| Author |
 Topic  |
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
 Posted - 04/09/2009 : 22:18:19
|
Otázka krásna (estetika)
Má filosofie rovnováhy vymezuje krásu záporně tedy jako pohyb ničeho (absolutního vakua) a něčeho (hmoty a vlnění) téměř beze srážek, jde o postupně vyvíjející se uspořádání bodů časoprostoru tvořících náš svět o nenulové hmotnosti po vzoru nehmotného souladného, celistvého a jednoduchého světa bodů časoprostoru o nulové hmotnosti, kdy prostor je plynulý, souvislý a souladný, zásadně se nebortí. Vedle krásy všeho (něčeho i ničeho) lze umělecky i jinak zobrazit rovněž čisté něco a čisté nic, čisté tvoření a čisté ničení, dokonalá krása však podle mne představuje soulad, co nejdokonalejší rovnováhu něčeho a ničeho, tedy tvoření zahrnující čisté tvoření i čisté ničení. Krása tak podle mne představuje trvale udržitelné maximální dobro a minimální zlo v každém časovém okamžiku.
Přesto lze podle mne tuto rovnováhu něčeho (vlnění a hmoty) a ničeho (absolutního vakua) přesně vymezit pouze záporně, jinými slovy tam, kde je zbytečná smrt živých organismů, tam není ona rovnovážná krása, proto lze říci, že dokonalý estetický cit podle mne vyžaduje nejdříve působit co možná nejmenší smrt a bolest ostatních živých tvorů. Nyní tedy již víme, co krása přesně není, není jí zbytečná smrt, ale pouze nezbytná smrt, tedy co možná nejméně srážek v naší skutečnosti.
Kladně přesně vymezit krásu podle mne nelze, na tom ztroskotala většina estetiků-filosofů, když se pokusili vymezit přesně krásu. Jejich odlišným přesným vymezením krásy jako předmětu filosofické estetiky se nikdy nedostalo a nemohlo dostat všeobecného přijetí. Obecně vymezil krásu ve shrnutí středověké filosofie Tomáše Akvinského současný italský filosof Umberto Eco jako integritas, consonantia, and claritas, tedy celistvost, soulad a světlost, nebo také jednoduchost. Na to navázala moderní informatika představovaná Jüregnem Schmidhuberem, který v 90. letech popsal onu jednoduchost jako věrné zobrazení skutečnosti s co nejstručnějším popisem, tedy jako co nejmenší rozsah bitů počítačového souboru daného zobrazení.
Proč však krása, tedy rovnovážné zobrazení tvoření a ničení nelze přesně vymezit. To plyne z vlastnosti přírody (resp. Boha jako tvůrce této přírody či totožného, všudypřítomného v této přírodě), které je podle mne schopna nastolit vývojově (evolučně) tuto rovnováhu ničeho a něčeho podle obrazu biblického ráje, kde bylo dokonale spojeno ničení a tvoření v obrazu stromu poznání dobrého a zlého, nejlákavějšího a jediného, přesto však přítomného stromu se zlem v ráji (např. jako dobrého vtipu z důvodu vyhnutí se nudě). Příroda je totiž podle mne nekonečně složitá, obsahuje podle mne nekonečný počet skutečně jsoucích bodů časoprostoru, přičemž pohyb mikročástic nelze dle fyzikálních Heisenbergových vztahů neurčitosti přesně předem určit, je náhodný. Tudíž i krása jako projev přírody je více či méně náhodná a vyvarujeme-li se zbytečné smrti jako záporného vymezení krásy, pak je především záležitostí náhodných citů, emocí, které přesně neovládáme, ale které v každý jedinečný okamžik ovládají nás.
Přesné poznání krásy lze tedy podle mne získat záporně, rozumem, a kladně rozvojem emocí. Proto je nutno při výchově vedle rozumových předmětů jako matematika, fyzika, chemie, biologie, popř. historie, mateřský jazyk apod. rozvíjet také citové předměty jako je hudba, malířství apod. Dokonalý cit však podle mne vyžaduje nepřítomnost jak záporných podmínek, tedy zbytečné smrti tak splnění kladných podmínek krásy v životě jedince. Citem chápu vnímání vlnění, hmoty a absolutního vakua, tedy něčeho a ničeho, zejména jejich jemných odstínů. Jako příklad lze uvést zobrazení shora uvedené skutečnosti něčeho a ničeho v hudbě. I když se důkladně seznámíme s hudební naukou, nebudeme schopni zaznamenávat poslechnutou hudbu v notovém zápise, pokud nebudeme mít rozvinut hudební cit, tedy nerozlišíme sluchem jednotlivé tóny, jejich výšku, délku, sílu a barvu včetně pomlk a jejich délky bez toho, abychom si je museli odpočítávat. Rozvíjením výše uvedených citových předmětů dáváme tak možnost se rozvinout nervovým buňkám (neuronům) tvořících citový, resp. emocionální operátor (podle Antonia Damasia, 1999) z druhé podkorové strany našeho mozku, a to vždy na základě sledování shora uvedené záporné rozumové podmínky krásy, tedy vyhnutí se zbytečné smrti, která je podle mne vždy výchozím zdrojem každé kladné změny emocí, resp. citů jedince k jejich schopnosti vnímat krásu.
Základním pocitem krásy jako důsledek rozumového plnění výše uvedené záporné podmínky krásy, tedy stálého vyhýbání se zbytečné smrti jedincem, je pak psychologům dobře známý oceánický pocit dávné touhy po bezstarostnosti bez nutnosti ohraničení, bez nutnosti korigovat své fantazie přání možnostmi v realitě, se kterými jsme se narodili, mnou vymezený jako touha a pocit všeobecné lásky, resp. přátelství všech živých tvorů na život a na smrt.
Literatura:
- Všeobecná hudební nauka, http://www.konzervator.brno.indos.cz/Projekty/Finale/M/v%C5%A1eobecn%C3%A1%20hud.nauka.htm#Takt%20a%20rytmus
- Aestetics, http://en.wikipedie.org/wiki/Aestethics
- Jan Poněšický a kol., Člověk a jeho postavení ve světě, TRITON, Praha 2006 s. 33 a násl., 50, 65 |
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 07/09/2009 : 08:11:37
|
Dalibore.
Máš podobný problém jako řada lidí. Sestavuješ si algoritmus a vše tomuto algoritmu přispůsobuješ aby vznikla jednotná logika. Cosi podobného dělají třeba i zločinci, když si sestavují pán loupeže. Vše tomuto podžídí a v jejich myšlenkách to má kladný výsledek, čili zisk bez trestu a pohodlný život v bohatstvví. Jenže ve skutečnosti je tomu jinak a ten jejich algoritmus je chybný.Pak máš práci je obhajovat u soudu. Krásno je to, co má v tvojí paměti ozvěnu plus. Máš li v plusové polaritě uložený křivý nos s bradavicí ,na bradavici blechu a na bleše DDT, pak cítíš příjemno při takovém vjemu a považuješ to za krásné. No a nyní mně totéž převeď do své teorie a ukaž mně to nic, které je podstatou krásna.
MB |
 |
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 08/09/2009 : 20:15:06
|
Ještě dodávám:
Výše uvedená celistvost neboli celkovost krásy znamená rovnovážné zobrazení celkového ničení a tvoření, tedy přírody jako celku, resp. Boha v mém pojetí, které se rovněž jako příroda jako celek, resp. jako Bůh vyznačuje nezměrnou silou, věčností, všudypřítomností, všeobecnou láskou, všemocností, vševědoucností, neomeznou svobodou, jedním slovem dokonalostí. Tato dokonalost na rozdíl od skutečnosti v případě dokonalého obrazu nespočívá ve skutečné avšak v duchovní síle, kterou je rovnováha. Dokonalý obraz je sám o sobě slabý, nebo-li jej tvořící hmota má nízkou energii i hybnost, avšak přesto je stálý, ne pro svoji hmotnou sílu, ale pro svoji vyváženost. Lze si jej představit jako jazýčky vahy, které jsou neustále na svém místě v rovonováze, ačkoliv se neustále přeskupuje zatížení obou misek této váhy. Jednoduše, pozměnním-li trochu píseň flašinetáře z filmu Tři veteráni Jana Wericha, fyzická krása pomine, síla pomine, mládí pomine, peníze pominou, ale rovnováha nepomine, neboť je věčná stejně jako příroda (viz. fyzikální zákon zachování energie), resp. Bůh v mém pojetí. Tato rovnováha pak podle mne vyžaduje povinnost každého živého tvora způsobit co možná nejméně smrti a bolesti živým tvorům včetně sebe. Každý živý tvor se tak může být stále dokonaleji krásným, čili stále rovnovážnějším jedinečným obrazem přírody jako celku, resp. Boha v mém pojetí, pokud bude plnit tuto povinnost, co nejméně zabíjet živé tvory.
(viz. též www.filosofierovnovahy.sweb.cz )
|
|
|
|
Sokrates
Aktivní uživatel
Czech Republic
237 Posts |
Posted - 06/10/2009 : 17:24:51
|
Krásné je to,u čeho absolutně postrádáme nutkání cokoliv změnit.
Ještě se pokusím o kratší verzi : Krása je absence nedokonalosti. |
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 06/10/2009 : 19:39:54
|
Sokrate,
dobré, ale už tvůj žák přišel s elegantnější definicí:
Krásné je to, co je krásné. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 07/10/2009 : 10:26:09
|
Sokrate a Okrefe.
Krásné je cokoliv a ošklivé stejně tak.Krásné je to co má za výsledek pocit příjemna ve vašem myšlení a ošklivé je to co vyvolává ve vaší mysli pocit nepříjemna. Krásno je tedy pouze subjektivní. Sohoda subjektivních krásen u více jedinců může vést k dojmu, že daný vnímaný objekt je krásný.Pro jiného jedince tentýž vjem může vyvolávat pocit nepříjemna a bude proto totéž považovat za ošklivé .Faktem je, že pravdu mají ti kteří toto považují za krásné i ti kteří o tomtéž tvrdí, že je to ošklivé, protože oni to tak vnímají. Jakákoliv informace může být do paměti uložena k kterékoliv polaritě a vjemem je ozvěna rovná polaritě uložené informace. Prosazování názoru, že je cosi krásné s poukazem na fakt, če to příjemno cítí většina lidí, je nesprávné,protože ti ostatní nemají schopnost to příjemno vnímat.
Dalibore.
Body a jejich srážky na toto skutečně nemají vůbec žádný vliv.Prostě s tím nemají nic společného. Ke srážkám dochází tehdy, uzná li někdo svůj subjektivní pocit za normu ,pravdu a vše co tomuto odporuje považuje za chybné. K těm srážkám však dochází mezi lidmi a říká se tomu rozdělení pravdami.POznají li lidé jak vlastně probíhá jejich myšlení,jak jsou polárně ukládány informace do paměti a podobně, pak pochopí sami sebe i logiku světa kolem. Vnímám li krásno a znám princip na kterém funguje proces myšlení, pak vím, že ostatní mohou cítit naprosto stejnou měrou totéž,ale i opak. Pak již nesoudím a nepovyčuji svou uznanou pravdu o krásnu a ošklivosti. To je také cesta k vzájemné toleranci lidí a tím i cesta k jejich vzájemnému pochopení a lásce. Tato cesta je však na rozdíl od té tvé reálná.
MB |
|
|
|
Sokrates
Aktivní uživatel
Czech Republic
237 Posts |
Posted - 07/10/2009 : 12:11:28
|
Okrefe
To snad nemohl říct můj žák?!! A jestli ano,pak se velice stydím. Ne za svého žáka, ale za sebe. Špatně jsem ho učil, když byl schopen říci toto.
Odpověd možná elegantní. Ale v rámci definice určitého pojmu to je odpověd hloupá. Přinejmenším mu alespon nechyběl smysl pro humor. |
Edited by - Sokrates on 07/10/2009 12:14:07 |
|
|
|
Dalibor Grůza
Grafoman
Czech Republic
1678 Posts |
Posted - 07/10/2009 : 13:39:22
|
quote:
Originally posted by Sokrates
Krásné je to,u čeho absolutně postrádáme nutkání cokoliv změnit.
Ještě se pokusím o kratší verzi : Krása je absence nedokonalosti.
Téměř souhlasím, avšak každé dnešní umělecké dílo je více či méně nedokonalé, protože 100% dokonalost vyžaduje podle mne nekonečný vývoj skutečnosti, resp. nekonečně času. Absence nedokonalosti skutečnosti by totiž byla vlastně nuda, malá a čím dál menší nedokonalost skutečnosti je totiž krásná, vtipná, dělá skutečnost zajímavou a žitelnou, rovíjí věčný dialog (řecky dialogos, od slovesa dialegomai, rozvažovat, rozmlouvat) čili věčný rozhovor mezi jedincem a skutečností (viz. Herakleitos, předchůdce moderní dialektiky výroky: "vše plyne", nebo také: "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky."). Čili i nedokonalost či zlo má své právo na život a svůj smysl (viz. biblické pojetí stromu poznání dobrého a zlého v ráji, kde bylo sjednoceno dobro a zlo v jediném velmi dobrém stromu rostoucím v ráji, neboť ráj byl podle Bible, Gen. 1,31 velmi dobrý).
V mých verších:
Bůh je tak dobrým otcem,
jenž miluje své syny,
ať je Kristem či Ďáblem,
neshledává na nich viny.
Kdyby Bůh miloval
jenom dobrého syna,
zlého kdyby zapřel,
byla by na něm vina.
Neboť též Ďábel
je krví jeho krve,
stejně jako Kristus
se v něm též děje.
Skutečné nejvyšší dobro
a tedy i Boha
má mysl našla
v lásce pro dobro i zlo.
Synové Boha spolu brojí,
jedině láska otce je pojí,
v čem tkví pak láska otce,
odpověď je v rovnováze.
Bůh nestraní zlu ani dobru,
podoben osudové váze
v místě nejmenšího odporu
dějinné války ukončuje.
Bůh je v každém svém ději
dobrém a zlém přítomen,
Bůh je nad dobrem a zlem,
jež každé hraje na svém poli.
Pole Krista a Ďábla
v dějinách dobra a zla
jsou vždy v rovnováze
díky láskyplné boží snaze.
Ta pole dobro i zlo
nesmí kdy překročit,
což od věků je zvyk,
jinak by jedno zvítězilo.
Dobro by žilo věčně,
zlo by věčně mrtvé bylo,
Bytí by se vůbec nedělo,
stání by bylo nekonečné.
Vše a všichni by byli
na věky dokonalí,
jakákoliv nedokonalost již znamená
stálé bytí dějového boje dobra a zla.
(viz. též www.filosofierovnovahy.sweb.cz , www.cbox.cz/ak-gruza ) |
Edited by - Dalibor Grůza on 07/10/2009 14:03:08 |
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 07/10/2009 : 20:01:03
|
quote:
Originally posted by Sokrates
Okrefe
Ale v rámci definice určitého pojmu to je odpověd hloupá.
No vono... co když se jedná o pojem, který se vymyká definicím. Co když se jedná o transcendetálii, jako je tomu v případě krásna.
Osobně jsem se nesetkal s žádnou dostatečnou definicí krásy, která by vykazovala takovou spolehlivost jako je tomu v případě Platona.
Když se ohlédnu po tvojí definici: "Krásné je to,u čeho absolutně postrádáme nutkání cokoliv změnit."
Tedy nejsem si jist, zda to bylo uvedeno jako definice nebo ne. Jestli ne jako definice, pak se toho mé následující věty kriticky nedotýkají.
Ale bráno jako definice to je nedostatečné z toho důvodu, že se udává pouze vedlejší i když nutný efekt. Potřeba nic neměnit či nepotřeba něco měnit u krásného nepostihuje samotnou krásu. Je to stejné jako bychom řekli, že krásné je to, co se nám líbí. Vedlejší nutný účinek nepostihující celistvost toho, co se pokouší být definováno.
Druhá verze:"Krása je absence nedokonalosti." by se mohla někomu jevit jako předchozí, ale je to naprosto jiný způsob definování. Je to definování negací. Nedokonalost je totiž v tomto případě ošklivost. Je to totéž jako: krása je nepřítomností ošklivosti. Ale to zase nepostihuje to, co se snaží být definované. V definicích nám totiž nejde o to, co definované není, ale o to, co je.
Vypadá to tedy, že nejsi tak špatný učitel. Ba ten z nejlepších, jestliže nejlepší učitel se vykazuje podle toho, že ho jeho žák překonal.
MB,
ty se nebavíš o kráse, ale o příjemnu a předstíráš jako by to bylo totéž. Příjemné je efekt krásného na pozorovatele. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 07/10/2009 : 20:24:02
|
MB,
ty se nebavíš o kráse, ale o příjemnu a předstíráš jako by to bylo totéž. Příjemné je efekt krásného na pozorovatele.
Okrefe.
Je krásné to co nikdo nikdy nevnímal a vnímat nebude? Je krásné to co vyvolává pocit nepříjemna, či bolesti? Já nevím co je krásné,ale vím co ve mně vyvolává pocit příjemna, je li toto vnímáno a to za krásné považuji. Vím, však,že totéž může vyvolávat u jiného člověka pocit nepříjemna a potom to tento člověk označí jako ošklivé.
Hovořím však o zjenodušené formě obsahující pouze podstatu a nemluvím o funkci slova, přenosu informací slovem o důsledku funkce slova na tvorbu rozsáhlých mostů kterých výsledkem může být i přijetí ošklivého za krásné. O tom by nebylo možné mluvit takto zkráceně a jednalo by se o velmi složitý výklad. Pochopíš li však na tom jednoduchém podstatu, můžeš sám k tomu vyvozenému dojít a já mám mnoho práce ušetřeno.Nepochopíš li to jednoduché,pak je zbytečné vysvětlovat to složité. Dávám tě pouze výchozí bod a směruji tvoje myšlení určitým směrem. Máš li na to,pak půjdeš tou cestou sám a k cíli dojdeš. Ne li, pak sorry. Svojí cestu k poznání si každý musí vyšlapat sám.
MB |
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 07/10/2009 : 21:41:26
|
quote:
MB:
Je krásné to co nikdo nikdy nevnímal a vnímat nebude?
Já tvrdím, že ano. Vnímání není podmínkou toho, aby něco bylo krásné, ale jen podmínkou toho, aby bylo viděno jako krásné. Jinak by neexistovalo nic krásného, ale jen spousta věcí uskupených tak, aby se tvářily jako krásné čili příjemné. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 08/10/2009 : 09:40:04
|
Okrefe.
Díváš se na to s obráceného pokledu. Nic není krásné a nic není ošklivé. Za krásné, nebo ošklivé to pouze považujem a to je důsledkem toho, jak to na nás působí. Ty naopak počítáš s tím, že je cosi krásné a cosi ošklivé a my to tedy vnímáme buďto správně, nebo chybně. To je ale s prominutím totální nesmysl. Kdyb dokázala masožravá rostlina mluvit,pak by tě přesvědčila o tvém omylu. Pro hmyz jsou krásné květy určité barvy a tvaru, protože v těchto květech nachází potravu. Některé masožravky se vyvinuly do podobného tvaru a barvy. A tak lákají hmyz a jsou pro něj krásné ovšem dokud je rostlina nesežere. Jediná přežitá skušenost a tato rostlina se pro daného jedince (hmyz) ošklivá a bude se jí vyhýbat.
Ovšem opět hovořím o tom základním s čeho je nutno vycházet. U lidí je tomu i jinak a to díky funkci slova a jeho komunikační schopnosti. Člověk vytváří slovem u ostatních lidí normy toho, co je krásné a co ošklivé. U něj v základní formě u ostatních toto uznání pravd krásna a ošklivosti přeneseně. A tak se člověk od podstaty vzdálil a hledá krásno a ošklivost v pravdách. Poté mu však to podstatné zcela uniká. Již rodiče vytváří normy toho co je krásné,čili pravdy krásna. Ve skutečnosti takové pravdy vůbec neexistují. Vše pouze je a za krásné či ošklivé to může být jen považováno.Slovy je možno přesvědčit druhého člověka třeba i o tom, že je hovno krásné a nádherně voní.Vše jsou jen pravdy krásna a nic jiného. Krásno ani ošklivost neexistuje a vše může být vnímáno stejně tak jako krásné, tak i ošklivé.
K čemu je takové poznání dobré pro člověka? K tomu aby dokázal tolerovat názory ostatních, čili k tomu aby lidé různých názorů spolu mohli žít bez konfliktů. Vnímám coji jako krásné, ale respektuji to, že někdo jiný totéž vnímá jako ošklivé. Čili je takové poznání neexistence pravdy krásna a ošklivosti cestou k životu. Co je cennější, než život, když bez života není nic vnímáno včetně pravd??? Předpokládáš li pravdu krásna,pak tě toto vede k netoleranci a sporu k těm, kteří totéž vnímají jinak. Toto stojí k životu v opozici.
Jinak říkám svůj názor vzešlý s poznání a ty můžeš pochopit, souhlasit, či nesouhlasit. Není to napadání tvého názoru a tebe.
MB |
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 08/10/2009 : 12:06:34
|
quote:
Originally posted by Miloslav Bažant
Předpokládáš li pravdu krásna,pak tě toto vede k netoleranci a sporu k těm, kteří totéž vnímají jinak.
Přepokládám pravdu krásna. Ovšem predpokládám ji jako předpoklad. To znamená ne jako obsahově určené, například ve formě norem nebo nějakého předmětu. Předpokládám ji jako skutečnou ideu.
Pro tebe znamená krásné to, co je alespoň pro někoho krásné. To u mě není skutečná krása. To je jen falešná představa krásy. Krása je jen jedna, původní, nezávislá na hodnocení nějakého čumila. |
Edited by - okref on 08/10/2009 12:11:29 |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 08/10/2009 : 15:40:52
|
Okrefe.
Čili jinak řečeno netolerance rozdílnosti vnímání krásna. Jenže milý zlatý, v tomto je tím čumilem docela každý.Kdyby existoval bůh jako absolutní autorita,pak by byl na tom naprosto stejně jako my lidé.Apriori krásno neexistuje,ale existuje vjem, který za krásno považujem a třeba se na tomtéž shodne většina lidí. Pokud totéž budeš vnímat jako ošklivé,pak toto nedokážeš vnímat jako krásné, Prostě tě to tvoje vlastní myšlení znemožní.A tak se postavíš před obraz namalovaný skutečným mistrem, před kterým mnoho lidí vzdychá blahem a považují jej za vrchol krásna a ty budeš tentýž vnímat jako ošklivost. Je to chyba? Nikoliv. Je to tvoje vnímání dané polaritou paměťových záznamů eventuelně názor vyplynulý s určitých informací slovních. Budeš se dívat na nahou dívku a budeš tu krásu obdivovat. Vedle tebe bude stát homosexuál a pro něj bude ošklivá a bude k ní cítit odpor. Krásno i ošklivost jsou subjektivní,čili relativní pojmy.
Východ slunce můžeš považovat za krásný (barvy a podobně) Jdi však kamsi do nitra pouště a tentýž vjem v tobě bude vyvolávat strach s nastávajícího dne v horku a budeš k témuž cítit odpor a tverdit, že východ slunce je ošklivý, či dokonce hrozný, či vražedný.
Krásno jako předem daná hodnota vůbec neexistuje a ani to, co všichni lidé uznají za krásné, není li vnímáno není krásnem ani ošklivostí. eprve v lidské mysli se toto jako krásno jeví.Mysl určuje, zda je to krásno, nebo ošklivo.
MB |
|
|
|
okref
Velmi aktivní uživatel
672 Posts |
Posted - 08/10/2009 : 20:08:21
|
Nechci se přít a stavět proti tvému náhledu můj náhled.
Chci se teď bavit o tvém pohledu na krásu. Tzn. přijmout ho za svůj a sledovat, co mi z toho vzejde za důsledky.
Krása je jen v člověku. Jen on (nebo bytost zařízená podobně jako on) může vnímat krásu. Jeden krásný obraz se jednomu člověku jeví krásný, druhému člověku ošklivý. Krása tudíš není v obrazu, ale v člověku. Je tedy hloupé říkat, že "obraz je krásný", jak to činí lidová mluva. Správné je vždy říkat "pro mě je obraz krásný". A to, zda pro mě bude nebo nebude krásný je určeno mou pamětí, přesněji jejím obsahem z předešlé zkušenosti.
Zásadní otázkou je, jaký musí být obsah v paměti, aby se obraz jevil krásným. Odpověď: zkušeností určený obsah musí být "libí" či jinak "příjemný" či jinak v elementární formě "plus".
Odpověď na zásadní otázku nabývá na zajímavosti, neboť jí jsme krásné redukovali na totéž čím je příjemno. Jak to, že je příjemno cítit jako příjemno. Je to způsobeno polarizačním systémem uloženým v naší hlavě.
Má každý člověk stejně fungující polarizační systém? Ano. Tak jak to, že při pohledu na stejnou věc se jednomu jeví jako ošklivá a druhému krásná? Odpověď: protože každý má jinou vzpomínku. Lépe řečeno: každý si vyvolává jinou vzpomínku. Ale kdyby to byla vzpomínka na zkušenost s viděným obrazem, byla by odezva u obou lidí stejná. Oba by vnímali buď krásu nebo ošklivost. Každý si tedy nutně musí vyvolávat v polarizačním systému jinou vzpomínku, než je vzpomínka ucelující viděný obraz.
To ale znamená, že se oba dívají na jeden obraz jen zdánlivě. Každý totiž hledí na jinou "vzpomínku". Kdyby oba hleděli na jeden obraz předem určený stejnou vzpomínkou, museli by vnímat totéž. Krásu nebo ošklivost.
Tedy jen povrchní pozorovatel a jednoduchý důvěřitel jejich výpovědi se může nechat nachytat, že vypovídají o stejném obrazu, když ho jeden hodnotí jako krásný a druhý jako ošklivý. Poučený pozorovatel, který ví o polarizačním systému v naší hlavě, ví, že každý hledí na jinou vzpomínku.
Vyplývá z toho následující:
Jedna věc je pro každého stejná, je-li to opravdu ta věc. Jedna věc se každému jeví jinak, v případě, že namísto na věc se hledí na vzpomínku.
Teď když jsem se postavil jakoby na tvou stranu, mohu se zase vrátit k svému vlastnímu náhledu. Zjišťuji, že vše je v nejlepším pořádku, neboť opravdu krásné zůstává pro každého krásné, když na to hledí a není zahleděn do své vzpomínky. Zahledění do vzpomínky namísto do věci samé přináší tedy rozpory v zdánlivém pohledu na jednu věc. |
|
|
|
Miloslav Bažant
Ultragrafoman
Czech Republic
6254 Posts |
Posted - 09/10/2009 : 08:41:04
|
Okrefe.
Sice jsi řekněme pracovně přijal můj pohled na věc,ale ve skutečnosti je tvůj pohled docela jiný. Já vycházím od podstaty a s této vyvozuji. Ty na totéž jdeš od povrchu, čili výsledku. V tomto případě od mého výsledku a protože nepočítáš s podstatou, tvůj výsledek je odlišný od mého, čili ve skutečnosti jsi můj pohled na věc nepřijal a to ani pracovně. Ten model s obrazem jsem užil nevhodně, zkrátka nejsem pedagog.Užít jsem měl mnohem jednodušší model a teprve je li pochopen, pak složitější.Takže moje chyba a pokud tě to nebude obtěžovat,pak začneme znovu od začátku.
Nejprve je třeba si uvědomit, že vše (nejen krásno) vnímáme smysly. Smysly však dokáží pouze být vnějším vlivem aktivovány a potom dodávají do mozku elektrcký potencionál určité hodnoty, čili jedničku určité intenzity. Nejsou li vnějším vlivem aktivovány,pak proud neprochází, čili je zde nula. Ve výsledku vzniká souhrn jedniček určité intenzity a nul, což bych nazval binárním obrazem( Oproti binární soustavě u počítačové techniky má jednička intenzitu proměnnou, jiný výraz než binární však pokud vím není k dispozici). Takový binární obraz vzniká u všech smyslů. Nejpřehlednější je to u zraku. ČIli na sítnici dopadá světelný obraz a je měněn na elektrický potebcionál. Nic víc smysly nedokáží.S toho je třeba vycházet jako s podstaty. Vše je vnímáno pouze smysly . Jiná cesta k vjemům není.
Hovoříš o polarizační soustavě. Sice je to celkem hezký název a pěkně zní,ale nevystihuje meritum věci. Ty jedničky a nuly jsou nepolární.Pouze jedničky intenzitou převyšující hodnotu Q jsou polarizační a to v polaritě mínus.Souhrn, čili binární obraz dodávaný do mozku je tedy vždy nepolární. Už tento fakt vylučuje možnost vnímání jakési pravdy krásna. Celá ta soustava jedniček a nul dodávaná do mozku jedním smyslovým orgánem je natolik rozsáhlá, že ji nedokáže mozek přijmout jako celek.Mozek pracuje s deatily, čili relativně malými částečkami které jsou toho souhrnu obsahem.Tyto částečky jsem nazval bloky.Obsahuje li blok jedničky převyšující intenzitou hodnotu Q (polarizační)Dojde k jejich prvotnímu uložení v polaritě mínus a jejich ozvěnou, čili vědomím je nepříjemno. Stejně tak by bylo možno říci ošklivo. To co vnímáme díky ozvěně mínus jako nepříjemno k tomu cítíme odpor a snažíme se takového vjemu zbavit. To je podstata ošklivosti. Mizí li vstup bloků polarizačních (mínus) obsahujících body jedna intenzitou hodnotu Q, nebo ozvěna (vědomí) bloků majících polaritu mínus,je důsledkem souhrnu všech procesů včetně vyplavování hormonů mozek nastaven na přijímání nepolárních bloků a jejich ukládání do paměti v polaritě plus, jejíž ozvěnou je příjemno. Ozvěna bloků jsoucích v paměti uloženy v polaritě plus je vyhledávána právě díky tomu příjemnu a to je sama podstata krásna.
Krásno je výrazem odpovídajícím příjemnu.
A nyní to nejdůležitější. Neexistuje blok, který by měl předem dánu polaritu a kterýkoliv blok může být uložen v kterékoliv polaritě.Vždy jde o to v jaké situaci a při jakém nastavení mozku byl do paměti ukládán. Většinou jsou bloky ukládány v obou polaritách.Vliv na nastavení mozku na ukládání v určité polaritě mají všechny smysly. Příklad: Hmat obsahuje polarizační informace a díky tomu je mozek nastaven na ukládání infomací všech smyslových orgánů v polaritě mínus. Zraková informace obsahuje informace mající ozvěnu plus. K ozvěně těchto bloků plus sice dojde, ale protože je mozek nastaven na polaritu mínus, jsou tyto informace v polaritě mínus ukládány. Vzniká tak polárně opačný tentýž blok. Rozhodující je potom intenzita v jaké je tento blok uložen v jedné i druhé polaritě. Při vjemu dojde k aktivaci stejného bloku v obou polaritách a výsledný pocit je rovný rozdílu obou intenzit a polarita ozvěny je rovná polaritě uložené v paměti intenzivněji. Tyto intenziy uložení se neustále mění každým dalším vjemem.
Nikdo není schopen vnímat jakési předem dané krásno,protože všichni vnímají vše pouze jako ozvěnu svých polárně uložených informací a polarita těchto paměťových záznamů, není předem dána. Ovšem je třeba dodat, že se v uečitých případech polarity uložených informací a tím jejich ozvěna u různých jedinců shodují, čili cítí shodnou polaritu při vjemu jedné věci. A tak vznikají normy toho co je krásné a co ošklivé.To však neznamená, že tyto normy odpovídají pravdě krásna pro všechny jedince, ale určitou část, třeba většinu.
Je třeba dodat, že jsem ukázal podstatu na tom základním, jednoduchém a vstupem slova do procesu myšlení se toto velmi komplikuje.Myslím však, že ten kdo pochopí to základní, to složité si s toho základního vyvodí. Navíc by popis toho složitého při nepochopení toho základního byl nemožný.
POkud si promyslíš to co jsem napsal, pochopíš,že můj názor na krásno je správný. Vše vnímáme smysly a to je rozhodující.Pokud tedy chceš pracovně přijmout můj přístup k dané problematice,pak je třeba abys přijmul mojí cestu od podstaty a nikoliv jen pracovní přijetí výsledků, kterým bez poznání podstaty nemůžeš plně porozumět.
MB |
|
|
|
Topic |
|
|
|
Otázka krásna (estetika]
