li). Ženu už nevidí jen jako prostředek k ukojení jakéhosi chtíče, jehož účely jsou mu neznámé. Náhle je pro něj prostředkem k zachování druhu a děti oním zachováním samotným. Tento přechod od zachování sebe k zachování druhu má právě již nádech oné metavůle. Již to není nic, co by jemu samotnému pomohlo (co jeho blaženosti po tom, že až zemře, tak jeho děti budou žít dál?), ale je to způsob, jak něco bezdůvodně vzít za své a co nejsilněji se za to bít – zde se tedy integruje do skupiny, která se nazývá druh a když vidí, že je schopen být této skupině iracionálně co nejvěrnější a nejoddanější, vidí to jako důkaz své vůle (i podvědomě). Podtrhl bych z předchozí věty slova „bezdůvodně“ a „iracionálně“ – ta bezdůvodnost je někdy důležitá, vezměte si jako příklad důležitost neopodstatněné víry pro následovníky mnoha náboženství, fanatiky, vlastence, kteří budou milovat vlast jen proto, že se v ní narodili a ne pro určité kvality (a budou ji milovat i poté, co jí budou zklamání). Tak se Alkibiadés dostane ještě dál a integruje se jako člen rodiny – vybuduje si pro podvědomý důkaz vlastní vůle vztah k ženě a dětem, při kterém je bude do posledního dechu chránit, i kdyby byly samy proti němu a kdyby jej zklamaly. A tady vznikají ty nejryzejší city a my jim často říkáme láska, i když metavůle se může projevit i hlubokou nenávistí a pronásledováním něčeho – je na každého iracionálním výběru.
V šestém kroku spojujeme metavůli s vůlí – jednak činíme něco, čím si vůli ověřujeme a jednak ji přitom užíváme – ověření a užívání po čase nejde oddělit. Tak by Alkibiadés opustil možná své posilovny, kde si sice dokáže svou sílu a vůli, ale za lepší sezná si to dokazovat na stavbě domu, neboť tehdy jednak ujistí i sám sebe o psychické síle, jednak tím něco i vybuduje do budoucnosti a také v rámci metavolního vztahu k ostatním.
Poslední, sedmý, krok vede k větší komplexitě. Alkibiadés při uvážení své integrace se již neomezuje na dílčí a skoro náhodně vybírané celky (rodina, druh, stát), ale snaží se stát platným a funkčním prvkem ve všem co zná, v celém jeho známém vesmíru, což podloží větším poznáváním.
Mohlo by se zdát, že je mezi jednotlivými kroky zákonitý vývoj a tak by se měl každý ze své přirozenosti dostat až na vrchol a tedy k maximální mravnosti i blaženosti (i bytí blaženým se dá navíc vybudovat jako metavolní vztah a pro toho, kdo v sedmém kroku zří toto jako účel to bude dokonce nezbytností). Není tomu tak, očividně je třeba velké moudrosti a duševní síly k stoupání vzhůru, přičemž stupňů nejvyšších dosáhne v naší společnosti málokdo. Vystává pak ale otázka, proč to tak je zařízeno, vždyť nebylo by pro celou přírodu harmoničtější, kdyby všechny nechala vystoupat vzhůru? Odpověď najdeme v darwinismu – nebylo, protože tím, že se musí moudří vymezovat proti nemoudrým, se snaží být stále moudřejšími a proto přirozeně docházejí k vyšší a vyšší mravnosti a laťka je tak neustále zvyšována, což zdokonaluje celou přírodu. |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 07/12/2009 : 23:10:18
|
Mohlo by se zdát, že je mezi jednotlivými kroky zákonitý vývoj a tak by se měl každý ze své přirozenosti dostat až na vrchol a tedy k maximální mravnosti i blaženosti (i bytí blaženým se dá navíc vybudovat jako metavolní vztah a pro toho, kdo v sedmém kroku zří toto jako účel to bude dokonce nezbytností). Není tomu tak, očividně je třeba velké moudrosti a duševní síly k stoupání vzhůru, přičemž stupňů nejvyšších dosáhne v naší společnosti málokdo. Vystává pak ale otázka, proč to tak je zařízeno, vždyť nebylo by pro celou přírodu harmoničtější, kdyby všechny nechala vystoupat vzhůru? Odpověď najdeme v darwinismu – nebylo, protože tím, že se musí moudří vymezovat proti nemoudrým, se snaží být stále moudřejšími a proto přirozeně docházejí k vyšší a vyšší mravnosti a laťka je tak neustále zvyšována, což zdokonaluje celou přírodu.
No nevím, mravnost se v podobě, jak ji znám já, s blažeností celkem úspěšně vylučuje. Protože jde většinou spíš o jakousi umírněnost, krotkost a zpátečnickost, než aby ona morálka stanovovala nějaké dynamičtější a použitelnější hodnoty.
Je samozřejmé, že se podobným způsobem proti sobě různé skupiny lidí takto vymezují, protože pokud se podíváme na jednání člověka do důsledku, můžeme zjistit, že se od ostatních odlišuje způsobem jakým krotí nebo ovládá svoje pudy a to je všechno. Mimochodem proto je spousta Freudových postřehů jistým způsobem tak přesných.
Ale etika, to je snad i něco jiného, než umírněnost, nebo není? |
 |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 08/12/2009 : 08:20:40
|
Neronisi.
Nejprve je třeba uvědomit si, co etika skutečně je, protože s toho vyplývá logicky vše ostatní.
Etika je souhrn hodnot nutných pro to aby mohli lidé žít ve společnosti. Konec, punctum.
O ničem jiném etika není. Pro Robinsona na ostrově neměla jakékoliv etická pravidla, či hodnoty význam, pokud byl na ostrově sám. Jakmile však vstoupil do hry Pátek, pak již zde nutnost určitých etických pravidel vznikla. Cosi muselo být společnou uznávanou hodnotou pro oba a museli se na tom sjednotit.
Etická pravidla a žebříčky hodnot nevznikají evolucí,ale jsou vytvářeny společností a je možno je rozdělit na všeobecná a přináležející k určité společnosti uznávající určité pravdy. I fašismus si vytvořil určitá etická pravidla a určitý žebříček etických hodnot.Myšlenka,že vývoj etiky směřuje k určitému cíli je mylný.Snahy takové jsou,ale vždy jsou podřízené nějaké uznané pravdě.Pro muslimy je etické useknutí ruky za krádež, pro kčesťany je totéž naprosto neetické. Pro muslimy je neetické stvárnění lidské podoby, pro křesťany je toto součástí umění, čili eticky hodnotné.Etika se tedy vždy vztahuje k uznané pravdě a té je podřízena.Zesílí li nějaká pravda nad pravdy ostatní, vzniká snaha prosadit etická pravidla a hodnoty přináležejí k této pravdě a zesílit takto může jakákoliv pravda. Není to tedy jakýsi lineární vývoj etických pravidel a norem,ale tak nějak cik cak, kupředu, zpět a zase kupředu. Kdyby byla příkladně muslimy vtlačena naše kultura, budou prosazována muslimská etická pravidla a normy, čož by bylo možno námi býti považováno za krok zpět kamsi do středověku.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 08/12/2009 : 11:42:18
|
To je přesně důvod proč jsem chtěl zřetelněji oddělit etiku od morálky, protože se mi zdá, že se tyto dva pojmy poměrně často zaměňují a udělal to i autor.
Akorát mi není příliš jasné co konkrétně v sobě tyto etické hodnoty všechno zahrnují. Je jasné, že jde o jakýsi společneský kodex, na základě kterého se lidé na různých úrovních k sobě navzájem chovají tak aby byli schopni se sebou nějakým způsobem vyjít, ale co konkrétně etické hodnoty odlišuje například od těch morálních? |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 08/12/2009 : 13:42:11
|
Neronisi.
Etika je souhrn všech norem, pravidel a hodnot v dané společnosti. Morálka je část týkající se chování.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 08/12/2009 : 14:48:26
|
| Hmm. Etika tedy v sobě zahrnuje morálku? Kdo se chová amorálně, musí se nutně chovat i neeticky? |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 08/12/2009 : 15:22:50
|
Neronisi.
On je to problém a vždy je to ve vztahu k daané společnosti a jejím etickým normám. Skus si položito otázku, třeba zda je morální sex s dvanáctiletou dívkou. Zajisté odpovíš že nikoliv, ale co v Indii, kde se v tomto věku děvčata vdávají? Tam je to vzhledem k morálce zcela v pořádku. Takže vždy se to vztahuje na určitou společnost a určitou uznávanou pravdu. V Polynezii je morálně v pořádku chodit jak tě pámbůh stvořil u nás je to amorální. ( a navíc by tě v zimě umrznul)Na Hawajských ostrovech je morální třeba sex otce s dcerou. U nás je to amorální a navíc trestné.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 08/12/2009 : 17:30:08
|
| No jo, můžeš říct, že je sex s dvanáctiletou dívkou amorální, ale už nemůžeš říct, že je neetický. Když s tebou půjde dobrovolně, koupíš ji na rande bonbóny a chováš se k ní hezky. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 09/12/2009 : 07:21:38
|
Neronisi.
Problém je v tom že" se k ní chováš hezky".Můžeš se chovat tak, že jí to bude příjemné,ale dle našich uznávaných pravd, protože k těm se etika vždy vztahuje se k ní hezky nechováš,protože ji ohrožuješ v mnoha ohledech a to není možno označit za hezké chování vzhledem k ní.Jde o ty následky, nikoliv o tvé jednání při aktu. V Indii dívky dospívají dříve a dříve jsou zralé pro sex (také rychleji stárnou)A tak tam totéž chování je bez těch negativních dopadů a rizik. Navíc si v Indii tu dívku nejprve musíš vzít za ženu, jinak bys mohl skončit s kudlou v pupku.Kdysi jsem četl o takové indické svatbě a o tom, že si staré báby odvedly nevěstu kamsi do domu. kde ji deflorovaly klackem obaleným hadrem a s okna vystavily zakrvácenž hadr na holi. Zajisté je to u nich etické a morálně v pořádku, ale co u nás?
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 09/12/2009 : 08:48:07
|
Takže jde vždy o vztah s okolím. O to jakým způsobem hodnotí takové jednání společnost a to v případě etiky i morálky.
Mimochodem ptám se tak blbě, protože tomu nerozumím
Našel jsem citaci, kde je popsané čím se etika od morálky odlišuje:
Etika (z řeckého ethos - mrav), nebo též teorie morálky je filozofickou disciplínou, která zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku zdůvodnit. Etika se dále dělí na další disciplíny: e. analytická, e. autonomní, e. deontologická, e. environmentální, e. evoluční, e. feministická, e. heteronomní, e. individuální, žurnalistická etika atd.
Hlavně tato věta:
Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku zdůvodnit.
Takže z toho vyplývá, že se jakýmsi způsobem překrývají. Nicméně pokud je princip ve vzájemné vazbě, může to znamenat, že se takové hodnoty vytvářejí vcelku jednoduchým způsobem. Když se navzájem nepopírají, ale zdůvodňují, znamená to, že může být morální nebo etické cokoliv, na čem se společnost dohodne. |
Edited by - neronis on 09/12/2009 08:49:28 |
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 09/12/2009 : 13:26:06
|
Mé pojetí etiky:
Etika je snaha člověka uspořádat podněty svého chování tak, aby uspořádanost vedla k tomu, co považuje za pravdivé.
Příklady:
1.Člověk, který považuje za pravdivou svojí aktuální existenci. Takový člověk bude dodržovat takovou etiku, která bude naplňovat životní potřeby pro zachování a rozvoj života.
2.Člověk, který považuje za pravdivou nejistotu o tom, co je pravdivé. Takový člověk bude zmítán svou etikou, která ho bude navádět tu jedním a tu opačným směrem. Nebo se v lepším případě pokusí o co největší utlumení vlastního jednání tak, aby odpovídal tlumené viditelnosti cíle.
3.Člověk, který považuje za pravdivé to, co druhý považuje za pravdivé, bude podléhat stejným pokušením jako 2. člověk, neboť názory jiných na pravdu jsou zrovna tak nejisté.
4.Člověk, který vidí pravdu v tom, co je za životem. Takový bude na svou aktualitu nahlížet jako na překážku či prostředek k dosažení transcendetního cíle.
atd. atd.
Všechno jednání člověka se pořádná kolem jediného principu zvaného pravda. Etika, jak bylo řečeno, je snahou o takovouto systematizaci. Etika je teoretický nástroj člověka k dosažení toho, co považuje za nejlepší pro vše, co je schopen nahlédnout.
Mezi etikou a morálkou není rozdíl, byl by to holý nesmysl. Morální je takové jednání, které vychází z etického - a to je všechno jednání. Morální je nadbytečné slovo převzaté z latinského "mores" znamenající naprosto totéž, co zvyk nebo obyčej. Tato nadbytečnost má za následek příklon k významovosti u jednoho člověka k "tomuto" u druhého k "tamtomu" u třetího k "onomu" atd. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 09/12/2009 : 13:52:21
|
Etika je snaha člověka uspořádat podněty svého chování tak, aby uspořádanost vedla k tomu, co považuje za pravdivé.
Okrefe.
Já bych řekl, ře etika nemá s pravdou nic společného. Nemusím uznávat pravdy určité společnosti a přesto mohu uznávat etické normy této společnosti.Nemusím věřit v existenci boha a přesto mohu uznávat většinu s desatera přikázání, které označuje elementární etické normy křesťanství,protože jsou tyto normy dobré pro život ve společnosti tyto normy uznávající.Nepřijmu li a nebudu li tyto normy v takové společnosti uznávat a dodržovat. tato společnost mne vyloučí.Navíc e etické normy a pravidla přenáší do právního řádu a neuznání či provinění se proti nim znamená, že bude následovat trest.Každá společnost si vychovává od samého narození své jedince aa vytváří v nich etické podvědomí,čímž se etické normy stávají společnými a jsou tím, co danou společnost spojuje a chrání společnost před rozpadem.Etika nesměřue k jakési pravdě, ale vždy k dané společnosti.Dojde li k expanzi skupiny uznávající určité etické normy a pravidla do prostoru, jiné skupiny, vzniká snaha o prosazení etických norem a pravidel v podrobené skupině a to je největší problém,protože lidé této skupiny byli vychováváni k jiným etickým normám a pravidlům.Proto je tolik nebezpečná expanze třeba muslimů do Evropy.Nejde o pravdu ,ale jde o etické normy a pravidla ke kterým byli evropané vychováváni.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 09/12/2009 : 16:22:08
|
Slávo, já myslím, že tím chce říct, že se etika od uznaných pravd inspiruje, což v podstatě říkáš taky. Je jasné, že jde o systém, který následně funguje nezávisle. Proto se také stává, že jsou etické principy následně původnímu záměru vzdáleny, protože projdou jakousi mutací. Myslím, že je to tak, že jakmile se definují pravidla chování, přičemž není společnost zasvěcena do principu, na jehož základě se tato pravidla vystavěla, bude k oné "mutaci" docházet neustále. Proto se lze chovat eticky v původním slova smyslu, ale původní pravdu ignorovat nebo vytvořit úplně odlišnou. Já nevím jak vy, ale já v tom mám pěkný guláš a nejhorší na tom je, že mám asi pravdu. 
Pokud jde o to překrývání etických norem, hlavně pokud jsou ve vzájemném vztahu posuzovány jako extrémní (řekněme Evropský ateismus vs muslimové), je následně zřejmé jak je původní princip, původně uznaná pravda najednou důležitá. Podle chování společnosti na různých úrovních najednou posuzujeme co se nám líbí, co ne a jak je možné, že k tomu, co se nám nelíbí, mohl někdo dojít a chová se podle toho. Osobně bych si taky dával pozor na to jakou cestou se v tomto "překrývání" a vzájemném ovlivňování vydáme. - Když je řeč o té expanzi. Když něco spouští lavinový efekt bez možnosti konfrontace nebo transformace, nevede to k ničemu produktivnímu, vede to pouze k expanzi. |
Edited by - neronis on 09/12/2009 16:25:43 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 10/12/2009 : 09:46:08
|
Neronisi.
Skus se zamyslet nad tímto. Je zde civilizace která byla ovlivněna křesťanstvím a vyvinula se do určité formy, třeba té, která je platná příkladně v Evropě Americe a podobně. Je to civilizace ve které žiješ a proto ji znáš. Celý život tě tato civilizace vychovávala k určitým etickým normám, hodnotám a pravidlům a to bez ohledu na to jsi li věřící, či nikoliv. Čili ta pravda náboženství zde je druhotná. Ty ač nevěřící přijímáš tyto normy a hodnoty. Tato civilizace se vyvinula do určité výsledné podoby a etickou myšlenkou se stalo příkladně zabránění přelidnění planety. To co stijí proti této etické hodnotě se jeví pro nás jako neetické, život planety ohrožující. Výsledek se dostavil.Jedna rodina má v průměru příkladně 1,5 potomků.V muslimské civilizaci však tato etická norma neplatí a ve výsledku má tamní rodina příkladně 6,5 potomků. K udržení rovnováhy dané civilizace je nutné mít v průměru příkladně 2,5 potomků na manželský pár. V naší civilizaci tedy docházíí k poklesu populace a tím by se rozevíraly nůžky mezi mladou a starou generací, čili byl by nedostatek mladých v produktivním věku aby uživili seniory. To by vedlo ke krachu společnosti. Jak tomu zabránit? Tím, že se přesune ten přebytek v muslimském světě k nám a tito lidé nahradí v ekonomice ty chybějící naše lidi v produktivním věku. A právě to je příčina té expanze. Jenže tím naše populace klesá a jejich u nás stoupá, až dojde k tomu, že jich bude víc než nás a tehdy to budou oni, kdo určují etická pravidla a normy a ty jsou od našich dost odlišné a to nejen v pohledu na ženu. Pro nás jsou jejich etická pravidla a hodnoty většinou nepřijatelné, protože jsme byli vychováváni k jiným a tak se staneme občany druhé kategorie a to neplatí jen pro nás Čechy, ale třeba i pro Američany, Australany a Evropany jako takové. A tak nás vlastní etické hodnoty bedou ke krachu naší civilizace.Co ale s tím? Když je přestaneme přijímat, či je vystěhujem zpět do jejich vlasti,pak se rozevřou nůžky v ekonomice ,protože nám bude jejich pracovní síla chybět. Jednou z cest by bylo, odmítnout etickou normu bránící přelidnění planety a podporovat rychlý nárůst naší populace.Jenže jsme v krizi a budeme li dotovat růst populace, bude toto chybět u pokrytí potřeb seniorů,či v investicích do ekonomiky.
Žádná s těchto cest tedy není schůdná a cesta jakou presentuje Dělnická strana a podobné ultrapravicové strany a hnutí jsou naprosto chybné. Když je budeme ničit, či vyhánět skončí to díky nedostatku lidí v produktivním věku ke krachu. Takže ani tudy cesta nevede.
Procházel jsem logikou všechny mně známé cesty k řešení a všechny jsou slepé až na jednu a ta je celkem i reálná. My jsme zde doma a oni jsou v našich zemích vlastně jen podnájemníky a proto za podnájem musí platit, čili bych zavedl cizineckou daň, která by mohla být i násobkem daně kterou platíme my.Čili by ze svých příjmů platili vyšší daně. Ty peníze s cizinecké daně bych využil na podporu růstu naší populace až do doby jejího vyvážení, čili bych mohl zvýšit porodné, zlevnit (dotovat) oblečení stravu pro kojence, zvýšit rdičovský přídavek a prostě vytvořit podmínky pro růst naší populace a to až by bylo dosaženo vyvážení.
Otázkou by potom bylo, k čemu by ve výsledku došlo a třeba v těch zemích přináležejících k muslimské civilizaci. Zájem o migraci by tím byl značně omezen a začala by se rostoucí populace zahlcovat,čili by byli nuceni snižovat populační růst. Nejspíše by došlo i k válkám mezi muslimskými národy o životní prostor.
Byli by tím tedy přinuceni změnit vlastní etické hodnoty a normy. Tím že se třeba Amerika snaží snížit jejich populaci válkou je nesmyslným řešením, které populační růst jen zvyšuje a nutí je migrovat.
Takže řešením je nědělat z nich naše občany,ale dát jim statut hostů, kteří za pobyt a své ekonomické aktivity u nás platí cizineckou daň.
Tuto daň využít ve prospěch našeho populačního růstu. To je pro nás a tím i i pro ostatní součásti naší civilzace snad jediná cesta k záchraně našich etických hodnot ke kterým jsme byli vychováni.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 10/12/2009 : 10:39:55
|
| Tak komplexně to nejsem schopen a ani nechci posuzovat. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 10/12/2009 : 12:43:16
|
Neronisi.
Chápu tě a kdybych to uměl, umístil bych sem názornou ukázku.Pošlu tě to mailem, shlédni to a poznáš sám. To s rozdílnosti etiky si k tomu potom lehko připojíš.
MB |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Můj náhled na etiku
