| Author |
 Topic  |
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
 Posted - 12/03/2009 : 06:33:42
|
Vznik Vesmíru
Podle mého názoru je pohyb jakéhokoliv tělesa či částice z hlediska fyziky, dán pohybem je tvořících mikročástic v mikrosvětě z hlediska fyziky mikrosvěta, z nichž je složeno každé těleso či částice. Polohu mikročástice a její hybnost však nelze určit podle fyziky mikrosvěta s absolutní přesností, pomocí de Broglieových vln a Heisenbergových vztahů neurčitosti lze pouze určit pravděpodobnost s níž se mikročástice bude nacházet v určitém místě prostoru. Toto bylo ověřeno pokusem, kdy byly vystřelovány za stejných vstupních podmínek fotony oproti štěrbině, kdy tyto fotony dopady na různá místa, avšak na místě s největší pravděpodobností výskytu byl jejich dopad nejčastější.
Z toho plyne, že pohyb každého tělesa či částice musí být náhodný, protože je s výjimkou vnějších vlivů zcela dán pohybem mikročástic, které obsahují. Tento pohyb jakéhokoliv tělesa či částice je s výjimkou vnějších vlivů zcela dán pohybem mikročástic, které obsahují, je jedinečný a náhodný, protože podle mého názoru lze každé těleso či částici dělit nekonečněkrát, než se dostaneme k fiktivní nedělitelné nejmenší částici. Jedině pohyb této nejmenší částice tak není náhodný, protože neobsahuje žádné dílčí mikročástice, je kausální. Těmito nejmenšími částicemi hmoty je podle mého názoru absolutní vakuum, čili nic.
Z Einsteinovy speciální teorie relativity plyne, že pohybuje-li se foton čili mikročástice o nulové klidové hmotnosti rychlostí světla má nenulovou relativistickou hmotnost. Hmota podle mého názoru představuje nekonečně mnoho částic o nulové klidové hmotnosti a nenulové rychlosti menší než je rychlost světla, absolutní vakuum (čili nic) pak nekonečně mnoho částic o nulové klidové hmotnosti a nulové rychlosti. Z toho plyne, že podle mého názoru náš Vesmír vznikl z absolutního vakua, čili nic, kterému byla udělena někým nebo něčím nenulová rychlost, nejvýše pak rychlost světla.
Bod časoprostoru absolutního vakua je dle mého názoru základem všech fyzikálních veličin, zejména mám na mysli základní fyzikální veličiny času, délky (resp. prostoru) a hmotnosti ze vztahu pro hybnost p=m*v. Pro relativistickou hmotnost bodu časoprostoru absolutního vakua platí m=m0/?(1-vna druhou/cna druhou), kde m0 je klidová hmotnost bodu časoprostoru absolutního vakua rovná 0, pro kterou je hustota ?=0 a objem je rovněž V=0 (kde délka a=0, šířka b=0, výška c=0), v je rychlost bodu časoprostoru absolutního vakua rovná 0, pro kterou dráha s=0 a čas t=0, a c je rychlost světla. Z nekonečna těchto bodů časoprostoru absolutního vakua je složena veškerá hmota a světlo, jejichž hmotnost je dána hustotou těchto bodů v rámci hmoty a světla, čas, jehož doba je dána rozložením těchto bodů v čase, a délka, která je dána rozložením těchto bodů v prostoru. Při nenulové hodnotě hmotnosti, času a délky tak vždy jde o nekonečno těchto bodů časoprostoru absolutního vakua, vždy však půjde o různě hustá nekonečna. Dilatace resp. kontrakce času, resp. délek je dána hustotou těchto bodů v čase.
Absolutní vakuum, hmotu, elektromagnetické vlnění (dále též světlo) složené z časoprostorových bodů absolutního vakua lze zobrazit jako čtyřrozměrný film, kde jednotlivé určité body (o určitých souřadnicích) jednoho trojrozměrného fotosnímku mají různé vlastnosti.
1.) V případě absolutního vakua je tak jeden určitý bod (o určitých souřadnicích) všech trojrozměrných snímků nekonečného filmu promítaných za sebou obsazen pouze konečným počtem časoprostorových bodů absolutního vakua, které jsou tak nehybné, čas běží velmi rychle, protože jde pouze o konečný počet bodů časoprostoru absolutního vakua, které trvají pouze nulový okamžik (nula krát konečné číslo je opět nula), a jeho celková relativistická hmotnost je nulová, protože je složen pouze z konečného počtu bodů časoprostoru absolutního vakua (relativistická hmotnost časoprostorového bodu absolutního vakua m=1/?na pátou=0kg).
2.) V případě hmoty je každý jeden určitý bod všech trojrozměrných fotosnímků (o určitých souřadnicích) promítaných za sebou obsazen nekonečným počtem (?na prvou) časoprostorových bodů absolutního vakua, který se tak zdánlivě pohybuje, čas v něm běží podle hustoty časoprostorových bodů absolutního vakua spojitého nekonečna trojrozměrných fotosnímků promítnutých za sebou za sekundu, předpokládáme-li, že film je stejně jako skutečnost plynulý, a jeho relativistická hmotnost je nulová avšak odlišná od hmotnosti časoprostorového bodu absolutního vakua (relativistická hmotnost časoprostorového bodu hmoty v nulovém časovém intervalu m=konečné nenulové x/?na čtvrtou=0kg), takže různě hustá nekonečna bodů nenulového trojrozměrného objemu určitého předmětu zobrazeného na jednom trojrozměrném promítaném fotosnímku dávají (relativistickou) hmotnost m=konečné nenulové x/?=0kg a na všech promítaných fotosnímcích za sebou dávají (relativistickou) hmotnost m=konečné nenulové x kg .
3.) V případě elektromagnetického vlnění fotonu o nulové klidové hmotnosti a rychlosti světla je jeden určitý bod (o určitých souřadnicích) jednoho trojrozměrného fotosnímku obsazen různě hustým nekonečným počtem (?na pátou) časoprostorových bodů absolutního vakua o (relativistické) hmotnosti m=konečné nenulové x kg, kde (relativistická) hmotnost trojrozměrného předmětu na jednom trojrozměrném fotosnímku je m= různě husté ?kg, čas, resp. film je složen z jediného trojrozměrného fotosnímku, který trvá nulový okamžik, avšak obsahuje v sobě celý další film. V případě tělese o nenulové klidové hmotnosti a rychlosti světla je jeden určitý bod (o určitých souřadnicích) jednoho trojrozměrného fotosnímku obsazen různě hustým nekonečným počtem (?na šestou) časoprostorových bodů absolutního vakua o (relativistické) hmotnosti m=různě husté ?kg.
Náš Vesmír se vyznačuje neustálou přeměnou kinetické energie na potencionální kinetickou energii a opačnou přeměnou potencionální kinetické energie na kinetickou energii, což v konečném důsledku znamená přeměnu hmoty na světlo a světla na hmotu. Toto se děje vyzářením hmoty a opačně pohlcením fotonů světla hmotou, kdy roste rychlost částic hmoty a tím i její relativistická hmotnost dle Einsteinovy speciální teorie relativity. Za kinetickou energii považuji pohyb hmoty, případně částice s klidovou hmotností rovnou nule, jako je foton světla, která má pouze kinetickou energii a nulovou potencionální kinetickou energii dle Einsteinovy speciální teorie relativity, tedy všechna energie světla je představována jejím pohybem a žádná jeho energie není představována hmotou, tedy potencionální kinetickou energií, kterou by bylo možné přeměnit na pohyb.
Dle kapitoly VII. Fyzikální teorie relativistické energie vznikl náš Vesmír z jediného fotonu, zřejmě bodu prostoru o obrovské avšak konečné celkové energii, o čemž svědčí maximální rychlost světla fotonu o nulové klidové hmotnosti v našem Vesmíru. V případě pohybu o rychlosti světla u tělesa o nenulové klidové hmotnosti by na tento pohyb byla spotřebována nekonečná energie, kterou náš Vesmír zřejmě nedisponuje. Z toho plyne, že maximální rychlost světla, která může být dosažena v našem Vesmíru, vyplývá z jeho konečné energie. Zároveň foton jako částice o nulové klidové hmotnosti a nulových rozměrech, což plyne mimo jiné z toho, že paprsky světla postupují prostorem nezávisle jeden na druhém, nemohou se srazit, může dosáhnout libovolné konečné energie (viz kapitola VII. Fyzikální teorie relativistické energie).
Proto se lze domnívat, že svět, který existoval před vznikem našeho Vesmíru, byl tvořen takovými fotony o nulové, resp. nenulové klidové hmotnosti o obrovské konečné, resp. nekonečné energii dané jejich rychlostí světla a absolutním vakuem, tedy ničím, z nichž pak vznikl náš známý Vesmír. Tato libovolná obrovská konečná energie těchto fotonů byla dána jejich rychlostí světla a jejich relativně vysokou avšak přesto nulovou klidovou hmotností, protože z kapitoly IX. Aritmetika a geometrie nekonečna vyplývá, že nula nemusí být vždy rovna nule stejně jako nekonečno není vždy rovno jinému nekonečnu. Vesmír pak vznikl přeměnou energie nějakého jediného fotonu o obrovské avšak konečné energii na prostor, jak se děje dodnes při roztahování Vesmíru. Čas, hmotnost a délka jsou podle kapitoly VIII. vlastnostmi energie, resp. pohybu, z čehož plyne, že v našem Vesmíru souvisí s existencí tohoto jediného fotonu, a jsou jeho vlastností. Je sporné, zda odlišují tento jediný foton o obrovské energii oproti jeho okolí, tedy okolí našeho Vesmíru nebo jsou pouze jeho vnitřními vlastnostmi.
Vznik našeho Vesmíru tak dle mého názoru představuje pouhou podobu přeměny kinetické energie jediného fotonu světla o obrovské avšak konečné kinetické energie a nulové potencionální kinetické energie (viz výše) na potencionální kinetickou energii, jde tak o zhmotnění jediného fotonu světla jeho zpomalením na hmotu. Toto zpomalení jediného fotonu o obrovské energii je v kosmologii dle mého názoru nazýván velký třesk a stojí u počátku Vesmíru.
K zpomalení jediného fotonu světla na hmotu podle mne došlo srážkou světla o obrovské energii s absolutním vakuem, kde došlo k přerozdělení nekonečna bodů časoprostoru absolutního vakua, které podle mne (viz. výše) tvoří světlo, ve prospěch je obklopujícího absolutního vakua, tvořeného jediným časoprostorovým bodem v nekonečném čase. Došlo tak jakoby k rozředění světla absolutním vakuem.
Přeměna prapůvodního jediného fotonu o obrovské energii a okolního absolutního vakua (čili ničeho) při vzniku Vesmíru z čisté kinetické energie na potencionální kinetickou energii, tedy na hmotu a její pohyb, tedy její kinetickou energii, tak dle mého názoru na jedné straně umožňuje popsat okolí našeho Vesmíru jako čistě kinetickou energii, jako světlo o obrovské, resp. nekonečné energii a absolutního vakua (čili ničeho). Podle mého názoru pohyb (čistá energie), která rozpohybovala absolutní vakuum (čili nic), představuje samotného Boha tvořeného vším tímto světlem o obrovské, resp. o nekonečné energii jako protějšek absolutního vakua (čili ničeho, resp. ďábla), a zároveň umožnilo vznik života, resp. života člověka v rámci tohoto jediného fotonu o obrovské, avšak konečné energii a absolutního vakua (čili ničeho) z nich vzniklé hmoty v našem Vesmíru. Jde tak ve skutečnosti o akt stvoření v náboženském smyslu.
* Toto pojetí vzniku Vesmíru odpovídá biblickému aktu Božího stvoření nebe a Země z ničeho, odpovídá rovněž aristotelovské teologii a zároveň prvnímu rozumovému důkazu Boží existence dle Sv. Tomáše z jeho díla Suma teologická o prvním hybateli, podle kterého musí vše, co je pohybováno, být pohybováno něčím jiným.
(dále viz též: www.filosofierovnovahy.sweb.cz ) |
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 12/03/2009 : 06:37:07
|
Toto mé pojetí vzniku Vesmíru, resp. hmoty ze světla a absolutního vakua jejich srážkou, resp. zředěním, resp. zpomalením světla o obrovské energii absolutním vakuem o celkové nulové energii při velkém třesku vychází z židovského, resp. kabalistického teologického popisu vzniku Vesmíru.
Podle židovské kabaly Jicchak Luria(1534-1570) klade na počátek Boží sebeobmezení, ustoupení do sebe sama (cimcum). Koncept cimcumu je jedním z nejodvážnějších pokusů v dějinách domyslet do konce creatio ex nihilo, stvoření z ničeho, aby mohlo existovat cokoli mimo samotného Boha, musel Bůh ve svém nekonečném, všeprostupujícím bytí (Ejn sof, doslova není konce) vytvořit prázdný prostor. Zatímco akt cimcumu zakládá samu možnost stvoření, druhá fáze stvoření teosofického procesu, ševirat kelim, je spjata s vlastním tvůrčím procesem, který se odvíjí pronikáním světelného paprsku substance Ejn Sof do uprázdněného prostoru. V první fázi, nazývané svět pléromatu (tj. plnost Božího světla), povstal jako první a nejvyšší manifestace božské esence nebeský člověk-Adam Kadmon, z jehož očí, uší, nosu a úst vytryskla světla sefir, sfér, časoprostorových rozměrů, Božích sestupných emanací, jež zprvu tvořila nerozlučnou jednotu. Protože se však tato světla vyzářila v podobě jednotlivých, chaoticky promísených bodů (tzv. olam ha nekudot, svět bodů, nebo též olam ha tohu, svět chaosu) a stvořitelský záměr od počátku předpokládal existenci konkrétních završených forem, jež se měly objevovat postupně dle předem určeného plánu, byly utvářeny zvláštní "nádoby", kelim, jejichž cílem bylo světlo Ejn sof podržet a nasměřovat k plnění konkrétního účelu. Nádoby odpovídající třem horním sefirám z celkem 10 sefir (Keter-koruna, Chochma-moudrost, Bina-poznání) svůj díl světla přijaly, avšak ten, který byl určen pro sedm dolních, vytryskl naráz v plné síle, nádoby jej neudržely a pod jeho náporem praskly a roztříštily se. Jiskry božského světla se částečně odrazily zpět do svého zdroje, ale většina jich spadla dolů do volného prostoru a smísila se s úlomky rozbitých nádob. Tak do světa zároveň s jeho stvořením proniklo zlo, které z těchto úlomků vzniklo a zahnízdilo se na všech úrovních kosmického procesu. Svaté jiskry byly překryty a uvězněny zlými, nečistými silami nazývanými v kabale klipot (množné číslo od klipa, tj. kůra, slupka, skořápka). Zlo se přimklo ke svatosti jako skořápka k jádru, a proto všechno, co existuje, v sobě nese onu původní prasklinu, vše je poznamenáno nedostatečností a žádá si nápravy.
Literatura:
Příběhy rabi Nachmana, Argo, 2005, s.29 a násl.
Casaril Guy, Rabi Šimon bar Jochaj a kabala, RI-EL/CAD Press, Bratislava, 1996
(viz. též: www.filosofierovnovahy.sweb.cz ) |
Edited by - Dalibor Grůza on 12/03/2009 07:02:05 |
 |
|
|
Evžen
Uživatel
Czech Republic
69 Posts |
Posted - 13/03/2009 : 19:50:19
|
| WTF? |
|
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 19/03/2009 : 06:33:35
|
|
|
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 01/04/2009 : 10:37:18
|
Vysvětlení STR z hlediska bodů časoprostoru absolutního vakua
Celková energie a rovněž tak celková relativistická hmotnost, které jsou vždy stejné jak z hlediska pozorovatele tak z hlediska pohybujícího se tělesa, je podle mne dána počtem časoprostorových bodů absolutního vakua, které tvoří klidové nebo pohybující se těleso v čase.
Pozn.: Bod časoprostoru absolutního vakua je dle mého názoru základem všech fyzikálních veličin, zejména mám na mysli základní fyzikální veličiny času, délky (resp. prostoru) a hmotnosti ze vztahu pro hybnost p=m*v. Pro relativistickou hmotnost bodu časoprostoru absolutního vakua platí m=m0/?(1-vna druhou/cna druhou), kde m0 je klidová hmotnost bodu časoprostoru absolutního vakua rovná 0, pro kterou je hustota ?=0 a objem je rovněž V=0 (kde délka a=0, šířka b=0, výška c=0), v je rychlost bodu časoprostoru absolutního vakua rovná 0, pro kterou dráha s=0 a čas t=0, a c je rychlost světla.
Podle mne časoprostor znamená, že např. veličiny prostoru, tedy délka, šířka a výška se mohou změnit v čas a naopak. Příkladem je kontrakce délek a dilatace času při zvyšující se rychlosti podle STR, kde se při konstantní energii a relativisitické hmotnosti body časoprostoru absolutního vakua tvořící délku prostoru přemění v body časoprostoru absolutního vakua tvořící jeho čas. Jinými slovy z hlediska pohybujícího se tělesa dojde ke kontrakci (zkrácení) jeho délky (rozředění bodů časoprostoru absolutního vakua délky tělesa) a dilataci (prodloužení) času (zahuštění bodů časoprostoru absolutního vakua času, který pak trvá déle), a to při konstantní energii a relativistické hmotnosti z hlediska pozorovatele i pohybujícího se tělesa.
Růst hmotnosti pohybujícího se tělesa oproti tělesu v klidu souvisí s výše uvedeným zahuštěním (růstem počtu) bodů časoprostoru absolutního vakua v čase, tedy s výše uvedenou dilatací času z hlediska pohybujícího se tělesa, kdy se jak z hlediska pozorovatele tak z hlediska pohybujícího se tělesa zvětší celkový počet časoprostorových bodů absolutního vakua tvořících pohybující se těleso v čase v důsledku větší hustoty těchto bodů v dilatovaném čase.
To, že se při zrychlujícím pohybu tělesa přeskupují body časoprostoru absolutního vakua tvořících délku z jeho hlediska do bodů časoprostoru absolutního vakua tvořících čas z jeho hlediska (jde o kontrakci délek a dilataci času) je dáno zřejmě vlastnostmi časoprostoru jeho zakřivením, tedy vlivem nejvyšší dosažitelné rychlosti světla ve vesmíru.
(viz. též: www.filosofierovnovahy.sweb.cz ) |
Edited by - Dalibor Grůza on 01/04/2009 10:53:30 |
|
|
| |
Topic |
|
|
|
Vznik Vesmíru
