|
noemus
Grafoman
Czech Republic
1149 Posts |
 Posted - 15/12/2006 : 20:02:33
|
Asi hlavní naše nedorozumnění spočívá v odlišeni fyzické smrti a smrti vědomí.
Existují v zásadě tři myslitelné varianty smrti:
1) Mé vědomí zemře spolu s mým tělem. A fyzická smrt tedy bude znamenat i smrt mého vědomí.
2) Po fyzické smrti bude mé vědomí existovat dál, nicméně to nemusí znamenat, že věčně, nakonec může zemřít i mé vědomí.
3) Mé vědomí zemře, ale mě tělo bude žít dál (samozřejmě, že jen dočasně). V podstatě se jedná o doživotní kóma, respektive mozkovou smrt. Já na to ale pohlížím čistě subjektivně jako na smrt vědomí.
(klinická smrt je slabší verze varianty 2, protože tělo není skutečně mrtvé, lze jen nebije srdce)
Jediná smrt, kterou pro svůj život považuji za relevantní, je smrt mého vědomí. Ta jediná má nějaký vliv na konečnost mého uvědomování si.
Pokud tedy říkám, že nikdy nebudu mrtvý a že má smrt je za obzorem, myslím to takto:
Smrt mého vědomí nemohu nikdy prožít. Mou fyzickou smrt mohou pozorovat ostatní. Já ale nikdy nebudu ve stavu kdy bych si mohl říci, že mé vědomí je mrtvé a byla by to pravda. Je to úplně stejné jako s narozením. Nikdy jsem nebyl ve stavu kdybych si mohl popravdě říci, že jsem se ještě nenarodil. Obě hranice mého vědomého života jsou z tohoto hlediska za mým obzorem. Já budu vždy uvnitř. Neznamená to tedy, že nezemřu. Znamená to jen, že svůj život strávím uvnitř hranic, které není možné překročit, protože vyplývají z logiky věci. |
 |
|
Bůh ???
