| Author |
 Topic  |
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
 Posted - 12/01/2008 : 21:00:05
|
Člověk se narodil a žije svůj život vybaven vědomím, které denně vstřebává množství vjemů, počitků, situací, příhod, slov atd. Všechny tyto vjemy v podstatě iniciují složité myšlenkové a pocitové procesy, které se k nim pak přidružují, provazují se s nimi, vytváří ve vědomí člověka barevné odstíny nekonečného počtu a zaplavují ho tak energií. Vědomí člověka vlastně představuje provázaný dynamický cyklus vnějšího a vnitřího světa. Dynamický proto, že je v nepřetržitém a nezvratitelném vývoji, který nikdy nekončí, odmyslíme-li si inermezzo tělesné smrti. Život člověka je tedy dynamickou interakcí vnějšího a vnitřního světa, probíhající v lidském vědomí a vedoucí k vývoji a evoluci tohoto lidského vědomí. Proces vnímání je v hrubé zkratce tento:
1. Smysly zachytí vizuální, sluchový, čichový, hmatový, chuťový vzruch, nebo spíše jejich libovolnou kombinaci.
2. Předají tuto informační kombinaci mozku, který na ni specificky – podle genů, současného dosaženého stupně evoluce atd. – reaguje a produkuje specifický cyklus myšlenek a pocitů, které jsou osobností člověka specificky vědomě i nevědomě vyhodnocovány.
3. Toto vědomé i nevědomé zpracovávání a vyhodnocování vede ke specifické evoluci celého vnitřního světa člověka, tedy k evoluci psychiky, charakteru, morálky, jednání, reagování člověka atd. a zpětně i k evoluci vnější (lepší charakter hledá a tvoří lepší společnost, lepší prostředí atd.)
4. Tento vývoj pak vede k širšímu a hlubšímu vnímání reality a k dokonalejšímu pozorování dalších faktorů skutečnosti.
5. Jde tedy o neustálý dynamický a specifický cyklus vnitřního a vnějšího světa, kdy jedno druhé neustále ovlivňuje a podněcuje, a proto např. nějaký pokoj a jeho vybavení odpovídá předcházející vnitřní představě člověka, přičemž tento pokoj má pak zpětný vliv na vnitřní svět člověka (pocit příjemna, estetiky, harmonie atd.). Jde o nekonečný dynamický a cyklický proces vedoucí k evoluci.
Každý člověk vnímá a zpracovává přijaté informace jedinečným, charakteristickým způsobem, vždy podle toho, jak rozsáhlý a vyspělý je jeho myšlenkový a pocitový potenciál. Svět je jen jeden jediný a představuje ztělesnění jediné Pravdy, ale žádný člověk jej nevnímá a nemůže vnímat stejně, jako ten druhý. Existují miliardy a bilióny různých způsobů vnímání světa a neexistuje ani jedna jejich dvojice, která by byla úplně totožná, třebaže jsou všechna tato vnímání ve své podstatě stejná. Proces vnímání je vždy stejný a řízen stejnými zákonitostmi, ale variace tohoto vnímání jsou nekonečné.
Výše nastíněné myšlenky vedou k tématu eseje, sdílení a vlastnímu projevu. V tak bohaté symfonii dojmů, vjemů, myšlenek atd. cítí každý člověk potřebu uvolnění a vybití své vnitřní energie. Cítí potřebu ji projevit a vykříčet do světa. Tato potřeba vedla ke vzniku umění a lidské kultury vůbec. Vzniklo množství variací projevu, jako je hudba, malířství, sochařství, architektura, próza a poezie, tanec atd. atd., ale stejně tak i pojem míru a války, společenských hodnot, zákonů, ekonomiky atd.atd. To vše vychází z přirozeného nutkání projevit se a svůj nehmotný svět vtisknout do hmoty, jako myšlenka a pocit vede ruku umělce k tahům na plátně. Ve všech dílech a výtvorech umění a společnosti je jasně čitelný vnitřní odkaz lidí, kteří je v touze po projevu vytvořili.
Člověk se však neprojevuje jen proto, že potřebuje vybít svoji vnitří energii, kumulovanou množstvím každodenních prožitků, vjemů atd., nýbrž i proto, že touží sdílet s ostatními a tudíž být jimi pochopen, uznán a respektován. Člověk touží po sdílení rovněž z přirozené touhy po jednotě, které kvůli svému tělu do jisté míry uniká. Je to jeho přirozená tendence, která je předpokladem kolektivní evoluce. Lidé si navzájem předávají nezbytné podněty prostřednictvím hudební interpretace, vizuálního dojmu obrazu, vlastní úvahou, básní, prostým hovorem, dotykem, mimikou atd. atd., což jsou všechno nezaměnitelné a individuální projevy člověka; projevy, které vznikají z jedinečného vnímání a zpracovávání reality, vedoucího k jedinečné evoluci. V rámci tohoto sdílení dochází k celospolečenskému vědomému i nevědomému kolektivnímu ovlivňování, které podporuje nacházení obecnějších principů a zákonitostí ve všech oblastech vědění a obecně řečeno dochází k tomu, že se mnohost mění v jednotu. Vlastně dochází do určité míry k tomu, že s rostoucím vývojem začínají mizet zásadní rozdíly mezi jednotlivci, protože člověk se postupně vyrovnává a jeho život přestává být v mnoha ohledech extrémní. Tato tendence je dlouhodobá a projevuje se velmi pozvolna. Nikdy však nedojde k ustrnutí vývoje a úplné unifikaci jednotlivců, protože vývoj člověka nikdy nemůže ustrnout už ze samé podstaty. Svět a život je natolik komplexní a mohutný ve svých nekonečných souvislostech, že myšlenka na jeho absolutní pochopení a následnou nudu je absurdní, nehledě na to, že samotný svět a život prodělává neustálý nekonečný vývoj.
Všeobecné sdílení je prvotním předpokladem ke zdárnému životu. Je to vzájemná komunikace, výměna informací, myšlenek, pocitů, vzájemné podpory, lásky, krásy, harmonie atd. atp. Sdílení je motor vývoje, princip vedoucí od mnohosti k jednotě, ode tmy ke světlu, od nízkosti ke zdravé vznešenosti.
Sdílení a tvořivé sebeprojevení je přirozenou lidskou vlastností a je výsadou umělců, spisovatelů, básníků, filmařů a dalších tvořivých lidí, kteří svým životem a tvorbou nutí ostatní k zamyšlení a k vlastnímu vývoji. Jsou to právě tito lidé, kteří přinášejí světu životně důležité podněty a udržují ho v křehké rovnováze. Jsou to oni, kteří vytvořili to nejlepší v lidské kultuře a kteří tuto kulturu tvoří.
Člověk musí být tvořivý a všechny své vlohy musí uplatnit pro celoživotní rozvoj sebe samotného. Jedině tak může sdílet s bližními to nejlepší, k čemu se dopracoval, to nejlepší ze své vlastní jedinečnosti a individuality, to nejlepší z jeho charakteristického pohledu na svět a život. Jedině tak může přispívat k všeobecnému blahu lidstva a planety Země.
|
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 13/01/2008 : 10:33:13
|
1.) Jak chceš dokázat existenci skutečného hmotného světa jako pravdy z pouhého vědomí světa, jak chceš dokázat skutečnou existenci mozku z pouhého vědomí mozku?
2.) Jak chceš donutit člověka, aby byl tvořivý, když člověk nemá zásadně vliv na to, jaké tvořivé (originální) myšlenky ho napadají? |
 |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 13/01/2008 : 11:30:19
|
Dalibore.
Jábych řekl, že reálný hmotný svět není vůbec potřeba obhajovat, či dokazovat. Stejně tak existenci mozku,protože ty dva světy jsou totožné.Platí zde stejné přírodní zákony, prostě vše je stejné a proto není nutno se vůbec zabývat tím, jaký svět ve skutečnosti je. Myslím a myšlení je funkcí mozku a vůbec nezáleží na tom, je li svět matrix, nebo se jedná o reálný hmotný svět.Ty světy jsou totožné a kdyby nebyly, ta odchylka by ukázala 6e jeden svět ze dvou je omylem.A tak si myslím, že nemá význam zabývat se tím, co je naprosto totožné, jen to má jiné jméno. Jinak řečeno. Když se rozjedeš proti zdi a narazíš do ní,pak je toto důkazem že svět je reálný.Pokud si rozbiješ hlavu a zemřeš,přrstaneš myslet a to je důkazem toho,že jsi myslel mozkem. Kdyby se jednalo o svět matrix a neplatily přírodní zákony, pak bys třeba tou stěnou projel a to by byl důkaz toho, že se jedná o svět matrix. Takto můžeš brát jednu možnost za druhou a stále najdeš shodu.Proč se tím tedy zabývat, když je vše shodné.
Jak člověka přinutit, aby byl tvůrčí? Nějaké možnosti zde jsou. Jedná li se o dítě, můžeš mu vytvořit talent a ten jej sám povede k tvůrčí činnosti. Mimo jiné. Je možno říci, že všichni lidé jsou do jisté míry tvůrčí, ne vždy se však jedná o tvorbu, která by byla ostatním lidem prospěšná, či přínosná. Tvůrčí činností může být i plánování a provedení zločinu, nejen umělecká nebo vědecká činnost.
Když sleduji tvoje slova,pak vidím, že sis vytvořil několik klišé a kolem nich odvíjíš vše ostatní. Myslím, že by bylo dobré se těch klišé zbavit a začít znovu u čistého stolu. Připadá mně to jako když se pes honí za ocasem pěkně stále dokola.
Ondro.
Napsal jsi to hezky,ale řekl bych, že to nejpodstatnější jsi nechal zcela stranou. Skus se zamyslet nad tím, zda by bylo to vše možné bez funkce slova v procesu myšlení. Slova které propojuje navzájem bloky smyslových informací a dalších slov.Právě to umožňuje člověku, aby myslel tak jak jsi napsal.Bez funkce slova bys myslel jako obyčejné zvíře a žil bys okamžikem bez logického uvědomění si budoucnosti, minulosti a třeba i smrti. Bez funkce slova bysl byl tvůrčí asi tak jako lev, který je tvůrčí při lovu a když se nažere spí někde pod stromem, nebo kdesi bloumá dokud znovu nedostane hlad. Skus to co jsi napsal znovu promyslet a mysli na funkci slova. Tehdy pochopíš mnohem víc, než jsi pochopil. Slovo je tvůrcem lidské duše.
MB |
|
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 13/01/2008 : 12:58:23
|
| Podle mne se učitel může pokusit vytvořit u dítěte nadání pro určitou věc nebo se může pokusit u dítěte takový talent rozvinout, když ho mělo již dříve (např. od narození), avšak není nikde zaručeno, že se mu to podaří. Ani dítě samo si nemůže říci samo od sebe, teď budu talentované, a toto přání si samo splnit. Předpoklad tvořivého jednání se často vyjadřuje jako polibek můzy, tedy jakási božská inspirace, čili člověk sám ani jeho učitel nemohou toto člověku na 100% zajistit. Proto podle mého názoru nemohu říci člověk musí být tvořivý, když to není v jeho vlastních silách ani v silách jeho učitelů. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 13/01/2008 : 13:50:22
|
Dalibore.
Souhlasím s tím, že učitel může rozvíjet ,ale i zničit talent který již dítě má.To správné období pro vytváření talentů je mnohem dříve a to mezi narozením a rozvojem řeči a je tedy v rukách rodičů a ostatních kteří jsou v blízkosti dítěte a ovliv%nují je. V této době je možno vytvářet i velmi intenzivní talenty,al pouze za předpokladu, že je zde znalost toho,jak talenty vytvářet. I Když jsem toto objevil a dokonce i vyzkoušel (s úspěchem), nemohu tvrdit, že dokáži vytvořit talent jakéhokoliv oboru.
První otázkou by mělo být." Co vlastně ten talent je?"
Jsou informace polarity minus, které mají ozvěnu, čili vědomí rovné nepříjemnu. Takovému vjemu se každý živý orgnismus snaží vyhnout, či se jej zbavit. To je opak talentu, čili odpor. Jsou však i informace polárně opačné, čili plus, které mají jakoo zvěnu,čili vědomí příjemno a tyto informace každý živý organismus vyhledává a snaží se tento pocit zachovat dalším a dalším vjemem téhož. Dojde li k velmi intenzivnímu uložení určitých informací v polaritě plus, vzniká při jejich aktivaci vjemem velmi silná ozvěna, čili vědomí plus (příjemno) Takové vjemy jsou velmi vyhledávané a je snaha tuto intenzitu příjemna ještě zasilovat a právě to je talent, který vede člověka nejdříve k intenzivnímu vnímání, poté učení a následně třeba k tvorbě. Ten základní princip je tedy stále stejný a to vyhledávání intenzivního pocitu příjemna vjemem toho, co tento pocit vyvolává.
Co může být talentem?
Zde je možno říci, že cokoliv dokonce i to co ostatním lidem škodí a vše je možné uměle vytvořit.
Příklad kladný- hudební talent.
Nejprve je třeba si uvědomit, kdy vlastněě jsou ukládány informace v polaritě plus a kdy v polaritě minus. V polaritě minus jsou do paměti ukládány informace obsahující hodnoty přesahující Q, čili práh bolesti. Tyto informace jsou ukládány přímo a jsou prvotními informacemi spouštějícími proces myšlení. Když je odstraněna příčina vstupu informací obsahující hodnotu Q a dojde k mizení ozvěny(vědomí) minus, dojde k procesu provázeném vyplavováním určitých hormonů a podobně, což mozek nastaví na ukládání informací v polaritě plus, které budou mít ozvěnu, čili vědomí příjemno.
Příklad: Dítě má hlad,.čili dochází k vjemu minus. Matka dítě nakrmí a přitom mu zpívá,protože ví, že právě nyní je mozek dítěte nastaven na ukládání informací v polaritě plus. Avšak pozor. Nemá li tato matka hudební sluch a zpívá mimotonově, ukládá se právě tato intonace v polaritě plus a aktivovaná může být pouze hudebním vjemem mimotonovým, čili taková matka vytvoří u dítěte hudební "hluch",ale bude li toto opakovat, může i tehdy vzniknout talent, protože bude tento intenzivní vjem vyhledáván díky příjemnu ozvěny. Zpívá li však intonačně správně a eventuelně jak se říká ze srdíčkem,pak se toto ukládá do paměti a opakováním intenzita ozvěny roste. Poté již začne dítě toto vyhledávat,což je poznatelné příkladně tím, že zní li z rozhlasu či televize hudba, dítě začne být velmi pozorné. Někdy i pláče, když hudební vjem skončí. Poté a to již po rozvoji řeči dochází k učení a dítě informace přímo nasává a učí se velmi rychle, je li dobrý pedagog. Je li špatný, může vjem hudby ukládat v polaritě mínus, až dojde k převážení ozvěny minus a k hudbě vnikne odpor. Je li dobrý pedagog a zná li dokonce i systém ukládání informací,/což zatím bohužel neplatí, protože toto nebylo publikováno a jedná se o poznání nové) Pak ukládáním hudebních informací posiluje ozvěnu plus, čili zesiluje intenzitu ukložení v této polaritě v paměti,což má za následek zintenzivnění ozvěny plus, čili příjemna a začíná docházet k pokusům o vlastní tvorbu. Důležitým faktem je však toto. Ta zmíněná matka pozná, že se dítě sklidní, když vnímá hudbu a tak toho zneužije ve chvíli kdy dítě pláče, protože došlo k prioritě vnímání v polaritě minus. Dítě se sice sklidní,ale ukládá tyto hudební vjemy v polaritě minus a intenzita tohoto v této polaritě roste. Dojde li k vyvážení ozvěny plus i minus, začne být dítě k hudbě lhostejné. Převáží li intenzita minus, dítě začíná k hudebnímu vjemu cítit odpor, což je opakem talentu.
Takže Bůh v tvorbě talentů nemá nic na práci a vše je v rukách lidí, třeba rodičů. Zatím toto nebylo známo a tak se děje tvorba talentů spontáně a neuvědoměle. Proto je kladný vsledek ojedinělý. Fakt že toto nebylo objeveno dříve má příčinu v tom, že si lidé na období mezi narozením a rozvojem řeči nepamatují. Toto je však chyba. Paměť zde na období mezi narozením a rozvojem řeči existuje a je tou nejintenzivnjší z celého života, protože nedochází k jejímu omezování funkcí slova, které může aktivovat i informace polárně opačné a tím snížit intenzitu informací s ozvěnou plus. Protože se bloky a relativně malé mosty informací smyslových nemohou spojit s informacemi uloženými po rozvoji řeči, je ozvěnou, čili vědomím pouze pocit a aktivace těchto informací je možná pouze a jen smyslovým vjemem. Takže paměť zde na toto období je, ale není možné vzpomínání,což je postupná aktivace informací za pomoci funkce slova.
Doufám, že to není příliš složité. Snažil jsem se to co nejvíce zjednodušit. Mnohdy možná i na úkor věci samé. Máš li ty či kdokolic jiný upřesňující otázka, budu za ně vděčný a vše se může stát úplnější.
MB |
|
|
|
Ondra
Aktivní uživatel
Czech Republic
278 Posts |
Posted - 13/01/2008 : 14:50:17
|
Ahoj Miloslave a Dalibore,
děkuji za podnětné příspěvky a připomínky. Moje úvaha pojednává jen o několika z mnoha faktorů, které existují. Je to jen shrnutí myšlenek, které jsou relativně úzce zaměřeny. Chtěl jsem to rychle vyjádřit, abych to mohl později rozpracovat a zároveň jsem se o to chtěl podělit. A proto moji úvahu berte jen jako impuls, na kterém se dá stavět a který se dá rozvíjet, anebo v němž se dá poukázat na nedostatky.
Nebudu zatím na všechno reagovat, ale je třeba říci, že tvořivost se nikomu nedá a ani nesmí nutit. Otázka by měla znít spíše takto: jak probudit v bližním vlastní touhu po tvořivosti? Všichni lidé jsou svobodní a proto se nikdo k ničemu nesmí nutit. Mnohem moudřejší je u člověka vzbudit vlastní zájem a lásku k dané věci, a to velmi citlivě a ohleduplně. Nikomu se nemá vpadávat do jeho soukromé myšlenkové a pocitové sféry a misionářským způsobem mu vtloukat do hlavy vlastní teze. Pokud chci bližnímu nějak prospět, nebo ho pozvednout z bahna nevědomosti, tak se musím vždy omezit jen to, že mu citlivě předám impuls. Jestli ho pak dotyčný vezme za svý, nebo nikoliv, je čistě věcí jeho vlastní svobody. Poznání se člověk musí dobrat vždy sám a musí rozkvést v jeho nitru tím, že ho bude člověk zalévat a slunit vlastním zájmem a motivací. Pokud vlastní zájem a motivace chybí, tak žádné opravdové pochopení ani studium není možné.
V tomto ohledu je ještě podstatná skutečnost, že člověk nemá jenom žvanit, ale hlavně žít a jít příkladem. Pokud je myšlení, cítění, mluvení, psaní a každodenní život člověka v trvalém harmonickém souladu, pak tento člověk působí jako mocný vzor pro své bližní, kteří se sami od sebe snaží dopracovat stejného harmonického stavu. A to v neposlední řadě proto, že taková komplexní dynamická harmonie je jedním z hlavních předpokladů štěstí a trvalé životní radosti. Každý člověk bez výjimky touží být šťastný, a proto je vždy dobrovolně inspirován a motivován upřímně šťastným a optimistickým člověkem. Takový jemný vliv je mnohem dalekosáhlejší, prospěšnější, logičtější a ohleduplnější, než jakýkoliv nátlak a stupidní misionaření. Jedině a pouze tak je možné ovlivňovat druhého člověka a jedině a pouze tak je možné v konečném důsledku změnit celý svět. Aby to ale bylo možné, tak musí člověk bližním předávat ty nejkrásnější, nejlaskavější, nejmoudřejší atp. impulsy, ke kterým se na individuální bázi může dopracovat; aby se ale vůbec mohl k něčemu dopracovat, pak musí být zainteresován do svého vlastního vývoje a své vlastní osobní evoluce, neboť jen ta – spojena s tvrdou prací – vede k harmonii, štěstí a moudrosti, které spontánně představují nezbytný impuls bližním; impuls, který přeskakuje jako tvořivá jiskra z jednoho na druhého, aby tak nakonec vzplálo celé lidstvo v plameni míru, sounáležitosti, lásky a logiky. Míru, sounáležitosti, lásky a logiky atp., které nikdy nebudou představovat konečný stav stagnace, nýbrž dynamický proces evoluce, jež je smyslem, cílem, podstatou, radostí, tvořivostí i tvrdou prací lidského života. |
Edited by - Ondra on 13/01/2008 14:53:36 |
|
|
| |
Topic |
|
|
|
Filosofie sdílení a vlastního projevu
