quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

Pro IPC.

Samozřejmě dříve je myšlení a teprve poté dochází ke vstupu funkce slova do procesu myšlení. Promiň že užívám svého názvosloví, což může být na škodu věci, ale já jsem si toto své názvosloví vytvořil sám době, kdy jsem neměl zájem své poznání sdělit a poté kiž je nedokáži změnit.První je tedy myšlení okamžité pocitové. Toto myšlení je zcela závislé na smyslových vjemech,které aktivují totožné informace v paměti a funkcí mostů, čili navzájem propojených smyslových informací společně vnímaných. Tyto mosty smyslových informací se nedokáží mezi sebou spojit do jednotné sítě a proto je zde závislost na smyslových vjemech. Slovo jsko ustálený umělý blok se váže k mostům smyslových informací trvalou vazbou a umožňuje aktivaci těchto smyslových informací bez smyslového vjemu. Slovo je schopné propojit informace v paměti do jednotné navzájem propojené sítě, která umožňuje příkladně vzpomínání , krátce myšlení permanentní, nepřetržité,což se projevuje stavem nazývaném lidská duše.
První je tedy myšlení okamžité pocitové, neboť výsledkem ozvěny (vědomí) je pocit, čili polarita v níž jsou informace uložené. Teprve poté nastupuje a to pouze u člověka myšlení permanentní slovní, které se stává dominantním. Přesto jsou po celý život platné oba systémy myšlení. Na dobu před rozvojem řeči je paměť okamžitá pocitová,čili smyslovým vjemem jsou aktivovány informace a ozvěnou, čili vědomím je polarita v níž jsou informace uloženy, čili pocit. Na tuto dobu není možné vzpomínat, čili slovem aktivovat informace, protože se relativně malé mosty nemohou spojit s mosty slovními a zůstávají po celý život odpojené. Vzpomínat je možno až na to co bylo po rozvoji řeči.

Odpověděl jsem snad na to, na co ses ptal,ale vím, že zde mnoho informací chybí, zvláště ty základní a proto se ptej, máš li zájem.Zabýval jsem se touto problematikou skoro třicet let a myslím, že mám co dát i když nejsem vědec, ale zámečník.

MB

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

IPC.

Na takové výzkumy jsem nebyl vybaven, čili neměl jsem příležitost skoumat problematiku hlucho-slepých.Přesto k tomuto problému mohu cosi říci, ale bude to jen produkt logiky. Slovo není jen soustava hlásek,ale cokoliv, co se váže trvalou vazbou k informacím smyslovým , propojuje je do informační sítě a tím plní funkci slova v procesu myšlení. Slovem může tedy být třeba i posunek, či v případě hlucho slepých třeba určitý ustálený dotek,či řeč prstů o které sice nevím, zda existuje,ale v tomto případě by byla zvláště vhodná. Soustavou doteků prstů by bylo možno pro takové lidi vytvořit celou abecedu a tak u nich vytvořit řeč.Představu jakousi o tom mám, ale je to jen počáteční představa bez zřetelných obrysů. Mám slepého bratrance a s ním se dokáži domluvit i beze slov čímsi podobným řeči prstů. Já jsem ovšem a to musím přiznat k této řeči méně citlivý než on.Problematiku hluchoněmých ze skušenosti neznám.

Pro Gato.

Mám dojem, že si trošku vymýšlíš s těmi lidmi, kteří si pamatují na vlastní porod. Paměť zde vlastně je,ale je pouze pocitová a je možno bloky tehdy uložené aktivovat pouze smyslovým vjemem a výsledkem ,ozvěnou, čili vědomím je pocit. Je i možné, že pamětí na toto nejrannější období je jev nazývaný sexuální pud, protože vjemem může být i čichový vjem,ale přít bych se o tom nechtěl. Faktem je,že řeč se začíná vyvíjet poměrně brzy po narození,ale tento rozvoj je pomalý a efekt funkce řeči nastupuje až od určitého stádia rozvoje řeči. Je třeba si uvědomit, že dítě nejprve ukládá určitá slova do paměti a to slova, která se váží k těm nejintenzivnějším vjemům a vjem těchto slov již dokáže aktivovat připojené smyslové informace,čili je zde naplněna funkce slova, ale je třeba si uvědomit také, že těch slov není dostatek na to aby vznikla navzájem propojená informační síť, jejíž projevy vnímáš jako svou duši. Poté teprve začíná tato síť růst a vlastně roste po celý život.Čím víc informací máš spojených slovy, tím více vnímáš sám sebe i svět kolem sebe. Dalo by se říci, že čím více slov je připojeno ke tvé informační síti, tím větší a schopnější vnímat svět máš duši. Pokud však tento nárůst informační sítě omezíš, třeba díky tomu, že cosi stojí proti tvé uznané pravdě, stáváš se ke světu kolem méně vnímavý a to vlastní vinou. Očistíš li se od uznaných pravd,pak máš otevřenou cestu k rozšíření své duše. Viz. Budhovo podobenství stromu desetitisíc znaků. Právě toto jsou ty podobenstvím slibované poklady a získává je tvoje duše. Nebo v Budhovu moudrost nevěříš ani když jsi buddhista?

MB

---

quote:

---

Originally posted by Miloslav Bažant

Gato.

Cítím ze tvých slov neustálé nepětí a snahu se přít.Proč? Vždyť pře k ničemu dobrému není. Já svou pravdu nemám, pouze hledám odpovědi na otázky a tak tvoje slova mohou stát proti mému poznání, ale nikdy proti mé pravdě. Mluvíš o argumentech, ale já jsem od tebe žádné nečetl.Tvrzení není argument.Tvrzení by mělo být podpořené argumenty. Hovoříš o tom, že Budhova slova považuji za dogma jako kněží. No to snad nemyslíš vážně? Právě naopak. Urovnání listů stromu znaků je bourání dogmat, která tvrdí že dojde k zázraku. Já ukazuji, že je vše prosté a přirozené. Stojím tedy vzhledem k dogmatům v opozici.

Obraťme list. Tvoje víra tě jak jsem poznal pomáhá žít a proto tě ji nechci a nesmím brát. Problém je v tom, že moje poznání stojí vzhledem ke tvé víře v opozici (ne vždy) a jsou zde jiní, které moje poznání třeba zajímá. Hovořím li s nimi o svém poznání,pak se ozveš ty i když pro tebe toto určeno nebylo (abych tě víru neničil) a začneš bránit svojí pravdu. Nebylo by lépe mých slov si nevšímat, aby tě tvojí víru nepodkopávaly? Nebo je to tak, že tě moje slova zajímají natolik, že nemůžeš odolat?

MB

---