| Author |
 Topic  |
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
 Posted - 01/08/2008 : 17:35:17
|
Před třemi lety jsem se na soustředění seznámil s jednou štíhlou modrookou křesťankou...když jednou na vycházce zcela náhodou zjistila, že nejsem věřící, dost ji to překvapilo, ale hlavně jsem si nemohl nevšimnout jistého zklamání a smutku v jejím hlase (avšak pokukovali jsme po sobě i nadále)
Ten den večer jsme se pak v kroužku i s ostatními bavili o tom, kdo věří a nevěří...zjistil jsem, že mnoho lidí tam věřilo, dokonce jsme tam měli i Svědky Jehovovi. A teď ten problém. Ač jsem všechny lidi už poměrně dobře znal (z minulých soustředění), na nikom jsem ani náznakem nepoznal, že je věřící (nikdy nepřišla řeč na žádnou věc, kde by bylo podstatné stanovisko Boha). Z toho mi vyplívá, že by to
(po vyřešení několika málo praktických blbostí typu zda bude svatba v kostele, zda pokřtít děti, atd.) nemuselo moc vadit.
Myslíte, že spolu mohou věřící a ateista (šťastně) žít, mohou být manželé?
...a nejen ti:
b) Pravičák a levičák?
c) Optimista a pesimista?
d) Introvert a extrovert?
zajímal by mne váš názor na především dvě věci:
1.
jestli to vadí, nevadí či je to dokonce výhodné (např. u introvert + extrovert). Pokud to vadí, myslíte si, že láska je silnější než cokoliv nebo si myslíte, že je vhodné zařadit co nejrychleji zpátečku, dokud to jde?
Obávám se, že tu není dostatečně mnoho lidí, aby mohli poreferovat z vlastní zkušenosti, ale třeba máte nějaký známý, něco jste četli...
2.
Dokázali byste si představit mít za partnerku (partnera) někoho s opačným přesvědčením? Říká se, že protiklady se přitahují a taky, že vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
co se týče pravice+levice ...tak já jsem levičák a můj kamarád s kterým jsem šest let seděl v jedné lavici a nyní s ním bydlím na koleji je pravičák a neplechu to nedělá...
..co se týče extrovert+introvert....tak všichni moji kamarádi (i kamarádky) jsou introverti...avšak co se holek týče, tak mě osobně přitahují spíše extrovertky (spíše je slabé slovo...k mé smůle jsou však extrovertky obvykle přitahovány extroverty).
Co se optimismu a pesimismu týče, tak jednou jsem měl tu čest s melancholickým pesimistou, který byl zrovna "v nejlepším" a --- nikdy více! .....bylo mě ho líto, ale nevěděl jsem, jak ho z toho dostat...dokonce i když se smál, tak byl smutný...pomíjivé okamžiky jeho dobré nálady velmi rychle pohasínaly a měl jsem pocit, že slouží jenom k tomu, aby ještě více zvýraznily jeho celkové smutné až ponuré ladění...
..alespoň že měl smysl pro černý humor.. (ale trochu mě nahánělo husí kůži, že vypadal jako by své vtipy myslel vážně)
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 01/08/2008 : 18:20:27
|
Partnerství protikladů nebo nesouvisejících životních postojů může vzniknout pouze za předpokladu, že jednotlivé rozdíly a konflikty mezi těmito rozdíly nekladou za překážku vztah jako takový vybudovat.
Důležitá je intenzita vzájemného nesouhlasu, která musí být nutně tím ostatním překonána. Pokud s něčím na svém protějšku neouhlasíme, musí být ostatní vlastnosti protějšku a naše láska k němu mnohem intenzivnější než je onen nesouhlas a tento náhled musí být vzájemný.
Pokud není a vztah přesto začal, začal z jiného důvodu (jiný druh nutnosti).
Názorové střety dokáží partnerský vztah obohatit. Důležitá je komunikace a nezbytná je připravenost nebo zvyk. Pokud si dva mezi sebou vytvoří vzájemný postoj s očekáváním povahového nebo názorového konfliktu za jakékoliv situace, může být takový vztah mnohem bohatší než klasický, protože bude navždy o čem komunikovat. Nicméně musí být takto připraveni oba, což se povede někdy vzácně.
Nicméně forma daného protikladu (jaký protiklad je) hraje roli nejvyšší. Pokud se jedná například o nepoučitelného bordeláře a fanatickou systematičku, musí k sobě ve svém problému najít cestu, nikoli proti sobě bojovat. Nejlepší cesta je humor a zlehčování, nakonec se oba extrémy k sobě o něco přiblíží tak aby si nevadily. |
 |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 02/08/2008 : 08:53:44
|
Rzwalde.
Základem je fakt,že má každý s partnerů ideu partnera předělat k obaru svému.Nekuřečka se snaží odnaučit partnera kouření, abstinentka se snaží partnera odnaučit pití a ta věřící věří tomu, že patnera převede k víře. A tak si mají stále o čem povídat a nezvrhne se to do nudy. Je to boj mezi nimi a s každého i maličkého úspěchu se radují. Kdyby byli oba dokonalí a jeden neměl co na druhém zlepšovat,pak by se velmi brzy začali nudit a vymýšlet si na tom druhém nedokonalosti. Faktem však také je,že prohraje li jeden s nich tento boj, stává se postupně pro toho druhého nezajímavým.
Ono je těžké o tom hovořit, protože je zde nekonečně mnoho variant a ty jsou dány lidskými povahami.A tak člověk popisuje jednu větev a ostatní upozorní na to že zapomněl ještě na tu či onu. Nejlépe asi bude nemluvit všeobecně,ale pouze sám za sebe.Za svobodna jsem chodil s nádhernou dívkou (nejkrásnější v mém životě) Od samého začátku jsem věděl, že je hluboce věřící,dokonce byla nějaký čas jebtiškou.Vlastně jsem ji jako řádovou sestru prvně potkal(ve vlaku) a vlastně díky naší lásce odešla z řádu. Zkrátka jsem připravil Ježíše o jednu nevěstu.Několik let bylo vše dobré,ale pozom se rozhodla mne předělat na věřícího a dost násilným spůsobem. A tak jsem ji Ježíšovi vrátil.Přesto se mně po ní doposud někdy zasteskne,ale žít bych s ní nemohl.Nesnáším vydírání a kladení podmínek,že dostanu to, když splním ono. A tak tomu asi bývá i v ostatních případech.Začátek je nádherný,ale potom dojde (někdy, záleží na povahách) ke konfliktu, když se otupí to největší zalíbení a jeden začne toho druhého idealizovat.Když to ten druhý přijme, je vše opět v pořádku, ale ono to někdy přijmout není možné.
MB |
|
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 02/08/2008 : 11:57:51
|
Ahoj neronisi,
Tvůj způsob uvažování mě oslovuje. S téměř vším, co říkáš, souhlasím. K Tvému pojednání teď přihodím svůj pohled na věc a pár dalších souvislostí.
Ohledně partnerské lásky platí staré známé úsloví vrána k vráně sedá, aneb rovný rovného si hledá apod. To znamená, že aby partnerský vztah dvou lidí byl smysluplný a láskyplný, je nutné aby vůči sobě partneři vykazovali určité základní shody a podobnosti. Každý koneckonců ve svém partnerovi/partnerce hledá potvrzení sebe samotného, a to jak např. ohledně rysů v obličeji, tělesné konstituce a atraktivity, tak i ohledně určitých základních pohledů na svět, názorů a myšlenek. Proto je partner/partnerka důležitým faktorem sebeurčení, seberealizace a sebepotvrzení, což ale nemá s egoizmem co dělat. Stejně tak není řečeno, že se dva partneři musejí shodovat úplně ve všem, nýbrž jde jen o to, aby partneři vykazovali určité základní shody a podobnosti. Pokud je tento princip ignorován a člověk se zde řídí mylným úslovím protiklady se přitahují, pak vztah dříve, nebo později ztroskotá, odhlédneme-li od výjimek.
Za zmínku stojí rovněž důležitá věc, týkající se svobody člověka. Člověk by měl – i když se jedná o intimní a důvěrný vztah – zachovávat od svého partnera/partnerky zdravý odstup, tj. měl by prostě hájit jeho/její čistě soukromou sféru. Každý člověk je - i v intimním soužití- svobodný a je třeba to respektovat. Pokud se tak nestane, vznikne živná půda pro pozdější třenice, neshody a vzájemné přesycení, jakkoli silné pouto mezi partnery je. Je třeba prostě najít opimální poměr mezi nevšímavostí a vtíravostí.
Dálší důležitou věcí je to, že by partneři neměli zakládat rodinu dříve, než budou mít svým ratolestem vůbec co předat. Děti by člověk neměl mít jen z pocitu vniřní prázdnoty, jak tomu často bohužel je. Je třeba vychovat sebe sama dřív, než chci vychovávat někoho jiného. Pokud to člověk ignoruje, pak svým dětem – i přes veškerou snahu, dobrou vůli a dobrou víru – dá jen to nejhorší - to proto, že zatím ani neví, co je dobré, zatím ani nanavázal vztah sám se sebou. Přání mít dítě musí být krom toho vystavěno na dlouhodobějším a harmonickém vztahu, na solidní a stabilní myšlenkové a pocitové základně, jinak jde všechno z kopce. Z toho vyplývá, že mít dítě ve dvaceti či pětadvaceti nepatří k nejinteligentnějším rozhodnutím, která mohou partneři udělat. Je to nezodpovědné v každém ohledu.
Část z těchto poznatků vyplývá z mého studia, část z vlastní zkušenosti. I já jsem si řadu výše zmíněných věcí prožil na vlastní kůži. Můj předchozí asi půlroční vztah se rozpadl právě vinou malé spřízněnosti myšlenek, pocitů i jednání, což při zahájení vztahu nebylo – v důsledku nezkušenosti obou- rozpoznáno. Vztah to byl v mnoha ohledech opravdu krásný a jsem vděčný, že jsem v něm mohl – bez újmy i bez dítěte– udělat tolik chyb. |
Edited by - Ondra on 02/08/2008 11:58:14 |
|
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 02/08/2008 : 12:37:46
|
quote:
Tvůj vděk vděčí o jistém druhu lásky k vlasním chybám, což je jeden z nejproduktivnějších postojů, směřujících k sebepoučení.
Směřující k sebepoučení, tedy k vývoji k ještě dokonalejšímu, což je cílem života.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 02/08/2008 : 14:41:38
|
Rzwalde.
Já bych řekl,že se věřící do nevěřícího může zamilovat a díky lásce může svou víru, či nevíru skrýt.Ona totiž není až tak důležitá a jsou mnohem důležitěější věci v životě a je li v těchto soulad ,pak je vše v pořádku.Jenže toto platí většinou u lidí inteligentních.Primitivové a lidé mdlého rozumu mnohdy právě víru, či nevíru staví nad to důležité a jsou v tom velmi zatvrzelí.To potom vede ke konfliktům,takže tím podstatným není víra, či nevíra ,ale schopnost intelektu. Ta by měla být alespoň na podobné úrovni.Čili projeví li se partner, či partnerka tím zavrzelým povyšováním víry, či nevíry, znamená to, že její intelekt není na výši a tedy rychle pryč.(pokud nejsi stejný). Ovšem může mít i mozek vymytý kněžími, či ideology a potom se toto projeví jako omezený intelekt i když je jinak inteligentní.
MB |
|
|
|
Rzwald
Grafoman
1522 Posts |
Posted - 05/08/2008 : 11:14:19
|
děkuju vám všem za reakce
...takže celkem radíte, že spíš do toho nejít (byť MB říká, že názorové nesrovnalosti mohou zabránit nudě....přesto se nakonec s jeptiškou rozešel...
...taky mě zaujalo, že spočátku názorové nesrovnalosti nevadily, resp. nebyly rozpoznatelné...
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Základem je fakt,že má každý s partnerů ideu partnera předělat k obaru svému.Nekuřečka se snaží odnaučit partnera kouření, abstinentka se snaží partnera odnaučit pití a ta věřící věří tomu, že patnera převede k víře.
na ženách jsem nikdy nepochopil dvě věci:
1. co se jim líbí na mužským zadku
2. proč jsou rády, když můžou svého partnera tzv. "převychovat"
(píšu to trochu s nadsázkou, ale stejně by mne nevadilo, kdyby se k tomu nějaká povolaná osoba vyjádřila)
quote:
Originally posted by neronis
Důležitá je intenzita vzájemného nesouhlasu, která musí být nutně tím ostatním překonána. Pokud s něčím na svém protějšku neouhlasíme, musí být ostatní vlastnosti protějšku a naše láska k němu mnohem intenzivnější než je onen nesouhlas a tento náhled musí být vzájemný.
a je vůbec to překonání možné? nejde jen o přechodné potlačení?
minimálně ve vývojové psychologii se rozlišují dva hlavní druhy poslušnosti:
1. dobrovolná - dítě příjmá pravidla rodičů a samovolně je příjmá za své a samo reguluje své chování
2. situační - dítě poslechne, pokud na ně rodiče dohlíží - poslouchá bez projevů souhlasu a radosti (že si dokázalo pravidlo osvojit)...nedochází k zvnitřnění pravidel
...teďka když se mají dva rádi a jeden je věřící --- tak ten věřící - dokáže víru doopravdy opustit jen proto, že má druhého rád? Nebo dojde jen k přechodnému potlačení (láska je momentálně silnější)?
Je to vůbec možné, aby láska přemohla víru? Dokážu si představit, že díky lásce začne nevěřící věřit, ale nedokážu si představit, že by kvůli lásce přestal věřící věřit.
quote:
Originally posted by Ondra
Za zmínku stojí rovněž důležitá věc, týkající se svobody člověka. Člověk by měl – i když se jedná o intimní a důvěrný vztah – zachovávat od svého partnera/partnerky zdravý odstup, tj. měl by prostě hájit jeho/její čistě soukromou sféru. Každý člověk je - i v intimním soužití- svobodný a je třeba to respektovat. Pokud se tak nestane, vznikne živná půda pro pozdější třenice, neshody a vzájemné přesycení, jakkoli silné pouto mezi partnery je. Je třeba prostě najít opimální poměr mezi nevšímavostí a vtíravostí.
pokud tedy není možné změnit víru jen proto, že mám někoho rád...je tedy opravdu možné mu ji nevnucovat? Mně osobně tak trochu přijde (hlavně dle pozorování), že láska je v přímém rozporu s (jakoukoliv) svobodou...pozoruji jakési (přechodné) splynutí dvou identit JÁ do jedné identity MY.
Fakt, že moje partnerka věří v Boha by mi nevadil (čistě teoreticky spíš naopak (aneb věřící jsou sexy), jelikož nepředpokládám u věřícího alkoholismus, cigarety, nevěru, podrazy, atd. ...naopak předpokládám např. lepší vyrovnávání se s nástrahami života, dobrosrdečnost, atd. což je určitě fajn)
...ale co když začne naše děti vychovávat k víře? To bych asi nepřekousl.
Gato, co bys dělal, kdyby ses zamiloval do nevěřící osoby? Opustil bys ji nebo bys opustil Boha nebo ani jednoho? (vím, že závisí na intenzitě a tak mi nemůžeš odpovědět, ale jen bych se chtěl zeptat, zda by sis něco takového vůbec dokázal představit a nebo to vůbec nepřichází v úvahu)
Jane, ty věříš taky v jing a jang...pokládáš za důležité, aby partnerka sdílela tvůj postoj (resp. tvé poznání)?
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 05/08/2008 : 11:58:16
|
Rzwalde.
S tebou skutečně není nuda a občas mně pěkně rozesměješ.
Co se líbí ženám na mužském zadku? Odpověď zní nic. Není důležitý vjem,ale představy, které vyvolává.O těch však zřejmě zde nebudeme hovořit,ale možná si je dokážeš představit, když se zamyslíš nad tím, co ce líbí chlapům na ženském zadku.Jaké představy to v tobě vyvolává?Myslíš skutečně na ten zadek,když se na něj díváš? (Ale fuj, tady nejsou pornostránky)
Proč chtějí ženské chlapa předělat? Na to je odpověď mnohe těžší a složitější.Proč chce předělat věřící nevěřícího, proč se snaží předělat levičák pravičáka? Odpovědí by mohlo být,že všichni hledají to, co by je k sobě přiblížilo a zmizely konflikty,čili to odpovídá základnímu smyslu života.Života začíná nepříjemnem a celý je zsavěcen hledání příjemna.Konflikt je nepříjemno, rozdělení je nepříjemno a podobně. Mám skušenost i s tím, že některé ženské se snaží předělat chlapa k horšímu a argumnetují tím, že takto to není chlap ale sralbotka a podobně. Když se nad tím zamyslíš, pak se snaží o jediné.Jsem li kuřačka a on nekuřák, může vzniknout konflikt.Stane li se kuřákem, ke konfliktu nedojde.
Zmínil ses o tom, že jsem tu jebtišku opustil i když jsem ji měl rád.
Je to fakt a bylo tomu tak. Skus si však představit,že tě řekne abys s ní šel do kostela a třeba se vyzpovídal, jinak nebude v noci nic. To je vydírání a stane li se pravidlem, není jiná cesta než rozchod.Fakt je však i ten, že jsem si to zavinil sám, tím, že jsem jí příliš dával najevo svou lásku a ona začala mít v lásce jistotu.Kdybych ji držel alespoň trochu v nejistotě, nedovolila by si nic a zajímala by ji spíše láska než víra.Jenže na to jsem přišel mnohem a mnohem později, když jsem skoumal zákonitosti procesu myšlení.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 06/08/2008 : 12:21:08
|
quote:
quote:Originally posted by neronis
Důležitá je intenzita vzájemného nesouhlasu, která musí být nutně tím ostatním překonána. Pokud s něčím na svém protějšku neouhlasíme, musí být ostatní vlastnosti protějšku a naše láska k němu mnohem intenzivnější než je onen nesouhlas a tento náhled musí být vzájemný.
a je vůbec to překonání možné? nejde jen o přechodné potlačení?
minimálně ve vývojové psychologii se rozlišují dva hlavní druhy poslušnosti:
1. dobrovolná - dítě příjmá pravidla rodičů a samovolně je příjmá za své a samo reguluje své chování
2. situační - dítě poslechne, pokud na ně rodiče dohlíží - poslouchá bez projevů souhlasu a radosti (že si dokázalo pravidlo osvojit)...nedochází k zvnitřnění pravidel
...teďka když se mají dva rádi a jeden je věřící --- tak ten věřící - dokáže víru doopravdy opustit jen proto, že má druhého rád? Nebo dojde jen k přechodnému potlačení (láska je momentálně silnější)?
Je to vůbec možné, aby láska přemohla víru? Dokážu si představit, že díky lásce začne nevěřící věřit, ale nedokážu si představit, že by kvůli lásce přestal věřící věřit.
Ono rozdělení poslušnosti zde nehraje v podstatě roli i když jistou souvislost má. Pokud existuje mezi dvěma partnery pouto (a netýká se jen našeho dilematu), dá se při troše vnímavosti snadno vypozorovat zda nás náš protějšek bere za vlastní nebo pouze diplomaticky reaguje. Ve druhém případě se pravdě buď postavíme čelem nebo budeme své podezření přehlížet, tzv. si nasadíme růžové brýle.
Je třeba si uvědomit, že každá nesourodost nebo konflikt názorů je defakto příležitostí k vzájemnému obohacení. A to platí pro jakýkoliv vztah, nejen milostný. U vztahu milostného je potom onen konflikt a jeho benefity, popřípadě nevýhody mnohem intimnější a tímpádem i intenzivnější a hlubší. V takovém případě je skutečně nutno si položit otázku zda má cenu, protože nejde o kamaráda, kterému se dá třeba několik měsíců vyhýbat, milostný vztah by měl především fungovat na bázi souznění a pokud se v něm vyhýbáme konfrontaci, přestává být fungující a brzy neexistuje.
Přitom důvody pro vznik vztahu bývají různé. Dlouhé osamění nebo naprosto nevyhovující vztah minulý, kdy hledáme pouze záplatu na bolavé srdce. Několik okamžiků nebo detailů, které považujeme za osudové. Silný životní zážitek, při kterém jsme druhého poznali v extrémních podmínkách a zalíbil se nám. Zvyk z dlouhého přátelství, kdy pro sebe dva najednou "zahořeli" dlouho schovávaným chtíčem. Někdy jde o pouhý oční kontakt a úsměv, který nám řekl v okamžiku co jsme chtěli vidět. Nebo taky až nevídané souznění duší. Důvodů je nepočítaně a jsou nekonečné.
Z toho vyplývá, že životní postoj jako věřící/nevěřící může sice znamenat důvod pro nebo proti založení vztahu, ale pořád jde o postoj vědomý, který není pro "zahoření" se do toho druhého relevantní, jelikož pokud je zalíbení pravé ať už na vizuální, neverbální nebo verbální bázi, pokaždé se tak děje především podvědomě a podvědomí nemá s rozumem tolik společného.
Ve výsledku to znamená, že ačkoli se dva lidé různého rozumového vyznání mohou přitahovat a vyhovovat si ve všech jiných směrech, rozum je řídícím činitelem, který může i špatně situaci vyhodnotit a vztah ukončit. |
Edited by - neronis on 06/08/2008 12:36:36 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 06/08/2008 : 13:05:16
|
Neronisi.
Skrátka a jasně. Pravdy lidi rozdělují a rozdílné pravdy díky tomu dobrým vztahům nesvědčí.Láska je o něčem jiném, než pravdy a někdy může na čas tu rozdělující úlohu pravd potlačit.Když zeslábne láska, vystoupí na povrch ta rozdělující role pravd.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 06/08/2008 : 13:13:15
|
Tak nějak. Chtěl jsem tím říct, že pokud se v záležitosti, kde je důležité to co skutečně cítíme, řídíme spíš rozumem, nemusí jít vždy o šťastnou volbu. Na druhou stranu se dá rozumem nebo zkušenostmi vyvarovat účasti ve vztahu bez budoucnosti.
Zkrátka jako ve všem musíme poslouchat nejen cit nebo nejen rozum.
Jen jsem chtěl dostatečně prezentovat svou teorii vzájemného obohacení při rozdílných přesvědčeních neboli pravdách. |
Edited by - neronis on 06/08/2008 13:13:46 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 06/08/2008 : 13:51:16
|
Neronisi
Chceš li obohatit tu svou teorii o vzájemném obohacování při rozdílných pravdách,pak poznej čistotu.Čistota je cesta středu. Uvědom si že vše jsou jen pravdy a hledej to moudré ve všech pravdách rovnocenně.Potom tě obohatí všechny ty pravdy i když jsou rozdílné a mnohdy protikladné.Buddha to vyjádřil v podobenství o stromu znaků těmito slovy. "Zasadil jsem v horách Tibetu strom na jehož listech jsou znaky Tibetské abecedy. Najde li se člověk natolik čistý, že dokáže tyto listy urovnat tak aby vznikl smysluplný text, otevřou se před ním všechna tajemství světa a žádný poklad mu nezůstane ukryt."
V podobenství je povrchní znění pouze návodné a znázorňuje vnitřní algoritmus. Pokud vezmeš jen ten algoritmus, můžeš si do toho dosazovat,ale tak aby to mělo smysl.Můžeš si tedy dosadit na listy třeba znaky všech pravd na místo znaků abecedy,ale zatím je tam ještě ponech a přemýšlej zda může vzniknout smysluplný text, když jsou písmena rozházena do všech možných výšek.To nejde.Písmena musí být v jedné výši (v řádce) Když si tym nyní dosadíš ty pravdy, uvědomíš si,že ty i ostatní vlastně ty pravdy sami rozmisťujete do všech těch výšek.Každý svou pravdu nad ostatní povyšuje a ostatní vidí níže.Kdyby viděl některou výše než tu svou, pak by ji přijal za svou. Na tobě je tedy urovnat ty listy toho pomyslného stromu do jedné výše.To však znamená zbavit se povyšování své pravdy a ponižování pravd ostatních, jinak řečeno brát je pouze jako poznání. A právě toto je ta čistota, která je podmínkou urovnání listů tohoto stromu.
Když tak učiníš, dojdeš k mnoha poznáním a pochopíš mnohá tajemství která jsou ostatním lidem skrytá a nemohou je pochopit.Začneš studovat ty pravdy a poznáš, že ve všech je nějaké moudro a to jsou ty poklady, které tě nezůstanou díky povyšování té své ukryty. Takže toto podobenství nelže i když se vlastně žádný zázrak nestane.Toto podobenství změnilo celý můj pohled na svět a chceš poznat zdroj,apk si vyhledej kihu Alexeje Pludka "Hledání antipoda" a najdeš o tom stromu povídku " O stromu desetitisíc znaků" Řešení tam však nenajdeš.To je moje vlastní. Kdybych však přináležel k nějaké pravdě, třeba křesťanské, zajisté bych v Boddhově podobenství moudrost nehledal. Buddhistou jsem se však také nestal, ale našel jsem cestu středu, kterou buddhisti hledají a kterou nemohou najít, protože povyšují list své pravdy nad všechny ostatní. Sejde li se čistý s člověkem pravdy, pak je on obohacen,zatím co ten věřící nezíská nic.
Jedinou nevýhodou čistoty, čili středu je to, že tě zastánci všech pravd vždy vidí na straně protilehlé, čili u svých odpůrců.Namaluj si kruh a do středu si postav nějaký předmět. Obcházej ten kruh a vždy uvidíš ten předmět na straně protilehlé. A tak se nakonec na tebe zlobí věřící i ateisté, pravičáci i levičáci a tak podobně.
Přijetí čistoty jako té nejvyšší pravdy je však holý nesmysl,protože to je opět rovno povyšování jednoho listu nad ostatní.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 07/08/2008 : 08:57:26
|
Tvá teorie středobodu neboli čistoty vypadá na první pohled jako úplná, ale není.
Pro nalezení čistoty je zapotřebí poznat oba extrémy, jako kalibrace, jinak bude onen střed vychýlen, vyosen. Navíc hlubokost perspektivy a logiky, ze které se na danou problematiku člověk dívá a je schopen vnímat, je důležitá neméně. Přitom je tato hloubka vnímání každého člověka ať už v tom či onom oboru různě hluboká.
A tak pokud přijmu tvé vyzobrazení středu uprostředk kruhu, jedná se ve skutečnosti u každého spíš o velmi deformovanou bramboru, jejíž střed bude hodně blízko jednotlivým okrajům a někde zase hodně daleko od něj.
Navíc tohle se děje především na bázi vědomé, máme zde ještě instinkt, kterým je lidská mysl silně ovlivněna a také aktuální krátkodobá paměť neboli zkušenost, kterou jsme právě zažili.
Tedy dvojrozměrný obraz patrně nestačí a myslím, že ani trojrozměrný. |
Edited by - neronis on 07/08/2008 09:09:43 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 07/08/2008 : 09:32:11
|
Neronisi.
Bereš čistotu jako jakousi absolutní hodnotu a potom by platilo to co jsi napsal. Faktem je, že zcela čistým nikdy a nikdo nemůže být. Každý má k nějaké pravdě blíže a některá je dál. A tak je člověk s toho ideálního středu vždy trošku (někdy hodně) odchýlen. Ono nejde o to aby přijal rovnocenně například že bůh je a bůh není,ale o to abys necítil k jedné s těch pravd odpor a dokázal v obou hledat to moudré.Když jeden list pravdy nad ostatní povýšíš, čili jsi tuto pravdu uznal,přestaneš být schopný to moudré v opačné pravdě vidět a hledáš v ní spíše omyly a to zlé aby sis dokázal, že ta tvoje pravda je tou nejlepší. ´Ten kdo se povýšením pravdy zbavuje schopnosti vidět moudro v jiných pravdách,zbavil se vlastní cesty k moudrosti. A právě toto chtěl Buddha tím podobenstvím říci.
S tím kruhem, či bramborou je to asi tak.Představ si, že jsi příznivcem nějaké pravdy, čili máš své místo na obvodu.K pravdě, která je na straně protilehlé máš odpor, či nenávist. Já však hledám to moudré v té tvojí i té protilehlé pravdě a ukáži ti nějaké moudro té protilehlé pravdy. V tu chvíli mne vidíš u svých protivníků,ale já u nich ve sktečnosti nejsem. Jsem kdesi mezi a nezáleží na tom, zda je střed o kousek tam, či o kousek vedle. Skus si představit že stojíš s ostatními po obvodu kruhu a díváš se na toho, kdo je uprostřed. Vidíš jej na své straně, nebo na protilehlé?
A tak se člověk ve středu dostává do pozice,kdy jej každý vidí u svých protivníků a jedině ten, kdo vstoupí do středu jej plně chápe.
MB |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 07/08/2008 : 10:05:43
|
quote:
A tak se člověk ve středu dostává do pozice,kdy jej každý vidí u svých protivníků a jedině ten, kdo vstoupí do středu jej plně chápe.
..a může to být jedině ten, kdo oba tyto extrémy poznal.
O čistotu neboli střed se musíme pokoušet nicméně nikdy jej úplně "netrefíme". Proto je potřeba poznávat, nahlížet na danou věc z různých perspektiv a hlavně mít otevřenou hlavu, nikoli pouze vyhledávat argument k obhajobě, protože jedině otevřená mysl je snadno kalibrovatelná. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 07/08/2008 : 10:22:59
|
Naronisi
Není co dodat. Je vidět že jsi to pochopil.Skus se zamyslet nad tím, proč to Budhovo podobenství zůstalo po celá tisíciletí nepochopeno a dokonce ani samotnými buddhisty.Pokud najdeš odpověď na tuto otázku,pak řečeno slovy Buddhy Otevřou se tě veškerá tajemství světa a žádný poklad tě nezůstane ukryt.Pokud jsi to skutečně pochopil, můžeš čekat, že to změní tvůj život.Je to cesta vedoucí k moudrosti a skutečné dospělosti,která není závislá na věku.Člověk čistý nemá potřebu svých schopností zneužívat ve prospěch uznané pravdy.
Svět je rozdělený pravdami a to je příčinou největšího zla a v době kdy mají lidé v rukách schopnosti dostatečné ke zničení všeho života,je rozdělení pravdami největším nebezpečím pro život sám.Čistota je cestou k trvalému životu ve věčném míru.Cesta k dosažení tohoto je opět v tom podobenství.Dokážeš ji v něm najít?
MB |
|
|
|
Topic |
|
|
|
může žít věřící s ateistou?
