| Author |
 Topic  |
|
neronis
Ultragrafoman
Czech Republic
2110 Posts |
 Posted - 07/08/2010 : 14:23:53
|
Zajisté dítě si představuje zcela něco jiného
V oněch pohádkách.
Postavy v pohádkách tedy vnímá na rozdíl
Od dospělého zcela odlišně přijatelně věku
A rozumu.
Totiž dospělý člověk si většinu impresí podvědomě přiřazuje k tomu jak by vypadaly ve společnosti, k tomu jaké má na ně nějaká komunita názor a tomu přizpůsobuje i své vnímání - a jsou pro něj zajímavé tedy už pouze oním směrem.
Jde o přirozený mechanismus, protože k přežití a snadné orientaci ve společnosti je zapotřebí znát její zvyky a možnosti jak se v ní prosadit, jsou tyto vazby následně přesouvány na vnímání jako takové.
Tedy pokud se bude někdo dívat na Aničku jak se nemůže vdát, bude si takovou situaci každý jednotlivec přiřazovat vzhledem k vlastnímu postavení ve společnosti. A třeba již šťastně vdaná škodolibá semetrika na takovou scénu kouká s pocitem vítězství, nějaká nezadaná cítí spoluúčast a zkušený starousedlík na ni kouká tak, že ji děvčicu Ivan nesbalil, protože kolem toho chodí jako kolem horké kaše.
Dítě tyto sociální vazby s dospělými nesdílí, tedy necítí ani uvnitř žádnou potřebu se k nim nějak názorově stavět. Bude tedy vnímat spíše děj jako takový, více se soustředit na tančící chaloupku na kuří noze a veselého trpaslíka. Přičemž ony sociální vazby bude vnímat jen povrchně a to tak, že je bude umět jen pojmenovat.
Na onu zvláštní úlohu dítěte jsem narážel hlavně z toho důvodu, že umožňuje soustředit se na principielní záležitosti jako takové v tom smyslu, že pokud dospělým odvádí pozornost jejich spoluúčast na vlastní roli ve společnosti, dítě bude spíše vypadat, že říká věci nezaobaleně a "tak jak jsou". Což je však jenom tím, že v jeho životě neexistuje nic jiného než děj jako takový a ony sociální návyky si získává až časem.
Ono jde o určité vodítko k tomu uvědomit si čím se děti s různým vnímáním obvykle vyznačují. Protože pokud jde o jejich dospělé verze, ty bývají zatíženy už výhradně svou starostí o to se prosadit nebo se zajistit, což dost zkresluje a o skutečném potenciálu podobných jedinců to nic nevypovídá. |
 |
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 09/08/2010 : 14:18:28
|
Neronisi
----------------------------------------
Dítě tyto sociální vazby s dospělými nesdílí, tedy necítí ani uvnitř žádnou potřebu se k nim nějak názorově stavět. Bude tedy vnímat spíše děj jako takový, více se soustředit na tančící chaloupku na kuří noze a veselého trpaslíka. Přičemž ony sociální vazby bude vnímat jen povrchně a to tak, že je bude umět jen pojmenovat.
-------------------------------------
Dítě nemusí sdílet takovéto sociální vazby
Ale kolikrát samotný vliv s okolí vnímá jako
Jeho důsledek který mu předkládá Archetypický
Činitele který mu dávají a nenásilně mu předkládají
Obraz toho to světa a samotnou prezentaci v něm.
--------------------------------
Ono jde o určité vodítko k tomu uvědomit si čím se děti s různým vnímáním obvykle vyznačují. Protože pokud jde o jejich dospělé verze, ty bývají zatíženy už výhradně svou starostí o to se prosadit nebo se zajistit, což dost zkresluje a o skutečném potenciálu podobných jedinců to nic nevypovídá.
---------------------------------
Ony samotné děti si mnohdy hledají
Jako důsledek, příčiny v samotných dospělých
A to tak že se stávají samotnými jejich činiteli
Které v nich vytvářejí a utvářejí samotný
Jejich obraz který je vlivem přenosu s dospělého
Na dítě zcela sugestibilní a to v tom že dítě
Si tak dokonale utváří samotný obraz třeba v rodině.
Podle nějž si utváří samotné charakteristické rysy
Povahy které ho staví do různých rolí na kterých
Se spolupodílí samotný rodiče.
Milan.Miló.
|
|
|
|
Milan.Miló
Velmi aktivní uživatel
671 Posts |
Posted - 09/08/2010 : 14:32:06
|
Neronisi
Tady jsem se pokusil něco
Ohledně toho najít.:
------------------------------------------
Symbol, archetyp a mýtus ve výtvarné výchově a v arteterapii.
Hlubinně psychologický výklad dětské výtvarné práce.
Komunikace se odehrává prostřednictvím různých znakových elementů podle sémiologie jsou základními komunikativními jednotkami – symptomy, ikony, signály a symboly.
Symbol je komunikativní jednotkou do jisté míry obestřenou záhadou, ale zároveň zjevností danou jeho archetypovými významy. Symbol se stal základem uměleckého vyjadřování, jelikož část významu symbolu je téměř vždy zasažena určitým mystériem poznání.
Dříve než se dítě naučí mluvit a než ovládne slovní zásobu a jazykové prostředky do té míry, aby mohlo vyjadřovat to, co cítí a myslí – tedy prezentovat svůj „horizont zkušeností“ řečovým znakem, jemuž je třeba se teprve naučit, naskýtá se mu příležitost k vyjádření vlastního horizontu zkušenosti prostřednictvím grafického záznamu nebo ztvárněním hmoty v prostoru. Ale i tehdy, když řeč již ovládá, zůstává v jeho vědomí něco, co slovy nelze plně sdělit. Dítě tvoří za účelem komunikace se světem grafický nebo plastický znak, který se často stává symbolem.
Výtvarná práce dítěte obsahuje četné geometrické obrazce, jež mohou být vykládány jako symboly.
Nejelementárnějším symbolem je bod. Je výrazem zastavení, nachází-li se uprostřed jiného obrazce pak symbolizuje střed, představuje trvalost ve smyslu prapříčiny dějů, kterou již není třeba dále vysvětlovat. Již dva body mohou symbolizovat různé významy, počet bodů v kompozici může souviset se symbolikou numerologie.
Za symboly považujeme také přímky různě protínající formát, ale i křivky tvořící různé kompozice. Horizontální linie je výrazem klidu, plynutí. Je velmi důležitým kompozičním předělem, odděluje zpravidla svět pozemský od podzemí, nebo naopak od světa nebeského, což je patrné v pohádkových výjevech dětmi často zobrazovaných.
Vertikální linie je naopak výrazem vzruchu ale i trvalého směřování člověka k transcendentnu. Směřování vertikály do hlubiny spodního prostoru formátu je ale také výrazem toho, že vertikála může být spojována s podsvětím, lidským nevědomím a temnými silami duše.
Dvě linie (horizontála a vertikála), které se protínají, tvoří kříž(viz výklad symbolu). Dítě s oblibou využívá tohoto symbolu ke znázorňování nejrůznějších předmětů, které považuje za důležité.
Kruh: Všeobecný sklon k symbolizaci u všech výtvarných typů je prokázán častým výskytem kruhu v dětské kresbě. Kruh má v dětské tvorbě daleko hlubší význam než je mu přisuzován. Představuje věčný přírodní koloběh ale zastupuje i věčný běh událostí lidského života.
Kříž je jedním z nejstarších symbolů v umění. V dětském výtvarném projevu je křížení linií velmi časté, nemusí však hned vyjadřovat hluboké náboženské či filozofické obsahy.
Kříž ve tvaru T symbolizuje v dětských grafických projevech figuru.
Čtverec je symbolem pozemskosti. Děti velmi často komponují své obrazy v kvadraticky členěných schématech a nejde jen o čtverec jako tvar, ale o samotné čtvercové kompoziční uspořádání. Příčinou bývá vnitřní touha po stabilitě.
Spirála s levotočivou nebo pravotočivou linií
Labyrint
Symetrie (z řec. symetria – soulad, souměrnost) je konstantním rysem dětského výtvarného projevu.
Mandala je slovo pocházející ze sanskrtu, kde označuje kruh a symbolizovala vyváženost vnitřního světa člověka. Může být použita jako hodnotná cesta pro sebepoznání.
Příčinou vzniku grafického projevu dítěte je vnitřní potřeba utváření formy, při čemž jednou z nejsilnějších potřeb dítěte je tendence k rytmu. Rytmus nachází své vyjádření v motorické činnosti dítěte už v jeho prvních grafických projevech. Vedle samotného výkladu symbolů jde také o prozkoumání způsobu, jak jsou jednotlivé symboly spojovány, neboť i kompozice jednotlivých symbolů je ovládána rytmem, který je základem celkového výrazu dětské práce. Řád rytmu je tedy základem tvoření i spojování symbolů.
Archetyp a jeho zobrazování
V souvislosti s výskytem symbolu v dětském výtvarném projevu je zmiňován také pojem archetyp. Slovo archetyp je složeninou dvou významových základů: arché – počátek a typos – vzor
V grafických projevech znamená ustálený ideální tvar, odvozený zpravidla z tvaru přírodního, který je určitým prototypem věci nebo ideje. V širším pojetí může být nejenom podoba věci či postavy, ale i chování hrdiny, jeho vlastnosti a skutky. Archetyp je objevován skrze abstrahování určitých jevů, ale zároveň je zakotven v realitě. Objevuje se ve snu, v mýtu, v lidové kultuře, v umění a rovněž v dětském výtvarném projevu. Např. Barthesovo rozlišování tří významových rovin v symbolu nás vede k pochopení smyslu symbolického vyjadřování. Barches rozlišuje u symbolů archetypového charakteru – rovinu výrazu, rovinu obsahu a rovinu vztahu.
Dětské výtvarný projev je jistým druhem gestické komunikace, kde ovšem gesto není pouhým výrazem momentální naladěnosti, ale stává se i výrazem sociability. Ta obsahuje, mimo jiné, určité popudy k ustáleným typům chování – archetypy. (v tomto smyslu sehrávají archetypy dynamizující úlohu).
Archetypy v dětských grafických i plastických projevech jsou výrazem skrytého řádu světa a mnohdy obrazem nevyhnutelnosti určitým typům lidského jednání, nebo se stávají i projevy zdánlivě nelogických událostí. Všimněme si některých možných výkladů obrazů zachycujících klíčové postavy a dějové momenty v pohádkových příbězích. Děti je zobrazují často samy od sebe a mnohdy nás tímto symbolickým pojetím klíčových bodů pohádek nevědomě upozorňují na závažnost těchto obrazných sdělení vzhledem k problémům našeho psychického života. I tímto způsobem můžeme vysvětlit hluboký zájem dítěte o pohádkové příběhy.
Poznání hlubinně psychologických kořenů pohádky nám umožňuje lépe se orientovat v jednotlivých motivech a námětech a v jejich kombinacích při výtvarné práci s dítětem. Znalost psychologie pohádky nám pomáhá při sestavování komentářů dětských prací.
Považujeme-li dětskou výtvarnou práci za výraz ontologické zkušenosti, pak se musíme smířit s tím, že budeme pouze nahlížet do různorodosti jejich obsahu a naše případná konkrétní interpretace ve formě komentáře bude pouze určovat směr, kterým by se mohlo porozumění výtvoru dítěte ubírat. Porozumět neznamená však pochopit vše doslova, porozumění počítá s dynamikou výkladu obrazu dítěte a s jeho možnými proměnami.
literatura:
Babyrádová Hana, Symbol v dětském výtvarném projevu
----------------------------------------------
Milan.Miló.
|
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 13/08/2010 : 11:13:45
|
a) špatně spí b) špatně souloží c) špatně jí nebo d) nemůže vykonávat svoje povolání (případně kombinace těchto potíží) -> pak "není normální", případně tomu můžeme říkat i "šílenství" nebo jakkoliv chcete.
Axel01
Já myslím, že mu rozumím i když to vyjádřil dost neobratně. Shrneme li to co napsal, jedná se o jeden ze základních faktorů určujících suševní onemocnění. Lékař se tě nebude ptát na to čím se zabýváš,ale na to zda tě to nebrání v základních životních fukcích a třeba tvé úloze v rodině, společnosti a zda tvé jednání nevede ke škodám na tvém životě, nebo nevedek poškození života druhých.Plníš li si všechny tyto základní funkce, lékař tě neoznačí za nemocného any kdyby ses zabývala ve volném čase nesmrtelností polárního chrousta.
Jinak je tomu,když tvůj zájem vede k potlačení těchto základních funkcí,či vede k sebepoškování,či násilí na druhých. Jak napsal dál, nelze žít s nádoby hojnosti dříve, než jí dosáhneš a přesto se o to mnozí lidé snaží.Pro svou ideu potlačují cosi, co je pro život jejich , rodiny eventuelně společnosti důležité díky vidině té nádoby hojnosti před sebou. A tak zanedbávají spánek, sex,jídlo, zájmy rofiny, své zaměstnání a podobně. Toto jsou základní znaky duševní poruchy. To že se ve volném čase někdo zajímá nesmysly vůbec není podstatné vzhledem k duševnímu stavu.Pokud toto neovlivní to základní, je to prostě jeho věc.
Označit za blázna toho, kdo zanedbává sex,omezuje se v jídle,či zvolí jednostrannou stavu ,či omezuje spánek je ovšem nesmysl,pokud nejsou uvedeny další okolnosti.Praktikovat sex není povinnost, jíst určitou stravu, nebo množství jídla také není povinnost,ale třeba vydělávat a živit rodinu již povinností je.Tuto povinnost člověk přijal tím, že rodinu založil.Neplní li někdo tuto povinnost díky nějaké idei, nebo ideologii, je na tom cosi nesprávného a nenormálního.
No a tom ta jeho slova mám takový dojem jsou.
MB |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Mezi rozumem a šílenstvím
