| Author |
 Topic  |
|
rajis
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
517 Posts |
 Posted - 27/03/2007 : 00:09:04
|
Miloslave,
lidé se snaží být v různých oborech nejlepší z různých pohnutek. Někteří si tím pouze leští své ego, někteří chtějí mít větší respekt od okolí no a dost lidí to dělá jen kvůli penězům.
S tím uvědomováním si ceny svých blízkých. Většinou se nad tím člověk ani moc nepozastavuje. A pak pláče nad rozlitým mlékem. Je to paradoxní, že dost lidí by rádo stouplo v ceně druhých, ale v ceně druhých stoupá třeba na úkor svých příbuzných, protože jim už nemůže věnovat tolik času. Často se to potom odbývá tím, že prostě koupí nějaké dárky apod. A problém je ,,vyřešen". Člověk si skutečnou cenu něčeho uvědomí až když to ztratí. Myslím, že to asi platí o všem. Na druhou stranu, člověk si může uvědomit, že si ho ten druhý váží jen při pouhém rozhovoru. Když se bavím s prarodiči, tak vím, že jim nemusím říkat ,,mám vás rád", protože to tak nějak cití z toho jak s nimi mluvím apod. Teď se možná mýlím, protože já nevím co se jim skutečně odehrává v jejich nitru, ale prostě cítím, že vědí, že je mám rád. Celá moje rodina si vždycky strašně přála, abych se dostal na výšku. Tak jsem na ni šel. Udělal jsem tu chybu, že víc než kvůli sobě jsem na ni šel kvůli ostatním. Ale vidím jak jsou všichni šťastní a koneckonců mě to na VŠ začalo bavit. Vlastně z přijetí jsem na VŠ jsem měl ohromnou radost, protože jsem věděl jakou radost to udělá ostatním. Je tedy fakt, že většina lidí, včetně mě asi udělá pro ostatní cokoliv, než aby řekla prostě ,,mám tě rád". Svojí holce jsem nikdy neměl problém tohle říct, ale rodičům či prarodičům, to nějak říct nedokáži, mám nějaký blok...nevím jak to nazvat... |
 |
|
|
Oldow
Grafoman
1125 Posts |
Posted - 27/03/2007 : 04:34:25
|
Vazeni
To tema ceny zivota pro okolni svet je velmi zapeklite. Je faktem, ze utrpeni neznameho vzdaleneho cloveka nas prilis nevzrusuje. Kdy nabyva cizi tivot hodnoty? Kdyz se nejak spoji s nasim a z nejakeho duvodu je k tomu nutny pribeh. Vypravec podvadi, to bychom si meli uvedomit. Stejne jako v pribehu, kde jsme smutni jen kdyz se deje neco spatneho hlavnim hrdinum, zatimco statiste mohou padat jak svestky, stejne tak citime litost jen k lidem, jejichz pribeh je nam znam. K vyvolani litosti nestaci rict, ze clovek trpi. Musime slyset pribeh. Proc to tak je? Nevim. Pribehy maji svou vlastni magii, verte tomu nebo ne. Podobna situace nastava v posuzovani viny.
Muzete namitnout - ale je spousta lidi, kteri se nezistne snazi pomahat potrebnym, ktere ani neznaji. V tom pripade, obavam se je pricinou potreba manifestovat vlastni dobrotu. Coz ovsem na hodnote samotneho cinu nic nemeni, nechapejte me spatne.
Pokud mluvime o rodinych vztazich, myslim, ze casto prikladame prilisnou hodnotu vyrcenemu. Jako by to, co zustane v tichu ani nebylo. To je minimalne hloupe. Pokud si nekoho vazim a mam ho rad, pak to je poznat na spusobu, jakym s tim clovekem jednam a snazit se neco rikat natvrdo je myslim na zavadu. Pochopitelne jsou ale situace a situace, ze.
|
|
|
|
Topic |
|
|
|
Smysl a cena života člověka.
