| Author |
 Topic  |
|
|
Maftík
Aktivní uživatel
Czech Republic
215 Posts |
 Posted - 05/10/2011 : 23:06:05
|
Již nějaký čas zastávám myšlenku, že veškeré lidské jednání, pokud je jednáním, může mít v posledku pouze jednu ze dvou nejobecnějších motivací, popř. může být poměrně motivováno oběma. Tedy, mám za to, že tyto dvě motivace jsou následující, resp. jsou vymezeny následujícími "intervaly": první "příjemné-nepříjemné", druhý "etické-neetické". Myslím, že ať se zamyslíte nad jakýmkoliv jednáním, resp. motivací k němu, vždy tam v nejobecnějším smyslu najdete jednu z těchto, popř. poměrný mix obojích. Resp. pokud s tímto někdo nesouhlasí, rád si poslechnu jeho námitky.
Ale pokud zůstanu pouze u těchto dvou motivací, tak si nevím rady s jednou konkrétní činností, ve smyslu, kterou z těchto dvou motivací je ta činnost spíše motivována, a pokud oběma, v jakém poměru. Tou činností je filozofické "poznání pro poznání". Jsem hodně na vážkách, zda je motivace k němu spíše etická, nebo spíše "estetická".
Samozřejmě, dotaz předpokládá, že to, čím je tato činnost motivována spíše, lze říct obecně, což ale právě možná nelze. Resp. že tato motivace je vždy táž, což rovněž možná vždy není. To musím ještě promyslet.
Nicméně, kdybyste měli odpovědět na tu otázku sami za sebe, pokud jste tedy touhu po "poznání pro poznání" někdy pocítili - kterou z těch dvou motivací byla motivována spíše? |
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 26/10/2011 : 20:42:15
|
to Maftík
k počátku mě napadá pár otázek:Platí, že když člověk jedná a bezprostředně mu z tohoto jednání nic příjemného neplyne, že je za tím etická motivace? Co když je to jednání ve smyslu vzdálenějšího příjemného? Lze to též zařadit do kategorie příjemné? Ale není vzdálenější příjemné to samé jako etické jednání?
Je hledání pravdy příjemné anebo etické? Není to pozdější etické a ješté pozdější příjemné? A nemůže být hledání smyslu, tj. pravdy, též motivací?
Není nihilismus důkazem, že je kategorie smysluplné, nesmysluplné, která má v jistém momentě obě další kategorie pod sebou a ač je jedna z kategorií motivací, je to spíš zoufalý pokus k ní utéci?
Není to často tak, že nejprve člověk jedná podle kategorie příjemné, pak podle kategorie etické a nakonec, pokud se ani v jedné neusadil, pokud ani v jedné nenašel spokojenost, podle kategorie smysluplné, nehledě na to, jak svou motivaci vykládá?
Chci jen naznačit, že to možná není tak jednoduché a zároveň, že jsou ty kategorie umělé. Dál si říkám, že nikdo není motivován zápornými částmi kategorie, ale spíš do nich spadává v područí jiných motivací. A když se vrátím k smysluplnosti, důkaz téhle kategorie by byla i skutečnost, že by byla nepřevoditelá na jiné a tomu tak je právě v případě nihilismu, který se občas vrací k příjemnému jen z hlediska protestu proti etickému.
Poznání pro poznání pak může být motivováno nejen kategorií smyslu, ale i čímsi jako pouhou zvědavostí, která např. v amatérovi, který si opraví auto, vyvolá zvědavost o auta všeobecně.
P. |
Edited by - pet_kroku on 27/10/2011 12:56:20 |
 |
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 30/10/2011 : 16:01:16
|
Poznání pro poznání pak může být motivováno nejen kategorií smyslu, ale i čímsi jako pouhou zvědavostí, která např. v amatérovi, který si opraví auto, vyvolá zvědavost o auta všeobecně.
pet_kroku
Třeba je to taky tak, že umět něco, co jiní v okolí neumí vůbec, se může zdát nějakým způsobem výhodné do budoucna. Takže to v tom amatérovi může vyvolat zvědavost asi jen v případě, kdy by se kolem všechna auta hroutila a lidi krčili rameny za to co by dali za dobrého opraváře.
Kdežto bojovat s tvrdou konkurencí už se každému asi už tak moc nechce.
Podle mě není možné aby existovala etická motivace a zároveň nějaká forma samostatného myšlení. Etika nás má v pravém slova smyslu pouze omezovat v tom co bychom chtěli dělat, ale za daných okolností neuděláme. |
|
|
|
pet_kroku
Aktivní uživatel
168 Posts |
Posted - 30/10/2011 : 17:37:50
|
to neronis
určitě půjde i o to, co píšeš, ale řekl bych, že je to už moc vyhnané do extrému a pokud by se člověk dokázal rozhodovat jen takto, nejspíš by byl v jistém smyslu nemocný.
Problém u myšlení je již ten, že jen těžko může být zcela samostatné, že v jeho základě je již to, co se nám stalo do té doby, než jsme si osvojili jeho pravidla. V myšlení je následně rozpor, neboť je v něm tendence, která směřuje k samostatnosti, individualitě, ale v jeho základu je nesamostatnost, spojitost s tím, co nás formovalo, s druhými. Ignorování tohoto faktu nejspíš vede jen k rozšíření tohoto rozporu, k zakrytí podstaty myšlení, jeho ukotvenosti a tedy vlastně i k tomu, že se stane myšlení neukotvené, že začne být jakoby ve vzduchoprázdnu, bez opory. To vede k tomu, že jde nakonec jen o moc, sílu, ale o moc a sílu žárlivou, která nechce jinou moc a sílu a krok z toho je dle mého právě etika ve smyslu uvědomění si toho, že jsme si nějak dáni, že už vždy nějak jsme a že i druzí nějak jsou. V tom smyslu je to osvobození od té žárlivosti, která se staví proti pluralitě, nikoliv ještě myšlenkové, ale již pluralitě moci a v tom smyslu bych řekl, že je možné uvažovat o větší svobodě.
P.
|
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 05/11/2011 : 20:34:06
|
Gullsy, pokud je pro tebe rozhodujícím činitelem mezi příjemným a nepříjemným pocitem to jestli je otázka zodpovězená, potom to znamená, že se v případě nezodpovězené otázky patrně často dostáváš do nepříjemné situace.
Jestli je to tak vyvolané jenom nějak samoúčelně, tak jde pravděpodobně o jediný způsob jakým dokážeš prožívat komunikaci s ostatními. Což znamená, že se ti pocity vážou hlavně na poznané logické proměnné.
Z čehož vyplývá, že máš pravděpodobně nějaký problém s navázáním a udržováním "nezávazné" konverzace nebo tě nijak netěší. |
Edited by - neronis on 05/11/2011 20:35:52 |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 05/11/2011 : 20:49:25
|
pet_kroku
Myslíš to tak, že v momentě, kdy člověk přijde z nějakého důvodu o oporu ve snaze stát se individualitou, tak začne ostatním závidět momenty, kde si ostatní onu oporu nacházejí?
Je obvyklé, že člověku začne chybět něco na co byl zvyklý, když pak dělá něco jiného schválně navzdory tomu nebo na truc nebo tak. Ten negativní princip tě myslím nedostane do "vzduchoprázdna", ale spíš jen jakoby oddělí stejně prožívané pocity, které se stejně naváží někam jinam trochu jiným způsobem... a proto se například lidé buď milují nebo nenávidí.
Nechápu v jakém kontextu mluvíš o svobodě nebo o moci. Jde o nějaký přirozený průběh nebo dopad nějakého takového principu osamostatnění na něco jako cítit se osaměle a bez opory nebo tak?
Možná je to tak, že máme svobodu volby v tom, co je nám nějakým způsobem dané, protože i když můžeme chtít změnit sami sebe, musíme se smířit s tím, že své okolí v podstatě nezměníme. Ale určovat si co se změnit může nebo nemůže na základě nějakého zvláštního vodítka typu "nemocné" nebo "neslušné" vede stejně jenom k tomu, že se tyhle principy aplikují jen tak jak jim v té dané chvíli rozumíme a nutno dodat, že je to pokaždé jinak. |
|
|
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
Posted - 09/11/2011 : 05:29:01
|
Gullsy,
jak jsem to pochopil já, tak to právě není o vzdělání. Čož se lidé obvykle s přehnaným zájmem o informace jakéhokoliv druhu, snaží obvykle kompenzovat tak, že to berou jako další vzdělání.
Akorát kdyby tě to zajímalo, tak časem podle mě zjistíš, že i když to někdo nedělá, tak se stejně většinou zasekne v nějakém vymezeném poli působnosti a říká tomu "nezávazná konverzace". Je pravděpodobné, že něco takového vůbec neexistuje. |
|
|
|
Maftík
Aktivní uživatel
Czech Republic
215 Posts |
Posted - 09/12/2011 : 10:45:50
|
quote:
Originally posted by pet_kroku
to Maftík
k počátku mě napadá pár otázek:Platí, že když člověk jedná a bezprostředně mu z tohoto jednání nic příjemného neplyne, že je za tím etická motivace? Co když je to jednání ve smyslu vzdálenějšího příjemného? Lze to též zařadit do kategorie příjemné? Ale není vzdálenější příjemné to samé jako etické jednání?
No, může to tak být, ale podle mne pouze podmíněně. Nelze totiž apriori vyloučit možnost, že ten finální, neprostředečný cíl, může být radikálně nepříjemný; přesto mi může etická povinnost říkat, že jsem povinnen o něj usilovat. Což jistě přináší i další otázky, ale o těch kdyžtak později (třeba je sám vzneseš).
quote:
Je hledání pravdy příjemné anebo etické? Není to pozdější etické a ješté pozdější příjemné? A nemůže být hledání smyslu, tj. pravdy, též motivací?
No ta první otázka je právě to, na co se ptám ...
quote:
Není nihilismus důkazem, že je kategorie smysluplné, nesmysluplné, která má v jistém momentě obě další kategorie pod sebou a ač je jedna z kategorií motivací, je to spíš zoufalý pokus k ní utéci?
Není to často tak, že nejprve člověk jedná podle kategorie příjemné, pak podle kategorie etické a nakonec, pokud se ani v jedné neusadil, pokud ani v jedné nenašel spokojenost, podle kategorie smysluplné, nehledě na to, jak svou motivaci vykládá?
Chci jen naznačit, že to možná není tak jednoduché a zároveň, že jsou ty kategorie umělé. Dál si říkám, že nikdo není motivován zápornými částmi kategorie, ale spíš do nich spadává v područí jiných motivací. A když se vrátím k smysluplnosti, důkaz téhle kategorie by byla i skutečnost, že by byla nepřevoditelá na jiné a tomu tak je právě v případě nihilismu, který se občas vrací k příjemnému jen z hlediska protestu proti etickému.
Jak definuješ kategorii smysluplnosti v opozici vůči etickému a příjemnému?
|
|
|
| |
Topic |
|
|
|
Motivace poznání pro poznání?
