| Author |
 Topic  |
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
 Posted - 09/03/2012 : 03:41:51
|
Setkávám se stále častěji s tím, že můj postoj k věci není tolerován. již jsem se k tomu mimoděk přiblížila v tématu " proč...atp.", ale přestože se mi daný problém snad podařilo pochopit, není to jediné, co mne v dnešní moderní době trápí.
Mám totiž dojem, že společnost netoleruje jisté mé osobní preference a názory, protože tyto názory nebo preference mají praktické dopady, které lidé nedovedou alespoň zčásti tolerovat. Pokud něco řeknu teoreticky, souhlasí se mnou každý nebo aspoň někdo (i když někdy ani to ne). Když danou věc ale chci provést prakticky, tak mne ostatní nechápou nebo nejsou schopni pochopit/akceptovat to, co chci činit.
Jejich nepochopením nemám na mysli to, že by neuměli používat mozek nebo měli omezené přemýšlení. Nemluvím jenom o většinové společnosti. Mluvím o inteligentních vzdělaných lidech, třeba i studentech vysokých škol a podobně. U kterých by se dala očekávat jistá míra tolerance, no bohužel to ne vždy je tak veselé a často jsou tolerantnější i lidé "obyčejní". Ale o tom později.
(ani v nejmenším nemám chuť směrovat diskuzi k rozdělování ne ty "chytřejší" a "blbější" nebo tak, jenom jsem se chtěla vyhnout těm reakcím typu - "protože je to stádo", jak bych si jistě i dovedla odpovědět sama, jenomže o tomto problému už vím)
aby to nebylo jen suché teoretizování, uvedu taky nějaký ten příklad. ne všechny se staly, ale to nám snad nebude vadit.
- bavím se ve společnosti lidí a vyjádřím svůj názor na smrt. řeknu, že pro mě je smrt přijatelná, jelikož žít je někdy velmi obtížné a někdy mám chuť zemřít. následuje 3 minutová pauza (nebo i krátká pauza), po níž mne druzí buď litují, anebo se mne ptají, jak se mám. když odvětím, že dobře a že mne nemusejí litovat, tak to nechápou, jelikož tento můj názor nedovedou akceptovat. to se jim nelíbí už teoreticky. je tady úplně jedno, jestli se půjdu fakt zabít nebo ne. co je na tom NEJHORŠÍ je to, že společnost tento názor nedovede TOLEROVAT.
takže výsledek je takový, že se na mne dívají jako na podivína s podivnými názory. (a prosím NE, NEREAGUJTE NA TU SMRT, JELIKOŽ TO NENÍ PŘEDMĚTEM TOHOTO TOPICU)
proč prostě jim to není jedno a jenom to poklidně netolerují?!
- jiný příklad.
jsem vdaná 30tiletá žena, mám 2 děti a muže. jsem ráda, když je rodina pohromadě. jelikož se ale i přes můj dobře míněný nátlak nescházíme u snídaně, svačiny nebo u večeře, děti jsou u sebe zalezlé v pokoji a manžel v práci, "abysme se měli dobře", cítím se osaměle. rodina tedy netoleruje:
a) to, že chci, abychom se všichni pohromadě sešli u jídla
b) že se cítím osaměle a mám na to právo
..z čehož vyplývá, že ostatní nejsou schopni tolerovat můj názor, postoj, že si myslím, že nás to bude dohromady spojovat (pomineme neškodné alibi, jakože jeden musel dělat úkoly, připravovat se atp - řekněme, že každé ráno každý jí sám ve stejný čas v různé části domu)
a zároveň ostatní netolerují můj postoj, nebo spíše stav, že jsem smutná. takže se ptají: co ti je? proč nic neděláš?, na což se opětovně dá odpovědět jedině: nic mi není. neboť jednou netolerovaný názor nemá smysl rozebírat 50x.
(takto se žena často uzavře ve své osamělosti a jednoho krásného dne opustí rodinu a začne se scházet s milencem, jelikož jí poskytuje právě pocit pospolitosti a alespoň nějakého celku)
- nyní řekněme jsem mladý muž asi tak 19 let a strašně rád chodím pařit/kalit prostě rád piju, rád kouřím a muckám se s holkama na diskotékách. dělám to, protože mě to naplňuje a baví, protože si tak honím ego a nemám moc sexuálních zkušeností, takže jich chci pochopitelně co nejvíc nasbírat, když už jsem na to přišel, jak se to dělá. spím každé dva měsíce s jinou holkou, některé se do mě i zamiluje, ale většinou jde oboustranně jen o takové hraní, o první sex.
jednoho dne jsem svou současnou slečnou nařčen, "že mi jde jenom o sex, že ji nemiluju atp.", přičemž ale já nechápu proč, i kdybych snad seznal, že se do mne zamilovala, neboť to je čistě její problém a nemá mě (který jsem jí nikdy žádnou lásku ani nesliboval) co obviňovat, že ji tuto lásku - nelze přece poskytovat/nabízet něco, oč mi ani v nejmenším nešlo.
Dívka ale pořád dotírá a pláče a obviňuje, neboť se cítí ukřivděná a zlomená. to je ale její problém, neboť je přece její vinou, že se zamilovala do někoho, s kým vlezla po týdenní známosti do postele. ve skutečnosti by si sama měla uvědomit, že si to zavinila sama přestat dotírat někde, kde to nemá smysl. láska se nedá vybrečet, že.
.. co zde nechápu? je netolerance přístupu dané anonymní dívky k mladíkovi, který si chce prostě jen užívat a nechce se vázat. každý člověk má právo žít, jak se mu to líbí, takže má i právo se opíjet, kalit a sexovat s kým se mu zlíbí. slečna v praxi mladíkovu volbu nejen netoleruje, ona mu navíc ještě vyčítá, že se ONA DO NĚHO ZAMILOVALA !! což je takříkajíc vrchol nelogiky.
(jo, taky bych zareagovala stejně jako ona, ale nechápu to, fakt že ne)
- dalším takovým příkladem by mohla být návštěva prarodičů. řekněme že jsem 12ti letá holka, takovej mírně nevychovanej spratek - projevuju se blbě, problémově. ale jinak jsem hodná a co nikdo neví, bude ze mne další Picasso. co je mým "problémem", je to, že nenávidím všechny svoje příbuzné a potažmo i rodiče. všichni kolem mě si myslí, že to je jen dočasný problém, který mít nebudu, jakmile dospěju. tak to ale není, což se všichni příbuzní dozvědí o 8 let později, až nepřijdu na oslavu narozenin svého umírajícího dědečka...--ale o tom až jindy.
má se tedy konat zrovna příští víkend rodinný sjezd a já jakožto 12tiletá žabka mám v plánu zůstat doma a lakovat si nehty. ano, je to tak. chci si nalakovat nehty na oranžovo a fakt je mi uplně u řitě, jestli moje babička příští rok zemře nebo co budeme mít jako povinný zákusek po obědě. prostě tam nechci, rodina ani příbuzní pro mne neznamenají zhola NIC. je to výchovou? opravdu?
nemohou prostě přijmout ten fakt, že jsem fakt tak krutá, necitelná, neempatická malá drzá holka? že patřím do děcáku nebo někam jinam, protože nemám to "správné" sociální cítění a štítím se okamžiku prožít svůj čas s rodinou. je to divné, myslíte si.
.. z čehož vyplývá, že i rodina i příbuzní si budou myslet, že ta malá holka je divná. a je vlastně jedno, jestli malá nebo větší, prostě je divná a hotovo. nikdo ji nebude tolerovat v jejím názoru, v jejím hlubokém přesvědčení, že nechce někam jet.
a pokud s tím máte problém, tak jí může být klidně třeba 27. a stále se nevídá s rodinou. je to chyba, nebo prostě má jen vlastní názor, KTERÝ BY JEJÍ OKOLÍ MĚLO AKCEPTOVAT ZA KAŽDOU CENU? protože proto jsme lidé, ne? abychom se vzájemně tolerovali a akceptovali. jenomže věci jsou mnohdy jinak a mě zajímá PROČ.
někdy mi fakt přijde, že se lidé nechávají strhnout svými životy, prožitky, svou realitou. nikdo nemá legitimní právo na nic, ani na svůj názor, neboť pokud se opravdu vehementně odlišuje od ostatních, tak jej ti druzí prostě neakceptují, natož tolerují jako něco "normálního", přirozeného. společnost potřebuje individuality, ale jenom, když to v ní přežijou, jen když je ta společnost dřív nezabije.
kompromis - nechoďte na mne s kompromisem. berte to tak, že ve všech těch případech by ti lidi, co mají odlišný názor, z toho kompromisu nic neměli. a když z toho nic nemají, je pro ně výhodné si svůj názor podržet.
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 07:15:13
|
já se obávám, že je potřeba se smířit s tím, že i ostatní lidé prosazují své zájmy
všechny příklady, o kterých jsi mluvila, se dají chápat tak, že "hlavní hrdina" (ten, který v tvých příkladech je znázorněn jako ten, který není tolerován) netoleruje "zloduchy" (což jsou ti, které jsou v příkladech znázorněni jako ti, kdož netolerují)
tvá otázka je tedy "proč se lidé vzájemně netolerují" a odpověď na ni je "protože spolu chtějí uskutečňovat své záměry; tolerance v tom smylu, v jakém po ní - soudě dle příkladů - toužíš, by vyžadovala buď to, že si budou lidé lhostejní/na sobě nezávislí, nebo to, že budou zcela altruističtí" |
 |
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 08:16:03
|
Jak jsem psala pod čarou, pokud by spolu chtěli lidé být, tak prosím. Ale mějme na paměti, že daný jedinec od té dané společnosti nic nechce ani nepotřebuje. Jistě, je to nepravděpodobné, ale je to tak. Nyní, když tedy nic nepotřebuje, proč má ustupovat a dělat kompromis? Navíc (podotýkám) třeba s někým, na kom mu fakt vůbec nezáleží?
Altruismus bych tento stav bytí a věcí nenazvala. Je to smutné, že běžnou svobodu lidského jednání musíme nazývat altruismem. |
Edited by - axel01 on 09/03/2012 08:17:58 |
|
|
|
elx
Aktivní uživatel
Czech Republic
155 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 12:59:41
|
Axel: z několika tvejch příspěvků jsem vypozorval, že moc nerozumíš lidem - tomu jak jednaj, přemejšlej.. snažíš se pořád vytvářet určitý obecný ideální charakteristiky, úzký rámečky do kterejch je cpeš a divíš se, že se tam všichni nevejdou..
tolerance je hrozně fajn slovo, skvěle to zní, má ho na čele napsanej každej new age guru.. ale co je tolerance? taková otevřenost, že přijmeš všechno bez rozmyslu? že musíš přitakat všemu, co ti kdo řekne? že nemůžeš mít svůj názor a ten prosazovat? kirmak ti to v podstatě už stručně vysvětlil..
to, že třeba myslíš, že smrt je celkem fajn, neznamená, že tě v tom ostatní musej podporovat, navíc máš určitý potenciální psychologický vzorce na pozadí - kdyby ses chtěla zabít, uděláš to, nemluvíš o tom, tudíž se dá předpokládat, že chceš, aby ti to tvoje okolí vyvracelo, čimž se z tvojí krásně znějící tolerance stává jen trapný pokrytectví..
"daný jedinec od té dané společnosti nic nechce ani nepotřebuje" - tahle varianta je neslučitelná s realitou..
jen pro zábavu - zkus se přenýst v rámci svýho postavení obyčejnýho člověka do minulosti o pár set let zpátky.. a srovnej míru tolerance jednotlivce s vybranou dobou.. |
Edited by - elx on 09/03/2012 13:01:01 |
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 21:30:47
|
Axel
Axel při čtení tvého článku jsem
nabyl názoru, že všechny příklady
vypovídaly o čem si stejným.
Cítil jsem pocit, který prožívá mnoho
lidí jak mladých, tak i starších.
Mnohdy se mu říká frustrace.
Já si myslím, že to vše plyne z dnešní
hektické a uspěchané doby.
Že lidé nemají čas na ostatní, protože
ho vlastně nemají ani na sebe.
A to vše se odráží v hodnotách a vnímání
všech ostatních.
Kteří pak ztrácejí i jakousi motivaci a životní
smysl.
A mnohdy ona motivace a smysl po životě
hraje klíčovou roli na utváření charakteru
a vnímání všeho kolem.
Především u mladých lidí.
Pak člověk mnohdy dochází neporozumění
a nepochopení.
A tak se odcizuje jak svému okolí tak i sám
sobě.
A tím si vytváří psychické bloky, které ho
staví svými názory do role mimo společnost, protože
jeho názory korespondují s jeho cítěním, které
je narušeno vůči názorům, které má většina.
Které společnost vzala za své.
Milan.Miló.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 09/03/2012 : 22:01:14
|
quote:
Originally posted by axel01
někdy mi fakt přijde, že se lidé nechávají strhnout svými životy, prožitky, svou realitou. nikdo nemá legitimní právo na nic, ani na svůj názor, neboť pokud se opravdu vehementně odlišuje od ostatních, tak jej ti druzí prostě neakceptují, natož tolerují jako něco "normálního", přirozeného. společnost potřebuje individuality, ale jenom, když to v ní přežijou, jen když je ta společnost dřív nezabije.
Axel, nic zkrátka nežije v symbióze. Když si to představíš jako třeba přírodní proces, zvířata, rostliny a hmyz se nějakým svým komplikovaným způsobem stabilizují a najednou přijde velký dinosaurus, který si dvakrát prdne a všechno smete.
Jestli ti záleží na tom, aby všechno spolu nějak koexistovalo, a zároveň nevylučuješ jakousi pestrost různých věcí, která je k tomu ze zvláštního důvodu nutná - takže se toho děje co nejvíc a navzájem se to toleruje - zkus se zamyslet nad tím, že kdyby se nikdo nepokoušel o dominanci nad někým druhým, ona různorodost by ani neexistovala, protože by neměla důvod vznikat.
Neneseme zodpovědnost za něco, co se nás nijak netýká. Jestli ti někdo za to něco slíbil, musíš si umět zeptat sama sebe, jestli tě jenom nějak nevyužívá. Protože když ti to nepřinese nic jiného kromě samých nejasných otázek, velmi pravděpodobně to může být úplně jinak. |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 17/03/2012 : 23:45:12
|
quote:
Originally posted by elx
Axel: z několika tvejch příspěvků jsem vypozorval, že moc nerozumíš lidem - tomu jak jednaj, přemejšlej.. snažíš se pořád vytvářet určitý obecný ideální charakteristiky, úzký rámečky do kterejch je cpeš a divíš se, že se tam všichni nevejdou..
já se obávám, že jsi vůbec nepochopil, o co mi jde. s lidma mám letitý zkušenosti, vim že nejednaj racionálně. stejně bych tyhle zájmy chtěla prosadit alespoň pro sebe - myslím, že od druhých (hlavně od svých bližních) nepotřebuju relativně vůbec nic, snad jenom pokud jde o pracovní trh, ale tam je to značně flexibilní. lidi obecně nemám ráda právě za to, jak se chovají...
quote:
tolerance je hrozně fajn slovo, skvěle to zní, má ho na čele napsanej každej new age guru.. ale co je tolerance? taková otevřenost, že přijmeš všechno bez rozmyslu? že musíš přitakat všemu, co ti kdo řekne? že nemůžeš mít svůj názor a ten prosazovat? kirmak ti to v podstatě už stručně vysvětlil..
ne... tolerance neznamená, že přijmeš všechno bez rozmyslu. naopak !! můžeš se rozhodnout, co tolerovat budeš a co ne. tolerantní člověk je pak takový člověk, který je otevřený novým názorům a dovede druhého člověka pochopit. já třeba tolerantní nejsem, ale nedávám to najevo. ostatní lidi někteří tolerantní taky nejsou, ale DÁVAJÍ to najevo. nebo tolerantní jsou a dávají to najevo. dávat najevo svou toleranci je dobré, jelikož to vypovídá o duchovně čistém člověku. myslím, že nebýt tolerantní je jenom spousta rozčilování se, ale když to holt nejde, tak to zkusím nějak překousnout a tvářit se, jako že tolerantní jsem. to je vlastně výhodné, protože mi pak víc lidí věří.
quote:
to, že třeba myslíš, že smrt je celkem fajn, neznamená, že tě v tom ostatní musej podporovat, navíc máš určitý potenciální psychologický vzorce na pozadí - kdyby ses chtěla zabít, uděláš to, nemluvíš o tom, tudíž se dá předpokládat, že chceš, aby ti to tvoje okolí vyvracelo, čimž se z tvojí krásně znějící tolerance stává jen trapný pokrytectví..
ne...nemusí to podporovat. ale měli by to TOLEROVAT.
neni pravda, že kdybych se chtěla zabít, nemluvím o tom. bude se zde (možná opět) odvolávat na Améryho, který o sebevraždě psal (asi 2 knihy, z toho jedna je přímo o dobrovolné smrti) a pak se taky cca ve svých 66 letech zabil. a spousta lidí, co o tom uvažuje a mluví, si to "jen" dopředu promyslí, což je asi nebezpečnější než "tichá" sebevražda bez vysvětlení. člověk, který se chce zabít, touží po tom, aby byl nějakým způsobem oplakáván po smrti, stejně tak jako aby se třeba proslavil. nikdy se nezabije "jenom tak". a opravdu, když o tom člověk mluví, je daleko větší šance, že to fakt udělá. znala jsem takových lidí hodně, bohužel.
a znám z osobních zkušeností i to, že fakt nestojím o tom, aby mi to okolí vyvracelo. člověk touží být pochopen, tolerován, přijat, i když má odlišný názor. je vidět že o sebevraždě toho fakt moc nevíš. ale to je tvá věc, asi v tom vidíš něco špatnýho a nechutnýho jako většina stáda.
quote:
"daný jedinec od té dané společnosti nic nechce ani nepotřebuje" - tahle varianta je neslučitelná s realitou..
jen pro zábavu - zkus se přenýst v rámci svýho postavení obyčejnýho člověka do minulosti o pár set let zpátky.. a srovnej míru tolerance jednotlivce s vybranou dobou..
viz výše... od blízkých nemusím potřebovat nic, protože jsou třeba tak v rozporu s mým prožíváním, že se nikdy nepřiblíží. a od zaměstnavatele potřebuju jenom peníze. jasně, ale to už neberu jako opravdovou mezilidskou potřebu a není zde potřeba řešit otázku tolerance. on mi je dá za práci, ne za to jak se chovám nebo jak vypadám.
přenášet někam zpátky do minulosti to se za zásady nepřenáším. je na čase dělat kroky vpřed, ne se ještě vracet někam do středověku, jak po tom běžně touží kirmak :-))
|
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 18/03/2012 : 00:03:55
|
quote:
Originally posted by Milan.Miló
Axel
Axel při čtení tvého článku jsem
nabyl názoru, že všechny příklady
vypovídaly o čem si stejným.
Cítil jsem pocit, který prožívá mnoho
lidí jak mladých, tak i starších.
Mnohdy se mu říká frustrace.
Já si myslím, že to vše plyne z dnešní
hektické a uspěchané doby.
Že lidé nemají čas na ostatní, protože
ho vlastně nemají ani na sebe.
z hektické doby... no. to říká každý. mě to teď nedávno říkali u soudu. soudce neustále opakoval, že takové věci (xxx) se dějí na základě dnešní uspěchané doby. znělo mi to jako výmluva. když si člověk na něco neudělá čas, je to jeho problém. je to tak, že když něco chceme, máme času plno, když ne, tak ho máme najednou tak málo. znám to. takže podle mě jsme snad dost silní na to, tuhle dobu zkrotit a nevymlouvat se na ni.
quote:
A to vše se odráží v hodnotách a vnímání
všech ostatních.
vzhledem k tomu, jak jsem si vysvětlila předchozí řádky, tak tohle asi nechápu. jak se může to, že člověk "v hektické době nemá čas a zažívá frustraci" "odrazit v hodnotách a vnímání ostatních"? jako že on, ten člověk, který byl hrdinou oněch příkladů, nemůže vnímat dostatečně ostatní? nebo tím míníš, že jeho okolí (ostatní) k němu získají negativní přístup, protože na ně nemá čas? takhle jsem to pochopila... je to moc obecné.
quote:
Kteří pak ztrácejí i jakousi motivaci a životní
smysl.
A mnohdy ona motivace a smysl po životě
hraje klíčovou roli na utváření charakteru
a vnímání všeho kolem.
Především u mladých lidí.
Pak člověk mnohdy dochází neporozumění
a nepochopení.
no... ne nutně. pokud ztratím motivaci a smysl života, je to sice fuj, ale nechápu, proč by to mělo hrát roli v utváření charakteru a vnímání všeho kolem. minimálně za sebe můžu říct, že u mě to tak nefunguje (neboť motivaci i smysl mám tak nějak pořád stejný, ale nezaznamenala jsem, že by to hrálo nějakou roli v utváření mého charakteru - vlastně to vůbec nechápu!) charakter se přece vyvíjí už někdy v dětských letech a dospívání, ne proto, že by člověk našel/ztratil smysl života.
neporozumění a nepochopení vyplývá podle mě z toho, jak se člověk chová, a zase chovat se může různě bez ohledu na to, jestli má silný smysl v životě a myslím, že v tom hrají roli taky další faktory.
quote:
A tak se odcizuje jak svému okolí tak i sám
sobě.
A tím si vytváří psychické bloky, které ho
staví svými názory do role mimo společnost, protože
jeho názory korespondují s jeho cítěním, které
je narušeno vůči názorům, které má většina.
Které společnost vzala za své.
tohle už zase nesedí s tím, co jsem napsala já, neboť pokud mám silný smysl života, ale přesto se chovám negativně, je zde zmařena souvislost smyslu života a motivace s tím, že nenacházím v životě uspokojení. možná namítneš, že pak mám nesprávnou motivaci/smysl, ale podle mě tím smyslem by mělo být něco dlouhodobého, něco, co se dá udržet i po smrti, a tudíž to nemá až tak těsné souvislosti se současným denním životem, který je všední, nudný či nezajímavý. prostě takovou cestou za smyslem, kterého se stejně možná ani nedožiju. |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 18/03/2012 : 00:13:39
|
quote:
Axel, nic zkrátka nežije v symbióze. Když si to představíš jako třeba přírodní proces, zvířata, rostliny a hmyz se nějakým svým komplikovaným způsobem stabilizují a najednou přijde velký dinosaurus, který si dvakrát prdne a všechno smete.
jenomže my nejsme hmyzí říše a strejčka dinosaura bychom zavřeli do Národního parku nebo do ZOO. stejně tak zde není žádný Hitler, který by nás všechny a najednou zlikvidoval. dá se říct, že by nás něco od toho tvého příkladu mělo odlišovat.
quote:
Jestli ti záleží na tom, aby všechno spolu nějak koexistovalo, a zároveň nevylučuješ jakousi pestrost různých věcí, která je k tomu ze zvláštního důvodu nutná - takže se toho děje co nejvíc a navzájem se to toleruje - zkus se zamyslet nad tím, že kdyby se nikdo nepokoušel o dominanci nad někým druhým, ona různorodost by ani neexistovala, protože by neměla důvod vznikat.
hm... tak tohle je první plodná věc, kterou zde čtu, na kterou ovšem nevím, co říct 
snad podle mě ona různorodost existuje i bez přičinění "těch odlišných", snad protože lidé mají částečně (nebo hodně) v genech, jací budou, snad proto, že vliv má i výchova. a zde vlastně nevidím místo pro nějakou dominanci, podle níž by jeden musel být zákonitě horší a druhý lepší. tak trochu logicky to pasuje, ale v praxi to bude složitější, neronisi.
quote:
Neneseme zodpovědnost za něco, co se nás nijak netýká. Jestli ti někdo za to něco slíbil, musíš si umět zeptat sama sebe, jestli tě jenom nějak nevyužívá. Protože když ti to nepřinese nic jiného kromě samých nejasných otázek, velmi pravděpodobně to může být úplně jinak.
samozřejmě, nad tím jsem uvažovala mockrát, nesčetněkrát. když se komplexně zamyslím nad všemi těmi uvedenými příklady i nad vlastním životem, musím uznat, že mnoho z těch situací ve mě vyvolává jen samé otázky. obzvláště některé ze situací stále se opakujících. ale bohužel nemluvíme moc konkrétně, takže zde nelze napsat víc. chtělo by to spíše demonstrovat na konkrétním příkladu. |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 18/03/2012 : 14:39:29
|
to axel01
Když jsem tím psaným tak trochu listoval, napadlo mě, že aby člověk často toleranci či netoleranci mohl vnímat, musí přicházet od okolí, které s ním souvisí a ovlivňuje ho a tak si myslím, že to je zrovna u tebe. Ač píšeš, že ti na druhých nezáleží, vlastně je potřebuješ k více věcem, než si přiznáváš. Tolerovat pak někoho tímto způsobem znamená i mít s ním nějaký vztah a na to je třeba oboustranné účelově nevnímání druhého. Bez toho se tolerance mění na lhostejnost a ta je zas jen krok od netolerance a tedy na úplně opačné straně od přijetí od druhých. Plyne mi z toho, že na toleranci je třeba pracovat, že pocítitelná tolerance nemá nic společného s abstraktním požadavkem, ale s žitím, že požadavek abstraktní tolerance, který není žitím s druhým doplněný, vede i při nejlepší snaze jen k lhostejnosti z jeho strany a v závěru k netoleranci.
P. |
Edited by - pet_kroku on 18/03/2012 16:48:20 |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 20/03/2012 : 12:06:15
|
quote:
Potřebuješ být hodně milována, protože jen to dokáže zastřít ve vědomí problémy společnosti.
Veskrze tento druh uvažování chápu, nicméně věz, že milována jsem. Ale to jaksi k toleranci druhých nestačí. Problémy se společností láska rozhodně nezastře a nezastírá, jak se ukazuje.
quote:
Vědí o Tobě víc, než si myslíš a znají důsledky toho, co by se Ti mohlo stát a jak by Tě to změnilo. Sami však nejsou dost pevní v přesvědčení, že to, čeho sami dosáhli, by nemohli ztratit, pokud by s Tebou "ztráceli čas". Obyčejní lidé nelpí tolik na tom, čeho dosáhli, mnohem více plynou s časem a proto mají i porozumění, tj. čas na to ti porozumět. Zároveň tím, že ti porozumí nic neztrácí, tak jako Ti, kteří mají strach o to, co mají.
V tom případě jsou dost pyšní neboli nafoukaní. Nechápu, jak si o sobě může někdo myslet, že "ztrácí čas" s pochopením druhého (zároveň nevím, co jako by měl ztratit). To bych takovému inteligentovi řekla, ať se mnou neztrácí čas a políbí mi p...l..
V tomto směru jsou "obyčejní" lidé fakt úplný poklad!
quote:
Oni spolu sdílí to, že mají nějakou hodnotu, jsou semknutí tím, co mají. Jsi pro ně cizí element a vyjádření netolerance posiluje jejich vzájemnou vazbu, utužuje jejich partu. Neznamená to, že by byli přímo nepřátelští. Situaci použijí k pocitu sounáležitosti a převahy nad jedincem, který není z jejich party. Příjmeš-li jejich způsob uvažování, můžeš zažít totéž. Činí to pro čistý pocit síly, která přesahuje každého z nich, protože je tvořená souborem, partou.
Hmm... Jo, tohle mi dává smysl.
quote:
Předpokládám, že to sama cítíš a že bys ráda zažívala něco podobného, ovšem ve své partě se nezdržuješ tak často a intenzivně, protože se utápíte ve filosofických tématech. Pro ženský je ideální téma sex a nakupování... a k tomu je potřeba jistá důvěrnost a nadhled, a především dostatek toho, o čem je řeč.
Takto.. já tyhle party lidí a skupinkování nemám ráda, takže moje postavení v jakékoliv partě je čistě neutrální, popř. mírně "vůdcovské", ale přátelské... Dá se říct, že o takovou partu tak nějak nestojím jako o celek, ale když už je a když v ní jsem, snažím se o to, abych si zachovala svou vlastní identitu. Jestli mě někdo z nich toleruje, má nebo nemá rád, už neřeším - mně jde jen o to být stabilní na svém místě. Takže v současné době neřeším mou netoleranci v nějaké skupině či partě lidí.
Je tedy zbytečné za mými dotazy hledat příčiny.
Když už jsi nakousl "ženské téma", potvrzuji to. Kamarádky sice v současné době nemám, ale jedna z mých posledních se dokázala bavit jenom o chlapech a sexu. Bohužel jsem zjistila, že se s kamarádkama nemám moc o čem bavit, takže jich moc nemám. Jednou za čas si je nahradím třeba spolužačkama, ale stačí mi to fakt jednou za čas, rozhodně ne pravidelně a vytvářet si dívčí skupinky jak na ZŠ.
quote:
Pro pocit síly. Skupinového sebevědomí.
K tomuhle mě napadlo, že by bylo fajn mít sebevědomí své vlastní.
quote:
To je prosté, tvoje přání je iracionální... chceš-li skutečně .. pardon, chce-li 30ti letá žena se dvěmi dětmi skutečně být s rodinou pohromadě, ať si vezme talíř a jde si sednout k dítěti u počítače a kouká při jídle na to, co dělá, a chce-li být skutečně pohromadě s manželem, potom ať si jde sednout na opěrku jeho gauče a sníst si jídlo tam.
To je blbost.... Tohle ti žádná ženská v tomhle věku neudělá. Její reakce bude prostě to, že se bude snažit ostatní přinutit, aby jedli u stolu. Pokud to nepůjde, tak se uzavře do svého světa a nebude už chtít nic. A co z toho vyplývá?! Nikdo ji netoleruje!! A netolerovaný člověk toho začne mít časem po krk.
quote:
Rodina se přeceňuje, apriorně neznamená nic, to zaprvé a zadruhé - skutečnou rodinu si člověk mnohdy musí teprve časem najít. Může se stát, že se narodí do rodiny zcela cizích lidí, kteří jsou cizí právě tím, že se mu jejich cizost snaží vnutit. Je to asi jakoby se borgům narodil člověk.
S tímto souhlasím a překvapilo mě to, jelikož jsem očekávala nějaké konzervativní, kárající a mravoučné reakce na téma "jak se máme chovat ke svým bližním".
quote:
To je pragmatismus přežívání... někdo opustí čistou logiku a čistou racionalitu pro kus žvance, spíš mnozí.. dnes je to prakticky standardem, neustále akceptovat nelogické věci za normální. V dnešní společnosti nebýt v konfliktu znamená buď nevědět, nebo dokázat svoje názory zamlčet. Bohužel je mnoho těch, kteří vědí a dokáží svůj názor pragmaticky přizpůsobovat.. přičemž pravdivost výroků, na kterých stojí jejich názor není opřená o logiku, ale o účelovost. Dá se to vyjádřit tak, že "Pravda je to, co mi dá, co chci." Přičemž se Pravda neustále přizpůsobuje okolnostem, jelikož tím, co chci mohou v různých časech disponovat zcela odlišná místa. Chci být slavná, podepíšu spolupráci s STB a budu plamenně obhajovat komunismus - o pár let později - Chci být slavná, vyspím se s milionářem, který mě protlačí do vysílání.
V zásadě souhlasím s popsaným, ale mám dojem, že každý mluvíme trochu o něčem jiném. Ty o pravdě, jak si ji lidé přizpůsobují a jak jsou podlézaví, já mluvím o toleranci. Důležitá je věta: "pokud se opravdu vehementně odlišuje od ostatních, tak jej ti druzí prostě neakceptují, natož tolerují jako něco "normálního", přirozeného."
Pokud to mělo být myšleno tak, že jej neakceptují, protože se jim to hodí účelově, potom tomu rozumím.
quote:
Lidé jsou řízeni svými tužbami, ve smyslu toho, co jsem výše napsal. Život pro ně je neustálé zkoumání a využívání příležitostí, kterak docílit svého. Krev v očích a hon za vůní zapomenuté kosti s kouskem masa. Filosofie, tolerance a podobné pojmy jsou jim cizí, žijí pudově, jsou jak zvířata. Tu vlci, tu hadi.
Ano.
Ale vzhledem k tomu, na co reaguješ, s tím nemůžu souhlasit. Chceš tím říct, že když nic nemám z určitého kompromisu (a rozhodnu si to udělat po svém a na daný kompromis nepřistoupit), že se chovám jako zvíře? Učiním rozhodnutí. Takže zvíře těžko...
|
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 20/03/2012 : 12:12:45
|
quote:
Originally posted by Gullsy
Čili, axel,
dá se z toho odvodit, že tolerance je opakem pocitu síly.
Otázka se potom dá převést na snáze zodpověditelnou - Co lidi pudí k tomu, zažívat pocit síly?
Odpověď je prostá, nedostatek toho pocitu.
Z čeho pramení?
Buď ze skutečného nedostatku, nebo domělého nedostatku.
Co je příčina toho a onoho?
Skutečný nedostatek = Skutečná slabost
Domělý nedostatek = Potlačené sebevědomí
Jaké jsou příčiny těchto věcí?
Skutečné slabosti - Nedostatek určité kvality
Potlačeného sebevědomí - Lživé hodnocení určité kvality
V podstatě mám pocit, že toleranci, kterou někdo projevuje, chápeš jako nedostatek síly, resp. evolučně nezdařilého jedince. Tak to možná i je, ale mě nezajímá biologické nastavení člověka. Mě zajímá, jak uvažuje, takže proč nebo jak by pro něho mělo být výhodné, že ostatní toleruje.
Pokud nenastane "najednou" světový mír, čili tolerance všech lidí kolem nás, pak je výhodnější tolerantní k ostatním nebýt. Jenže kdybych nebyla, tak je zase pokrytectví chtít to samé od nich. Jinak totiž je výhodnější netolerovat - netolerance za netoleranci.
Když hledáme nějaký mezník mezi naprostou netolerancí a tolerancí všech a za každých okolností, vyjde nám z toho jakási rovnice obecné nebo subjektivní přijatelnosti.
Tedy obecně přijatelné je tolerovat co?
A jak tolerovatelné je subjektivní hodnocení tolerance? (tedy, že někdo netoleruje vůbec nic, mám tolerovat i to, že netoleruje vůbec nic?) |
|
|
|
Absolut
Aktivní uživatel
217 Posts |
Posted - 20/03/2012 : 22:43:30
|
| Prý to byl terénní pracovník- Kalousek v převleku umravňující lid...:-) |
|
|
|
axel01
Velmi aktivní uživatel
Czech Republic
785 Posts |
Posted - 22/03/2012 : 15:00:31
|
| omg... už zase. Že ti to, Gullsy, není trapné. |
|
|
|
kirmakX6on
Aktivní uživatel
327 Posts |
Posted - 25/03/2012 : 22:01:02
|
tak jsem si to přečetl a poněkud jsem se ztratil...
mohla bys, axel, znovu zformulovat, jaký přesně je tvůj dotaz?
Chápu tedy dobře, že tě nevadí až tak netolerance, jako projevování té netolerance?
Pokud ano, tak byť mou odpověď to nezmění (každý má právo prosazovat své zájmy ...ostatně nevím, co se ti na této odpovědi nelíbilo), alespoň jsme "trochu blíž", neboť i mě dost vadí, jak druzí projevují svou netoleranci, resp. ten způsob, kterým svou netoleranci projevují (nejčastěji jen devalvací osobnosti netolerovaného), považuji za objektivně nevhodný. Netoleranci by měli lidi projevovat hlavně jen tehdy, když je to nezbytné, tj. dochází k přímému konfliktu zájmů (což hodně často nebývá splněno, netolerance bývá projevována často "jen tak" jako předmět společenské diskuze) a dostatečně respektujícím způsobem, resp. lidi by si měli uvědomit, že téměř nikdy (pokud jde o hodnoty) nejde určit, kdo "má pravdu" a měli by si být vědomi oné subjektivnosti veškerých požadavků. |
|
|
|
kay
Aktivní uživatel
110 Posts |
Posted - 31/03/2012 : 21:28:33
|
Tolerance je podle mne vlastnost snášet něco, co se mi již určitým způsobem nelíbí/vadí mi to –ono negativum je v tom zkrátka již nutně obsažené. Netolerovat člověk začíná v případě, kdy již něco přesáhlo jeho mez tolerance. Když někdo něco již netoleruje, tak to nechápu jako pouhé vyjádření nesouhlasu, tam musí být ještě nějaká skrytá či projevovaná kontinuální nesnášenlivost, zloba, ale i pomoc druhým, právě z důvodu té vzniklé netolerance např. Schindler netoleroval náckům jejich netolerantní akce a vyvodil z toho důsledky.
Když se vrátím k tvým příkladům. Ten případ se smrtí. Ty máš pocit, že společnost netoleruje, že se chce někdo zabít. Když já čtu o různých situacích, kdy se lidé svěří s tím, že se zabít chtějí a dokonce to i udělají, tak prakticky nikdo nic neudělá = tolerují to (viz. nedávno opět jakýsi případ s facebookem). Já bych spíše řekla, že ty, resp. ona virtuální slečna může být velmi ráda, že má tak netolerantní přátele. Já si pamatuji, že jedna moje známá spolykala myslím tři tuby jakýchsi prášků, pak mi to oznámila s tím, že chce zemřít – v první minutě jsem si myslela, že si ze mne dělá blázny, pak jsem jí dovlekla na internu a tam jí vypumpovali žaludek. Chtěla se otrávit kvůli klukovi, teď je vdaná a v pohodě. Fakt jsem si o ní nemyslela, že je podivín. Netolerovala jsem to proto, že v životě každého člověka se střídá špatné a dobré období, zabít se ještě k tomu kvůli takové blbině… každý člověk se dostane do takové situace, kdy je prostě psychicky na dně, všechno na něj padá, nic se mu nedaří, ale má zase relativně velkou naději, že bude líp (předpokládám, že mluvíš o zdravých lidech, eutanazie je pak také o něčem jiném).
Teď už nemám moc času, takže rychle. Pokud je pro tu ženu tak důležité, aby se všichni sešli u jednoho stolu, tak jim jejich excesy nemá tolerovat, např. může dát na stůl jen prázdné talíře, než si všichni sednou, pak se jim už nebude chtít vstávat, nebo se jídlo zkrátka naservíruje někde u Tv. Já teď nevím, záleží na situaci, předpokládám, že se všichni někdy snad doma sejdou a děti nejsou nějak extrémně rozmazlené.
Ohledně té zhrzené slečny. Myslím, že člověk umí tak nějak podvědomě vycítit, kdy si lže sám sobě – pokud to fakt nevycítí a druhá strana je neskutečně dobrý herec, pak bych to viděla tak, že je zde zcela oprávněná zloba. Pokud se ale člověk nechá vědomě využívat (jakkoliv), musí počítat s tím, že dříve nebo později prostě narazí. Já mám ale pocit, že pokud tvá virtuální slečna není ona Maryša, rozhodnutí toho hajzlíka bude časem tolerovat.
Už budu muset Axel končit, neodpovím ti na všechno, snad to takhle bude alespoň částečně stačit. Přečetla jsem pouze první tvůj příspěvek a pouze u tohoto tématu; je možné, že jsem něco pochopila jinak, než jak jsi to původně zamýšlela.
|
|
|
|
Topic |
|
|
|
snížená tolerance druhých v moderní společnosti
